Pacific Standard byl americký neziskový časopis, který se zabýval otázkami sociální a environmentální spravedlnosti. Byl založen v roce 2008 a prvních deset let vycházel jak v tištěné, tak v online podobě. Vydavatelem časopisu byla nadace The Social Justice Foundation se sídlem v kalifornské Santa Barbaře. Historie Časopis byl původně založen pod názvem Miller-McCune, který odkazoval na jeho zakladatele, filantropy Jona Millera a Steva McCunea. První číslo vyšlo v roce 2008 a zaměřovalo se na širokou škálu témat, včetně životního prostředí, sociálních otázek, zdravotnictví, veřejné politiky, ekonomiky, společenských věd a vzdělávání. V roce 2018 byl název časopisu změněn na Pacific Standard. Tato změna měla odrážet širší zaměření časopisu na západní Spojené státy, kde měl největší čtenářskou základnu. Obsah Pacific Standard byl známý svými dlouhými a promyšlenými články, které se zabývaly komplexními problémy z různých perspektiv. Časopis často spolupracoval s akademiky, vědci a odborníky z různých oborů, aby poskytl svým čtenářům vyvážený a poučný pohled na důležitá společenská témata. Časopis také publikoval eseje, rozhovory, recenze knih a umělecká díla, která doplňovala jeho zpravodajství. Jeho cílem bylo informovat čtenáře o důležitých otázkách, podněcovat diskusi a inspirovat ke změnám. Ukončení činnosti V roce 2018 oznámil Pacific Standard, že ukončí svou činnost. Jako důvod byly uvedeny finanční problémy a klesající počet čtenářů. Poslední číslo časopisu vyšlo v prosinci 2018. Odkaz Pacific Standard byl oceňovaným časopisem, který si získal respekt kritiků i čtenářů. Jeho články byly široce citovány v akademických kruzích a médiích. Časopis také hrál důležitou roli při zvyšování povědomí o sociálních a environmentálních problémech a podněcování ke změnám. Ačkoli již Pacific Standard nevychází, jeho archiv článků je stále k dispozici online a zůstává cenným zdrojem informací a inspirace pro ty, kteří se zajímají o otázky sociální a environmentální spravedlnosti.
Houston Chronicle Největší deník v Houstonu Houston Chronicle je největší deník vycházející v Houstonu v Texasu ve Spojených státech. K dubnu 2016 byl třetím největším deníkem podle nedělního nákladu ve Spojených státech, za ním byli pouze The New York Times a Los Angeles Times. Po odkoupení svého dlouholetého rivala Houston Post v roce 1995 se Chronicle stal hlavním deníkem v Houstonu. Houston Chronicle je největší deník vlastněný a provozovaný společností Hearst Corporation, soukromým nadnárodním mediálním konglomerátem s příjmy ve výši 10 miliard dolarů. V novinách pracuje téměř 2 000 lidí, včetně přibližně 300 novinářů, redaktorů a fotografů. Chronicle má pobočky ve Washingtonu, D.C. a Austinu. Uvádí, že jeho webové stránky mají v průměru 125 milionů zobrazení stránek měsíčně. Publikace slouží jako "hlavní noviny" oblasti Houstonu. Dříve sídlil v budově Houston Chronicle Building na 801 Texas Avenue v centru Houstonu, nyní se Houston Chronicle nachází na adrese 4747 Southwest Freeway. Kromě každodenního tištěného vydání nabízí Chronicle také Chron.com, bezplatné pouze online, reklamou podporované noviny pokrývající nejnovější zprávy, počasí, dopravu, popkulturu a život ve městě. Houstonchronicle.com, který byl spuštěn v roce 2012, je noviny pouze pro předplatitele, které obsahují vše, co se nachází v každodenním tištěném vydání.
