Decentralizace
Decentralizace je proces, při kterém jsou činnosti organizace, zejména ty týkající se plánování a rozhodování, distribuovány nebo delegované od centrálního, autoritativního místa nebo skupiny a předány menším útvarům v rámci ní.
Koncepty decentralizace byly aplikovány na skupinovou dynamiku a vědu řízení v soukromých podnicích a organizacích, politologii, právo a veřejnou správu, technologie a peníze.
Výhody decentralizace
Zvýšená efektivita: Decentralizované organizace mohou být efektivnějším při reagování na místní potřeby a příležitosti.
Zvýšená inovace: Decentralizace umožňuje pracovníkům na nižších úrovních navrhovat a implementovat nové nápady, což může vést k inovacím.
Zvýšená motivace: Pracovníci, kteří mají větší autonomii a odpovědnost, bývají motivovanější a angažovanější.
Zvýšená odolnost: Decentralizované organizace jsou odolnějsí vůči šokům a narušením, protože nejsou závislé na jednom centrálním bodě selhání.
Zvýšená transparentnost: Decentralizace může zvýšit transparentnost tím, že umožní pracovníkům na nižších úrovních vidět, jak jsou přijímána a prováděna organizační decisions.
Nevýhodaya decentralizace
Ztráta centrální autority: Decentralizace může vést ke ztrátě centrální autority, což může být obtížné při koordinaci činnost across organizace.
Zvýšené náklady: Decentralizace může vést ke zvýšeným nákladům, protože vyžaduje více úrovní řízení a podpory.
Snížená odpovědnost: Decentralizace může vést ke snížené odpovědnosti, protože je obtížěší určit, kdo je zodpovědný za decisions.
Zvýšené konflikty: Decentralizace může vést ke zvýšeným konfliktům, protože různé části organizace mohou mít odlišné cíle a priority.
Zvýšené riziko podvodů: Decentralizace může zvýšit riziko podvodů, protože pracovníci na nižších úrovních mají větší autonomii.
Faktory ovlivňující decentralizaci
Velikost organizace: Větší organizace mají větší pravděpoдобность decentralizace než menší organizace.
Geografické rozložení: Organizace s geograficky rozptýlenými operacemi mají větší pravděpoдобность decentralizace než organizace, které jsou koncentrované v jednom místě.
Povaha odvětví: Některá odvětví, například odvětví služeb, jsou přirozeně decentralizovanější než jiná odvětví, například odvětví výroby.
Kultura organizace: Kultura organizace může ovlivnit její ochotnost decentralizovat.
Technologie: Technologie může usnadnit decentralizaci tím, že umožní pracovníkům na nižších úrovních přístup k informacím a zdrojům, které potřebují k přijímání decisions.
Typy decentralizace
Funkční decentralizace: Funkční decentralizace zahrnuje delegování autority a odpovědnosti za konkrétní funkce na specifická oddělené nebo oddělené.
Geografická decentralizace: Geografická decentralizace zahrnuje delegování autority a odpovědnosti na různé geografické oblasti.
Horizontální decentralizace: horizontální decentralizace zahrnuje delegování autority a odpovědnosti na pracovníky na nižších úrovních v hierarchii.
Vertikální decentralizace: Vertikální decentralizace zahrnuje delegování autority a odpovědnosti na nižší úrovně vlády.
Příklady decentralizace
Delegování pravomocí na regionální nebo pobočkové manažery v nadnárodní korporaci.
Vytvoření samostatných divizí nebo dceřiných společnostech v rámci větší organizace.
Přenesení odpovědnosti za vzdělávání nebo zdravotní péči na místní úřady.
Implementace blockchain technologie pro distribuci kryptoměn.
Decentralizace a libertariánství
Decentralizace je klíčovým principem libertariánství, politického a ekonomického systému, který zdůraznuje individuální svobodu a omezenou vládu. Libertariáni věří, že decentralizace může pomoci chránit svobodu tím, že:
Zabraňte koncentraci moci v rukou několika málo jedinců nebo skupin.
Zvýšení účasti občanů na rozhodování.
Zvýšení transparentnosti a odpovědnosti vlády.
Posílením místních komunit a institucí.
