Maršálština (maršálsky: Kajin M̧ajeļ nebo Kajin Majōl) je mikronéský jazyk, kterým se mluví na Marshallových ostrovech.
Maršálština je rodným jazykem Maršalanů a mluví jím téměř celá 59 000 obyvatel čítající populace země, což z ní činí hlavní jazyk země. Přibližně 27 000 maršálských občanů žije také ve Spojených státech, z nichž téměř všichni mluví maršálsky, a to i v dalších zemích, včetně Nauru a Kiribati. Existují dva hlavní dialekty: Rālik (západní) a Ratak (východní).
Klasifikace
Maršálština patří do austronéské jazykové rodiny, která zahrnuje většinu jazyků Tichého oceánu a jihovýchodní Asie. Je členem malajsko-polynéské větve austronéských jazyků, která zahrnuje většinu jazyků Oceánie. V rámci malajsko-polynéské větve patří maršálština do mikronéské větve, která zahrnuje jazyky mluvené na ostrovech Mikronésie. V rámci mikronéské větve patří maršálština do jaderné mikronéské větve, která zahrnuje jazyky mluvené na Marshallových ostrovech, Kiribati a Nauru.
Písmo
Maršálština se píše latinkou, která byla zavedena americkými misionáři v 19. století. Maršálská abeceda má 24 písmen:
```
A, B, D, E, F, H, I, J, K, L, M, N, O, P, R, S, T, U, W, Y
```
Gramatika
Maršálština je jazyk se základní slovoslednou stavbou podmět-sloveso-předmět. Podstatná jména mají dva gramatické rody: mužský a ženský. Slovesa se časují podle osoby, čísla a času.
Slovní zásoba
Maršálština má bohatou slovní zásobu, která odráží kulturu a prostředí Maršalských ostrovů. Mezi běžná slova patří:
lan - nebe
luk - země
mwai - oceán
kwaj - ostrov
malae - dům
bwij - člun
ij - jídlo
inu - pití
ran - člověk
kamo - přítel
Příklady
Několik příkladů maršálských vět:
Yokwe yu j? - Jak se máš?
E kae eo? - Kde jsi?
In wi lo? - Co děláš?
In kin eo? - Odkud jsi?
Yokwe in namej eo? - Jak se jmenuješ?
Naurujština
Naurujština (naurujsky: dorerin Naoero) je austronéský jazyk, kterým se mluví na ostrovním státě Nauru. Jeho vztah k ostatním mikronéským jazykům není dobře pochopen.
Klasifikace
Naurujština patří do austronéské jazykové rodiny, která zahrnuje mnoho jazyků jihovýchodní Asie, Oceánie a Tchaj-wanu. V rámci austronéské rodiny patří naurujština do oceánské větve a mikronéské podvětve.
Distribuce
Naurujština je původním jazykem přibližně 9 356 lidí (údaje z roku 2013), kteří žijí na ostrově Nauru. Mluví se jí také v malých komunitách na Novém Zélandu a v Austrálii.
Stav
UNESCO Atlas ohrožených jazyků světa klasifikuje naurujštinu jako vážně ohroženou. Hlavními faktory ohrožení jsou malý počet mluvčích a rostoucí vliv angličtiny na Nauru.
Dialekty
Naurujština nemá žádné významné dialekty. Existují však drobné rozdíly ve výslovnosti a slovní zásobě mezi různými částmi ostrova.
Fonologie
Naurujština má 18 souhlásek a 5 samohlásek. Souhlásky jsou:
p, b, t, d, k, g, m, n, ŋ, w, y, r, l, s, h, j, č, ñ
Samohlásky jsou:
a, e, i, o, u
Gramatika
Naurujština je aglutinační jazyk, což znamená, že slova jsou tvořena přidáváním přípon a předpon ke kořenům. Slovosled je většinou subjekt-sloveso-objekt.
Slovní zásoba
Slovní zásoba naurujštiny je ovlivněna několika zdroji, včetně mikronéských jazyků, angličtiny a němčiny. Základní slovní zásoba je však austronéského původu.