Nicholson Baker Nicholson Baker se narodil 7. ledna 1957 v New Yorku. Je americký spisovatel a esejista. Dílo Bakerova beletrie se vyznačuje tím, že klade důraz na pečlivý popis a charakterizaci spíše než na vyprávění. Jeho rané romány, jako jsou The Mezzanine a Room Temperature, se vyznačují podrobným zkoumáním proudu vědomí jeho postav a vypravěčů. Ze všech deseti románů jsou tři erotické: Vox, The Fermata a House of Holes. Baker píše také knihy non-fiction. V roce 1991 vydal knihu U and I: A True Story, která pojednává o jeho vztahu s Johnem Updikem. V roce 2001 napsal knihu Double Fold: Libraries and the Assault on Paper o americkém knihovním systému, za kterou získal cenu National Book Critics Circle Award a německou cenu Calw Hermann Hesse Prize za překlad. Jako pacifista napsal v roce 2008 knihu Human Smoke o přípravě na druhou světovou válku. Baker publikoval články v časopisech Harper's Magazine, London Review of Books a The New Yorker. V roce 1999 založil American Newspaper Repository. Píše také o Wikipedii a edituje ji. Styl psaní Bakerovo psaní je známé svým detailním a přesným popisem. Často používá dlouhé věty a odstavce, aby zachytil složitost svých postav a jejich myšlenek. Jeho próza je často popisná a meditativní a zaměřuje se na každodenní detaily a zkušenosti. Témata Baker se ve svých dílech často zabývá tématy jako láska, ztráta, paměť a identita. Jeho knihy také často zkoumají vztah mezi technologií a lidským životem. Ocenění Baker získal řadu ocenění za svou práci, včetně ceny National Book Critics Circle Award, Calw Hermann Hesse Prize a Whiting Award. Odkaz Nicholson Baker je jedním z nejuznávanějších amerických spisovatelů své generace. Jeho dílo je chváleno za svou originalitu, přesnost a průzkum lidské zkušenosti.
Virginia Inman Postrelova
Narození: 14. ledna 1960, v Greenvillu v Jižní Karolíně, USA
Nacionalita: Americká
Vzdělání: Princetonská univerzita (bakalářský titul)
Povolání: Autorka píšící pro liberteriánní publikace
Manžel: Steven Postrel
Webové stránky: https://vpostrel.com/
Úvod
Virginia Postrelova je americká politická a kulturní autorka s liberteriánními neboli klasicko-libertariánními názory. V roce 2011 obdržel cenu Bastiat Prize.
Kariéra
Postrelova přispívala do různých liberteriánně zaměřených publikací, včetně týdeníku Forbes, Cato Institute aReason Foundation. V roce 2003 se stala šéfredaktorkou týdeníkuReason, kde působil do roku 2007. V roce 2012 se stala redaktorkou pro kulturu v The Atlantic.
Publikace
Postrelova je autorkou několika knih, včetně:
The Future and Its Enemies: The Growing Conflict over Capitalism, Freedom, and Progress (2012)
The Power of Glamour: Beauty and the American Experience (2013)
The Tyranny of Virtue: Moralism and the Left-Wing Illiberal Tradition (2019)
Názory
Postrelova je silnou obhajovatelkou volné trhu a omezené vlády. Věří, že kapitalismus je nejlepší hospodářský sistem, protože vede k hospodářскому růstu a prosperitě. Věří též, že vláda by měla být omezena v rozsahu a pravomocích, aby ochránila svobody jednotlivce.
Postrelova je též kritičkou toho, co nazývá „tyranií ctnosti“. Věří, že levicová politika je často založena na moralismu a puritanismu, což vede k potlačování svobody jednotlivce.
Kontroverze
Postrelova byla kritizována za její názory na různá témata, včetně kapitalismu, imigrace a genderových otázek. Někteří ji obvinili z toho, že je příliž elitářská a že nechápe starostí obyčejnych lidí.
Ocenění
Bastiat Prize (2011)
Osobní život
Postrelova je vdaná za Stevena Postrela, profesora práva na University of Chicago Law School. Mají dvě děti.
Wikipedia: The Missing Manual je kniha od Johna Broughtona z roku 2008. Je to praktický průvodce, který vysvětluje proces přispívání do online encyklopedie Wikipedia.
"Pro každého, kdo se chce stát součástí tohoto vznešeného experimentu, je tato kniha skvělým úvodem," napsal recenzent Robert Slade.
Wikipedia: The Missing Manual je součástí série Missing Manual nakladatelství O'Reilly Media, kterou vytvořil David Pogue, technologický publicista pro The New York Times a Scientific American.
26. ledna 2009 O'Reilly oznámil, že obsah knihy bude vydán pod svobodnou licencí kompatibilní s Wikipedií a že bude k dispozici pro úpravy v sekci Nápověda na Wikipedii.
