Alien Apocalypse
Režie a scénář: Josh Becker
Hrají: Bruce Campbell, Renee O'Connor, Remington Franklin, Michael Cory Davis, Peter Jason
Hudba: Joseph LoDuca
Země původu: Spojené státy americké
Jazyk: Angličtina
Produkce: Jeff Franklin, Bob Perkis
Kamera: David Worth
Střih: Shawn Paper
Délka: 88 minut
Produkční společnost: Syfy
Premiéra: 26. března 2005
Alien Apocalypse je sci-fi film z roku 2005, který režíroval a napsal Josh Becker. V hlavních rolích se objevují Bruce Campbell, Renee O'Connor, Remington Franklin, Michael Cory Davis a Peter Jason. Film byl vydán na DVD 26. března 2005.
Synopse:
Příběh se odehrává v postapokalyptickém světě, kde mimozemšťané napadli Zemi a zdecimovali lidskou populaci. Malá skupina přeživších se snaží najít útočiště a přežít v tomto nepřátelském prostředí.
Mezi přeživšími je bývalý voják John (Bruce Campbell), jeho těhotná manželka Sarah (Renee O'Connor), jejich dcera Emily (Remington Franklin) a dva další přeživší, Mike (Michael Cory Davis) a Jim (Peter Jason).
Skupina se vydává na cestu za bezpečnějším místem, ale musí čelit nebezpečným mimozemšťanům, kteří jsou odhodláni zničit vše, co jim stojí v cestě. Přeživší musí využít veškerou svou vynalézavost a odvahu, aby zůstali naživu a našli způsob, jak porazit mimozemskou hrozbu.
Obsazení:
Bruce Campbell jako John
Renee O'Connor jako Sarah
Remington Franklin jako Emily
Michael Cory Davis jako Mike
Peter Jason jako Jim
Produkce:
Film byl natočen v Los Angeles v Kalifornii. Natáčení trvalo 18 dní.
Vydání:
Film byl poprvé odvysílán na televizním kanálu Sci-Fi Channel 26. března 2005. Na DVD byl vydán téhož dne.
Přijetí:
Film získal smíšené recenze. Někteří kritici chválili napínavý děj a výkony herců, zatímco jiní kritizovali předvídatelný scénář a levné speciální efekty.
Zajímavosti:
Film je druhým filmem, který režíroval Josh Becker.
Bruce Campbell a Renee O'Connor se dříve objevili společně ve filmu Xena: Warrior Princess.
Film byl původně nazván "Alien Invasion".
Farleigh House Farleigh House, také známý jako Farleigh Castle nebo Farleigh New Castle, je velký anglický venkovský dům v hrabství Somerset, který býval centrem panství Farleigh Hungerford. Historie Farleigh House byl postaven a rozšiřován v průběhu 18. a 19. století a až do roku 1970 sloužil jako centrum venkovského sídla vlastněného rodinou Houltonů až do roku 1899, poté dalšími. V roce 1970 byl prodán, aby sloužil jako přípravná škola s názvem Ravenscroft School. Poté, co byla škola v roce 1996 uzavřena, si dům pronajala od posledních majitelů školy nová Farleigh College až do roku 2001 a poté byl prodán společnosti Inspecs, výrobci optických přístrojů. V roce 2010 získal 99letý pronájem Bath Rugby Club, který jej nyní využívá jako své sídlo a tréninkové centrum. Architektura Farleigh House je novogotická stavba z kamene pocházejícího z nedalekého hradu Farleigh Hungerford. Dům je nyní památkově chráněnou budovou II. stupně. Využití V průběhu své historie byl Farleigh House využíván pro různé účely, včetně soukromého sídla, školy a nyní jako sídlo a tréninkové centrum Bath Rugby Club.
