Kartografie regionu Palestina před moderními geodetickými technikami Kartografie regionu Palestina před moderními geodetickými technikami se zaměřuje na zeměpisnou oblast v západní Asii, která obvykle zahrnuje moderní Izrael (často bez Negevu), Západní břeh, Pásmo Gazy a části severozápadního Jordánska. Kartografie regionu Palestina, známá také jako kartografie Svaté země a kartografie Země izraelské, je tvorba, editace, zpracování a tisk map regionu Palestina od starověku až po nástup moderních geodetických technik. Po několik století ve středověku to bylo nejvýznamnější téma celé kartografie a bylo popsáno jako „posedlost mapou“. Dějiny mapování Palestiny jsou ovládány dvěma kartografickými tradicemi: biblickou školou a klasickou školou. Biblická tradice Nejstarší dochované mapy biblické tradice pocházejí z pokusů raných církevních otců identifikovat a ilustrovat primární místa zmíněná v Bibli a poskytnout mapy pro křesťanské poutě. Klasická tradice Nejstarší dochované mapy klasické tradice pocházejí z vědeckých a historických děl řecko-římského světa; evropské znovuobjevení Ptolemaiových děl ve 14. století ukončilo nadvládu biblické tradice. Mnoho řecko-římských geografů popisovalo palestinský region ve svých spisech; nicméně neexistují žádné dochované předmoderní originály nebo kopie těchto map – dnešní ilustrace map podle geografů, jako jsou Hekataios, Herodotos nebo Eratosthenes, jsou moderní rekonstrukce. Ptolemaiova mapa Nejstarší dochované klasické mapy regionu jsou byzantské verze Ptolemaiovy 4. mapy Asie. Kartografická historie Palestiny tedy začíná Ptolemaiem, jehož dílo bylo založeno na díle místního geografa Marina z Tyru. Historie kartografie Palestiny První seznamy map regionu byly vytvořeny v pozdním 19. století, Titusem Toblerem v jeho Geografické bibliografii Palestiny z roku 1867 a následně Reinholdem Röhrichtem v jeho Geografické knihovně Palestiny z roku 1890. V sérii článků v časopise Journal of the German Association for the Study of Palestine mezi lety 1891 a 1895 Röhricht představil první podrobnou analýzu map regionu ve středověku a pozdním středověku. V letech 1939-40 následovaly Hansovy Fischerovy Dějiny kartografie Palestiny. Významné mapy Tento článek uvádí mapy, které posunuly kartografii regionu před nástupem moderních geodetických technik, a ukazují, jak se mapování a měření zlepšovaly a pomáhaly cizincům lépe porozumět geografii oblasti. Imaginární mapy a kopie existujících map jsou vyloučeny.
Středověká islámská geografie a kartografie se zabývá studiem geografie a kartografie v muslimském světě během islámského zlatého věku (různě datovaného mezi 8. a 16. stoletím). Muslimští učenci pokročili v tradicích tvorby map dřívějších kultur, zejména helénistických geografů Ptolemaia a Marina z Tyru, : 193 v kombinaci s tím, co objevitelé a obchodníci zjistili při svých cestách po Starém světě (Afro-Eurasii). Islámská geografie měla tři hlavní oblasti: průzkum a navigace, fyzická geografie a kartografie a matematická geografie. Islámská geografie dosáhla svého vrcholu s Muhammadem al-Idrisim ve 12. století. Průzkum a navigace Muslimští učenci podnikali rozsáhlé průzkumné cesty po Starém světě a shromažďovali informace o geografii, obyvatelstvu a zdrojích různých regionů. Rozvinuli také sofistikované navigační techniky, jako je astrolab a kompas, které jim umožnily přesněji určovat svou polohu a mapovat své cesty. Fyzická geografie Muslimští geografové studovali fyzické rysy Země, jako jsou hory, řeky a oceány. Rozvinuli také teorie o vzniku a změně Země a byli průkopníky v oblasti meteorologie a klimatologie. Kartografie a matematická geografie Muslimští kartografové vytvořili řadu map světa, které byly mnohem přesnější a podrobnější než dřívější mapy. Používali matematické techniky, jako je trigonometrie a geometrie, k přesnému měření vzdáleností a úhlů. Také vyvinuli nové projekční systémy, které jim umožnily zobrazit Zemi na ploché mapě. Vrchol islámské geografie Vrcholem islámské geografie byl Muhammad al-Idrisi, který žil ve 12. století. Al-Idrisi vytvořil jednu z nejvlivnějších map světa té doby, známou jako Tabula Rogeriana. Jeho mapa byla založena na informacích shromážděných od cestovatelů a průzkumníků a byla pozoruhodně přesná pro svou dobu. Dědictví islámské geografie Islámská geografie a kartografie měly trvalý vliv na vývoj geografie a kartografie. Muslimští učenci přispěli k našemu porozumění světa a jejich práce byla základem pro pozdější evropské průzkumy a mapování.
