Estonština (estonsky eesti keel [ˈeːsʲti ˈkeːl]) je ugrofinský jazyk a úřední jazyk Estonska. Je psán latinkou a je prvním jazykem většiny obyvatel země; je také úředním jazykem Evropské unie. Estonsky mluví rodilých asi 1,1 milionu lidí: 922 000 lidí v Estonsku a 160 000 jinde. Historie Estonský jazyk se vyvinul z proto-finsko-ugrijského jazyka, který se mluvil v oblasti Baltského moře kolem roku 3000 př. n. l. Proto-finsko-ugrijský jazyk se rozdělil na finsko-permské a ugro-samické jazyky a estonština se vyvinula z finsko-permské větve. Finsko-permské jazyky se dále rozdělily na finsko-mordvinské a ugro-finské jazyky a estonština se vyvinula z ugro-finské větve. Ugro-finské jazyky se dále rozdělily na balto-finské a volžsko-finské jazyky a estonština se vyvinula z balto-finské větve. Balto-finské jazyky se dále rozdělily na jižní a severní balto-finské jazyky a estonština se vyvinula z jižní balto-finské větve. Jižní balto-finské jazyky se dále rozdělily na východní a západní jižní balto-finské jazyky a estonština se vyvinula ze západní jižní balto-finské větve. Příbuzné jazyky Nejbližšími příbuznými estonštiny jsou finština a võro. Finština je úředním jazykem Finska a mluví jí asi 5,5 milionu lidí. Võro je regionální jazyk v Estonsku, kterým mluví asi 70 000 lidí. Estonština, finština a võro tvoří společně podskupinu jižních balto-finských jazyků. Gramatika Estonská gramatika je aglutinační, což znamená, že slova jsou tvořena přidáváním přípon ke kořeni slova. Estonština má 14 pádů, což je více než jakýkoli jiný indoevropský jazyk. Estonština má také bohatý systém slovesných časů a způsobů. Slovní zásoba Estonská slovní zásoba je převážně finsko-ugrického původu, ale obsahuje také mnoho výpůjček z němčiny, švédštiny a ruštiny. Estonština má také mnoho slov, která jsou jedinečná pro tento jazyk. Dialekty V estonštině existují dva hlavní dialekty: severní a jižní. Severní dialekt se mluví v severní Estonsku a jižní dialekt se mluví v jižním Estonsku. Existují také některé menší dialekty, které se mluví na ostrovech. Využití Estonský jazyk se používá ve všech oblastech veřejného života v Estonsku. Je vyučovacím jazykem ve školách a používá se v médiích, vládě a podnikání. Estonština je také oblíbeným jazykem pro studium v zahraničí a mnoho zahraničních studentů se do Estonska vydává, aby se naučili tento jazyk. Budoucnost Estonský jazyk je živý a prosperující jazyk. Je úředním jazykem Estonska a mluví jím většina obyvatel země. Estonština je také oblíbeným jazykem pro studium v zahraničí a mnoho zahraničních studentů se do Estonska vydává, aby se naučili tento jazyk. Budoucnost estonštiny je tedy světlá.
