Jazyky na Novém Zélandu
Nový Zéland má tři oficiální jazyky: angličtinu, maorštinu a novozélandský znakový jazyk. Angličtina je zdaleka nejrozšířenějším jazykem a mluví jí téměř celá populace. Maorština je jazyk původních obyvatel Nového Zélandu, Maorů, a byla uznána jako oficiální jazyk v roce 1987. Novozélandský znakový jazyk je jazyk neslyšících na Novém Zélandu a byl uznán jako oficiální jazyk v roce 2006.
Kromě těchto tří oficiálních jazyků se na Novém Zélandu mluví mnoha dalšími jazyky, které odrážejí různorodé etnické složení země. Mezi nejrozšířenější menšinové jazyky patří samoanština, severní čínština a hindština.
Angličtina
Angličtina je de facto oficiálním jazykem Nového Zélandu a mluví jí téměř celá populace. Nový Zélandský dialekt angličtiny je nejpodobnější australské angličtině ve výslovnosti, ale existují i některé klíčové rozdíly. Například novozélandská angličtina má tendenci vyslovovat samohlásky více otevřeně a má výraznější přízvuk.
Maorština
Maorština je jazyk původních obyvatel Nového Zélandu, Maorů. Maorština byla uznána jako oficiální jazyk v roce 1987 a od té doby se jí vyučuje ve školách a používá se ve vládních dokumentech. Maorština je polynéský jazyk a je příbuzný havajštině, tahitštině a samoanštině.
Novozélandský znakový jazyk
Novozélandský znakový jazyk (NZSL) je jazyk neslyšících na Novém Zélandu. NZSL byl uznán jako oficiální jazyk v roce 2006 a od té doby se mu vyučuje ve školách a používá se ve vládních dokumentech. NZSL je vizuálně-prostorový jazyk a liší se od mluvených jazyků, jako je angličtina a maorština.
Ostatní jazyky
Kromě těchto tří oficiálních jazyků se na Novém Zélandu mluví mnoha dalšími jazyky, které odrážejí různorodé etnické složení země. Mezi nejrozšířenější menšinové jazyky patří:
Samoanština: Samoanština je jazyk obyvatel Samoy a je druhým nejrozšířenějším jazykem na Novém Zélandu po angličtině.
Severní čínština: Severní čínština je jazyk obyvatel severní Číny a je třetím nejrozšířenějším jazykem na Novém Zélandu.
Hindština: Hindština je jazyk obyvatel Indie a je čtvrtým nejrozšířenějším jazykem na Novém Zélandu.
Ostatní jazyky: Na Novém Zélandu se mluví také mnoha dalšími jazyky, včetně tongštiny, fidžijštiny, korejštiny, japonštiny a španělštiny.
Nový Zéland je multikulturní a mnohojazyčná země s bohatou jazykovou rozmanitostí. Angličtina, maorština a novozélandský znakový jazyk jsou oficiálními jazyky země, ale mluví se zde také mnoha dalšími jazyky, které odrážejí různorodé etnické složení země.
Jazyky Fidži
Fidži má tři úřední jazyky podle ústavy z roku 1997 (která nebyla zrušena ústavou z roku 2013): angličtinu, fidžijštinu a fidžijskou hindštinu.
Fidžijština je prvním jazykem většiny domorodých Fidžijců, kteří tvoří asi 54 % populace. Indofidžijci tvoří 37 % populace a mluví hindštinou. Angličtina byla jediným úředním jazykem až do roku 1997 a je široce používána ve vládě, podnikání a vzdělávání jako lingua franca. Značné množství obchodních transakcí se uskutečňuje také ve fidžijštině, zejména mimo větší městská centra.
Na ostrovech se mluví malým počtem dalších domorodých západo- a výchofidžijských regionálních jazyků, přičemž standardní fidžijština patří do skupiny výchofidžijských jazyků. Arabsky a urdsky mluví muslimové. Čínštinu a rotumštinu mluví také přistěhovalecké populace.
Angličtina byla do roku 1997 jediným úředním jazykem a zůstává důležitým jazykem ve vládě, obchodu a vzdělávání. Je široce používána jako lingua franca pro komunikaci mezi různými etnickými skupinami.