Kosmografie od Sebastiana Münstera Kosmografie, dílo Sebastiana Münstera z roku 1544, je nejstarším německy psaným popisem světa. Dočkala se mnoha vydání v různých jazycích, včetně latiny, francouzštiny (překlad od Françoisa de Belleforesta), italštiny a češtiny. Do angličtiny byly přeloženy pouze úryvky. Poslední německé vydání vyšlo v roce 1628, dlouho po Münsterově smrti. Kosmografie byla jednou z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších knih 16. století. Za 100 let prošla 24 vydáními. Tento úspěch byl dán pozoruhodnými dřevořezy (některé od Hanse Holbeina mladšího, Urse Grafa, Hanse Rudolfa Manuela Deutscha a Davida Kandela). Byla nejdůležitější při oživení geografie v Evropě 16. století. Mezi pozoruhodné mapy v Kosmografii patří mapa "Tabula novarum insularum", která je považována za první mapu, která zobrazuje americké kontinenty jako geograficky oddělené. Některá její vydání také obsahují jeden z nejstarších dochovaných textů v lotyšském jazyce. Jeho dřívějšími geografickými díly byly Germania descriptio (1530) a Mappa Europae (1536). V roce 1540 vydal latinské vydání Ptolemaiovy Geografie s ilustracemi.
Počasové mapy Počasové mapy, známé také pod názvem synoptická povětř nostní mapa, zobrazuji různé meteorologické veličiny v konkrétní oblasti v konkrétní čas a používají k jejich znázorň ení symboly, které mají specifický význam. Tyto mapy jsou používané od 19. století a sloužily k výzkumné čiňosti a pro poťřeby povětř nostního zpravjodajství. Pomocí izoterm se na mapách znázořnuje teplota, což sloužilo k tvořbe povětř nostních prognóz. Na mapách s izobary (čáry spojující místa se stejným atmosférickými tlakem) lze pomocí čar stě žné rychlosti větru, které se vyznačují na konstantních hladinách tlaku 300 hPa, zjistit, kde se nachází proudové tryštění. Použiti konstantních map tlaku ve výškách 700 hPa a 500 hPa může indikovat pohyb tropických cyklóna. Dvoudražné čáry toku, které jsou odvozeny od rychlosti větru v různých výškách, ukazuji oblasti konvergence a divergence v poli větru, což pomáhá určit umísť̌ování útvarů v poli větru. Mezi oblíbené typy povrchových povětř nostních map patří analýzy povrchového povětř ní, které vykresluji izobary pro zobrazení oblastí s nížším a vyšším tlakem vzduchu. Kódy oblačnosti jsou převoďovany do symbolů a zobrazovany na mapách společně s dalšími meteorologickými daty, které jsou součástí synoptických hlasění zasílaných vyškolenými meteorologicky.
