Ekonomika Oceánie
Oceánie je ekonomická oblast zahrnujících více jak 14 samostatných států a jejich závislých území. Celkem žije v Oceániu přibližně 34 700 201 obyvatel, kteří jsou rozptýleni na 30 000 ostrovech v jižním Tichém oceánu, mezi Asií a Amerikou.
Tato oblast vykazuje značnou různorodost, od vysoce rozvinutých a konkurenceschopných finančních trhů Austrálie a Nového Zélandu až po výrazně méně rozvinuté země, které patří k ostrovním státům Oceánie.
Hlavní ekonomická centra
Austrálie: Je nejvyspělejší ekonomikou Oceánie s vysoce rozvinutým průmyslovým a službovým sektorem.
Nový Zéland: Má silný zemědelsky a exportně orientovaný průmysl.
Papua-Nová Guinea: Je bohatá na nerostné zdroje, včetně zlata, mědi a ropy.
Fidži: Je turisticky zaměřenou ekonomikou s rozvíjejícím se zemědelstvím a průmyslem.
Šalamounovy ostrovy: Mají bohaté přírodní zdroje, ale trpí politickou nestabilitou.
Klíčové sektory
Zemědelstvím: Oceánie je významnou světovou producentkou zemědelských komodit, jako je obilí, cukrová třtina a maso.
Těžba: Oceánie je bohatá na nerostné zdroje, včetně zlata, mědi, ropy a plynu.
Turistika: Austrálie a Nový Zéland jsou oblíbenými turistickými cíli, zatímco ostrovní státy Oceánie nabízejí jedinečný zážitek z přírody.
Finanční služby: Austrálie a Nový Zéland mají dobře rozvinuté finanční sektory, které poskytují služby regionu.
Ekonomický růst
Ekonomický růst v Oceániu se v posledních letech lišil. Austrálie a Nový Zéland zažily silný růst, zatímco ostrovní státy Oceánie čelily výzvám, jako je politická nestabilita, přírodní katastrofy a nedostatek infrastruktury.
Investice
Oceánie je atraktivní oblast pro zahraniční investory díky svým bohatým přírodním zdrojům, rozvíjejícím se trhům a politické stabilitě.
Ekonomická spolupráce
Oceánské státy úzce spolupracují prostřednictvím různých regionálních organizacích, jako je Forum ostrovních států Tichomoří (PIF) a Tichomořského sdružení pro hospodárskou spolupráci (PECC). Tyto organizace usilují o podporu hospodárského rozvoje a integrace v regionu.
Budoucí výzvy
Oceánie čelí řadě výzev, včetně:
Zmírňovaní dopadů změny klimatu
Zlepšovaní infrastruktury
Podporovaní růstu v méně rozvinutých ostrovních státech
Posilován regionální ekonomickou spolupráci
Zalesňování: Obnova a rozvoj lesních ekosystémů
Zalesňování je zásadní ekologický proces, při kterém se obnovují a rozšiřují lesy prostřednictvím výsadby stromů v rámci zalesňování a znovuzalesňování. Zalesňování zahrnuje výsadbu stromů na dříve nelesních pozemcích, zatímco znovuzalesňování se zaměřuje na výsadbu stromů v oblastech, které byly kdysi odlesněny. Tento proces hraje důležitou roli při obnově degradovaných lesů, zlepšování ekosystémů, podpoře ukládání uhlíku a ochraně biologické rozmanitosti.
Zalesňování funguje jako uhlíkový propad, který ročně absorbuje miliardy tun CO2, což významně přispívá ke zmírnění změny klimatu. Lesy také podporují ochranu biologické rozmanitosti, poskytují stanoviště pro přibližně 80 % světové biodiverzity a přispívají k obnově ekosystémů. Zalesňování zlepšuje hospodaření s vodou, protože stromy regulují hydrologické cykly, snižují erozi půdy a zabraňují odtoku vody. Jejich schopnost zachytávat a ukládat vodu pomáhá předcházet povodním a suchu.
Zalesňování má také významné socioekonomické výhody. Projekty zalesňování a znovuzalesňování vytvářejí pracovní příležitosti, podporují udržitelné živobytí a rozvoj ekonomik. Vědecký výzkum hraje zásadní roli při podpoře iniciativ zalesňování. Modelování klimatu, biodiverzita, ukládání uhlíku, aplikace GIS a dlouhodobé monitorování pomáhají hodnotit a zlepšovat snahy o zalesňování a zajišťují jejich efektivitu a úspěch.
