Helorus Helorus, někdy také nazývaný Heloros, Helorum nebo Elorus, bylo starověké řecké město v oblasti Magna Graecia na Sicílii. Nacházelo se poblíž východního pobřeží, asi 40 km jižně od Syrakus a na březích stejnojmenné řeky. V současné době je to archeologické naleziště v moderní obci Noto. Historie Helorus byl založen v 7. století před naším letopočtem řeckými kolonisty z Megary Hyblaea. Město se rychle rozvíjelo a stalo se důležitým obchodním a zemědělským centrem. V 5. století před naším letopočtem se Helorus stal součástí Syrakuské říše a zůstal pod její nadvládou až do roku 211 před naším letopočtem, kdy byl dobyt Římany. Po římském dobytí ztratil Helorus na významu a stal se malým městem. V 6. století našeho letopočtu bylo město opuštěno a jeho obyvatelé se přestěhovali do nedalekého města Noto. Archeologické naleziště Archeologické naleziště Helorus se nachází na útesu s výhledem na řeku Helorus. Zbytky města zahrnují městské hradby, chrámy, divadlo a agora. Městské hradby Městské hradby Heloru byly postaveny v 5. století před naším letopočtem a byly dlouhé asi 3 km. Hradby byly postaveny z velkých vápencových bloků a měly několik bran. Chrámy V Heloru bylo několik chrámů, z nichž nejvýznamnějším byl chrám bohyně Demetery. Chrám byl postaven v 5. století před naším letopočtem a byl obklopen posvátným okrskem. Divadlo Divadlo v Heloru bylo postaveno ve 3. století před naším letopočtem a mělo kapacitu asi 3 000 diváků. Divadlo bylo používáno pro představení her a hudebních vystoupení. Agora Agora byla hlavním veřejným prostranstvím v Heloru. Byla obklopena kolonádou a sloužila jako místo pro setkávání, obchodování a politické diskuse. Význam Helorus byl důležitým městem v Magna Graecia a hrál významnou roli v historii Sicílie. Archeologické naleziště Helorus poskytuje cenné poznatky o starověké řecké civilizaci na Sicílii.
Himera (řecky Ἱμέρα) bylo velké a významné starověké řecké město ležící na severním pobřeží Sicílie při ústí řeky stejného jména (dnešní Imera Settentrionale), mezi Panormus (dnešní Palermo) a Cephaloedium (dnešní Cefalù) v obci Termini Imerese. Mnoho jeho pozůstatků lze navštívit a na místě jsou dvě muzea.
Historie
Himera byla založena v roce 648 př. n. l. řeckými kolonisty z města Zancle (dnešní Messina). Město rychle rostlo a stalo se důležitým obchodním a kulturním centrem. V 5. století př. n. l. byla Himera dějištěm dvou významných bitev:
Bitva u Himery (480 př. n. l.): Řecké spojenectví porazilo kartaginskou armádu pod vedením Hamilkara. Tato bitva byla významným vítězstvím Řeků a pomohla zabránit kartaginské invazi do Řecka.
Bitva u Himery (409 př. n. l.): Kartaginská armáda pod vedením Hannibala Maga porazila řecké síly pod vedením Dionýsia I. z města Syrakusy. Tato bitva znamenala konec řecké nadvlády nad západní Sicílií.
Po bitvě v roce 409 př. n. l. byla Himera dobyta Kartaginci a její obyvatelé byli prodáni do otroctví. Město bylo zničeno a zůstalo opuštěné po mnoho staletí.
Archeologické naleziště
Archeologické naleziště Himery se nachází na pobřežní pláni poblíž moderního města Termini Imerese. Na místě lze vidět pozůstatky řeckého města, včetně městských hradeb, chrámů, divadla a agory.
Nejvýznamnějším pozůstatkem je Chrám vítězství, který byl postaven po bitvě v roce 480 př. n. l. Chrám byl zasvěcen bohyni Athéně a je jedním z nejlépe zachovaných řeckých chrámů na Sicílii.
Na místě jsou také dvě muzea:
Archeologické muzeum Himery vystavuje nálezy z archeologického naleziště, včetně soch, keramiky a šperků.
Antiquarium Himery vystavuje nálezy z nekropolí, která se nachází poblíž města.
