Dnesní show
Dnesní show (anglicky The Today Show) je americký ranní televizní pořad, který vysílá NBC v pracovní dny od 7:00 do 11:00 hodin. Pořad měl premiéru 14. ledna 1952. Byl první svého druhu v americké televizi a na světě a po 71 letech vysílání je pátý v pořadí nejdéle vysílaných amerických televizních seriálů.
Původně se jednalo o dvouhodinový program vysílaný v pracovní dny od 7:00 do 9:00 hodin, v roce 1987 se rozšířil na neděle a v roce 1992 na soboty. V roce 2000 se vysílání v pracovní dny rozšířilo na tři hodiny a v roce 2007 na čtyři hodiny (i když se třetí a čtvrtá hodina postupem času staly samostatnými celky).
Dominanci pořadu Today prakticky nezpochybňovaly ostatní sítě až do konce 80. let, kdy jej předstihlo Dobré ráno, Ameriko od ABC. Today si znovu získalo vedoucí pozici v žebříčku sledovanosti Nielsen v týdnu od 11. prosince 1995 a udrželo si ji po 852 po sobě jdoucích týdnů až do týdne od 9. dubna 2012, kdy jej znovu překonalo Dobré ráno, Ameriko. Today si udrželo své druhé místo za GMA od léta 2012 až do chvíle, kdy po odchodu moderátora Matta Lauera v listopadu 2017 znovu získalo vedoucí pozici. [2] [3]
V roce 2002 se Today umístilo na 17. místě v žebříčku 50 nejlepších televizních pořadů všech dob časopisu TV Guide. [4] Zábavní časopis Variety uvedl, že příjmy z reklamy za první dvě hodiny pořadu v roce 2016 činily 508,8 milionu dolarů. [5]
15. července 2020 spustila NBC Today All Day, 24hodinové digitální streamovací rozšíření pořadu, které je dostupné prostřednictvím jejího webu a Peacock. [6]
Moderátoři
Současnými moderátory pořadu Today jsou:
Savannah Guthrie
Hoda Kotb
Al Roker
Craig Melvin
Carson Daly
Moderátory třetí hodiny jsou:
Sheinelle Jones
Craig Melvin
Dylan Dreyer
Al Roker
Moderátorkami pořadu Hoda & Jenna jsou:
Hoda Kotb
Jenna Bush Hager
Moderátory sobotního vydání jsou:
Peter Alexander
Laura Jarrett
Joe Fryer
Angie Lassman
Moderátorem nedělního vydání je:
Willie Geist
Historie
Pořad Today byl vytvořen Sylvestrem Weaverem a poprvé se vysílal 14. ledna 1952. Původně se jednalo o dvouhodinový program vysílaný v pracovní dny od 7:00 do 9:00 hodin. Prvními moderátory byli Dave Garroway, Frank McGee a Joe Garagiola.
V roce 1953 se pořad rozšířil na neděle a v roce 1961 se vysílal i o sobotách. V roce 1964 se Dave Garroway rozhodl z pořadu odejít a nahradil jej Hugh Downs.
V roce 1972 se pořad Today rozšířil na tři hodiny a v roce 1987 na čtyři hodiny. V roce 1992 se pořad začal vysílat i o sobotách.
V roce 2000 se pořad Today stal prvním ranním pořadem, který se vysílal v rozlišení HDTV. V roce 2007 se pořad Today stal prvním ranním pořadem, který se vysílal v rozlišení 1080i.
V roce 2012 se pořad Today přestěhoval do nového studia v Rockefellerově centru. V roce 2017 opustil pořad Matt Lauer kvůli obviněním ze sexuálního obtěžování.
V roce 2020 spustila NBC Today All Day, 24hodinové digitální streamovací rozšíření pořadu.
Formát
Pořad Today je zpravodajský a diskusní program, který se zaměřuje na aktuální události, počasí a životní styl. Pořad se skládá z rozhovorů se zajímavými hosty, zpravodajských reportáží, předpovědi počasí a diskusních segmentů.
Pořad Today je rozdělen do čtyř hodin. První hodina se zaměřuje na aktuální události a zprávy, druhá hodina se zaměřuje na lidské zájmy a životní styl, třetí hodina se zaměřuje na zprávy a rozhovory a čtvrtá hodina se zaměřuje na zprávy, počasí a sport.