Přínosy zalesňování
Ukládání uhlíku: Lesy fungují jako uhlíkové propady, které absorbují oxid uhličitý z atmosféry a ukládají jej v biomase stromů a půdě.
Ochrana biodiverzity: Lesy poskytují stanoviště pro širokou škálu rostlinných a živočišných druhů a podporují biodiverzitu.
Hospodaření s vodou: Stromy regulují vodní cyklus, zadržují vodu v půdě a snižují odtok. To pomáhá předcházet povodním a suchu.
Stabilizace půdy: Kořeny stromů pomáhají stabilizovat půdu a snižovat erozi.
Snížení znečištění: Lesy zachycují prach a jiné znečišťující látky ze vzduchu a zlepšují kvalitu ovzduší.
Estetické a rekreační hodnoty: Lesy poskytují estetickou hodnotu a příležitosti pro rekreaci a outdoorové aktivity.
Ekonomické výhody: Zalesňování vytváří pracovní příležitosti, podporuje udržitelné živobytí a přispívá k rozvoji ekonomik.
Metody zalesňování
Přirozené zalesňování: Nechání přírodních procesů, aby obnovily lesní porosty na narušených plochách.
Výsadba stromů: Výsadba sazenic nebo semen stromů na předem připravených plochách.
Přímé setí: Vysévání semen stromů přímo na plochu, která má být zalesněna.
Výzvy zalesňování
Odlesňování: Pokračující odlesňování představuje hlavní hrozbu pro snahy o zalesňování.
Změna klimatu: Změna klimatu může negativně ovlivnit přežití a růst nově vysazených stromů.
Škůdci a nemoci: Škůdci a nemoci mohou poškodit nebo zabít mladé stromy.
Pastva: Pastva zvířat může poškodit mladé stromy a bránit jejich růstu.
Nedostatek financování: Zalesňovací projekty vyžadují značné finanční prostředky, které nemusí být vždy k dispozici.
Budoucnost zalesňování
Zalesňování je nezbytné pro obnovu a udržitelnost našich ekosystémů. Abychom zajistili úspěch zalesňovacích snah, je důležité:
Chránit stávající lesy před odlesňováním.
Podporovat udržitelné lesní hospodaření.
Investovat do výzkumu a vývoje nových technik zalesňování.
Vzdělávat veřejnost o významu zalesňování.
Spolupracovat s vládami, nevládními organizacemi a místními komunitami na podpoře zalesňovacích iniciativ.
Zalesňováním můžeme obnovit naše lesy, zlepšit zdraví ekosystémů, zmírnit změnu klimatu a vytvořit udržitelnější budoucnost pro naši planetu.
Exkluzivní ekonomická zóna (EEZ)
Exkluzivní ekonomická zóna (EEZ) je podle Úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982 oblast moře, ve které má pobřežní stát výlučná práva na průzkum a využívání mořských zdrojů, včetně výroby energie z vody a větru.
EEZ nevymezuje vlastnictví žádného námořního útvaru (ostrovů, skal a útesů odhalených při odlivu) v rámci EEZ. Rozkládá se od vnější hranice teritoriálního moře (22,224 kilometrů nebo 12 námořních mil od základní linie) až 370,4 kilometrů (nebo 200 námořních mil) od pobřeží daného státu. Označuje se také jako mořský kontinentální šelf a v běžném jazyce může zahrnovat kontinentální šelf.
Pojem nezahrnuje ani teritoriální moře, ani kontinentální šelf za hranicí 200 námořních mil. Rozdíl mezi teritoriálním mořem a výlučnou ekonomickou zónou spočívá v tom, že první uděluje plnou svrchovanost nad vodami, zatímco druhá je pouze "svrhovaným právem", které se vztahuje na práva pobřežního státu pod hladinou moře. Povrchové vody jsou mezinárodní vody.
Rozsah a hranice EEZ
EEZ se rozkládá od vnější hranice teritoriálního moře (12 námořních mil od základní linie) až 200 námořních mil od pobřeží. V některých případech může být EEZ rozšířena až na 350 námořních mil, pokud pobřežní stát prokáže, že jeho kontinentální šelf přesahuje 200 námořních mil.
Hranice EEZ jsou obvykle vymezeny dohodami mezi sousedními státy. Pokud nelze dosáhnout dohody, je hranice určena mezinárodním právem.
