Lahontanské údolí
Lahontanské údolí je pánev v okrese Churchill v Nevadě ve Spojených státech. Údolí je součástí dna prehistorického jezera Lahontan, které existovalo před 20 000 až 9 000 lety. Údolí a sousedící Carson Sink představují malou část dna jezera. Humboldt Lake leží severovýchodně od údolí. Pyramid Lake je na západě. Walker Lake je na jihu. Údolí je součástí větší pouště Great Basin Desert, ale během kalifornské zlaté horečky se údolí často nazývalo Poušť čtyřiceti mil.
Geografie
Lahontanské údolí sousedí s Carson Sink a leží jihozápadně od Humboldt Sink. Údolí protíná americká dálnice 50.
Nadmořská výška: 1 221 m (4 006 ft)
Zeměpisné souřadnice: 39°34′0″ s. š., 118°50′0″ z. d.
Historie
Lahontanské údolí bylo dnem prehistorického jezera Lahontan, které bylo kdysi jedním z největších jezer v Severní Americe. Jezero vyschlo před 9 000 lety a zanechalo za sebou řadu suchých jezer a solných pánví. Lahontanské údolí je jednou z těchto suchých pánví.
Během kalifornské zlaté horečky bylo Lahontanské údolí známé jako Poušť čtyřiceti mil, protože bylo pro zlatokopy obtížné jej překonat. Údolím procházela také Pony Express, která přepravovala poštu z Missouri do Kalifornie.
Dnes je Lahontanské údolí převážně zemědělskou oblastí. Pěstuje se zde široká škála plodin, včetně obilí, sena a zeleniny. V údolí se také nachází několik solných dolů.
Ekologie
Lahontanské údolí je domovem široké škály rostlin a živočichů. Vegetace v údolí je převážně stepní, s roztroušenými keři a stromy. Mezi běžné druhy rostlin patří pelyněk, tráva modrého štipla a kaktusy.
V údolí žije také řada živočichů, včetně antilop vidlorožých, jelenů, kojotů a lišek. V údolí se nachází také několik mokřadů, které jsou domovem vodních ptáků a dalších vodních živočichů.
Zajímavosti
Lahontanské údolí je pojmenováno po francouzském průzkumníkovi Louisovi Armand de Lom d'Arce, baronu de Lahontanovi, který navštívil oblast v roce 1689.
V Lahontanském údolí se nachází několik historických míst, včetně Pony Express Trail a Forty Mile Desert Station.
Údolí je také oblíbenou destinací pro lov, rybaření a kempování.
Poušť Yuha je část Sonorské pouště nacházející se v údolí Imperial v Kalifornii; jižně od dálnice Interstate 8, západně od El Centro a severně od mezinárodní hranice. Jedinečné aspekty pouště Yuha zahrnují ložiska ústřicových schránek, historickou památku De Anza, přírodní oblast Crucifixion Thorn a geoglyf Yuha. Je domovem kmene Kamia, známého také jako Kumeyaay, a možná ji využívaly i jiné skupiny původních Američanů, jako jsou Cahuilla, Quechan a Cocopah. Část pouště Yuha známá jako Yuha Basin byla Úřadem pro správu půdy označena jako oblast kritického ekologického zájmu a je touto agenturou spravována jako oblast s omezeným využitím pro ochranu biologických a archeologických zdrojů. Hlavním ohroženým druhem je plochohlavý rohatý ještěr. Terénní vozidla jsou omezena na značené trasy, aby se chránilo jak jeho přirozené prostředí, tak archeologické památky, včetně prehistorických tábořišť a míst opracování kamene podél bývalých okrajů jezera Cahuilla, stejně jako místa představující využívání regionu v historické éře.
