Liangguang (tradiční čínština: 兩廣; zjednodušená čínština: 两广; pchin-jin: Liǎngguǎng; kantonská Yale: Léuhng Gwóng; „Dvě rozlohy“; poštovní romanizace: Liangkwang) je čínský výraz pro provincie Kuang-tung a bývalou provincii a současnou autonomní oblast Kuang-si dohromady. Zvláště se vztahuje na místokrálovství Liangguang za dynastie Čching, kdy bylo toto území považováno za součást území, které zahrnovalo Chaj-nan a pronajatá území britského Hongkongu, francouzského Kouang-čou-wanu a portugalského Macau. Místokrálovství Liangguang existovalo od roku 1735 do roku 1911. Geografický rozsah Místokrálovství Liangguang se skládalo z provincií Kuang-tung a Kuang-si, které se nacházejí v jihovýchodní Číně. Provincie Kuang-tung hraničí na východě s Jihočínským mořem, na severu s provincií Fu-ťien a provincií Ťiang-si a na západě s autonomní oblastí Kuang-si. Provincie Kuang-si hraničí na východě s provincií Kuang-tung, na severu s provincií Kuej-čou a autonomní oblastí Kuang-si, na západě s provincií Jün-nan a na jihu s Vietnamem. Historie Místokrálovství Liangguang bylo vytvořeno v roce 1735 za dynastie Čching. Místokrál Liangguang byl zodpovědný za správu provincií Kuang-tung a Kuang-si a také za dohled nad pronajatými územími Hongkongu, Kouang-čou-wanu a Macau. Místokrálovství Liangguang bylo zrušeno v roce 1911 po pádu dynastie Čching. Ekonomika Provincie Kuang-tung a Kuang-si jsou důležitými ekonomickými centry v Číně. Provincie Kuang-tung je jednou z nejbohatších provincií v Číně a je domovem řady velkých měst, včetně Kantonu, Šen-čenu a Ču-chaje. Provincie Kuang-si je méně vyvinutá než provincie Kuang-tung, ale rychle roste a je domovem řady přírodních zdrojů, včetně nerostů a vodních zdrojů. Kultura Provincie Kuang-tung a Kuang-si mají bohatou kulturu. Kantonská opera, která vznikla v provincii Kuang-tung, je jednou z nejznámějších forem čínské opery. Provincie Kuang-si je domovem řady etnických menšin, z nichž každá má svou vlastní jedinečnou kulturu. Turismus Provincie Kuang-tung a Kuang-si jsou oblíbenými turistickými destinacemi. Provincie Kuang-tung je domovem řady historických a kulturních památek, včetně Velké čínské zdi, Zakázaného města a Terakotové armády. Provincie Kuang-si je domovem řady přírodních krás, včetně krasové krajiny Guilin a vodopádů Detian.
Lingnan (čínsky: 岭南; pchin-jin: lǐng nán; jyut-pching: ling5 naam4; doslova „jižně od pohoří Nan-ling“; vietnamsky: Lĩnh Nam) je geografický region zahrnující území na jihu pohoří Nan-ling. Region zahrnuje moderní čínské provincie Kuang-tung, Kuang-si, Chaj-nan, Hongkong a Macao [1] [2] a severní polovinu Vietnamu. Dějiny Lingnan byl historicky důležitou oblastí, která byla domovem různých kultur a civilizací. Již v době dynastie Čou (1046–256 př. n. l.) byl Lingnan součástí Čínského království Yue. Později se stal součástí království Nanyue (204–111 př. n. l.), které bylo založeno generálem Čao Tchem. V období dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) byl Lingnan rozdělen do několika knížectví. V období Tří království (220–280 n. l.) se Lingnan stal součástí království Wu. V období dynastie Ťin (266–420 n. l.) byl Lingnan rozdělen do několika provincií. V období Jižních a severních dynastií (420–589 n. l.) se Lingnan stal součástí jižního království Liang. V období dynastie Suej (581–618 n. l.) byl Lingnan sjednocen pod vládou čínské dynastie. V období dynastie Tchang (618–907 n. l.) se Lingnan stal důležitým centrem obchodu a kultury. V období dynastie Sung (960–1279 n. l.) se Lingnan stal součástí jižního království Sung. V