Maďarština (maďarsky magyar nyelv, výslovnost [ˈmɒɟɒr ˈɲɛlv]) je uralský jazyk, kterým se mluví v Maďarsku a v částech několika sousedních zemí, které k němu dříve patřily. Je úředním jazykem Maďarska a jedním z 24 úředních jazyků Evropské unie. Mimo Maďarsko jím mluví také maďarské komunity v jižním Slovensku, západní Ukrajině (Podkarpatská Rus), středním a západním Rumunsku (Sedmihradsko), severním Srbsku (Vojvodina), severním Chorvatsku, severovýchodním Slovinsku (Prekmurje) a východním Rakousku. Maďarštinou mluví také maďarské diasporní komunity po celém světě, zejména v Severní Americe (zejména ve Spojených státech a Kanadě) a Izraeli. S 14 miliony mluvčích je největším členem uralské jazykové rodiny podle počtu mluvčích. Dějiny Maďarština patří do ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. Nejbližšími příbuznými maďarštiny jsou mansijština a chantyjština, kterými se mluví v západní Sibiři. Maďaři se pravděpodobně oddělili od svých ugrofinských příbuzných kolem roku 1000 př. n. l. a usadili se v oblasti kolem středního Uralu. Kolem roku 895 n. l. se Maďaři pod vedením knížete Árpáda vydali na západ a usadili se v Panonské nížině. Maďarština se tak stala jazykem státu, který se později stal známý jako Maďarsko. Maďarština byla ovlivněna různými jazyky, s nimiž přišla do kontaktu v průběhu své historie. Nejvýznamnějším vlivem byla turečtina, kterou mluvili různé kočovné kmeny, které procházely územím Maďarska. Maďarština také přijala slova z latiny, němčiny, slovanštiny a dalších jazyků. Gramatika Maďarština je aglutinační jazyk, což znamená, že slova jsou tvořena přidáváním přípon a předpon k základním kořenům. Maďarština má velmi bohatou morfologii a systém skloňování a časování je velmi složitý. Maďarština má také systém souhlásek, který je velmi odlišný od většiny indoevropských jazyků. Maďarština má 21 souhlásek, z nichž 13 je palatálních. Palatální souhlásky se vyslovují se střední částí jazyka zvednutou k tvrdému patru. Slovní zásoba Maďarština má bohatou slovní zásobu, která odráží její dlouhou a bohatou historii. Maďarština přijala slova z mnoha různých jazyků, včetně turečtiny, latiny, němčiny, slovanštiny a dalších. Maďarština má také mnoho slov, která jsou jedinečná pro tento jazyk. Tato slova často souvisejí s maďarskou kulturou a historií. Výslovnost Maďarština má poměrně jednoduchý systém výslovnosti. Většina souhlásek se vyslovuje podobně jako v češtině. Jedinými výjimkami jsou palatální souhlásky, které se vyslovují se střední částí jazyka zvednutou k tvrdému patru. Maďarština má také poměrně jednoduchý systém samohlásek. V maďarštině je 14 samohlásek, které se dělí na krátké a dlouhé. Dlouhé samohlásky se vyslovují přibližně dvakrát déle než krátké samohlásky. Písmo Maďarština se píše latinkou, která byla zavedena v 11. století. Maďarská abeceda má 44 písmen, z nichž 26 je základních a 18 je diakritických. Diakritická znaménka se používají k označení délky samohlásek a k označení palatálních souhlásek. Závěr Maďarština je jedinečný a fascinující jazyk s dlouhou a bohatou historií. Je to jazyk, který se vyvíjel pod vlivem mnoha různých kultur a jazyků. Maďarština je jazykem, který je neustále v pohybu a který se neustále vyvíjí.
Erzyjský jazyk (эрзянь кель, eŕźań keĺ, výslovnost [ˈerʲzʲanʲ ˈkelʲ]), někdy též erzijština či historicky arisa, je jazyk, kterým hovoří přibližně 300 000 lidí v severní, východní a severozápadní části Mordovské republiky a přilehlých oblastech Nižního Novgorodu, Čuvašska, Penzy, Samary, Saratova, Orenburgu, Uljanovsku, Tatarstánu a Baškortostánu v Rusku. Erzijská diaspora se nachází také v Arménii a Estonsku, jakož i v Kazachstánu a dalších státech střední Asie. Erzyjština se v současné době zapisuje cyrilicí bez úprav oproti variantě používané ruským jazykem. V Mordvinsku je erzyjština spolu s mokšanštinou a ruštinou úředním jazykem. Jazyk patří do mordvinské větve uralských