IMO číslo Mezinárodní námořní organizace je obecný termín zahrnující dva odlišné významy. Identifikační číslo lodi IMO je jedinečný identifikátor lodi; identifikační číslo společnosti IMO a registrovaného vlastníka se používá k jednoznačné identifikaci každé společnosti a/nebo registrovaného vlastníka spravujícího lodě o hrubé prostornosti (GT) nejméně 100 tun. Schémata se spravují paralelně, ale čísla společnosti/vlastníka IMO mohou také získat provozovatelé plavidel, která nemají čísla lodí IMO. Čísla IMO byla zavedena ke zlepšení bezpečnosti na moři a snížení podvodů a znečištění v rámci Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti života na moři (SOLAS). Schéma číslování lodí IMO je pro signatáře SOLAS povinné pro osobní a nákladní lodě nad určitou velikost od roku 1996 a dobrovolně použitelné pro různé jiné lodě od roku 2013/2017. Číslo identifikuje loď a nemění se, když se změní vlastník lodi, země registrace (vlajkový stát) nebo název, na rozdíl od oficiálních čísel používaných v některých zemích, např. ve Spojeném království. Certifikáty lodi musí také obsahovat číslo lodi IMO. Od 1. července 2004 jsou osobní lodě povinny mít označení také na vodorovném povrchu viditelném ze vzduchu.
120° západní poledník 120° západní poledník je poledník, který prochází od severního pólu přes Severní ledový oceán, Severní Ameriku, Tichý oceán, Jižní oceán a Antarktidu k jižnímu pólu. 120° západní poledník tvoří velký kruh se 60° východním poledníkem. V Kanadě tvoří poledník hranici mezi Britskou Kolumbií a Albertou severně od místa, kde protíná kontinentální rozvodí Ameriky. Ve Spojených státech tvoří část hranice mezi Kalifornií a Nevadou. Průměrný sluneční čas na tomto poledníku určuje čas pro pacifické časové pásmo (UTC−08:00) během standardního času. Většinu roku je však poledníkem pro aljašský letní čas, protože letní čas se dodržuje dvě třetiny roku.
Trhlina (Nekonečný sestup)
Režie: Juan Piquer Simón
Scénář: Juan Piquer Simón, Mark Klein, David Coleman
Produkce: Francesca De Laurentiis, Jose Escriva, Juan Piquer Simón
Hrají: Jack Scalia, R. Lee Ermey, Ray Wise, Deborah Adair, John Toles-Bey
Kamera: Juan Mariné
Střih: Isaac Sehayek, Christopher Holmes
Hudba: Joel Goldsmith
Produkční společnost: Dister Group
Distribuce: Trimark Pictures
Premiéry:
Španělsko: 9. března 1990
Západní Německo: 26. července 1990
Spojené státy: 5. října 1990
Austrálie: 30. května 1991
Délka: 79 minut
Země původu: Spojené státy, Španělsko
Jazyk: Angličtina
Trhlina, známá také jako Nekonečný sestup, je film z roku 1990 režírovaný Juanem Piquerem Simónem v hlavní roli s R. Lee Ermeym. Příběh pojednává o ponorkové záchranné misi, která se zvrtne. Je to jeden z mnoha filmů s podmořskou tématikou, které vyšly kolem roku 1990, včetně Propasti, Leviatana, DeepStar Six, Zla pod hladinou, Honu na Rudý říjen a Pánů hlubin.
Film začíná záchrannou misí ponorky, která se vydává zachránit posádku potopené ponorky. Záchranná ponorka však brzy narazí na problémy a je nucena se vynořit. Když se posádka vynoří, zjistí, že jsou uprostřed podivného a nepřátelského prostředí.
Posádka se snaží najít cestu zpět na povrch, ale je neustále pronásledována podivnými tvory, kteří se skrývají v hlubinách. Posádka se začíná rozpadat a každý člen se musí rozhodnout, zda bude bojovat o přežití, nebo se vzdá osudu.
Trhlina je klasický film o přežití, který zkoumá hranice lidské vytrvalosti a vůle žít. Film je známý svými napínavými akčními scénami a děsivými monstry. Je to film, který vás udrží v napětí od začátku do konce.
