Discover je americký populárně-naučný časopis, který se věnuje vědě. Byl založen v říjnu 1980 společností Time Inc. a od roku 2010 je ve vlastnictví společnosti Kalmbach Publishing.
Obsah
Discover pokrývá širokou škálu vědeckých témat, včetně astronomie, biologie, chemie, geologie, fyziky a technologie. Časopis také publikuje články o historii vědy, vědeckých osobnostech a dopadu vědy na společnost.
Čtenářstvo
Discover je určen pro široké publikum, které se zajímá o vědu. Čtenáři jsou typicky vzdělaní lidé, kteří mají zájem o nejnovější vědecké objevy a jejich důsledky pro společnost.
Historie
Discover byl založen v roce 1980 společností Time Inc. jako odpověď na rostoucí zájem veřejnosti o vědu. Prvním šéfredaktorem byl Paul Hoffman, který časopis vedl až do roku 1990. V roce 2010 koupila Discover společnost Kalmbach Publishing, která vydává také další populárně-naučné časopisy, jako jsou Astronomy a Trains.
Dopad
Discover měl významný dopad na vědeckou žurnalistiku. Časopis pomohl popularizovat vědu a učinil ji přístupnější široké veřejnosti. Discover také pomohl zahájit kariéru řady úspěšných vědeckých spisovatelů.
Další informace
Webové stránky Discover: https://www.discovermagazine.com/
ISSN: 0274-7529
Periodicita: 6krát ročně
Celkový náklad (prosinec 2012): 582 276
Springer Science+Business Media (běžně známý jako Springer) je německé nadnárodní vydavatelství knih, e-knih a odborně recenzovaných časopisů ve vědě, humanitních oborech, technice a medicíně (STM).
Historie
Společnost byla původně založena v roce 1842 v Berlíně a v 60. letech 20. století se rozšířila na mezinárodní úroveň. Prostřednictvím akvizic v 90. letech a prodeje rizikovému kapitálu se spojila s Wolters Kluwer a nakonec se v roce 2015 stala součástí Springer Nature.
Pobočky
Springer má hlavní kanceláře v Berlíně, Heidelbergu, Dordrechtu a New Yorku.
Zaměření
Springer se zaměřuje na vydávání knih a časopisů v následujících oblastech:
Přírodní vědy
Inženýrství
Lékařství
Obchod
Doprava
Architektura
Vydavatelské činnosti
Springer vydává různé typy publikací, včetně:
Vědecké knihy
Učebnice
Monografie
Sborníky z konferencí
Odborné časopisy
Elektronické knihy
Online databáze
Dopad
Springer je předním světovým vydavatelem ve vědeckých a technických oborech. Jeho publikace jsou vysoce ceněny výzkumníky, akademiky a profesionály v příslušných oborech.
Springer Nature
Springer je součástí Springer Nature, což je přední světová akademická a vzdělávací společnost. Springer Nature vznikla v roce 2015 sloučením Springer Science+Business Media a Macmillan Science and Education.
Odkaz
Springer má bohatou historii a tradici v oblasti vydávání vědeckých a odborných publikací. Jeho publikace hrají klíčovou roli v šíření znalostí a podpoře výzkumu a inovací.