Hrad Farleigh Hungerford Hrad Farleigh Hungerford, někdy nazývaný také Farleigh Castle nebo Farley Castle, je středověký hrad ve Farleigh Hungerford v Somersetu v Anglii. Historie Hrad byl postaven ve dvou fázích: vnitřní nádvoří bylo postaveno mezi lety 1377 a 1383 sirem Thomasem Hungerfordem, který zbohatl jako správce Johna z Gauntu. Hrad byl postaven v již mírně zastaralém čtyřúhelníkovém designu na místě existujícího panského sídla s výhledem na řeku Frome. K hradu byl připojen jelení park, který si vyžádal zničení nedaleké vesnice. Syn sira Thomase, sir Walter Hungerford, rytíř a přední dvořan Jindřicha V., zbohatl během stoleté války s Francií a hrad rozšířil o další, vnější nádvoří, které obklopovalo farní kostel. Po Walterově smrti v roce 1449 byl tento podstatný hrad bohatě vybaven a jeho kaple byla vyzdobena nástěnnými malbami. Hrad zůstal po další dvě století převážně v rukou rodiny Hungerfordů, a to i přes období během války růží, kdy byl držen korunou po obžalobě a popravě členů rodiny. Na začátku anglické občanské války v roce 1642 držel hrad sir Edward Hungerford, který byl modernizován podle nejnovější tudorovské a stuartovské módy. Edward prohlásil svou podporu parlamentu a stal se vůdcem kulatých hlav ve Wiltshire. Farleigh Hungerford byl v roce 1643 zabaven royalistickými silami, ale parlament jej bez boje znovu dobyl ke konci konfliktu v roce 1645. Díky tomu unikl zanedbání po válce, na rozdíl od mnoha jiných hradů na jihozápadě Anglie. Poslední člen rodiny Hungerfordů, který hrad vlastnil, sir Edward Hungerford, jej zdědil v roce 1657, ale jeho hazardování a extravagance ho přinutily prodat majetek v roce 1686. V 18. století již hrad nebyl obýván svými majiteli a chátral; v roce 1730 jej koupila rodina Houltonů, soukeníků z Trowbridge, kteří velkou část hradu rozbili kvůli záchraně. Antikvární a turistický zájem o nyní zničený hrad vzrostl v průběhu 18. a 19. století. Hradní kaple byla v roce 1779 opravena a stala se muzeem kuriozit, kompletním s nástěnnými malbami znovuobjevenými na jejích zdech v roce 1844 a řadou vzácných olověných antropomorfních rakví z poloviny 17. století. V roce 1915 byl hrad Farleigh Hungerford prodán Úřadu prací a začal kontroverzní restaurační program. Nyní je ve vlastnictví English Heritage, který jej provozuje jako turistickou atrakci, a hrad je památkově chráněnou budovou I. stupně a plánovanou starověkou památkou. Architektura Hrad Farleigh Hungerford je čtyřúhelníkový hrad, postavený z místního kamene. Vnitřní nádvoří je obklopeno hradbami s obrannými věžemi v rozích. Východní brána je jediným vstupem do vnitřního nádvoří. Vnější nádvoří, přidané sirem Walterem Hungerfordem, obklopuje farní kostel. Toto nádvoří má vlastní obranné zdi a věže. Hradní kaple je jednou z nejlépe dochovaných částí hradu. Je vyzdobena nástěnnými malbami, které zobrazují biblické scény a členy rodiny Hungerfordů. Současnost Hrad Farleigh Hungerford je dnes oblíbenou turistickou atrakcí. Návštěvníci si mohou prohlédnout vnitřní a vnější nádvoří, hradní kapli a muzeum kuriozit. Hrad je také místem řady akcí, včetně historických reenactmentů a divadelních představení.
Future plc
Future plc je britská mediální a publikační firma založená v roce 1985. Je kotovaná na londýnské burze a je součástí indexu FTSE 250.
Společnost vlastní více než 220 značek v oblastech videoher, technologií, filmů, hudby, fotografie, domova a vědy. Vydává časopisy, zpravodaje, webové stránky a pořádá události.
Mezi nejznámější mediální brandy společnosti patří TechRadar, PC Gamer, Tom's Guide, Tom's Hardware, Marie Claire, GamesRadar+, CinemaBlend, Android Central, IT Pro a Windows Central.
V dubnu 2023 se generльным директором компании стал Джон Стайнберг, zakladatel Cheddar a former President of Buzzfeed.
Klíčové údaje:
Typ společnosti: veřejná obchodní
Sídlo: Bath, Somerset, Anglie
Výkonný ředitel: Jon Steinberg
Předseda představenstva: Richard Huntingford
Tržby: 825,4 milionu liber (2022)
Provozní zisk: 271,7 milionu liber (2022)
Čistý zisk: 122,2 milionu liber (2022)
Počet zaměstnanců: 2 989 (2022)
Historie:
1985: Společnost byla založena jako Future Publishing.
