Domorodá hudba Severní Ameriky
Kulturní původ
Domorodá hudba Severní Ameriky je hudba, která je používána, vytvářena nebo předváděna domorodými národy Severní Ameriky, včetně indiánů ve Spojených státech, původních obyvatel Kanady, domorodých národů Mexika a dalších severoamerických zemí – zejména tradiční kmenová hudba, jako je hudba Pueblo a hudba Inuitů.
Typy hudby
Kromě tradiční hudby domorodých amerických skupin nyní existují také panindiánské a mezikmenové žánry a také odlišné domorodé americké subžánry populární hudby, včetně: rocku, blues, hip hopu, klasiky, filmové hudby a reggae, stejně jako jedinečné populární styly jako chicken scratch a hudba Nového Mexika.
Nástroje
Anasazská flétna
Apache fiddle
Klapačka
Indiánská flétna
Vodní buben
Ceremoniály a ocenění
APCMAs (Native American Music Awards)
NAMAs (Native American Music Awards)
Grammy Award
Juno Award
Charakteristika domorodé hudby Severní Ameriky
Domorodá hudba Severní Ameriky je často charakterizována:
Silnými vokály, často používajícími vokální harmonie a falzet
Používáním tradičních nástrojů, jako jsou flétny, bubny a chřestítka
Komplexními rytmy a melodiemi, které mohou být obtížně zapamatovatelné pro ty, kteří nejsou obeznámeni s touto hudbou
Spirituálním a ceremoniálním významem, přičemž mnoho písní je používáno při náboženských obřadech a slavnostech
Využíváním přírodních zvuků, jako je zpěv ptáků, šum větru a zurčení vody
Vliv na populární hudbu
Domorodá hudba Severní Ameriky měla významný vliv na populární hudbu, zejména na rock, blues a country. Mnoho prvků domorodé hudby, jako jsou rytmy, melodie a nástroje, bylo přejato do populárních žánrů. Například použití flétny a bubnů je běžné v rockové a bluesové hudbě.
Moderní domorodá hudba
V posledních letech došlo k oživení zájmu o domorodou hudbu Severní Ameriky. Nová generace domorodých hudebníků začlenila tradiční prvky do svých děl a vytvořila tak jedinečné a moderní hudební styly. Tato hudba se stala populární nejen mezi domorodými Američany, ale i mezi širší veřejností.
Severní Amerika Severní Amerika je kontinent, který se nachází na severní a západní polokouli. Na severu je ohraničen Severním ledovým oceánem, na východě Atlantským oceánem, na jihovýchodě Jižní Amerikou a Karibským mořem a na západě a jihu Tichým oceánem. Velká Severní Amerika zahrnuje Bahamy, Bermudy, Kanadu, Karibik, Střední Ameriku, Clippertonův ostrov, Grónsko, Mexiko, Saint-Pierre-et-Miquelon, Turks a Caicos a Spojené státy americké. Kontinentální Severní Amerika má rozlohu asi 24 709 000 čtverečných kilometrů, což představuje přibližně 16,5 % zemského povrchu a 4,8 % jeho celkové plochy. Je to třetí největší kontinent podle rozlohy po Asii a Africe a čtvrtý největší kontinent podle počtu obyvatel po Asii, Africe a Evropě. V roce 2013 byla populace Severní Ameriky odhadována na téměř 579 miliónů lidí ve 23 nezávislých státech, což představuje asi 7,5 % světového obyvatelstva. V lidské geografii se termín "Severní Amerika" a "severoamerický" někdy vztahuje pouze na Kanadu, Spojené státy, Mexiko a Grónsko. Není známo, jak a kdy první lidské populace dorazily do Severní Ameriky. V současnosti se ví, že lidé žili v Americe nejměně před 20 000 lety, ale různé důkazy naznačují možná i dřívější datum. Paleoindiánské období v Severní Americe následovalo po poslední době ledové a trvalo až do doby před asi 10 000 lety, kdy začalo archaické období. Po archaickém období následovalo klasické období, které trvalo přibližně od 6. do 13. století. Od roku 1000 n. l. byli Norové prvními Evropany, kteří začali objevovat a nakonec kolonizovat oblasti Severní Ameriky. V roce 1492 vedly průzkumné plavby Kryštofa Kolumba k transatlantické výměně, včetně migrace evropských osadníků během doby objevů a raného novověku. Současné kulturní a etnické vzorce odrážejí interakce mezi evropskými kolonisty, původními obyvateli, africkými otroky, přistěhovalci z Evropy a Asie a potomky těchto příslušných skupin. Evropská kolonizace Severní Ameriky vedla k tomu, že většina Severoameričanů mluví evropskými jazyky, jako je angličtina, španělština a francouzština, a kultury tohoto regionu běžně odrážejí západní tradice. Relativně malá část Severní Ameriky v Kanadě, Spojených státech, Mexiku a Střední Americe má však domorodé obyvatelstvo, které se i nadále drží svých příslušných předkoloniálních kulturních a jazykových tradic.
