Geometrický počet
Geometrický počet rozšiřuje geometrickou algebru o diferenciaci a integraci. Formalismus je mocný a může být prokázáno, že zahrnuje další matematické teorie, včetně vektorového počtu, diferenciální geometrie a diferenciálních forem. [1]
Definice
Derivace (generalizace): Derivace je operace, která mapuje funkci na její derivaci.
Diferenciál infinitesimální funkce: Diferenciál funkce je lineární aproximace změny funkce v daném bodě.
Celkový diferenciál funkce: Celkový diferenciál funkce je lineární aproximace změny funkce ve všech směrech v daném bodě.
Koncepty
Notace diferenciace: Derivace funkce f(x) se obvykle značí jako f'(x) nebo dy/dx.
Druhá derivace: Druhá derivace funkce f(x) je derivace její první derivace a obvykle se značí jako f''(x) nebo d^2y/dx^2.
Implicitní diferenciace: Implicitní diferenciace je technika pro nalezení derivace funkce, která je implicitně definována rovnicí.
Logaritmická diferenciace: Logaritmická diferenciace je technika pro nalezení derivace funkce, která zahrnuje logaritmus.
Související rychlosti: Související rychlosti jsou rychlosti, kterými se mění dvě nebo více souvisejících veličin.
Taylorova věta: Taylorova věta je matematická věta, která poskytuje aproximaci funkce jako polynomu.
Pravidla a identity
Součtové pravidlo: Derivace součtu dvou funkcí je součtem jejich derivací.
Pravidlo pro součin: Derivace součinu dvou funkcí je součin první funkce a derivace druhé funkce plus součin druhé funkce a derivace první funkce.
Řetězové pravidlo: Derivace složené funkce je součin derivace vnější funkce a derivace vnitřní funkce.
Mocninná pravidlo: Derivace x^n je nx^(n-1).
Kvocientové pravidlo: Derivace podílu dvou funkcí je (jmenovatel
derivace čitatele - čitatel
derivace jmenovatele) / jmenovatel na druhou.
L'Hôpitalovo pravidlo: L'Hôpitalovo pravidlo je technika pro nalezení limity podílu dvou funkcí, když limit čitatele a jmenovatele je 0 nebo nekonečno.
Inverzní pravidlo: Derivace inverzní funkce je 1 děleno derivací původní funkce.
Obecné pravidlo Leibnizova: Leibnizovo pravidlo poskytuje vzorec pro derivaci n-té derivace součinu dvou funkcí.
Faà di Brunoův vzorec: Faà di Brunoův vzorec poskytuje vzorec pro derivaci n-té derivace složené funkce.
Reynoldsova pravidla: Reynoldsova pravidla poskytují vzorce pro derivace různých typů parciálních derivací.
Integrály
Definice
Antiderivát: Antiderivát funkce je funkce, jejíž derivace je původní funkce.
Integrál (nesprávný): Integrál funkce je limit součtu nekonečného počtu oblastí pod křivkou funkce.
Riemannův integrál: Riemannův integrál je typ integrálu, který rozděluje interval integrace na podintervaly a aproximuje oblast pod křivkou jako součet oblastí obdélníků.
Lebesgueův integrál: Lebesgueův integrál je typ integrálu, který je definován pomocí teorie míry.
Integrál podél křivky: Integrál podél křivky je integrál funkce vzhledem k délce křivky.
Integrál po částech: Integrál po částech je technika pro nalezení integrálu součinu dvou funkcí.
Disky: Metoda disků je technika pro nalezení objemu rotačního tělesa.
Válcové skořepiny: Metoda válcových skořepin je technika pro nalezení objemu rotačního tělesa.
Substituce: Substituce je technika pro nalezení integrálu funkce, která je složena s jinou funkcí.
Eulerův vzorec: Eulerův vzorec poskytuje vzorec pro integraci trigonometrických funkcí.
Parciální zlomky: Parciální zlomky jsou technika pro rozklad racionální funkce na součet jednodušších funkcí.
