Zbarvování map Nezaměňovat s barvením map (matematika). V kartografickém designu je zbarvování map procesem výběru barev jako formy mapového symbolu, který se použije na mapě. Barva je velmi užitečný atribut pro zobrazení různých prvků na mapě. Typická použití barev zahrnují zobrazení různých politických divizí, různých výšek nebo různých typů silnic. Choroplethická mapa je tematická mapa, na které jsou oblasti obarveny odlišně, aby ukázaly měření statistické proměnné zobrazené na mapě. Choroplethická mapa poskytuje snadný způsob, jak vizualizovat, jak se měření mění v geografické oblasti, nebo ukazuje úroveň variability v rámci regionu. Kromě choroplethických map by se kartograf měl snažit efektivně zobrazovat barvy na jakémkoli typu mapy. Zobrazení dat v různých odstínech může výrazně ovlivnit pochopení nebo pocit z mapy. V mnoha kulturách mají určité barvy konotace. Tyto konotace spadají pod obor studia nazývaný symbolizmus barev. Například obarvení určitého národa barvou, která má v jeho kultuře negativní konotaci, by mohlo být kontraproduktivní. Podobně použití předpokládaných barev pleti k zobrazení rasových nebo etnických vzorů pravděpodobně způsobí urážku. Není vždy možné předvídat barevné konotace každého čtenáře mapy nebo se vyhnout negativním konotacím, ale je užitečné si být vědom běžných barevných konotací, aby byla mapa co nejatraktivnější a srozumitelnější. Kartografové se mohou také rozhodnout vybrat odstíny, které jsou spojeny s tím, co mapují. Například při mapování srážek se mohou rozhodnout použít odstíny modré nebo pro mapu požárů mohou použít žluté, červené a oranžové. Pečlivý výběr barev zajišťuje, že mapa je intuitivní a snadno čitelná. Tento proces se označuje jako asociaci prvků. Kartograf musí také vzít v úvahu, že mnoho lidí má poruchy barevného vidění, a musí používat barvy, které jsou pro takové čtenáře snadno rozlišitelné. Obecným pravidlem je, že většina lidí dokáže rozlišit pouze mezi 5-8 různými odstíny jedné barvy. Místo více než 8 odstínů jedné barvy je nejlepší použít více barev. Většina GIS programů poskytuje uživatelům pečlivě vybrané barevné schémata, ze kterých si mohou vybrat, což usnadňuje proces výběru barev. Barvy lze také použít k vytvoření trojrozměrných efektů z dvourozměrných map, a to buď explicitním barevným kódováním dvou obrazů určených pro různá oči, nebo využitím vlastností lidského vizuálního systému k tomu, aby mapa vypadala trojrozměrně.
Intaglio tisk Intaglio tisk je technika tisku, při níž je obraz vyryt do ploché tiskové desky. Ryté drážky jsou obvykle velmi úzké, řádově méně než milimetr. Deska se pokryje inkoustem, který se následně setře z povrchu desky. Inkoust však zůstává v drážkách. Na desku se položí papír, který se přitlačí, například pomocí těžkého válečku. Po odstranění papíru se na něj přenese inkoust z desky. Název intaglio pochází z italského slova „intagliare“, což znamená „vyrýt“. Techniky intaglio tisku jsou velmi staré, používaly se již ve starověkém Egyptě a Mezopotámii. K nejznámějším technikám intaglio tisku patří rytina, lept, suchá jehla, akvatinta a mezzotinta. Při tisku intaglio technikou se nejčastěji používají měděné nebo zinkové desky. Obrázek se do desky vyryje pomocí rydla, jehly nebo jiného ostrého nástroje. Drážky v desce se pak naplní inkoustem a přebytečný inkoust se setře. Na desku se položí navlhčený papír a přitlačí se pomocí lisu. Inkoust z drážek se přenese na papír a vytvoří obraz. Intaglio tisk se používá k výrobě uměleckých grafik, ilustrací a dalších tiskovin. Je to velmi všestranná technika, která umožňuje vytvářet obrazy s jemnými detaily a bohatými tóny.