Jihozápadní Pacifik Režie: Ken G. Hall Scénář: Tom Gurr Produkce: Ken G. Hall Hrají: Chips Rafferty, Bert Bailey, Peter Finch, Ron Randell Kamera: Bert Nicholas Střih: William Shepherd Produkční společnost: Cinesound Productions Distribuce: BEF Premiéry: 12. května 1943 (Hobart), 18. června 1943 (Sydney) Délka: 33 minut Země: Austrálie Jazyk: Angličtina Jihozápadní Pacifik je australský propagandistický krátký film z roku 1943, který režíroval Ken G. Hall. Film se zaměřuje na Austrálii jako hlavní spojeneckou základnu v oblasti jihozápadního Pacifiku. Herci ztvárňují průřez Australany zapojenými do válečného úsilí. Film začíná záběry na mapu jihozápadního Pacifiku a hlas vypravěče, který vysvětluje strategický význam regionu. Vypravěč poté představuje Austrálii jako „pevnost demokracie“ a „arzenál spojenců“. Následuje série scén, které zobrazují různé aspekty australského válečného úsilí. Vidíme vojáky, kteří trénují v džungli, ženy, které pracují v továrnách na výrobu munice, a civilisty, kteří se podílejí na sbírkách šrotu a dalších aktivitách na podporu války. Film také zdůrazňuje roli Austrálie jako útočiště pro uprchlíky z okupovaných zemí. Vidíme záběry na židovské děti, které našly útočiště v Austrálii, a na britské vojáky, kteří byli evakuováni z Malajsie. V závěru filmu vypravěč prohlašuje, že Austrálie je „nedobytnou pevností“ a že „svět se dívá na Austrálii jako na symbol odporu proti tyranii“. Jihozápadní Pacifik byl uveden v době, kdy se válka v Tichém oceánu blížila k vrcholu. Film byl určen k tomu, aby posílil morálku Australanů a ukázal světu, že Austrálie je odhodlaná hrát svou roli v boji proti fašismu. Film byl dobře přijat kritikou i veřejností. Byl chválen za svůj realistický pohled na australské válečné úsilí a za svou inspirativní zprávu. Jihozápadní Pacifik je dnes považován za jeden z nejdůležitějších australských filmů z doby druhé světové války.
Oceánie
Oceánie je region soustředěný na ostrovy tropického Tichého oceánu. Pojetí toho, co Oceánie představuje, se liší, přičemž je definována různými způsoby, často geopoliticky nebo geograficky. V geopolitickém pojetí používaném Organizací spojených národů, Mezinárodním olympijským výborem a mnoha atlasy zahrnuje oceánský region Austrálii a tichomořské národy od Papuy-Nové Guineje na východ, nikoli však Malajské souostroví nebo indonéskou Novou Guineu. Termín se někdy používá konkrétněji k označení Australasie jako geografického kontinentu, nebo biogeograficky jako synonymum pro Australaskou oblast (Wallacea a Australasie) nebo Oceánskou oblast (Melanésie, Polynésie a Mikronésie kromě Nového Zélandu nebo pevninské Nové Guineje). Přestože Vánoční ostrov a Kokosové (Keelingovy) ostrovy patří ke Společenství Austrálie a jsou obydlené, jsou blíže Indonésii než australské pevnině a běžně se spojují spíše s Asií než s Oceánií.
Geopolitická Oceánie
Rozloha: 8 525 989 km2 (3 291 903 čtverečních mil)
Populace: 44 491 724 (2021, 6.)