Změna pořadí: Změna pořadí je technika pro nalezení integrálu funkce, která zahrnuje absolutní hodnotu.
Redukční vzorce: Redukční vzorce poskytují vzorce pro nalezení integrálů určitých typů funkcí.
Diferenciace pod znaménkem integrálu: Diferenciace pod znaménkem integrálu je technika pro nalezení derivace funkce, která je definována jako integrál.
Rischův algoritmus: Rischův algoritmus je algoritmus pro nalezení antiderivátu elementární funkce.
Řady
Geometrická řada: Geometrická řada je řada, ve které je každý člen násobkem předchozího členu.
Aritmeticko-geometrická řada: Aritmeticko-geometrická řada je řada, ve které je každý člen aritmetickým průměrem předchozího a následujícího členu.
Harmonická řada: Harmonická řada je řada, ve které je každý člen převrácenou hodnotou přirozeného čísla.
Alternující řada: Alternující řada je řada, ve které se znaménka členů střídají.
Mocninná řada: Mocninná řada je řada, ve které je každý člen mocninou nezávislé proměnné.
Binomická řada: Binomická řada je řada, ve které je každý člen mocninou binomického výrazu.
Taylorova řada: Taylorova řada je řada, ve které je každý člen odvozen od derivace funkce v daném bodě.
Testy konvergence
Limitní test (test termínu): Limitní test určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním limitu členů řady s nulou.
Poměrový test: Poměrový test určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním limitu poměru dvou po sobě jdoucích členů řady s nulou.
Kořenový test: Kořenový test určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním limitu n-té odmocniny absolutní hodnoty n-tého členu řady s nulou.
Integrální test: Integrální test určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním integrálu funkce s řadou.
Test přímého porovnání: Test přímého porovnání určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním řady s jinou řadou, o které je známo, že konverguje nebo diverguje.
Test porovnání limit: Test porovnání limit určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním limitu členů řady s limitem členů jiné řady, o které je známo, že konverguje nebo diverguje.
Alternující řadový test: Alternující řadový test určuje, zda alternující řada konverguje nebo diverguje, porovnáním absolutních hodnot členů řady.
Cauchyho kondenzační test: Cauchyho kondenzační test určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním řady s řadou, která vznikne sečtením všech členů řady.
Dirichletovův test: Dirichletovův test určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním řady s řadou, která vznikne sečtením absolutních hodnot členů řady.
Abelův test: Abelův test určuje, zda řada konverguje nebo diverguje, porovnáním řady s řadou, která vznikne sečtením součinu členů řady s členy monotónně klesající posloupnosti.
Vektorový počet
Definice
Gradient: Gradient skalární funkce je vektor, který ukazuje směr největšího nárůstu funkce.
Divergence: Divergence vektorového pole je míra toho, jak moc se vektorové pole rozšiřuje nebo smršťuje.
Curl: Curl vektorového pole je vektor, který ukazuje směr a velikost cirkulace vektorového pole.
Laplacián: Laplacián skalární funkce je divergen
Historie psychologie se zabývá studiem dějin psychologie jako akademické disciplíny. [1] [2] Dalším termínem je historiografie psychologie. Názvy vysokoškolských kurzů a učebnic často kombinují historii a systémy psychologie; jedna kapitola se může zabývat historií a zásadami strukturalismu, další kapitola funkcionalismu, další kapitola behaviorismu atd. Tato disciplína souvisí s historií humanitních věd, historií emocí a historií psychiatrie. Tyto obory však musí být považovány za samostatné, protože mají své vlastní disciplinární normy.
Počátky psychologie
Kořeny psychologie lze vysledovat až k filozofům starověkého Řecka, jako byl Platón a Aristoteles. Tito filozofové se zabývali otázkami o povaze mysli a lidského chování. Ve středověku se psychologie stala součástí teologie a byla používána k vysvětlení náboženských zkušeností.