Gibsonova poušť Gibsonova poušť je velká poušť v Západní Austrálii, která je převážně v téměř nedotčeném stavu. Její rozloha je přibližně 155 000 kilometrů čtverečních, což z ní činí pátou největší poušť v Austrálii po pouštích Great Victoria, Great Sandy, Tanami a Simpson. Gibsonova poušť je jak dočasným australským bioregionem, tak pouštním ekoregionem. Ekologie Gibsonova poušť se nachází v ekoregionu Australské pouště a xerofilní křoviny. Je domovem řady rostlinných a živočišných druhů, včetně mnoha endemických druhů, které se vyskytují pouze v této poušti. Mezi nejběžnější rostliny v Gibsonově poušti patří akácie, eukalypty a trávy. Poušť je také domovem řady plazů, včetně ještěrek, hadů a varanů. Mezi savce, kteří žijí v Gibsonově poušti, patří klokani, dingové a bandicoots. Geologie Gibsonova poušť se nachází na štítu Yilgarn Craton, který je jedním z nejstarších geologických útvarů na Zemi. Poušť je charakterizována písečnými dunami, skalnatými kopci a suchými říčními koryty. Klima Gibsonova poušť má suché a horké podnebí. Průměrné roční srážky jsou přibližně 250 milimetrů, přičemž většina srážek spadne během letních měsíců. Teploty mohou v létě přesáhnout 40 stupňů Celsia, zatímco v zimě mohou klesnout pod bod mrazu. Ochrana Gibsonova poušť je relativně stabilní a nedotčená. Přibližně 91 274 kilometrů čtverečních (58 %) pouště je chráněno jako součást národních parků a přírodních rezervací. Mezi hlavní hrozby pro Gibsonovu poušť patří nadměrné spásání, invazivní druhy a změna klimatu. Ochrana Gibsonovy pouště je důležitá pro zachování její jedinečné ekologie a kulturních hodnot.
Mohavská poušť
Hayikwiir Mat'aar (Mohave), Desierto de Mojave (španělsky)
Mohavská poušť je poušť ležící v dešťovém stínu pohoří Sierra Nevada a Transverse Ranges na jihozápadě Spojených států. [7] [2] Je pojmenována po domorodém lidu Mohave a nachází se především v jihovýchodní Kalifornii a jihozápadní Nevadě, s malými částmi zasahujícími do Arizony a Utahu. [8] [2] Mohavská poušť spolu s pouštěmi Sonoran, Chihuahuan a Great Basin tvoří větší Severoamerickou poušť. Z nich je Mohavská nejmenší a nejsušší. Vykazuje typickou topografii pánve a pohoří, obecně má vzorce řady paralelních horských pásem a údolí. Je také místem Údolí smrti, které je nejnižší nadmořskou výškou v Severní Americe. Mohavská poušť je často hovorově nazývána „vysoká poušť“, protože většina z ní leží mezi 2 000 a 4 000 stop (610 a 1 220 m). Podporuje rozmanitost flóry a fauny. Poušť o rozloze 54 000 čtverečních mil podporuje řadu lidských činností, včetně rekreace, chovu dobytka a vojenského výcviku. [9] Mohavská poušť také obsahuje různá ložiska stříbra, wolframu, železa a zlata. [10]: 124 Pravopis Mojave pochází ze španělštiny, zatímco pravopis Mohave pochází z moderní angličtiny. Dnes se používají oba, ačkoli kmen Mojave Tribal Nation oficiálně používá pravopis Mojave. Mojave je zkrácená forma Hamakhaave, endonyma v jejich rodném jazyce, což znamená „u vody“. [11]
Geografie
Rozloha: 81 000 km2 (31 000 čtverečních mil)
Země: Spojené státy
Státy: Arizona, Kalifornie, Nevada, Utah
Souřadnice: 35° severní šířky 116° západní délky
Řeky: Řeka Colorado, řeka Mojave
Typ podnebí: Studená poušť a horká poušť
Ochrana
Stav ochrany: Relativně stabilní/neporušený [2]
Ekologie
Biom: Pouště a xerické křoviny
Hraničí:
Kalifornský horský chaparral a lesy
Křoviny Coloradské plošiny
Poušť Great Basin
Sonorská poušť
Druhy ptáků: 230 [1]
Druhy savců: 98 [1]
Flóra a fauna
Mohavská poušť podporuje širokou škálu rostlin a živočichů. Mezi běžné rostliny patří kaktusy, juky a křoviny. Mezi běžné živočichy patří kojoti, lišky, zajíci a různí ptáci.
Lidské aktivity
Mohavská poušť je využívána k různým lidským činnostem, včetně:
Rekreace: Kempování, pěší turistika, jízda na horském kole
Rančování: Chov dobytka, ovcí a koz
Vojenský výcvik: V poušti se nachází několik vojenských základen
Těžba: Poušť obsahuje různá ložiska stříbra, wolframu, železa a zlata.
Zajímavosti
Mohavská poušť je domovem nejnižšího bodu v Severní Americe, Údolí smrti.
Poušť je často označována jako „vysoká poušť“, protože většina z ní leží ve výšce mezi 2 000 a 4 000 stop (610 a 1 220 m).