Ocenění
Pořad Today získal v průběhu let řadu ocenění, včetně:
11 cen Emmy
10 cen Peabody
4 ceny Alfreda I. du Ponta-Columbia University
3 ceny Edwarda R. Murrowa
Odkaz
Pořad Today je jednou z nejpopulárnějších a nejvlivnějších ranních televizních pořadů v historii. Pořad pomohl definovat žánr ranních pořadů a pomohl formovat způsob, jakým Američané získávají zprávy a informace.
Evropská konference o vyhledávání informací (ECIR) je hlavní evropskou výzkumnou konferencí pro prezentaci nových výsledků v oblasti vyhledávání informací (IR). Pořádá ji specializovaná skupina pro vyhledávání informací britské počítačové společnosti (BCS-IRSG). Akce začala jako výroční kolokvium o výzkumu vyhledávání informací v roce 1978 a až do roku 1998 se každoročně konala ve Spojeném království, kdy se konala v Grenoblu ve Francii. Od té doby se místo konání střídá mezi Spojeným královstvím a kontinentální Evropou. Aby se zdůraznila přeměna z malého neformálního kolokvia na významnou událost v kalendáři výzkumu IR, BCS-IRSG později přejmenovala akci na Evropskou konferenci o vyhledávání informací. V posledních letech ECIR dále rostla a stala se hlavním evropským fórem pro diskusi o výzkumu v oblasti vyhledávání informací. Mezi probíraná témata patří: modely, techniky a algoritmy IR, aplikace IR, architektury systémů IR, metody testování a vyhodnocování IR, zpracování přirozeného jazyka pro IR, distribuovaný IR, multimédia a křížové IR.
Témata pojednávaná na ECIR
Modely IR: Matematické modely, které představují proces vyhledávání informací, jako je model vektorového prostoru a model pravděpodobnostního hodnocení.
Techniky IR: Algoritmy a techniky používané k vyhledávání a hodnocení dokumentů, jako je indexování, porovnávání dokumentů a zpětná vazba uživatele.
Algoritmy IR: Efektivní a účinné algoritmy pro vyhledávání a hodnocení dokumentů, jako jsou algoritmy třídění a algoritmy klastrování.
Aplikace IR: Praktické aplikace technologií IR v různých oblastech, jako je vyhledávání na webu, vyhledávání v podnicích a zpravodajské vyhledávání.
Architektury systémů IR: Architektonické návrhy systémů IR, jako jsou centralizované, distribuované a cloudové systémy.
Metody testování a vyhodnocování IR: Metody pro testování a vyhodnocování výkonnosti systémů IR, jako jsou metrika přesnosti a úplnosti.
Zpracování přirozeného jazyka pro IR: Techniky zpracování přirozeného jazyka používané ke zlepšení vyhledávání informací, jako je analýza textu, rozpoznávání entit a generování jazyka.
Distribuovaný IR: Techniky pro vyhledávání informací ve velkých distribuovaných sbírkách, jako jsou sítě peer-to-peer a cloudové systémy.
Multimédia a křížové IR: Techniky pro vyhledávání informací v multimediálních sbírkách, jako jsou obrázky, videa a zvuk, a ve sbírkách napříč různými médii.
Význam ECIR
ECIR je jednou z nejvýznamnějších konferencí v oblasti vyhledávání informací. Poskytuje fórum pro výzkumníky a odborníky z akademické sféry i průmyslu, aby prezentovali své nejnovější výsledky, vyměňovali si nápady a navazovali kontakty. Konference také hraje klíčovou roli při určování směru budoucího výzkumu v oblasti vyhledávání informací.
SSRN
SSRN je úložiště preprintů zaměřené na rychlou distribuci vědeckého výzkumu v oblasti společenských věd, humanitních věd, biologických věd a zdravotnických věd, mimo jiné. Elsevier koupil SSRN od Social Science Electronic Publishing Inc. v květnu 2016. [1] Není to elektronický časopis, ale spíše elektronická knihovna a vyhledávač. [2]
Historie
SSRN byl založen v roce 1994 Michaelou Eisenbergovou, profesorkou práva na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Eisenberg si uvědomila potřebu rychlejšího a otevřenějšího způsobu sdílení vědeckého výzkumu. V té době většina akademických časopisů měla dlouhý proces recenzí a vydávání, což mohlo trvat měsíce nebo dokonce roky.
SSRN poskytl platformu, kde mohli vědci zveřejňovat své výzkumy okamžitě a zdarma. Tato otevřená přístupnost umožnila vědcům sdílet své myšlenky a objevy s širším publikem a urychlila šíření znalostí.