Hustota zalidnění: 4,19/km2 (10,9/čtvereční míle)
Demonym: Oceánčan
Země
14 nezávislých zemí:
Austrálie
Fidži
Kiribati
Marshallovy ostrovy
Mikronésie
Nauru
Nový Zéland
Palau
Papua-Nová Guinea
Samoa
Šalomounovy ostrovy
Tonga
Tuvalu
Vanuatu
2 přidružené státy:
Cookovy ostrovy
Niue
Závislá území
21 vnějších závislých území:
Americká Samoa
Ashmorovy a Cartierovy ostrovy
Bakerův ostrov
Clippertonův ostrov
Vánoční ostrov
Kokosové (Keelingovy) ostrovy
Ostrovy Korálového moře
Francouzská Polynésie
Guam
Howlandův ostrov
Jarvisův ostrov
Johnstonův atol
Kingmanův útes
Midwayův atol
Nová Kaledonie
Norfolk
Severní Mariany
Pitcairnovy ostrovy
Tokelau
Wakeův ostrov
Wallis a Futuna
4 vnitřní závislá území:
Velikonoční ostrov
Havaj (USA)
Ostrovy Juana Fernándeze
Atol Palmyra
Jazyky
29 úředních a neúředních jazyků:
Bislama
Karolínský
Chamorro
Maorština Cookových ostrovů
Kokoský malajský (neúřední)
Angličtina
Fidžijština
Francouzština
Futunština (neúřední)
Gilbertština
Havajština
Hindština
Hiri Motu
Indonéština
Maorština
Marshalština
Naurský
Niueština
Palauanština
Pitkernština (neúřední)
Rapa Nui (neúřední)
Rotumanština (neúřední)
Samojština
Španělština
Tahitština (neúřední)
Tokelauština
Tongánština
Tok Pisin
Tuvaluština
Wallisština (neúřední)
Časová pásma
UTC+14 (Kiribati) až UTC-11 (Americká Samoa a Niue) (od západu na východ)
Největší města
Sydney, Austrálie
Melbourne, Austrálie
Brisbane, Austrálie
Perth, Austrálie
Auckland, Nový Zéland
Adelaide, Austrálie
Wellington, Nový Zéland
Honolulu, Havaj, USA
Canberra, Austrálie
Christchurch, Nový Zéland
Jayapura, Indonésie
Port Moresby, Papua-Nová Guinea
Nouméa, Nová Kaledonie
Gold Coast, Austrálie
Fidžijská republika Obecné informace Fidžijská republika, oficiálně známá jako Viti, je ostrovní národ nacházející se v Melanésii v jižním Pacifiku. Leží přibližně 2 000 km severovýchodně od Nového Zélandu. Geografie Fidži tvoří souostroví více než 330 ostrovů, z nichž je trvale obydleno asi 110, a více než 500 ostrůvků s celkovou rozlohou přibližně 18 300 km². Nejodlehlejší skupinou ostrovů je Ono-i-Lau. Asi 87 % z celkové populace 924 610 žije na dvou hlavních ostrovech, Viti Levu a Vanua Levu. Přibližně tři čtvrtiny Fidžijců žijí na pobřeží Viti Levu, a to buď v hlavním městě Suva, nebo v menších městských centrech, jako je Nadi (kde je hlavním místním průmyslem cestovní ruch) nebo Lautoka (kde dominuje průmysl cukrové třtiny). Vnitrozemí Viti Levu je kvůli svému terénu řídce osídleno. Většina fidžijských ostrovů vznikla sopečnou činností, která začala před přibližně 150 miliony let. Na ostrovech Vanua Levu a Taveuni se dodnes vyskytuje geotermální aktivita. Geotermální systémy na Viti Levu nejsou vulkanického původu a mají nízkoteplotní povrchové výrony (přibližně mezi 35 a 60 stupni Celsia). Historie Lidé žijí na Fidži od druhého tisíciletí př. n. l. – nejprve Austronésané a později Melanésané s některými polynéskými vlivy. Evropané navštívili Fidži poprvé v 17. století. V roce 1874, po krátkém období, kdy bylo Fidži nezávislým královstvím, Britové založili kolonii Fidži. Fidži fungovalo jako korunní kolonie až do roku 1970, kdy získalo nezávislost a stalo se známým jako Dominiánské Fidži. V roce 1987, po sérii státních převratů, vojenská vláda, která se chopila moci, vyhlásila republiku. Při převratu v roce 2006 se k moci dostal komodor Frank Bainimarama. V roce 2009 fidžijský Nejvyšší soud rozhodl, že vojenské vedení bylo nezákonné. V té době prezident Ratu Josefa Iloilo, kterého si vojáci ponechali jako nominálního hlavu státu, formálně zrušil ústavu z roku 1997 a znovu jmenoval Bainimaramu prozatímním premiérem. Později v roce 2009 vystřídal Iloila jako prezident Ratu Epeli Nailatikau. 17. září 2014 se po letech odkladů konaly demokratické volby. Bainimaramova strana FidžiFirst získala 59,2 % hlasů a mezinárodní pozorovatelé označili volby za věrohodné. Ekonomika Fidži má jednu z nejrozvinutějších ekonomik v Pacifiku díky svým bohatým lesním, nerostným a rybářským zdrojům. Měnou je fidžijský dolar a hlavními zdroji deviz jsou turistický ruch, remitence od Fidžijců pracujících v zahraničí, vývoz balené vody a cukrová třtina. Ministerstvo místní samosprávy a rozvoje měst dohlíží na místní samosprávu na Fidži, která má podobu městských a obecních rad.
