Taklamakanská poušť Taklamakanská poušť je poušť v jihozápadním Sin-ťiangu na severozápadě Číny. Nachází se uvnitř Tarimské pánve v jižním Sin-ťiangu a je ohraničena pohořím Kunlun na jihu, pohořím Pamír na západě, pohořím Ťan-šan na severu a pouští Gobi na východě. Geografické údaje Taklamakanská poušť má rozlohu 337 000 km², což z ní činí druhou největší pohyblivou poušť na světě (po poušti Rub al-Chálí). Je také jednou z nejsušších pouští na světě, s průměrnými ročními srážkami méně než 10 mm. Poušť je pokryta převážně písečnými dunami, které mohou dosahovat výšky až 300 metrů. Historie Taklamakanská poušť byla kdysi součástí úrodného údolí, které bylo zavlažováno řekou Tarim. Nicméně změna klimatu v průběhu času způsobila, že řeka Tarim změnila svůj tok a údolí se postupně vysušilo. Lidská populace v této oblasti začala klesat a nakonec byla opuštěna. Současnost Taklamakanská poušť je dnes nehostinnou a neobydlenou oblastí. Pouze několik vědců a dobrodruhů se odváží do této pouště. Poušť je však domovem řady vzácných a ohrožených druhů, včetně sněžného leoparda, tibetské gazely a divokého velblouda. Výzkum Taklamakanská poušť je předmětem intenzivního výzkumu vědců z celého světa. Poušť poskytuje jedinečnou příležitost ke studiu změn klimatu, pohybu písečných dun a života v extrémních podmínkách. V poušti bylo také objeveno mnoho archeologických nalezišť, která poskytují informace o dávných civilizacích, které obývaly tuto oblast. Turismus Taklamakanská poušť je pro turisty přístupná pouze v omezené míře. V poušti se nachází několik turistických stezek, které jsou však přístupné pouze s průvodcem. Turisté, kteří navštíví poušť, mohou zažít její jedinečnou krásu a dozvědět se o její historii a přírodě.
Thárská poušť Thárská poušť, také známá jako Velká indická poušť, je suchá oblast na severozápadní části indického subkontinentu, která pokrývá plochu 200 000 km² v Indii a Pákistánu. Je to 18. největší poušť na světě a 9. největší horká subtropická poušť na světě. Asi 85 % Thárské pouště leží v Indii a asi 15 % v Pákistánu. Thárská poušť tvoří asi 4,56 % celkové zeměpisné oblasti Indie. Více než 60 % pouště leží v indickém státě Rádžasthán; část v Indii se také rozprostírá do Gudžarátu, Paňdžábu a Harijánského. Část v Pákistánu se rozprostírá do provincií Sindh a Paňdžáb (část v poslední provincii se nazývá poušť Cholistán). Indo-gangetická nížina leží na sever, západ a severovýchod od Thárské pouště, na jihu leží Rann z Kuče a pohoří Árávalí hraničí s pouští na východě. Nejnovější paleontologický objev z roku 2023 z Thárské pouště v Indii, který sahá až do doby před 167 miliony let, se týká býložravé skupiny dinosaurů známých jako dikreosauři. Tento objev je první svého druhu, který byl v Indii objeven, a je také nejstarším exemplářem skupiny, který byl kdy zaznamenán v globálním fosilním záznamu.