Univerzita v Lovani (nebo Katholieke Universiteit Leuven) je římskokatolická výzkumná univerzita ve městském sídle Lovaň v Belgii. Kromě hlavního kampusu v Lovani má satelity v Kortrijku, Antverpách, Ghentu, Bruggách, Geelu, Diepenbeeku, Aalstu, Sint-Pieters-Leuven a v hlavním městském sídle Belgie. Lovaň je největší univerzita v Belgii a Beneluxu. V akademickém roce 2021–22 ji navštěvovalo více než 65 000 studentů, přičemž 21 % tvořili zahraniční studenti. Hlavním jazykem výuce je nizozemština, i když několik programů se učí v angličtině, zejména postgraduální a postgraduální studia. Ačkoli je Lovaň římskokatolická z hlediska teologie a dědictví, je nezávislá na církvi. Dříve přijímala pouze katolíky, ale nyní je otevřená studentům z různých vyznání nebo životních postojů. Zatímco v dnešní době se používá pouze akronymické jméno Leuven, právní název univerzity je Katholieke Universiteit Leuven, oficiálně Katholieke Universiteit te Leuven, což se v angličtině překládá jako Catholic University of Leuven. Avšak akronymické jméno se nepřekládá v oficiální komunikaci, stejně jako její jmenovitá francouzsky mluvící sesterská univerzita catholique de Louvain (UCLouvain). Dějiny Univerzita v Lovani byla založena v roce 1425 jako Studium Generale Lovaniense papežem Martinem V. na žádost brabantského vévody Jana IV. Brabantského. Původně se nacházela v centru města Lovaň, ale v roce 1797 byla francouzskou revoluční vládou uzavřena. V roce 1817 byla univerzita znovu otevřena jako státní univerzita, ale v roce 1835 byla znovu uzavřena belgickou vládou. V roce 1834 byla založena nová římskokatolická univerzita, která převzala název a tradice původní univerzity. Tato nová univerzita se rychle rozvíjela a brzy se stala jednou z předních výzkumných univerzit v Evropě. V roce 1968 byla univerzita rozdělena na dvě samostatné instituce: nizozemsky mluvící Katholieke Universiteit Leuven a francouzsky mluvící catholique de Louvain (UCLouvain). Dvě univerzity si zachovaly úzké vazby a nadále spol Carréupracovat v řadě oblastí. Akademici Univerzita v Lovani nabízí širokou škálu akademických programů na všech úrovních studia. Univerzita má 15 fakult a 3 kampusy: kampus Lovaň, kampus Antverpy a kampus Bruggy. Univerzita nabízí více než 500 studijních programů, včetně vysokoškolských, postgraduálních a doktorských programů. Univerzita v Lovani je známá svým výzkumem ve všech oblastech vědění. Univerzita má řadu výzkumných center a ústavů a je domovem několika špičkových výzkumných skupin. Univerzita je také členem řady mezinárodních výzkumných sítí. Mezinárodní spolupráce Univerzita v Lovani je aktivní v mezinárodní spolupráci a má partnerství s řadou univerzit po celém světě. Univerzita je členem několika mezinárodních univerzitních sítí, včetně Evropské asociace univerzit (EUA) a LERU (Ligue des universités de recherche européennes). Univerzita také hostí řadu mezinárodních výzkumných projektů a je domovem několika mezinárodních výzkumných center. Knihovny Univerzita v Lovani má rozsáhlý knihovní system s více než 10 miliony svaků. Hlavní knihovna univerzity se nachází v centru Lovani a je jednou z největších univerzitních knihoven v Evropě. Univerzita má také řadu specializovaných knihoven po celém kampusu. Kulturní dědictví Univerzita v Lovani má bohaté kulturní dědictví. Univerzita je domovem řady historických budov, včetně knihovny, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Univerzita má také řadu muzeí a sbírek, včetně Muzea starého umění a Muzea přírodních věd. Sport Univerzita v Lovani má silnou sportovní tradici. Univerzita má řadu sportovních klubů a týmů a hostí řadu sportovních akcí. Univerzita má také řadu sportovních zařízení, včetně krytého bazénu, tělocvičny a atletického hřiště.