Pokrytí
SSRN pokrývá širokou škálu oborů, včetně:
Společenské vědy
Humanitní vědy
Biologické vědy
Zdravotnické vědy
Aplikované vědy
Fyzika
Formát pokrytí
SSRN uchovává dokumenty v různých formátech, včetně:
Články
Kapitoly knih
Technické zprávy
Pracovní dokumenty
Disertační práce
Indexování, abstrakty a plné texty
Většina dokumentů v SSRN je indexována a opatřena abstrakty. Mnoho dokumentů je také k dispozici v plném znění. SSRN poskytuje odkazy na dokumenty, které nejsou k dispozici v plném znění, a umožňuje uživatelům požádat o kopie těchto dokumentů od autorů.
Přístup
SSRN je převážně bezplatný (zdarma). Některé dokumenty však mohou být k dispozici pouze předplatitelům. Uživatelé se mohou zaregistrovat k bezplatnému účtu, aby získali přístup k dalším funkcím, jako je ukládání vyhledávání a vytváření upozornění na nové dokumenty.
Odkazy
[Webové stránky SSRN](https://www.ssrn.com/)
[Elsevier](https://www.elsevier.com/)
[Social Science Electronic Publishing Inc.](https://www.ssepinc.com/)
Shrnutí
SSRN je přední světová platforma pro rychlou distribuci vědeckého výzkumu. Jeho otevřený přístup a široké pokrytí z něj činí cenný zdroj pro vědce, studenty a odborníky z celého světa.
John Thomas Riedl (16. ledna 1962 – 15. července 2013) byl americký počítačový vědec a McKnight Distinguished Professor na University of Minnesota. Mezi jeho publikované práce patří vysoce vlivné výzkumy v oblasti sociálního webu, doporučujících systémů a kolaborativních systémů. Životopis John Thomas Riedl se narodil 16. ledna 1962. Získal bakalářský titul na University of Notre Dame a magisterský a doktorský titul na Purdue University. V letech 1983–1989 působil na Purdue University a v letech 1990–2013 na University of Minnesota. Výzkum Riedlův výzkum se zaměřoval na interakci člověk-počítač, sociální média a doporučující systémy. Byl průkopníkem v oblasti doporučujících systémů a jeho práce měla významný vliv na vývoj těchto systémů. Ocenění Riedl získal řadu ocenění, včetně IEEE Fellow (2012), ACM Fellow (2010) a ACM Distinguished Scientist (2007). Doktorandi Riedl vedl řadu doktorandů, mezi které patří Aaron Halfaker a Ed Chi. Smrt John Thomas Riedl zemřel 15. července 2013 ve věku 51 let. Odkaz Riedlův výzkum měl významný vliv na oblast interakce člověk-počítač. Byl průkopníkem v oblasti doporučujících systémů a jeho práce pomohla zlepšit způsob, jakým lidé interagují s technologiemi.
Loren Terveen Loren Terveen je americký informatik, který v letech 2015 až 2018 působil jako prezident profesní skupiny SIGCHI sdružení Association for Computing Machinery. Terveen je profesorem informatiky a strojírenství a věnuje se výzkumu interakce člověk-počítač na GroupLens Research na University of Minnesota. V roce 2008 Terveen a jeho kolegové vytvořili Cyclopath, systém doporučování tras pro cyklisty v Minneapolis-Saint Paul v Minnesotě. Terveen je spoluautorem článku "Evaluating collaborative filtering recommender systems", který byl v rámci vědeckého výzkumu citován téměř čtyřikrát. V roce 2023 získal Terveen cenu SIGCHI Lifetime Service Award. Terveenova rodina pochází z Emery v Jižní Dakotě. Nyní žije v Minneapolis v Minnesotě.
Smithsonian Smithsonian je komplex muzeí, vzdělávacích a výzkumných center, největšího svého druhu na světě, vytvořený vládou USA „pro šířené znalostí“. Byl založen 10. srpna 1846 jako nadační nástroj a není součástí žádné ze tří složek federální vlády. Instituce je pojmenována po svém zakladateli, Britovi Jamesi Smithsonovi. Původně byla organizována jako Národní muzeum Spojených států, ale tento název přestal existoval v roce 1967. „Národní poklady“ pro své eklektické sbírky 154 milionů předmětů, 19 muzeí instituce, 21 knihoven, devět výzkumných center a zoo zahrnují historická a architektonická památky, většinou se nacházejí ve Washingtonu, D.C. Další zařízení se nacházejí v Marylandu, New Yorku a Virginii. Více jak 200 institucí a muzeí ve 45 státech, Portoriku a Panamě jsou pobočkami Smithsonianu. Mezi publikace patří Smithsonian a Air & Space. Všech 30 milionů ročních návštěvníků instituce mají vstup zdarma, výjimkou je Cooper Hewitt, Smithsonian Design Museum v New Yorku, které si za vstupné. Roční rozpočer Smithsonianu je přibližně 1,25 miliardy dolarů, přičemž dvě třetiny pocházejí z ročních federálních dotací. Další financování pochází z nadace instituce, soukromých a korporátních příspěvků, čl算是enského poplatku a výnosů z maloobchodu, koncesí a licencí. V roce 2021 měla nadace instituce celkovou hodnotu asi 5,4 miliardy dolarů.