Vznik moderní psychologie
Moderní psychologie se začala rozvíjet v 19. století, kdy se vědci začali zabývat vědeckým studiem mysli a chování. Jedním z průkopníků moderní psychologie byl Wilhelm Wundt, který založil první psychologickou laboratoř v roce 1879.
Hlavní školy psychologie
V průběhu 19. a 20. století se vyvinulo několik hlavních škol psychologie, včetně:
Strukturalismus, který se zaměřoval na analýzu mysli do jejích základních prvků.
Funkcionalismus, který se zaměřoval na studium funkce mysli a chování v adaptaci na prostředí.
Behaviorismus, který se zaměřoval na studium pozorovatelného chování a jeho vztahu k podnětům z prostředí.
Kognitivní psychologie, která se zaměřuje na studium mentálních procesů, jako je myšlení, paměť a rozhodování.
Humanistická psychologie, která se zaměřuje na studium lidského potenciálu a růstu.
Současná psychologie
Současná psychologie je multidisciplinární obor, který čerpá z různých metod a teorií k pochopení mysli a chování. Psychologové se zabývají širokou škálou témat, včetně:
Kognitivní psychologie
Vývojová psychologie
Sociální psychologie
Klinická psychologie
Neuropsychologie
Význam historie psychologie
Studium historie psychologie je důležité z několika důvodů:
Poskytuje kontext pro současnou psychologii. Pochopení historického vývoje psychologie nám pomáhá pochopit, jak se obor vyvíjel a jak se formovaly jeho současné teorie a metody.
Nabízí různé perspektivy. Studium historie psychologie nám umožňuje vidět psychologii z různých úhlů pohledu a zpochybňovat naše vlastní předpoklady.
Inspiruje nové nápady. Studium historie psychologie může inspirovat nové nápady a teorie, které mohou vést k pokroku v oboru.
Závěr
Historie psychologie je bohatý a rozmanitý obor, který nám poskytuje cenné poznatky o povaze mysli a lidského chování. Studium historie psychologie nám pomáhá pochopit současnou psychologii, nabízí různé perspektivy a inspiruje nové nápady.
Psychologie je studium podvědomých a vědomých činností, jako jsou emoce a myšlenky. Jedná se o obor, který spojuje vědecké a společenské vědy a má obrovský dosah. Jeho cílem je pochopit jednotlivce a skupiny stanovením obecných zásad a zkoumáním konkrétních případů. Psychologie je studium lidí a důvodů jejich chování. V posledních několika desetiletích si získala na popularitě a nyní je na mnoha univerzitách bakalářským oborem. Existuje řada psychologických odvětví, na které se lidé specializují, jak je uvedeno níže. [1] [2]
Dějiny
Raná psychologie
Struktualismus
Funkcionalismus
Behaviorismus
Kognitivismus
Humanismus
Psychodynamika
Podobory
Základní psychologie
Kognitivní psychologie
Vývojová psychologie
Sociální psychologie
Neuropsychologie
Aplikovaná psychologie
Klinická psychologie
Poradenská psychologie
Školní psychologie
Průmyslová a organizační psychologie
Další podobory
Forenzní psychologie
Sportovní psychologie
Zdravotní psychologie
Psychoanalýza
Základní pojmy
Chování
Poznání
Emoce
Osobnost
Motivace
Stres
Psychopatologie
Výzkumné metody
Experimentální metody
Korelační metody
Případové studie
Pozorovaní
Teorie
Behaviorální teorie
Kognitivní teorie
Psychodynamické teorie
Humanistické teorie
Aplikace
Psychoterapie
Poradenství
Výzkum
Vzdělávání
Průmysl
Zdravotnictví
Psychologie je rozsáhlý a komplexní obor, který se neustále vyvíjí. Tato osnova poskytuje základní přehled tohoto oboru a jeho hlavních podoborů. Další informace naleznete v příslušných článcích na Wikipedii.
Odkazy
[1] American Psychological Association. (2017). What is psychology? Retrieved from https://www.apa.org/science/about/psa/what-is-psychology
[2] Hockenbury, D. H., & Hockenbury, S. E. (2016). Psychology. New York, NY: Worth Publishers.