jazyků. Erzyjština je jazyk, který je úzce příbuzný mokšanštině, ale má odlišnou fonetiku, morfologii a slovní zásobu. Rozšíření a počet mluvčích Erzyjština se mluví především v Mordvinské republice, kde je jedním ze tří úředních jazyků. Podle sčítání lidu z roku 2010 se k erzyjské národnosti hlásilo 553 000 osob, z nichž 300 000 uvedlo, že mluví "mordovanštinou", zatímco 50 000 uvedlo, že mluví "erzyjsko-mordovanštinou". Diaspora erzyjských mluvčích se nachází také v dalších regionech Ruska, jakož i v Arménii, Estonsku, Kazachstánu a dalších státech střední Asie. Historie Erzyjština se vyvinula z proto-mordvinského jazyka, který se odštěpil od proto-uralského jazyka v době bronzové. Erzyjština a mokšanština se od sebe oddělily přibližně ve 13. století. Erzyjština byla historicky psána různými abecedami, včetně arabské, latinské a cyrilice. Současná cyrilická abeceda byla přijata ve 20. století. Fonologie Erzyjština má 33 souhlásek a 7 samohlásek. Souhlásky se dělí na neznělé a znělé, alveolární, palatální, velární a uvulární. Samohlásky se dělí na přední, střední a zadní, otevřené, střední a zavřené. Gramatika Erzyjština je aglutinační jazyk s bohatou morfologií. Podstatná jména se skloňují v 12 pádech a mají tři čísla (jednotné, dvojné a množné). Přídavná jména se shodují s podstatnými jmény v pádu, čísle a rodě. Slovesa se časují v šesti časech (přítomném, minulém, budoucím, minulém průběhovém, budoucím průběhovém a minulém dokonavém) a dvou způsobech (oznamovacím a rozkazovacím). Slovní zásoba Erzyjština má bohatou slovní zásobu, která zahrnuje slova z různých oblastí života, včetně přírody, společnosti, kultury a technologie. Erzyjština si zachovala mnoho slov z proto-uralského jazyka, ale obsahuje také mnoho výpůjček z jiných jazyků, včetně ruštiny, tatarštiny a mokšanštiny. Stav ohrožení Erzyjština je klasifikována jako jednoznačně ohrožený jazyk podle Atlasu světových jazyků v ohrožení UNESCO (2010). Hlavními hrozbami pro erzyjský jazyk jsou asimilace do ruštiny, nedostatek vzdělávání v erzyjštině a nedostatek příležitostí pro používání jazyka ve veřejném životě. Snahy o zachování Existují různé snahy o zachování erzyjského jazyka. Mordvinská republika přijala řadu zákonů na podporu erzyjštiny, včetně zákona o státní podpoře erzyjského jazyka a zákona o výuce erzyjského jazyka ve školách. V Mordvinské republice působí také řada nevládních organizací, které pracují na zachování erzyjské kultury a jazyka.
Balkánská gagauzština
Balkánská gagauzština, nazývaná také balkánská turečtina nebo rumelijština (turecky: Rumeli Türkçesi), je turkický jazyk mluvený v evropském Turecku, v oblastech Dulovo a Deliorman v Bulharsku, v oblasti Prizren v Kosovu a v oblastech Kumanovo a Bitola v Severní Makedonii.
Dialekty
Mezi dialekty patří gajal, gerlovská turečtina, karamanština, kyzylbash, surguch, tozlucká turečtina, jurukština (konyar, joruk), prizrenská turečtina a makedonská gagauzština.
Zařazení
Ačkoli je balkánská gagauzština do značné míry vzájemně srozumitelná jak s gagauzštinou, tak s turečtinou, obvykle je klasifikována jako samostatný jazyk kvůli cizím vlivům sousedních jazyků mluvených na Balkáně, které byly ovlivněny bulharskou, byzantskou a osmanskou nadvládou.
Význam
Balkánská gagauzština získala mezinárodní význam díky oscarovému filmu Honeyland z roku 2019, ve kterém hlavní hrdina je etnický makedonský Turk a po celý film převážně mluví místním dialektem.
Vlastnosti
Původ: Turkický
Mluvčí: 460 000 (2019)
Region: Balkánský poloostrov
Země: Turecko, Řecko, Bulharsko, Severní Makedonie, Srbsko, Kosovo
Písmo: Latinka, cyrilice
Jazykové kódy: ISO 639-3 bgx, Glottolog balk1254
Kumycký jazyk
Kumyčtina (kumycky къумукъ тил, qumuq til, قموق تیل) je turkický jazyk, kterým mluví přibližně 426 212 lidí, především Kumykové, v dagestánské, severoosetské a čečenské republice Ruské federace. Až do 20. století byla kumyčtina lingua franca severního Kavkazu.