1996: Společnost vstoupila na londýnskou burzu.
2005: Společnost koupila časopis Marie Claire.
2016: Společnost koupila TI Media.
2019: Společnost změnila název na Future plc.
2023: Jon Steinberg se stal generльным директором společnosti.
Činnost:
Future plc se zaměřuje na vydávání specializovaných médií v oblasti zájmů a technologií. Společnost má také oddělení pro elektronický obchod, které prodává produkty související s jejími značkami.
Konkurenti:
Mezi hlavní konkurenty společnosti Future plc patří:
Immediate Media
Bauer Media
Condé Nast
Hearst
Time Inc.
Diecéze Chartres
Diecéze Chartres (latinsky Dioecesis Carnutensis, francouzsky Diocèse de Chartres) je římskokatolická diecéze ve Francii.
Historie
Diecéze Chartres byla založena ve 3. století. Prvním biskupem byl sv. Aventinus. Diecéze byla původně sufragánní diecézí arcidiecéze Sens. V roce 1622 se stala sufragánní diecézí arcidiecéze Paříž. V roce 1822 se stala sufragánní diecézí arcidiecéze Bourges. V roce 1966 se stala sufragánní diecézí arcidiecéze Tours.
Území
Diecéze Chartres má rozlohu 5 939 km². Zahrnuje departement Eure-et-Loir a část departementu Yvelines.
Populace
V roce 2013 měla diecéze Chartres 427 800 obyvatel, z nichž 69,7 % bylo katolíků.
Katedrála
Katedrálou diecéze Chartres je katedrála Notre-Dame de Chartres. Katedrála byla postavena ve 12. a 13. století a je považována za jednu z nejkrásnějších gotických katedrál ve Francii.
Současné vedení
Současným biskupem diecéze Chartres je Philippe Christory. Metropolitním arcibiskupem je Vincent Jordy.
Struktura
Diecéze Chartres je rozdělena do 10 arcijáhenství a 290 farností.
Významní lidé
Sv. Aventinus, první biskup Chartres
Fulbert ze Chartres, biskup Chartres v 11. století
Ivo ze Chartres, biskup Chartres ve 12. století
Jean de Salisbury, biskup Chartres ve 12. století
Pierre de Bercy, biskup Chartres ve 13. století
Nicolas Oresme, biskup Chartres ve 14. století
René Descartes, francouzský filozof, se narodil v diecézi Chartres
Tours je město ve střední Francii, hlavní město departementu Indre-et-Loire a regionu Centre-Val de Loire. Leží na soutoku řek Loiry a Chers, asi 210 km jiho-jiho- — zápádně od Paříže. V roce 2011 zde žilo 134 998 obyvatel, čímž se jednalo o 25. největší město ve Francii.
Etymologická poznáka:
Město bylo původně nazýváno Avaricum podle keltského kmenu Turonů, který zde sídli. V roce 10 př. n. l. zde založil římský císař Augustus město s názve Augustodunum, což znamená „císařovo město“.
Památky
Tours je město s bohatou historií a množstvím památek. K nejdůležitějším patří:
Katedrála Saint-Gatien je imopzantní gotická katedrála z 12. století. Je známá svýma vitrážemi a vyřezávaným kamenným portálem.
Basilika Saint-Martin je románová bazilika z 11. století. Je pohřebištěm svatéhoMartina, patrona města.
Château de Plessis-lèz-Tours je zámek z 15. století, který byl domovem Ludvíka XI.
Musée des Beaux-Arts je muzem umění, kde se nacházejí sbírky od středověku po současnost.
Musée d'Histore Naturelle je přírodovědné muzem se sbírkou více než 1,5 milionu exemplářů.
Kulinářská specialita
Tours je známé svýma kulinářskýma specialitama, jako je:
Rillettes je pašteta z vepřového masa.
Rillons je dušené vepřove maso.
AOC Toureine-Chenonceaux je bílé víno.
AOC Sainte-Maure-de-Tourame je kozi sýr.
Nougats je sladkost z medu a mandlí.
Cyklistika
Tours je známé jako cyklisticke město. Je zde konec každoročního cyklistického závodu Paříž-Tours.
Město umění a kultury
Tours má bohatou kulturní histori. Bylo domovem mnoha umělců, spisovatelů a hudebníků, jako je:
Leonardo da Vinci žil ve měste od roku 1516 do své smrti v roce 1519.