období dynastie Jüan (1271–1368 n. l.) se Lingnan stal součástí mongolské říše. V období dynastie Ming (1368–1644 n. l.) se Lingnan stal součástí čínské říše. V období dynastie Čching (1644–1912 n. l.) se Lingnan stal součástí mandžuské říše. V roce 1912 se Lingnan stal součástí Čínské republiky. V roce 1949 se Lingnan stal součástí Čínské lidové republiky. Geografie Lingnan se nachází v jižní Číně a zahrnuje provincie Kuang-tung, Kuang-si, Chaj-nan, Hongkong a Macao. Region je ohraničen pohořím Nan-ling na severu, Jihočínským mořem na jihu, zálivem Tonkin na východě a řekou Si-ťiang na západě. Lingnan má subtropické podnebí s horkými léty a mírnými zimami. Region je známý svými rýžovými polími, čajovými plantážemi a rybářským průmyslem. Kultura Lingnan má bohatou kulturu, která byla ovlivněna čínskou, vietnamskou a thajskou kulturou. Region je známý svou kuchyní, hudbou a tancem. Kuchyně Lingnanu je známá svými mořskými plody, rýží a zeleninou. Region je také známý svými dim sumy, které jsou malé knedlíčky plněné různými druhy masa a zeleniny. Hudba Lingnanu je známá svými melodickými písněmi a rychlými rytmy. Region je také známý svým tancem lvího tance, který je tradiční čínský tanec, který se provádí během čínského nového roku. Ekonomika Lingnan je jedním z nejbohatších regionů Číny. Region je domovem řady průmyslových odvětví, včetně výroby, obchodu a cestovního ruchu. Lingnan je také důležitým centrem obchodu a investic. Region je domovem řady nadnárodních společností, včetně Wal-Martu, General Electric a Toyota. Demografie Lingnan je jedním z nejlidnatějších regionů Číny. Region je domovem více než 100 milionů lidí. Hlavními etnickými skupinami v Lingnanu jsou Chanové, Čuangové, Jao a Miao. Lingnan je také domovem řady náboženství, včetně buddhismu, taoismu, křesťanství a islámu.
Huižouský region
Huižouský region (čínsky: 徽州; pinyin: Huīzhōu) je historický region v provincii Anhui, který zhruba odpovídá dnešnímu městu Huangshan – nejjižnější oblasti provincie. V dynastiích Ming a Čching byl Huižou prefekturou odpovídající městu Huangshan a okresu Jixi v moderním Xuanchengu plus okresu Wuyuan v severovýchodním Jiangxi. Anhui, název provincie, je portmanteau slovo kombinující první znaky Anqing a Huizhou.
Huižouský region byl centrem obchodu a kultury po staletí. Obchodníci z regionu byli známí svým podnikatelským duchem a cestovali po celé Číně a zakládali podniky. Region byl také domovem mnoha významných umělců a učenců.
Dnes je Huižouský region oblíbenou turistickou destinací. Návštěvníci mohou prozkoumat starobylá města regionu, jako je Xidi a Hongcun, která jsou zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Mohou také navštívit malebnou krajinu regionu, která je domovem hor, řek a jezer.
Geografie
Huižouský region se nachází v jižní části provincie Anhui. Hraničí s provincií Jiangxi na jihu, provincií Zhejiang na východě a provincií Jiangsu na severu. Region má rozlohu 13 870 km2.
Region je převážně hornatý, s nejvyšším bodem v pohoří Huangshan. Regionem protéká několik řek, včetně řeky Xin'an a řeky Qiantang.
Klima
Huižouský region má vlhké subtropické klima. Léta jsou horká a vlhká, zatímco zimy jsou chladné a suché. Průměrná roční teplota je 15 °C.
Ekonomika
Ekonomika Huižouského regionu je založena na zemědělství, cestovním ruchu a průmyslu. Region je známý svou produkcí čaje, bambusu a dřeva.
Kultura
Huižouský region má bohatou kulturu. Region je domovem mnoha tradičních řemesel, jako je keramika, řezbářství ze dřeva a kaligrafie. Region je také domovem mnoha lidových písní a tanců.
