Helgoland
Helgoland je malé souostroví v Severním moři. Od roku 1890 je součástí německé spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Historicky byly ostrovy majetkem Dánska, poté se v letech 1807 až 1890 staly majetkem Spojeného království a krátce byly spravovány jako válečná kořist v letech 1945 až 1952. Ostrovy se nacházejí v Helgolandském zálivu (součást Německého zálivu) v jihovýchodním rohu Severního moře a na konci roku 2016 měly 1 127 obyvatel. Jsou to jediné německé ostrovy, které neleží v blízkosti pevniny. Nacházejí se přibližně 69 kilometrů od Cuxhavenu u ústí řeky Labe. Během návštěvy ostrovů napsal August Heinrich Hoffmann von Fallersleben text písně "Deutschlandlied", která se stala německou národní hymnou. Kromě němčiny mluví místní obyvatelé, kteří jsou etničtí Frísové, helgolandským dialektem severofríského jazyka zvaným Halunder.
Geografie
Helgoland se skládá ze dvou hlavních ostrovů, Hauptinsel (hlavní ostrov) a Düne (duna), které jsou odděleny úzkým průlivem. Hlavní ostrov má rozlohu 0,96 km² a je tvořen pískovcovou skálou. Düne má rozlohu 0,74 km² a je tvořena pískem a dunami. Ostrovy jsou obklopeny četnými malými ostrůvky a útesy.
Historie
Nejstarší stopy lidského osídlení na Helgolandu pocházejí z doby kamenné. Ve středověku se ostrovy staly důležitým obchodním centrem. V roce 1714 se Helgoland stal majetkem Dánska. V roce 1807 ostrovy dobyli Britové a v roce 1890 je prodali Německu.
Ekonomika
Ekonomika Helgolandu je založena na cestovním ruchu, rybolovu a námořní dopravě. Na ostrovech se nachází řada hotelů, restaurací a obchodů. Ostrovy jsou také oblíbeným cílem turistů, kteří se zajímají o historii a přírodu.
Kultura
Helgoland má bohatou kulturu. Místní obyvatelé mluví helgolandským dialektem severofríského jazyka a dodržují řadu tradic. Na ostrovech se nachází několik muzeí a památek, které vyprávějí příběh historie a kultury Helgolandu.
Příroda
Helgoland je domovem řady vzácných rostlin a živočichů. Ostrovy jsou důležitým hnízdištěm pro mořské ptáky, jako jsou papuchalci a terejové. Na ostrovech se také nachází řada chráněných území.
Zajímavosti
Helgoland je jediné místo v Německu, kde je povoleno hazardní hraní.
Na ostrovech se nachází nejvyšší útes v Německu, který má výšku 61 metrů.
Helgoland byl inspirací pro píseň "Helgoland" od britské skupiny Massive Attack.
Åland (švédsky: [ˈǒːland] ⓘ; finsky: Ahvenanmaa) je autonomní a demilitarizovaná oblast Finska. Svou autonomii získala na základě rozhodnutí Společnosti národů z roku 1920. [2] Je to nejmenší oblast Finska podle rozlohy (1 580 km2) i podle počtu obyvatel (30 129), což představuje 0,51 % rozlohy Finska a 0,54 % jeho populace. Jejím jediným úředním jazykem je švédština a hlavním městem je Mariehamn. Åland leží ve finském souostroví nazývaném Ålandské ostrovy, u vchodu do Botnického zálivu v Baltském moři. Skládá se z Fasta Åland, na kterém žije 90 % obyvatelstva, [10] a asi 6 500 škerů a ostrovů na východ, [11] z nichž je obydleno asi 60–80. Fasta Åland je oddělena od pobřeží Roslagenu ve Švédsku 38 kilometry (20 + 1⁄2 námořních mil) otevřené vody na západě. Na východě sousedí Ålandské souostroví s finským souostrovím. Jediná pozemní hranice Åland se nachází na neobydleném škeru Märket, který sdílí se