Energie
Energie je veličina, která se dá předávat tělesům nebo fyzikálním systémům. Umožňuje jim vykonávat práci a vytvářet teplo a světlo. Energie je zachovaná veličina, což znamená, že ji nelze vytvořit ani zničit, pouze přeměnit z jedné formy na druhou.
Jednotkou energie v mezinárodní soustavě SI je joule (J). Mezi běžné formy energie patří:
Kinetická energie: Energie pohybujícího se předmětu
Potenciální energie: Energie uložená v předmětu, například v důsledku jeho polohy v poli
Pružná energie: Energie uložená v pevném předmětu
Chemická energie: Energie spojená s chemickými reakcemi
Zářívá energie: Energie přenášená elektromagnetickým zářením
Vnitřní energie: Energie obsažená v termodynamickém systému
Všechny živé organismy neustále přijímají a uvolňují energii. Díky ekvivalenci hmoty a energie má každý předmět, který má hmotnost v klidu (nazývanou klidová hmotnost), také ekvivalentní množství energie nazývané klidová energie. Jakákoli další energie (jakékoli formy) získaná předmětem nad tuto klidovou energii zvýší celkovou hmotnost předmětu stejně, jako zvýší jeho celkovou energii.
Lidská civilizace potřebuje k fungování energii, kterou získává z energetických zdrojů, jako jsou fosilní paliva, jaderné palivo nebo obnovitelné zdroje energie. Klima Země a procesy v ekosystémech jsou poháněny energií, kterou planeta přijímá ze Slunce (i když malá část pochází také z geotermální energie).
Nauka: Vydavatelství vědeckých knih a časopisů Nauka je ruské nakladatelství, které vydává akademické knihy a časopisy. Bylo založeno v roce 1923 v Sovětském svazu a do roku 1963 se jmenovalo Vydavatelství Akademie věd SSSR. Do roku 1934 sídlilo v Leningradu, poté se přestěhovalo do Moskvy. Logo Nauky zobrazuje otevřenou knihu se Sputnikem 1 nad ní. Nauka byla hlavním vědeckým vydavatelem v SSSR. Skládala se z komplexu nakladatelských institucí, tiskáren a knihkupectví. Měla dvě pobočky (v Leningradu a Novosibirsku) s vlastními tiskárnami, dvě hlavní redakce (pro fyzikální a matematickou literaturu a orientální literaturu) a více než 50 tematických redakcí. Hlavní knihkupectví Nauky, Akademkniga, mělo asi 30 obchodních center ve všech hlavních městech země. Nauka byla hlavním vydavatelem Akademie věd SSSR a jejích poboček. Většinu produkce Nauky tvořily monografie. Vydávala také tematické sborníky, příručky, učebnice a překlady zahraniční literatury. V roce 1972 vydávala Nauka 135 vědeckých časopisů, včetně 31 fyzikálních a matematických, 24 chemických, 29 biologických a pěti populárně-vědeckých (Priroda, Zemlya i Vselennaya, Khimia i zhizn, Kvant a Russkaya rech). Mezi knižní řady vydávané Nakou patřila například řada Jazyky Asie a Afriky. Anglickým distributorem publikací Nauky je MAIK Nauka/Interperiodica společně s Pleiades Publishing a Springer Science+Business Media. Nauka byla svého času (v roce 1982) největším vědeckým vydavatelstvím v SSSR a na světě.
Tento článek pojednává o vládním regionu (Regierungsbezirk) Stuttgart. Pro Regionální svaz Stuttgart (regionální sdružení, součást Regierungsbezirk) viz Region Stuttgart.
Stuttgart Regierungsbezirk
Mapa Bádenska-Württemberska s vyznačením regionu Stuttgart
Německo
Země: Bádensko-Württembersko
Sídlo regionu: Stuttgart
Rozloha:
Celková: 10 155,76 km²
Počet obyvatel: (k 31. prosinci 2021)
Celkem: 4 150 949
Hustota: 410 obyvatel/km²
HDP: (2021)
Celkem: 228,222 miliardy eur
Webové stránky: https://rp.baden-wuerttemberg.de/rps/Seiten/default.aspx
Umístění:
Stuttgart je jedním ze čtyř správních obvodů (Regierungsbezirke) Bádenska-Württemberska, spolkové země v jihozápadním Německu. Nachází se v severovýchodní části Bádenska-Württemberska.
Členění:
Regierungsbezirk Stuttgart se dále dělí na tři regiony:
Heilbronn-Franken
Ostwürttemberg
Stuttgart
Okresy (Kreise):
Böblingen
Esslingen
Göppingen
Heidenheim
Heilbronn
Hohenlohe
Ludwigsburg
Main-Tauber
Ostalbkreis
Rems-Murr
Schwäbisch Hall
Okresní města (Kreisfreie Städte):
Heilbronn
Stuttgart
Regionální svaz Stuttgart:
Okresy Böblingen, Esslingen, Ludwigsburg, Rems-Murr a Göppingen spolu s městem Stuttgart tvoří Regionální svaz Stuttgart s přímo voleným regionálním shromážděním (Regionalversammlung).