Práva a povinnosti v EEZ
Pobřežní stát má v rámci své EEZ následující práva a povinnosti:
Výlučné právo na průzkum a využívání mořských zdrojů, včetně rybolovu, těžby ropy a zemního plynu a výroby energie z vody a větru.
Pravomoc regulovat a spravovat všechny činnosti související s průzkumem a využíváním mořských zdrojů.
Povinnost chránit a zachovávat mořské prostředí.
Povinnost umožnit ostatním státům volný průchod lodí a letadel přes EEZ.
Povinnost respektovat práva jiných států v rámci jejich EEZ.
Mezinárodní spolupráce
EEZ jsou důležitým nástrojem pro řízení mořských zdrojů a ochranu mořského prostředí. Pobřežní státy často spolupracují s ostatními státy v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu a ochranu mořského prostředí.
Ekonomický význam EEZ
EEZ představují významný zdroj ekonomických příjmů pro pobřežní státy. Mohou poskytnout přístup k velkým zásobám ryb, ropy a zemního plynu a dalších mořských zdrojů.
Ekologický význam EEZ
EEZ jsou také důležité pro ochranu mořského prostředí. Pobřežní státy mají odpovědnost za ochranu a zachování mořského prostředí v rámci svých EEZ. To zahrnuje regulaci znečištění, ochranu mořských stanovišť a druhů a řízení rybolovu.
Socorro
Popis
Socorro je sopečný ostrov ležící v souostroví Revillagigedo, mexickém teritoriu vzdáleném 600 kilometrů od západního pobřeží země. Jeho rozměry jsou 16,5 krát 11,5 kilometrů, s rozlohou 132 kilometrů čtverečních. Je největším ze čtyř ostrovů souostroví Revillagigedo. Poslední erupce byla zaznamenána v roce 1993.
Geografie
Socorro leží v Tichém oceáně na souřadnicích 18°47′04″ severní šířky a 110°58′30″ západní zeměpisné šířky. Je součástí souostroví Revillagigedo, které se nachází v severní části Tichého oceánu.
Administrativní členění
Socorro je součástí mexického státu Colima.
Demografie
Na ostrově žije přibližně 250 stálých obyvatel, což představuje hustotu zalidnění 0,34 obyvatel na kilometr čtvereční.
Historie
Socorro bylo objeveno španělským průzkumníkem Hernánem Cortésem v roce 1533. V 19. století byl ostrov využíván jako věznice pro politické vězně. Od roku 1957 je Socorro chráněnou přírodní rezervací.
Ekologie
Ostrov Socorro je domovem řady endemických druhů, včetně sopečného korálka Socorro, který se vyskytuje pouze na tomto ostrově. Mezi další endemické druhy patří Socorro Island garter snake, Socorro Island mockingbird a Socorro Island towhee.
Turistické atrakce
Socorro je oblíbenou turistickou destinací, která nabízí návštěvníkům příležitost pozorovat jedinečnou flóru a faunu ostrova. Hlavní turistickou atrakcí je sopka Cerro Evermann, která je nejvyšším bodem ostrova s nadmořskou výškou 1 150 metrů.
Doprava
Na ostrov Socorro se lze dostat pouze lodí nebo letadlem. Na ostrově není žádné pravidelné letecké spojení, takže návštěvníci musí využít charterových letů nebo soukromých lodí.
Zajímavosti
Socorro je domovem největší populace rejnoků na světě.
Na ostrově se nachází několik podvodních jeskyní, které jsou oblíbeným cílem potápěčů.
Socorro bylo kdysi využíváno mexickou armádou k testování raket.
Liniové ostrovy
Nativní název: Teraina Islands
Geografie
Poloha: Tichý oceán
Souřadnice: 1°42′N 157°12′W
Počet ostrovů: 11
Rozloha: 503,28 km2
Administrativní rozdělení:
Kiribati:
Kiritimati
Tabuaeran
Teraina
Malden
Starbuck
Vostok
Flint
Caroline
Teritorium Spojených států:
Jarvis Island
Kingman Reef
Palmyra Atoll
Charakteristika
Liniové ostrovy, Teraina Islands nebo Ekvatoriální ostrovy (v gilbertštině Aono Raina) jsou řetězcem 11 atolů (s částečně nebo zcela uzavřenými lagunami, s výjimkou Vostoku a Jarvisu) a korálových ostrovů (s okolním útesem) v centrální části Tichého oceánu, jižně od Havajských ostrovů.