Honoré de Balzac se zde narodi v roce 1799.
Claude Debussy zde strávil část svého dětství.
TI Media (dříve International Publishing Company, IPC Magazines Ltd, IPC Media a Time Inc. UK) bylo vydavatelství spotřebitelských časopisů a digitálních publikací ve Spojeném království, s portfoliem prodávajícím přes 350 milionů výtisků ročně. Většina jejích titulů nyní patří společnosti Future plc.
Historie
Společnost byla založena v roce 1963 jako International Publishing Company (IPC) a původně se zaměřovala na vydávání časopisů pro ženy. V průběhu let společnost rostla a rozšiřovala se do dalších oblastí, včetně časopisů pro muže, děti a zájmy. V roce 1968 změnila společnost svůj název na IPC Magazines Ltd a v roce 1998 na IPC Media.
V roce 2014 společnost IPC Media koupila společnost Time Inc. a změnila svůj název na Time Inc. UK. V roce 2018 společnost Time Inc. UK koupila společnost Future plc a změnila svůj název zpět na TI Media.
Časopisy
TI Media vydávala širokou škálu časopisů, včetně:
Časopisy pro ženy: Woman, Woman's Own, Woman & Home, Good Housekeeping, Prima, Red
Časopisy pro muže: Men's Health, Top Gear, What Car?, FourFourTwo
Časopisy pro děti: First News, Whizz Pop Bang, National Geographic Kids
Zájmové časopisy: Country Life, Homes & Gardens, Gardeners' World, What Hi-Fi?
Digitální
Kromě tištěných časopisů vydávala společnost TI Media také řadu digitálních publikací, včetně webů a aplikací. Společnost měla také silnou přítomnost na sociálních sítích.
Úpadek
V roce 2020 společnost TI Media oznámila, že ukončí svou činnost. Většina jejích titulů byla prodána společnosti Future plc, zatímco zbývající tituly byly uzavřeny. Společnost byla uzavřena v prosinci 2020.
Novogotika Novogotika je architektonický sloh, který se po postupném rozvoji od druhé poloviny 17. století stal rozšířeným hnutím v první polovině 19. století, zejména v Anglii. Stále vážnější a učenější obdivovatelé se snažili oživit středověkou gotickou architekturu s úmyslem doplnit nebo dokonce nahradit tehdy převládající neoklasicistní slohy. Novogotika čerpá z prvků středověkých vzorů, včetně dekorativních vzorů, fiál, lomených oken a chrličů. V polovině 19. století se novogotika stala předním architektonickým stylem v západním světě, jen aby se v 80. a počátkem 90. let 19. století začala vytrácet z módy. Kořeny novogotického hnutí jsou spjaty s filozofickými hnutími spojenými s katolicismem a znovuobnovením vysoké církve nebo anglokatolické víry, které se obávaly růstu náboženského nonkonformismu. "Anglokatolická" tradice náboženské víry a stylu se stala známou svou vnitřní přitažlivostí ve třetí čtvrtině 19. století. Novogotická architektura se značně lišila ve své věrnosti jak ozdobným stylům, tak konstrukčním principům svého středověkého ideálu, někdy se omezovala na pouhé špičaté okenní rámy a nádechy novogotické výzdoby na budovách jinak vytvořených podle zcela 19. století. plány, použití současných materiálů a stavebních metod; nejvýznamnější z toho bylo použití železa a po 80. letech 19. století oceli způsobem, který nebyl ve středověkých příkladech nikdy viděn. Současně s nástupem novogotických stylů v Anglii 19. století se zájem rozšířil do zbytku Evropy, Austrálie, Afriky a Ameriky; v 19. a na počátku 20. století bylo postaveno velmi velké množství novogotických staveb po celém světě. Vliv obrozenectví však vyvrcholil v 70. letech 19. století. Nová architektonická hnutí, někdy příbuzná, jako v případě hnutí Arts and Crafts, a někdy v přímém odporu, jako je modernismus, získávala půdu a do 30. let 20. století byla architektura viktoriánské éry obecně odsuzována nebo ignorována. V pozdějším 20. století došlo k oživení zájmu, které se ve Spojeném království projevilo založením viktoriánské společnosti v roce 1958.