Německý politický systém
Německo je spolková republika s parlamentním systémem vlády. Nejvyšším orgánem je spolkový parlament (Bundestag), který volí spolkového kancléře (Bundeskanzler), hlavu vlády.
Výkonná moc
Spolkový kancléř je hlavou vlády a řídí spolkovou vládu (Bundesregierung). V současnosti je spolkovým kancléřem Olaf Scholz (SPD). Vicepremiérem je Robert Habeck (Grüne).
Zákonodárná moc
Spolkový parlament (Bundestag) má 598 členů volených na čtyřleté období. Spolkový parlament přijímá zákony a schvaluje rozpočet.
Soudní moc
Nejvyšším soudem v Německu je Spolkový ústavní soud (Bundesverfassungsgericht). Dohlíží na dodržování ústavy a může zrušit zákony, které jsou s ní v rozporu.
Spolkové země
Německo se dělí na 16 spolkových zemí (Länder). Každá spolková země má vlastní parlament (Landtag) a vládu (Landesregierung).
Politické strany
V Německu působí řada politických stran. Největšími stranami jsou:
Sociálnědemokratická strana Německa (SPD)
Křesťanskodemokratická unie Německa (CDU)
Křesťanskosociální unie Bavorska (CSU)
Strana zelených (Grüne)
Svobodná demokratická strana (FDP)
Alternativa pro Německo (AfD)
Volby
Volby do Spolkového parlamentu se konají každé čtyři roky. Volby do spolkových zemských parlamentů se konají v různých termínech.
Mezinárodní vztahy
Německo je členem Evropské unie a NATO. Je také významným obchodním partnerem mnoha zemí světa.
Regionální správa
Čtyři spolkové země (Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Hesensko a Severní Porýní-Vestfálsko) jsou dále rozděleny do vládních obvodů (Regierungsbezirke). Vládní obvody jsou zodpovědné za regionální správu a poskytují služby občanům.
Politický systém Spolkové republiky Německo Německo je demokratická a spolková parlamentní republika. Nejvyšším zákonodárným orgánem je Spolkový sněm (Bundestag) a Spolková rada (Bundesrat), která zastupuje jednotlivé spolkové země (Länder). Od roku 1949 dominují německému politickému systému dvě strany: Křesťanskodemokratická unie (CDU) a Sociálnědemokratická strana Německa (SPD). Německá justice je nezávislá na vládě a parlamentu, ale je běžné, že vedoucí představitelé vlády jsou zároveň členy parlamentu. Politický systém je založen na Ústavě z roku 1949, která se nazývá Základní zákon (Grundgesetz). Po sjednocení Německa v roce 1990 zůstal v platnosti s menšími změnami. Ústava klade důraz na ochranu osobní svobody a obsahuje rozsáhlý katalog lidských a občanských práv. Dále rozděluje pravomoci mezi spolkovou a zemskou úroveň a také mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní moc. Západní Německo bylo jedním ze zakládajících členů Evropského společenství v roce 1958, které se v roce 1993 stalo Evropskou unií. Německo je součástí Schengenského prostoru a od roku 1999 je členem eurozóny. Je také členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO), skupiny G7, G20 a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V roce 2022 označil Economist Intelligence Unit Německo za "plnou demokracii". Podle indexu demokracie V-Dem bylo Německo v roce 2023 15. nejvíce volebně demokratickou zemí na světě.
Německý státní znak
Německý státní znak zobrazuje černého orla se zlatým zobákem, jazykem a drápy na zlatém poli. Popisem se znak popisuje jako: "Zlatý, černý orel s roztaženými křídly, zobákem, jazykem a drápy červenými."
Tento znak je známý jako "Bundesadler" (spolkový orel), dříve známý jako "Reichsadler" (říšský orel). Je jedním z nejstarších státních znaků na světě a v současnosti nejstarším národním symbolem používaným v Evropě.
Znak byl znovu zaveden Výmarskou republikou (používán 1919-1935) a v roce 1950 ho přijala Spolková republika Německo. Současný oficiální návrh pochází od Karla-Tobiáše Schwaba (1887-1967) a byl původně představen v roce 1928.
Německé císařství z let 1871-1918 znovu zavedlo středověký znak Svaté říše římské, používaný ve 13. a 14. století (černý jednohlavý orel na zlatém pozadí), než císaři přijali dvouhlavého orla, počínaje Zikmundem Lucemburským v roce 1433.