Osm z atolů patří k Kiribati. Zbývající tři – Jarvis Island, Kingman Reef a Palmyra Atoll – jsou území Spojených států a jsou seskupeny se Spojenými státy menších odlehlých ostrovů.
Liniové ostrovy, které vznikly sopečnou činností, jsou jedním z nejdelších řetězců ostrovů na světě a táhnou se 2 350 km od severozápadu k jihovýchodu. Jeden z nich, Starbuck Island, leží blízko geografického středu Tichého oceánu (4°58′S 158°45′W). Jiný, Kiritimati, má největší rozlohu ze všech atolů na světě. Trvale obydlené jsou pouze Kiritimati, Tabuaeran a Teraina.
Kromě 11 potvrzených atolů a ostrovů je na některých mapách uveden Filippo Reef, jeho existence je však pochybována.
Časové pásmo
Liniové ostrovy prochází datová hranice. Části, které patří k Kiribati, se nacházejí v nejvzdálenějším časovém pásmu na světě, UTC+14:00. Čas je (UTC-10.00), stejně jako ve státě Havaj ve Spojených státech, ale datum je o jeden den napřed oproti Havaji. Čas na Liniových ostrovech je o 26 hodin napřed oproti některým jiným ostrovům v Oceánii, jako je například Baker Island, který používá UTC−12:00.
Solanderovy ostrovy (maorsky Hautere) jsou tři neobydlené vulkanické ostrůvky na západním konci Foveauxova průlivu, kousek za Jižním ostrovem Nového Zélandu. Maorský název Hautere se do angličtiny překládá jako „létající vítr“. Ostrovy leží 38 km jižně od Prices Point, poblíž místa, kde jezero Hakapoua odtéká přes Big River do oceánu západně od zátoky Te Waewae Bay, a 64 km severozápadně od Putatara (Rugged) Point na severozápadě Stewart Island/Rakiura, nebo 56 km od Codfish Island/Whenua Hou. Ostrovy měří 1,2 km2. Administrativně jsou ostrovy součástí okresu Southland, což z nich činí jedinou neobydlenou odlehlou ostrovní skupinu Nového Zélandu, která je součástí místní správy. Ostrovy jsou vrcholem většího ponořeného vulkánu, přibližně stejné velikosti jako Mount Egmont. Dříve se věřilo, že sopka naposledy vybuchla asi před 2 miliony let, ale v roce 2008 radiometrické datování vzorků hornin z hlavního ostrova ukázalo, že je starý mezi 150 000 a 400 000 lety. V roce 2013 bylo zjištěno, že Malý Solanderovy ostrov byl aktivní ještě nedávno, před 20 až 50 000 lety.
Souostroví Fénix Fénixovy ostrovy (Kiribati: Rawaki) jsou skupinou osmi atolů a dvou ponořených korálových útesů, které leží východně od Gilbertových ostrovů a západně od Lineových ostrovů ve středním Tichém oceánu, severně od Samoy. Jsou součástí Kiribatské republiky. Jejich celková rozloha je 28 čtverečních kilometrů. Jediným ostrovem s komerčním významem je Kanton (také nazývaný Abariringa). Dalšími ostrovy jsou Enderbury, Rawaki (dříve Phoenix), Manra (dříve Sydney), Birnie, McKean, Nikumaroro (dříve Gardner) a Orona (dříve Hull). Chráněná oblast Fénixových ostrovů, založená v roce 2008, je jednou z největších chráněných oblastí na světě a je domovem asi 120 druhů korálů a více než 500 druhů ryb. Všechny Fénixovy ostrovy jsou neobydlené, kromě několika rodin, které žijí na Kantonu. V různých dobách historie byly Fénixovy ostrovy považovány za součást Gilbertových ostrovů (které byly někdy známé jako Kingsmillovy ostrovy). Geograficky by mohly být Bakerův ostrov a Howlandův ostrov, dvě nezačleněná území Spojených států, která leží severně od Fénixových ostrovů, považována za součást stejné ostrovní skupiny jako Fénixovy ostrovy. Z politického hlediska a pro účely statistického shromažďování jsou však Howland a Baker považovány za součást skupiny známé jako Malé odlehlé ostrovy Spojených států. Spojené státy si kdysi nárokovaly všechny Fénixovy ostrovy podle zákona o ostrovech Guano z roku 1856. Když se však Kiribati v roce 1979 stala nezávislou republikou, Spojené státy a Kiribati podepsaly Tarawskou smlouvu, podle níž Spojené státy vzdaly všechny nároky na Fénixovy ostrovy (kromě Bakera a Howlanda), které se od té doby staly uznávanými součástí Kiribati. Fénixovy ostrovy začaly být tímto jménem známé někdy kolem 40. let 19. století jako zobecnění z jednoho z ostrovů ve skupině, který byl dříve v tomto století pojmenován Phoenix Island (pravděpodobně proto, že Phoenix bylo běžné jméno pro velrybářské lodě, které tehdy navštěvovaly nedaleké vody). Na konci 30. let 20. století byly Fénixovy ostrovy místem poslední koloniální expanze, kterou se pokusila provést Britská říše (prostřednictvím osídlovacího programu Fénixových ostrovů).
