Čínská cenzura internetu je součástí komplexního systému kontroly informací, který čínská vláda používá k udržení kontroly nad svými občany. Cenzura se týká všech forem online obsahu, včetně webových stránek, aplikací, videoher a sociálních médií.
Čínská vláda využívá řadu metod k blokování přístupu k nežádoucímu obsahu. Mezi tyto metody patří:
Blokování DNS: Vláda může zablokovat přístup k určitým webovým stránkám tím, že zmanipuluje systém DNS, který převádí názvy domén na IP adresy.
Blokování IP adres: Vláda může také zablokovat přístup k určitým webovým stránkám tím, že zablokuje jejich IP adresy.
Filtrování URL: Vláda může filtrovat internetový provoz a blokovat přístup k webovým stránkám, které obsahují určité klíčová slova nebo fráze.
Inspekce paketů: Vláda může inspektovat internetový provoz a blokovat přístup k webovým stránkám, které obsahují určitý typ obsahu, například násilí nebo pornografii.
Resetovací připojení: Vláda může také resetovat připojení k webovým stránkám, které se pokoušejí obejít bloky.
Čínská vláda také vyžaduje, aby všechny hlavní internetové platformy v Číně zavedly přísné mechanismy autocenzury. Tyto mechanismy zahrnují:
Skutečné jmenné systémy: Uživatelé se musí přihlásit ke svým účtům na sociálních médiích pomocí svého skutečného jména a čísla občanského průkazu.
Cenzurní algoritmy: Platformy používají pokročilé algoritmy k automatickému odstraňování nežádoucího obsahu.
Lidské cenzory: Platformy zaměstnávají velké týmy lidských cenzorů, kteří ručně kontrolují obsah a odstraňují vše, co je považováno za nevhodné.
Čínská vláda také vytvořila rozsáhlou síť internetové policie, která je odpovědná za vymáhání internetové cenzury. Internetová policie má pravomoc zatýkat a stíhat osoby, které porušují zákony o internetové cenzuře.
Čínská vláda tvrdí, že její internetová cenzura je nezbytná k udržení stability a pořádku ve společnosti. Vláda tvrdí, že cenzura chrání občany před škodlivým obsahem, jako je násilí, pornografie a dezinformace.
Kritici čínské internetové cenzury tvrdí, že je to forma útlaku, která omezuje svobodu projevu a přístup k informacím. Tvrdí, že cenzura slouží k udržení moci komunistické strany a potlačení disentu.
Čínská internetová cenzura je jedním z nejrozsáhlejších a nejúčinnějších systémů kontroly informací na světě. Čínská vláda se pravděpodobně bude i nadále spoléhat na cenzuru, aby udržela svou kontrolu nad svými občany.
Odkazová kultura
Úvod
Wikipedie, online encyklopedie, se stala nedílnou součástí moderní kultury. Její všudypřítomnost se odráží v široké škále odkazů v popkultuře.
Parodie otevřenosti
Mnohé parodují otevřenost Wikipedie, kdy jednotlivci nekonvenčně upravují nebo vandalizují články. Například v televizní show "Simpsonovi" postava Homera Simpsona upraví článek o něm samotném, aby vypadal příhodněji.
Porovnávání inteligence
Lidé často porovnávají svou inteligenci s Wikipedií. Například fráze "Jsem jako Wikipedia, ale vím o sobě všechno" se stala běžnou nadsázkou.
Encyklopedie vs. zábava
V některých případech se Wikipedia nebere jako encyklopedie, ale spíše jako zdroj zábavy. Například hra "Wikiracing" spočívá v tom, kdo nejrychleji najde určitý článek na Wikipedii.
Statusová symbolika
Pro mnoho lidí se přítomnost jejich jména na Wikipedii stala statusovým symbolem. To naznačuje, že jsou natolik důležití, aby o nich byla vytvořena stránka na respektovaném online zdroji.