Kvadrant je přístroj používaný k měření úhlů až do 90°. Různé verze tohoto přístroje mohly být použity k výpočtu různých hodnot, jako je zeměpisná délka, zeměpisná šířka a denní doba. Jeho nejstarší zaznamenané použití bylo ve starověké Indii v době Rigvédy Rishi Atrim k pozorování zatmění Slunce. Později jej Ptolemaios navrhl jako lepší typ astrolábu. Několik různých variant přístroje později vyrobili středověcí muslimští astronomové. Nástěnné kvadranty byly důležitými astronomickými přístroji v evropských observatořích 18. století a stanovily využití pro poziční astronomii. Historie Kvadrant má dlouhou a bohatou historii. Jeho nejstarší známé použití bylo ve starověké Indii, kde jej používali védští kněží k astronomickým pozorováním. Kvadrant byl také používán v Babylónii, Řecku a Číně. Ve středověku byl kvadrant zdokonalen arabskými astronomy. Vyvinuli řadu různých typů kvadrantů, včetně nástěnných kvadrantů, které byly velké a přesné a používaly se k měření nadmořské výšky hvězd. Kvadrant byl důležitým astronomickým přístrojem až do 18. století, kdy byl nahrazen přesnějšími přístroji, jako je teodolit. Kvadrant se však stále používá jako jednoduchý a levný nástroj pro měření úhlů. Konstrukce Kvadrant se skládá z čtvrtkruhové stupnice, která je obvykle vyrobena z kovu nebo dřeva. Stupnice je rozdělena na stupně, minuty a sekundy. Kvadrant má také ukazatel, který je připevněn ke stupnici a může být otočen kolem středu kvadrantu. Použití Kvadrant se používá k měření úhlů tím, že se ukazatel zarovná s jedním ramenem úhlu a stupnice se odečte v bodě, kde ukazatel protíná druhé rameno úhlu. Kvadrant lze také použít k měření nadmořské výšky hvězd tím, že se ukazatel zarovná s hvězdou a stupnice se odečte v bodě, kde ukazatel protíná horizont. Význam Kvadrant byl důležitým astronomickým přístrojem po mnoho staletí. Používal se k měření úhlů, nadmořské výšky hvězd a dalších astronomických pozorování. Kvadrant sehrál klíčovou roli ve vývoji astronomie a stále se používá jako jednoduchý a levný nástroj pro měření úhlů.
Polárka Polárka je hvězda v severním cirkumpolárním souhvězdí Malého medvěda. Je označena jako α Ursae Minoris (latinsky Alpha Ursae Minoris) a běžně se jí říká Polárka nebo Severka. S hvězdnou velikostí kolísající kolem 1,98 je nejjasnější hvězdou v souhvězdí a je snadno viditelná pouhým okem v noci. Poloha hvězdy leží ménOrts než 1° od severního nebeského pólu, což z ní dělá současnou severní polárku. Stabilní poloha hvězdy na severní obloze ji činí užitečnou pro navigaci. Jako nejbli žší cefeida se její vzdálenost používá jako součást kosmického žebříku vzdáleností. Revidovaná hvězdná paralaxa Hipparcos udává vzdálenost k Polárce asi 433 světelných let (133 parseků), zatímco nástupnická mise Gaia udává vzdálenost asi 448 světelných let (137 parseků). Výpočty jinými metodami se značně liší. Ačkoli se pouhým okem jeví jako jediný světelný bod, Polárka je trojhvězdný systém složený z primárního, žlutého veleobra označeného Polárka Aa, na ob ěhu s menším průvodcem, Polárkou Ab; pár je v širší ob ěhu s Polárkou B. Vnější pár AB objevil v srpnu 1779 William Herschel, kde 'A' odkazuje na to, co je nyní známo jako pár Aa/Ab.
Hartmann Schedel Hartmann Schedel byl německý historik, lékař, humanista a jeden z prvních kartografů, který využíval tiskařský lis. Narodil se a zemřel v Norimberku. Jeho učitelem byl Matheolus Perusinus. Schedel je nejznámější díky napsání textu pro Norimberskou kroniku, známou jako Schedelsche Weltchronik (česky: Schedelova světová kronika), která byla vydána v roce 1493 v Norimberku. Objednali ji Sebald Schreyer (1446–1520) a Sebastian Kammermeister (1446–1503). Mapy v kronice byly prvními ilustracemi mnoha měst a zemí. S vynálezem tiskařského lisu Johannesem Gutenbergem v roce 1447 se stalo možné tisknout knihy a mapy pro širší okruh zákazníků. Protože knihy musely být dříve ručně psané, byly vzácné a velmi drahé. Schedel byl také významným sběratelem knih, umění a starých mistrovských tisků. Album, které nechal svázat v roce 1504 a které kdysi obsahovalo pět rytin Jacopa de' Barbariho, poskytuje důležité důkazy pro datování de' Barbariho díla.
Stopa letu nebo pozemní stopa je dráha na povrchu planety přímo pod trajektorií letadla nebo satelitu. V případě satelitů se také nazývá suborbitální stopa nebo subsatelitní stopa a jedná se o svislou projekci oběžné dráhy satelitu na povrch Země (nebo jakéhokoli tělesa, které satelit obíhá).