Nauru Nauru je ostrovní země a mikrostát v Mikronésii, který je součástí Oceánie ve středním Tichém oceánu. Jeho nejbližším sousedem je Banaba z Kiribati, asi 300 km na východ. Leží severozápadně od Tuvalu, 1300 km severovýchodně od Šalomounových ostrovů, východně od Papuy-Nové Guineje, jihovýchodně od Federativních států Mikronésie a jižně od Marshallových ostrovů. S rozlohou pouhých 21 km2 je Nauru třetí nejmenší zemí na světě, větší než pouze Vatikán a Monako, což z ní činí nejmenší republiku a ostrovní stát. Jeho populace asi 10 800 je třetí nejmenší na světě (bez kolonií nebo zámořských území), větší než pouze Vatikán a Tuvalu. Nauru bylo osídleno lidmi z Mikronésie kolem roku 1000 př. n. l. a koncem 19. století bylo anektováno a prohlášeno za kolonii Německým císařstvím. Po první světové válce se Nauru stalo mandátem Společnosti národů spravovaným Austrálií, Novým Zélandem a Spojeným královstvím. Během druhé světové války bylo Nauru okupováno japonskými vojsky a bylo obejito spojeneckým postupem přes Pacifik. Po skončení války země vstoupila do poručnictví Organizace spojených národů. Nauru získalo nezávislost v roce 1968. Nauru je ostrov s bohatými ložisky fosfátové horniny poblíž povrchu, což umožnilo snadné povrchové dobývání po dobu více než století. To však vážně poškodilo životní prostředí země a způsobilo, že ostrovní národ trpěl tím, co se často označuje jako „prokletí zdrojů“. Fosfáty byly vyčerpány v 90. letech a zbývající zásoby nejsou ekonomicky vhodné pro těžbu. Fond zřízený pro správu nashromážděného důlního bohatství ostrova, zřízený pro den, kdy budou zásoby vyčerpány, ztratil na hodnotě. Aby si Nauru vydělalo, stalo se na krátkou dobu daňovým rájem a centrem praní špinavých peněz. V různých obdobích od roku 2001 přijalo pomoc od australské vlády výměnou za pořádání Nauru Regional Processing Centre, kontroverzního australského detenčního zařízení pro přistěhovalce v zámoří. V důsledku velké závislosti na Austrálii některé zdroje označily Nauru za klientský stát Austrálie. Suverénní stát je členem Organizace spojených národů, Společenství národů a Organizace afrických, karibských a tichomořských států.
Republika Marshallových ostrovů
Oficiální název: Aolepān Aorōkin Ṃajeḷ (maršálsky)
Motto: "Jepilpilin ke ejukaan" ("Úspěch díky společnému úsilí")
Hymna: "Forever Marshall Islands" ("Navždy Marshallovy ostrovy")
Hlavní město a největší město: Majuro
Úřední jazyky: Maršálština, angličtina
Etnické skupiny: (2021)
95,6 % Maršálci
1,1 % Filipínci
3,3 % ostatní
Náboženství: (2021)
96,2 % křesťanství
79,9 % protestantismus
9,3 % katolicismus
7,0 % jiné křesťanské denominace
1,1 % bez vyznání
2,7 % ostatní
Forma vlády: Unitární parlamentní republika s výkonnou prezidentskou funkcí
Prezident: Hilda Heine
Mluvčí parlamentu: Brenson Wase
Legislativa: Nitijela
Nezávislost na Spojených státech:
Samostatná správa: 1. května 1979
Smlouva o volném přidružení: 21. října 1986
Rozloha:
Celkem: 181,43 km² (70,05 čtverečních mil)
Voda (%): zanedbatelné
Populace: (sčítání lidu z roku 2021)
42 418
Hustota zalidnění: 233 obyvatel/km² (603,5 obyvatel/čtvereční míli)
HDP (PPP): Odhad z roku 2019
Celkem: 215 milionů USD
Na obyvatele: 3 789 USD
HDP (nominální): Odhad z roku 2019
Celkem: 220 milionů USD
Na obyvatele: 3 866 USD
Index lidského rozvoje (HDI): (2021)
0,639 (střední)
131. místo
Měna: Americký dolar (USD)
Časové pásmo: UTC +12 (MHT)
Letní čas (DST): nepozorován
Formát data: MM/DD/RRRR
Strana řízení: pravostranný provoz
Telefonní předvolba: +692
Kód ISO 3166: MH
Internetová doména: .mh
Odhad z roku 2005
Geografie
Marshallovy ostrovy (maršálsky: Ṃajeḷ) jsou ostrovní stát západně od mezinárodní datové hranice a severně od rovníku v regionu Mikronésie v severozápadní části Tichého oceánu. Území se skládá z 29 korálových atolů a pěti ostrovů rozdělených do dvou řetězců ostrovů: Ratak na východě a Ralik na západě. 97,87 % jeho území tvoří voda, což je největší podíl vody k pevnině ze všech suverénních států. Země sdílí námořní hranice s Wakeovým ostrovem na severu, Kiribati na jihovýchodě, Nauru na jihu a Federativními státy Mikronésie na západě.
Historie
Austronéští osadníci dorazili na Marshallovy ostrovy již ve 2. tisíciletí před naším letopočtem a přinesli jihovýchodoasijské plodiny, včetně kokosů, obřího bahenního taro a chlebovníku, stejně jako domestikovaná kuřata, která učinila ostrovy trvale obyvatelnými. Několik španělských výprav navštívilo ostrovy v polovině 16. století, ale španělské galeony obvykle pluly po tichomořské trase dále na sever a Marshallovým ostrovům se vyhýbaly. Evropské mapy a grafy pojmenovaly skupinu po britském kapitánovi Johnu Marshallovi, který tuto oblast prozkoumal v roce 1788.