Písmo
Naurujština se píše latinkou. Abeceda má 26 písmen:
a, b, c, d, e, f, g, h, i, j, k, l, m, n, o, p, q, r, s, t, u, v, w, x, y, z
Oficiální status
Naurujština je spolu s angličtinou úředním jazykem Nauru. Používá se ve vládě, vzdělávání a médiích.
Budoucnost
Budoucnost naurujštiny je nejistá. Jazyk je vážně ohrožen, ale existují snahy o jeho oživení. Vláda Nauru zavedla programy na podporu výuky naurujštiny ve školách a na podporu jejího používání v médiích.
Norfuk (také známý jako Pitcairn-Norfolk) je jazyk používaný na Norfolku (v Tichém oceánu) místními obyvateli. Je to směs angličtiny a tahitštiny z 18. století, kterou původně zavedli osadníci z Pitcairnových ostrovů, kteří mluvili pitcairnsky. Spolu s angličtinou je úředním jazykem na Norfolku. Norfuk byl vždy jazykem lidové mluvy. S tím, jak se cestování na Norfolk a z Norfolku stává běžnějším, Norfuk upadá do zapomnění. Vynakládá se úsilí o obnovení běžnějšího používání jazyka, například vzdělávání dětí, vydávání anglicko-norfolských slovníků, používání jazyka v dopravním značení a přejmenování některých turistických atrakcí – zejména deštného pralesa „A Trip Ina Stik“ – na jejich norfolské ekvivalenty. V roce 2007 Organizace spojených národů zařadila Norfuk na svůj seznam ohrožených jazyků. Historie Norfuk se vyvinul z jazyka Pitcairn, kterým mluvili osadníci z Pitcairnových ostrovů, kteří se v roce 1856 přestěhovali na Norfolk. Jazyk Pitcairn byl sám o sobě směsí angličtiny a tahitštiny, která vznikla v 18. století na Pitcairnových ostrovech. Na Norfolku se jazyk Pitcairn dále vyvíjel pod vlivem místního prostředí a obyvatelstva. V průběhu let se do jazyka dostalo mnoho nových slov a frází, které odrážely jedinečné zkušenosti a kulturu obyvatel Norfolku. Fonologie Norfuk má 19 souhlásek a 12 samohlásek. Souhlásky jsou podobné jako v angličtině, ale existuje několik klíčových rozdílů. Například Norfuk nemá zvuk „th“ a místo toho používá zvuk „f“. Samohlásky v Norfolku jsou také podobné jako v angličtině, ale existuje několik dalších samohlásek, které se v angličtině nevyskytují. Gramatika Gramatika Norfolku je podobná gramatice angličtiny, ale existuje několik klíčových rozdílů. Například Norfuk nemá žádné gramatické rody a používá jednoduchý systém časů. Slovosled v Norfolku je také poněkud odlišný od slovosledu v angličtině. Slovní zásoba Slovní zásoba Norfolku je směsí slov z angličtiny a tahitštiny. Existuje také mnoho slov, která jsou jedinečná pro Norfuk a nevyskytují se v žádném jiném jazyce. Stav Norfuk je ohrožený jazyk a v současnosti jím mluví jen asi 2 000 lidí. Vláda Norfolku se snaží oživit jazyk a vynakládá úsilí na jeho výuku ve školách a jeho používání v oficiálních dokumentech.
Pitkernština Pitkern-Norfolk Domorodý jazyk ostrovů Norfolk, Pitcairn a Nového Zélandu Etnická příslušnost: Pitcairňané Rodilí mluvčí: cca 400 (Pitkern-Norfolk 2008) , 36 na Pitcairnu (2002) Jazyková rodina: Anglicko-tahiťská kreolština Dialekty: Pitkern, Norfuk Oficiální status: Úřední jazyk na Pitcairnových ostrovech Jazykové kódy: ISO 639-3 pih Pitkern-Norfolk, Glottolog pitc1234 Pitkern-Norfolk, ELP Pitkern-Norfolk, Linguasphere 52-ABB-dd UNESCO klasifikuje pitkernštinu jako ohrožený jazyk. Pitkernština, také známá jako Pitkern-Norfolk nebo Pitcairnese, je jazyk mluvený na Pitcairnových a Norfolských ostrovech. Je to směs angličtiny a tahitštiny a učenci jej zařazují do mnoha kategorií, včetně argotu, nářečí a atlantické kreolštiny. Přestože se mluví na ostrovech v Tichém oceánu, je kvůli nedostatku spojení s jinými anglickými kreolskými jazyky v Tichomoří popisována jako atlantická kreolština. Na Pitcairnově ostrově je méně než 50 mluvčích, jejichž počet od roku 1971 neustále klesá.