Poušť Registan (persky: ریگستان), známá také jako poušť Sistán, je extrémně suchá náhorní plošina nacházející se mezi provinciemi Helmand a Kandahár v jihovýchodním Afghánistánu. Jedná se o písečnou poušť tvořenou malými červenými písečnými dunami vysokými asi 15–30 metrů, písečnými pláněmi a otevřenými skalnatými a jílovitými oblastmi. Základ dun tvoří částečně stabilizované starověké příčné duny, což odráží vítr od západu k východu a téměř neomezenou zásobu písku. Poušť je velmi řídce osídlena balúčskými a paštunskými nomády. Poušť postupně zasahuje do okolních zemědělských oblastí. V roce 1998 způsobilo silné sucho vysídlení přibližně 100 000 nomádů z oblasti pouště Registan. Většina z nich nyní žije v dočasných osadách mezi řekami Arghandab a Helmand a Registanem. Velké množství z nich je také podporováno OSN v táborech pro vnitřně vysídlené osoby (IDP) v provincii Kandahár. OSN v současné době hledá strategie, jak vrátit nomády k jejich tradičnímu způsobu obživy, kterým je chov dobytka v Registanu. Poušť Registan migruje na západ a zasahuje do bývalých zemědělských oblastí. Tým Programu OSN pro životní prostředí uvádí, že „až 100 vesnic bylo ponořeno prachem a pískem unášeným větrem“. Na severozápadě země se písečné duny posouvají na zemědělskou půdu, jejich cestu uvolnil úbytek stabilizující vegetace v důsledku sběru dřeva na otop a nadměrné pastvy. Tým UNEP pozoroval písečné duny vysoké téměř 15 metrů, které blokují silnice a nutí obyvatele vytvářet nové trasy.
Islandská vysočina
Islandská vysočina (islandsky: Hálendið) je oblast, která zahrnuje většinu vnitrozemí Islandu. Nachází se ve výšce nad 300–400 metrů a je převážně neobydlená. Půda je tvořena převážně sopečným popelem a terén tvoří čedičové hory a lávová pole. Sníh pokrývá vysočinu od října do začátku června.
Vysočina má několik pozoruhodných přírodních útvarů a turistických stezek. Patří mezi ně:
Vodopády Gullfoss: Jedny z nejznámějších vodopádů na Islandu, které se nacházejí na řece Hvítá.
Gejzír Strokkur: Gejzír, který pravidelně vybuchuje a vytváří sloupy horké vody a páry.
Národní park Þingvellir: Národní park, který je domovem historického místa Alþingi, kde se konal první islandský parlament.
Jezero Þórisvatn: Největší jezero na Islandu, které je obklopeno horami a lávovými poli.
Hora Herðubreið: Stolová hora, která je známá svým výrazným tvarem a je považována za jednu z nejkrásnějších hor na Islandu.
Vysočina je také domovem několika oázovitých oblastí, jako jsou Herðubreiðarlindir a Þórsmörk. Tyto oblasti jsou známé svými zelenými pastvinami, řekami a vodopády.
Vysočina je přístupná pouze během letních měsíců, protože v zimě je pokryta sněhem a ledem. Je důležité si uvědomit, že vysočina je divoká a vzdálená oblast, a je důležité být připraven na drsné podmínky.
Bardenas Reales Bardenas Reales (někdy nazývané Bárdenas Reales) je polopouštní přírodní oblast nebo pustina o rozloze přibližně 42 000 hektarů (420 km²) v jihovýchodním Navarru (Španělsko). Půda je tvořena jílem, křídou a pískovcem, které byly erodovány vodou a větrem a vytvořily překvapivé tvary, kaňony, náhorní plošiny, tabulární struktury a izolované kopce nazývané cabezos. Bardenas Reales postrádá městské oblasti, vegetace je řídká a četné potoky, které protékají územím, mají výrazně sezónní průtok a většinu roku jsou suché. Geologie Geologicky je oblast Bardenas Reales součástí Ebrovské pánve, která se formovala během třetihor. Oblast byla kdysi pokryta mořem, ale postupné vysychání vedlo k usazování sedimentů, které vytvořily současnou krajinu. Půda v Bardenas Reales je tvořena převážně jílem, křídou a pískovcem. Jíl je zodpovědný za nepropustnost