Jazyková mapa je tematická mapa zobrazující geografické rozmístění mluvčích jazyka, nebo izoglosy dialektového kontinua téhož jazyka, nebo jazykové rodiny. Soubor takových map se nazývá jazykový atlas. Prvním takovým atlasem byl Sprachatlas des Deutschen Reiches od Georga Wenkera a Ferdinanda Wredeho, vydaný od roku 1888, následovaný Atlasem Linguistique de la France od Julese Gilliérona v letech 1902 až 1910, Linguistischer Atlas des dacorumänischen Sprachgebietes vydaný v roce 1909 Gustavem Weigandem a AIS - Sprach- und Sachatlas Italiens und der Südschweiz od Karla Jabberga a Jakoba Juda, vydaný v letech 1928-1940. První jazykový atlas USA vydal Hans Kurath. Jazykový atlas Anglie byl výsledkem průzkumu anglických dialektů vedeného Haroldem Ortonem a Eugenem Diethem. Prvním počítačovým jazykovým atlasem byl Atlas Linguarum Europae, poprvé vydaný v roce 1975. Lingvistická geografie je obor lingvistiky, který se zabývá geografickým rozložením jazykových jevů. Lingvistická geografie se snaží zjistit, jak se jazyky mění v prostoru a čase a jaké faktory tyto změny ovlivňují. Lingvistická geografie využívá metody z různých oborů, včetně lingvistiky, geografie a sociologie. Jednou z hlavních metod lingvistické geografie je izoglosa. Izoglosa je čára na mapě, která spojuje místa, kde se používá stejná jazyková varianta. Izoglosy mohou být použity k vymezení dialektových oblastí a ke sledování šíření jazykových změn. Lingvistická geografie také využívá jazykových atlasů. Jazykové atlasy jsou sbírky map, které zobrazují geografické rozmístění různých jazykových jevů. Jazykové atlasy mohou být použity k изучению dialektového členění jazyka, ke sledování šíření jazykových změn a ke zkoumání vztahu mezi jazykem a kulturou. Lingvistická geografie je důležitý obor lingvistiky, který poskytuje cenné informace o tom, jak se jazyky mění v prostoru a čase. Lingvistická geografie může být použita k изучению různých aspektů jazyka, včetně dialektového členění, šíření jazykových změn a vztahu mezi jazykem a kulturou.
Geografie
Geografie je věda zabývající se studiem Země a rozložením života na ní, včetně lidského života a dopadů lidské činnosti. Geografický výzkum se zabývá otázkami kde a proč se geografické jevy vyskytují. Geografie je rozmanitý obor, který se snaží pochopit svět a všechny jeho lidské a přírodní složitosti - nejen kde se objekty nacházejí, ale také jak vznikly a jak se od té doby změnily.
Hlavní témata geografie:
Fyzikální geografie: Zabývá se studiem přírodních jevů na Zemi, jako jsou podnebí, geomorfologie, hydrologie a biogeografie.
Humánní geografie: Zabývá se studiem lidských aktivit a jejich interakce s životním prostředím, jako je ekonomická geografie, politická geografie a kulturní geografie.
Regionální geografie: Zabývá se studiem konkrétních oblastí Země, jako jsou kontinenty, země nebo regiony.
Geografické metody:
Geografové používají různé metody k pochopení geografických jevů, včetně:
Pozorování: Přímé pozorování a sběr dat o geografických jevech.
Kartografie: Vytváření map, které zobrazují geografické informace.
Dálkový průzkum Země: Použití satelitních snímků a dalších dat dálkového průzkumu k získání informací o Zemi.
Statistická analýza: Analýza statistických dat k identifikaci vzorů a trendů v geografických jevech.
Význam geografie:
Geografie je důležitá pro pochopení světa, ve kterém žijeme. Pomáhá nám pochopit vztah mezi lidmi a jejich prostředím a řešit globální problémy, jako je změna klimatu, chudoba a nerovnost. Geografické znalosti jsou také nezbytné pro plánování, rozvoj a řízení zdrojů.
Známí geografové:
Eratosthenes (276-194 př. n. l.): Řecký geograf, který jako první změřil obvod Země.
Ptolemaios (90-168 n. l.): Řecký geograf, který vytvořil první mapu světa.
Alexander von Humboldt (1769-1859): Německý přírodovědec a geograf, který provedl průzkumy Jižní Ameriky.
Carl Ritter (1779-1859): Německý geograf, který je považován za zakladatele moderní geografie.
Ellsworth Huntington (1876-1947): Americký geograf, který studoval vztah mezi klimatem a lidskou civilizací.