Fidžijština je austronéský jazyk mluvený domorodými Fidžijci. Je úředním jazykem a je široce používán v každodenním životě, zejména na venkově. Existuje mnoho dialektů fidžijštiny, které se mluví na různých ostrovech.
Fidžijská hindština je indoárijský jazyk, kterým mluví Indofidžijci. Je to směs jazyků awadhi, bhojpuri a hindština-urdština. Fidžijská hindština je úředním jazykem a je široce používána v indofidžijské komunitě.
Další jazyky
Kromě tří úředních jazyků se na Fidži mluví také řadou dalších jazyků, včetně:
Rotumština: Austronéský jazyk mluvený na ostrově Rotuma.
Čínština: Mluví jí čínská přistěhovalecká populace.
Arabština: Mluví jí muslimská populace.
Urdština: Mluví jí muslimská populace.
Francouzština: Mluví jí malá francouzská komunita.
Ruština: Mluví jí malá ruská komunita.
Jazyková krajina Fidži je odrazem její bohaté kulturní rozmanitosti. Tři úřední jazyky hrají důležitou roli v každodenním životě a ostatní jazyky obohacují jazykovou tapisérii země.
Tanna je ostrov v provincii Tafea ve Vanuatu. Nachází se v jižní části Tichého oceánu, asi 200 km jihozápadně od hlavního města Port Vila. Ostrov má rozlohu 550 km2 a žije na něm přibližně 30 000 obyvatel. Největším sídlem na ostrově je Lénakel. Tanna je sopečného původu a má velmi rozmanitou krajinu. Nachází se zde aktivní sopka Mount Yasur, která je jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí ve Vanuatu. Ostrov je také domovem mnoha dalších přírodních krás, včetně deštných pralesů, pláží a vodopádů. Obyvatelé Tanna jsou převážně melanéského původu. Hlavním jazykem na ostrově je tanna, ale mluví se zde také francouzsky a anglicky. Hlavním náboženstvím na ostrově je křesťanství, ale existuje zde také silná tradice animismu. Tanna je oblíbeným cílem turistů, kteří sem přijíždějí za poznáním místní kultury, přírody a sopečných aktivit. Ostrov nabízí širokou škálu ubytovacích zařízení, od jednoduchých penzionů až po luxusní resorty. Geografie Tanna se nachází v jižní části Tichého oceánu, asi 200 km jihozápadně od hlavního města Port Vila. Ostrov má rozlohu 550 km2 a je dlouhý asi 40 km a široký 19 km. Nejvyšším bodem ostrova je Mount Tukosmera, který se tyčí do výšky 1 084 m n. m. Tanna je sopečného původu a má velmi rozmanitou krajinu. Nachází se zde aktivní sopka Mount Yasur, která je jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí ve Vanuatu. Kromě Mount Yasur se na ostrově nachází také několik dalších sopek, které jsou však neaktivní. Kromě sopek je Tanna domovem mnoha dalších přírodních krás, včetně deštných pralesů, pláží a vodopádů. Deštné pralesy pokrývají většinu ostrova a jsou domovem mnoha druhů rostlin a živočichů. Pláže na Tanna jsou bílé a písčité a jsou ideální pro koupání, šnorchlování a potápění. Vodopády na ostrově jsou také velmi působivé a jsou oblíbeným cílem turistů. Klima Tanna má tropické klima s vysokými teplotami po celý rok. Průměrná teplota na ostrově je asi 25 °C. V období dešťů, které trvá od listopadu do dubna, jsou srážky vydatné. V období sucha, které trvá od května do října, jsou srážky vzácné. Obyvatelstvo Na Tanna žije přibližně 30 000 obyvatel. Hlavním městem ostrova je Lénakel, který se nachází na severozápadním pobřeží. Dalšími většími sídly na ostrově jsou Isangel a Whitesands. Obyvatelé Tanna jsou převážně melanéského původu. Hlavním jazykem na ostrově je tanna, ale mluví se zde také francouzsky a anglicky. Hlavním náboženstvím na ostrově je křesťanství, ale existuje zde také silná tradice animismu. Ekonomika Ekonomika Tanna je založena na zemědělství, rybolovu a turistice. Hlavními zemědělskými produkty ostrova jsou kopra, káva a kakao. Rybolov je také