půdy, zatímco křída a pískovec jsou náchylné k erozi. Tato kombinace faktorů vedla ke vzniku jedinečné krajiny, která se neustále mění vlivem eroze. Eroze Eroze je hlavní silou, která utváří krajinu Bardenas Reales. Voda a vítr erodovaly půdu a vytvořily kaňony, náhorní plošiny, tabulární struktury a izolované kopce. Kaňony Kaňony jsou jedním z nejpozoruhodnějších rysů Bardenas Reales. Byly vytvořeny erozí vodních toků, které se postupně zařezávaly do půdy. Některé kaňony jsou hluboké až 200 metrů. Náhorní plošiny Náhorní plošiny jsou ploché, vyvýšené oblasti, které byly vytvořeny erozí. Většina náhorních plošin je pokryta řídkou vegetací. Tabulární struktury Tabulární struktury jsou ploché, stolové útvary, které byly vytvořeny erozí. Mají strmé stěny a ploché vrcholy. Izolované kopce Izolované kopce jsou kuželovité kopce, které byly vytvořeny erozí. Jsou obvykle pokryty řídkou vegetací. Vegetace Vegetace v Bardenas Reales je řídká a přizpůsobená suchému podnebí. Nejčastějšími rostlinami jsou keře, trávy a sukulenty. Fauna Fauna Bardenas Reales je různorodá a zahrnuje řadu ptáků, savců a plazů. Mezi nejběžnější ptáky patří orli, supi a čápi. Mezi nejběžnější savce patří králíci, lišky a divočáci. Mezi nejběžnější plazy patří ještěrky a hadi. Ochrana Bardenas Reales je chráněna jako přírodní park od roku 1999. Park je spravován vládou Navarry a jeho cílem je chránit jedinečnou krajinu a ekosystém oblasti. Turismus Bardenas Reales je oblíbenou turistickou destinací. Park nabízí řadu turistických stezek, cyklostezek a vyhlídkových míst. V parku se také nachází několik návštěvnických center, která poskytují informace o oblasti.
Poušť Dasht-e Lut (persky: دشت لوت, "Prázdná pláň") je velká solná poušť ležící v provinciích Kermán a Sistán a Balúčistán v Íránu. Jedná se o 33. největší poušť na světě a od 17. července 2016 je zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Název je odvozen od slova „Lut“, což v perštině znamená holý a prázdný, a „dašt“, což v perštině znamená pláň. Teplota písku na jejím povrchu byla naměřena až 70,7 °C, což z ní činí jedno z nejsušších a nejteplejších míst na světě. Geografie Poušť Dasht-e Lut se nachází v jihovýchodním Íránu a pokrývá plochu přibližně 51 800 km². Je dlouhá asi 480 km a široká asi 320 km. Poušť je ohraničena pohořím Kermán na severu, pohořím Sistan na východě a pohořím Makrán na jihu. Poušť je tvořena převážně solnými pláněmi a písečnými dunami. Solné pláně jsou pokryty vrstvou soli, která se v průběhu času nahromadila z odpařování podzemních vod. Písečné duny jsou tvořeny jemným pískem, který byl navát větrem. Klima Klima v poušti Dasht-e Lut je extrémně suché a horké. Průměrné roční srážky jsou méně než 50 mm. Teploty v létě mohou přesáhnout 50 °C a v zimě mohou klesnout pod bod mrazu. Rostliny a živočichové V poušti Dasht-e Lut žije jen několik druhů rostlin a živočichů. Rostliny jsou převážně xerofyty, což jsou rostliny, které se přizpůsobily suchému prostředí. Mezi běžné druhy rostlin patří akácie, tamaryšek a slanorožec. Živočichové, kteří žijí v poušti Dasht-e Lut, jsou převážně plazi a hmyz. Mezi běžné druhy plazů patří ještěrky, hadi a želvy. Mezi běžné druhy hmyzu patří štíři, pavouci a brouci. Lidé Poušť Dasht-e Lut je velmi řídce osídlená. Žije zde jen několik nomádských kmenů, které se živí pastevectvím. Cestovní ruch Poušť Dasht-e Lut je oblíbenou turistickou destinací. Turisté sem přijíždějí, aby viděli jedinečnou krajinu pouště, včetně solných plání, písečných dun a skalních útvarů. Ochrana Poušť Dasht-e Lut je chráněna jako národní park. Cílem národního parku je chránit jedinečnou krajinu pouště a její flóru a faunu.
