H&M: Jeden z největších módních řetězců na světě
H&M, celým názvem Hennes & Mauritz AB, je švédská nadnárodní oděvní společnost zaměřující se na módu rychlého obratu. Ke dni 23. června 2022 působila společnost H&M Group na 75 geografických trzích s 4 801 obchody pod různými značkami společnosti a zaměstnávala 107 375 zaměstnanců na plný úvazek. H&M je druhým největším mezinárodním maloobchodním prodejcem oděvů po společnosti Inditex. Společnost byla původně založena Erlingem Perssonem a její současnou generální ředitelkou je Helena Helmerssonová.
Historie
Historie společnosti H&M sahá až do roku 1947, kdy Erling Persson otevřel svůj první obchod s názvem Hennes (švédsky "pro ni") ve Västeråsu ve Švédsku. Obchod prodával dámskou konfekci a rychle se stal úspěšným. V roce 1968 se společnost spojila s dalším švédským maloobchodním prodejcem oděvů, společností Mauritz Widforss, a vznikla tak společnost H&M.
Růst a expanze
V 70. a 80. letech 20. století se společnost H&M rychle rozrůstala a otevírala nové obchody po celém Švédsku a dalších evropských zemích. V 90. letech 20. století začala společnost expandovat na mezinárodní trhy a otevřela své první obchody v USA, Asii a Jižní Americe.
Koncept rychlé módy
Společnost H&M je známá svým konceptem rychlé módy, který se zaměřuje na rychlou výrobu a distribuci cenově dostupného oblečení inspirovaného nejnovějšími módními trendy. Společnost má krátkou dobu dodání a nové kolekce uvádí na trh několikrát týdně.
Značky
Kromě hlavní značky H&M vlastní společnost H&M Group také řadu dalších značek, včetně:
COS (Contemporary Collection): Značka zaměřená na moderní a minimalistické oblečení
Weekday: Značka zaměřená na streetwear a mladou módu
Monki: Značka zaměřená na módní a eklektické oblečení
Other Stories: Značka zaměřená na sofistikované a ženské oblečení
ARKET: Značka zaměřená na udržitelné a nadčasové oblečení
Kontroverze
Společnost H&M byla v průběhu let předmětem kontroverzí, včetně obvinění z používání dětské práce, špatných pracovních podmínek a poškozování životního prostředí. Společnost přijala opatření k řešení těchto obav, například přijetím kodexu chování dodavatelů a investováním do udržitelných iniciativ.
Současnost
Společnost H&M zůstává jedním z největších a nejúspěšnějších módních řetězců na světě. Pokračuje v otevírání nových obchodů a rozšiřování svého online podnikání. Společnost také investuje do udržitelnosti a inovací, aby splnila měnící se potřeby svých zákazníků.
Negativní atribuční zkreslení Negativní atribuční zkreslení neboli nepřátelské přičítání úmyslů je tendence interpretovat chování druhých jako nepřátelské, a to i v případě, že je jejich chování nejednoznačné nebo neškodné. Například osoba s vysokou mírou negativního atribučního zkreslení může vidět dva smějící se lidi a okamžitě toto chování interpretovat jako to, že se tito dva smějí jí, přestože bylo chování nejednoznačné a mohlo být neškodné. Termín „negativní atribuční zkreslení“ poprvé použili v roce 1980 Nasby, Hayden a DePaulo, kteří si spolu s několika dalšími klíčovými průkopníky v této oblasti výzkumu (např. Kenneth A. Dodge) všimli, že podskupina dětí má tendenci přisuzovat nepřátelský úmysl nejednoznačným sociálním situacím častěji než jiné děti. Od té doby je negativní atribuční zkreslení chápáno jako zkreslení zpracování sociálních informací (podobně jako další atribuční zkreslení), včetně způsobu, jakým jednotlivci vnímají, interpretují a vybírají reakce na situace. Zatímco příležitostné negativní atribuční zkreslení je normativní (zejména u mladších dětí), výzkumníci zjistili, že jedinci, kteří vykazují konzistentní a vysokou míru negativního atribučního zkreslení v průběhu vývoje, se mnohem častěji dopouštějí agresivního chování (např. bití/boje, násilné reakce, verbální nebo vztahová agrese) vůči druhým. Kromě toho se předpokládá, že negativní atribuční zkreslení je jednou z důležitých cest, kterými jiné rizikové faktory, jako je odmítání vrstevníky nebo drsné rodičovské chování, vedou k agresi. Například děti vystavené škádlení vrstevníků ve škole nebo týrání dětí doma mají mnohem větší pravděpodobnost, že vyvinou vysokou míru negativního atribučního zkreslení, které je pak vede k agresivnímu chování ve škole a/nebo doma. Negativní atribuční zkreslení tak kromě částečného vysvětlení jednoho ze způsobů, jak se agrese vyvíjí, představuje také cíl pro intervenci a prevenci agresivního chování.