Geografický glosář
Tento geografický glosář obsahuje definice pojmů a konceptů používaných v geografii a příbuzných oborech, jako jsou vědy o Zemi, oceánografie, kartografie a humánní geografie, stejně jako pojmy popisující prostorové dimenze, topografické prvky, přírodní zdroje a sběr, analýzu a vizualizaci geografických dat. Glosář je rozdělen do dvou článků:
Glosář geografických pojmů (A–M) obsahuje pojmy začínající písmeny A až M.
Glosář geografických pojmů (N–Z) obsahuje pojmy začínající písmeny N až Z.
Související pojmy lze nalézt v Glosáři geologie, Glosáři zemědělství, Glosáři věd o životním prostředí a Glosáři astronomie.
A
Absolutní výška – výška bodu nad hladinou moře
Agronomie – věda o pěstování plodin a hospodaření s půdou
Altimetrie – měření nadmořských výšek
Antarktida – nejjižnější kontinent Země
Arktický kruh – rovnoběžka na 66°33' severní šířky, severní hranice polární oblasti
B
Biogeografie – studium rozložení organismů na Zemi
Biosféra – část Země, kde existuje život
C
Cartografie – věda a umění vytváření map
Celková plocha – celková rozloha zeměpisného prvku
Centrální úhel – úhel ve středu kruhu nebo koule
D
Demokracie – forma vlády, kde lid volí své vůdce
Demografie – studium lidské populace
Digitální elevační model (DEM) – digitální reprezentace povrchu Země
Dynamická geografie – studium měnících se geografických jevů
E
Ekonomická geografie – studium ekonomických aktivit v různých regionech
Ekoregion – oblast se specifickými ekologickými podmínkami
Ekvátor – rovnoběžka na 0° zeměpisné šířky, dělící Zemi na severní a jižní polokouli
Eroze – opotřebení povrchu Země větrem, vodou nebo ledem
F
Fotogrammetrie – věda o získávání měření z fotografií
Fyziografie – studium fyzických vlastností Země
G
Geodézie – věda o měření a zobrazování Země
Geografický informační systém (GIS) – počítačový systém pro ukládání, analýzu a zobrazování geografických dat
Geologie – věda o Zemi a jejích skalách, minerálech a fosíliích
Geomorfologie – studium tvarů a vlastností zemského povrchu
H
Hydrologie – studium vody na Zemi
Hypsometrie – studium nadmořských výšek
I
Izobar – čára spojující body se stejným atmosférickým tlakem
Izohipsa – čára spojující body se stejnou nadmořskou výškou
J
Jednotka – měrná jednotka, např. metr nebo kilogram
K
Kartografie – věda a umění vytváření map
Klima – dlouhodobý vzor počasí v oblasti
Kontinent – velká pevninská masa
L
Landforma – přirozený prvek na zemském povrchu, např. hora nebo řeka
Litosféra – pevná vnější vrstva Země
M
Mapování – proces vytváření map
Meteorologie – studium atmosféry a počasí
Mineralogie – věda o minerálech
Mořská hladina – střední úroveň hladiny oceánu
Geografie měst Geografie měst je subdisciplínou geografie, která se zabývá studiem měst a městských procesů. Geografové a urbanisté se zaměřují na různé aspekty městského života a vybudované prostředí. Vědecká obec, aktivisté i široká veřejnost se podílejí na studiu, analýze a kritice toků hospodářských a přírodních zdrojů, lidských a neživých organismů, vzorců rozvoje a infrastruktury, politických a institucionálních aktivit, správy, úpadku a obnovy a pojetí sociálně-prostorového začleňování, vylučování a každodenního života. Geografie měst v sebe integruje další geografické obory, jako jsou fyzická, sociální a ekonomická geografie. Fyzická geografie městských prostředí je důležitá pro pochopení toho, proč je město umístěno v určité oblasti a jak podmínky prostředí ovlivňují jeho rozvoj. Sociální geografie se zabývá společenskými a kulturními hodnotami, rozmanitostí a dalšími podmínkami, které se týkají lidí ve městech. Ekonomická geografie se zaměřuje na ekonomiku a toky pracovních sil v rámci městského prostředí. Tyto různé aspekty studia geografie měst jsou nezbytné pro pochopení struktury a plánování rozvoje městských prostředí po celém svētě.