Švédskem. [12] Z Mariehamnu je trajektová vzdálenost asi 160 kilometrů (86 námořních mil) do Turku, pobřežního města pevninského Finska, a také do Stockholmu, hlavního města Švédska. Autonomní status Åland znamená, že provinční pravomoci, které obvykle vykonávají zástupci ústřední finské vlády, jsou z velké části vykonávány její vlastní vládou. Současné demilitarizované, neutrální postavení Åland pochází z Pařížské mírové smlouvy po Ålandské válce v 50. letech 19. století. [13] Historie Ålandské ostrovy byly osídleny již v době kamenné. Prvními známými obyvateli byli lovci a sběrači, kteří žili na ostrovech asi před 6 000 lety. V době bronzové se na ostrovech usadili zemědělci a pastevci a v době železné se zde začalo rozvíjet rybářství. Ve středověku byly Ålandské ostrovy součástí Švédska. V roce 1362 se staly součástí Finského vévodství, které bylo podřízeno švédské koruně. V roce 1523 se Finsko stalo součástí Švédského království. V roce 1809 bylo Finsko dobyto Ruskem a Ålandské ostrovy se staly součástí Ruského impéria. V roce 1854, během Krymské války, byly Ålandské ostrovy obsazeny britskými a francouzskými vojsky. V roce 1856 byla na základě Pařížské mírové smlouvy Ålandské ostrovy demilitarizovány a staly se autonomní oblastí v rámci Ruského impéria. V roce 1917 se Finsko stalo nezávislou republikou a Ålandské ostrovy se staly součástí Finska. V roce 1920 byla na základě rozhodnutí Společnosti národů Ålandským ostrovům udělena autonomie. Geografie Ålandské ostrovy se nacházejí v Baltském moři, mezi Finskem a Švédskem. Skládají se z více než 6 500 ostrovů, z nichž největší je Fasta Åland. Ostrovy jsou převážně nízké a skalnaté, s nejvyšším bodem 129,1 m n. m. Klima na Ålandských ostrovech je mírné, s teplými léty a mírnými zimami. Průměrná teplota v červenci je 17 °C a v lednu -4 °C. Populace Na Ålandských ostrovech žije asi 30 000 obyvatel. Většina obyvatelstva žije na ostrově Fasta Åland, kde se nachází také hlavní město Mariehamn. Oficiálním jazykem na Ålandských ostrovech je švédština. Finský jazyk je také široce používán, zejména na ostrově Fasta Åland. Ekonomika Ekonomika Ålandských ostrovů je založena na zemědělství, rybolovu a cestovním ruchu. Hlavními zemědělskými produkty jsou obilí, brambory a mléčné výrobky. Hlavními rybářskými produkty jsou sledi, lososi a pstruzi. Cestovní ruch je důležitým odvětvím ekonomiky Ålandských ostrovů. Hlavními turistickými atrakcemi jsou krásná příroda, historické památky a muzea. Kultura Ålandské ostrovy mají bohatou kulturu, která je ovlivněna jak švédskou, tak finskou kulturou. Hlavními kulturními událostmi na Ålandských ostrovech jsou Ålandský festival, který se koná v červenci, a Ålandské operní festival, který se koná v srpnu. Politika Ålandské ostrovy jsou autonomní oblastí v rámci Finska. Mají vlastní parlament, vládu a soudnictví. Hlavou vlády je premiér, který je jmenován parlamentem. Ålandské ostrovy nejsou součástí Evropské unie, ale jsou součástí Evropského hospodářského prostoru.
Saint Peter Port
Obecné informace
Saint Peter Port (francouzsky Saint-Pierre Port) je město a jedna z deseti farností na ostrově Guernsey v Normanských ostrovech. Je hlavním městem bailiwicku Guernsey a také hlavním přístavem. V roce 2019 zde žilo 18 958 obyvatel.
