Brindisi
Brindisi (sicilsky Brìnnisi) je město v regionu Apulie v jižní Itálii, hlavní město provincie Brindisi, na pobřeží Jaderského moře. Historicky město sehrálo důležitou úlohu v obchodu a kultuře díky své strategické poloze na Apeninském poloostrově a svému přístavu na Jaderském moři. Město zůstává důležitým přístavem pro obchod sŘeckem a Středním východem. Jeho průmysl zahrnuje zemědělství, chemické závody a generování elektřiny. Město Brindisi bylo sídlem vlády Italského království od září 1943 do únoru 1944.
Zeměpis
Brindisi se nacházi na jihovýchodním pobřeží Itálie, na Jaderském moři. Město je obklopeno plochou krajinou s olivovými háji a vinicemi. Přístav Brindisi je jedním z největších a nejdůležitých přístavů v jižní Itálii.
Historie
Brindisi bylo založeno Messapy, kmenem z Ilýrie, ve 4. století př. n. l. Město se stalo důležitým obchodním centrem a přístavem pro starověkéŘeky. V roce 267 př. n. l. bylo Brindisi obsazenoŘímany, kteří z něho učinili námořní základnu. Město se stalo důležitým přístavem pro obchod s východem.
Ve středověku bylo Brindisi ovládáno Byzantinci, Longobardy a Normandy. V roce 1071 se stalo součástí Normanského království Sicílie. Město bylo důležitým centrem křižáckých tažení a bylo odrazovým místem pro křižácké armády.
V 16. století se Brindisi stalo španělským městem. Město bylo opevněno a stalo se důležitou základnou pro španělskou flotilu. V roce 1714 se Brindisi stalo součástí Habsburské říše. Město bylo obsazeno francouzskou armádou v letech 1806-1815.
V roce 1861 se Brindisi stalo součástí sjednoceného Itálie. Město se stalo důležitým přístavem pro obchod s východem. V roce 1943 se Brindisi stalo sídlem vlády Italského království.
Kultura
Brindisi je město s bohatou kulturou a historií. Město je domovem mnoha historickych budov, muzeí a kostelů. Brindisi je také známé pro své tradiční kuchyni a vína.
Turistické atrakce
Brindisi je oblíbenou turistickou destinací. Město je domovem mnoha historickych budov, muzeí a kostelů. Mezi nejnavštěvovanější turistické atrakce patří:
Zámek Svevo - hrad postavený ve 13. století císařem Fridrichem II.
Katedrála - katedrála z 11. století s nádhernou fasádou a kryptou
Bazilika Santa Maria degli Angeli - bazilika z 17. století s nádhernou freskou
Muzeum archeologie - muzeum s kolekcí artefaktů z prehistorického a římského věku
Muzeum Risorgimento - muzeum věnované historii sjednoceného Itálie
Doprava
Brindisi je dobře spojeno se zbytkem Itálie letecky, vlaky a autobusy. Město má mezinárodni letiště s lety do hlavních měst Evropy. Brindisi je také důležitým přístavem pro trajekty doŘecka a Albánie.
Ekonomie
Ekonomika Brindisi je založena na obchodu, turismu a zemědělství. Město je domovem několika velkých průmyslových závodů, včetně chemického závodu a elektrárny. Brindisi je také důležitým přístavem pro obchod sŘeckem a Středním východem.
Heraclea, též Herakleia nebo Herakleia (starořečtina: Ἡράκλεια), bylo antické město. Nacházelo se na Tarentském zálivu mezi řekami Aciris (dnešní Agri) a Siris (dnešní Sinni). Zbytky města se nacházejí v moderní obci Policoro v provincii Matera v italském regionu Basilicata.
Heraclea byla založena v roce 432 př. n. l. kolonisty z Tarentu a Siris. Město bylo pojmenováno po Héraklovi, hrdinovi řecké mytologie. Heraclea se rychle stala důležitým obchodním a kulturním centrem. Byla známá svou produkcí olivového oleje, vína a keramiky.