Kooperativita je osobnostní rys, který se týká toho, jak je člověk obecně příjemný ve svých vztazích s ostatními lidmi, na rozdíl od agresivně sebestředných a nepřátelských. [1] Je to jedna z "charakterových" dimenzí v Cloninger's Temperament and Character Inventory. Cloninger ji popsal jako vztahující se k individuálním rozdílům v tom, jak se lidé identifikují s ostatními a přijímají je. Cloningerův výzkum zjistil, že nízká kooperativita je spojena se všemi kategoriemi poruch osobnosti. Kooperativita je koncepčně podobná a silně koreluje s příjemností v pětifaktorovém modelu osobnosti. [2]
Charakteristiky kooperativních lidí
Kooperativní lidé jsou obecně charakterizováni jako:
Příjemní a zdvořilí
Pomocní a podporující
Důvěřiví a odpouštějící
Soucitní a empatičtí
Respektující a chápající
Výsledky kooperativnosti
Kooperativní lidé mají tendenci mít lepší vztahy s ostatními, protože jsou schopni budovat důvěru a vzájemnou úctu. Jsou také pravděpodobněji úspěšní v práci a ve škole, protože jsou schopni efektivně spolupracovat s ostatními. Kromě toho je méně pravděpodobné, že se dostanou do konfliktů nebo se zapojí do násilného chování.
Faktory ovlivňující kooperativitu
Existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit kooperativitu, včetně:
Genetika: Některé studie naznačují, že kooperativita může být částečně zděděna.
Výchova: Děti, které jsou vychovávány v láskyplném a podporujícím prostředí, mají větší pravděpodobnost, že se stanou kooperativními dospělými.
Sociální zkušenosti: Lidé, kteří mají pozitivní sociální zkušenosti, mají větší pravděpodobnost, že se stanou kooperativními.
Kulturní faktory: Kultury, které kladou důraz na spolupráci a kolektivismus, mají tendenci mít vyšší úroveň kooperativnosti.
Jak zvýšit kooperativitu
Existuje několik věcí, které můžete udělat pro zvýšení své kooperativnosti, včetně:
Cvičte aktivní naslouchání: Když někdo mluví, věnujte mu plnou pozornost a snažte se pochopit jeho hledisko.
Buďte empatičtí: Snažte se vžít do kůže druhých a pochopit jejich pocity.
Buďte nápomocní a podporující: Nabídněte pomoc druhým a buďte tam pro ně, když vás potřebují.
Buďte respektující a chápající: Respektujte názory a pocity druhých, i když s nimi nesouhlasíte.
Cvičte spolupráci: Zapojte se do aktivit, které vyžadují spolupráci s ostatními.
Závěr
Kooperativita je důležitý osobnostní rys, který může mít pozitivní dopad na váš život. Existuje mnoho věcí, které můžete udělat pro zvýšení své kooperativnosti a sklízení jejích výhod.
Strukturalismus v psychologii
Strukturalismus v psychologii, známý také jako strukturní psychologie, je teorie vědomí, kterou vyvinul Edward Bradford Titchener. Tato teorie byla ve 20. století zpochybněna.
Strukturalisté se snaží analyzovat dospělou mysl (celkový součet zkušeností od narození do současnosti) z hlediska nejjednodušších definovatelných komponentů zkušeností a poté zjistit, jak tyto komponenty dohromady tvoří komplexnější zkušenosti a jak korelují s fyzickými událostmi. K tomu strukturalisté používají introspekci: sebehlášení o myšlenkách, názorech, pocitech a emocích.
Historie strukturalismu
Strukturalismus vznikl v Německu v polovině 19. století jako reakce na introspektivní psychologii Wilhelma Wundta. Wundt věřil, že vědomí lze studovat pomocí introspekce, tj. tím, že jednotlivci hlásí své vlastní zkušenosti. Strukturalisté však tvrdili, že Wundtova metoda byla příliš subjektivní a že vědomí by mělo být studováno objektivněji.