Turismus
Huižouský region je oblíbenou turistickou destinací. Návštěvníci mohou prozkoumat starobylá města regionu, jako je Xidi a Hongcun, která jsou zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Mohou také navštívit malebnou krajinu regionu, která je domovem hor, řek a jezer.
Mezi další oblíbené turistické atrakce v regionu patří:
Hora Huangshan
Jezero Qiandao
Bambusový les Anji
Vesnice Shexian
Chrám Lingyin
Shaannan (čínsky pchin-jinem Shǎnnán, znaky zjednodušené 陕南, tradiční 陝南) je označení pro jižní část provincie Šen-si v Číně, která se nachází jižně od pohoří Čchin-ling. Název pochází ze zkratky provincie Šen-si (陕) a slova „nan“ (南), které znamená „jih“, což odkazuje na geografickou polohu této oblasti v rámci provincie.
Během dynastie Jüan byla tato oblast začleněna do Kuan-čungské pláně, čímž vznikla provincie Šen-si. Pohoří Čchin-ling jako geografická bariéra vytvořilo výrazné rozdíly v klimatu, kulturních tradicích a dialektech mezi Šaannanem a ostatními částmi Šen-si. V důsledku toho vykazuje Šaannan určité podobnosti se sousední provincií S‘-čchuan.
Geografické vymezení
Šaannan se rozkládá na ploše přibližně 100 000 km² a zahrnuje následující správní celky:
Město An-kchang (安康市)
Město Šang-luo (商洛市)
Autonomní prefektura Jen-an pro národnost Paj (延安市)
Autonomní prefektura An-kchang pro národnost Miao (安康市)
Autonomní prefektura Šang-luo pro národnost Pao-an (商洛市)
Geografie
Šaannan je hornatá oblast s průměrnou nadmořskou výškou kolem 1 000 metrů. Nejvyšším bodem je hora Taj-pa-šan (太白山) s výškou 3 767 metrů. Oblast je protkaná řekami, z nichž nejvýznamnější jsou Chan-ťiang (汉江) a Wej-che (渭河).
Klima
Klima v Šaannanu je ovlivněno monzuny a vyznačuje se horkými a vlhkými léty a chladnými a suchými zimami. Průměrná teplota v červenci je kolem 28 °C, zatímco v lednu klesá na přibližně 5 °C. Oblast je náchylná k záplavám během období dešťů.
Kultura
Šaannan má bohatou kulturní historii, která byla ovlivněna jak čínskou, tak i s‘čchuanskou kulturou. Oblast je známá svou tradiční hudbou a tancem, stejně jako svými lidovými řemesly, jako je keramika a řezbářství.
Ekonomika
Ekonomika Šaannanu je založena na zemědělství, lesnictví a cestovním ruchu. Oblast je významným producentem rýže, pšenice a kukuřice. V posledních letech se rozvíjí také cestovní ruch, zejména díky přírodním krásám oblasti, jako jsou hory, řeky a jeskyně.
Doprava
Šaannan je propojen se zbytkem Číny železnicemi a dálnicemi. Hlavním dopravním uzlem je město An-kchang, které má letiště a železniční spojení do měst jako Si-an, Čchung-čching a Wu-chan.
Zajímavá místa
Mezi hlavní turistické atrakce v Šaannanu patří:
Hora Taj-pa-šan (太白山): Nejvyšší hora v pohoří Čchin-ling, známá svou krásnou krajinou a bohatou faunou a flórou.
Národní park Wang-lang (王朗国家公园): Přírodní rezervace s nedotčenými lesy, vodopády a jeskyněmi.
Jeskyně Paj-lung (白龙洞): Velkolepá jeskyně s podzemními řekami, stalaktity a stalagmity.
Starobylé město An-kchang (安康古城): Historické město s dobře zachovalými městskými hradbami a tradiční architekturou.
Muzeum historie Šaannanu (陕南历史博物馆): Muzeum věnované historii a kultuře Šaannanu.