Američtí protestantští misionáři a západní obchodní zájmy začaly na ostrovy přicházet v 50. letech 19. století. Němečtí obchodníci s koprou dominovali ekonomice v 70. a 80. letech 19. století a Německé císařství anektovalo Marshallovy ostrovy jako protektorát v roce 1885. Japonské císařství okupovalo ostrovy na podzim roku 1914 na začátku první světové války. Po válce se Marshallovy ostrovy a další bývalé německé kolonie v Tichém oceánu severně od rovníku staly japonským mandátem v Jižním Pacifiku.
Spojené státy okupovaly ostrovy během druhé světové války a spravovaly je jako součást Poručenského území Tichomořských ostrovů po válce. Mezi lety 1946 a 1958 provedly Spojené státy 67 jaderných zkoušek na atolu Bikini a atolu Enewetak. Americká vláda vytvořila v roce 1965 Kongres Mikronésie, plán na větší samosprávu tichomořských ostrovů. V květnu 1979 Spojené státy udělilo Marshallovým ostrovům nezávislost uznáním jejich ústavy a prezidenta Amata Kabuy. Plná suverenita nebo samospráva byla dosažena Smlouvou o volném přidružení se Spojenými státy.
Marshallovy ostrovy jsou od roku 1983 členem Tichomořského společenství (PC) a od roku 1991 členským státem Organizace spojených národů.
Politika
Politicky jsou Marshallovy ostrovy parlamentní republikou s výkonnou prezidentskou funkcí ve volném přidružení se Spojenými státy, přičemž USA poskytují obranu, dotace a přístup k agenturám se sídlem v USA, jako je Federální komise pro komunikace a Poštovní služba Spojených států. S několika málo přírodními zdroji je bohatství ostrovů založeno na službách, stejně jako na rybolovu a zemědělství; pomoc ze Spojených států představuje velkou část hrubého domácího produktu ostrovů, ale většina finanční pomoci ze Smlouvy o volném přidružení vyprší v roce 2023. Země používá jako svou měnu americký dolar. V roce 2018 také oznámila plány na novou kryptoměnu, která má být používána jako zákonné platidlo.
Lidé
Většina občanů Marshallových ostrovů má maršálský původ, ačkoli existují malé počty přistěhovalců ze Spojených států, Číny, Filipín a dalších tichomořských ostrovů. Dvěma úředními jazyky jsou maršálština, která je jedním z oceánských jazyků, a angličtina. Téměř celá populace ostrovů vyznává nějaké náboženství: tři čtvrtiny země následují buď Sjednocenou církev Kristovu – kongregacionalistickou na Marshallových ostrovech (UCCCMI), nebo Sbor boží.
Království Tonga (tongánsky: Puleʻanga Fakatuʻi ʻo Tonga) je ostrovní stát v Polynésii, který je součástí Oceánie. Země má 171 ostrovů, z nichž 45 je obydlených. Celková rozloha je přibližně 750 km², rozptýlených po 700 000 km² v jižním Tichém oceánu. Podle sčítání lidu z roku 2021 má Tonga 104 494 obyvatel, z nichž 70 % žije na hlavním ostrově Tongatapu. Země se táhne přibližně 800 km od severu k jihu. Je obklopena Fidži a Wallis a Futunou (Francie) na severozápadě, Samou na severovýchodě, Novou Kaledonií (Francie) a Vanuatu na západě, Niue (nejbližším zahraničním územím) na východě a Kermadeckými ostrovy (Nový Zéland) na jihozápadě. Tonga leží asi 1 800 km od Severního ostrova Nového Zélandu. Tonga je členem Commonwealthu. Tonga byla poprvé osídlena přibližně před 2 500 lety civilizací Lapita, polynéskými osadníky, kteří postupně vyvinuli výraznou a silnou etnickou identitu, jazyk a kulturu jako tongánský lid. Rychle si vybudovali mocné postavení v jižním Pacifiku a toto období tongánského expanzionismu a kolonizace je známé jako říše Tu'i Tonga. Od vlády prvního tongánského krále ʻAhoʻeitu se Tonga stala regionální mocností. Byla to talasokracie, která dobyla a ovládla nebývalé oblasti Pacifiku, od částí Šalamounových ostrovů a celé Nové Kaledonie a Fidži na západě až po Samou a Niue a dokonce až po části dnešní Francouzské Polynésie na východě. Tu'i Tonga se proslavila svým ekonomickým, etnickým a kulturním vlivem na Pacifik, který zůstal silný i po samoanské revoluci ve 13. století a objevení ostrovů Evropany v roce 1616. Od roku 1900 do roku 1970 měla Tonga status britského protektorátu. Spojené království se staralo o zahraniční záležitosti Tongy na základě Smlouvy o přátelství, ale Tonga nikdy nevzdala svou suverenitu žádné cizí moci. V roce 2010 učinila Tonga rozhodný krok od své tradiční absolutní monarchie a stala se poloústavní monarchií, poté co legislativní reformy připravily cestu pro její první částečně reprezentativní volby.