Satelitní pozemní stopu si lze představit jako dráhu podél zemského povrchu, která sleduje pohyb imaginární čáry mezi satelitem a středem Země. Jinými slovy, pozemní stopa je soubor bodů, ve kterých satelit projde přímo nad hlavou nebo překročí zenit v referenčním rámci pozemního pozorovatele.
Pozemní stopa satelitu se může měnit v závislosti na různých faktorech, jako jsou:
Sklon oběžné dráhy: Sklon oběžné dráhy je úhel mezi rovinou oběžné dráhy a rovníkovou rovinou planety. Satelity s vysokým sklonem oběžné dráhy mají pozemní stopy, které se táhnou od pólu k pólu, zatímco satelity s nízkým sklonem oběžné dráhy mají pozemní stopy, které se soustředí kolem rovníku.
Excentricita oběžné dráhy: Excentricita oběžné dráhy je míra její eliptičnosti. Satelity s vysokou excentricitou oběžné dráhy mají pozemní stopy, které se značně liší od kruhových, zatímco satelity s nízkou excentricitou oběžné dráhy mají pozemní stopy, které jsou téměř kruhové.
Rychlost satelitu: Rychlost satelitu ovlivňuje jeho výšku nad povrchem planety. Satelity s vyšší rychlostí mají pozemní stopy, které jsou širší a méně přesné, zatímco satelity s nižší rychlostí mají pozemní stopy, které jsou užší a přesnější.
Pozemní stopa satelitu je důležitým faktorem při plánování misí a určování oblastí pokrytí. Používá se také k předpovídání budoucích poloh satelitů a k sledování jejich pohybu.
Google Earth Google Earth je počítačový program, který vytváří 3D reprezentaci planety na základě satelitních snímků. Program mapuje Zemi tím, že na 3D glóbus nanáší satelitní snímky, letecké fotografie a další data, což umožňuje prohlížení měst a krajin z různých úhlů. Uživatelé mohou zkoumat glóbus zadáním adres a souřadnic nebo pomocí klávesnice či myši. Program lze stáhnout i do chytrého telefonu nebo tabletu a používat dotykový displej nebo stylus pro navigaci. Uživatelé mohou do aplikace přidávat svá vlastní data pomocí jazyka Keyhole Markup Language a nahrávat je z různých platforem, jako jsou fóra nebo blogy. Google Earth je schopen zobrazit různé typy snímků, které jsou na zemský obal nanášeny, a je také klientem služby Web Map Service. V roce 2019 Google oznámila, že Google Earth nyní pokrývá více než 97 % zemské plochy a nasnímalo 10 milionů mil záběru funkce Street View. Kromě navigace na Zemi nabízí Google Earth v desktopové aplikaci řadu dalších nástrojů, jako je nástroj pro měření vzdálenosti. Jsou k dispozici i další glóby pro Měsíc a Mars a nástroj pro prohlížení noční oblohy. Součástí je také simulátor letu. Mezi další funkce patří možnost prohlížení fotografií z různých míst nahraných na Panoráma, informací z Wikipedia o některých lokalitách a záběry funkce Street View. Webová verze aplikace Google Earth také zahrnuje funkci Cestovatel, která pravidelně přidává exkurze v rámci aplikace, často přednášené vědci a dokumentaristy. Někteří lidé považují aplikaci Google Earth za hrozbu pro soukromí a ná ná ná ná bezpečnost, což vedlo k zákazu aplikace v několika zemích. Některé země žádaly, aby byly v satelitních snímcích Googlu zastíněny určité plochy, obvykle lokality s vojenskými zařízeními.
Počítačový hardware
Počítačový hardware zahrnuje fyzické součásti počítače, jako je skříň, centrální procesorová jednotka (CPU), operační paměť (RAM), monitor, myš, klávesnice, úložiště dat, grafická karta, zvuková karta, reproduktory a základní deska. Na rozdíl od toho je software sada pokynů, které lze uložit a spustit pomocí hardwaru. Hardware se nazývá hard neboli pevný, protože je těžký nebo tuhý vůči změnám, zatímco software je soft neboli měkký, protože se snadno mění. Hardware je obvykle řízen softwarem k provádění jakéhokoli příkazu nebo instrukce. Kombinace hardwaru a softwaru tvoří použitelný počítačový systém, i když existují i jiné systémy, které mají pouze hardware.