Historie
Kumyčtina se vyvinula z kypčacké větve turkických jazyků. První písemné památky kumyčtiny pocházejí z 16. století. V 19. století se začala používat arabská abeceda, která byla v roce 1928 nahrazena latinkou. V roce 1938 byla zavedena cyrilice, která se používá dodnes.
Rozšíření
Kumyčtina se mluví především v Dagestánu, kde je jedním z oficiálních jazyků. Mluví se také v sousedních republikách Severní Osetie a Čečensku. Mimo Rusko žijí komunity mluvčích kumyčtiny v Ázerbájdžánu, Turecku, Íránu a dalších zemích.
Gramatika
Kumyčtina má aglutinační gramatiku. Slova se tvoří přidáváním přípon ke kořenu. Jazyk má 8 pádů a 6 časů.
Slovní zásoba
Kumyčtina si zachovala mnoho slov z prototurkického jazyka. Převzala také slova z arabštiny, perštiny a ruštiny.
Písmo
Kumyčtina se píše cyrilicí. Abeceda má 33 písmen, z toho 21 souhlásek a 12 samohlásek.
Dialekty
Kumyčtina má několik dialektů, které se liší především výslovností a slovní zásobou. Hlavní dialekty jsou:
Severní dialekt
Střední dialekt
Jižní dialekt
Použití
Kumyčtina se používá v různých oblastech života, včetně:
Vzdělávání
Média
Literatura
Náboženství
Obchod
Administrativa
Význam
Kumyčtina je důležitým jazykem severního Kavkazu. Je to jazyk s bohatou historií a kulturou. Kumyčtina hraje významnou roli v životě Kumyků a přispívá k kulturní rozmanitosti Ruské federace.
Karčajsko-balkarský jazyk (karčajsky a balkarsky къарачай-малкъар тил, Qaraçay-Malqar tıl) je turkický jazyk, kterým mluví Karčajové a Balkarové v Kabardsko-Balkarsku a Karčajsko-Čerkesku v Evropském Rusku, jakož i imigrantská populace v provincii Afyonkarahisar v Turecku. Dělí se na dva dialekty: karčajsko-baksansko-čegenský, který vyslovuje dva fonémy jako /tʃ/ a /dʒ/, a malkarský, který vyslovuje odpovídající fonémy jako /ts/ a /z/. Moderní karčajsko-balkarský jazyk je založen na karčajsko-baksansko-čegenském dialektu. Jazyk je úzce příbuzný s kumyčtinou.
Klasifikace
Karčajsko-balkarský jazyk je klasifikován jako turkický jazyk z větve kipčackých jazyků.
Historie
Karčajsko-balkarský jazyk se vyvinul z prakipčackého jazyka, kterým se mluvilo ve stepích střední Asie. V 13. století se Karčajové a Balkarové usadili v severním Kavkazu a jejich jazyk se začal vyvíjet samostatně. V 19. století byl karčajsko-balkarský jazyk poprvé zaznamenán v psané formě.
Dialekty
Karčajsko-balkarský jazyk se dělí na dva hlavní dialekty:
Karčajsko-baksansko-čegenský dialekt se mluví v Karčajsku a Baksanském a Čegenském údolí.
Malkarský dialekt se mluví v Malkarském údolí.
Tyto dva dialekty se liší především výslovností některých hlásek.
Fonologie
Karčajsko-balkarský jazyk má 26 fonémů:
8 samohlásek: /a/, /e/, /ı/, /i/, /o/, /ö/, /u/, /ü/
18 souhlásek: /b/, /ç/, /d/, /f/, /g/, /ğ/, /h/, /j/, /k/, /l/, /m/, /n/, /p/, /q/, /r/, /s/, /ş/, /t/, /v/, /y/, /z/
Gramatika
Karčajsko-balkarský jazyk je aglutinační jazyk. Podstatná jména, přídavná jména a zájmena se skloňují pomocí přípon. Slovesa se časují pomocí přípon a předpon.