důležitým zdrojem obživy pro obyvatele ostrova. Turistický ruch se v posledních letech na Tanna rozvíjí. Ostrov nabízí širokou škálu turistických atrakcí, včetně sopečných aktivit, deštných pralesů, pláží a vodopádů. Na ostrově se nachází také několik luxusních resortů, které nabízejí ubytování a stravování pro turisty. Doprava Na Tanna se lze dostat letadlem nebo lodí. Na ostrově se nachází letiště Bauerfield, které má pravidelné lety do Port Vila. Na ostrov je možné se dostat také lodí z Port Vila nebo z dalších ostrovů ve Vanuatu. Po ostrově se lze pohybovat pěšky, na kole nebo autem. Na ostrově je několik silnic, které spojují hlavní sídla. Je však třeba poznamenat, že silnice na Tanna jsou často nezpevněné a mohou být v období dešťů nesjízdné. Turismus Tanna je oblíbeným cílem turistů, kteří sem přijíždějí za poznáním místní kultury, přírody a sopečných aktivit. Ostrov nabízí širokou škálu ubytovacích zařízení, od jednoduchých penzionů až po luxusní resorty. Jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí na Tanna je sopka Mount Yasur. Tato sopka je aktivní a pravidelně vybuchuje. Turisté mohou sopku navštívit a sledovat erupce zblízka. Kromě Mount Yasur se na Tanna nachází také několik dalších sopek, které jsou však neaktivní. Turisté mohou tyto sopky navštívit a prozkoumat jejich krátery. Kromě sopek je Tanna domovem mnoha dalších přírodních krás, včetně deštných pralesů, pláží a vodopádů. Deštné pralesy pokrývají většinu ostrova a jsou domovem mnoha druhů rostlin a živočichů. Pláže na Tanna jsou bílé a písčité a jsou ideální pro koupání, šnorchlování a potápění. Vodopády na ostrově jsou také velmi působivé a jsou oblíbeným cílem turistů. Turisté, kteří se zajímají o místní kulturu, mohou navštívit některou z vesnic na ostrově. V těchto vesnicích mohou turisté sledovat tradiční tance a obřady a dozvědět se více o místních zvycích a tradicích. Ubytování Na Tanna se nachází široká škála ubytovacích zařízení, od jednoduchých penzionů až po luxusní resorty. Většina ubytovacích zařízení se nachází v blízkosti hlavního města Lénakel. Jedním z nejoblíbenějších ubytovacích zařízení na Tanna je White Grass Ocean Resort & Spa. Tento resort se nachází na severním pobřeží ostrova a nabízí luxusní ubytování a stravování. Resort má také soukromou pláž, bazén a lázně. Dalším oblíbeným ubytovacím zařízením na Tanna je Tanna Blue Lagoon Resort. Tento resort se nachází na jihovýchodním pobřeží ostrova a nabízí krásný výhled na lagunu. Resort má také soukromou pláž, bazén a restauraci. Turisté, kteří hledají levnější ubytování, mohou zvážit ubytování v některém z penzionů na ostrově. Penziony jsou jednoduché, ale čisté a pohodlné. Většina penzionů nabízí snídani a některé nabízejí také obědy a večeře. Stravování Na Tanna se nachází několik restaurací, které nabízejí místní i mezinárodní kuchyni. Většina restaurací se nachází v blízkosti hlavního města Lénakel. Jednou z nejoblíbenějších restaurací na Tanna je Le Café du Village. Tato restaurace se nachází v centru Lénakel a nabízí širokou škálu místních i mezinárodních jídel. Restaurace má také příjemnou terasu, kde mohou hosté jíst venku. Dalším oblíbeným restaurací na Tanna je Tanna Lodge Restaurant. Tato restaurace se nachází v hotelu Tanna Lodge a nabízí krásný výhled na lagunu. Restaurace má také širokou škálu místních i mezinárodních jídel. Turisté, kteří hledají levnější jídlo, mohou zvážit návštěvu některého z trhů na ostrově. Na trzích se prodávají místní produkty, včetně ovoce, zeleniny, masa a ryb. Turisté si mohou také koupit jídlo od pouličních prodejců, kteří prodávají místní speciality, jako je lap lap a poulet grillé.