Mohavská poušť je domovem různých kmenů domorodých Američanů, včetně Mohave, Chemehuevi a Serrano.
Nullarborská planina
Nullarborská planina (anglicky Nullarbor Plain, latinsky nulla „žádný“ a arbor „strom“) je součástí oblasti ploché, téměř bezstromé, suché nebo polosuché krajiny jižní Austrálie, která se nachází na pobřeží Velkého australského zálivu a na severu hraničí s pouští Great Victoria. Je to největší souvislý výchoz vápencového podloží na světě a zabírá plochu asi 200 000 kilometrů čtverečních. V nejširším bodě se táhne asi 1 100 kilometrů od východu na západ přes hranici mezi Jižní Austrálií a Západní Austrálií.
Geologie
Nullarborská planina je tvořena vápencovým podložím, které vzniklo před 500 až 600 miliony let. Vápenec vznikl z usazenin mořských organismů, jako jsou koráli a měkkýši. V průběhu času se tyto usazeniny zpevňovaly a vytvářely vápencový podklad.
Klima
Nullarborská planina má suché až polosuché klima. Průměrné roční srážky jsou méně než 200 milimetrů a teploty se pohybují od 30 °C v létě do 15 °C v zimě.
Flora a fauna
Nullarborská planina je domovem řady rostlin a živočichů, které se přizpůsobily drsným podmínkám. Mezi běžné rostliny patří keře akácie, sukulenty a trávy. Mezi běžná zvířata patří klokani, emu a ještěrky.
Ochrana přírody
Nullarborská planina je chráněna řadou národních parků a rezervací. Největší z nich je Národní park Nullarbor, který zabírá plochu 135 000 kilometrů čtverečních.
Historie
Nullarborská planina byla poprvé prozkoumána Evropany v 19. století. Prvními Evropany, kteří ji překročili, byli Edward John Eyre a John Baxter v roce 1841.
Současnost
Nullarborská planina je dnes řídce osídlena. Hlavní průmyslovou činností je těžba. Turismus je také důležitým průmyslovým odvětvím a návštěvníky lákají především přírodní krásy a historická místa planiny.
Zajímavosti
Nullarborská planina je domovem nejdelší přímé železniční trati na světě, Trans-australské železnice.
Planina je také domovem řady jeskyní, včetně jeskyně Koonalda, která je jednou z nejdelších jeskyní v Austrálii.
Nullarborská planina je důležitým stanovištěm pro řadu ohrožených druhů, včetně kusu velkého a klokaního potora.
Velká Viktoriina poušť
Velká Viktoriina poušť je řídce osídlený pouštní ekoregion a prozatímní australský bioregion v Západní Austrálii a Jižní Austrálii.
Zeměpis
Rozloha: 422 466 km²
Státy: Jižní Austrálie, Západní Austrálie
Ochrana přírody
Ochranářský status: relativně stabilní/neporušený
Chráněná oblast: 129 367 km² (31 %)
Ekologie
Říše: Australasijská
Biom: Pouště a suché křoviny
Sousedící oblasti:
Středohoří se suchou křovinou
Lesy Coolgardie
Mallee Eyre a Yorke
Poušť Great Sandy-Tanami
Poušť Gibson
Roviny Nullarbor se suchou křovinou
Kamenitá poušť Tirari-Sturt
Křoviny mulga v Západní Austrálii
Strzelecká poušť
Strzelecká poušť se nachází v regionu Far North v jižní Austrálii, jihozápadním Queenslandu a západním Novém Jižním Walesu. Leží v severovýchodní části jezerní pánve Eyre a severně od Flindersova pohoří. Další dvě pouště se nacházejí v pánvi jezera Eyre - poušť Tirari a poušť Simpson.
Geografie
Strzelecká poušť má rozlohu 80 250 km2 a je největší pouští v Jižní Austrálii. Je charakteristická svými červenými písečnými dunami, solnými pláněmi a řídkou vegetací. Poušť je domovem řady rostlin a živočichů, včetně mulgy, akácie a klokanů.
Klima
Strzelecká poušť má horké a suché klima. Průměrná teplota v létě je 32 °C a v zimě 15 °C. Průměrné roční srážky jsou pouze 250 mm.
Historie
Strzeleckou poušť pojmenoval průzkumník Charles Sturt v roce 1845 po polském průzkumníkovi Pavlu Edmundu Strzeleckém. První Evropané, kteří poušť prozkoumali, byli Burke a Wills v roce 1860.