Rapa Nui
Rapa Nui je východoaustronéský jazyk z rodiny malajsko-polynéských jazyků. Mluví se jím na Velikonočním ostrově (Rapa Nui), který je zvláštním územím Chile. Na ostrově žije necelých 6000 obyvatel. Podle údajů ze sčítání lidu se k etnickým Rapa Nui hlásí 9399 osob (jak na ostrově, tak na pevnině Chile). Sčítání lidu však neobsahuje údaje o primárních známých a mluvených jazycích těchto lidí. V roce 2008 byl počet plynulých mluvčích odhadován na pouhých 800.
Rapa Nui je minoritní jazyk a mnoho jeho dospělých mluvčích mluví také španělsky. Většina dětí Rapa Nui nyní vyrůstá ve španělštině a ty, které se učí Rapa Nui, se jej začínají učit později v životě.
Klasifikace
Rapa Nui je klasifikováno jako vážně ohrožený jazyk podle Atlasu světových jazyků v ohrožení UNESCO.
Příbuznost
Rapa Nui je součástí východoaustronéské větve malajsko-polynéských jazyků. Je úzce příbuzné s ostatními východoaustronéskými jazyky, jako je havajština, tahitština a maorština.
Historie
Rapa Nui byl přinesen na Velikonoční ostrov polynéskými osadníky z Markézských ostrovů zhruba kolem roku 400 n. l. Jazyk se vyvíjel izolovaně po mnoho staletí a nakonec se stal odlišným od svých polynéských příbuzných.
Písmo
Rapa Nui má dva systémy písma: latinku a možná také rongorongo. Rongorongo je systém písma, který byl používán na Velikonočním ostrově před příchodem Evropanů. Je to unikátní systém písma, který nebyl dešifrován.
Současný stav
Rapa Nui je vážně ohrožený jazyk. Počet mluvčích se v posledních letech neustále snižuje. Hlavními faktory ohrožujícími jazyk jsou vliv španělštiny, nedostatek vzdělávacích příležitostí v Rapa Nui a emigrace mluvčích z ostrova.
Snahy o zachování
Existuje řada snah o zachování jazyka Rapa Nui. Mezi tyto snahy patří:
Výuka jazyka Rapa Nui ve školách na Velikonočním ostrově
Založení kulturních center a muzeí věnovaných Rapa Nui
Vytvoření materiálů pro výuku jazyka Rapa Nui
Podpora komunitních akcí a iniciativ, které propagují jazyk Rapa Nui
Rotumština Rotumština, též známá jako rotunanština, rutumanština nebo fäeag rotuạm (citační tvar: faega rotuma), je austronéský jazyk, kterým mluví domorodý lid Rotumy v jižním Pacifiku. Klasifikace Rotumština je klasifikována jako ohrožený jazyk podle Atlasu světových jazyků v ohrožení UNESCO. Historie Z hlediska jazykového i kulturního měla Rotuma polynéský vliv a v roce 1881 byla začleněna jako závislost do kolonie Fidži. Současná rotumština vznikla v důsledku samojských a tongských vpádů na Rotumu, která byla původně obydlena Tahity. Lingvistické vlastnosti Rotumština zaujala mnoho lingvistů, protože využívá metatezi k obrácení poslední samohlásky ve slově s bezprostředně předcházející souhláskou, což má za následek systém samohlásek charakterizovaný přehláskou, krácením nebo prodlužováním samohlásek a diftongizací. Na rozdíl od svých tichomořských sousedů je rotumština obvykle považována za jazyk typu AVO (agens–sloveso–objekt). Gramatika Rotumština má bohatý systém předpon a přípon, které se používají k odvozování slov a vyjadřování gramatických vztahů. Podstatná