Pennsylvania State University Pennsylvania State University (běžně označovaná jako Penn State nebo zkratkou PSU) je veřejná státní univerzita s přiděleným pozemkovým grantem a kampusy a zařízeními po celé Pensylvánii. Založena byla v roce 1855 jako Farmers' High School of Pennsylvania a v roce 1863 se Penn State stala první univerzitou v tomto státě s přiděleným pozemkovým grantem. Její hlavní kampus, známý jako Penn State University Park, se nachází ve městech State College a College Township v Pensylvánii. Kromě přiděleného pozemkového grantu je univerzita také příjemcem mořského grantu, kosmického grantu a je jednou ze sedmi univerzit se solárním grantem. Je klasifikována jako „R1: Doktorské univerzity – velmi vysoká výzkumná aktivita“ a je členem Asociace amerických univerzit (AAU). Univerzita má dvě právnické fakulty: Penn State Law na univerzitním kampusu University Park a Penn State Dickinson Law v Carlisle. Lékařská fakulta sídlí v Hershey. Univerzita provozuje 19 kampusů Commonwealth a pět kampusů se zvláštním posláním po celé Pensylvánii. Univerzita soutěží ve Velké desítkové konferenci v divizi I NCAA pro většinu svých sportovních týmů, které jsou souhrnně známé jako Penn State Nittany Lions. Od svého založení vyhrála Penn State 81 národních univerzitních týmových šampionátů, včetně 53 titulů NCAA ve všech sportech, a studenti, absolventi, fakulta a trenéři Penn State získali celkem 60 olympijských medailí, z toho 17 zlatých.
Eighteenth-Century Studies je akademický časopis založený v roce 1966 a oficiální publikace American Society for Eighteenth-Century Studies. Zaměřuje se na všechny aspekty historie 18. století. Souvisí s výročními Studies in Eighteenth-Century Culture. Současným šéfredaktorem je Ramesh Mallipeddi (University of British Columbia). Časopis vychází čtvrtletně v říjnu, lednu, dubnu a červenci ve vydavatelství Johns Hopkins University Press.
Historie
Eighteenth-Century Studies byl založen v roce 1966 Ricardem Popkinem a Lesterem G. Crockerem. Původně byl publikován University of California Press, ale v roce 1989 přešel do Johns Hopkins University Press. Časopis je multidisciplinární a publikuje články z historie, literatury, filozofie, umění a hudby.
Rozsah
Eighteenth-Century Studies pokrývá širokou škálu témat souvisejících s 18. stoletím, včetně:
Politické a sociální dějiny
Kulturní a intelektuální dějiny
Literární a umělecká kritika
Vědecké a technologické dějiny
Náboženské dějiny
Dopad
Eighteenth-Century Studies je jedním z předních akademických časopisů věnovaných studiu 18. století. Je citován v mnoha dalších akademických publikacích a je považován za důležitý zdroj pro výzkumníky v této oblasti.
Editorship
Současným šéfredaktorem Eighteenth-Century Studies je Ramesh Mallipeddi, profesor angličtiny na University of British Columbia. Předchozími šéfredaktory byli:
Ricardo Popkin (1966-1989)
Lester G. Crocker (1966-1989)
Donald C. Mell, Jr. (1989-1995)
David Cannadine (1995-2001)
Jonathan Israel (2001-2007)
Daniel Gordon (2007-2013)
Publikační informace
Eighteenth-Century Studies vychází čtvrtletně v říjnu, lednu, dubnu a červenci. Je k dispozici v tištěné i elektronické podobě. Časopis je indexován v řadě akademických databází, včetně JSTOR, MLA International Bibliography a Scopus.
Čínská kartografie Čínská kartografie se začala rozvíjet v 5. století př. n. l. v období Válčících států, kdy kartografové začali vytvářet mapy zemského povrchu. Její rozsah se rozšířil za hranice Číny s expanzí Čínské říše za dynastie Han. V 11. století, za dynastie Song, byly vytvořeny vysoce přesné mapy kreslené na mřížkách. V 15. století podnikl admirál Čeng Che z dynastie Ming řadu plaveb do Jihočínského moře, Indického oceánu a dalších oblastí a byly vytvořeny mapy oblastí mimo Čínu, ačkoli mapy světa pokrývající území známá Číňanům mimo Čínu existovaly již za dynastie Tchang. Studium geografie v Číně Studium geografie v Číně začíná v období Válčících států (5. století př. n. l.). Rozšiřuje svůj rozsah za hranice čínské vlasti s růstem Čínské říše za dynastie Han a vstupuje do zlatého věku vynálezem kompasu za dynastie Han, jako jedním ze čtyř velkých vynálezů. Kompas byl pak používán od 11. století za dynastie Song, dynastie Jüan, dynastie Ming a dynastie Čching ve studiu geografie. Jedním z nejslavnějších průzkumníků v čínské historii byl admirál Čeng Che z 15. století, známý čínským průzkumem Tichého oceánu a jeho výpravami za pokladem.