Reference v popkultuře
Odkazová kultura Wikipedie se prolíná do různých oblastí popkultury. Zde jsou některé příklady:
Televizní pořady: V "Teorii velkého třesku" postava Sheldona Coopera často odkazuje na Wikipedii a dokonce se jí chlubí jako svým "nejlep přítelem".
Filmy: Ve filmu "Sociální síť" zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg uznává Wikipedii jako zdroj informací o sociálních sítích.
Hudební videa: Ve videu "Stronger" od Kanye Westa se rapuje o tom, že "vím to, protože to říká Wikipedia".
Videohry: V sérii her "Grand Theft Auto" se objevuje webová stránka "Bleeter", která je parodií na Wikipedii.
Závěr
Odkazová kultura Wikipedie je svědectvím jejího všudypřítomného vlivu na moderní společnost. Od parodií na její otevřenost až po její využití jako statusového symbolu se Wikipedia stala nedílnou součástí naší kultury.
Světová zdravotnická organizace (WHO) Světová zdravotnická organizace (WHO) je specializovaná agentura Organizace spojených národů zodpovědná za mezinárodní veřejné zdraví. Má sídlo v Ženevě ve Švýcarsku a šest regionálních kanceláří a 150 terénních kanceláří po celém světě. WHO byla založena 7. dubna 1948 a své první zasedání svolala 24. července téhož roku. Převzala aktiva, personál a povinnosti Zdravotnické organizace Společnosti národů a v Paříži sídlícího Úřadu mezinárodní veřejné hygieny (Office International d'Hygiène Publique), včetně Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD). Činnost agentury začala naplno v roce 1951 po významné finanční a technické podpoře. Oficiálním posláním WHO je podporovat zdraví a bezpečnost a zároveň pomáhat zranitelným osobám po celém světě. Poskytuje technickou pomoc zemím, stanovuje mezinárodní zdravotní normy, shromažďuje údaje o globálních zdravotních problémech a slouží jako fórum pro vědecké a politické diskuse týkající se zdraví. Její oficiální publikace, Světová zdravotnická zpráva, poskytuje hodnocení celosvětových zdravotních témat. WHO sehrála vedoucí úlohu v několika úspěších v oblasti veřejného zdraví, zejména ve vymýcení neštovic, téměř vymýcení dětské obrny a vývoji vakcíny proti ebole. Jejími současnými prioritami jsou přenosná onemocnění, jako je HIV/AIDS, ebola, malárie a tuberkulóza; nepřenosná onemocnění, jako jsou srdeční choroby a rakovina; zdravá výživa, výživa a zajištění potravin; pracovní zdraví; a zneužívání návykových látek. Agentura se zasazuje o všeobecné pokrytí zdravotní péčí, zapojení do monitorování rizik pro veřejné zdraví, koordinaci reakcí na zdravotní krize a obecně o podporu zdraví a pohody. WHO řídí Světové zdravotnické shromáždění (WHA), které se skládá z 194 členských států. WHA volí a radí výkonné radě složené ze 34 zdravotních specialistů; vybírá hlavního správce WHO, generálního ředitele (v současnosti Tedros Adhanom Ghebreyesus z Etiopie); stanovuje cíle a priority; a schvaluje rozpočet a činnosti. WHO je financována především z příspěvků členských států (hodnocených i dobrovolných), následovaných soukromými dárci. Celkový schválený rozpočet na období 2020–2021 přesahuje 7,2 miliardy dolarů, zatímco schválený rozpočet na období 2022–2023 přesahuje 6,2 miliardy dolarů.
Logistická funkce
Logistická funkce je běžná S-křivka (sigmoidní křivka) s rovnicí:
```
f(x) = L / (1 + e^(-k(x - x0)))
```
kde:
x0 je hodnota x ve středu funkce
L je supremum hodnot funkce
k je logistická růstová rychlost nebo strmost křivky
Pro hodnoty x v oboru reálných čísel od -∞ do +∞ získáme S-křivku zobrazenou vpravo, přičemž graf f se blíží L, když se x blíží k +∞, a blíží se nule, když se x blíží k -∞.