jména jsou rozlišována podle čísla a pádu, zatímco slovesa jsou rozlišována podle času, způsobu a aspektu. Slovní zásoba Rotumština má velkou slovní zásobu, která odráží její polynéské kořeny a jedinečné kulturní prostředí. Mnoho slov má původ v samoanštině a tongánštině, zatímco jiná jsou jedinečná pro rotumštinu. Sociolingvistická situace Rotumština je úředním jazykem na Rotumě a uznaným menšinovým jazykem na Fidži. Mluví jí přibližně 7 500 lidí (údaje z roku 2002). V důsledku migrace a globalizace je však rotumština ohrožena. Význam Rotumština je důležitý jazyk, který odráží jedinečnou kulturu a historii lidu Rotuma. Je to také jazyk s bohatou lingvistickou strukturou, který zaujal mnoho lingvistů. Ochrana a zachování rotumštiny je důležité pro udržení kulturního dědictví Rotumy a pro zachování jazykové rozmanitosti světa.
Tuvalština
Tuvalština (anglicky Tuvaluan) je polynéský jazyk, kterým se mluví na ostrově Tuvalu a na dalších tichomořských ostrovech. Je úzce příbuzný jazykům skupiny Ellice, které se mluví na Tuvalu a okolních ostrovech. Je více či méně vzdáleně příbuzný všem ostatním polynéským jazykům, jako je havajština, maorština, tahitština, samoanština, tokelauština a tongánština. Nejblíže je příbuzný jazykům, kterými se mluví na polynéských ostrovech v Mikronésii a severní a střední Melanésie. Tuvalština si značně vypůjčila ze samoanštiny, jazyka křesťanských misionářů v pozdním 19. a počátku 20. století.
Populace Tuvalu čítá přibližně 10 645 obyvatel (mini sčítání lidu z roku 2017), ale odhaduje se, že na světě je více než 13 000 mluvčích tuvalštiny. V roce 2015 se odhadovalo, že na Novém Zélandu žije více než 3 500 Tuvaluanů, z nichž asi polovina se narodila na Novém Zélandu a 65 procent tuvalské komunity na Novém Zélandu umí mluvit tuvalsky.
Klasifikace
Tuvalština je klasifikována jako jednoznačně ohrožený jazyk v Atlasu ohrožených jazyků světa UNESCO.
Historie
Tuvalština se vyvinula z proto-polynéského jazyka, kterým se mluvilo na Tchaj-wanu před více než 3 000 lety. Předci Tuvaluanů migrovali z Tchaj-wanu do Oceánie kolem roku 1500 př. n. l. a usadili se na různých ostrovech v Tichém oceánu. Tuvalština se vyvinula z jazyka, kterým mluvili tito předkové, a v průběhu času se rozdělila na různé dialekty.
Dialekty
Existují tři hlavní dialekty tuvalštiny:
Nanumea
Nukufetau
Vaitupu
Tyto dialekty jsou si navzájem srozumitelné, ale existují mezi nimi určité rozdíly ve výslovnosti, gramatice a slovní zásobě.
Gramatika
Tuvalština je aglutinační jazyk, což znamená, že slova jsou tvořena přidáváním přípon a předpon ke kořenům. Má poměrně jednoduchou gramatickou strukturu a slovosled podmět-sloveso-předmět.
Slovní zásoba
Tuvalština má slovní zásobu přibližně 5 000 slov. Mnoho slov si vypůjčila ze samoanštiny, angličtiny a dalších polynéských jazyků.
Písmo
Tuvalština se píše latinkou. Abeceda se skládá z 18 písmen:
a, e, i, o, u
f, g, h, k, l, m, n, p, s, t, v, w, y
Status
Tuvalština je oficiálním jazykem Tuvalu. Je také vyučovacím jazykem na školách na Tuvalu a používá se v médiích a vládních dokumentech.