Sapere aude je latinský výraz, který znamená „Odvaž se vědět“; a také se volně překládá jako „Měj odvahu používat svůj vlastní rozum“, „Odvaž se poznávat věci rozumem“. Původně použitý v První knize dopisů (20 př. n. l.) římským básníkem Horácem, výraz Sapere aude se stal spojený s dobou osvícenství v 17. a 18. století, poté, co jej Immanuel Kant použil ve své eseji „Odpověď na otázku: Co je osvícenství?“ (1784). Kant, jako filozof, prohlásil výraz Sapere aude za motto celého období osvícenství a použil ho k rozvinutí svých teorií o uplatňování rozumu ve veřejné sféře lidských záležitostí. V roce 1984 Michel Foucault ve své eseji „Co je osvícenství?“ převzal Kantovu formulaci „odvaž se vědět“ ve snaze najít místo pro jednotlivce v poststrukturalistické filozofii a vyrovnat se s tím, co považuje za problematické dědictví osvícenství. Navíc v eseji Barokní epistémé: Slovo a věc (2013) Jean-Claude Vuillemin navrhl, aby latinský výraz Sapere aude byl mottem barokní epistémy. [1] Tento výraz je široce používán jako motto, zejména vzdělávacími institucemi.
Ceny princezny z Asturie (španělsky: Premios Princesa de Asturias, astursky: Premios Princesa d'Asturies) jsou každoročně udělovaná ocenění ve Španělsku Nadací princezny z Asturie (dříve Nadací prince z Asturie) jednotlivcům, subjektům nebo organizacím z celého světa, kteří dosáhli významných úspěchů ve vědách, humanitních vědách a veřejných záležitostech.
Ceny jsou předávány každý říjen na slavnostním ceremoniálu v Teatro Campoamor v Oviedu, hlavním městě Asturského knížectví, a předává je princezna z Asturie. Každý oceněný přítomný na ceremoniálu obdrží diplom, sochu vytvořenou speciálně pro toto ocenění španělským sochařem Joanem Miróem a odznak s emblémem nadace. V každé kategorii je také udělena peněžitá odměna ve výši 50 000 EUR; pokud je v kategorii více oceněných, je tato částka rozdělena. V roce 2004 byly UNESCO prohlášeny za "mimořádný přínos ke kulturnímu dědictví lidstva".
Kategorie cen
Ceny princezny z Asturie se udělují v osmi kategoriích:
Komunikace a humanitní vědy
Mezinárodní spolupráce
Konkord
Literatura
Umění
Sportovní
Technický a vědecký výzkum
Společenské vědy
Historie
Ceny byly založeny v roce 1981 jako Ceny prince z Asturie a byly pojmenovány po tehdejším princi z Asturie, který se později stal španělským králem Filipem VI. V roce 2014 byly ceny přejmenovány na Ceny princezny z Asturie na počest tehdejší princezny z Asturie Leonor.
Význam
Ceny princezny z Asturie jsou jedny z nejprestižnějších cen ve Španělsku a jsou považovány za ekvivalent Nobelových cen v oblasti umění, věd a humanitních věd. Ocenění získala řada významných osobností, včetně Nelsona Mandely, Marie Curieové a Boba Dylana.
Proces nominace a výběru
Nominace na Ceny princezny z Asturie mohou podávat jednotlivci, instituce nebo organizace z celého světa. Nominace jsou posuzovány porotou složenou z odborníků v příslušných oborech. Vítězové jsou vybíráni tajným hlasováním a jejich jména jsou zveřejněna v červnu.
Slavnostní ceremoniál
Slavnostní ceremoniál se koná každý říjen v Teatro Campoamor v Oviedu. Ceremonie se účastní španělská královská rodina, významní představitelé španělské vlády a další hosté. Ocenění jsou předávána princeznou z Asturie a každý oceněný pronáší krátký děkovný projev.
Vyjednávání je dialog mezi dvěma nebo více stranami za účelem vyřešení rozdílných názorů, dosažení výhody pro jednotlivce nebo skupinu nebo vytvoření výsledků, které uspokojí různé zájmy. Strany se snaží dosáhnout dohody ve věcech vzájemného zájmu. Dohoda může být prospěšná pro všechny nebo některé ze zúčastněných stran. Vyjednavači by měli stanovit své vlastní potřeby a přání a zároveň se snažit porozumět přáním a potřebám ostatních zúčastněných stran, aby zvýšili své šance na uzavření obchodů, vyhnutí se konfliktům, navázání vztahů s jinými stranami nebo maximalizaci vzájemných zisků. Distributivní vyjednávání nebo kompromisy se provádějí předložením pozice a udělováním ústupků za účelem dosažení dohody. Míra, do jaké si vyjednávající strany navzájem důvěřují, že provedou vyjednané řešení, je hlavním faktorem určujícím úspěch vyjednávání. Lidé vyjednávají denně, často aniž by to považovali za vyjednávání. Vyjednávání se může odehrávat v organizacích, včetně podniků, neziskových organizací a vlád, stejně jako v obchodních a právních řízeních a osobních situacích, jako je manželství, rozvod, rodičovství, přátelství atd. Profesionální vyjednavači jsou často specializovaní. Příklady profesionálních vyjednavačů zahrnují odborové vyjednavače, vyjednavače s pákovým efektem, mírové vyjednavače a vyjednavače rukojmí. Mohou také pracovat pod jinými tituly, jako jsou diplomaté, zákonodárci nebo arbitři. Vyjednávání mohou provádět také algoritmy nebo stroje v tom, co se nazývá automatizované vyjednávání. V automatizovaném vyjednávání musí být účastníci a proces správně modelováni. Nedávné vyjednávání zahrnuje složitost.