Turismus
Archeologické naleziště Himery je oblíbeným turistickým cílem. Na místě jsou k dispozici prohlídky s průvodcem a návštěvníci si mohou prohlédnout pozůstatky řeckého města a muzea.
Zajímavosti
Himera byla rodištěm řeckého filozofa Empedokla.
Město bylo zničeno zemětřesením v roce 368 n. l.
V roce 1997 bylo archeologické naleziště Himery zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Hybla Gereatis (řecky: Ὕβλα ἡ Γελεᾶτις) bylo starověké město v Magna Graecia na Sicílii, které se nacházelo na jižním svahu Etny, nedaleko řeky Symaethus, v dnešním městě Paternò. Na Sicílii bylo nejméně tři (a možná až pět) měst pojmenovaných "Hybla", která jsou často zaměňována a někdy je velmi obtížné je od sebe odlišit. Hybla Gereatis byla popisována jako největší a nejvýznamnější ze sicilských měst nazývaných Hybla, a proto byla ztotožňována s Hyblou Major nebo Magna. Pausaniás (v jehož době již nebylo nezávislým městem) popsal město jako ležící na území Catany (dnešní Catania). Podobně ji Thucydides označil jako místo mezi Catanou a Centuripou (dnešní Centuripe), takže Athéňané při návratu z výpravy do tohoto města zpustošili obilná pole Inessaanů a Hyblaeanů. Bylo to jednoznačně sicilské město; a proto je dříve zmiňováno mezi dalšími městy tohoto lidu ve vnitrozemí ostrova, který se Ducetius snažil sjednotit do společné ligy, což Hyblaeans jako jediní odmítli. Je zcela zřejmé, že ve všech výše uvedených pasážích se jedná o aetnajskou Hyblu: a zdá se pravděpodobné, že město Hybla, které bylo napadeno Athéňany krátce po jejich vylodění na Sicílii (Thuc. vi. 62), ale bez úspěchu, nebylo jiné, pouze Thucydides rozlišuje Hyblu jako Hyblu Geleatis (Ὕβλα ἡ Γελεᾶτις) Během druhé punské války zmiňuje Livius Hyblu jako jedno z měst, která byla v roce 211 př. n. l. přinucena k povstání proti Kartágincům, ale byla rychle dobyta zpět římským prétorem M. Corneliem. V době Cicera se Hyblenses (zjevně lidé z aetnaejského města) jeví jako značná městská komunita s územím úrodným na obilí: a Hybla je jedním z mála míst ve vnitrozemí Sicílie, o kterém Pomponius Mela stojí za zmínku. Její jméno se nachází také u Plinia, který ji počítá mezi populi stipendiarii ostrova, a u Ptolemaia. Proto je zvláštní, že Pausanias o ní mluví jako o v jeho době zcela zpustošené. Pasáž je však tak zmatená, že je velmi těžké říci, o které Hyble tam mluví. Nenacházíme o ní žádné pozdější zprávy, i když nápis z křesťanských dob nalezený v Cataně se zřejmě týká Hybly, která stále existovala pod svým starým jménem. Místo, jak naznačil Cluverius, v Paternò (asi 20 km od Catanie), a získává silné potvrzení z objevu oltáře zasvěceného Veneri Victrici Hyblensi v tomto městě. Toto město se často zaměňuje s městem Aetna.
Kamarina (starořecky Καμάρινα) bylo starověké město na jižním pobřeží Sicílie ve Velkém Řecku. Ruiny města a archeologické muzeum se nacházejí jižně od moderního města Scoglitti, městské části obce Vittoria v provincii Ragusa.
Historie
Kamarinu založili v roce 599 př. n. l. Řekové ze Syrakus. Město se stalo důležitým obchodním centrem a přístavem. V 5. století př. n. l. se Kamarina stala spojencem Athén během peloponéské války. Po válce město dobyli Kartaginci, ale později ho znovu získali Řekové.
V roce 262 př. n. l. dobyli Kamarinu Římané. Město zůstalo pod římskou nadvládou až do svého opuštění v 9. století n. l.
Ruiny
Ruiny Kamariny jsou dobře zachovalé a poskytují návštěvníkům pohled do života starověkého řeckého města. Mezi nejvýznamnější památky patří:
Chrám Athény, který byl postaven v 5. století př. n. l.