Titchener, který studoval u Wundta, vyvinul strukturalismus jako pokus o vytvoření objektivnějšího přístupu k psychologii. Titchener věřil, že vědomí lze rozložit na základní elementy, které lze studovat pomocí introspekce. Tyto elementy nazýval „mentální atomy“ a věřil, že je lze kombinovat různými způsoby, aby vytvořily různé mentální stavy.
Základní principy strukturalismu
Strukturalismus je založen na několika základních principech:
Vědomí je struktura. Strukturalisté věří, že vědomí je strukturované, tj. že se skládá z různých částí, které jsou uspořádány určitým způsobem.
Vědomí lze analyzovat na základní elementy. Strukturalisté věří, že vědomí lze rozložit na základní elementy, které lze studovat pomocí introspekce.
Mentální atomy jsou základní jednotky vědomí. Mentální atomy jsou nejjednoduššími jednotkami vědomí a nelze je dále rozložit.
Mentální atomy lze kombinovat různými způsoby, aby vytvořily různé mentální stavy. Různé mentální stavy jsou výsledkem různých kombinací mentálních atomů.
Kritika strukturalismu
Strukturalismus byl kritizován z několika důvodů:
Je příliš subjektivní. Strukturalisté se spoléhají na introspekci, což je subjektivní metoda, která se může lišit od jednotlivce k jednotlivci.
Je příliš redukcionistický. Strukturalisté se zaměřují na základní elementy vědomí a ignorují komplexnější mentální procesy, jako je myšlení a paměť.
Je příliš statický. Strukturalisté se zaměřují na strukturu vědomí, ale ignorují jeho dynamický charakter.
Dědictví strukturalismu
Přestože strukturalismus byl ve 20. století zpochybněn, měl na psychologii trvalý vliv. Strukturalisté pomohli založit psychologii jako vědeckou disciplínu a jejich práce položila základy pro další psychologické přístupy, jako je behaviorismus a kognitivní psychologie.
Současný stav strukturalismu
Strukturalismus není dnes hlavní psychologickou teorií, ale některé jeho principy stále používají někteří psychologové. Například někteří kognitivní psychologové používají strukturalistický přístup k studiu paměti a myšlení.
Historie psychologie se týká akademické disciplíny, která se zabývá studiem historie studia psychologie. [1] [2] Dalším termínem by byla historiografie psychologie. Názvy kurzů a učebnic na vysokých školách často kombinují historii a systémy psychologie; jedna kapitola může pojednávat o historii a zásadách strukturalismu, další kapitola o funkcionalismu, další kapitola o behaviorismu atd. Tato disciplína souvisí s historií humanitních věd, historií emocí a historií psychiatrie. Tyto oblasti však musíme považovat za samostatné, protože mají své vlastní disciplinární normy.
Počátky psychologie
Kořeny psychologie sahají až do starověku, kdy filozofové jako Sókratés, Platón a Aristotelés zkoumali povahu mysli a chování. Ve středověku se psychologické myšlení soustředilo na teologii a filozofii, přičemž křesťanští učenci se snažili sladit Aristotelovu filozofii s křesťanskou vírou.
Zrození moderní psychologie
Moderní psychologie se zrodila v 19. století s příchodem vědecké metody. Wilhelm Wundt založil v roce 1879 první psychologickou laboratoř v Lipsku v Německu a je všeobecně považován za otce psychologie. Wundt a jeho studenti používali experimentální metody ke studiu mysli a chování a vytvořili tak základ pro empirickou psychologii.
Školy psychologie
V průběhu 19. a 20. století vzniklo mnoho různých psychologických škol, z nichž každá měla své vlastní jedinečné perspektivy na mysl a chování. Mezi hlavní školy patří:
Strukturalismus: Zaměřoval se na rozbití mysli na její základní složky, jako jsou pocity a vjemy.