Logistická funkce nachází uplatnění v celé řadě oborů, včetně biologie (zejména ekologie), biomatematiky, chemie, demografie, ekonomie, geověd, matematické psychologie, pravděpodobnosti, sociologie, politologie, lingvistiky, statistiky a umělých neuronových sítí.
Zobecněním logistické funkce je hyperbolastická funkce typu I.
Standardní logistická funkce, kde L = 1, k = 1, x0 = 0, se někdy jednoduše nazývá sigmoid. Někdy se jí také říká expit, protože je inverzí logitu.
Twitter: Sociální síť, která spojuje svět
Úvod
Twitter je sociální síť, která umožňuje uživatelům sdílet a přijímat krátké textové zprávy nazývané "tweety". Od svého založení v roce 2006 se stal jedním z největších a nejoblíbenějších komunikačních kanálů na světě.
Historie
Twitter byl založen v březnu 2006 Jackem Dorseyem, Noah Glassem, Biz Stonem a Evanem Williamsem. Původně byla platforma zaměřena na sdílení krátkých textových aktualizací mezi malými skupinami lidí. V červenci 2006 byl Twitter oficiálně spuštěn pro veřejnost.
Funkce
Klíčovou funkcí Twitteru je sdílení krátkých textových zpráv, které jsou omezeny na 280 znaků. Uživatelé mohou také sdílet obrázky, videa a odkazy. Platforma navíc nabízí funkce jako:
Přímé zprávy: Soukromá komunikace mezi uživateli.
Hashtagy: Klíčová slova, která pomáhají organizovat a vyhledávat tweety o konkrétních tématech.
Retweety: Sdílení tweetů jiných uživatelů se svými sledujícími.
Lajky: Označení tweetů, které se uživatelům líbí.
Trendy: Seznam nejpopulárnějších témat a hashtagů na Twitteru.
Uživatelé
Twitter má více než 500 milionů aktivních uživatelů měsíčně. Uživatelská základna je rozmanitá a zahrnuje jednotlivce, organizace, značky a celebrity. Platforma je oblíbená pro sdílení novinek, názorů, informací a zábavy.
Vlastnictví
Twitter byl původně vlastněn společností Twitter, Inc. V říjnu 2022 získal platformu miliardář Elon Musk za 44 miliard dolarů. Musk se stal generálním ředitelem a předsedou společnosti.
Dopad
Twitter měl významný dopad na komunikaci a společnost. Platforma umožnila lidem spojit se s ostatními po celém světě, sdílet informace a zapojit se do veřejných diskusí. Twitter také sehrál roli v politických hnutích, novinářských vyšetřováních a dalších důležitých událostech.
Kontroverze
Twitter se v posledních letech potýkal s řadou kontroverzí. Někteří kritici obvinili platformu z šíření dezinformací, nenávistných projevů a dalších škodlivých obsahů. Twitter také čelil obviněním z cenzury a potlačování svobody projevu.
Budoucnost
Budoucnost Twitteru je nejistá. Musk uvedl, že plánuje provést řadu změn na platformě, včetně uvolnění omezení svobody projevu a zavedení nových funkcí. Zbývá však zjistit, jak se tyto změny projeví na dlouhodobé životaschopnosti platformy.
Pew Research Center
Pew Research Center (zkráceně Pew) je nezávislý americký výzkumný ústav se sídlem v Washingtonu, D.C. Poskytuje informace o sociálních otázkách, veřejném mínění a demografických trendech, které formují Spojené státy a svět.
Pew provádí průzkumy veřejného mínění, demografický výzkum, výzkum náhodného vzorkování a průzkumy na základě panelů, analýzu mediálního obsahu a další empirický výzkum sociálních věd. Pew nezaujímá politická stanoviska a je dceřinou společností Pew Charitable Trusts.