Oceanické jazyky
Oceanické jazyky jsou větví austronéských jazyků. Území, kde se těmito jazyky mluví, zahrnuje Polynésii, stejně jako velkou část Melanésie a Mikronésie. Přestože pokrývají rozsáhlou oblast, hovoří jimi pouze dva miliony lidí.
Největšími jednotlivými oceánskými jazyky jsou východofidžijština s více než 600 000 mluvčími a samoánština s odhadovaným počtem 400 000 mluvčích. Gilbertské (kiribatské), tongské, tahitské, maorské a tolaiské (Gazelle Peninsula) jazyky mají každý více než 100 000 mluvčích.
Společný předek, který je rekonstruován pro tuto skupinu jazyků, se nazývá proto-oceánský jazyk (zkráceně "POc").
Geografické rozšíření
Oceanické jazyky se vyskytují v Oceánii, která se dělí na tři hlavní regiony:
Melanésie: Východní část Oceánie, včetně Nové Guineje, Šalomounových ostrovů, Vanuatu a Nové Kaledonie.
Mikronésie: Severní část Oceánie, včetně Palau, Federativních států Mikronésie, Marshallových ostrovů a Kiribati.
Polynésie: Východní část Oceánie, včetně Nového Zélandu, Havaje, Tahiti a Velikonočního ostrova.
Lingvistická klasifikace
Oceanické jazyky jsou klasifikovány následovně:
Austronéské jazyky
Malajsko-polynéské jazyky
Centrálně-východní malajsko-polynéské jazyky
Východní malajsko-polynéské jazyky
Oceanické jazyky
Proto-oceánský jazyk
Podskupiny
Oceanické jazyky se dále dělí na následující podskupiny:
Admiraltské ostrovy - Yapese
St Matthias Islands
Západní oceánské
Temotu
Centrálně-východní oceánské
Mikronéské
Fidžijsko-polynéské
Černé ovály na severozápadním okraji Mikronésie jsou neoceánské malajsko-polynéské jazyky Palauan a Chamorro. Černé kruhy uvnitř zelených kruhů jsou pobřežní papuánské jazyky.
Pama-Nyungan
Geografické rozšíření
Většina pevninské Austrálie, s výjimkou severních částí Severního teritoria a Západní Austrálie.
Jazyková klasifikace
Makro-Pama-Nyungan?
Větší Pama-Nyungan
Protojazyk: Proto-Pama-Nyungan
Podskupiny
Yolŋu
Ngarna
Kalkatungic
Mayi
Paman
Kala Lagaw Ya
Yidiny
Dyirbalic
Maric
Waka-Kabic
Durubulic
Bandjalangic
Gumbaynggiric
Anewan
Wiradhuric
Yuin-Kuric
Gippsland
Yotayotic
Kulinic
Lower Murray
Thura-Yura
Mirniny
Nyungar
Kartu
Kanyara-Mantharta
Ngayarta
Marrngu
Ngumpin-Yapa
Warumungu
Wati
Arandic
Kalali
Karnic
Yardli
Muruwari
Paakantyi
Neklasifikované jazyky
Linguasphere
29-A až 29-X (provizorní)
Glottolog
pama1250
Jazyky Pama-Nyungan (žlutě)
Ostatní makro-Pama-Nyungan (zeleně a oranžově)
Jazyky Pama-Nyungan jsou nejrozšířenější rodinou australských domorodých jazyků, zahrnující 306 z 400 domorodých jazyků v Austrálii. Název „Pama-Nyungan“ je merismus, odvozený od dvou koncových bodů rozsahu, jazyků Pama v severovýchodní Austrálii (kde je slovo pro „muže“ pama) a jazyků Nyungan v jihozápadní Austrálii (kde je slovo pro „muže“ nyunga).