Oleshkivski písky Oleshkivski písky (ukrajinsky: Олешківські піски) je poušť na jižní Ukraině, vnitrozemí od Černého moře. Skládají se z písečných dun neboli kučuchurů (místně), které jsou až pět metrů vysoké. Po písku roste jen vzácná vegetace. Geografie Poušť se nachází v Chersonské oblasti na jižní Ukraině. Leží mezi městy Cherson a Hola Prystan a řekou Dněpr. Její rozloha je 1612 km², což z ní činí největší poušť v Evropě. Klima Klima je kontinentální s horkými léty a chladnými zimami. Průměrná teplota v červenci je 25 °C a v lednu -2 °C. Roční úhrn srážek je 350 mm. Flóra a fauna Vegetace je vzácná a tvoří ji především trávy a keře. Zvířata, která se v poušti vyskytují, jsou například ještěrky, hadi a ptáci. Historie Oleshkivski písky vznikly v důsledku odlesňovania a eroze větrem. Oblast byla kdysi stepí, ale v 18. století začali lidé kácet stromy na dřevo a pastviny. To vedlo k erozi větrem a vzniku písečných dun. Turismus Poušť je oblíbeným turistickým cílem. Návštěvníci se mohou projít po písečných dunách, pozorováno ptáky a zvířata a užít si jedinečnou krajinu. V poušti se nachází také několik tábořišť a chat. Ohrožení Oleshkivski písky jsou ohroženy lidskou činností. Hlavním problémem je rozšiřován země dělské, které vede k další erozi větrem. Dalšími hrozbami jsou turismus a změny klimatu. Ochrana Vláda se snaží chránit poušť před lidskou činností. V roce 1993 byla vyhlášena za národní park. V parku platí přísná pravidla, která chrání flóru a faunu a regulují lidskou činnost.
Poušť Amargosa
Poušť Amargosa se nachází poblíž údolí Death Valley.
Nadmořská výška
735 m (2 411 ft)
Rozloha
6 700 km² (2 600 čtverečních mil)
Geografie
Země: Spojené státy americké
Státy: Nevada a Kalifornie
Region: Velká pánev
Okresy: Inyo a Nye
Hranice:
Západ: Funeral Mountains a Panamint Mountains
Východ: Letecká základna Nellis
Souřadnice: 36°30′ s. š., 116°30′ z. d.
Řeka Amargosa
Poušť Amargosa se nachází v údolí Amargosa County v západní Nevadě, Spojené státy americké, podél hranice Kalifornie – Nevada.
Poušť je pojmenována po řece Amargose, která byla pojmenována po španělském slovu pro hořký kvůli hořké chuti vody.
Národní útočiště divoké zvěře Ash Springs
Poušť leží severně od národního útočiště divoké zvěře Ash Springs.
Gran Desierto de Altar
Gran Desierto de Altar je jednou z hlavních podoblastí Sonorské pouště, která se nachází ve státě Sonora na severozápadě Mexika. Zahrnuje jedinou aktivní oblast písečných dun v Severní Americe. Poušť se rozkládá podél velké části severní hranice Kalifornského zálivu, táhne se více než 100 kilometrů od východu na západ a přes 50 kilometrů od severu k jihu. Tvoří největší souvislou divočinu v Sonorské poušti. Východní část oblasti obsahuje sopečnou oblast vrcholků Pinacate; společně se západní částí tvoří oblast biosférické rezervace El Pinacate y Gran Desierto de Altar a místo světového dědictví UNESCO.
Ekologie
Oblast: 5 700 km2
Země: Mexiko
Stát: Sonora
Typ podnebí: BWh
Geografie
Gran Desierto de Altar je jednou z hlavních podoblastí Sonorské pouště. Nachází se ve státě Sonora na severozápadě Mexika a zahrnuje jedinou aktivní oblast písečných dun v Severní Americe. Poušť se rozkládá podél velké části severní hranice Kalifornského zálivu, táhne se více než 100 kilometrů od východu na západ a přes 50 kilometrů od severu k jihu. Tvoří největší souvislou divočinu v Sonorské poušti.