Kartografie Nového Zélandu Kartografie Nového Zélandu představuje historii mapování a vytváření map tohoto ostrovního státu. První průzkumy začaly s příchodem Abela Tasmana v polovině 17. století. Od té doby se kartografie a geodézie vyvíjely postupně až po integraci Nového Zélandu do globálního systému založeného na GPS a novozélandském geodetickém datu z roku 2000. Zpočátku se prováděly průzkumy měřením bodů na zemi a vytyčováním oblastí. Koncem 19. století je rychle nahradila triangulační metoda. V roce 1888 byl založen Nový Zélandský institut geodetů, který vznikl po dřívějším pokusu z roku 1881. Vláda poté rozdělila zemi do 28 "meridiánových okruhů", z nichž každý měl známý bod, od kterého bylo možné měřit další místa. Okruhy byly dále rozděleny do průzkumných oblastí. Tento systém fungoval dobře, s výjimkou průzkumů, které musely probíhat přes sousední okruhy. Aby se tento problém vyřešil, byla v letech 1909 až 1947 provedena geodetická triangulace celé země. Ta byla použita pro geodetické datum z roku 1949 a novozélandskou mapovou síť. Následovalo použití letecké fotografie, ortofotomap a nakonec satelitních snímků. Později novozélandské geodetické datum z roku 2000 nahradilo verzi z roku 1949 a speciální projekce NZMG byla nahrazena novozélandským příčným Mercatorovým zobrazením z roku 2000. Novozélandské topografické mapy se prodávají v digitální podobě a v tištěných verzích v měřítku 1:50 000 a 1:250 000.
Kartografie Yorku
Kartografie Yorku se zabývá historií geodetických průzkumů a tvorby map města York. Následuje seznam historických map Yorku:
cca 1610: Mapa Johna Speeda
1624: Mapa Dringhouses od Samuela Parsonsa
cca 1682: Plán velkého, starobylého a slavného města York od kapitána Jamesa Archera
1685: Průzkum města York od Jacoba Richardsa
1694: Ikonografie nebo půdorys města od Benedicta Bromleyho
1722: Nový a přesný plán města York od Johna Cossinsa
1748: Opětovné vydání Nového a přesného plánu od Cossinsa s pěti novými architektonickými ilustracemi na horním okraji rytiny. Patří sem nová krajská nemocnice a shromažďovací místnosti
1736: Mapa v Eboracu Francise Drakea
1784: Plán Yorku od Williama Whitea
různé: Desátkové mapy
1822: Mapa Alfreda Smitha, publikovaná v Historii, adresáři a místopisném průvodci hrabství York od Edwarda Baina
1832: Mapa od Roberta Coopera
1852: Topografické měření Ordnance Survey pro York
1858: Perspektivní pohled Whittocka
1900: Baonova mapa okolí Yorku
1909: Mapa Ordnance Survey
1937: Mapa Ordnance Survey
Kartografie Spojených států Kartografie Spojených států je historie průzkumu a tvorby map Spojených států. Mapy Nového světa se vyráběly již od 16. století. Historie kartografie Spojených států začíná v 18. století po vyhlášení nezávislosti původních třinácti kolonií 4. července 1776 během americké revoluční války (1776-1783). Počátky kartografie Počátky kartografie Spojených států sahají do období evropské kolonizace Severní Ameriky. První mapy oblasti vytvořili španělští a francouzští průzkumníci v 16. a 17. století. Tyto mapy byly často nepřesné a vycházely z omezených průzkumů. Kartografie po revoluci Po americké revoluční válce se Spojené státy rychle rozšiřovaly na západ. Potřeba přesných map byla nezbytná pro průzkum, osídlení a správu nového území. V roce 1785 Kongres zřídil Úřad geodeta generála, jehož úkolem bylo provádět průzkumy a vytvářet mapy veřejných pozemků. Prvním geodetem generála byl Thomas Hutchins, který dohlížel na průzkum a mapování oblasti Ohia. V následujících letech bylo provedeno mnoho dalších průzkumů a map, které pomohly rozšířit znalosti o geografii Spojených států. 