Havajské ostrovy (havajsky: Nā Moku o Hawaiʻi) jsou souostroví osmi hlavních vulkanických ostrovů, několika atolů a četných menších ostrůvků v severním Tichém oceánu, táhnoucí se asi 1 500 mil (2 400 kilometrů) od ostrova Havaj na jihu k nejsevernějšímu atolu Kure. Dříve nazývané Sandwichovy ostrovy, současný název souostroví je odvozen od názvu jeho největšího ostrova, Havaje. Souostroví leží na tichomořské desce. Ostrovy jsou odkryté vrcholky velkého podmořského pohoří známého jako havajsko-císařské podmořské pohoří, vytvořeného sopečnou činností nad horkou skvrnou v zemském plášti. Ostrovy jsou asi 1 860 mil (3 000 km) od nejbližšího kontinentu a jsou součástí subregionu Oceánie v Polynésii. Americký stát Havaj zabírá souostroví téměř v celém rozsahu (včetně většinou neobydlených severozápadních havajských ostrovů), s jedinou výjimkou atolu Midway (menší odlehlý ostrov Spojených států). Havaj je jediným americkým státem, který leží zcela na souostroví, a jediným státem, který není geograficky spojen se Severní Amerikou. Severozápadní ostrovy (někdy nazývané Závětrné ostrovy) a okolní moře jsou chráněny jako národní památka a místo světového dědictví.
Geologie
Havajské ostrovy jsou vulkanického původu a vznikly v důsledku horké skvrny v zemském plášti. Horká skvrna je oblast异常 vysoké teploty v plášti, která způsobuje tavení hornin a vytváření magmatu. Magma stoupá k zemskému povrchu a vytváří sopky. Havajské ostrovy jsou součástí havajsko-císařského podmořského pohoří, což je řetěz podmořských sopek, který se táhne přes 3 900 mil (6 300 kilometrů) od Havaje až k Aleutským ostrovům.
Nejstarší ostrov v řetězci je Kure Atoll, který se nachází na severozápadním konci. Kure Atoll je starý asi 28 milionů let. Nejmladší ostrov v řetězci je Havaj, který se nachází na jihovýchodním konci. Havaj je stará asi 400 000 let.
Havajské ostrovy jsou stále geologicky aktivní. Kilauea, sopka na Havaji, je jednou z nejaktivnějších sopek na světě. Kilauea vybuchuje téměř nepřetržitě od roku 1983.
Podnebí
Havajské ostrovy mají tropické podnebí. Průměrné teploty se pohybují od 70 do 85 stupňů Fahrenheita (21 až 29 stupňů Celsia) po celý rok. Vlhké pasáty vanou přes ostrovy a přinášejí s sebou srážky. Průměrné roční srážky se pohybují od 100 do 400 palců (250 až 1 000 centimetrů).
Havajské ostrovy jsou rozděleny do dvou hlavních klimatických zón: závětrné a návětrné. Závětrná strana ostrovů je suchší a slunečnější než návětrná strana. Návětrná strana ostrovů je vlhčí a deštivější než závětrná strana.
Rostlinstvo a živočišstvo
Havajské ostrovy mají jedinečnou flóru a faunu. Na ostrovech se nachází více než 1 000 druhů rostlin, z nichž více než 90 % se nevyskytuje nikde jinde na světě. Havajské ostrovy jsou také domovem mnoha endemických druhů živočichů, včetně havajského husího, havajského mnicha tuleně a havajského netopýra.
Historie
Prvními lidmi, kteří obývali Havajské ostrovy, byli Polynésané. Polynésané připluli na Havajské ostrovy z Markézských ostrovů v jižním Tichém oceánu kolem roku 400 našeho letopočtu. Polynésané si s sebou přinesli svou kulturu a tradice a začali na Havajských ostrovech rozvíjet své vlastní jedinečné společnosti.
V roce 1778 přistál na Havajských ostrovech britský kapitán James Cook. Cook byl prvním Evropanem, který navštívil Havajské ostrovy. Cook pojmenoval ostrovy Sandwichovy ostrovy na počest svého patrona, hraběte ze Sandwichu.