Stav údržby portálu: (červen 2018) Tento portál není manuálně udržován. Nicméně, prosím kontaktujte Northamerica1000, pokud plánujete provést významné změny. Podstránky tohoto portálu by měly být zkontrolovány. Podstránky, které již nejsou potřeba, by měly být zde hlášeny. Při úpravách, zejména pokud používáte automatizovaný editační software, buďte opatrní a před provedením větších změn hledejte konsenzus. Naučte se zde, jak aktualizovat informace o údržbě.
Hlavní stránka
Úkoly
Portál Severní Ameriky
Severní Amerika je kontinent na severní a západní polokouli. Severní Amerika je ohraničena na severu Severním ledovým oceánem, na východě Atlantským oceánem, na jihovýchodě Jižní Amerikou a Karibským mořem a na západě a jihu Tichým oceánem. Velká Severní Amerika zahrnuje Bahamy, Bermudy, Kanadu, Karibik, Střední Ameriku, ostrov Clipperton, Grónsko (Kalaallit Nunaat), Mexiko, Saint-Pierre-et-Miquelon, Turks a Caicos a Spojené státy americké. Kontinentální Severní Amerika pokrývá plochu přibližně 24 709 000 kilometrů čtverečních (9 540 000 čtverečních mil), což představuje přibližně 16,5 % zemské pevniny a 4,8 % její celkové rozlohy. Je to třetí největší kontinent podle velikosti po Asii a Africe a čtvrtý největší kontinent podle populace po Asii, Africe a Evropě. V roce 2018 se počet obyvatel Severní Ameriky odhadoval na téměř 579 milionů lidí ve 23 nezávislých státech, což představuje asi 7,5 % světové populace. V lidské geografii se pojmy "Severní Amerika" a "severoamerický" někdy vztahují pouze ke Kanadě, Spojeným státům, Mexiku a Grónsku.
Není známo, jak a kdy první lidské populace dorazily do Severní Ameriky. V současnosti je známo, že lidé žili v Americe nejméně před 20 000 lety, ale různé důkazy naznačují možná i dřívější data. Paleoindiánské období v Severní Americe následovalo po poslední době ledové a trvalo až do doby před asi 10 000 lety, kdy začalo archaické období. Klasická etapa následovala po archaickém období a trvala přibližně od 6. do 13. století. Od roku 1000 n. l. byli Norové prvními Evropany, kteří začali zkoumat a nakonec kolonizovat oblasti Severní Ameriky. V roce 1492 vedly průzkumné cesty Kryštofa Kolumba k transatlantické výměně, včetně migrací evropských osadníků v době objevných cest a raného novověku. Současné kulturní a etnické vzorce odrážejí interakce mezi evropskými kolonisty, domorodými obyvateli, africkými otroky, přistěhovalci z Evropy, Asie a potomky těchto příslušných skupin. (Celý článek...)
Vybraný článek
Tento článek je vybraný článek, který představuje část nejlepšího obsahu na české Wikipedii.
Grey Cup (francouzsky Coupe Grey) je jak šampionát kanadské fotbalové ligy (CFL), tak trofej udělovaná vítěznému týmu hrajícímu v tomto šampionátu profesionálního kanadského fotbalu. Hra se hraje mezi vítězi východního a západního divizního play-off CFL a je jednou z největších každoročních sportovních událostí v kanadské televizi. Toronto Argonauts mají nejvíce vítězství Grey Cupu (18) od jeho zavedení v roce 1909, zatímco Edmonton Elks (dříve Edmonton Eskimos) mají nejvíce vítězství Grey Cupu (11) od sloučení v roce 1958. Poslední, 110. Grey Cup, se konal v Hamiltonu v Ontariu dne 19. listopadu 2023, kdy Montreal Alouettes porazili Winnipeg Blue Bombers 28-24. Zápas Grey Cupu je největší každoroční sportovní a televizní událost v Kanadě a pravidelně přitahuje kanadské televizní publikum přibližně 4 miliony diváků. Za hru se udělují dvě ocenění: Nejužitečnější hráč a Dick Suderman Trophy jako nejužitečnější kanadský hráč. Poté, co byl členem Winnipeg Blue Bombers, byl Andrew Harris prvním hráčem, který ve stejném roce vyhrál jak Grey Cup's Most Valuable Canadian, tak Most Valuable Player, což se mu podařilo v roce 2019. (Celý článek...)