Prix Ars Electronica je jednou z nejznámějších a nejdéle udělovaných každoročních cen v oblasti elektronického a interaktivního umění, počítačové animace, digitální kultury a hudby. Od roku 1987 ji uděluje Ars Electronica (Linec, Rakousko). V roce 2005 byla nejvyšší cena Zlatá Nika udělena v šesti kategoriích: „Počítačová animace/vizuální efekty“, „Digitální hudba“, „Interaktivní umění“, „Net Vision“, „Digitální komunity“ a cena „u19“ za „freestyle computing“. Každá Zlatá Nika byla spojena s cenou 10 000 eur, s výjimkou kategorie u19, kde byla cena 5 000 eur. V každé kategorii se udělují také Ocenění za vynikající počiny a Čestná uznání. Trofej Zlaté Niky je replikou řecké Niké Samothrácké. Jedná se o ručně vyráběnou pozlacenou dřevěnou sošku, která je vysoká přibližně 35 cm s rozpětím křídel asi 20 cm. „Prix Ars Electronica“ je fráze složená z francouzských, latinských a španělských slov, volně přeložená jako „Cena za elektronické umění“.
Historie
Prix Ars Electronica byla založena v roce 1987 jako součást festivalu Ars Electronica. První ročník festivalu se konal v Linci v Rakousku a zúčastnilo se ho přibližně 1 500 lidí. V průběhu let festival rostl a v roce 2019 se ho zúčastnilo více než 100 000 lidí.
Kategorie
Prix Ars Electronica se uděluje v šesti kategoriích:
Počítačová animace/vizuální efekty: Tato kategorie oceňuje vynikající počiny v oblasti počítačové animace a vizuálních efektů.
Digitální hudba: Tato kategorie oceňuje vynikající počiny v oblasti digitální hudby, včetně elektronické hudby, experimentální hudby a zvukového umění.
Interaktivní umění: Tato kategorie oceňuje vynikající počiny v oblasti interaktivního umění, včetně interaktivních instalací, her a aplikací.
Net Vision: Tato kategorie oceňuje vynikající počiny v oblasti síťového umění, včetně webových stránek, aplikací a sociálních médií.
Digitální komunity: Tato kategorie oceňuje vynikající počiny v oblasti digitálních komunit, včetně online fór, komunitních platforem a sociálních sítí.
u19: Tato kategorie oceňuje vynikající počiny v oblasti „freestyle computingu“, což je otevřená kategorie pro mladé umělce do 19 let.
Ocenění
Každý vítěz Zlaté Niky získává cenu v hodnotě 10 000 eur (s výjimkou kategorie u19, kde je cena 5 000 eur). V každé kategorii se udělují také Ocenění za vynikající počiny a Čestná uznání.
Trofej
Trofej Zlaté Niky je replikou řecké Niké Samothrácké. Jedná se o ručně vyráběnou pozlacenou dřevěnou sošku, která je vysoká přibližně 35 cm s rozpětím křídel asi 20 cm.
Dopad
Prix Ars Electronica je jednou z nejprestižnějších cen v oblasti elektronického a interaktivního umění. Cena pomohla podpořit kariéru mnoha umělců a měla významný dopad na vývoj elektronického umění.
Erasmova cena
Erasmova cena je každoroční ocenění udělované správní radou Nadace Praemium Erasmianum jednotlivcům nebo institucím, které významně přispěly ke kultuře, společnosti nebo společenským vědám v Evropě i ve zbytku světa. Je to jedno z nejvýznamnějších evropských ocenění. Cena je pojmenována po Desideriu Erasmovi Rotterdamském, nizozemském humanistovi z doby renesance.
Historie
Cena byla založena v roce 1958 nizozemským princem Bernhardem a jeho manželkou princeznou Julianou. Cílem ceny bylo uctít památku Erasma Rotterdamského a podpořit evropskou spolupráci a integraci. Prvním laureátem ceny byl švýcarský historik a spisovatel Denis de Rougemont.