Saint Peter Port je malé město (místní obyvatelé mu běžně říkají jen "město"), které tvoří především strmé úzké ulice a schody na svazích s výhledem na moře. Je známo, že zde existovalo obchodní středisko/město již před římskými časy, které mělo předkřesťanský název, který se nedochoval. Farnost má rozlohu 6,5 km². PSČ pro adresy ve farnosti začíná GY1. Obyvatelé Saint Peter Portu byli v guernseyském jazyce přezdíváni "les Villais" (měšťané) nebo "cllichards".
Historie
Předpokládá se, že Saint Peter Port byl založen v 10. století vikingskými nájezdníky, kteří mu dali název "Havre du Port" (přístavní přístav). V 11. století se ostrov Guernsey stal součástí normanského vévodství a Saint Peter Port se stal hlavním městem ostrova.
Ve 13. století byl postaven hrad Cornet, aby chránil přístav před útoky. Hrad je dodnes jednou z hlavních turistických atrakcí města.
V 16. století se Saint Peter Port stal centrem obchodu a rybolovu. Město bylo také důležitou základnou pro britské námořnictvo.
V 19. století zažilo Saint Peter Port období prosperity. Byly postaveny nové budovy, včetně přístavu Elizabeth a Victoria Tower. Město se také stalo oblíbeným turistickým cílem.
Ve 20. století bylo Saint Peter Port těžce bombardováno během druhé světové války. Město bylo však po válce přestavěno a dnes je opět prosperujícím přístavem a turistickým cílem.
Pamětihodnosti
Mezi hlavní pamětihodnosti Saint Peter Portu patří:
Hrad Cornet
Přístav Elizabeth
Victoria Tower
Budova Elizabeth College
Dům Hauteville
Přístav QE2
Ekonomika
Ekonomika Saint Peter Portu je založena na turismu, finančních službách a rybolovu. Město je také domovem řady malých podniků.
Doprava
Saint Peter Port je spojen s pevninskou Francií a Velkou Británií trajekty a letecky. Město má také dobrou síť autobusové dopravy.
Kultura
Saint Peter Port je živé město s bohatou kulturou. Ve městě se nachází řada muzeí, galerií a divadel. Město také pořádá řadu akcí, včetně každoročního karnevalu.
Saint Helier
Poloha:
Saint Helier je hlavní město ostrova Jersey, který je největším z Normanských ostrovů v Lamanšském průlivu. Nachází se na jižním pobřeží ostrova.
Historie:
Saint Helier je pojmenován po svém patronovi, svatém Helieru, který byl umučen saskými piráty v roce 555 n. l. Město se začalo rozvíjet kolem kláštera, který byl založen na místě Helierhova mučednictví.
Správa:
Saint Helier je jednou ze dvanácti farností na Jersey. Je rozdělen do pěti správních obvodů:
Vingtaine de la Ville
Vingtaine du Rouge Bouillon
Vingtaine de Bas du Mont au Prêtre
Vingtaine de Haut du Mont au Prêtre
Vingtaine du Mont à l'Abbé
Vingtaine du Mont Cochon
V čele farnosti stojí starosta (Connétable).
Ekonomika:
Saint Helier je ekonomickým centrem Jersey. Sídlí zde mnoho finančních institucí, pojišťoven a dalších podniků. Město je také důležitým turistickým cílem.
Kultura:
Saint Helier má bohatý kulturní život. Nachází se zde mnoho muzeí, galerií a divadel. Mezi nejznámější patří:
Jersey Museum
La Hougue Bie
Jersey Opera House
Jersey War Tunnels
Památky:
Saint Helier nabízí řadu historických a kulturních památek, například:
Hrad Elizabeth
Katedrála sv. Helier
Přístav Saint Helier
Socha Dívky z Jersey
Cenotaf (válečný památník)
Obyvatelstvo:
Saint Helier je nejlidnatější farností na Jersey s více než 35 000 obyvateli. Většina obyvatel žije v městské oblasti Saint Helier, která zahrnuje i části sousedních farností.
Doprava:
Saint Helier je dobře propojen s ostatními částmi Jersey i se světem. Město má přístav, který zajišťuje trajektové spojení s Anglií a Francií. Saint Helier je také obsluhován mezinárodním letištěm Jersey.