Kniha má odnož Wikipedia Reader's Guide: The Missing Manual, která se skládá z Přílohy B (mírně rozšířené) a 1. kapitoly knihy.
Obsah knihy
Kniha je rozdělena do šesti částí:
Úvod
Začínáme
Úpravy stránek
Pokročilé úpravy
Komunita
Dodatky
Úvod
Tato část poskytuje přehled o Wikipedii a vysvětluje, proč je důležité přispívat.
Začínáme
Tato část vás provede procesem vytvoření účtu a začátkem úprav stránek.
Úpravy stránek
Tato část se zaměřuje na základy úprav stránek, včetně toho, jak přidávat, odstraňovat a měnit text, obrázky a odkazy.
Pokročilé úpravy
Tato část pokrývá pokročilejší techniky úprav, jako je použití šablon a tvorba nových stránek.
Komunita
Tato část diskutuje o komunitě Wikipedie a o tom, jak se můžete zapojit.
Dodatky
Dodatky poskytují další informace, včetně seznamu běžných zkratek a glosáře pojmů souvisejících s Wikipedií.
Hodnocení
Wikipedia: The Missing Manual získala pozitivní recenze od kritiků. Robert Slade ji nazval "vynikajícím úvodem" do Wikipedie a řekl, že je "plná jasných a stručných pokynů."
Kniha byla také chválena za její přehlednost a humor. David Pogue ji nazval "knihou, kterou jsem si vždycky přál mít, když jsem se učil používat Wikipedii."
Doporučení
Wikipedia: The Missing Manual je nezbytnou příručkou pro každého, kdo se chce stát přispěvatelem do Wikipedie. Je to jasný, stručný a zábavný průvodce, který vás naučí vše, co potřebujete vědět, abyste mohli začít přispívat do této obrovské online encyklopedie.
New Scientist je populárně-vědecký časopis, který se zabývá všemi aspekty vědy a techniky. Sídlí v Londýně a vydává týdenní anglickojazyčné edice ve Velké Británii, Spojených státech a Austrálii. Redakčně samostatná organizace vydává měsíční nizozemsky psanou edici. New Scientist byl poprvé vydán 22. listopadu 1956 a od roku 1996 je dostupný online. Prodává se v maloobchodních prodejnách (papírová edice) a na předplatné (papírová a/nebo online), časopis pokrývá zprávy, články, recenze a komentáře o vědě, technice a jejich důsledcích. New Scientist také zveřejňuje spekulativní články, které se pohybují od technických po filozofické. V březnu 2021 získal New Scientist Daily Mail and General Trust (DMGT).
Historie
New Scientist byl založen v roce 1956 skupinou vědců a novinářů v čele s Tomem Margerisonem. Jejich cílem bylo vytvořit časopis, který by byl přístupný široké veřejnosti a zároveň poskytoval přesné a spolehlivé informace o nejnovějším vědeckém výzkumu. První číslo vyšlo 22. listopadu 1956 a bylo okamžitě úspěšné.
V průběhu let se New Scientist stal jedním z předních světových populárně-vědeckých časopisů. Získal řadu ocenění za svou žurnalistiku a je uznávaným zdrojem informací o vědě a technice.
Obsah
New Scientist pokrývá širokou škálu témat, včetně:
Zprávy: Nejnovější zprávy o vědeckých objevech a technologickém pokroku.
Články: Hloubkové články o nejnovějších vědeckých výzkumech a jejich důsledcích.
Recenze: Recenze knih, filmů a dalších médií souvisejících s vědou a technikou.
Komentáře: Komentáře a názory vědců, novinářů a dalších odborníků na aktuální vědecké otázky.
Spekulace: Spekulativní články, které zkoumají možné budoucí trendy ve vědě a technice.
Čtenářstvo
New Scientist má celosvětové čtenářstvo a je čten lidmi všech věkových skupin a prostředí. Čtenáři jsou typicky vzdělaní lidé, kteří se zajímají o vědu a techniku.
Dopad
New Scientist měl významný dopad na veřejné chápání vědy a techniky. Časopis pomohl zvýšit povědomí o nejnovějším vědeckém výzkumu a jeho potenciálních důsledcích. New Scientist také pomohl inspirovat novou generaci vědců a inženýrů.