V roce 1795 se Kamehameha I. stal prvním králem Havaje. Kamehameha I. sjednotil Havajské ostrovy pod svou vládou a založil havajské království. Havajské království bylo uznáno Spojenými státy v roce 1842.
V roce 1898 byla Havaj anektována Spojenými státy. Havaj se stala americkým územím v roce 1900. V roce 1959 se Havaj stala 50. státem Spojených států.
Kultura
Havajská kultura je jedinečná směsice polynéských, asijských a amerických vlivů. Havajská hudba, tanec a umění jsou světově proslulé. Havajská kuchyně je také jedinečná a zahrnuje mnoho čerstvých místních surovin.
Havajská kultura je také silně ovlivněna surfováním. Surfování je na Havaji populární sport a Havaj je domovem některých z nejlepších surfařů na světě.
Ekonomika
Ekonomika Havaje je založena na cestovním ruchu, zemědělství a vojenských výdajích. Cestovní ruch je největším průmyslovým odvětvím na Havaji a Havaj je jednou z nejoblíbenějších turistických destinací na světě. Havaj je také významným producentem zemědělských produktů, jako je cukr, káva a ananas. Havaj je také domovem několika vojenských základen a vojenské výdaje jsou významným přispěvatelem k havajské ekonomice.
Demografické údaje
Počet obyvatel Havaje je přibližně 1,4 milionu lidí. Havaj je multietnický stát a domovem lidí z různých etnických prostředí. Největší etnickou skupinou na Havaji jsou Asiaté, kteří tvoří asi 38 % populace. Bílí tvoří asi 24 % populace, domorodí Havajci a domorodí obyvatelé Pacifiku tvoří asi 10 % populace a Hispánci tvoří asi 13 % populace.
Vláda
Havaj je republikánský stát se zastupitelskou demokracií. Hlavou státu je guvernér, který je volen na čtyřleté období. Zákonodárným orgánem je Havajská státní legislativa, která se skládá ze senátu a sněmovny reprezentantů. Havaj má dva senátory ve Spojených státech a tři členy Sněmovny reprezentantů Spojených států.
Zajímavá fakta
Havaj je jedním z nejizolovanějších míst na Zemi. Nejbližší kontinent je Severní Amerika, která je vzdálená asi 2 500 mil (4 000 kilometrů).
Havaj je domovem nejvyšší hory na světě, měřeno od její základny na dně oceánu až po její vrchol. Mauna Kea je vysoká asi 33 500 stop (10 200 metrů).
Havaj je domovem největšího spícího vulkánu na světě, Mauna Loa. Mauna Loa je vysoká asi 13 679 stop (4 169 metrů) a její objem je asi 75 000 kubických kilometrů.
Havaj je domovem nejvzácnějšího mořského savce na světě, havajského mnicha tuleně. Havajského mnicha tuleně je na světě jen asi 1 400.
Havaj je domovem nejdelšího korálového útesu ve Spojených státech. Korálový útes Papahānaumokuākea je dlouhý asi 1 400 mil (2 250 kilometrů).
Efthymios Mitropoulos
Efthymios (Thimio) E. Mitropoulos (řecky: Ευθύμιος Μητρόπουλος;
30. května 1939, Pireus, Řecko) byl sedmým generálním tajemníkem Mezinárodní námořní organizace (IMO), agentury Organizace spojených národů.
Mitropoulos byl zvolen generálním tajemníkem 18. června 2003 během 19. zasedání Rady Mezinárodní námořní organizace. Jeho čtyřleté funkční období začalo 1. ledna 2004 a následně bylo Radou IMO 9. listopadu 2006 prodlouženo do 31. prosince 2011. Ve funkci ho vystřídal Koji Sekimizu.
Mitropoulos byl zkušeným hlavním strojním důstojníkem, důstojníkem pobřežní stráže, kontraadmirálem, námořním ekonomem, námořním technologem, přístavním kapitánem, lektorem, kancléřem, předsedou a autorem knih o námořní ekonomice a politice, obchodních lodích a bezpečnosti plavby, mimo jiné o tématech souvisejících s námořní dopravou.