Hamgyongské hory (korejsky: 함경 산맥, 咸鏡 山脈, Hamgyeong Sanmaek), oficiálně známé jako Gangbaekjeonggan [1] a dříve známé jako Pepi Shan [2] nebo Tumen Mountains, [3] jsou severokorejské pohoří. Leží v severovýchodní čtvrtině země a táhne se přibližně 350 kilometrů jihozápadně a severovýchodně rovnoběžně s Japonským mořem (Východním mořem Koreje). [1] Jeho severní konec je v údolí Tumen. [4] Na západ od něj se nacházejí Kaema Highlands. [4] Jihozápadní konec pohoří, západně od jeho obratu na sever, aby se setkal s Tumenem, je také známý jako Pujollyong [4] nebo Pujonryong Mountains [5] (부전령 산맥, 赴戰嶺 山脈, Bujeonryeong Sanmaek). Celkově jsou Hamgyongy nejvyšším pohořím na poloostrově. [6] Nejvyšší horou v pohoří je Kwanmo Peak (2 540 m), druhý nejvyšší po Paektu (čínský "白头"). Mezi další pozoruhodné vrcholy patří Du Peak (2 396 m), Gwesang Peak (2 333 m) a Mount Dury (2 303 m). Celkem deset hlavních vrcholů [1] a 62 vedlejších vrcholů hor v tomto pohoří má výšku 2 000 m nebo více. [1] [4]
Lössová plošina Lössová plošina je náhorní plošina v severozápadní Číně tvořená spraší, klastickým prachovitým sedimentem vzniklým nahromaděním větrem unášeného prachu. Nachází se jihovýchodně od pouště Gobi a je obklopena Žlutou řekou. Zahrnuje části čínských provincií Gansu, Shaanxi a Shanxi. Depoziční prostředí čínské sprašové plošiny bylo formováno tektonickým pohybem v období neogénu, po kterém silné jihovýchodní větry způsobené východoasijským monzunem přenášely sediment na plošinu během kvartérního období. Tři hlavní morfologické typy na Lössové plošině jsou sprašové plošiny, hřebeny a kopce, vytvořené depozicí a erozí spraše. Většina spraše pochází z pouště Gobi a dalších blízkých pouští. Sedimenty byly transportovány na Lössovou plošinu během meziledových období jihovýchodními převládajícími větry a zimními monzunovými větry. Po uložení sedimentů na plošině byly postupně zhutněny za suchého klimatu a vytvořily spraš. Lössová plošina je jednou z největších a nejtlustších sprašových plošin na světě. Kvůli silným větrům je eroze na celé plošině také silná. Proto jsou přítomny erozní prvky, včetně větrných srázů, svislých sprašových spár a strží. V posledních několika desetiletích se změnilo životní prostředí a klima, včetně vzoru srážek, vegetačního pokryvu a přírodních nebezpečí. Tyto změny mohou souviset s lidským rozvojem na plošině; čínští úředníci pro životní prostředí se snaží najít udržitelné způsoby, jak region spravovat.
Střední horské pásmo
Střední horské pásmo je hlavní pohoří na ostrově Tchaj-wan. Táhne se od severu ostrova k jihu. Díky tomuto rozdělení není spojení mezi západem a východem příliš pohodlné. Nejvyšším vrcholem pohoří je hora Xiuguluan, která měří 3 860 m (12 664 stop).
Geografie
Střední horské pásmo se nachází v centrální části Tchaj-wanu a táhne se od severního cípu ostrova k jižnímu cípu. Je dlouhé přibližně 310 km (190 mil) a široké 80 km (50 mil). Pohoří je rozděleno do pěti hlavních hřebenů:
Hřeben Xueshan
Hřeben Yushan
Hřeben Nanhhu
Hřeben Bunun
Hřeben Tawu
Nejvyšším vrcholem pohoří je hora Xiuguluan, která se nachází v hřebeni Yushan. Dalšími významnými vrcholy jsou hora Yushan (3 952 m), hora Xueshan (3 886 m) a hora Nanhhu (3 742 m).
Geologie
Střední horské pásmo se skládá převážně z metamorfovaných hornin, jako je břidlice, fylit a mramor. V pohoří se nacházejí také četné žuly a granodiority. Pohoří bylo vytvořeno v důsledku kolize Filipínské desky s Eurasijskou deskou.