Ocenění
New Scientist získal řadu ocenění za svou žurnalistiku, včetně:
Cena časopisu roku: Udělena Společností pro vydávání časopisů v letech 1962, 1964, 1966, 1968, 1970 a 1972.
Cena za vědeckou žurnalistiku: Udělena Americkou asociací pro pokrok ve vědě v letech 1965, 1967, 1969, 1971, 1973 a 1975.
Cena za nejlepší vědeckou žurnalistiku: Udělena Královskou společností v letech 1977, 1979, 1981, 1983, 1985 a 1987.
The Phoenix
Noviny
The Phoenix (stylizováno jako The Phœnix) byl název několika alternativních týdeníků vydávaných ve Spojených státech amerických společností Phoenix Media/Communications Group z Bostonu ve státě Massachusetts, včetně Portland Phoenix a nyní již zaniklých Boston Phoenix, Providence Phoenix a Worcester Phoenix.
Zaměření
Tyto publikace se zaměřovaly na místní zpravodajství z oblasti umění a zábavy, stejně jako na životní styl a politiku.
Historie
Portland Phoenix, který vycházel do roku 2023, nyní vlastní jiná společnost, New Portland Publishing.
Noviny, stejně jako většina alternativních týdeníků, byly svým formátem a redakčním obsahem do jisté míry podobné The Village Voice.
Specifika
Portland Phoenix: Vydáván od roku 1966 do roku 2023 ve Falmuthu ve státě Maine.
Boston Phoenix: Vydáván od roku 1969 do roku 2013 v Bostonu ve státě Massachusetts.
Providence Phoenix: Vydáván od roku 1979 do roku 2014 v Providence ve státě Rhode Island.
Worcester Phoenix: Vydáván od roku 1991 do roku 2009 ve Worcesteru ve státě Massachusetts.
Vlastnictví
Společnost Phoenix Media/Communications Group vlastnila všechny čtyři noviny až do roku 2012, kdy byl Boston Phoenix prodán společnosti Boston Phoenix Media Holdings.
Portland Phoenix byl v roce 2017 prodán společnosti New Portland Publishing.
Uzavření
Boston Phoenix ukončil činnost v roce 2013.
Providence Phoenix ukončil činnost v roce 2014.
Portland Phoenix ukončil činnost v roce 2023.
Vice: Časopis o životním stylu, umění, kultuře a politice
Vice je kanadský časopis, který se zaměřuje na životní styl, umění, kulturu a zprávy z oblasti politiky. Byl založen v roce 1994 v Montrealu jako alternativní punkový časopis a jeho zakladatelé později založili mediální společnost Vice Media, která zahrnuje divize jako tištěný časopis, webové stránky, zpravodajskou jednotku, filmovou produkční společnost, hudební vydavatelství a vydavatelskou značku.
Šéfredaktorem časopisu je od února 2015 Ellis Jones.
Dne 15. května 2023 společnost Vice Media oficiálně požádala o ochranu před věřiteli podle kapitoly 11, jako součást možné prodeje konsorciu věřitelů včetně Fortress Investment Group, který spolu se Soros Fund Management a Monroe Capital investuje 225 milionů dolarů jako úvěrovou nabídku za téměř všechna svá aktiva.
Historie
Vice byl založen v roce 1994 v Montrealu Surooshem Alvim, Shane Smithem a Gavinem McInnesem. Původně se jmenoval Voice of Montreal a byl distribuován zdarma v místních barech a obchodech. Časopis se zaměřoval na punkovou subkulturu a často obsahoval rozhovory s hudebníky, umělci a spisovateli.
V roce 1996 se časopis přejmenoval na Vice a začal se distribuovat po celé Kanadě. V roce 2000 společnost Vice Media založila webové stránky Vice.com, které se rychle staly jedním z nejpopulárnějších zpravodajských a lifestylových webů pro mladé lidi.
V následujících letech Vice Media rozšířila své působení o televizní pořady, dokumentární filmy a další mediální projekty. V roce 2013 společnost získala investici ve výši 1 miliardy dolarů od společnosti A+E Networks, což jí umožnilo dále rozšířit své podnikání.
Obsah
Časopis Vice pokrývá širokou škálu témat, včetně:
Hudba
Umění
Kultura
Politika
Móda
Technologie
Sex
Drogy
Cestování
Časopis je známý svým provokativním a kontroverzním obsahem a často se zabývá tématy, kterých se ostatní média vyhýbají.