Slovosled
Základní slovosled karčajsko-balkarského jazyka je podmět-sloveso-předmět.
Písmo
Karčajsko-balkarský jazyk se zapisuje cyrilicí.
Oficiální status
Karčajsko-balkarský jazyk je oficiálním jazykem v Kabardsko-Balkarsku a Karčajsko-Čerkesku.
Současný stav
Karčajsko-balkarský jazyk je ohroženým jazykem. Počet mluvčích se neustále snižuje. Jazyk je vyučován na školách v Kabardsko-Balkarsku a Karčajsko-Čerkesku, ale jeho používání ve veřejném životě je omezené.
Svanská řeč
Název: ლუშნუ ნინ (lušnu nin)
Výslovnost: [ˈɫuʃnu nin]
Původ: Gruzie, region Svanetie, Abcházie
Etnická skupina: Svanové
Počet mluvčích: 14 000 (2015)
Jazyková rodina: kartvelská
Písmo: gruzínské písmo
Kódy jazyka:
ISO 639-3: sva
Glottolog: svan1243
ELP: Svan
Ohrožení:
UNESCO Atlas ohrožených jazyků světa klasifikuje svanštinu jako "jednoznačně ohroženou".
Popis:
Svanština (ლუშნუ ნინ lušnu nin; gruzínsky სვანური ენა svanuri ena) je kartvelský jazyk mluvený v západní gruzínské oblasti Svanetie především Svanům. Počet mluvčích se odhaduje na 30 000 až 80 000, UNESCO označuje svanštinu jako "jednoznačně ohrožený jazyk". Je zajímavá zejména tím, že si zachovala mnoho rysů, které se v jiných kartvelských jazycích ztratily.
Charakteristika:
Ergativní jazyk
Bohatá morfologie
Komplexní systém slovesných časů a způsobů
Velký počet přípon
Silný vliv gruzínštiny
Dialekty:
Svanština se dělí na dva hlavní dialekty:
Hornosvanský (Bala)
Dolnosvanský (Kweda)
Tyto dialekty se liší především ve výslovnosti, slovní zásobě a gramatice.
Použití:
Svanština se používá především v každodenní komunikaci v komunitách Svanů. Používá se také v náboženských obřadech a ve folklóru.
Ohrožení a ochrana:
Svanština je ohrožena kvůli následujícím faktorům:
Malý počet mluvčích
Urbanizace a odliv obyvatelstva
Vliv gruzínštiny a ruštiny
Nedostatek výuky svanštiny ve školách
Pro ochranu svanštiny se podniká řada kroků, včetně:
Podpora výuky svanštiny ve školách
Dokumentace svanštiny a jejího folklóru
Podpora kulturních aktivit v svanštině
Nogajský jazyk
Ногай тили, ногайша (nogay tili, nogayşa)
Obecné informace:
Nogajský jazyk je turkický jazyk používaný v jihovýchodní evropské části Ruska, Kazachstánu, Uzbekistánu, Ukrajiny, Bulharska, Rumunska a Turecka. Je to původní jazyk Nogajců.
Jako člen kipčacké větve je úzce příbuzný s kazaštinou, karakalpačtinou a krymskoutatarštinou.
V roce 2014 byl vydán první nogájský román (Akşa Nenem), který byl napsán latinkou.
Klasifikace:
Jazyková rodina: Turkická
Skupina: Kipčacká
Podskupina: Kipčacko-nogajská
Jazyk: Nogajský
Písmo:
Cyrilice
Latinka
Oficiální status:
Oficiální jazyk v Dagestánu (Rusko)
Oficiální jazyk v Karačajsko-Čerkesku (Rusko)
Kódy jazyka:
ISO 639-2: nog
ISO 639-3: nog
Glottolog: noga1249
ELP: Noghay Alabugat Tatar
Další názvy:
Noğay
Noghay
Nogay
Nogajská tatarština
Mluvčí:
Celkový počet mluvčích: 108 000 (sčítání lidu z roku 2020)
Rodilí mluvčí: 86 000 (sčítání lidu z roku 2020)
Historie:
Nogajský jazyk se vyvinul z kipčackého jazyka, kterým mluvili Kipčaci, kočovní lidé, kteří žili ve střední Asii a východní Evropě ve 13. a 14. století. Nogajci se od Kipčaků oddělili v 15. století a jejich jazyk se vyvíjel samostatně.