Ohrožení
Tuvalština je ohrožený jazyk. Jejími hlavními hrozbami jsou:
Globalizace a vliv angličtiny
Emigrace Tuvaluanů na Nový Zéland a další země
Nedostatek vzdělávacích materiálů v tuvalštině
Aby se tuvalština zachránila, je třeba přijmout opatření na její podporu. Mezi tato opatření patří:
Zvýšení používání tuvalštiny v médiích a ve vzdělávání
Vytváření vzdělávacích materiálů v tuvalštině
Podpora komunitních iniciativ na zachování tuvalštiny
Tuvalština je důležitou součástí tuvalské kultury a identity. Její zachování je nezbytné pro přežití tuvalského národa.
Adelaide, hlavní město Jižní Austrálie Adelaide je hlavním městem Jižní Austrálie, největším městem tohoto státu a pátým nejlidnatějším městem v Austrálii. Název "Adelaide" může odkazovat buď na širší oblast Adelaide (včetně Adelaide Hills), nebo na samotné centrum města Adelaide. Obyvatelé Adelaide se nazývají Adelaideané. Tradičními vlastníky oblasti Adelaide jsou domorodci z kmene Kaurna. Oblast centra města a okolních parků se v jazyce Kaurna nazývá Tarndanya. Adelaide leží na Adelaidských pláních severně od poloostrova Fleurieu, mezi zálivem Gulf St Vincent na západě a pohořím Mount Lofty Ranges na východě. Metropolitní oblast města se rozkládá 20 km od pobřeží k úpatí pohoří Mount Lofty Ranges a táhne se 96 km od Gawleru na severu po pláž Sellicks Beach na jihu. Město bylo pojmenováno na počest královny Adelaide ze Sasko-Meiningenu, manželky krále Viléma IV., a bylo založeno v roce 1836 jako plánované hlavní město jediné svobodně osídlené britské provincie v Austrálii. Plukovník William Light, jeden ze zakladatelů Adelaide, navrhl centrum města a vybral jeho polohu v blízkosti řeky Torrens. Lightův návrh, který je nyní zapsán na seznamu národního dědictví, rozvrhl centrum města do mřížkového půdorysu známého jako "Light's Vision", který je proložen širokými bulváry a velkými veřejnými náměstími a je zcela obklopen parky. Raná koloniální Adelaide byla formována rozmanitostí a bohatstvím svých svobodných osadníků, na rozdíl od historie trestaneckých kolonií v jiných australských městech. Bylo to třetí nejlidnatější město v Austrálii až do poválečného období. Vynikalo svými příklady náboženské svobody a pokrokových politických reforem a díky své rozmanitosti vyznání bylo známo jako "město kostelů". Dnes je Adelaide známá svými mnoha festivaly a sportovními událostmi, svým jídlem a vínem, pobřežím a kopci, velkým obranným a výrobním sektorem a vznikajícím vesmírným sektorem, včetně zde sídlící Australské vesmírné agentury. Kvalita života v Adelaide se v průběhu 21. století neustále umisťuje na vysokých příčkách v různých měřeních a svého času bylo město označeno za nejlépe obyvatelné město v Austrálii. Jako vládní a obchodní centrum Jižní Austrálie je Adelaide sídlem mnoha vládních a finančních institucí. Většina z nich se soustřeďuje v centru města podél kulturních bulvárů North Terrace a King William Street.
Maitland, Nový Jižní Wales
Maitland je město v Hunter Valley v Novém Jižním Walesu v Austrálii a sídlo městské rady Maitland City Council. Nachází se na řece Hunter přibližně 166 kilometrů severně od Sydney a 35 km severozápadně od Newcastle. Leží na dálnici New England Highway, přibližně 17 km od jejího počátku v Hexhamu.
Podle sčítání lidu v roce 2021 mělo město přibližně 90 226 obyvatel, kteří žijí na ploše 392 kilometrů čtverečních. Většina populace žije v pruhu podél dálnice New England Highway mezi předměstími Lochinvar a Thornton.