Ostatní jazykové rodiny původní na australském kontinentu se někdy označují, na základě vyloučení, jako non-Pama-Nyungan jazyky, i když to není taxonomický termín. Rodina Pama-Nyungan představuje většinu zeměpisného rozšíření, většinu domorodé populace a největší počet jazyků.
Většina jazyků Pama-Nyungan je mluvena malými etnickými skupinami čítajícími stovky mluvčích nebo méně. Mnoho jazyků, ať už kvůli nemoci nebo vyhlazení jejich mluvčích, vymřelo a téměř všechny zbývající jsou nějakým způsobem ohroženy. Pouze v centrálních vnitrozemských částech kontinentu zůstávají jazyky Pama-Nyungan živě mluveny celou komunitou.
Rodinu Pama-Nyungan identifikoval a pojmenoval Kenneth L. Hale ve své práci o klasifikaci australských domorodých jazyků. Halův výzkum ho vedl k závěru, že z australských domorodých jazyků se jedna relativně úzce příbuzná rodina rozšířila a rozmnožila na většině kontinentu, zatímco přibližně tucet dalších rodin bylo soustředěno podél severního pobřeží.
Australské jazyky Australské domorodé jazyky se počítají na stovky, přesný počet je však nejistý. Odhady se pohybují od minimálně 250 (při použití technické definice "jazyka" jako vzájemně nesrozumitelných variet) až po 363. Australské domorodé jazyky zahrnují četné jazykové rodiny a izoláty, možná až 13, kterými mluví domorodí obyvatelé pevninské Austrálie a několika blízkých ostrovů. Vztahy mezi jazykovými rodinami nejsou v současnosti jasné, existují však návrhy na jejich seskupení do větších celků. Navzdory této nejistotě se domorodé australské jazyky souhrnně označují jako "australské jazyky" nebo "australská rodina". Tento termín může zahrnovat i tasmánské jazyky a západní jazyk Torres Strait, ale genetický vztah tasmánských jazyků k australským jazykům na pevnině je neznámý, zatímco západní jazyk Torres Strait patří do jazykové rodiny pama-nyunganských jazyků, i když sdílí rysy se sousedními papuánskými východotransflyskými jazyky, zejména s jazykem meriam mir z Torres Strait Islands, a také s papuánskými tipaustronéskými jazyky. Většina australských jazyků patří do rozšířené jazykové rodiny pama-nyunganských jazyků, zatímco ostatní jsou klasifikovány jako "non-pama-nyunganské", což je termín, který neimplikuje genealogický vztah. Na konci 18. století existovalo více než 250 různých sociálních skupin původních národů a podobný počet jazyků nebo variet. Dnes se status a znalost domorodých jazyků značně liší. Mnoho jazyků zaniklo s osídlením, protože vniknutí koloniální společnosti rozbilo domorodé kultury. U některých z těchto jazyků existuje jen málo záznamů o slovní zásobě a gramatice. Na počátku 21. století se denně používalo méně než 150 domorodých jazyků, přičemž většina z nich byla silně ohrožena. V roce 2020 bylo 90 % z necelých 100 stále mluvených jazyků považováno za ohrožené. Třináct jazyků se stále předává dětem. Dochované jazyky se nacházejí v nejizolovanějších oblastech. Ze čtyř nejméně ohrožených domorodých jazyků západní Austrálie patří čtyři ke skupině západní pouště Centrální a Velké Viktoriiny pouště. Jazyky yolngu ze severovýchodní Arnhem Land se také v současné době učí děti. V některých komunitách se úspěšně používá dvojjazyčné vzdělávání. Sedm nejrozšířenějších australských jazyků, jako je warlpiri, murrinh-patha a tiwi, má mezi 1 000 a 3 000 mluvčími. Některé domorodé komunity a lingvisté podporují výukové programy buď pro oživení jazyka, nebo pouze pro "postvernukulární udržování" (domorodé komunity mají možnost naučit se některá slova a pojmy související se ztraceným jazykem).