Campbellov ostrov Campbellov ostrov (maorsky: Motu Ihupuku) je neobydlený subantarktický ostrov patřící Novému Zélandu. Je hlavním ostrovem Campbellových ostrovů. Z celkové rozlohy skupiny ostrovů 113,31 km² zaujímá 112,68 km². Ostrov je obklopen četnými skalními útesy, ostrůvky a menšími ostrovy, jako jsou Dent Island, Folly Island, Isle de Jeanette-Marie a Jacquemart Island, který je nejjižnějším bodem Nového Zélandu. Ostrov je hornatý, na jihu se zvedá do výšky přes 500 metrů. Dlouhý fjord Perseverance Harbour jej téměř rozděluje na dvě části a na východním pobřeží ústí do moře. Ostrov je součástí Novozélandských odlehlých ostrovů. Je bezprostřední součástí Nového Zélandu, ale není součástí žádného regionu ani okresu, ale je to oblast mimo územní samosprávu, stejně jako všechny ostatní odlehlé ostrovy s výjimkou Solanderových ostrovů. Je to nejbližší pevnina k antipodu Spojeného království a Irska, což znamená, že nejvzdálenějším městem je Limerick v Irsku. Campbellov ostrov je světovým dědictvím UNESCO. Etymologie Ostrov je pojmenován po Robertu Campbellovi, kapitánovi lodi Perseverance, která ostrov objevila v roce 1810. Maorský název Motu Ihupuku znamená "ostrov ptáků". Geografie Campbellov ostrov leží v jižním Tichém oceánu, asi 700 km jižně od Nového Zélandu. Je součástí skupiny Campbellových ostrovů, která zahrnuje také Dent Island, Folly Island, Isle de Jeanette-Marie a Jacquemart Island. Ostrov je protáhlý, měří asi 48 km na délku a 12 km na šířku. Pobřeží je členité, s četnými zálivy, mysy a skalními útesy. Vnitrozemí ostrova je převážně hornaté, nejvyšším bodem je Mount Honey s výškou 569 m. Hory jsou pokryty hustou vegetací, převážně tussock trávou a mechem. Ostrov má také několik jezer a řek. Klima na Campbellově ostrově je oceánské, s chladnými léty a mírnými zimami. Průměrná teplota v lednu je 8 °C, v červenci 3 °C. Srážky jsou hojné, v průměru přes 1 000 mm ročně. Flora a fauna Campbellov ostrov je domovem jedinečné flóry a fauny. Mezi rostliny, které se zde vyskytují, patří tussock tráva, mechy, lišejníky a několik druhů kvetoucích rostlin. Ostrov je také domovem několika druhů ptáků, včetně albatrosů, tučňáků a buřňáků. Mezi další zvířata, která se na ostrově vyskytují, patří tuleni, lachtani a velryby. Historie Campbellov ostrov byl objeven v roce 1810 kapitánem Robertem Campbellem. Ostrov byl následně využíván lovci tuleňů a velryb. V roce 1895 byl ostrov anektován Novým Zélandem. V roce 1954 byl ostrov vyhlášen přírodní rezervací. V roce 1998 byl ostrov zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Ochrana přírody Campbellov ostrov je důležitou oblastí ochrany přírody. Ostrov je domovem řady ohrožených druhů rostlin a živočichů. Ostrov je také významným hnízdištěm mořských ptáků. Ostrov je spravován Ministerstvem ochrany přírody Nového Zélandu. Ostrov je uzavřen pro veřejnost, s výjimkou vědeckých výzkumníků a dalších osob, které mají zvláštní povolení.