Centrum města se nachází na pravém břehu řeky Hunter a je chráněno před povodněmi hrází. Mezi okolní oblasti patří města Cessnock a Singleton.
Historie
Maitland byl založen v roce 1820 jako osada pro odsouzené a vojáky. Město se rychle rozvíjelo jako přístav a obchodní centrum pro zemědělskou oblast Hunter Valley.
V roce 1847 byl Maitland prohlášen za obec a v roce 1859 za město. V 19. století město prosperovalo díky těžbě uhlí a výrobě oceli.
Ve 20. století se Maitland stal významným průmyslovým centrem. V posledních letech město zaznamenalo významný růst v oblasti služeb a maloobchodu.
Pamětihodnosti
Maitland je domovem řady historických budov, včetně:
Soudní budova Maitland Court House
Pošta Maitland Post Office
Anglikánský kostel St Mary's the Virgin Anglican Church
Památník Citizens Memorial v parku Maitland Park
Mezi další atrakce patří:
Regionální galerie Maitland Regional Gallery
Historická vesnice Maitland Gaol
Botanická zahrada Maitland Showground
Kultura
Maitland má živou kulturní scénu s řadou divadel, galerií a hudebních míst. Město hostí řadu festivalů a akcí po celý rok, včetně:
Maitland Riverfest
Maitland ArtWalk
Maitland Music Festival
Doprava
Maitland je dobře propojen s ostatními částmi Nového Jižního Walesu prostřednictvím silnic, železnic a letišť.
Silnice: Město je obsluhováno dálnicí New England Highway a řadou dalších hlavních silnic.
Železnice: Železniční trať Hunter Line spojuje Maitland se Sydney, Newcastle a dalšími městy v Hunter Valley.
Letiště: Letiště Newcastle Airport se nachází přibližně 35 km od Maitlandu a nabízí lety do řady destinací v Austrálii a na Novém Zélandu.
Ekonomika
Maitland má diverzifikovanou ekonomiku se silným důrazem na služby a maloobchod. Město je také významným centrem těžby uhlí a výroby oceli.
Mezi hlavní zaměstnavatele v Maitlandu patří:
Hunter New England Health
Maitland City Council
Rio Tinto
Bluescope Steel
University of Newcastle
Vzdělávání
Maitland je domovem řady vzdělávacích institucí, včetně:
University of Newcastle
TAFE NSW - Hunter Institute
Maitland High School
All Saints' College
Nejméně rozvinuté země (LDC)
Nejméně rozvinuté země (LDC) jsou rozvojové země, které podle Organizace spojených národů vykazují nejnižší ukazatele socioekonomického rozvoje. Koncept LDC vznikl na konci 60. let 20. století a první skupina LDC byla OSN uvedena v rezoluci 2768 (XXVI) ze dne 18. listopadu 1971.
Země je klasifikována mezi nejméně rozvinuté země, pokud splňuje tři kritéria:
Chudoba: nastavitelné kritérium založené na hrubém národním důchodu (HND) na obyvatele průměrovaném za tři roky. Od roku 2018 musí mít země HND na obyvatele nižší než 1 025 USD, aby byla zařazena na seznam, a více než 1 230 USD, aby z něj vystoupila.
Nedostatečnost lidských zdrojů: založená na ukazatelích výživy, zdraví, vzdělání a gramotnosti dospělých.
Ekonomická zranitelnost: založená na nestabilitě zemědělské produkce, nestabilitě vývozu zboží a služeb, ekonomickém významu netradičních činností, koncentraci vývozu zboží, handicapu ekonomické malosti a procentu populace vysídlené přírodními katastrofami.
K prosinci 2023 bylo stále klasifikováno jako LDC 45 zemí, zatímco sedm vystoupilo v letech 1994 až 2023.
Světová obchodní organizace (WTO) uznává seznam OSN a uvádí, že „opatření přijatá v rámci WTO mohou pomoci LDC zvýšit jejich vývoz do dalších členských států WTO a přilákat investice. V mnoha rozvojových zemích podpořily pro tržní reformy rychlejší růst, diverzifikaci vývozu a efektivnější účast v mnohostranném obchodním systému.“