Geologie
Východní část oblasti obsahuje sopečnou oblast vrcholků Pinacate. Jedná se o skupinu více než 100 kuželů a kráterů, které vznikly před 12 miliony až 4 miliony let. Vrcholky Pinacate jsou jednou z nejlépe zachovalých oblastí nedávné sopečné činnosti na světě.
Západní část oblasti je tvořena písečnými dunami. Duny jsou tvořeny převážně křemenným pískem, který byl erodován z okolních hor. Duny jsou vysoké až 100 metrů a neustále se pohybují vlivem větru.
Klima
Klima v Gran Desierto de Altar je horké a suché. Průměrné roční teploty se pohybují od 20 °C do 30 °C. Roční úhrn srážek je nízký, pouze kolem 100 mm.
Flora a fauna
Gran Desierto de Altar je domovem široké škály rostlin a živočichů. Mezi běžné rostliny patří kaktusy, juky a agáve. Mezi běžná zvířata patří pouštní želvy, kojoti a zajíci.
Ohrožení
Gran Desierto de Altar čelí řadě hrozeb, včetně těžby, rozvoje a změny klimatu. Těžba nerostů v oblasti ohrožuje divokou zvěř a poškozuje ekosystém. Rozvoj oblasti ohrožuje divokou zvěř a vede ke ztrátě přirozeného prostředí. Změna klimatu vede k nárůstu teplot a snížení srážek, což ohrožuje rostliny a živočichy v oblasti.
Ochrana
Gran Desierto de Altar je chráněn jako biosférická rezervace El Pinacate y Gran Desierto de Altar. Rezervace byla založena v roce 1993 a chrání více než 7 000 km2 pouště. Rezervace je domovem široké škály rostlin a živočichů a je důležitým místem pro vědecký výzkum a vzdělávání.
Oregonská vysočina (anglicky Oregon High Desert), někdy také označovaná jako „Oregon Outback“ nebo „Great Sandy Desert“, je oblast v americkém státě Oregon, která se rozkládá východně od Kaskádového pohoří a jižně od Modrých hor, ve střední a východní části státu. Poušť je rozdělena na jižní a severní oblast a pokrývá většinu pěti okresů v Oregonu. V průměru leží 4 000 stop (1 200 m) nad mořem. Jihozápadní oblast je součástí Velké pánve a jihovýchod je nižší povodí řeky Owyhee. Severní oblast je součástí Kolumbijské plošiny, kde vyšší srážky umožňují největší průmysl na soukromých pozemcích, kterým je pěstování vojtěšky a sena. Veřejná půda v regionu je ve vlastnictví především Úřadu pro správu půdy (Bureau of Land Management), který spravuje více než 30 000 čtverečních mil (78 000 km2), včetně pěti řek označených jako divoké a malebné. Ačkoli je vysočina poměrně suchá, je to pouze ve srovnání se západním Oregonem. V regionu průměrně spadne 15 palců (380 mm) srážek ročně; poušť Alvord však dostává pouze 7 palců (180 mm) deště ročně. Navzdory svému názvu není většina vysočiny dostatečně suchá, aby se skutečně kvalifikovala jako poušť, a biologicky je většina regionu klasifikována jako křoviny nebo step. Vrchol hory Steens Mountain ve výšce 9 733 stop (2 967 m) nad mořem je nejvyšším bodem vysočiny. Široká horstová hora je charakteristická pro tektoniku pánve a pohoří vysočiny. Asi před 16 miliony let, během rané miocénní epochy, lávové proudy z vulkanických erupcí pokryly asi polovinu povrchu Oregonu. Zemská kůra se pak začala roztahovat, což umožnilo další vulkanickou aktivitu před 15 až 2 miliony let. Několik dob ledových v průběhu této doby vytvořilo velká jezera ve vysočině. Klima vysočiny poskytuje stanoviště pro savce, jako jsou vidlorozi, kojoti, jeleni muli, zajíci černoocasí a pumy. Mezi ptáky běžné v regionu patří tetřívci stepní, křepelky kalifornské a sokoli prérijní. Jalovec západní je nejběžnějším stromem v regionu a velký pelyněk a běžný slunečnice vlnatá jsou nejrozšířenějšími rostlinami v regionu.