V roce 280 př. n. l. se Heraclea stala dějištěm významné bitvy mezi Římany a Pyrrhem, králem Epiru. Bitva skončila vítězstvím Římanů, ale Pyrrhovo vítězství bylo tak nákladné, že se stalo známé jako "Pyrrhovo vítězství".
Heraclea upadala v průběhu římské nadvlády. Město bylo nakonec opuštěno v 9. století n. l. po sérii zemětřesení a nájezdů Saracenů.
Zbytky Heraclei jsou dnes rozsáhlým archeologickým nalezištěm. K vidění jsou zbytky městských hradeb, chrámů, divadla a dalších veřejných budov. Naleziště je přístupné veřejnosti a je spravováno Soprintendenza per i Beni Archeologici della Basilicata.
Mezi hlavní památky Heraclei patří:
Městské hradby: Hradby byly postaveny v 5. století př. n. l. a měly délku asi 5 km. Zbytky hradeb jsou dnes viditelné po celém nalezišti.
Chrám Athény: Chrám byl postaven v 5. století př. n. l. a byl zasvěcen bohyni Athéně. Chrám byl zničen v 3. století př. n. l., ale jeho základy jsou stále viditelné.
Divadlo: Divadlo bylo postaveno v 4. století př. n. l. a mohlo pojmout až 5 000 diváků. Divadlo bylo používáno pro představení divadelních her a hudebních vystoupení.
Agora: Agora byla hlavním náměstím Heraclei. Byla obklopena veřejnými budovami, obchody a dílnami. Agora byla místem setkávání občanů a konaly se zde trhy a shromáždění.
Heraclea je významné archeologické naleziště, které poskytuje vhled do starověké řecké a římské kultury. Zbytky města jsou dobře zachovalé a jsou přístupné veřejnosti. Heraclea je oblíbenou turistickou destinací a je také místem konání mnoha kulturních akcí.
Laus (Λᾶος) Laus, také známé jako Laos, bylo starověké město na pobřeží Tyrhénského moře. Nacházelo se při ústí řeky Lao, která tvořila hranici mezi Lukánií a Bruttiem ve starověku a dala městu jméno. Archeologické naleziště města se nachází nedaleko od Marcelliny, poblíž Santa Maria del Cedro v Kalábrii. Historie Laus byl založen řeckými kolonisty v 6. století před naším letopočtem a stal se prosperujícím městem díky své strategické poloze na obchodní cestě mezi Řeckem a Itálií. Město bylo obýváno řeckou a lukánskou kulturou a bylo známé svou výrobou keramiky a bronzových předmětů. V roce 272 př. n. l. bylo Laus dobyto Římany a stalo se součástí Římské republiky. Město nadále prosperovalo pod římskou nadvládou a stalo se důležitým přístavem a obchodním centrem. Ve středověku bylo Laus opuštěno a jeho ruiny byly znovuobjeveny až v 19. století. Archeologické vykopávky v 20. století odhalily pozůstatky městských hradeb, chrámů, divadla a dalších veřejných budov. Archeologické naleziště Archeologické naleziště Laus se rozkládá na ploše 60 hektarů a je přístupné veřejnosti. Návštěvníci si mohou prohlédnout pozůstatky městských hradeb, chrámů, divadla a dalších veřejných budov. Na místě se nachází také muzeum, které vystavuje artefakty nalezené při vykopávkách. Význam Laus je významným archeologickým nalezištěm, které poskytuje cenné informace o řecké, lukánské a římské kultuře v jižní Itálii. Město bylo důležitým obchodním a kulturním centrem a jeho ruiny jsou svědectvím bohaté historie regionu.
Scylletium (Skylletion, Scolacium)
Scylletium, známé také jako Skylletion nebo Scolacium, bylo starobylé přímořské město v Kalábrii v jižní Itálii. Jeho ruiny se nacházejí ve frazione Roccelletta poblíž Catanzara s výhledem na Squillaceký záliv.