Seznam vybraných článků
Kanada
Znak Wood Badge
Panika v roce 1907
Mayské jazyky
Zlatá horečka v Kalifornii
Bělohlavý orel
Nahuatl
Vlajka Kanady
Řád Kanady
Národní park Yosemite
7 World Trade Center
Oliver Typewriter Company
Viktoriin kříž (Kanada)
Olmécké kolosální hlavy
Bitva o Alamo
Konvence z roku 1832
Mayská civilizace
Truchlivka americká
Sopkové pole Mount Cayley
Hurikán Gert
Winnipeg
Frankenstein nevěsta
Dálnice 61 v Ontariu
Červenka americká
FairTax
Řeka Bull Run (Oregon)
Grass Fight
Boston
Mayské stély
Mincovna v New Orleans
Fredoniánské povstání
Univerzita Georgetown
Řeka Colorado
Texaská revoluce
Exsudoporus frostii
Bitva u Cedrů
Stanleyův pohár
Kanadská sojka
Gettysburský projev
Meteorologická historie hurikánu Wilma
Liberty Bell
Hamilton, Ontario
Lesní požáry v Yellowstonu v roce 1988
Sezamová ulice
Benediktova Arnoldova výprava do Quebecu
Vybraný obrázek
Toto je vybraný obrázek, který komunita Wikimedia Commons vybrala jako jeden z nejkvalitnějších na webu.
Starý železný dělník šroubuje nosníky během výstavby Empire State Building; Chrysler Building je vidět v pozadí.
Vybraná biografie
Tento článek je vybraný článek, který představuje část nejlepšího obsahu na české Wikipedii.
Zappa vystupuje živě v Ekeberghallenu v norském Oslu v roce 1977
Frank Vincent Zappa (21. prosince 1940 - 4. prosince 1993) byl americký hudebník, skladatel a kapelník. Jeho tvorbu charakterizuje nekonformita, volná improvizace, zvukové experimentování, hudební virtuozita a satira americké kultury. Během své více než 30leté kariéry Zappa komponoval rockovou, popovou, jazzovou, jazzově-fúzní, orchestrální a musique concrète; produkoval také téměř všechny z více než 60 alb, která vydal se svou kapelou The Mothers of Invention a jako sólový umělec. Zappa také režíroval celovečerní filmy a hudební videa a navrhoval obaly alb. Je považován za jednoho z nejinovativnějších a stylově nejrozmanitějších hudebníků své generace. Jako většinou samouk skladatel a interpret měl Zappa různorodé hudební vlivy, které ho vedly k tvorbě hudby, kterou bylo někdy obtížné zařadit do kategorií. V mládí získal chuť na klasický modernismus 20. století, afroamerický rhythm and blues a hudbu doo-wop. Na střední škole začal psát klasickou hudbu, zatímco současně hrál na bicí v rhythm and bluesových kapelách, později přešel na elektrickou kytaru. Jeho debutové studiové album s The Mothers of Invention, Freak Out! (1966), kombinovalo satirické písně v zdánlivě konvenčním rock and rollovém formátu s kolektivními improvizacemi a studiově generovanými zvukovými kolážemi. Tento eklektický a experimentální přístup pokračoval, ať už byl základní formát rock, jazz nebo klasika. (Celý článek...)
Seznam vybraných biografií
Louis Riel
Charles Edward Magoon
Georges Vézina
Hilary Putnam
John A. Macdonald
Solomon P. Sharp
Harold Innis
Ed Stelmach
Theodore Roosevelt
Madman Muntz
C. D. Howe
Hillary Clinton
Laura Secord
Neil Armstrong
William H. Seward
Ray Emery
Anna May Wong
Ursula Franklin
Andrew Jackson
Tommy Phillips
Bud Dunn
Angus Lewis Macdonald
Ann Bannon
Doc Adams
Louis Riel
Arthur Sifton
Císař Norton
Art Ross
Emma Stone
Dobrý článek
Tento článek je dobrý článek, článek, který splňuje základní soubor vysokých redakčních standardů.
Závěrečná ofenzíva z roku 1981 (španělsky ofensiva final de 1981), známá také jako generální ofenzíva z roku 1981 (španělsky ofensiva general de 1981), byla neúspěšná první vojenská ofenzíva vedená Národní frontou osvobození Farabunda Martího (FMLN) během salvadorské občanské války. Cílem ofenzívy bylo zahájit lidovou revoluci s cílem svrhnout Revoluční vládní juntu (JRG), která zemi vládla od salvadorského převratu v roce 1979. FMLN doufala, že vláda bude svržena do 20. ledna 1981, kdy měl být Ronald Reagan uveden do úřadu prezidenta Spojených států. Během první fáze ofenzívy od 10. do 17. ledna provedl FMLN útoky v severní a západní části Salvadoru, vyvolal generální stávku po celé zemi, vojenskou vzpouru ve druhém největším městě Santa Ana a zajistil několik důležitých měst a vesnic. Během druhé fáze od 18. do 26. ledna zahájil FMLN to, co označil za "dočasný taktický ústup", když vládní síly začaly znovu získávat dříve ztracené území. Ofenzíva skončila vojenskou porážkou FMLN, ale upevnila skupinu jako efektivní bojovou sílu. (Celý článek...)