Zajímavosti:
Saint Helier je známý svými krásnými plážemi, jako je pláž St. Aubin's Bay.
Město je domovem mnoha parků a zahrad, včetně Royal Square a Howard Davis Park.
Saint Helier hostí každoroční festival osvobození, který připomíná osvobození ostrova od německé okupace v roce 1945.
Zlatý banán neboli Sun Belt je oblast vyšší hustoty zalidnění ležící mezi Cartagenou na západě a Janovou na východě podél pobřeží Středozemního moře. Oblast se táhne podél středomořského pobřeží, včetně francouzských měst Nice, Marseille, Montpellier a španělských měst Barcelona až po Valencii.
Tórshavn, hlavní město Faerských ostrovů
Tórshavn je hlavní a největší město Faerských ostrovů, souostroví ležícího v severním Atlantiku. Nachází se na jižním pobřeží ostrova Streymoy a je obklopeno nádhernou krajinou.
Historie
Historie Tórshavnu sahá až do 9. století, kdy se zde usadili Vikingové a založili na poloostrově Tinganes svůj parlament. Město se rychle rozrůstalo a stalo se centrem obchodu a správy ostrovů. V roce 1856 byl zrušen obchodní monopol a Tórshavn se otevřel volnému obchodu.
Geografie
Tórshavn leží na východním pobřeží ostrova Streymoy, mezi horami Húsareyn a Kirkjubøreyn. Město je rozděleno řekou Sandá na dvě části: Tinganes a Tórsbreyt. Tinganes je historické centrum města, zatímco Tórsbreyt je modernější část.
Památky
Tórshavn nabízí řadu historických a kulturních památek, včetně:
Faerský parlament: Sídlo faerské vlády, které se nachází na poloostrově Tinganes.
Tinganes: Historické centrum města s barevnými domy a úzkými uličkami.
Katedrála Tórshavn: Jediná katedrála na Faerských ostrovech, postavená v roce 1788.
Maják: Stojí na kopci nad městem a nabízí nádherný výhled na okolí.
Staré město: Čtvrť s tradičními faerskými domy a obchody.
Centrum Tórshavnu: Moderní část města s obchody, restauracemi a kavárnami.
Severský dům: Kulturní centrum, které pořádá výstavy, koncerty a další akce.
Kultura
Tórshavn je kulturním centrem Faerských ostrovů a nabízí řadu kulturních akcí a festivalů po celý rok. Mezi nejdůležitější patří:
Ólavsøka: Národní svátek Faerských ostrovů, který se slaví v červenci.
Atlantikku: Mezinárodní kulturní festival, který se koná každé léto.
Summartónar: Série letních koncertů, které se konají v Tinganes.
Doprava
Tórshavn je dobře spojen se zbytkem Faerských ostrovů a okolním světem. Město má přístav, který zajišťuje trajektové spojení s dalšími ostrovy a Dánskem. Mezinárodní letiště Vágar se nachází asi 45 minut jízdy od města.
Ekonomika
Tórshavn je ekonomickým centrem Faerských ostrovů. Město je domovem řady finančních institucí, rybářských společností a dalších podniků. Turismus je také důležitým odvětvím hospodářství města.
Zajímavosti
Tórshavn je nejsevernější hlavní město na světě.
Název města znamená "Thorův přístav" podle severského boha hromu Thora.
Město je známé svými barevnými domy, které jsou často malovány v červené, žluté a modré barvě.
Tórshavn je domovem Faerské univerzity, jediné univerzity na Faerských ostrovech.
Město je oblíbenou turistickou destinací díky své krásné krajině, bohaté historii a živé kultuře.
Rozpad Sovětského Svazu
Rozpad Sovětského Svazu byl proces rozpadu Sovětského Svazu (SSSR), který vedl k zániku země jakožto svazkového sttu a její federální vlády, což následně vedlo k plné nezávislosti jejích 15 svazových republik 26. prosince 1991.