FTSE International Limited (obchodující jako FTSE Russell) je britský poskytovatel indexů akciových trhů a souvisejících datových služeb, který je plně vlastněn londýnskou burzou cenných papírů (LSE) a působí v prostorách v Canary Wharf. Provozuje známý index FTSE 100 ve Spojeném království a také řadu dalších indexů. FTSE je zkratka pro Financial Times Stock Exchange.
Historie
FTSE byla založena v roce 1995 společností Pearson jako společný podnik s londýnskou burzou cenných papírů. V roce 2015 získala společnost LSE celý podíl ve společnosti FTSE od společnosti Pearson.
Produkty a služby
FTSE Russell poskytuje širokou škálu indexů a datových služeb pro institucionální investory, správce aktiv a další účastníky trhu. Mezi jeho hlavní produkty patří:
Indexy: FTSE Russell spravuje více než 10 000 indexů pokrývajících akciové, dluhopisové a komoditní trhy po celém světě. Mezi jeho nejznámější indexy patří FTSE 100, FTSE 250 a FTSE All-Share Index.
Datové služby: FTSE Russell poskytuje řadu datových služeb, včetně historických cenových údajů, informací o společnostech a údajů o trhu. Tyto údaje lze použít k výzkumu investic, tvorbě portfolií a řízení rizik.
Analytické nástroje: FTSE Russell nabízí řadu analytických nástrojů, které pomáhají investorům porozumět tržním trendům a přijímat informovaná investiční rozhodnutí. Tyto nástroje zahrnují screeningové nástroje, nástroje pro analýzu portfolia a nástroje pro řízení rizik.
Klíčoví lidé
Generálním ředitelem FTSE Russell je Arne Staal. Mezi další klíčové osoby patří:
Mark Makepeace, předseda představenstva
Waqas Samad, provozní ředitel
James Dunn, finanční ředitel
Ellie Gibson, ředitelka pro správu produktů
Sídlo
Sídlo společnosti FTSE Russell se nachází na adrese 10 Upper Bank Street v Londýně v Anglii. Má také pobočky v New Yorku, Hongkongu, Tokiu a dalších městech po celém světě.
Vlastnictví
FTSE Russell je plně vlastněn londýnskou burzou cenných papírů (LSE). LSE je přední světová burza cenných papírů, která poskytuje tržiště pro obchodování s akciemi, dluhopisy a dalšími finančními nástroji.
C. Arthur Pearson Ltd.
C. Arthur Pearson Ltd. byla britská vydavatelská společnost, která působila v letech 1890 až 1965 a vydávala noviny, časopisy, knihy a komiksy.
Historie
Společnost založil C. Arthur Pearson, později známý jako Sir Arthur Pearson, 1. baronet. Pearson se po celý svůj život zabýval vydáváním časopisů a proslavil se vydáváním titulů jako Pearson's Weekly, Home Notes, Pearson's Magazine, The Royal Magazine, London Opinion a Men Only. V letech 1898 až 1916 se společnost věnovala také vydávání novin, zejména založením deníku Daily Express. C. Arthur Pearson Ltd. také vydával materiály související s britským skautským hnutím.
Původně nezávislý vydavatel Pearson se kolem roku 1914 stal součástí společnosti George Newnes Ltd. V roce 1960 byla společnost Newnes/Pearson převzata společností Odhams Press a všechny tři společnosti se v roce 1961 staly součástí společnosti International Publishing Company.
Publikace
C. Arthur Pearson Ltd. vydával širokou škálu publikací, včetně:
Noviny: Daily Express
Časopisy: Pearson's Weekly, Home Notes, Pearson's Magazine, The Royal Magazine, London Opinion, Men Only
Knihy: Knihy o skautském hnutí a další témata
Komiksy: Tituly jako The Wizard a Champion
Klíčové osobnosti
Mezi klíčové osobnosti C. Arthur Pearson Ltd. patřili:
C. Arthur Pearson: Zakladatel a majitel společnosti
Percy Everett: Redaktor časopisu Pearson's Weekly
Lawson Wood: Redaktor časopisu The Royal Magazine
Hedley Le Bas: Redaktor časopisu London Opinion
Dědictví
C. Arthur Pearson Ltd. sehrál významnou roli v britském vydavatelském průmyslu a jeho publikace ovlivnily generace čtenářů. Společnost zanikla v roce 1965, ale její dědictví žije v mnoha publikacích, které dnes stále existují.