Výběr laureátů
Laureáty ceny vybírá správní rada Nadace Praemium Erasmianum, která se skládá z předních evropských akademiků, umělců a intelektuálů. Správní rada zvažuje nominace z celé Evropy a ze světa. Laureáti jsou vybíráni na základě jejich výjimečných příspěvků ke kultuře, společnosti nebo společenským vědám.
Cena
Cena se uděluje v podobě finanční odměny ve výši 150 000 eur. Laureáti také obdrží zlatou medaili a diplom. Cena se předává na slavnostním ceremoniálu v Nizozemském královském paláci v Amsterdamu.
Význam
Erasmova cena je považována za jedno z nejprestižnějších ocenění v oblasti kultury, společnosti a společenských věd. Ocenění získali někteří z nejvýznamnějších evropských myslitelů, umělců a vědců, včetně:
Umberto Eco
Jürgen Habermas
Salman Rushdie
Simone de Beauvoir
Václav Havel
Odkaz
Erasmova cena hraje důležitou roli při podpoře evropské kultury a společnosti. Cena oceňuje významné příspěvky k evropskému myšlení a kreativitě a přispívá k šíření evropských hodnot po celém světě.
Kostní nádor Kostní nádor je abnormální růst tkáně v kosti, tradičně klasifikovaný jako nezhoubný (benigní) nebo zhoubný (maligní). [1] [4] Zhoubné kostní nádory obvykle vznikají z rakoviny v jiné části těla, jako jsou plíce, prsa, štítná žláza, ledviny a prostata. [1] Může se objevit bulka, bolest nebo neurologické příznaky způsobené tlakem. [1] Kostní nádor se může projevit patologickou zlomeninou. [1] Mezi další příznaky může patřit únava, horečka, hubnutí, anémie a nevolnost. [2] [3] Někdy se neobjeví žádné příznaky a nádor se zjistí při vyšetřování jiného problému. [2] [3] Diagnóza se obvykle provádí pomocí rentgenového snímku a dalších radiologických testů, jako je CT, MRI, PET a scintigrafie kostí. [1] Krevní testy mohou zahrnovat kompletní krevní obraz, zánětlivé markery, sérovou elektroforézu, PSA, funkci ledvin a jaterní funkce. [1] Moč může být testována na Bence Jonesův protein. [1] Pro potvrzení diagnózy může být nutná biopsie pro histologické vyšetření. [1] Nejčastějším kostním nádorem je nezhoubný fibrom. [4] Průměrné pětileté přežití ve Spojených státech po diagnóze rakoviny kostí a kloubů je 67 %. [5] Nejstarším známým kostním nádorem byl osteosarkom v kosti nohy objevený v Jižní Africe před 1,6 až 1,8 miliony let. [6]
Wikipedia se stala součástí populární kultury a odkazy na ni se objevují v mnoha dílech. Často se paroduje otevřenost Wikipedie, kdy jednotlivci vandalizují nebo upravují články nezpůsobem, který by přispíval k jejich kvalitě. V jiných případech se objevují postavy, které Wikipedii používají jako referenční zdroj nebo svou inteligenci s Wikipedií pozitivně srovnávají. Někdy není Wikipedia používána jako encyklopedie vůbec, ale spíše jako charakterová vlastnost nebo dokonce jako hra, například Wikiracing. Wikipedia se také stala kulturně významnou, přičemž mnoho lidí považuje přítomnost vlastního záznamu na Wikipedii za statusový symbol. Parodie otevřenosti Wikipedie Jedním z nejběžnějších způsobů, jak se Wikipedia objevuje v populární kultuře, jsou parodie její otevřenosti. V těchto dílech postavy často upravují články na Wikipedii způsobem, který je nezpůsobný nebo nesmyslný. Například v epizodě seriálu Simpsonovi "The Computer Wore Menace Shoes" Bart Simpson upraví článek o Michaelovi Jacksonovi tak, že tvrdí, že je "největší popová hvězda na světě, kromě možná Michaela Boltona". Wikipedia jako referenční zdroj V jiných dílech se Wikipedia objevuje jako referenční zdroj, který postavy používají k získávání informací. Například v epizodě seriálu Teorie velkého třesku "The Big Bran Hypothesis" Sheldon Cooper používá Wikipedii k vyhledání informací o černé díře. Srovnání inteligence s Wikipedií Některá díla srovnávají inteligenci postav s Wikipedií. Například v epizodě seriálu Futurama "The Problem with Popplers" Bender říká: "Jsem stejně chytrý jako Wikipedia, jen s menším množstvím informací." Wikipedia jako charakterová vlastnost Někdy není Wikipedia používána jako encyklopedie vůbec, ale spíše jako charakterová vlastnost. Například v románu "Ready Player One" Ernesta Clina je postava jménem Aech popsána jako "Wikipedia chodící". Wikipedia jako hra Wikipedia se také stala základem pro hru s názvem Wikiracing. Cílem této hry je najít nejrychlejší cestu mezi dvěma články na Wikipedii tím, že se kliká na odkazy. Wikipedia jako statusový symbol Mnoho lidí považuje přítomnost vlastního záznamu na Wikipedii za statusový symbol. To je patrné zejména u celebrit a veřejných osobností, které často mají své vlastní články na Wikipedii. Wikipedia se stala nedílnou součástí naší kultury. Je to zdroj informací, zábavy a dokonce i hry. Wikipedia bude pravděpodobně i nadále hrát významnou roli v naší společnosti po mnoho let.