Chavacano Chavacano je skupina kreolských jazyků španělského původu, kterými se mluví na Filipínách. Největší počet mluvčích má varianta, kterou se mluví ve městě Zamboanga, ležícím v jižní filipínské ostrovní skupině Mindanao. Další dosud existující varianty se nacházejí ve městě Cavite a Ternate, ležících v provincii Cavite na ostrově Luzon. Chavacano je jediný španělský kreolský jazyk v Asii. Podle sčítání lidu a bydlení z roku 2020 existuje 106 000 domácností, které běžně mluví chavacanem. Za vznik tohoto španělského kreolu je zodpovědný Don Sebastian Hurtado de Corcuera, tehdejší guvernér Panamy, který se také zasloužil o osídlení města Zamboanga, a to zaměstnáním peruánských vojáků a kolonistů. Existovala asijsko-americká trasa, po které obchodníci a dobrodruzi přepravovali stříbro z Peru přes Panamu do Acapulca v Mexiku, než se plavili do Manily na Filipínách pomocí proslulých manilských galéon. Různé varianty chavacana se liší v určitých aspektech, jako je slovní zásoba, ale jsou obecně vzájemně srozumitelné pro mluvčí těchto variant, zejména mezi sousedními variantami. Zatímco většina lexika různých variant chavacana pochází ze španělštiny, jejich gramatické struktury jsou obecně podobné jiným filipínským jazykům. Mezi filipínskými jazyky je jediným, který není austronéským jazykem, ale podobně jako malajsko-polynéské jazyky používá reduplikaci. Slovo Chavacano je odvozeno ze španělštiny a zhruba znamená "špatný vkus" nebo "vulgární", ačkoli samotný termín nemá pro současné mluvčí žádné negativní konotace.
Historie osídlení Austrálie Australský kontinent byl poprvé osídlen předky australských domorodců, kteří přišli přes ostrovy jihovýchodní Asie a Novou Guineu před více než 50 000 lety. Evropská kolonizace začala v roce 1788 založením britské trestní kolonie v Novém Jižním Walesu. Od roku 1901 Austrálie udržovala politiku Bílé Austrálie po většinu 20. století, která zakazovala vstup do Austrálie lidem neevropského etnického původu. Po druhé světové válce byla politika postupně uvolňována a v roce 1973 byla zcela zrušena. Od roku 1945 se v Austrálii usadilo více než 7 milionů lidí. Mezi lety 1788 a polovinou 20. století přicházela naprostá většina osadníků a přistěhovalců z Británie a Irska (zejména z Anglie, Irska a Skotska), ačkoli v 19. století byla zaznamenána významná imigrace z Číny a Německa. V desetiletích bezprostředně po druhé světové válce zaznamenala Austrálie velkou vlnu imigrace z celé Evropy, přičemž přicházelo mnohem více přistěhovalců z jižní a východní Evropy než v předchozích desetiletích. Od konce politiky Bílé Austrálie v roce 1973 sleduje Austrálie oficiální politiku multikulturalismu a zaznamenala velkou a nepřetržitou vlnu imigrace z celého světa, přičemž největším zdrojem přistěhovalců v 21. století je Asie. V letech 2019–2020 se imigrace do Austrálie zastavila během pandemie COVID-19, což vedlo k poklesu australské populace poprvé od první světové války, ačkoli v následujícím období 2021–22 došlo k velmi silnému oživení počtu přistěhovalců. Čistá migrace ze zahraničí vzrostla z 30 042 v letech 1992–93 na 178 582 osob v letech 2015–16. Největšími složkami imigrace jsou programy kvalifikované migrace a rodinného sjednocování. Sociologická studie z roku 2014 dospěla k závěru, že: "Austrálie a Kanada jsou mezi západními národy nejvstřícnější k imigraci". Austrálie je signatářem Úmluvy o postavení uprchlíků a přesídlila mnoho žadatelů o azyl. V posledních letech vzbuzuje kontroverze australská politika povinného zadržování neoprávněných příchozích lodí.