Ukončilo to úsilí generálního tajemníka (také prezidenta) Michail Gorbaova reformovat sovětský politický a hospodářský sym ve snaze zastavit období politického patu a hospodářského úpadku. Sovětský Svaz zažíval vnitřní stagnaci a etnický separatismus. Přestože byl do svých závěrečných let vysoce centralizovanm státem, skládal se z 15 vrcholných republik, které sloužily jako domoy pro různé etnické skupiny.
Na konci roku 1991, uprostřed katastrofální politické krize, kdy několik republik už opustilo Svaz a centrální moc slábla, vůdci tří jeho zakládajíc*
h členů, Ruska, Běloruska a Ukrajiny, prohlásili, že Sovětský Svaz už neexistuje. Dalších osm republik se k jejich prohlášení brzy připojilo. Gorbačov rezignoval v prosinci 1991 a to, co zbylo ze sovětského parlamentu, hlasovalo pro jeho rozpuštění.
Proces začal rostoucími nepokoji v různých národních republikách země, které se vyvinuly v neustálý politický a legislativní konflikt mezi nim a ústřední vládou. Estonsko bylo první sovětskou republikou, která vyhlásila státní suverenitu uvnitř Svazu 16. listpadu 1988. Litva byla první republikou, která vyhlásila úplnou nezávislost na Sovětsm Svazu zákonem z 11. března 1990, k němuž se v následujícch dvou měsích připojili jeí balttí sousedé a jihkavkazská republika Gruzie.
V srpnu 1991 se komnistití tvrdlinci a vojenské elity pokusily svrhnout Gorbačova a zastavit rozpadající se Svaz pučem, ale nepodařilo se jim to. Puč vedl ke ztrátě vtšiny vlivu vlády v Moskvě a mnoho republik v následujícch dnech a měsích vyhlásilo nezávislost. Secese baltských st*
tů byla uznána v září 1991.
Belovežská dohoda byla podepsána 8. prosince prezidentem Borisem Jlcinem z Ruska, prezidentem Kravčukem z Ukrajiny a předsedou Šchkevičem z Běloruska a uznala vzájemnou nezávislost a vytvořila Společenstv nezávislch sttů (SNŠ), které nahradilo Sovětský Svaz. Kazachstán byl poslední republikou, která opustila Svaz, když 16. prosince vyhlásila nezávislost. Všechny bývalé sovětské republiky s výjimkou Gruzie a baltských sttů vstoupily do SNŠ 21. prosince a podepsaly Almaatský protokol.
25. prosince Gorbačov rezignoval a předal své pravomoci - včetně kódu jaderných zbraní - Jlcinu, který se nyní stal prvním prezidentem Ruské federace. Ten večer byla sovětská vla naposledy stažena z Kremlu a nahrazena ruskou trojbarevnou vlajkou. Následjící den horní komora Nejvyššího sovětu SSSR, Sovět republik, rozpustil Svaz. [1] [2]
Události rozpadu také znamenaly velk závěr revoluc z roku 1989 a konec studené války. [3] Po skončení studené války si několik bývalých sovětských republik zachovalo úzké vazby s Ruskem a vytvořily mnohostranné organizace, jako je SNŠ, Organizace smlouvy o kolektvní bezpečnosti (ODKB), Eurasijská hospodářská unie (EAEU) a Svazov st*
t, pro hospodářskou a vojenskou spolupráci.
Na druhé straně se baltské stty a všechny ostatní bývalé stty Varšavsk paktu staly součástí Evropské unie (EU) a připojily se k NATO, zatímco některé další bývalé sovětské republiky, jako Ukrajina, Gruzie a Moldavsko, od 90. let 20. stolet veřejně projevily zájem jít stejnou cestou, navzdory ruským pokusům přesvědčit je jinak.