Komponenty hardwaru
Skříň
Skříň je vnější část počítače, která obsahuje všechny ostatní komponenty. Chrání vnitřní součásti před prachem, nečistotami a poškozením. Skříně mohou být vyrobeny z různých materiálů, jako je ocel, hliník nebo plast.
Základní deska
Základní deska je hlavní deska počítače, která spojuje všechny ostatní komponenty. Obsahuje procesor, paměť RAM, sloty pro grafickou kartu a další zařízení.
Procesor (CPU)
Procesor je "mozek" počítače. Zpracovává data a provádí instrukce. Rychlost procesoru se měří v gigahertzech (GHz). Čím vyšší je rychlost procesoru, tím rychleji může počítač zpracovávat data.
Operační paměť (RAM)
Operační paměť je krátkodobá paměť počítače. Ukládá data a instrukce, které jsou aktuálně zpracovávány procesorem. Kapacita paměti RAM se měří v gigabajtech (GB). Čím větší je kapacita paměti RAM, tím více dat a instrukcí může počítač uložit.
Úložiště dat
Úložiště dat je dlouhodobá paměť počítače. Ukládá operační systém, software a uživatelská data. Existuje několik typů úložišť dat, včetně pevných disků (HDD), solid-state disků (SSD) a optických jednotek.
Grafická karta
Grafická karta je zodpovědná za zobrazování grafiky na monitoru. Čím výkonnější je grafická karta, tím lepší bude kvalita grafiky.
Zvuková karta
Zvuková karta je zodpovědná za zpracování zvuku. Čím lepší je zvuková karta, tím lepší bude kvalita zvuku.
Reproduktory
Reproduktory jsou zodpovědné za přehrávání zvuku. Kvalita reproduktorů se liší v závislosti na jejich velikosti, výkonu a dalších faktorech.
Monitor
Monitor je obrazovka počítače. Zobrazuje grafický výstup grafické karty. Monitory se liší velikostí, rozlišením a typem panelu.
Myš
Myš je vstupní zařízení, které umožňuje uživatelům interagovat s počítačem. Umožňuje uživatelům klikat na ikony, vybírat text a provádět další akce.
Klávesnice
Klávesnice je vstupní zařízení, které umožňuje uživatelům zadávat text a příkazy. Klávesnice se liší v rozložení kláves, velikosti a dalších faktorech.
Software
Software je sada pokynů, které lze uložit a spustit pomocí hardwaru. Software lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:
Operační systém: Operační systém je základní software, který řídí počítač a poskytuje rozhraní pro uživatele.
Aplikační software: Aplikační software je software, který provádí specifické úlohy, jako je zpracování textu, úprava fotografií nebo hraní her.
Hardware a software spolu úzce spolupracují, aby umožnily počítačům provádět širokou škálu úkolů. Hardware poskytuje fyzické prostředky k provádění úkolů, zatímco software poskytuje pokyny, jak tyto úkoly provádět.
Robustní počítač je počítač, který je speciálně navržen tak, aby spolehlivě fungoval v náročných podmínkách, jako jsou silné vibrace, extrémní teploty a vlhké nebo prašné prostředí. Jsou navrženy od počátku pro typ hrubého používání, který je pro tyto podmínky typický, nejen ve vnějším krytu, ale také ve vnitřních komponentech a chladicích systémech. Typickými prostředími pro robustní notebooky, tablety a PDA jsou veřejná bezpečnost, terénní prodej, terénní servis, výroba, maloobchod, zdravotnictví, stavebnictví, doprava/distribuce a armáda. Používají se v zemědělském průmyslu a jednotlivci pro outdoorové rekreační aktivity.
Charakteristiky robustních počítačů
Robustní počítače mají řadu charakteristik, které je odlišují od běžných počítačů:
Odolné šasi: Šasi robustního počítače je vyrobeno z odolných materiálů, jako je hliník, hořčík nebo polykarbonát. Je navrženo tak, aby odolalo nárazům, vibracím a pádům.
Těsnění: Robustní počítače jsou utěsněny proti vniknutí prachu a vody. To zajišťuje, že mohou být použity v náročných podmínkách, jako je déšť, sníh nebo prašné prostředí.
Chlazení: Robustní počítače mají efektivní chladicí systémy, které zajišťují, že se nepřehřejí ani při intenzivním používání.
Komponenty odolné proti nárazům: Komponenty robustních počítačů, jako jsou pevné disky a paměť, jsou odolné proti nárazům. To zajišťuje, že počítač bude pokračovat v práci i v případě náhlého nárazu nebo pádu.
Dlouhá životnost baterie: Robustní počítače mají dlouhou životnost baterie, která zajišťuje, že mohou být použity po delší dobu bez nutnosti dobíjení.