Historie
Pew Research Center byl založen 1. července 2004 jako dceřiná společnost Pew Charitable Trusts. Prvním předsedou centra byl Andrew Kohut, který tuto funkci zastával do roku 2012. Současným předsedou je Robert Groves.
Výzkum
Pew provádí výzkum v široké škále témat, včetně:
Politika a vláda
Sociální trendy
Ekonomika
Věda a technologie
Média
Náboženství
Demografie
Výzkum Pew je založen na průzkumech, rozhovorech, analýze obsahu a dalších metodách. Centrum využívá jak národní, tak mezinárodní vzorky a spolupracuje s výzkumníky po celém světě.
Vliv
Výzkum Pew je široce citován v médiích, akademické obci a tvůrci politik. Centrum je považováno za jeden z předních světových zdrojů informací o sociálních otázkách a veřejném mínění.
Financování
Pew Research Center je financován z grantů Pew Charitable Trusts. Centrum nepřijímá finanční prostředky od vládních agentur nebo komerčních organizací.
Kritika
Pew Research Center byl kritizován za některé ze svých výzkumných metod. Někteří kritici tvrdí, že vzorky centra nejsou reprezentativní pro celkovou populaci. Jiní kritizují způsob, jakým centrum formuluje své otázky, což může ovlivnit výsledky průzkumu.
Navzdory této kritice je Pew Research Center obecně považován za spolehlivý zdroj informací o sociálních otázkách a veřejném mínění. Centrum se zavazuje k přísným standardům výzkumné metodologie a jeho výsledky jsou důkladně přezkoumávány před jejich zveřejněním.
Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO; francouzsky Organisation mondiale de la propriété intellectuelle (OMPI)) je jednou z 15 specializovaných agentur Organizace spojených národů (OSN). [1] [2] [poznámky 1] Na základě Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví z roku 1967 byla WIPO vytvořena s cílem propagovat a chránit duševní vlastnictví (IP) po celém světě ve spolupráci se zeměmi i mezinárodními organizacemi. [5] Svou činnost zahájila 26. dubna 1970, kdy úmluva vstoupila v platnost. Současným generálním ředitelem je Singapurec Daren Tang, bývalý vedoucí Úřadu duševního vlastnictví v Singapuru, který nastoupil do své funkce 1. října 2020. [6] Mezi aktivity WIPO patří pořádání fór pro diskusi a formování mezinárodních pravidel a politik v oblasti duševního vlastnictví, poskytování globálních služeb, které registrují a chrání duševní vlastnictví v různých zemích, řešení přeshraničních sporů v oblasti duševního vlastnictví, pomoc při propojení systémů duševního vlastnictví prostřednictvím jednotných norem a infrastruktury a fungování jako obecná referenční databáze pro všechny záležitosti duševního vlastnictví; to zahrnuje poskytování zpráv a statistik o stavu ochrany duševního vlastnictví nebo inovací jak globálně, tak v konkrétních zemích. [7] WIPO také spolupracuje s vládami, nevládními organizacemi (NGO) a jednotlivci s cílem využívat duševní vlastnictví pro socioekonomický rozvoj. WIPO spravuje 26 mezinárodních smluv, které se týkají široké škály otázek duševního vlastnictví, od ochrany audiovizuálních děl až po zavedení mezinárodní patentové klasifikace. [8] Je řízena Valným shromážděním a Koordinačním výborem, které společně určují politiku a fungují jako hlavní rozhodovací orgány. Valné shromáždění také volí hlavního správce WIPO, generálního ředitele, kterým je v současnosti Daren Tang ze Singapuru, který nastoupil do úřadu 1. října 2020. [9] WIPO je spravována sekretariátem, který pomáhá provádět její každodenní činnosti. WIPO má sídlo v Ženevě ve Švýcarsku a má „externí kanceláře“ po celém světě, včetně Alžíru (Alžírsko); Rio de Janeiro (Brazílie); Peking (Čína), Tokio (Japonsko); Abuja (Nigérie); Moskva (Rusko); a Singapur (Singapur). [10] Na rozdíl od většiny organizací OSN se WIPO nespoléhá příliš na hodnocené nebo dobrovolné příspěvky členských států; 95 procent jejího rozpočtu pochází z poplatků souvisejících s jejími globálními službami. [11] WIPO má v současnosti 193 členských států, [12] včetně 190 členských států OSN a Cookových ostrovů, Svatého stolce a Niue; Palestina má status stálého pozorovatele. [13] Jedinými nečleny mezi zeměmi uznanými OSN jsou Federativní státy Mikronésie, Palau a Jižní Súdán.