Rozpad Jugoslávie
Rozpad Jugoslávie byl složitý a krvavý proces, který trval několik let a vedl k rozdělení země na několik samostatných států. Zde je přehled klíčových událostí:
Příčiny
Rozpad Jugoslávie měl mnoho příčin, včetně ekonomické krize, etnického napětí a politické nestability. Ekonomická krize v 80. letech způsobila vysokou inflaci a nezaměstnanost, což vedlo k nespokojenosti obyvatelstva. Etnické napětí mezi různými skupinami v Jugoslávii, jako jsou Srbové, Chorvati a Bosňáci, také rostlo a přispívalo k nestabilitě. Politická nestabilita byla způsobena slabostí federální vlády a vzestupem nacionalistických hnutí v jednotlivých republikách.
Klúčové události
1980: Smrt Josipa Broze Tita, dlouholetého vůdce Jugoslávie. Jeho smrt oslabila federální vládu a vedla ke zvýšení etnického napětí.
1981: Protesty v Kosovu, které požadovaly, aby se autonomní provincie stala plnohodnotnou republikou. Protesty vedly k násilí a zvýšení etnického napětí mezi Albánci a Srby v Kosovu.
1987: Slobodan Milošević se dostal k moci v Srbsku. Milošević byl nacionalista, který prosazoval centralizaci Jugoslávie a potlačení albánské autonomie v Kosovu.
1990: Rozpad Svazu komunistů Jugoslávie. To vedlo k vytvoření samostatných socialistických stran v jednotlivých republikách.
1990-1991: První vícestranné volby v Jugoslávii. Socialistické strany ztratily moc v mnoha republikách v prospěch nacionalistických stran.
Červen 1991: Slovinsko a Chorvatsko vyhlásily nezávislost. Federální vláda se pokusila zasáhnout, ale byla neúspěšná.
Březen 1992: Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost. To vedlo k vypuknutí války v Bosně a Hercegovině.
Války v Jugoslávii
Rozpad Jugoslávie vedl k řadě válek, které trvaly několik let a způsobily značné škody. Hlavními válkami byly:
Válka v Chorvatsku (1991-1995): Bojovalo se mezi chorvatskou vládou a srbskými separatisty podporovanými Srbskem.
Válka v Bosně a Hercegovině (1992-1995): Bojovalo se mezi bosenskou vládou, srbskými separatisty a chorvatskými separatisty.
Válka v Kosovu (1998-1999): Bojovalo se mezi srbskou vládou a kosovskými separatisty podporovanými NATO.
Následky
Rozpad Jugoslávie měl dalekosáhlé důsledky pro region i svět. Války v Jugoslávii způsobily smrt stovek tisíc lidí a vysídlení milionů dalších. Ekonomika regionu byla vážně poškozena a politická nestabilita přetrvává dodnes. Rozpad Jugoslávie také vedl k vytvoření několika nových států, včetně Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Makedonie, Černé Hory a Kosova.
Evropská ekonomika
Evropská ekonomika zahrnuje přibližně 748 milionů obyvatel v 50 zemích. Vytvoření Evropské unie (EU) a zavedení jednotné měny, eura, v roce 1999 přiblížilo zúčastněné evropské země díky výhodám společné měny.
Evropská unie je jedinečná globální organizace, která tvoří jednu z největších ekonomik na světě. Evropská unie také „reguluje“ globální trh prostřednictvím jednotného trhu. Rozdíl v bohatství v rámci Evropy lze zhruba pozorovat v bývalém rozdělení studené války, kdy některé země tuto propast překročily (Řecko, Portugalsko, Slovinsko, Česká republika, Litva, Lotyšsko a Estonsko).
Zatímco většina evropských států má HDP na obyvatele vyšší než světový průměr a jsou velmi vyspělé, některé evropské ekonomiky jsou přes své postavení nad světovým průměrem v indexu lidského rozvoje relativně chudé. Evropa má celková bankovní aktiva ve výši více než 50 bilionů dolarů a její globální aktiva pod správou mají hodnotu více než 20 bilionů dolarů.
V tomto článku se pojmy „Evropa“ a odvozeniny tohoto slova vztahují také na vybrané státy, jejichž území se nachází pouze částečně v Evropě, jako je Turecko, Ázerbájdžán a Gruzie, a státy, které se geograficky nacházejí v Asii, hraničí s Evropou a kulturně se k ní hlásí, jako je Arménie a Kypr.