Výhody robustních počítačů
Robustní počítače nabízejí řadu výhod oproti běžným počítačům:
Spolehlivost: Robustní počítače jsou navrženy tak, aby spolehlivě fungovaly i v těch nejnáročnějších podmínkách.
Odolnost: Robustní počítače jsou odolné proti nárazům, vibracím, prachu a vodě. To zajišťuje, že je lze používat v různých prostředích.
Přenositelnost: Robustní počítače jsou navrženy tak, aby byly přenosné. To zajišťuje, že je lze snadno přenášet z jednoho místa na druhé.
Dlouhá životnost: Robustní počítače mají dlouhou životnost, což zajišťuje, že je lze používat po mnoho let.
Nevýhody robustních počítačů
Robustní počítače mají také několik nevýhod:
Vyšší cena: Robustní počítače jsou obecně dražší než běžné počítače.
Nižší výkon: Robustní počítače mají obecně nižší výkon než běžné počítače.
Menší výběr: Výběr robustních počítačů je obecně menší než výběr běžných počítačů.
Závěr
Robustní počítače jsou speciálně navržené počítače, které jsou vhodné pro použití v náročných podmínkách. Nabízejí řadu výhod, jako je spolehlivost, odolnost, přenositelnost a dlouhá životnost. Nicméně jsou také dražší, mají nižší výkon a menší výběr než běžné počítače.
Globální poziční systém (GPS)
Úvod
Globální poziční systém (GPS) je satelitní navigační systém, který je vlastněn vládou Spojených států a provozován Vesmírnými silami Spojených států. Je to jeden z globálních navigačních satelitních systémů (GNSS), které poskytují informace o zeměpisné poloze a čase přijímači GPS kdekoli na Zemi nebo v její blízkosti, kde je přímá viditelnost na čtyři nebo více satelitů GPS.
Princip fungování
GPS funguje na principu trilaterace. Přijímač GPS měří vzdálenost od čtyř nebo více satelitů GPS a používá tyto informace k výpočtu své vlastní polohy. Každý satelit GPS vysílá signál, který obsahuje jeho přesný čas a polohu. Přijímač GPS porovnává čas příjmu signálu s časem odeslání signálu a vypočítá dobu, kterou signál potřeboval k cestování. Zná-li přijímač dobu, kterou signál potřeboval k cestování, a rychlost světla, může vypočítat vzdálenost od satelitu.
Historie
Vývoj GPS začal v roce 1973, kdy americké ministerstvo obrany zahájilo projekt Navstar GPS. První satelit GPS byl vypuštěn v roce 1978 a plná konstelace 24 satelitů byla dokončena v roce 1993. GPS byl původně vyvinut pro vojenské účely, ale od roku 1983 je k dispozici také pro civilní použití.
Současný stav
Dnes je GPS široce používán v různých aplikacích, včetně navigace, geodezie, mapování a sledování. Je to základní technologie pro mnoho moderních zařízení, jako jsou smartphony, automobily a drony.
Výhody GPS
Přesnost: GPS poskytuje přesné informace o poloze, které jsou nezbytné pro mnoho aplikací.
Dostupnost: GPS je k dispozici kdekoli na Zemi nebo v její blízkosti, kde je přímá viditelnost na čtyři nebo více satelitů GPS.
Spolehlivost: GPS je spolehlivý systém, který funguje nepřetržitě, i za nepříznivého počasí.
Bezplatné použití: GPS je k dispozici zdarma pro každého s přijímačem GPS.
Nevýhody GPS
Závislost na satelitech: GPS je závislý na satelitech, které mohou být zranitelné vůči rušení nebo výpadkům.
Citlivost na překážky: Přijímače GPS mohou mít problémy s příjmem signálu v oblastech s překážkami, jako jsou budovy nebo stromy.
Omezená přesnost uvnitř: Přijímače GPS mohou mít problémy s příjmem signálu uvnitř budov, což může vést k nepřesným informacím o poloze.
Budoucnost GPS
GPS je neustále vyvíjen a vylepšován. Mezi plánovaná vylepšení patří:
Zvýšená přesnost: Budoucí generace satelitů GPS budou mít vylepšenou přesnost, což umožní přesnější informace o poloze.
Nové signály: Budoucí generace satelitů GPS budou vysílat nové signály, které budou odolnější vůči rušení a budou poskytovat lepší pokrytí v oblastech s překážkami.
Integrace s jinými systémy: GPS bude integrován s jinými GNSS, jako je GLONASS a Galileo, což poskytne ještě lepší pokrytí a přesnost.