Historie
Scylletium bylo založeno v 6. století př. n. l. řeckými kolonisty z Achaje. Město se stalo důležitým obchodním centrem a přístavem. V 3. století př. n. l. bylo dobyto Římany a stalo se součástí Římské říše. Pod římskou nadvládou město vzkvétalo a stalo se municipiem.
Vykopávky
Vykopávky v Scylletiu začaly v roce 1982 a odhalily pozůstatky města, včetně:
Městské hradby
Amfiteátr
Lázně
Fórum
Chrámy
Amfiteátr
Amfiteátr v Scylletiu je jednou z nejzachovalejších římských staveb v Kalábrii. Byl postaven ve 2. století n. l. a mohl pojmout až 5 000 diváků. Amfiteátr se používal pro gladiátorské zápasy a další veřejné představení.
Lázně
Lázně v Scylletiu byly rozsáhlým komplexem, který se skládal z teplých, studených a vlažných lázní. Lázně byly vyzdobeny mramorovými obklady a sochami.
Fórum
Fórum bylo centrem veřejného života v Scylletiu. Bylo obklopeno veřejnými budovami, včetně baziliky a chrámů.
Chrámy
V Scylletiu byly objeveny pozůstatky několika chrámů, včetně chrámu zasvěceného bohyni Minervě.
Muzeum
V Roccellettě se nachází muzeum, které vystavuje artefakty nalezené při vykopávkách v Scylletiu. Mezi vystavené předměty patří sochy, keramika a mince.
Dnešní stav
Ruiny Scylletia jsou přístupné veřejnosti a jsou oblíbenou turistickou destinací. Město je živoucím připomínkou bohaté historie Kalábrie.
Reggio Calabria Historie Reggio Calabria je nejstarším městem v regionu Kalábrie a v dobách starověku byla významnou a prosperující kolonií Velkého Řecka (Magna Graecia). Zeměpis Reggio Calabria se nachází na "špičce" italského poloostrova a od ostrova Sicílie je odděleno Messinskou úžinou. Leží na svazích Aspromonte, dlouhého a skalnatého pohoří, které se táhne středem regionu. Zemětřesení Reggio Calabria byla postižena několika silnými zemětřeseními, včetně katastrofického zemětřesení v roce 1908, které zničilo většinu města. Seismická aktivita je způsobena tím, že Reggio leží na euroasijské desce v blízkosti zlomové linie, kde se setkává s africkou deskou, která prochází úžinou a odděluje dvě evropské oblasti, Kalábrii a Sicílii, do dvou odlišných tektonických oblastí. Ekonomika Reggio Calabria je významným ekonomickým centrem pro regionální služby a dopravu na jižním pobřeží Středozemního moře. Společně s Neapolí a Tarantem je Reggio domovem jednoho z nejdůležitějších archeologických muzeí, prestižního Národního archeologického muzea Velkého Řecka (Magna Græcia), které je věnováno starověkému Řecku (a vystavuje Bronzy z Riace, vzácné příklady řecké bronzové sochařství, které se staly jedním ze symbolů města). Kultura Centrum města, sestávající převážně z budov ve stylu Art Nouveau, má lineární vývoj podél pobřeží s rovnoběžnými ulicemi a promenáda je lemována vzácnými magnoliemi a exotickými palmami. Zajímavosti Reggio Calabria je známé svou přezdívkou "město Bronzů" podle Bronzů z Riace, které svědčí o jejím řeckém původu; "město bergamotu", který se pěstuje výhradně v tomto regionu; a "město Fatamorgány", optického jevu viditelného v Itálii pouze z pobřeží Reggio.
Policastro Bussentino
Policastro Bussentino (nebo zkráceně Policastro) je italské město a část obce Santa Marina (které je sídlem) v provincii Salerno v regionu Kampánie. Je to bývalé biskupství, nyní titulární sídlo, a má 1 625 obyvatel.
Poloha
Policastro Bussentino se nachází v jihozápadní Itálii, v oblasti Cilento v provincii Salerno. Leží na pobřeží Tyrhénského moře, asi 100 km jižně od města Neapol. Město je obklopeno kopci a má krásné výhledy na moře a okolní krajinu.