Wikipedie: Revoluce je kniha o historii populární online encyklopedie Wikipedie. Jejím autorem je Andrew Lih, výzkumník a spisovatel zabývající se novými médii. Kniha byla vydána v roce 2009 a v době svého vydání byla „jediným vyprávěním“ o historii anglické Wikipedie. Kniha pokrývá období od založení Wikipedie počátkem roku 2001 do začátku roku 2008. Lih ve své knize představuje stručné biografie Jimmyho Walese, Larryho Sangera a Warda Cunninghama a také krátké zprávy o nechvalně známých událostech v historii Wikipedie, jako je kontroverze kolem uživatele Essjay a incident Seigenthaler. Lih popisuje význam raných vlivů na Wikipedii, včetně Usenetu, HyperCardu, Slashdotu a MeatballWiki. Dále zkoumá kulturní rozdíly nalezené v sesterských projektech, jako je německá, čínská a japonská Wikipedie. Kniha se také zabývá projektem Citizendium, který byl původně odnoží Wikipedie založenou spoluzakladatelem Larrym Sangerem. Lihova kniha je napsána jako populární historie a její text se pohybuje od krátkých biografií až po stručné zprávy o událostech v historii Wikipedie. Kniha je psána srozumitelným stylem a je vhodná pro čtenáře, kteří se zajímají o historii a vývoj Wikipedie.
Veřejná knihovna vědy (PLOS)
PLOS (zkratka pro Public Library of Science) je neziskový vydavatel otevřeně přístupných časopisů věnovaných vědě, technologii, medicíně a další vědecké literatuře, které jsou vydávány pod licencí otevřeného obsahu. Byla založena v roce 2000 a svůj první časopis, PLOS Biology, vydala v říjnu 2003.
K roku 2022 PLOS vydává 12 akademických časopisů, z nichž 7 je indexováno v Science Citation Index Expanded, a 7 má impakt faktor. Časopisy PLOS jsou zařazeny do Directory of Open Access Journals (DOAJ).
PLOS je také členem Open Access Scholarly Publishers Association (OASPA), spolupracující vydavatel a podporovatel iniciativy Initiative for Open Citations a člen Committee on Publication Ethics (COPE).
Historie
PLOS byla založena v roce 2000 Patrickem O. Brownem a Michaelem Eisenem, kteří byli motivováni rostoucími náklady na předplatné vědeckých časopisů a omezeným přístupem k vědeckým poznatkům pro vědce z rozvojových zemí.
Cílem PLOS bylo vytvořit otevřeně přístupnou platformu pro vědecké publikování, která by poskytovala vědcům po celém světě bezplatný přístup k nejnovějším vědeckým poznatkům.
Časopisy PLOS
PLOS vydává následující akademické časopisy:
PLOS Biology
PLOS Medicine
PLOS Computational Biology
PLOS Genetics
PLOS Pathogens
PLOS Neglected Tropical Diseases
PLOS ONE
PLOS Climate
PLOS Digital Health
PLOS Global Public Health
PLOS Sustainability and Transformation
PLOS Water
Otevřený přístup
Časopisy PLOS jsou otevřeně přístupné, což znamená, že jsou volně dostupné online bez jakýchkoli poplatků za předplatné nebo za přístup k jednotlivým článkům.
Autoři, kteří publikují v časopisech PLOS, si zachovávají autorská práva ke své práci a udělují společnosti PLOS licenci k jejímu zveřejnění pod licencí Creative Commons Attribution License. Tato licence umožňuje ostatním používat, sdílet a upravovat práci, pokud uvedou původní zdroj.
Impakt
Časopisy PLOS mají významný dopad na vědeckou komunitu. Jsou široce citovány a zařazeny do předních bibliografických databází.
V roce 2022 měly časopisy PLOS celkový impakt faktor 15,787, což je řadí mezi přední vydavatele otevřeně přístupných vědeckých časopisů.