Zdravotnická geografie je obor, který využívá geografické informace, pohledy a metody ke studiu zdraví, nemocí a zdravotní péče. Lékařská geografie, podobor nebo příbuzný obor zdravotnické geografie, se zaměřuje na pochopení prostorových vzorců zdraví a nemocí ve vztahu k přírodnímu a sociálnímu prostředí. Konvenčně existují dvě hlavní oblasti výzkumu v lékařské geografii: první se zabývá prostorovým rozložením a determinanty nemocnosti a úmrtnosti, zatímco druhá se zabývá plánováním zdravotnictví, chováním při hledání pomoci a poskytováním zdravotních služeb. Prostorové rozložení a determinanty nemocnosti a úmrtnosti Tato oblast výzkumu zkoumá, jak se nemoci a úmrtí liší v prostoru. Geografové mohou zkoumat faktory, jako je dostupnost zdravotní péče, životní styl, socioekonomický status a životní prostředí, aby určili, jak tyto faktory ovlivňují zdraví a nemocnost. Například geografové zjistili, že lidé, kteří žijí v oblastech s vysokou mírou znečištění ovzduší, mají vyšší riziko vzniku respiračních onemocnění. Podobně lidé, kteří žijí v oblastech s nízkou dostupností zdravotní péče, mají vyšší riziko úmrtí na nemoci, které lze včasnou léčbou vyléčit. Plánování zdravotnictví, chování při hledání pomoci a poskytování zdravotních služeb Tato oblast výzkumu se zaměřuje na to, jak lze geografické informace využít ke zlepšení zdravotnictví. Geografové mohou například zkoumat, jak lidé vyhledávají zdravotní péči, jak se liší dostupnost zdravotních služeb v různých oblastech a jak lze zdravotní služby spravedlivěji rozdělit. Například geografové zjistili, že lidé, kteří žijí ve venkovských oblastech, mají často horší přístup ke zdravotní péči než lidé, kteří žijí ve městských oblastech. To může vést k horším zdravotním výsledkům pro venkovské obyvatele. Geografové mohou pracovat s tvůrci politik na zlepšení přístupu ke zdravotní péči pro venkovské obyvatele, například zavedením telemedicíny nebo mobilních zdravotních klinik. Zdravotnická geografie je důležitým oborem, který může pomoci zlepšit zdraví a pohodu lidí. Geografové mohou využít své jedinečné dovednosti a znalosti k identifikaci zdravotních problémů, vývoji řešení a zlepšení zdravotnictví.
Vojenská geografie je podoborem geografie, který využívá armáda, ale i akademici a politici k pochopení geopolitické sféry z vojenského hlediska. Aby vojenští geografové dosáhli těchto cílů, zabývají se tématy od geopolitiky po vlivy fyzických lokací na vojenské operace a kulturní a ekonomické dopady vojenské přítomnosti. Na taktické úrovni může vojenský geograf sestavit terén a odvodňovací systém pod povrchem, aby jednotka nebyla v nevýhodě, pokud nepřítel použije odvodňovací systém k jejímu přepadení, zejména ve městské válce. Na strategické úrovni se nově vznikající obor strategické a vojenské geografie snaží pochopit měnící se lidské a biofyzikální prostředí, které mění bezpečnostní a vojenské oblasti. Například změna klimatu přidává a násobí složitost vojenské strategie, plánování a výcviku. Nové povinnosti armády, kterých se má účastnit: ochrana civilního obyvatelstva (povinnost chránit), žen a etnických skupin; poskytování humanitární pomoci a reakce na katastrofy (HADR); nové technologie a oblasti výcviku a operací, jako například v kybergeografii, činí z vojenské geografie dynamickou hranici. Pokud chce být generál úspěšným aktérem ve velkém válečném dramatu, jeho první povinností je pečlivě studovat dějiště operací, aby jasně viděl relativní výhody a nevýhody, které představuje pro něj a jeho nepřátele. - Baron De Jomini