Prezidentské volby ve Spojených státech americích 2016
Prezidentské volby ve Spojených státech americích v roce 2016 byly 58. čtyřletým prezidentským volbám, konaly se v úterý 8. prosince 2016.
Výsledky
Republikán Donald Trump a guvernér Indiany Mike Pence porazili demokraty, bývalou ministryně zahraničí a bývalou první dámu Spojených států Hillary Clintonovou a senátora za Virginii Tima Kaineho.
Hlasování
Trump získal 304 hlasů volitelů.
Clintonová získala 227 hlasů volitelů.
Vševobecné hlasování vyhrála Clintonová s 65 853 514 hlasy (48,2 %).
Trump vyhrál s 62 984 828 hlasy (46,1 %).
Kandidáti
Republikáni
Donald Trump (kandidát)
Mike Pence (kandidát na viceprezidenta)
Demokraté
Hillary Clintonová (kandidátka)
Tim Kaine (kandidát na viceprezidenta)
Třetí strany
Gary Johnson (Libertarian Party)
Jill Steinová (Green Party)
Evan McMullin (nezávislých)
Průběh voleb
Volby byly jedny z nejkontroverznějších v americké historii. Trump čelil kritice za své názory na rasu a im Retailrace, incidenty s použitím насиlí proti demonstrantцm na svých shromáжденích a za několik obvinění ze sexuálního obтеžování.
Clintonová byla kritizována za své e-mail skandál, v němž se objevily obvinění, že používala soukromý e-mailový server pro vládní záležitosti.
Ruské zasahování
Americká zpravodajská komunita dospěla k závěru, že Rusko zasahovalo do voleb, aby podkopalo důvěru veřejnosti v americký demokratický proces, pomlouvalo Clintonovou a pošramotilo jejích šancí na vítъzství a na potenciálního prezidentství.
Vyšetřování zvláštního prokurátora
Bylo spuštěno vyšetřování zvláštního prokurátora ohledně údajné spolupráce Ruska s Trumpovým volebным štáбом.
Výsledky
Vyšetřování dospělo k závěru, že Rusko zasahovalo ve volbách, aby podpořilo Trumpovu kandidaturu, ale nezjistilo, že by se Trumpova kampaň spikla nebo spolupracovala s ruskou vládou.
Marina DeBris Marina DeBris je jméno používané australskou umělkyní, jejíž tvorba se zaměřuje na opětovné využití odpadu [1] a zvyšování povědomí o znečištění oceánů a pláží. [2] [3] [4] [5] DeBris používá odpad vyvržený na břeh k vytváření trashion, „akvárií“, dekorativního umění a dalších uměleckých děl. [6] [7] [8] Odpad z pláží také využila k tomu, aby poskytla jednu perspektivu toho, jak by mohla vypadat Země z vesmíru. [9] Kromě tvorby umění z odpadků je DeBris také sběratelkou finančních prostředků pro environmentální organizace [10] [11] [12] [13] a spolupracuje s neziskovými organizacemi a školami na vzdělávání dětí o znečištění oceánů. [14] [15] V roce 2021 našla DeBris na plážích téměř 300 obličejových masek a použila je ve svých trashion a dalších výstavách. [16] DeBris je také sociální aktivistkou. V roce 2011 se zúčastnila panelové diskuse o tom, jak mohou umělci přispět k environmentální veřejné politice [17], propagovala čistou energii [18] a kurátorovala výstavy ekoumění. [19] [20] DeBris spolupracovala s neziskovými organizacemi na získávání finančních prostředků pro výuku umění. [21] DeBris je uvedena v seznamu Women Environmental Artists Directory. [22]
Trashion (složenina ze slov trash a fashion) je termín pro umění, šperky, módu a předměty do domácnosti vytvořené z použitých, vyhozených, nalezených a znovu použitých prvků. Termín byl poprvé použit na Novém Zélandu v roce 2004 a začal se běžně používat v roce 2005. Trashion je podžánr found object art, který v podstatě využívá předměty, které již mají nějaký jiný definovaný účel, a přetváří je v umění. V tomto případě se používá odpad. Zpočátku se trashion používal k popisu uměleckých kostýmů, které byly obvykle spojeny se soutěžemi nebo módními přehlídkami; avšak s tím, jak se recyklace a "zelená" móda staly běžnějšími, trashion se ubíral směrem k větší nositelnosti. Tento termín se nyní běžně používá v kreativních kruzích k popisu jakéhokoli nositelného předmětu nebo doplňku, který je vyroben celý nebo částečně z recyklovaných materiálů, včetně oblečení, které bylo nalezeno v second handu a opraveno. Trashion je forma upcyklace, která přeměňuje odpad na něco krásného a užitečného. Umělci, kteří pracují s trashionem, používají širokou škálu materiálů, včetně plastových lahví, hliníkových plechovek, papíru, látek a elektroniky. Tyto