Kariéra
Mitropoulos absolvoval Námořní akademii obchodního loďstva v Pireu v Řecku a získal diplom z námořního inženýrství. Svou kariéru zahájil jako lodní inženýr a postupně se vypracoval na pozici hlavního strojního důstojníka. V roce 1966 vstoupil do řecké pobřežní stráže a sloužil v různých funkcích, včetně velitele námořní akademie pobřežní stráže. V roce 1973 byl povýšen na kontraadmirála.
V roce 1974 se Mitropoulos připojil k IMO jako technický úředník. V IMO zastával různé pozice, včetně ředitele odboru námořní bezpečnosti a ředitele odboru námořního prostředí. V roce 1996 byl jmenován náměstkem generálního tajemníka IMO.
Generální tajemník IMO
Mitropoulos byl zvolen generálním tajemníkem IMO v roce 2003. Během svého působení ve funkci dohlížel na řadu významných iniciativ, včetně přijetí Mezinárodní úmluvy o kontrole škodlivých protiobrazových systémů na lodích (AFS) a Mezinárodní úmluvy o kontrole a řízení balastních vod a sedimentů lodí (BWM). Rovněž vedl úsilí IMO o zlepšení bezpečnosti námořní dopravy a ochrany mořského prostředí.
Mitropoulos odešel z funkce generálního tajemníka IMO v roce 2011. Po svém odchodu z IMO pokračoval v práci v námořním průmyslu jako konzultant a přednášející.
Ocenění a uznání
Mitropoulos obdržel řadu ocenění a uznání za svůj přínos k námořnímu průmyslu. V roce 2007 mu byla udělena Zlatá medaile Světové námořní akademie. V roce 2011 byl zvolen čestným členem Královské instituce námořních architektů.
Osobní život
Mitropoulos je ženatý a má dvě děti. Hovoří řecky, anglicky a francouzsky.
MV Sea
MV Sea byla nákladní loď dříve registrovanou v Maltě, která byla hlášena jako pohřešovaná na konci února a v polovině srpna 2009 na cestě z Ruska do Alžírska s ruskou posádkou a deklarovaným nákladem dřeva. Únosci přepadli loď u pobřeží Švédska 24. února 2009. Událost nebyla okamžitě ohlášena a kontakt s lodí byl ztracen 30. února nebo později. MV Sea nedorazila do svého plánovaného přístavu v Alžírsku a byla místo toho lokalizována poblíž Kapverdských ostrovů 14. srpna. 17. srpna byla obsazena ruským námořnictvem. Vyšetřování incidentu bylo zahájeno uprostřed spekulacích o tom, co loď ve skutočnosti vezla, a objevily se zprávy o tom, že ruské úřady celou záležitost kryly. MV Sea byla 29. října 2009 odtažena do maltského hlavního města Valletty.
Údajné přepadení lodi a následné události zůstávají nejasné, protože nebylo předloženo žádné věrohodné vysvětlené jejího zmizení a chování ruských úřadů během a po zajetí lodi. Pokud by se potvrdilo, že šlo o akt pirátství, únos MV Sea by byl první svého druhu v severoevropských vodách za několik století. Ruský soud shledal všechny údajné únosce vinnými z pirátství, ale komentátoři se tím nepřiblížili "k poznání toho, co se ve skutočnosti stalo".
Stručná historie
1991: Okhotsk
1996: Zim
1998: Alrai
1998: Torm
2000: Jogaila
2005: Sea
2017: Shelly Express
2018: L.T.W. Express
2020: Baby Leen
Technické údaje
Trup: 3 988 GT, 4 706 DWT, 1 618 NT
Délka: 97,80 m
Šířka: 17,33 m
Ponor: 6,01 m (přední), 7,01 m (zadní)
Ledová třída: 1A
Pohon: 1 dieselový motor
Rychlost: 12,50 uzlů (23,15 km/h)
Operátor
Great Feeder
Stavitel
Sedef Shipyard, Istanbul, Turecko
Číslo loděnice: 84
Status
Vyřazena z provozu
Nachází se v Alangu v Indii k sešrotování
Arsenio Domínguez
Arsenio Domínguez je generálním tajemníkem Mezinárodní námořní organizace (IMO), což je specializovaná agentura Organizace spojených národů.