Dialekty:
Nogajský jazyk má několik dialektů, které se liší podle geografické oblasti, kde se jimi mluví. Hlavní dialekty jsou:
Karačajský
Aknogajský
Altynsarinský
Nogajský
Fonologie:
Vokály: a, e, i, o, u, ö, ü
Konsonanty: p, b, t, d, k, g, č, dž, š, ž, c, f, v, s, z, h, l, m, n, r, j, w
Gramatika:
Slovosled: podmět-sloveso-předmět
Pády: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, ablativ, lokativ
Časování: minulý, přítomný, budoucí
Vid: dokonavý, nedokonavý
Slovní zásoba:
Nogajský jazyk obsahuje mnoho slov, která jsou společná pro všechny turkické jazyky, jako jsou slovesa, zájmena a číslovky. Má také mnoho slov, která jsou jedinečná pro nogájštinu, včetně slov souvisejících s kočovným způsobem života Nogajců.
Význam:
Nogajský jazyk je důležitý pro uchování kulturního dědictví Nogajců. Je používán v literatuře, hudbě a vzdělávání. Je také důležitý pro komunikaci mezi Nogajci žijícími v různých částech světa.
Mingrelština Mingrelština (margaluri nina) je kartvelský jazyk, kterým se mluví v západní Gruzii (regiony Mingrelie a Abcházie), primárně Mingreliany. V počátcích 20. století byl tento jazyk nazýván také kolkhuri (gruzínsky iveriuli ena). Mingrelština byla historicky pouze regionálním jazykem v rámci hranic historických gruzínských států a následně moderní Gruzie. Počet mladých lidí, kteří jím mluví, se výrazně snížil, a UNESCO ji označilo za „rozhodně ohrožený jazyk“. Klasifikace Mingrelština je klasifikována jako kartvelský jazyk, který patří do jihokavkazské jazykové rodiny. Kartvelské jazyky jsou dále rozděleny do dvou větví: kartulské (gruzínské) a zanijské. Mingrelština patří do zanijské větve, která zahrnuje také jazyky lazsština a svanština. Rozšíření Mingrelština se mluví především v západní Gruzii, v regionech Mingrelie a Abcházie. V minulosti se také mluvilo v některých částech Turecka, kam Mingreliové migrovali v 19. století. V současné době žije většina mluvčích mingrelštiny v Gruzii, kde je uznávána jako menšinový jazyk. Počet mluvčích Podle údajů z roku 2015 má mingrelština přibližně 344 000 rodilých mluvčích. Přesný počet mluvčích je však obtížné určit, protože mnoho Mingreliánů mluví také gruzínštinou a používají mingrelštinu pouze v neformálních situacích. Ohrožení UNESCO označilo mingrelštinu za „rozhodně ohrožený jazyk“. Hlavní hrozbou pro mingrelštinu je asimilace mluvčích do gruzínské většiny. Mladí Mingreliáni stále častěji mluví pouze gruzínštinou, a to i v domácnostech. Nedostatek vzdělávacích příležitostí v mingrelštině a omezené používání jazyka v médiích a veřejném životě dále přispívají k jeho ohrožení. Gramatika Mingrelština má ergativní jazykovou stavbu, což znamená, že podmět tranzitivních vět je označován ergativem, zatímco předmět intransitivních vět je označován nominativem. Mingrelština má bohatý systém pádů a koncovek. Slovní zásoba Mingrelština si zachovala mnoho slov z protokartvelského jazyka, společného předka všech kartvelských jazyků. Přijala také slova z jiných jazyků, jako je gruzínština, lazsština, turečtina a perština. Písmo Mingrelština se zapisuje gruzínským písmem, které bylo vyvinuto v 5. století n. l. Gruzínské písmo je abeceda, která má 33 písmen. Budoucnost Budoucnost mingrelštiny je nejistá. UNESCO ji označilo za „rozhodně ohrožený jazyk“ a počet mluvčích neustále klesá. K zajištění přežití mingrelštiny je zapotřebí naléhavých opatření, jako je podpora vzdělávání v mingrelštině, používání jazyka v médiích a veřejném životě a zvýšení povědomí o jeho kulturní hodnotě.