materiály se používají k výrobě různých předmětů, jako jsou oděvy, šperky, doplňky do domácnosti a umělecká díla. Trashion je nejen kreativním způsobem, jak snížit množství odpadu, který končí na skládkách, ale je také formou společenského komentáře. Umělci, kteří pracují s trashionem, často používají své dílo k upozornění na problémy související s odpady, znečištěním a nadměrnou spotřebou. Trashion se stal populárním trendem v módním průmyslu. Někteří módní návrháři začali používat trashion materiály ve svých kolekcích a celebrity byly často viděny nosit trashion oblečení na červeném koberci. Trashion se také stal populárním mezi spotřebiteli, kteří hledají jedinečné a udržitelné módní kousky. Existuje mnoho různých způsobů, jak vytvořit trashion. Někteří umělci používají nalezené předměty, zatímco jiní používají recyklované materiály. Některé trashionové kousky jsou vyrobeny z jednoho typu materiálu, zatímco jiné jsou vyrobeny z kombinace různých materiálů. Proces výroby trashionu se může lišit v závislosti na použitých materiálech a technice. Některé trashionové kousky jsou vyrobeny pomocí jednoduchých technik, jako je lepení nebo šití, zatímco jiné jsou vyrobeny pomocí složitějších technik, jako je svařování nebo formování. Trashion je kreativní a udržitelný způsob, jak vytvořit jedinečné a stylové předměty. Je to skvělý způsob, jak snížit množství odpadu, který končí na skládkách, a je to také forma společenského komentáře.
Dress code je soubor pravidel, často písemných, týkajících se toho, jaké oblečení musí skupiny lidí nosit. Dress code jsou vytvářena na základě společenských nálad a norem a liší se podle účelu, okolností a příležitost. Různé společnosti a kultury mají pravděpodobně různé dress code, přičež západní dress code jsou významným příkladem. Dress code jsou symbolickými náznaky různých společenských myšlenek, včetně společenské třídy, kulturní identity, postoje k pohodlí, tradici a politické či náboženské příslušnosti. Dress code také umožňuje jednotlivcům číct chování druhých jako správné či špatné podle toho, jak se vyjadřují svým výběrem oblečení. [2]
Kulturní evoluce Kulturní evoluce je evoluční teorie společenských změn. Vyplývá z definice kultury jako "informace, která může ovlivnit chování jedinců, kterou získávají od jiných členů svého druhu prostřednictvím výuky, napodobování a dalších forem sociálního přenosu". Kulturní evoluce je změna této informace v průběhu času. Kulturní evoluce, historicky známá také jako sociokulturní evoluce, byla původně vyvinuta v 19. století antropology vycházejícími z výzkumu Charlese Darwina o evoluci. Dnes se kulturní evoluce stala základem pro rostoucí oblast vědeckého výzkumu v sociálních vědách, včetně antropologie, ekonomie, psychologie a organizačních studií. Dříve se věřilo, že společenské změny jsou výsledkem biologických adaptací; antropologové nyní běžně přijímají, že společenské změny vznikají v důsledku kombinace sociálních, evolučních a biologických vlivů. Existuje řada různých přístupů ke studiu kulturní evoluce, včetně teorie dvojího dědictví, sociokulturní evoluce, memetiky, kulturního evolucionismu a dalších variant teorie kulturního výběru. Přístupy se liší nejen historií svého vývoje a oborem původu, ale také tím, jak pojímá proces kulturní evoluce a předpoklady, teorie a metody, které používá pro jeho studium. V posledních letech dochází ke sbližování skupiny příbuzných teorií směrem k tomu, aby kulturní evoluce byla považována za sjednocenou disciplínu samu o sobě.
Sociální mobilita je pohyb jedinců, rodin, domácností nebo jiných kategorií lidí uvnitř nebo mezi společenskými vrstvami ve společnosti. [1] Jedná se o změnu společenského postavení vzhledem k současnému společenskému postavení v dané společnosti. Tento pohyb probíhá mezi vrstvami nebo stupni v otevřeném systému sociální stratifikace. Otevřené stratifikační systémy jsou ty, ve kterých je alespoň nějaká hodnota dána dosaženým stavovým charakteristikám ve společnosti. Pohyb může být směrem dolů nebo nahoru. [2] Ukazatele sociální mobility, jako je vzdělání a třída, se používají k předpovídání, diskusi a získávání dalších informací o mobilitě jednotlivce nebo skupiny ve společnosti.