Největší národní ekonomiky Evropy podle nominálního HDP nad 1,0 bilionu USD jsou:
Německo (4,43 bilionu USD)
Spojené království (3,33 bilionu USD)
Francie (3,05 bilionu USD)
Itálie (2,19 bilionu USD)
Rusko (1,86 bilionu USD)
Španělsko (1,58 bilionu USD)
Nizozemsko (1,09 bilionu USD)
Z 500 největších korporací měřených podle příjmů (Fortune Global 500 v roce 2010) má 184 své sídlo v Evropě. 161 se nachází v EU, 15 ve Švýcarsku, 6 v Rusku, 1 v Turecku, 1 v Norsku.
Jak v roce 2010 poznamenal španělský sociolog Manuel Castells, průměrná životní úroveň v západní Evropě je velmi vysoká: „Většina obyvatel západní Evropy si stále užívá nejvyšší životní úroveň na světě a v historii světa.“
Douglas (mansky: Doolish, výslovnost [ˈdðuːlʲəʃ]) je hlavní město a největší sídlo na ostrově Man s 26 677 obyvateli (sčítání lidu v roce 2021). Leží u ústí řeky Douglas a na prohnuté zátoce dlouhé dvě míle (tři kilometry). Řeka Douglas tvoří část městského přístavu a hlavního obchodního přístavu.
Douglas byl malou osadou, dokud v 18. století rychle nerostl díky spojení s anglickým přístavem Liverpool. K dalšímu růstu populace došlo v následujícím století, což vedlo v 60. letech 19. století k postupnému přesunu nejvyšších soudů, rezidence místodržitele (která se ve skutečnosti nachází v nedalekém Onchanu) a nakonec sídla zákonodárného sboru Tynwaldu do Douglasu z bývalého hlavního města Castletownu.
Město je hlavním centrem ostrova pro podnikání, finance, právní služby, lodní dopravu, dopravu, nakupování a zábavu. Každoroční motocyklové závody Isle of Man TT začínají a končí v Douglasu.
Historie
První písemná zmínka o Douglasu pochází z roku 1275, kdy byl popsán jako malá rybářská vesnice. V 15. století se stal důležitým přístavem pro obchod s Anglií a Irskem. V 17. století se Douglas stal centrem ostrovní vlády a v 18. století se rychle rozrůstal díky obchodu s bavlnou a tabákem.
V 19. století se Douglas stal oblíbeným letoviskem a lákal turisty svými krásnými plážemi a mírným podnebím. V tomto období bylo také postaveno mnoho z nejznámějších budov města, včetně radnice, soudního dvora a divadla Gaiety.
V 20. století se Douglas stal hlavním finančním centrem ostrova Man a v posledních letech se stal také centrem technologického průmyslu.
Památky
Mezi hlavní památky Douglasu patří:
Radnice: Velkolepá viktoriánská budova, která je sídlem městské rady.
Soudní dvůr: Impozantní budova, která je sídlem Nejvyššího soudu ostrova Man.
Divadlo Gaiety: Historické divadlo, které hostí různé představení, včetně pantomim a muzikálů.
Promenáda: Malebná pobřežní promenáda, která se táhne podél zátoky Douglas.
Douglas Head: Zalesněný poloostrov s výhledem na město a záliv.
Doprava
Douglas je hlavním dopravním uzlem ostrova Man. Město má přístav, který zajišťuje trajektové spojení s Anglií a Irskem. Douglas je také obsluhován letištěm Ronaldsway, které se nachází asi 10 mil (16 km) od města.
Ekonomika
Douglas je ekonomickým centrem ostrova Man. Město je domovem mnoha finančních institucí, právních firem a technologických společností. Douglas je také oblíbeným turistickým cílem a každoročně jej navštíví tisíce turistů.
Kultura
Douglas je kulturním centrem ostrova Man. Město má řadu muzeí, galerií a divadel. Douglas je také domovem mnoha festivalů a akcí, včetně festivalu Isle of Man TT a festivalu Manx Music Festival.