Rfam: Databáze obsahující informace o RNA
Úvod
Rfam je databáze, která poskytuje informace o rodinách nekódujících RNA (ncRNA) a dalších strukturovaných RNA elementech. Jedná se o komentovanou databázi s otevřeným přístupem, která byla původně vyvinuta ve Wellcome Trust Sanger Institute ve spolupráci s Janelia Farm a v současnosti je hostována v European Bioinformatics Institute. Rfam je navržen tak, aby byl podobný databázi Pfam pro anotaci proteinových rodin.
Charakteristika nekódujících RNA (ncRNA)
Na rozdíl od proteinů mají ncRNA často podobnou sekundární strukturu, aniž by sdílely mnoho podobností v primární sekvenci. Rfam rozděluje ncRNA do rodin na základě evoluce od společného předka. Vytvoření vícenásobných sekvenčních zarovnání (MSA) těchto rodin může poskytnout vhled do jejich struktury a funkce, podobně jako v případě proteinových rodin. Tyto MSA se stávají užitečnějšími s přidáním informací o sekundární struktuře.
Funkce Rfam
Poskytuje zarovnání, konsensuální sekundární struktury a kovarianční modely pro rodiny RNA.
Zahrnuje data o rodinách RNA, organismech a kontaktech.
Slouží jako primární citace (PMID 33211869).
Přístup k datům
Data Rfam jsou k dispozici v různých formátech, včetně:
Stockholmský formát
FTP
Licencování
Rfam je veřejně přístupný zdroj.
Bookmarkovatelné entity
Rfam umožňuje uživatelům vytvářet záložky pro konkrétní entity, což usnadňuje rychlý přístup k informacím v budoucnu.
Spolupráce s Wikipedia
Výzkumníci Rfam také přispívají do projektu RNA WikiProject na Wikipedii.
Závěr
Rfam je cenným zdrojem informací pro vědce, kteří studují nekódující RNA a další strukturované RNA elementy. Poskytuje rozsáhlé informace o těchto molekulách, včetně jejich zarovnání, sekundárních struktur a evolučních vztahů.