Ekologie
Střední horské pásmo je domovem rozmanité škály rostlin a živočichů. V pohoří se nachází několik národních parků, včetně národního parku Yushan, národního parku Taroko a národního parku Shei-Pa.
Historie
Střední horské pásmo bylo domovem domorodých obyvatel Tchaj-wanu po tisíce let. Prvními Evropany, kteří pohoří spatřili, byli portugalští mořeplavci v 16. století. Pohoří bylo poprvé prozkoumáno v 19. století britskými a německými průzkumníky.
Hospodářství
Střední horské pásmo je důležitým zdrojem přírodních zdrojů, včetně dřeva, nerostů a vody. V pohoří se také nachází několik vodních elektráren.
Turistika
Střední horské pásmo je oblíbenou turistickou destinací. V pohoří se nachází několik turistických stezek, včetně stezky Taroko Gorge a stezky Hehuan Mountain.
Delty Perlové řeky Delta Perlové řeky (čínsky: 珠江三角洲, pinyin: Zhūjiāng Sānjiǎozhōu, jyutping: Zyu1gong1 Saam1gok3zau1), známá také jako metropolitní oblast delty Perlové řeky (PRD), je nížinná oblast obklopující ústí Perlové řeky, kde se řeka vlévá do Jihočínského moře. Oblast, oficiálně označovaná jako metropolitní oblast Kuang-tung – Hongkong – Macao, je jednou z nejhustěji osídlených a nejurbanizovanějších oblastí na světě a řada vědců ji považuje za megaměsto. [2] V současnosti je nejbohatší oblastí v jižní Číně a jednou z nejbohatších oblastí v Číně spolu s deltou řeky Jang-c’-ťiang ve východní Číně a oblastí Ťing-ťin-ťi v severní Číně. Většina oblasti je součástí ekonomické zóny delty Perlové řeky, která je zvláštní ekonomickou zónou Číny. Města | Město | Rozloha (km²) | Počet obyvatel (2020) | HDP (CN¥) [1] | HDP (USD) | |---|---|---|---|---| | Kuang-čou | 7 434 | 18 676 605 | 2 884 miliard | 429,0 miliard | | Šen-čen | 1 986 | 17 560 000 | 3 239 miliard | 482,0 miliard | | Tung-kuan | 2 465 | 10 466 625 | 1 120 miliard | 167,0 miliard | | Hongkong | 1 114 | 7 413 070 | 2 873 miliard HKD | 368,4 miliard | | Fo-šan | 3 848 | 9 498 863 | 1 270 miliard | 189,0 miliard | | Čung-šan | 1 784 | 4 418 060 | 316 miliard | 45,7 miliard | | Chuej-čou | 10 922 | 6 042 852 | 540 miliard | 78,6 miliard | | Ťiang-men | 9 535 | 4 798 090 | 321 miliard | 46,4 miliard | | Ču-chaj | 1 724 | 2 439 585 | 405 miliard | 61,4 miliard | | Čao-čching | 14 891 | 4 113 594 | 232 miliard | 35,3 miliard | | Macao | 115 | 672 800 | 188 miliard MOP | 23,4 miliard | | Metropolitní oblast Kuang-tung – Hongkong – Macao | 55 818 | 86 100 000 | 12,967 bilionu | 1,926 bilionu | Charakteristika Oblast je megaměsto a nachází se na jižním konci většího megaměsta táhnoucího se podél jižního pobřeží Číny, které zahrnuje metropole jako Čao-šan, Čang-čou – Sia-men, Čchüan-čou – Pchu-tchien a Fu-čou. Devět největších měst PRD mělo na konci roku 2013 celkovou populaci 57,15 milionu, což představuje 53,69 % provinční populace. [3] Podle Světové banky se PRD stala největší městskou oblastí na světě, a to jak rozlohou, tak počtem obyvatel. [4] Tradičním jazykem oblasti je kantonština; koncem 20. a 21. století se v důsledku vysokého přílivu migrujících pracovníků z jiných regionů postupně stala obecným dorozumívacím jazykem mandarínština. Západní část tohoto regionu byla spolu s Čao-šanem také zdrojem velké čínské emigrace od 19. do poloviny 20. století, včetně západního světa, kde vytvořili mnoho čínských čtvrtí. V současnosti pochází většina čínské diaspory v USA, Kanadě, Austrálii, Latinské Americe a velké části jihovýchodní Asie ze západní části tohoto regionu.