CH Media (dříve CollegeHumor) CH Media, obchodující pod názvem Dropout, je internetová komediální společnost se sídlem v Los Angeles, která produkuje obsah pro vydání na své streamovací službě Dropout a na YouTube. Historie Původně byla založena jako webová stránka CollegeHumor, kterou v roce 1999 vytvořili Josh Abramson a Ricky Van Veen. [2] Od roku 2006 do ledna 2020 ji vlastnila společnost InterActiveCorp (IAC), která poté stáhla financování a webová stránka byla uzavřena. [3] Současným generálním ředitelem CH Media je Sam Reich, dlouholetý umělec a bývalý kreativní ředitel CollegeHumor, který společnost v roce 2020 koupil od IAC. [4] [5] V září 2023 společnost formálně upustila od značky CollegeHumor ve prospěch značky Dropout, která vznikla s její streamovací službou. [1] Značky Po akvizici společností IAC se CollegeHumor Media stala CH Media, která se skládala ze tří hlavních značek: CollegeHumor.com, Drawfee.com a Dorkly.com. [5] Bývalý web CollegeHumor nabízel denní originální humorná videa a články vytvořené interním týmem pro psaní a produkci, kromě uživatelsky odeslaných videí, obrázků, článků a odkazů. Mnoho jeho zaměstnanců také provozovalo sesterský web Dorkly, který se zaměřoval na fandomy a parodie videoher v žilách CollegeHumor, než web v lednu 2019 přestal publikovat nové články. [6] [7] Stejně jako CollegeHumor, i přes uzavření webových stránek, Dorkly nadále vydávalo nový originální obsah na YouTube. Dorkly nyní vlastní dlouholetý partner CH Media pro animovaný obsah, Lowbrow Studios. [8] Drawfee je nyní také nezávislá společnost vlastněná tvůrci. [9] Streamovací služba Dropout IAC spustila streamovací službu CH Media Dropout v roce 2018. [10] Streamovací služba obsahuje originální seriály spolu s katalogem CollegeHumor s více než 1 500 videi. [11] Po akvizici společností Reich se společnost primárně zaměřila na produkci pro Dropout až do rebrandingu v roce 2023. [1]
BBC Radio 4 BBC Radio 4 je britská celoplošná rozhlasová stanice vlastněná a provozovaná společností BBC. Stanice nahradila BBC Home Service 30. září 1967 a vysílá širokou škálu mluvených programů z ústředí BBC v Broadcasting House v Londýně. Ředitelkou stanice je od roku 2019 Mohit Bakaya. Nahradila Gwyneth Williams, která byla ředitelkou stanice od roku 2010. Stanice vysílá po celém Spojeném království, ostrově Man a Normanských ostrovech na FM, LW a DAB a na BBC Sounds. Je možné ji přijímat ve východních hrabstvích Irska, severní Francii a severní Evropě. Je k dispozici na Freeview, Sky a Virgin Media. Radio 4 v současnosti dosahuje více než 10 milionů posluchačů, což z něj činí druhou nejoblíbenější rozhlasovou stanici ve Velké Británii po Radio 2. BBC Radio 4 vysílá zpravodajské pořady, jako jsou Today a The World at One, které jsou uváděny signály Greenwich Time Signal nebo zvonkohrou Big Benu. Signály jsou přesné pouze na FM, LW a MW; na digitálním rádiu je zpoždění tři až pět sekund a online až dvacet tři sekund. Radio 4 vysílá Shipping Forecast, který v srpnu 2017 oslavil 150 let. Podle RAJAR stanice vysílá týdenně pro 9,3 milionu posluchačů s podílem na poslechu 10,8 % od září 2023.