Funkce generálního tajemníka IMO se ujal 1. ledna 2024 na počáteční čtyřleté období.
Osobní údaje
Narodil se v Panamě
Kariéra v IMO
Domínguez má v IMO dlouhou a úspěšnou kariéru. Před svým jmenováním generálním tajemníkem zastával několik vedoucích pozic, mimo jiné:
Ředitel odboru pro námořní bezpečnost
Ředitel odboru pro ochranu životního prostředí
Zástupce generálního tajemníka pro technické záležitosti
Ve své roli generálního tajemníka je Domínguez zodpovědný za:
Vedení sekretariátu IMO
Implementaci politik a programů IMO
Zajištění spolupráce IMO s členskými státy a dalšími mezinárodními organizacemi
Příspěvky k námořnímu průmyslu
Domínguez je uznávaným odborníkem v oblasti námořního průmyslu. Byl aktivně zapojen do vývoje řady důležitých mezinárodních dohod a předpisů, včetně:
Mezinárodní úmluva o prevenci znečištění z lodí (MARPOL)
Mezinárodní kodex pro bezpečnost lodí a přístavních zařízení (ISPS)
Mezinárodní úmluva o bezpečnosti na moři (SOLAS)
Domínguez je také silným zastáncem trvalé udržitelnosti v námořním průmyslu. Pod jeho vedením se IMO zaměřuje na snížení emisí skleníkových plynů z lodní dopravy a ochranu mořského prostředí.
Ocenění a uznání
Domínguez získal řadu ocenění a uznání za svou práci v IMO, včetně:
Řád sv. Karla (Monako)
Řád Isabely Katolické (Španělsko)
Cena IMO za námořní zásluhy
Kitack Lim (korejsky: 임기택;
22. ledna 1956) je jihokorejský námořní úředník, který zastával funkci generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace.
Kariéra
Lim se narodil v Masanu v Jižní Koreji (dnes Changwon). Vystudoval Korejskou námořní a oceánskou univerzitu a Univerzitu Yonsei.
Lim zahájil svou kariéru v námořním průmyslu v roce 1976, kdy nastoupil do Korea Line Corporation. V roce 1984 se připojil k jihokorejskému ministerstvu námořnictví a rybolovu, kde zastával různé pozice, včetně ředitele odboru námořní bezpečnosti.
V roce 1999 byl Lim jmenován generálním tajemníkem Korejské námořní unie. V této funkci zastupoval jihokorejský námořní průmysl na mezinárodní úrovni.
V roce 2016 byl Lim zvolen generálním tajemníkem Mezinárodní námořní organizace (IMO). Stal se tak prvním Asiatem, který zastával tuto funkci.
Působení v IMO
Jako generální tajemník IMO dohlížel Lim na práci organizace v oblasti námořní bezpečnosti, ochrany životního prostředí a efektivity dopravy. Byl také zodpovědný za implementaci Konvence o kontrole a řízení zátěžových vod a dalších mezinárodních dohod.
Lim byl známý svým silným vedením a schopností budovat konsenzus mezi členskými státy IMO. Byl také zastáncem spolupráce mezi IMO a dalšími mezinárodními organizacemi, jako je Organizace spojených národů a Mezinárodní organizace práce.
Ocenění a uznání
Lim obdržel řadu ocenění a uznání za svou práci v námořním průmyslu. V roce 2018 mu byla udělena čestná medaile Světové námořní univerzity. V roce 2019 byl oceněn Řádem za zásluhy o námořní dopravu Jižní Koreou.
Osobní život
Lim je ženatý a má dvě děti. Hovoří korejsky, anglicky a francouzsky.