Funkcionalismus: Zaměřoval se na to, jak mysl a chování pomáhají organismům přizpůsobit se svému prostředí.
Behaviorismus: Zaměřoval se na pozorovatelné chování a odmítl pojem mysli.
Psychoanalýza: Zaměřovala se na nevědomou mysl a její vliv na chování.
Humanistická psychologie: Zaměřovala se na subjektivní zkušenosti, růst a seberealizaci.
Kognitivní psychologie: Zaměřuje se na mentální procesy, jako je myšlení, vnímání a paměť.
Současná psychologie
Současná psychologie je rozmanitým polem, které zahrnuje širokou škálu přístupů a perspektiv. Psychologové dnes pracují v různých oblastech, včetně klinické psychologie, vývojové psychologie, sociální psychologie a kognitivní neurovědy.
Význam historie psychologie
Studium historie psychologie je důležité z několika důvodů:
Poskytuje kontext: Historie psychologie pomáhá studentům pochopit, jak se tato disciplína vyvíjela v průběhu času a jak současné teorie a metody vycházejí z minulých prací.
Informuje o současných trendech: Studium historie psychologie může pomoci studentům porozumět současným trendům v oboru a předvídat budoucí vývoj.
Podporuje kritické myšlení: Historie psychologie vyžaduje, aby studenti kriticky hodnotili různé teorie a metody a vyvozovali vlastní závěry.
Rozvíjí porozumění lidské povahy: Historie psychologie poskytuje hluboké porozumění lidské povahy a tomu, jak se naše myšlenky, pocity a chování vyvíjely v průběhu času.
Závěr
Historie psychologie je bohatá a fascinující oblast, která hraje zásadní roli v našem porozumění lidské mysli a chování. Studium historie psychologie nám poskytuje kontext pro současné teorie a metody, informuje nás o současných trendech, podporuje kritické myšlení a rozvíjí naše porozumění lidské povahy.
Biebrich
Znak obce
[Znak obce Biebrich](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d9/Biebrich_COA.svg/1200px-Biebrich_COA.svg.png)
Poloha Biebrichu
[Mapa Německa s vyznačeným umístěním Biebrichu](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/91/Germany_location_map.svg/1200px-Germany_location_map.svg.png)
[Mapa Porýní-Falce s vyznačeným umístěním Biebrichu](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/24/Rhineland-Palatinate_location_map.svg/1200px-Rhineland-Palatinate_location_map.svg.png)
Souřadnice: 50°18′10,94″ s. š., 7°57′16,24″ v. d.
Země: Německo
Spolková země: Porýní-Falc
Zemský okres: Rhein-Lahn-Kreis
Správní obvod: Aar-Einrich
Správa
Starosta (2019–2024): Jürgen Christoph Hamdorf-Merk [1]
Rozloha
Celkem: 3,45 km²
Nadmořská výška: 290 m n. m.
Obyvatelstvo (k 31. 12. 2021) [2]
Celkem: 323
Hustota zalidnění: 94 obyv./km²
Časové pásmo: UTC+01:00 (SEČ)
Letní čas (DST): UTC+02:00 (SELČ)
PSČ: 56370
Telefonní předvolba: 06486
SPZ: EMS, DIZ, GOH
Biebrich je obec v zemském okrese Rhein-Lahn ve spolkové zemi Porýní-Falc v západním Německu. Patří ke správnímu obvodu Aar-Einrich.
Přírodní zdroje Walesu
Co je Natural Resources Wales?
Natural Resources Wales (NRW) je vládní organizace ve Walesu, která byla založena 1. dubna 2013. Převzala správu přírodních zdrojů Walesu. Vznikla sloučením tří organizací: Countryside Council for Wales, Environment Agency Wales a Forestry Commission Wales. Kromě toho převzala některé další role, které dříve vykonávala velšská vláda.
Sídlo a zaměstnanci
Sídlo NRW se nachází v Tŷ Cambria v Cardiffu. Organizace má přibližně 1 900 zaměstnanců.