Kritika
Časopis Vice byl kritizován za to, že je příliš komerční a že ztratil svůj původní punkový étos. Byl také kritizován za to, že propaguje škodlivé stereotypy a že není dostatečně kritický vůči svému obsahu.
Přesto zůstává Vice jedním z nejpopulárnějších časopisů pro mladé lidi a jeho vliv na kulturu a média je nepopiratelný.
X (dříve známá jako Twitter) je americká sociální síť s více než 500 miliony uživatelů. Jedná se o jednu z největších sociálních sítí na světě. Uživatelé mohou sdílet a zveřejňovat textové zprávy, obrázky a videa, které jsou historicky známé jako "tweety". X také zahrnuje přímé zprávy, video a audio hovory, záložky, seznamy a komunity a Spaces, což je funkce sociálního audia. Uživatelé mohou pomocí funkce Community Notes hlasovat o kontextu přidávaném schválenými uživateli. Přestože se služba nyní nazývá X, primární URL zůstává twitter.com (leden 2024), přičemž doménové jméno x.com přesměrovává na tuto adresu. Služba je vlastněna americkou společností X Corp., nástupcem Twitter, Inc. Twitter byl vytvořen v březnu 2006 Jackem Dorseyem, Noahem Glassem, Biz Stonem a Evanem Williamsem. Byl spuštěn v červenci téhož roku. Twitter, Inc. sídlil v San Franciscu v Kalifornii a měl více než 25 kanceláří po celém světě. Charakteristickým rysem služby bylo, že příspěvky zpráv musely být stručné (původně 140 znaků, později v roce 2017 rozšířeno na 280). Do roku 2012 vyprodukovalo více než 100 milionů uživatelů 340 milionů tweetů denně. Začátkem roku 2019 měl Twitter více než 330 milionů měsíčně aktivních uživatelů. Většinu tweetů tvoří menšina uživatelů. V roce 2020 se odhadovalo, že přibližně 48 milionů účtů (15 % všech účtů) nebylo skutečných lidí. V říjnu 2023 je X pátou nejnavštěvovanější webovou stránkou na světě. V říjnu 2022 získal miliardář Elon Musk Twitter za 44 miliard USD a získal kontrolu nad platformou a stal se generálním ředitelem. Od akvizice byla platforma kritizována za šíření dezinformací, nenávistných projevů, antisemitismu, homofobie a transfobie. Linda Yaccarino vystřídala Muska ve funkci generálního ředitele 5. června 2023, přičemž Musk zůstal předsedou a technickým ředitelem. V červenci 2023 Musk oznámil, že Twitter bude přejmenován na X a že logo ptáka bude vyřazeno. V říjnu 2023 společnost odhadla svou hodnotu na přibližně 19 miliard USD, což je o 55 % méně než kupní cena o rok dříve. Fidelity přibližně ve stejné době odhadla, že hodnota klesla o 65 % oproti kupní ceně. V prosinci 2023 Fidelity dále odhadla, že hodnota klesla o 71,5 % oproti kupní ceně.
Cato Institute Cato Institute je americký libertariánský think tank se sídlem ve Washingtonu, D.C. Byl založen v roce 1977 Edwardem Cranem, Murrayem Rothbardem a Charlesem Kochem, předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Koch Industries. Cato byl založen za účelem zaměření na veřejné zastupování, mediální prezentaci a společenský vliv. Cato prosazuje omezenou roli vlády v domácích i zahraničních záležitostech a také silnou ochranu občanských svobod. To zahrnuje podporu snížení nebo zrušení většiny daní, odpor vůči systému Federálního rezervního systému a zákonu o dostupné péči, privatizaci mnoha vládních agentur a programů včetně sociálního zabezpečení a poštovní služby Spojených států, demilitarizaci policie, otevřené hranice a dodržování neintervenční zahraniční politiky. Podle zprávy Global Go To Think Tank Index Report z roku 2019 (revidovaný v červnu 2020 Think Tanks and Civil Societies Program, University of Pennsylvania) byl Cato na 20. místě mezi „nejlepšími think tanky na světě“ a na 13. místě mezi „nejlepšími think tanky ve Spojených státech“.