Manželství osob stejného pohlaví (též homosexuální manželství) je manželství mezi dvěma osobami stejného právního pohlaví. K roku 2024 je manželství mezi osobami stejného pohlaví legálně uzavíráno a uznáváno ve 35 zemích s celkovým počtem obyvatel 1,3 miliardy lidí (17 % světové populace). Poslední zemí, která legalizovala manželství osob stejného pohlaví, je Estonsko. Očekává se, že Řecko schválí manželství osob stejného pohlaví v únoru 2024. Adopční práva nejsou nutně zaručena, i když většina států, které umožňují manželství osob stejného pohlaví, umožňuje těmto párům společné adopce, stejně jako ostatním manželským párům. Naproti tomu 35 zemí (k roku 2023) má ve svých ústavách definice manželství, které brání manželství mezi osobami stejného pohlaví, většinou přijaté v posledních desetiletích jako preventivní opatření. Některé další země mají ústavně zakotvené islámské právo, které je obecně interpretováno jako zákaz manželství mezi osobami stejného pohlaví. V šesti z bývalých a většině z posledně jmenovaných zemí je kriminalizována samotná homosexualita. Existují záznamy o manželstvích mezi muži sahající až do prvního století. Je právně uznáváno ve velké většině rozvinutých demokracií světa; významnými výjimkami jsou Itálie, Japonsko, Jižní Korea, Řecko a Česká republika. Není dosud uznáváno v žádné z islámských politik světa. Některé země, jako je Čína a Rusko, omezují obhajobu manželství osob stejného pohlaví. Prvním homosexuálním párem, který se v moderní době legálně oženil, byli Michael McConnell a Jack Baker v roce 1971 ve Spojených státech; vzali se v okrese Blue Earth County v Minnesotě. První zákon, který stanovil rovnost manželství mezi páry stejného a opačného pohlaví, byl schválen v kontinentálním Nizozemsku v roce 2000 a nabyl účinnosti 1. dubna 2001. Použití manželského práva stejně na páry stejného a opačného pohlaví se v jednotlivých jurisdikcích lišilo a došlo k němu prostřednictvím legislativní změny manželského práva, soudních rozhodnutí založených na ústavních zárukách rovnosti, uznání, že manželství párů stejného pohlaví je povoleno stávajícím manželským právem, a prostřednictvím přímého hlasování lidu, například prostřednictvím referend a iniciativ. Nejvýznamnějšími zastánci manželství osob stejného pohlaví jsou světové hlavní lékařské a vědecké komunity spolu s organizacemi na ochranu lidských a občanských práv, zatímco jeho nejvýznamnějšími odpůrci jsou skupiny náboženských fundamentalistů. Průzkumy veřejného mínění trvale ukazují na neustále rostoucí podporu pro uznání manželství osob stejného pohlaví ve všech rozvinutých demokraciích a v mnoha rozvojových zemích. Vědecké studie ukazují, že finanční, psychologická a fyzická pohoda homosexuálů se zlepšuje manželstvím a že děti homosexuálních rodičů mají prospěch z toho, že je vychovávají manželské homosexuální páry v manželském svazku, který je uznáván zákonem a podporován společenskými institucemi. Výzkum sociálních věd ukazuje, že vyloučení homosexuálních párů z manželství stigmatizuje a vyvolává veřejnou diskriminaci vůči homosexuálním a lesbickým lidem, přičemž výzkum vyvrací představu, že buď civilizace, nebo životaschopné sociální řády závisí na omezení manželství na heterosexuály. Manželství osob stejného pohlaví může poskytnout osobám v závazných vztazích osob stejného pohlaví příslušné vládní služby a klást na ně finanční nároky srovnatelné s těmi, které jsou požadovány po osobách v manželstvích opačného pohlaví, a také jim poskytuje právní ochranu, jako je dědictví a právo na návštěvy v nemocnici. Opozice je založena na tvrzeních, jako je to, že homosexualita je nepřirozená a abnormální, že uznání svazků osob stejného pohlaví bude podporovat homosexualitu ve společnosti a že děti jsou lépe vychovány páry opačného pohlaví. Tato tvrzení jsou vyvrácena vědeckými studiemi, které ukazují, že homosexualita je přirozená a normální varianta lidské sexuality, že sexuální orientace není volbou a že děti homosexuálních párů se mají stejně dobře jako děti párů opačného pohlaví.
Sociální média jsou interaktivní technologie, které usnadňují vytváření, sdílení a shromažďování obsahu, nápadů, zájmů a dalších forem vyjadřování prostřednictvím virtuálních komunit a sítí. Sociální média odkazují na nové formy médií, které zahrnují interaktivní účast. Zatímco výzvy k definici sociálních médií vyvstávají kvůli různorodosti samostatných a vestavěných služeb sociálních médií, které jsou v současné době k dispozici, existují některé společné funkce:
Sociální média jsou interaktivní internetové aplikace Web 2.0.