Rozpočet a vedení
Roční rozpočet NRW činí 180 milionů GBP. Ministrem odpovědným za NRW je Lesley Griffiths, ministr pro životní prostředí, energetiku a venkovské záležitosti velšské vlády. Předsedou správní rady NRW je Sir David Henshaw a generální ředitelkou je Clare Pillman.
Role a odpovědnosti
NRW je zodpovědná za:
Ochranu a regulaci životního prostředí
Údržbu přírodních zdrojů
Podporu udržitelného rozvoje
Poskytování poradenství a informací veřejnosti o životním prostředí a přírodních zdrojích
Hlavní oblasti činnosti
NRW působí v řadě oblastí, včetně:
Ochrana přírody a krajiny
Řízení vodních zdrojů
Ochrana ovzduší
Odpadní hospodářství
Obnovitelná energie
Lesnictví
Spolupráce s dalšími organizacemi
NRW spolupracuje s řadou dalších organizací, včetně velšské vlády, místních úřadů, podniků a nevládních organizací.
Webové stránky
Webové stránky NRW poskytují informace o organizaci, jejích rolích a odpovědnostech a o přírodních zdrojích Walesu. Webové stránky jsou k dispozici v angličtině a velštině.
Přírodní zdroje Walesu Přírodní zdroje Walesu významně přispívaly k ekonomickému bohatství Spojeného království od předřímských dob až do současnosti. Wales má složitou a rozmanitou geologii s bohatstvím přírodních minerálů. Ačkoli je Wales silně spojen s uhelným průmyslem, byl také v různých dobách světovým dodavatelem břidlice a mědi. Země leží na západní straně Velké Británie a je bičována převládajícími jihozápadními obchodními větry, které přinášejí celoroční déšť a vítr, ale také udržují mírné klima. Kombinace klimatu, fyzické geografie a geologie dala vzniknout mnoha různým typům krajiny a biomům bohatým na druhovou rozmanitost. Geologie Geologie Walesu je komplexní a rozmanitá, s řadou hornin, které vznikly v různých geologických obdobích. Nejstarší horniny ve Walesu jsou metamorfované horniny, jako jsou břidlice a fylity, které se vytvořily během kambrického období. Tyto horniny se nacházejí v severním a středním Walesu. V jižním Walesu se nacházejí mladší sedimentární horniny, jako jsou pískovce, vápence a uhelné sloje, které se vytvořily během karbonového období. Wales má také řadu vulkanických hornin, které vznikly během ordovického období. Tyto horniny se nacházejí v severním Walesu a jsou zodpovědné za některé z nejmalebnějších krajin v zemi, jako je například Snowdonia. Minerály Wales má bohatství přírodních minerálů, včetně uhlí, břidlice, mědi, zinku a olova. Uhelný průmysl byl kdysi hlavním průmyslovým odvětvím ve Walesu, ale v posledních letech došlo k jeho úpadku. Břidlice se ve Walesu těží již od římských dob a je stále důležitým průmyslovým odvětvím. Měď se ve Walesu těžila od středověku a v 19. století byl Wales světovým dodavatelem mědi. Klima Wales má mírné oceánské klima, které je ovlivňováno převládajícími jihozápadními obchodními větry. Tyto větry přinášejí celoroční déšť a vítr, ale také udržují mírné teploty. Průměrná teplota v lednu je 5 °C a v červenci 16 °C. Srážky jsou ve Walesu hojné, přičemž ročně spadne v průměru 1 200 mm. Krajina Krajina Walesu je rozmanitá a zahrnuje hory, kopce, údolí, pobřeží a ostrovy. Hory ve Walesu se nacházejí převážně v severní a střední části země a nejvyšší horou je Snowdon (1 085 m). Kopce ve Walesu jsou obecně nižší než hory a nacházejí se v jižní části země. Údolí ve Walesu jsou často úzká a strmá a jsou vyhloubena řekami. Pobřeží Walesu je dlouhé a členité a zahrnuje řadu zálivů, zátok a útesů. Wales má také řadu ostrovů, z nichž největší je Anglesey. Biodiverzita Wales má bohatou biodiverzitu, s řadou různých stanovišť, včetně lesů, mokřadů, vřesovišť a pobřeží. Wales je domovem řady vzácných a ohrožených druhů, včetně červeného draka, který je národním symbolem Walesu. Ochrana životního prostředí Ochrana životního prostředí je ve Walesu důležitou otázkou. V zemi existuje řada chráněných území, včetně národních parků, přírodních rezervací a míst zvláštního vědeckého zájmu. Wales má také řadu organizací na ochranu životního prostředí, které pracují na ochraně životního prostředí a přírodního dědictví země.