Druhy sociální mobility
Existují dva hlavní typy sociální mobility:
Vertikální mobilita je pohyb nahoru nebo dolů v sociální hierarchii.
Horizontální mobilita je pohyb mezi sociálními skupinami na stejné úrovni.
Faktory ovlivňující sociální mobilitu
Existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit sociální mobilitu, včetně:
Vzdělání
Příjem
Povolání
Rodina
Společenská třída
Rasa
Pohlaví
Náboženství
Kultura
Důsledky sociální mobility
Sociální mobilita může mít řadu důsledků pro jednotlivce a společnost jako celek. Pro jednotlivce může sociální mobilita vést k:
Zlepšeným životním podmínkám
Lepším pracovním příležitostem
Vyššímu vzdělání
Lepšímu zdravotnímu stavu
Delšímu životu
Pro společnost může sociální mobilita vést k:
Ekonomickému růstu
Sociální soudržnosti
Politické stabilitě
Závěr
Sociální mobilita je komplexní jev, který může mít významný dopad na jednotlivce i na společnost jako celek. Je ovlivněna řadou faktorů a může vést k řadě důsledků.
Fitness kultura je sociokulturní fenomén obklopující cvičení a fyzickou zdatnost. Obvykle se spojuje s kulturou posiloven, protože fyzická cvičení v místech, jako jsou posilovny, wellness centra a fitness kluby, jsou oblíbenou aktivitou. Mezinárodní průzkum zjistil, že více než 27 % světové populace dospělých navštěvuje fitness centra a že 61 % pravidelně cvičících v současné době provádí aktivity „typu posilovny“. Bylo prokázáno, že dosažení a udržení fyzické zdatnosti prospívá vnitřnímu i vnějšímu zdraví jedinců. Fitness kultura se díky moderní technologii a rostoucí popularitě platforem sociálních médií stala velmi propagovanou.
Fetišistická móda Fetišistická móda je jakýkoli styl nebo doplněk, který je extrémní, odhalující, odvážný nebo podněcující smyslným způsobem. Tyto styly nejsou běžně nošeny většinou lidí. Jsou obvykle vyrobeny z materiálu jako kůže, latex nebo syntetická pryž nebo plast, nylon, PVC, spandex, síťka a nerezová ocel. Některé fetišistické módní doplňky zahrnují: lodičky na jehlách a kozačky (zejména baletní kozačky), upnuté sukně, korzety, límce, celotělové latexové obleky, punčochy, minisukně, kalhotky bez rozkroku, suspenzory, pleny, podvazkové pásy, zámky, kroužky, zipy, nýty, pouta a stylizované kostýmy založené na tradičnějších oděvech, jako jsou téměř průhledné krajkové svatební šaty nebo spodní prádo pro muže. Fetišistická móda by nemělo být zaměňována s kostýmováním. Obě zahrnují oblékání a chtějí předvést obraz, ale kostým je definován jako něco určeného pro pohled na úrovni bez sexuálního podtextu. Fetišistická móda je obvykle určena pro intimní prostředí, se sexuálním podtextem. Fetišistická móda je obvykle považována za oddělenou od oděvních součástí používaných v cosplay, kde se tato exotická móda používá speciálně jako kostýmování, aby vytvořila určitou situaci, spíše než aby byla pouze nošena, jako například vytvoření postavy pro fotografování. Někdy se však obě oblasti překrývají. Například v Japonsku mají některé tematické restaurace servírky, které nosí kostýmy, jako je oblek z latexu nebo stylizovaný oblek francouzské služky nebo králíčka Playboy. Fetišistické módní oblečení je často předváděno specializovanými fetišistickými modelkami. Některé druhy oděvů, které ženy běžně nosí ke zlepšení svého zevnějšku, jsou považovány za erotické a kvalifikují se jako fetišistické oblečení: korzety a vysoké podpatky. Většina fetišistického oblečení není dostatečně praktická pro každodenní běžné nošení. Příkladem fetišistického kostýmu nošeného ženami je kostým dominy. Ten obvykle sestává z tmavých nebo černých oděvů včetně korzetu nebo bustieru, punčoch a vysokých podpatků, jako jsou kozačky sahající až k stehnům, aby zvýrazily dominující zevnějštek. Často se nosí doplňky jako bič nebo jezdecká karabáč.