Agora, která byla centrem města
Divadlo, které bylo postaveno ve 4. století př. n. l.
Hradby, které byly postaveny v 3. století př. n. l.
Archeologické muzeum
Archeologické muzeum v Kamarině vystavuje nálezy z vykopávek v tomto místě. Mezi exponáty patří keramika, sochy, mince a šperky.
Dnes
Kamarina je oblíbeným turistickým cílem. Ruiny města a archeologické muzeum nabízejí návštěvníkům pohled do bohaté historie Sicílie.
Megara Hyblaea
Megara Hyblaea (starořecky Μέγαρα Ὑβλαία) byla starověká řecká kolonie ve Velkém Řecku na Sicílii, která se nacházela poblíž Augusty na východním pobřeží, 20 kilometrů severo-severozápadně od Syrakus, Itálie, na hluboké zátoce vytvořené Xifonským poloostrovem.
Historie
Město založili řeckí osadníci z Megary v 8. století před naším letopočtem a bylo opuštěno přibližně v roce 483 před naším letopočtem. V archaickém Řecku prošlo město řadou kulturních změn, při nichž se měnilo obyvatelstvo a město se dostávalo pod vliv různých mocností.
Vykopávky
První vykopávky v Megare Hyblaea proběhly v roce 1891 a odhalily pozůstatky chrámů, domů a dalších staveb. Nalezené mozaiky, keramika a sochy poskytly cenné informace o historii a kultuře města.
Současný stav
Dnes jsou ruiny Megary Hyblaea přístupné pro návštěvníky a jsou chráněny italskou vládou. Jsou oblíbenou turistickou destinací pro ty, kteří mají zájem o starověkou historii a archeologii.
Další města pojmenovaná "Hybla"
Kromě Megary Hyblaea existovala na Sicílii ještě několik dalších měst pojmenovaných "Hybla". Mezi ně patří:
Hybla Geleatis (starořecky Ὕβλα Γελεᾶτις): Nacházela se v jižní části Sicílie, poblíž moderního města Ragusa.
Hybla Heraea (starořecky Ὕβλα Ἡραία): Nacházela se v centrální části Sicílie, poblíž moderního města Enna.
Hybla Minor (starořecky Ὕβλα Μείζων): Nacházela se v severovýchodní části Sicílie, poblíž moderního města Taormina.
Tato města jsou často zaměňována, protože jejich jména jsou si podobná a jejich historie je propojena. Je těžké je jednoznačně odlišit, ale archeologické důkazy naznačují, že každé z nich mělo své vlastní charakteristické rysy a hrálo důležitou regionální politickou a ekonomickou.
Tindari
Tindari, starověké Tyndaris (starořecky Τυνδαρίς) nebo Tyndarion (Τυνδάριον), je malé městečko, frazione (předměstí nebo městská část) v obci Patti a latinské katolické titulární sídlo. Monumentální ruiny starověkého Tyndaris jsou hlavní atrakcí pro návštěvníky a probíhající vykopávky odhalují další části města. Tindari má slavnou svatyni a je také známé básní Vento a Tindari od Salvatora Quasimoda.
Historie
Tindari bylo založeno v 6. století př. n. l. řeckými kolonisty z Messiny. Město se stalo důležitým přístavem a obchodním centrem a hrálo významnou roli v punských válkách. V roce 254 př. n. l. se stalo římským municipiem a zažilo období prosperity. Ve 4. století n. l. bylo město zničeno barbary a později se stalo byzantským městem. V 9. století n. l. bylo dobyto Araby a v 11. století n. l. Normany.
Památky
Nejvýznamnější památkou v Tindari je řecké divadlo z 3. století př. n. l., které je jedním z nejlépe zachovaných v Itálii. Divadlo bylo postaveno na kopci s výhledem na moře a pojalo až 5 000 diváků. Dalšími pozoruhodnými památkami jsou:
Řecké hradby
Římské lázně
Katedrála z 12. století
Svatyně Černé Madony
Svatyně Černé Madony
Svatyně Černé Madony je jednou z nejoblíbenějších poutních míst v Sicílii. Socha Černé Madony je údajně zázračná a každoročně ji navštěvují tisíce poutníků.