Historie
Historie Policastra Bussentina sahá až do starověku. Oblast byla osídlena již v době bronzové a později se stala součástí starověkého Řecka a Říma. Město bylo založeno v 10. století našeho letopočtu a stalo se důležitým obchodním a námořním centrem. V 11. století se stalo biskupstvím a v průběhu staletí bylo ovládáno různými mocnostmi, včetně Normanů, Štaufů a Anjouovců.
V 19. století se Policastro Bussentino stalo součástí sjednoceného Italského království. Město utrpělo značné škody během druhé světové války, ale bylo později přestavěno.
Ekonomika
Ekonomika Policastra Bussentina je založena především na cestovním ruchu, zemědělství a rybolovu. Město je oblíbenou turistickou destinací díky svým krásným plážím, historickým památkám a malebnému prostředí. V okolí se pěstuje ovoce, zelenina a olivy a rybolov je důležitým zdrojem obživy pro místní obyvatele.
Památky
Policastro Bussentino má řadu historických a kulturních památek, včetně:
Katedrála Santa Marina: Katedrála byla postavena v 11. století a je hlavním kostelem ve městě. Má krásnou fasádu a interiér zdobený freskami a mozaikami.
Hrad Bussentino: Hrad byl postaven v 13. století a nachází se na kopci s výhledem na město. Je to dobře zachovalý příklad středověké architektury.
Palazzo Baronale: Palác byl postaven v 16. století a byl sídlem místních baronů. Má krásnou fasádu a interiér zdobený freskami.
Archeologické naleziště Elea-Velia: Archeologické naleziště se nachází nedaleko Policastra Bussentina a je místem starověkého řeckého města Elea-Velia. Naleziště obsahuje pozůstatky chrámů, divadel a dalších budov.
Kultura
Policastro Bussentino má bohatou kulturu a tradice. Město pořádá řadu festivalů a akcí po celý rok, včetně:
Festival Santa Marina: Festival se koná v červenci a oslavuje patronku města. Zahrnuje procesí, koncerty a ohňostroj.
Festival rybolovu: Festival se koná v srpnu a oslavuje místní rybolovnou tradici. Zahrnuje soutěže v rybolovu, ukázky vaření a hudební vystoupení.
Festival vína: Festival se koná v září a oslavuje místní vinařskou tradici. Zahrnuje ochutnávky vína, výstavy a hudební vystoupení.
Doprava
Policastro Bussentino je dobře spojeno se zbytkem Itálie silnicí a železnicí. Město má železniční stanici na trati Salerno-Reggio Calabria a je přístupné také po dálnici A3.
Thurii (řecky: Θούριοι, latinsky: Thurium, později Copia nebo Copiae) bylo starověké řecké město ležící na pobřeží Tarantského zálivu, v blízkosti nebo přímo na místě dříve známého města Sybaris, jehož místo zaujalo. Ruiny města se nacházejí v archeologickém parku Sybaris poblíž města Sibari v provincii Cosenza v Kalábrii v Itálii.
Historie
Thurii bylo založeno v roce 444 př. n. l. kolonisty z Athén a dalších řeckých měst. Město bylo pojmenováno podle řeky Thurii, která protékala poblíž. Thurii se rychle stalo prosperujícím městem a hrálo významnou roli v politice a kultuře Magna Graecia.
V roce 282 př. n. l. bylo Thurii dobyto Římany a stalo se římskou kolonií. Město se stalo známé jako Copia nebo Copiae a nadále prosperovalo pod římskou nadvládou.
V 5. století n. l. bylo Thurii zničeno vandaly. Město bylo později přestavěno, ale nikdy nedosáhlo svého dřívějšího významu.
Archeologie
Ruiny Thurii byly vykopány v 19. a 20. století. Vykopávky odhalily pozůstatky městských hradeb, chrámů, divadla, agory a dalších veřejných budov.
Mezi nejvýznamnější archeologické nálezy patří:
Městské hradby: Hradby byly postaveny v 5. století př. n. l. a měly délku přibližně 6 km.