Financování
PLOS je financován z různých zdrojů, včetně:
Poplatky za zpracování článků od autorů
Granty od nadací a vládních agentur
Členské příspěvky od institucí
Sponzorství od komerčních organizací
Kritika
PLOS čelila určité kritice, zejména kvůli svým poplatkům za zpracování článků. Někteří kritici tvrdí, že tyto poplatky mohou vytvářet překážky pro vědce z rozvojových zemí a znevýhodňovat vědce, kteří nemají přístup k institucionálním fondům.
PLOS však tvrdí, že poplatky za zpracování článků jsou nezbytné k pokrytí nákladů na publikování otevřeně přístupných časopisů a zajištění jejich dlouhodobé udržitelnosti.
Závěr
PLOS je významným vydavatelem otevřeně přístupných vědeckých časopisů. Její posláním je poskytovat vědcům po celém světě bezplatný přístup k nejnovějším vědeckým poznatkům. Časopisy PLOS mají významný dopad na vědeckou komunitu a jsou široce citovány a zařazeny do předních bibliografických databází.
Kult amatérů: Jak dnešní internet ničí naši kulturu Autorem knihy je Andrew Keen, americký podnikatel a kritik internetu. Kniha byla vydána v roce 2007 nakladatelstvím Currency. Je to Keenova první kniha a jedná se o kritiku entuziasmu, který provází uživatelem generovaný obsah, peer produkci a další fenomény spojené s Web 2.0. Kniha vychází z části z kontroverzního eseje, který Keen napsal pro The Weekly Standard. V něm kritizuje Web 2.0 za to, že se podobá marxismu, ničí kulturu a znemožňuje najít kvalitní obsah uprostřed všeho uživatelem generovaného webového obsahu. Keen argumentuje, že Web 2.0 vede k úpadku profesionality a vytváří kulturu povrchnosti a okamžitého uspokojení. Domnívá se, že uživatelem generovaný obsah často postrádá kvalitu a že je těžké najít v něm hodnotný obsah. Kritizuje také myšlenku, že každý může být odborníkem. Tvrdí, že skutečná odbornost vyžaduje roky studia a praxe a že uživatelsky generovaný obsah nemůže nahradit odborné znalosti. Keen se obává, že Web 2.0 povede k úpadku tradičních institucí, jako jsou školy, noviny a muzea. Domnívá se, že tyto instituce poskytují důležitou službu společnosti a že by neměly být nahrazeny uživatelem generovaným obsahem. Kniha vyvolala smíšené reakce. Někteří kritici chválili Keenovy postřehy o nebezpečích Web 2.0, zatímco jiní jeho argumenty odmítli jako zastaralé a nerealistické. Bez ohledu na to, zda souhlasíte s Keenovými názory, Kult amatérů je podnětná kniha, která vyvolává důležité otázky o budoucnosti internetu a jeho vlivu na naši kulturu.
The New York Review of Books (zkráceně NYREV nebo NYRB) je dvouměsíčník[2], který se zabývá literaturou, kulturou, ekonomikou, vědou a aktuálním děním. Vychází v New Yorku a je založen na myšlence, že diskuse o důležitých knihách je nepostradatelnou literární činností. Esquire jej označil za „hlavní literárně-intelektuální časopis v anglickém jazyce“.[3] V roce 1970 jej spisovatel Tom Wolfe popsal jako „hlavní teoretický orgán Radikální elegance“.[4] Review zveřejňuje dlouhé recenze a eseje, často od známých spisovatelů, původní poezii a má sekce s dopisy a inzeráty na osobní služby, které vzbudily kritické komentáře. V roce 1979 časopis založil London Review of Books, který se brzy osamostatnil. V roce 1990 založil italské vydání, la Rivista dei Libri, které vycházelo do roku 2010. Review má knižní vydavatelské oddělení, založené v roce 1999, s názvem New York Review Books, které vydává reedice klasik, sbírky i dětské knihy. Od roku 2010 časopis provozuje blog, do kterého přispívají jeho spolupracovníci. Review oslavila v roce 2013 své 50. výročí. Film Martina Scorseseho s názvem The 50 Year Argument dokumentuje historii a vliv časopisu během jeho prvního půlstoletí. Robert B. Silvers a Barbara Epstein společně redigovali časopis od jeho založení v roce 1963 až do Epsteininy smrti v roce 2006. Od té doby až do své smrti v roce 2017 byl jediným redaktorem Silvers. Ian Buruma se stal redaktorem v září 2017 a funkci opustil v září 2018. Gabriel Winslow-Yost a Emily Greenhouse se stali spolueditory v únoru 2019; v únoru 2021 se Greenhouse stala redaktorkou.