Bajkal Bajkal je jezero na jihu Sibiře, na hranici mezi Irkutskou oblastí a Burjatskou republikou. S rozlohou 31 722 km² je sedmým největším jezerem na světě. Bajkal je ale především nejhlubším jezerem na světě. Jeho maximální hloubka je 1 642 metrů. Objem vody v jezeře je 23 615,39 km³, což představuje 22–23 % světových zásob sladké vody na povrchu Země. Je to více, než obsahují všechna severoamerická Velká jezera dohromady. Bajkal je také nejstarším jezerem na světě. Jeho stáří se odhaduje na 25–30 milionů let. Je také jedním z nejčistších jezer na světě. V Bajkalu žije tisíce druhů rostlin a živočichů, z nichž mnoho je endemických, tedy nikde jinde na světě se nevyskytují. Na východním břehu jezera žijí burjatští pastevci, kteří chovají kozy, velbloudy, skot, ovce a koně. Průměrná teplota se zde pohybuje od -19 °C v zimě do 14 °C v létě. Oblast východně od Bajkalu se nazývá Zabajkalí nebo také Transbajkal. Oblast kolem jezera se někdy nazývá Bajkalie. UNESCO zařadilo Bajkal v roce 1996 na seznam Světového dědictví.
Jangcungsko delty
Charakteristika
Jangcungsko delty je trojúhelníková megalopolis, která zahrnuje oblasti, kde se mluví wu čínštinou, a to Šanghaj, jižní Ťiang-su, severní Če-ťiang a severní Ťiang-si. Oblast leží v srdci regionu Ťiang-nan (doslova „jižně od řeky“), kde řeka Jang-c’-ťiang ústí do Východočínského moře. Díky úrodné půdě Jangcungsko delty hojně produkuje obilí, bavlnu, konopí a čaj.
V roce 2021 mělo Jangcungsko delty HDP přibližně 4,3 bilionu USD, což je přibližně stejná velikost jako Japonsko. Urbanizace v této oblasti vedla k tomu, co může být největší koncentrací sousedních metropolitních oblastí na světě. Zahrnuje plochu přibližně 350 000 kilometrů čtverečních a žije zde přes 240 milionů lidí. S přibližně šestinou čínské populace a čtvrtinou HDP země je Jangcungsko delty jedním z nejrychleji rostoucích a nejbohatších regionů ve východní Asii.
Města
Hlavní města Jangcungsko delty jsou:
Šanghaj
Nanking
Chang-čou
Su-čou
Ning-po
Wu-si
Nan-tchung
Šao-sing
Čchang-čou
Ťin-chua
Ťia-sing
Tchaj-čou
Jang-čou
Jen-čcheng
Tchaj-čou
Čen-ťiang
Chu-čou
Chua-an
Čou-šan
Čchü-čou
Ťiu-ťiang
Che-fej
Ekonomika
Jangcungsko delty je ekonomickým centrem Číny. Je domovem mnoha velkých společností a finančních institucí. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou výroba, finance, obchod a cestovní ruch.
Infrastruktura
Jangcungsko delty má rozsáhlou síť dopravní infrastruktury, včetně letišť, přístavů, železnic a dálnic. Oblast je také domovem řady výzkumných institucí a univerzit.
Kultura
Jangcungsko delty je domovem bohaté kultury. Oblast je známá svými historickými městy, chrámy a zahradami. Je také domovem řady muzeí a uměleckých galerií.
Budoucnost
Jangcungsko delty se očekává, že bude i nadále růst a rozvíjet se v budoucích letech. Oblast má řadu příležitostí pro další ekonomický rozvoj. Je také cílem řady vládních iniciativ, které mají zlepšit životní úroveň obyvatel.