Katolická církev Katolická církev, také známá jako Římskokatolická církev, je největší křesťanskou církví s 1,378 miliardou pokřtěných katolíků po celém světě k roku 2021. [4] [7] Patří mezi nejstarší a největší mezinárodní instituce na světě a sehrála významnou roli v historii a rozvoji západní civilizace. [8] [9] [10] [11] Církev se skládá z 24 sui iuris církví, včetně latinské církve a 23 východních katolických církví, které zahrnují téměř 3 500 [12] diecézí a eparchií po celém světě. Papež, který je biskupem Říma, je nejvyšším pastýřem církve. [13] Diecéze Řím, známá jako Svatý stolec, je ústřední řídící autoritou církve. Správní orgán Svatého stolce, Římská kurie, má své hlavní kanceláře ve Vatikánu, malém nezávislém městském státě enklávě v italském hlavním městě Římě, jehož hlavou je papež. Základní víry katolicismu jsou uvedeny v Nicejském vyznání víry. Katolická církev učí, že je jedinou, svatou, katolickou a apoštolskou církví založenou Ježíšem Kristem v jeho Velkém poslání, [14] [15] [poznámka 1] že její biskupové jsou nástupci Kristových apoštolů a že papež je nástupcem svatého Petra, kterému dal prvenství Ježíš Kristus. [18] Tvrdí, že praktikuje původní křesťanskou víru, kterou učili apoštolové, a uchovává víru neomylně prostřednictvím Písma a posvátné tradice, jak ji autenticky interpretuje magisterium církve. [19] Římský ritus a další latinské církve, východní katolické liturgie a instituty, jako jsou žebravé řády, uzavřené mnišské řády a třetí řády, odrážejí různé teologické a duchovní důrazy v církvi. [20] [21] Ze sedmi svátostí je eucharistie hlavní, slavená liturgicky při mši. [22] Církev učí, že posvěcením knězem se obětovaný chléb a víno stanou tělem a krví Krista. Panna Maria je uctívána jako věčná panna, matka Boží a královna nebes; je uctívána v dogmatech a zbožnostech. [23] Katolické sociální učení zdůrazňuje dobrovolnou podporu nemocných, chudých a trpících prostřednictvím tělesných a duchovních skutků milosrdenství. Katolická církev provozuje desítky tisíc katolických škol, univerzit a vysokých škol, nemocnic a sirotčinců po celém světě a je největším nevládním poskytovatelem vzdělávání a zdravotní péče na světě. [24] Mezi její další sociální služby patří četné charitativní a humanitární organizace. Katolická církev hluboce ovlivnila západní filozofii, kulturu, umění, hudbu a vědu. Katolíci žijí po celém světě prostřednictvím misí, kolonizace, diaspory a konverzí. Od 20. století žije většina z nich na jižní polokouli, částečně kvůli sekularizaci v Evropě a zvýšenému pronásledování na Blízkém východě. Katolická církev sdílela společenství s východní pravoslavnou církví až do východního schizmatu v roce 1054, kdy se spor zvláště týkal autority papeže. Před Efezským koncilem v roce 431 n. l. se na tomto společenství podílela také Asyrská církev východu, stejně jako orientální pravoslavné církve před Chalcedonským koncilem v roce 451 n. l.; všechny se oddělily především kvůli rozdílům v kristologii. Východní katolické církve, které mají dohromady přibližně 18 milionů členů, představují tělo východních křesťanů, kteří se vrátili nebo zůstali ve společenství s papežem během těchto schizmat nebo po nich kvůli různým historickým okolnostem. V 16. století vedla reformace také k odtržení protestantismu. Od konce 20. století je katolická církev kritizována za své učení o sexualitě, svou doktrínu proti svěcení žen a za své zacházení s případy sexuálního zneužívání duchovními.