Chrám Athény: Chrám byl postaven v 5. století př. n. l. a byl zasvěcen bohyni Athéně.
Divadlo: Divadlo bylo postaveno ve 4. století př. n. l. a mohlo pojmout až 5 000 diváků.
Agora: Agora byla centrálním náměstím města a byla místem politických a obchodních aktivit.
Význam
Thurii bylo významným městem v Magna Graecia a hrálo klíčovou roli v řecké kolonizaci jižní Itálie. Město bylo také centrem kultury a vzdělanosti a bylo domovem několika významných filozofů a historiků.
Ruiny Thurii jsou důležitým archeologickým nalezištěm, které poskytuje vhled do života a kultury starověkého řeckého města.
Akrai (řecky Ἄκραι, latinsky Acrenses) byla řecká kolonie v oblasti Magna Graecia, kterou na Sicílii založili Syrakusané v roce 663 př. n. l. Nacházela se v blízkosti dnešního města Palazzolo Acreide. Historie Akrai bylo založeno jako kolonie Syrakus v 7. století př. n. l. a rychle se stalo prosperujícím městem. V 5. století př. n. l. se stalo spojencem Athén během peloponéské války. Později se stalo součástí Římské říše a bylo jedním z nejdůležitějších měst na Sicílii. V 9. století n. l. bylo Akrai zničeno Saracény a jeho obyvatelé byli přesídleni do nedalekého města Palazzolo. Archeologické naleziště Archeologické naleziště Akrai se nachází na kopci s výhledem na město Palazzolo Acreide. Vykopávky odhalily pozůstatky řeckého divadla, chrámu, agora a dalších budov. Řecké divadlo Řecké divadlo v Akrai je jedním z nejlépe zachovaných na Sicílii. Bylo postaveno ve 4. století př. n. l. a mohlo pojmout až 5 000 diváků. Divadlo bylo využíváno pro představení her a hudebních představení. Chrám Chrám v Akrai byl zasvěcen bohyni Demeter. Byl postaven v 5. století př. n. l. a měl dórský styl. Chrám byl zničen v 9. století n. l. Saracény. Agora Agora byla centrálním náměstím v Akrai. Byla obklopena obchody, dílnami a veřejnými budovami. Agora byla místem konání shromáždění a trhů. Další budovy Kromě divadla, chrámu a agora byly v Akrai vykopány i další budovy, včetně gymnázia, lázní a akvaduktu. Tyto budovy svědčí o prosperitě města v době jeho největšího rozkvětu. Závěr Akrai bylo důležitým městem v oblasti Magna Graecia a jeho archeologické naleziště nabízí cenný pohled do řecké a římské historie Sicílie. Divadlo, chrám a agora jsou jen některé z mnoha pozoruhodných památek, které toto místo nabízí.
Agrigento
Agrigento (italsky: [agridʒɛnto]; sicilsky: Girgenti [dʒirdʒɛndi] nebo Giurgenti [dʒurdʒɛndi]; starořecky: Ἀκράγας, latinsky: Akrágas nebo Agrigentum; punsky: ’GRGNT; arabsky: كركنت, Kirkant, nebo جرجنت Jirjant) je město na jižním pobřeží Sicílie, Itálie a hlavní město provincie Agrigento.
Bylo to jedno z hlavních měst během zlatého věku starověkého Řecka.
Historie
Agrigento bylo založeno řeckými kolonisty v 6. století před naším letopočtem. Město rychle rostlo a stalo se jedním z nejbohatších a nejmocnějších měst v Řecku. V 5. století před naším letopočtem se Agrigento stalo centrem řecké kultury a umění. Město bylo domovem mnoha slavných básníků, filozofů a umělců.
V roce 406 před naším letopočtem bylo Agrigento dobyto Kartaginci. Město bylo vypleněno a mnoho jeho obyvatel bylo zotročeno. V roce 262 před naším letopočtem bylo Agrigento dobyto Římany. Město bylo přejmenováno na Agrigentum a stalo se součástí římské provincie Sicílie.