Uživatelem generovaný obsah – jako jsou textové příspěvky nebo komentáře, digitální fotografie nebo videa a data generovaná prostřednictvím všech online interakcí – je životní silou sociálních médií.
Uživatelé vytvářejí profily specifické pro službu pro webovou stránku nebo aplikaci, které jsou navrženy a udržovány organizací sociálních médií.
Sociální média pomáhají rozvíjet online sociální sítě propojením profilu uživatele s profily jiných jednotlivců nebo skupin.
Termín sociální ve vztahu k médiím naznačuje, že platformy jsou zaměřeny na uživatele a umožňují komunitní činnost. Sociální média lze tedy považovat za online facilitátory nebo posilovače lidských sítí – sítí jednotlivců, kteří posilují sociální propojení.
Uživatelé obvykle přistupují ke službám sociálních médií prostřednictvím webových aplikací na počítačích nebo si stahují služby, které nabízejí funkce sociálních médií pro jejich mobilní zařízení (např. smartphony a tablety).
Vzhledem k tomu, že se uživatelé zapojují do těchto elektronických služeb, vytvářejí vysoce interaktivní platformy, na kterých mohou jednotlivci, komunity a organizace sdílet, spoluvytvářet, diskutovat, účastnit se a upravovat uživatelem generovaný nebo vlastnoručně sestavený obsah zveřejněný online.
Sociální média se navíc používají k dokumentování vzpomínek, učení se o věcech a jejich zkoumání, k propagaci sebe sama a vytváření přátelství spolu s růstem nápadů z vytváření blogů, podcastů, videí a herních stránek.
Tento měnící se vztah mezi lidmi a technologií je zaměřením nově vznikajícího oboru technologických sebevýzkumů.
Mezi nejoblíbenější webové stránky sociálních médií s více než 100 miliony registrovaných uživatelů patří Twitter, Facebook (a jeho přidružený Messenger), WeChat, ShareChat, Instagram (a jeho přidružená aplikace Threads), QZone, Weibo, VK, Tumblr, Baidu Tieba a LinkedIn. V závislosti na interpretaci další oblíbené platformy, které jsou někdy označovány jako služby sociálních médií, zahrnují YouTube, Letterboxd, QQ, Quora, Telegram, WhatsApp, Signal, LINE, Snapchat, Pinterest, Viber, Reddit, Discord, TikTok, Microsoft Teams a další. Wiki jsou příklady spolupráce na tvorbě obsahu.
Výstupy sociálních médií se liší od tradičních médií (např. tištěné časopisy a noviny, televizní a rozhlasové vysílání) v mnoha ohledech, včetně kvality, dosahu, frekvence, použitelnosti, relevance a stálosti.
Výstupy sociálních médií navíc fungují v dialogickém přenosovém systému (tj. mnoho zdrojů pro mnoho přijímačů), zatímco tradiční mediální výstupy fungují v monologickém přenosovém modelu (tj. jeden zdroj pro mnoho přijímačů). Například noviny jsou doručovány mnoha předplatitelům a rozhlasová stanice vysílá stejné programy do celého města.
Od dramatického rozšíření internetu lze digitální média nebo digitální rétoriku použít k reprezentaci nebo identifikaci kultury. Studium rétoriky, která existuje v digitálním prostředí, se pro mnoho vědců stalo zásadním novým procesem.
Pozorovatelé si všimli široké škály pozitivních i negativních dopadů, pokud jde o používání sociálních médií. Sociální média mohou pomoci zlepšit pocit sounáležitosti jedince se skutečnými nebo online komunitami a mohou být účinným komunikačním (nebo marketingovým) nástrojem pro korporace, podnikatele, neziskové organizace, obhájce, politické strany a vlády. Pozorovatelé také zjistili, že došlo k nárůstu sociálních hnutí, která využívají sociální média jako nástroj pro komunikaci a organizaci v dobách politických nepokojů. Sociální média lze také použít ke čtení nebo sdílení zpráv, ať už jsou pravdivé nebo nepravdivé.