Seoni Seoni je město a obec v okrese Seoni v indickém státě Madhya Pradesh. Tento převážně kmenový okres vznikl v roce 1956. Rudyard Kipling použil lesy v okolí Seoni, nebo jak se říkalo během britské koloniální nadvlády, Seeonee, jako prostředí pro příběhy o Mauglím v Knize džunglí a Druhé knize džunglí (1894–1895), i když oblast není skutečným deštným pralesem. Seoni je město, kde pramení přítok řeky Godavari, Wainganga. Do Seoni se lze dostat vlakem a po silnici, hlavními sousedními městy jsou Nagpur a Jabalpur. Národní dálnice 44, koridor sever-jih, vede přes Seoni. Železniční stanice Seoni slouží jako hlavní dopravní uzel pro okres Seoni a spojuje město Seoni s národním hlavním městem (Nové Dillí) a hlavním městem státu (Bhopal) přímo prostřednictvím expresních vlaků. Nejbližší letiště je Nagpur (130 km); malé letiště (vzletová a přistávací dráha) je k dispozici v Seoni poblíž vesnice Sukhtara pro přistávání charterových letadel/vrtulníků. Wainganga Wainganga je řeka v Indii, která pramení v pohoří Mahadeo v Mundara poblíž vesnice Gopalganj v Seoni, Madhya Pradesh. Je to klíčový přítok řeky Godavari. Řeka teče na jih klikatým tokem přes státy Madhya Pradesh a Maharashtra, přibližně 579 km (360 mi). Po spojení s řekou Wardha se spojený proud, který je známý jako řeka Pranahita, vlévá do řeky Godavari v Kaleshwaramu v Telanganě.
Okres Seoni
Okres Seoni je okres indického státu Madhjapradéš. Sídlem okresu je město Seoni.
Poloha
Okres Seoni se nachází ve střední části státu Madhjapradéš. Sousedí s okresy Chhindwara na severu, Balaghat na východě, Bhandara (Maháráštra) na jihu a Nagpur (Maháráštra) na západě.
Zeměpis
Okres Seoni má rozlohu 8 758 km². Terén okresu je převážně kopcovitý, s nadmořskou výškou od 300 do 900 metrů. Nejvyšším bodem okresu je hora Seoni, která se tyčí do výšky 985 metrů. Okresem protéká řeka Wainganga, která je přítokem řeky Godávarí.
Podnebí
Klima okresu Seoni je tropické, s horkými léty a mírnými zimami. Průměrná teplota v létě se pohybuje kolem 30 °C, zatímco v zimě kolem 15 °C. Průměrné roční srážky činí 1 384 mm.
Obyvatelstvo
Podle sčítání lidu z roku 2011 má okres Seoni 1 379 131 obyvatel. Hustota zalidnění je 160 obyvatel na km². Gramotnost obyvatelstva je 91,16 %, což je vyšší než celostátní průměr. Poměr pohlaví je 984 žen na 1 000 mužů.
Ekonomika
Hlavními průmyslovými odvětvími v okrese Seoni jsou zemědělství, lesnictví a těžba. Hlavními plodinami pěstovanými v okrese jsou rýže, pšenice, sója a bavlna. Okres je také významným producentem dřeva a uhlí.
Doprava
Okres Seoni je dobře propojen silniční a železniční sítí. Národní dálnice NH-44 prochází okresem a spojuje jej s městy jako Nagpur, Džabalpur a Bhopal. Okres je také obsluhován železniční tratí Nagpur-Chhindwara.
Turistické atrakce
Okres Seoni je domovem několika turistických atrakcí, včetně:
Národní park Pench: Tento národní park je domovem tygrů, leopardů, slonů a dalších divokých zvířat.
Vodopády Kapildhara: Tyto vodopády se nacházejí na řece Wainganga a jsou oblíbeným místem pro pikniky a koupání.
Jeskyně Sitagundi: Tyto jeskyně se nacházejí v blízkosti města Seoni a jsou považovány za místo, kde se Ráma a Sítá skrývali během svého vyhnanství.
Správa
Okres Seoni je rozdělen do 8 tehsilů: Seoni, Chhapara, Barghat, Lakhnadon, Keolari, Mandla, Kurai a Nainpur. Okres je spravován okresním úřadem, v jehož čele stojí okresní soudce. Okresní policejní šéf je zodpovědný za udržování pořádku v okrese.