Osídlení
Strzelecká poušť je řídce osídlená. Největším městem v poušti je Coober Pedy, které je známé svými podzemními domy.
Ekonomika
Hlavním průmyslovým odvětvím ve Strzelecké poušti je těžba. V poušti se těží opál, zlato a měď.
Turistické atrakce
Strzelecká poušť je oblíbenou turistickou destinací. Mezi hlavní turistické atrakce patří:
Coober Pedy: Město pod zemí
Národní park Strzelecki: Park s červenými písečnými dunami a solnými pláněmi
Jezero Eyre: Největší slané jezero v Austrálii
Poušť Tatacoa Geografie Poušť Tatacoa je druhou největší suchou oblastí v Kolumbii po poloostrově Guajira. Rozkládá se na více než 330 kilometrech čtverečních. Tato oblast se nachází na severu departementu Huila, 38 km od města Neiva a 15 km od Natagaima v Tolimě. Je známá jako bohaté naleziště fosílií a turistická destinace. Poušť Tatacoa má dvě výrazné barvy: okrovou v oblasti Cuzco a šedou v oblasti Los Hoyos. Tatacoa nebo Údolí smutku, jak ji v roce 1538 nazval conquistador Gonzalo Jiménez de Quesada, není pustá poušť, ale spíše tropický suchý les. Název „Tatacoa“, který dali také Španělé, odkazuje na chřestýše, kteří zde žijí. Historie Během třetihor byla tato oblast vlhčí s tisíci květinami a stromy, ale postupně vysychala, až se stala suchou oblastí.
Poušť Sechura
Poušť Sechura je pobřežní poušť, která se nachází jižně od regionu Piura v Peru podél pobřeží Tichého oceánu a ve vnitrozemí až k úpatí pohoří Andy. Její extrémní suchost je způsobena výstupem chladných pobřežních vod a poklesem subtropické atmosféry, ale také je vystavena příležitostným záplavám během let El Niño. V roce 1728 bylo město Sechura zničeno tsunami a později bylo přestavěno na svém současném místě. V roce 1998 způsobily odtoky z rozvodněných řek vznik dočasného jezera o délce asi 145 km, které zaplnilo depresi Bayóvar. Krátké řeky tekoucí přes poušť z And podporují intenzivní zemědělství založené na zavlažování.
Ekologie
Poušť Sechura je součástí neotropické říše a patří do biomu pouští a suchých křovin. Hraničí s následujícími ekoregiony:
Poušť Atacama
Středoandská suchá puna
Středoandská puna
Středoandská vlhká puna
Páramos v Cordillera Central
Peruánské Yungas
Suché lesy Tumbes-Piura
Geografie
Rozloha: 5 000 km²
Země: Peru
Souřadnice: 7°45′55,52″ jižní šířky, 78°43′40,9″ západní délky
Historie
V roce 1728 bylo město Sechura zničeno tsunami.
V roce 1998 způsobily odtoky z rozvodněných řek vznik dočasného jezera, které zaplnilo depresi Bayóvar.
Zemědělství
Krátké řeky tekoucí přes poušť z And podporují intenzivní zemědělství založené na zavlažování.
Dálný sever (rusky: Крайний Север, Дальний Север) je rozsáhlá oblast Ruska, která leží převážně severně od polárního kruhu a vyznačuje se obrovskými zásobami nerostných surovin a přírodních kaynaků. Celková plocha je asi 5 500 000 kilometrů čtverečních, což představuje asi třetinu celkové plochy Ruska. [1]
Formálními regiony Dálného severu jsou:
Autonomní okruh Čukotka
Kamčatský kraj
Magadanská oblast
Murmanská oblast
Jakutská republika
Kromě toho jsou součástí Dálného severu i některé části a města oblastí:
Archangelská oblast
Irkutská oblast
Chabarovský kraj
Komijská republika
Krasnodarský kraj
Karelská republika
Sachalinská oblast
Tuva
Ťumenská oblast
Součástí Dálného severu jsou také veškeré ostrovy Severního ledového a přilehlých moří, Beringova moře a Ochotské moře.
Vzhledem k drsným podmínkách v této oblastí, vláda Ruska tradičně přiznává lidem, kteří zde pracují, nárok na mnohemvyšší mzdy než ve zbytku země. [2] V důsledku klimatu a prostředí si původní obyvatlé této oblastí vyvinuli určité genetické odlišnosti, které jim umožňují lépe zvládat zdejší podmínky. To se týká i jejich kulturních tradic. [3]