Seznam dobrých článků
Fotbalová reprezentace Salvadoru
Nákup Gadsdenu
Regina Martínez Pérez
Socha s velkým břichem
Opice veverovitá středoamerická
Sopka Mount Garibaldi
Gunfighter
Toniná
Golfský proud
Cichlida trestanecká
Záplavy ve Střední Americe v říjnu 2008
Rancho Camulos
Národní park Glacier (Kanada)
Man o' War
Mount Elbert
Bílý netopýr honduraský
Antonio Cárdenas Guillén
Margaret Atwood
Španělské dobytí Hondurasu
Velké solné jezero
Národní fotbalová liga
Národní muzeum afrického umění
Kapucín bělohlavý panamský
Aztécký kůň
Sopkové pole Wells Gray-Clearwater
Rozkvět ropného průmyslu v Texasu
Kanadský kůň
Západomexická tradice šachtových hrobek
Pozemková otázka
Bratři Wrightové
Slyšení a následky v O.K. Corral
Novomessor ensifer
Americký automobilový průmysl v 50. letech 20. století
Brown vs. Board of Education
Mount Adams (Washington)
Hurikán Greta–Olivia
Calakmul
Sedící býk
Yukonské expediční síly
Casa de Estudillo
Kakadu kalifornský
Aztékové
Americký bukáček
Charles Morgan (podnikatel)
Francisco Javier Arana
Cichlida trestanecká
Air Greenland
Severoamerický piemontský skot
Wolf Point, Chicago
Empire State 1948
Referenda o Newfoundlandu
Rasové nepokoje v Chicagu v roce 1919
Domorodé obyvatelstvo Kanady
Severoamerická vydra říční
Blizzard v Severní Americe v únoru 2007
Kanaďané
Mezinárodní letiště Calgary
Národní park Glacier (Kanada)
PSČ v Kanadě
Víte, že...
...že generál Konfederace John W. Frazer se vzdal Cumberland Gapu během americké občanské války bez boje?
...že tequila byla poprvé vyrobena v 16. století?
...že sopka Soufrière Hills je aktivní komplexní stratovulkán s mnoha lávovými dómy tvořícími její vrchol na karibském ostrově Montserrat?
...že Bésame Mucho, píseň napsaná v roce 1940 Consuelou Velazquez, je podle některých zdrojů nejvíce interpretovanou a hranou písní 20. století?
...že studenti středních škol se mohou učit Yup'ik studies ve školním okrese Yupiit, který se nachází v oblasti Bethel Census Area na Aljašce?
Vybrané panorama
Los Angeles je druhé největší město ve Spojených státech s odhadovaným počtem obyvatel 3,85 milionu lidí. Los Angeles je jedním z kulturních, ekonomických, vědeckých a zábavních center země.
Spojený stát Spojený stát je menší partner ve formálním, svobodném vztahu mezi politickým územím (některé z nich závislé státy, většina z nich plně suverénní) a větší stranou, obvykle větším národem. Podrobnosti o takovém volném sdružení jsou uvedeny v rezoluci Valného shromáždění OSN 1541 (XV), zásada VI, , paktu o volném sdružení nebo zákona o přidruženém státě a jsou specifické pro zúčastněné země. V případě Cookových ostrovů a Niue jsou podrobnosti o jejich dohodě o volném sdružení uvedeny v několika dokumentech, jako jsou jejich příslušné ústavy, výměna dopisů z roku 1983 mezi vládami Nového Zélandu a Cookových ostrovů a společné prohlášení o stém výročí z roku 2001. Volně přidružené státy lze popsat jako nezávislé nebo ne, ale volné sdružení není kvalifikací státnosti subjektu nebo jeho postavení jako subjektu mezinárodního práva. Neformálně to lze považovat za širší: od postkoloniální formy přátelské ochrany nebo protektorátu po konfederaci nerovných členů, kdy menší partneři delegují většímu (často bývalé koloniální mocnosti) určitou pravomoc, kterou obvykle výlučně drží suverénní stát, obvykle v oblastech, jako je obrana a zahraniční vztahy, přičemž často využívají výhodných ekonomických podmínek, jako je přístup na trh. Podle některých vědců lze formu sdružení založenou na dobročinné ochraně a delegaci suverenity považovat za určující rys mikrostátů. Federace, typ vlády, kde alespoň jedna z podjednotek v jinak unitárním státě požívá autonomie jako podjednotka ve federaci, je podobná přidruženému státu, přičemž takové podjednotky mají značnou nezávislost ve vnitřních záležitostech, s výjimkou zahraničních věcí a obrany. Z hlediska mezinárodního práva je to však zcela jiná situace, protože podjednotky nejsou nezávislými mezinárodními subjekty a nemají žádné potenciální právo na nezávislost.