Vento a Tindari
Báseň Vento a Tindari od Salvatora Quasimoda je jednou z nejslavnějších italských básní 20. století. Báseň popisuje Quasimodovu návštěvu Tindari a jeho meditaci o kráse a pomíjivosti života.
Tindari dnes
Tindari je dnes malým městečkem s asi 1 000 obyvateli. Město žije především z cestovního ruchu a rybolovu. Tindari je také oblíbeným místem pro svatby a konference.
Taormina je město na východním pobřeží Sicílie v Itálii. Nachází se v metropolitní oblasti Messiny. Taormina je turistickou destinací již od 19. století. Její pláže na Jónském moři, včetně Isola Bella, jsou přístupné lanovkou vybudovanou v roce 1992 a dálnicemi z Messiny na severu a Catanie na jihu. Ve dnech 26. a 27. května 2017 se v Taormině konal 43. summit G7.
Historie
Taormina byla založena Řeky v 5. století před naším letopočtem a nazývala se Tauroménion. Město bylo důležitým přístavem a obchodním centrem. V roce 212 před naším letopočtem bylo dobyto Římany a stalo se součástí provincie Sicilia.
Po pádu Západořímské říše byla Taormina ovládána Vandaly, Góty a Byzantinci. V roce 902 byla dobyta Araby a stala se součástí jejich emirátu Sicílie. V roce 1078 byla dobyta Normany a stala se součástí Normanského království Sicílie.
V roce 1223 se Taormina stala součástí Svaté říše římské. V roce 1282 byla dobyta Aragonci a stala se součástí Aragonského království Sicílie. V roce 1713 se stala součástí Rakouského císařství. V roce 1816 se stala součástí Království obojí Sicílie. V roce 1860 byla dobyta Garibaldiovými vojsky a stala se součástí sjednocené Itálie.
Památky
Taormina je známá svými historickými památkami, včetně:
Řecké divadlo - bylo postaveno ve 3. století před naším letopočtem a je jedním z nejlépe dochovaných řeckých divadel na světě.
Odeon - malé divadlo, které bylo postaveno ve 2. století před naším letopočtem a bylo používáno pro hudební představení.
Palazzo Corvaja - palác, který byl postaven v 15. století a sloužil jako sídlo sicilského parlamentu.
Katedrála San Nicola di Bari - katedrála, která byla postavena v 13. století a je známá svými krásnými mozaikami.
Palazzo Ciampoli - palác, který byl postaven v 18. století a je známý svými barokními fasádami.
Kultura
Taormina je také známá svou kulturou, včetně:
Taormina Film Fest - filmový festival, který se koná každý rok v červenci.
Taormina Arte - umělecký festival, který se koná každý rok v srpnu.
Taormina Jazz - jazzový festival, který se koná každý rok v září.
Kuchyně
Taormina je známá svou kuchyní, která je ovlivněna řeckou, arabskou a sicilskou kuchyní. Mezi oblíbená jídla patří:
Pasta alla Norma - těstoviny s lilkem, rajčaty a sýrem ricotta.
Arancini - smažené rýžové kuličky plněné masem, sýrem nebo zeleninou.
Cannoli - smažené těstové trubičky plněné sladkým krémem z ricotty.
Doprava
Taormina je přístupná autem, autobusem a vlakem. Město má také letiště, které nabízí lety do několika evropských měst.
Alicudi (italská výslovnost: [aliˈkuːdi]) je nejzápadnější ze sedmi ostrovů tvořících souostroví Liparské ostrovy, což je vulkanický řetěz severně od Sicílie. Ostrov leží asi 40 km západně od Lipari, má celkovou rozlohu 5,2 km² a je přibližně kruhový. Alicudi je hornatý ostrov s nejvyšším bodem na vrcholu Filo dell'Arpa (675 m). Ostrov je tvořen převážně andezitem a trachytem a je sopečného původu. Na ostrově se nachází několik kráterů a lávových proudů. Podnebí Alicudi je středomořské, s horkými léty a mírnými zimami. Průměrná teplota v lednu je 10 °C a v srpnu 25 °C. Ostrov má průměrné roční srážky 500 mm. Alicudi je řídce osídlený ostrov s přibližně 120 stálými obyvateli. Hlavní osadou je Alicudi Porto, která se nachází na severním pobřeží ostrova. Dalšími osadami jsou Contrada Tonna a Contrada Bazzina. Obyvatelé Alicudi se tradičně živí rybolovem a zemědělstvím. Na ostrově se pěstují olivy, hrozny a fíky. Alicudi je také oblíbeným cílem turistů, kteří jsou přitahováni krásnou krajinou, čistými plážemi a klidnou atmosférou. Na Alicudi se lze dostat trajektem z Lipari a Messiny. Ostrov má také malé letiště, které obsluhují charterové lety z několika italských měst.