Buchanan, Virginie
Město
Trinity Episcopal Church v Buchanan ve Virginii (1842)
Pečeť
Poloha Buchanan ve Virginii
Souřadnice: 37°31′31″ s. š., 79°41′0″ z. d.
Země: Spojené státy americké
Stát: Virginie
Okres: Botetourt
Vláda
Starosta: Craig Bryant
Rozloha
Celkem: 2,21 čtverečních mil (5,74 km²)
Země: 2,17 čtverečních mil (5,62 km²)
Voda: 0,05 čtverečních mil (0,12 km²)
Nadmořská výška: 850 stop (259 m)
Počet obyvatel (2020)
Celkem: 1 196
Hustota zalidnění: 540/čtvereční míle (210/km²)
Časové pásmo: UTC-5 (východní (EST))
Léto (DST): UTC-4 (EDT)
PSČ: 24066
Telefonní předvolba: 540
Kód FIPS: 51-10744
ID prvku GNIS: 1492652
Webová stránka: www.townofbuchanan.com
Buchanan (/bəˈkænən/ bə-KAN-ən) je město v okrese Botetourt ve Virginii ve Spojených státech. V roce 2020 mělo 1 196 obyvatel. Je součástí metropolitní statistické oblasti Roanoke. Bylo to západní konečná stanice kanálu James River and Kanawha, když výstavba kanálu skončila.
Historie
Buchanan byl založen v roce 1840 a pojmenován po Jamesi Buchanovi, který byl v té době ministrem zahraničí Spojených států. Město se stalo důležitým obchodním centrem pro okolní zemědělskou oblast. V roce 1842 byl v Buchananu postaven kostel Trinity Episcopal Church, který je nejstarší budovou ve městě.
Během americké občanské války byl Buchanan obsazen silami Konfederace. Město bylo nakonec dobyto silami Unie v roce 1865.
Po válce se Buchanan stal centrem pro těžbu dřeva a těžbu uhlí. Město také sloužilo jako zastávka na železnici Norfolk a západ. V 20. století se Buchanan stal centrem pro výrobu a maloobchod.
Současnost
Dnes je Buchanan malým městem s bohatou historií. Město je domovem řady obchodů, restaurací a kostelů. V Buchananu se také nachází historický okres Buchanan, který je uveden v národním registru historických míst.
Demografie
Podle sčítání lidu z roku 2020 má Buchanan 1 196 obyvatel. Rasové složení města je 90,7 % bělochů, 5,3 % Afroameričanů, 0,2 % původních Američanů, 1,1 % Asiatů, 0,1 % Pacifických ostrovanů a 2,6 % dvou nebo více ras. Hispánci nebo Latinové jakékoli rasy tvoří 5,6 % populace.
Střední příjem domácnosti v Buchanan je 53 750 USD. Míra chudoby ve městě je 12,4 %.
Vzdělávání
Buchanan je obsluhován školní čtvrtí Botetourt County. Ve městě se nachází jedna základní škola, jedna střední škola a jedna střední škola.
Doprava
Buchanan je obsluhován dálnicí Interstate 81 a státní silnicí 43. Město je také zastávkou na železnici Norfolk Southern.
Turistické atrakce
Historický okres Buchanan
Kostel Trinity Episcopal Church
Muzejní vesnice Botetourt
Národní les George Washingtona
Jezero Smith Mountain