V 5. století našeho letopočtu bylo Agrigentum dobyto Vandaly. Město bylo znovu vypleněno a mnoho jeho obyvatel bylo zabito. V 6. století našeho letopočtu bylo Agrigentum dobyto Byzantinci. Město bylo přejmenováno na Girgenti a stalo se součástí Byzantské říše.
V 9. století našeho letopočtu bylo Girgenti dobyto Araby. Město bylo přejmenováno na Jirjant a stalo se součástí arabského emirátu Sicílie. V 11. století našeho letopočtu bylo Jirjant dobyto Normany. Město bylo přejmenováno na Agrigento a stalo se součástí normanského království Sicílie.
V 13. století našeho letopočtu bylo Agrigento dobyto Šváby. Město bylo přejmenováno na Girgenti a stalo se součástí švábského království Sicílie. V 15. století našeho letopočtu bylo Girgenti dobyto Španěly. Město bylo přejmenováno na Agrigento a stalo se součástí španělského království Sicílie.
V 19. století našeho letopočtu se Agrigento stalo součástí sjednoceného Italského království. Město bylo přejmenováno na Girgenti a stalo se součástí italské provincie Agrigento. V roce 1927 bylo město přejmenováno zpět na Agrigento.
Geografie
Agrigento se nachází na jižním pobřeží Sicílie, Itálie. Město je postaveno na kopci s výhledem na Středozemní moře. Agrigento je obklopeno úrodnou zemědělskou půdou.
Klima
Agrigento má středomořské klima. Léta jsou horká a suchá, zatímco zimy jsou mírné a vlhké. Průměrná teplota v lednu je 10 °C, zatímco průměrná teplota v červenci je 25 °C. Průměrné roční srážky jsou 500 mm.
Ekonomika
Ekonomika Agrigenta je založena na zemědělství, cestovním ruchu a službách. Město je centrem zemědělské oblasti, která produkuje obilí, olivy, hrozny a mandle. Agrigento je také oblíbenou turistickou destinací díky svým starověkým řeckým ruinám.
Kultura
Agrigento má bohatou kulturu. Město je domovem mnoha muzeí, galerií a divadel. Agrigento je také známé svou gastronomií. Město je domovem mnoha restaurací, které podávají tradiční sicilská jídla.
Doprava
Agrigento je spojeno se zbytkem Sicílie železnicí a silnicí. Město má také letiště, které nabízí lety do hlavních měst v Itálii a Evropě.
Turistické atrakce
Agrigento je domovem mnoha turistických atrakcí. Nejoblíbenější turistickou atrakcí je Údolí chrámů. Údolí chrámů je archeologické naleziště, které obsahuje pozůstatky sedmi starověkých řeckých chrámů.
Další oblíbenou turistickou atrakcí je Archeologické muzeum. Archeologické muzeum obsahuje sbírku artefaktů z Agrigenta a okolní oblasti.
Slavní lidé
Agrigento je rodištěm mnoha slavných lidí. Mezi nejznámější patří:
Empedokles, filozof
Akragantinos, historik
Gorgias, rétor
Agathocles, tyran
Archimedes, matematik a vynálezce
Gela Gela je město a obec (obec) v autonomním regionu Sicílie v Itálii; z hlediska rozlohy a počtu obyvatel je to největší obec na jižním pobřeží Sicílie. Gela je součástí provincie Caltanissetta a je jednou z mála obcí v Itálii, jejíž populace a rozloha přesahují rozlohu a populaci provinčního hlavního města. Gela byla založena v roce 698 př. n. l. řeckými kolonisty z Rhodu a Kréty; byla to vlivná polis Magna Graecia v 7. a 6. století př. n. l. a stala se jedním z nejmocnějších měst až do 5. století př. n. l. Aischylos, slavný dramatik, zde žil a zemřel v roce 456 př. n. l. V roce 1943, během invaze na Sicílii, provedly spojenecké síly své první vylodění na ostrově u Gely.