Liparské ostrovy
Původní název: Isole Eolie, Ìsuli Eoli
Umístění: Tyrhénské moře
Souřadnice: 38°32′ s. š., 14°54′ v. d.
Rozloha: 114,7 km²
Administrativní zařazení: Itálie, region Sicílie, provincie Messina
Populace: 15 419 (k 1. lednu 2019)
Hustota zalidnění: 134,4 obyvatel/km²
Památka UNESCO: ano, od roku 2000
Liparské ostrovy (italsky Isole Eolie, sicilsky Ìsuli Eoli), někdy také nazývané Liparské souostroví (podle největšího ostrova), je sopečné souostroví v Tyrhénském moři severně od Sicílie. Název je odvozen od Aiola, mytického vládce větrů. Obyvatelé ostrovů jsou známí jako Aiolané (italsky Eoliani).
K roku 2011 měly ostrovy trvalou populaci 14 224 obyvatel, poslední oficiální odhad z 1. ledna 2019 uvádí 15 419 obyvatel. Liparské ostrovy jsou oblíbenou turistickou destinací v létě a ročně přilákají až 600 000 návštěvníků.
Souostroví tvoří sedm hlavních ostrovů: Lipari, Vulcano, Salina, Stromboli, Filicudi, Alicudi a Panarea, a řada menších ostrůvků a skal.
Hlavní ostrovy
Lipari: Největší a nejlidnatější ostrov souostroví. Je známý svými sopečnými krátery a termálními prameny.
Vulcano: Ostrov s aktivní sopkou, která se nazývá Gran Cratere.
Salina: Ostrov se dvěma vyhaslými sopkami a úrodnou půdou. Je známý pěstováním kaparů a vína.
Stromboli: Ostrov se stále činnou sopkou, která je známá svými častými erupcemi.
Filicudi: Ostrov s nedotčenou přírodou a skalnatým pobřežím.
Alicudi: Nejzápadnější a nejmenší ostrov souostroví. Je známý svou izolací a nedotčeností.
Panarea: Nejmenší z hlavních ostrovů. Je známý svými krásnými plážemi a živým nočním životem.
Liparské ostrovy jsou oblíbenou destinací pro turisty, kteří hledají krásné pláže, sopečné krajiny a bohatou historii. Na ostrovech se nachází mnoho historických památek, včetně řeckých a římských ruin, středověkých hradů a barokních kostelů.
Filicudi
Filicudi je jedním ze sedmi ostrovů tvořících souostroví Liparské ostrovy, které se nachází 56 km severovýchodně od ostrova Sicílie v jižní Itálii. Jedná se o frazione obce Lipari.
Geografie
Poloha: Tyrhénské moře
Souřadnice: 38°34′17″ s. š., 14°33′45″ v. d.
Souostroví: Liparské ostrovy
Rozloha: 9,49 km²
Nejvyšší bod: Fossa Felci (774 m n. m.)
Správa
Stát: Itálie
Region: Sicílie
Provincie: Messina
Obec: Lipari
Demografie
Obyvatelstvo: 235 (2001)
Hustota zalidnění: 25 obyvatel/km²
Další informace
Oficiální webové stránky: comunelipari.gov.it
Stručný popis
Filicudi je ostrov sopečného původu, který je tvořen převážně lávou a tufem. Ostrov je hornatý, s nejvyšším bodem Fossa Felci (774 m n. m.). Podnebí je středomořské, s horkými a suchými léty a mírnými zimami.
Vegetace ostrova je převážně středomořská, s křovinami, vinicemi a olivovníky. Na ostrově se také nachází několik malých vesnic, z nichž největší je Pecorini Mare.
Filicudi je oblíbenou turistickou destinací, a to díky svým krásným plážím, čistému moři a nedotčené přírodě. Ostrov je přístupný trajektem z města Milazzo na Sicílii.