19. století V 19. století došlo k významnému pokroku v kartografii Spojených států. V roce 1807 byla založena pobřežní a geodetická služba Spojených států (USC&GS), která měla na starosti průzkum a mapování pobřeží a přístavů. V roce 1879 byla založena Geologická služba Spojených států (USGS), která měla na starosti geologický průzkum a mapování Spojených států. V polovině 19. století začala USC&GS vydávat sérii map známých jako "mapy topografické studie". Tyto mapy byly velmi podrobné a poskytovaly přesné informace o topografii, vegetaci a dalších fyzických vlastnostech krajiny. 20. století Ve 20. století pokračoval vývoj kartografie Spojených států. V roce 1947 byl založen Národní úřad pro letecké snímkování a mapování (NAPP), který měl na starosti pořizování leteckých snímků a výrobu topografických map. V roce 1973 byla USC&GS a NAPP sloučeny do Národního oceánografického a atmosférického úřadu (NOAA). Dnes je kartografie Spojených států vysoce rozvinutým oborem, který využívá nejmodernější technologie k vytváření přesných a podrobných map. Tyto mapy jsou nezbytné pro širokou škálu účelů, včetně průzkumu, plánování, navigace a řízení zdrojů.
Kartografie Jeruzaléma Kartografie Jeruzaléma je tvorba, editace, zpracování a tisk map Jeruzaléma od starověku až do vzniku moderních metod zeměměřictví. Většina dochovaných map známých vědcům z předmoderní éry byla vytvořena křesťanskými kartografy pro křesťanské evropské publikum. Mapy Jeruzaléma lze rozdělit do kategorií: původní faktické mapy, kopírované mapy a imaginární mapy, které jsou založeny na náboženských knihách. Mapy byly vytvářeny z různých materiálů, včetně pergamenu, velínu, mozaiky, nástěnných maleb a papíru. Všechny mapy, které jsou milníky v kartografii Jeruzaléma, jsou zde uvedeny podle kartografické historie města, od studií Tita Toblera a Reinholda Röhrichta v 19. století až po studie akademiků Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Rehava Rubina a Milky Levy-Rubinové v posledních desetiletích. Článek uvádí mapy, které rozvíjely kartografii Jeruzaléma před nástupem moderních metod zeměměřictví, a ukazuje, jak se tvorba map a zeměměřictví zlepšovaly a pomáhaly cizincům lépe porozumět geografii města. Imaginární mapy starobylého města a kopie existujících map jsou vyloučeny. Madabská mapa objevená v dnešním Jordánsku je nejstarší známou mapou Jeruzaléma, která má podobu mozaiky v řeckém pravoslavném kostele. Dochovalo se nejméně 12 map od katolických kartografů z doby křižáckých výprav; byly kresleny na velín a většinou zobrazují město jako kruh. Mezi koncem 15. století a polovinou 19. století je známo přibližně 500 map; výrazný nárůst jejich počtu je způsoben vynálezem knihtisku. První tištěnou mapu města nakreslil Erhard Reuwich a v roce 1486 ji vydal Bernhard von Breydenbach ve svém díle Peregrinatio in Terram Sanctam, které vycházelo z jeho pouti v roce 1483. Jen málo kartografů cestovalo do Jeruzaléma – většina map byla buď kopiemi map jiných autorů, nebo byly svou povahou imaginární (tj. založené na četbě náboženských textů). První mapa založená na skutečných polních měřeních byla vydána v roce 1818 českým kartografem Franzem Wilhelmem Sieberem. První mapa založená na moderních metodách zeměměřictví byla vydána Charlesem Wilsonem v letech 1864–65 pro britskou vojenskou topografickou službu Ordnance Survey.