Azyl v Austrálii Austrálie poskytuje azyl mnoha uprchlíkům již od roku 1945, kdy bylo půl milionu Evropanů vysídlených druhou světovou válkou poskytnuto útočiště. Od té doby docházelo k periodickým vlnám žadatelů o azyl z jihovýchodní Asie a Blízkého východu, přičemž vládní politika a veřejné mínění se v průběhu let měnily. Uprchlíci se řídí zákony a vládními politikami, které se snaží plnit závazky Austrálie vyplývající z Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jejíž je Austrálie smluvní stranou. V posledním desetiletí požádaly o azyl v Austrálii tisíce uprchlíků, přičemž hlavními hybnými silami tohoto pohybu byly válka, občanské nepokoje a pronásledování. Roční kvóta uprchlíků v roce 2012 činila 20 000 osob. Od roku 1945 do počátku 90. let bylo do Austrálie přijato více než půl milionu uprchlíků a dalších vysídlených osob. Historicky většina žadatelů o azyl přijížděla letadlem. Na konci 20. let a na počátku 21. století však začal stoupat počet žadatelů o azyl přijíždějících lodí, což se setkalo s určitým nesouhlasem veřejnosti. V letech 2011–2012 poprvé převýšil počet žadatelů o azyl přijíždějících lodí počet žadatelů přijíždějících letadlem. Byly identifikovány tři vlny žadatelů o azyl přijíždějících lodí: Vietnamci v letech 1976 až 1981; indočínských žadatelů o azyl v letech 1989 až 1998; a lidí blízkovýchodního původu od roku 1999. Vízová politika současné vlády spočívá v zadržování osob vstupujících do Austrálie nebo v ní pobývajících bez platného víza, dokud nemohou být vráceny do své domovské země. Austrálie je jedinou zemí na světě, která má politiku povinného zadržování a zpracování žadatelů o azyl mimo pobřeží, kteří přijedou bez platného víza. Politika azylu je sporným tématem v australské politice, přičemž dvě hlavní politické strany v Austrálii tvrdí, že jde o problém kontroly hranic a o bezpečnost těch, kteří se pokoušejí dostat do Austrálie lodí.
Kanakové byli dělníci (jak dobrovolní, tak nedobrovolní) z různých tichomořských ostrovů, kteří byli zaměstnáni v britských koloniích, jako jsou Britská Kolumbie (Kanada), Fidži, Šalamounovy ostrovy, Vanuatu, Papua-Nová Guinea a Queensland (Austrálie) v 19. a počátkem 20. století. Pracovali také v Kalifornii (Spojené státy) a Chile (viz také Velikonoční ostrov a Rapa Nui). "Kanak" původně odkazoval pouze na domorodé Havajce, z jejich vlastního jména pro sebe, kānaka ʻōiwi nebo kānaka maoli, kānaka znamená "člověk" v havajském jazyce. Zejména v Americe tvořili většinu domorodí Havajci; ale Kanakové v Austrálii byli téměř výhradně Melanésané. V australské angličtině se nyní mimo historický kontext slovo "kanaka" vyhýbá, protože bylo používáno jako urážlivý výraz. Kanakové byli přivedeni do těchto kolonií, aby pracovali na plantážích, v dolech a dalších průmyslových odvětvích. Často byli podplaceni nebo dokonce uneseni a přinuceni pracovat v tvrdých a nebezpečných podmínkách. Mnoho Kanaků zemřelo v důsledku nemocí, úrazů nebo špatného zacházení. V některých koloniích, jako je Britská Kolumbie a Fidži, byli Kanakové vystaveni rasové diskriminaci a násilí. V Austrálii byli Kanakové často považováni za méněcenné a byli jim odepřena základní práva. V posledních letech vzrostlo povědomí o historii Kanaků a jejich příspěvku k rozvoji těchto kolonií. V některých zemích, jako je Kanada a Austrálie, byla přijata opatření k nápravě nespravedlností, které se Kanakům v minulosti dostalo. Kanakové jsou dnes uznáváni jako důležitá součást historie a kultury těchto kolonií. Jejich odkaz je připomínán v památkách, muzeích a vzdělávacích programech.