Sabah je malajsijský stát, který se nachází v severní části Bornea v regionu Východní Malajsie. Sabah má pozemní hranice s malajsijským státem Sarawak na jihozápadě a indonéskou provincií Severní Kalimantan na jihu. Federální území Labuan je ostrov těsně u západního pobřeží Sabahu. Sabah sdílí námořní hranice s Vietnamem na západě a Filipínami na severu a východě. Kota Kinabalu je hlavním městem státu a jeho ekonomickým centrem a sídlem vlády státu Sabah. Dalšími významnými městy v Sabahu jsou Sandakan a Tawau. Sčítání lidu z roku 2020 zaznamenalo ve státě populaci 3 418 785 obyvatel. Má rovníkové klima s tropickými deštnými pralesy, které jsou bohaté na živočišné a rostlinné druhy. Stát má na západní straně dlouhé horské hřebeny, které tvoří součást národního parku Crocker Range. Řeka Kinabatangan, druhá nejdelší řeka v Malajsii, protéká Sabahem. Nejvyšším bodem Sabahu je hora Kinabalu, která je zároveň nejvyšším bodem Malajsie. Nejstarší lidské osídlení v Sabahu lze vysledovat do doby před 20 000–30 000 lety v oblasti zálivu Darvel v jeskyních Madai-Baturong. Stát měl obchodní vztahy s Čínou od 14. století našeho letopočtu. Sabah se dostal pod vliv Brunejské říše ve 14. a 15. století. Stát následně získala v 19. století severobornejská společnost, která měla sídlo v Británii. Během druhé světové války byl Sabah po tři roky okupován Japonci. V roce 1946 se stal britskou korunní kolonií. Dne 31. srpna 1963 získal Sabah od Britů samosprávu. Poté se Sabah stal jedním ze zakládajících členů Federace Malajsie (založené 16. září 1963) spolu s korunní kolonií Sarawak, kolonií Singapur (vyloučenou v roce 1965) a Federací Malajska (poloostrovní Malajsie nebo Západní Malajsie). Federaci se postavila sousední Indonésie, což vedlo k tříleté konfrontaci mezi Indonésií a Malajsií spolu s hrozbami anexe ze strany Filipín a sultanátu Sulu, které pokračují dodnes. Sabah vykazuje pozoruhodnou rozmanitost v etnické příslušnosti, kultuře a jazyce. Hlavou státu je guvernér, známý také jako Yang di-Pertua Negeri, zatímco hlavou vlády je hlavní ministr a jeho kabinet. Vládní systém je úzce modelovaný podle parlamentního systému Westminster a má jeden z nejstarších systémů státních zákonodárných sborů v Malajsii. Sabah je rozdělen do pěti správních divizí a 27 okresů. Malajština je úředním jazykem státu; a islám je státním náboženstvím, ale jiná náboženství mohou být praktikována v míru a harmonii v jakékoli části státu. Sabah je známý svým tradičním hudebním nástrojem, sompotonem. Sabah má bohaté přírodní zdroje a jeho ekonomika je silně orientovaná na vývoz. Jeho hlavními vývozními artikly jsou ropa, plyn, dřevo a palmový olej. Dalšími hlavními průmysly jsou zemědělství a ekoturistika.
Indexy kvality života ve městech Indexy kvality života ve městech jsou žebříčky měst, která jsou seřazena podle definovaných kritérií životních podmínek. Kromě zajištění čisté vody, čistého vzduchu, dostatečného jídla a přístřeší měří mnoho indexů také subjektivnější prvky, jako je schopnost města vytvářet pocit sounáležitosti a nabízet vstřícné prostředí pro všechny, zejména pro mladé lidi, aby si mohli rozvíjet sociální dovednosti, pocit autonomie a identity. Mezi regiony s městy, která se běžně umisťují v první padesátce, patří Kanada, západní Evropa, Spojené státy, Austrálie a Nový Zéland. Třemi příklady takových průzkumů jsou "Quality of Life Survey" společnosti Monocle, "Global Liveability Ranking" společnosti Economist Intelligence Unit a "Mercer Quality of Living Survey". Numbeo má největší statistiky a průzkumová data založená na městech a zemích. Liveability Survey od Deutsche Bank je dalším žebříčkem měst podle kvality života. Důvod, proč se některá města objevují v jednom žebříčku, ale ne v jiném, často souvisí s rozdílnými kritérii používanými mezi žebříčky, ale častěji souvisí s rozdílným vážením podobných faktorů.