Pruský orel (na bílém pozadí) byl používán jako štít k reprezentaci pruských králů jako dynastie Německého císařství. Výmarská republika zavedla verzi, ve které byly odstraněny štít a další monarchistické symboly.
Spolková republika Německo přijala Výmarského orla jako svůj symbol v roce 1950. Od té doby je znám jako Bundesadler (spolkový orel). Právním základem pro používání tohoto znaku je oznámení prezidenta Theodora Heusse, kancléře Konrada Adenauera a ministra vnitra Gustava Heinemanna z 20. ledna 1950, které je slovo od slova totožné s oznámením prezidenta Friedricha Eberta a ministra vnitra Ericha Kocha-Wesera z 11. listopadu 1919:
"Na základě rozhodnutí spolkové vlády tímto oznamuji, že spolkový znak na zlatém štítu zobrazuje jednohlavý černý orel, s hlavou otočenou doprava, křídla roztažená, ale se zavřeným peřím, zobák, jazyk a drápy červené barvy. Pokud je spolkový orel zobrazen bez rámečku, mají být použity stejné náboje a barvy jako u orla spolkového znaku, ale vrcholy per jsou nasměrovány ven. Vzory vedené spolkovým ministerstvem vnitra jsou určující pro heraldický návrh. Umělecký návrh je vyhrazen pro každý zvláštní účel."
- Spolkový prezident Theodor Heuß, spolkový kancléř Adenauer, spolkový ministr vnitra Heinemann, Oznámení týkající se spolkového znaku a spolkového orla.
Od připojení (1990) států, které dříve tvořily Německou demokratickou republiku, je spolkový orel symbolem sjednoceného Německa. Oficiální vyobrazení orla lze nalézt nejen ve spolkovém znaku, ale také na vlajce spolkových institucí, na standartě prezidenta Německa a na oficiálních pečetích. Jsou to návrhy různých umělců z období Výmarské republiky a liší se především tvarem a polohou křídel.
Velká a poměrně zavalitá verze orla zdobí sněmovnu Bundestagu, německého parlamentu; někdy se jí říká "Fette Henne" ("tlustá slepice"), přičemž podobné vyobrazení se nachází na německých euromincích. Kromě oficiálních vyobrazení jsou povolena umělecká ztvárnění spolkového orla a našla se na mincích, poštovních známkách a hlavičkových papírech spolkových úřadů.
V roce 1997 zavedl Spolkový tiskový úřad mírně zjednodušenou verzi původního von Weechova návrhu pečeti, která se od té doby používá jako korporátní design spolkové vlády, zejména pro publikace a vystoupení v médiích. Nemá však žádný oficiální status, protože není zmíněna v žádné vyhlášce ani není uvedena ve stále platných závazných vzorech z roku 1952.
Varianty používané institucemi:
Bundestag
Bundesrat
Prezident
Kabinet
Spolkový ústavní soud
Ve Francii existují policejní prefektury, které vedou policejní prefekti. Jsou součástí státní správy pod ministerstvem vnitra. Zajišťují policejní služby v oblasti ohraničené hranicemi departementu. V současnosti existují dvě takové prefektury: Policejní prefektura Paříže byla založena v roce 1800. Policejní prefektura Bouches-du-Rhône byla založena v roce 2012.
Co je politika?
Politika je proces, kterým skupiny lidí dělají společná rozhodnutí. Politika je také umění nebo věda, která se zabývá řízením vládních nebo státních záležitostí (včetně chování v rámci občanských vlád), institucí, oblastí a zvláštních zájmových skupin, jako jsou korporace, akademické a náboženské složky společnosti.
Co je politologie?
Politologie je obor, který se zabývá teorií a praxí politiky a popisem a analýzou politických systémů a politického chování.
Hlavní témata politiky
Politická ekonomie
Politická historie
Politická filozofie
Politické systémy
Druhy politických systémů
Anarchie
Město-stát
Demokracie
Diktatura
Direktoriát
Federace
Feudalismus
Hybridní režim
Meritokracie
Monarchie
Parlamentní
Prezidentský
Republika
Semiparlamentní
Semiprezidentský
Teokracie
Akademické disciplíny
Politologie
Mezinárodní vztahy
Srovnávací politika
Politická analýza
Politická teorie
Studium politiky
Politická psychologie
Politická sociologie
Veřejná správa
Byrokracie
Technokratismus
Adhokracie
Politika
Domácí politika
Zahraniční politika
Občanská společnost
Veřejný zájem
Vládní odvětví
Oddělení moci
Zákonodárná moc
Výkonná moc
Soudní moc
Volební komise
Související témata
Suverenita
Politika / stát
Teorie politického chování
Biologie a politická orientace
Politické organizace
Kritika politické ekonomie
Podkategorie
Volební systémy
Volby
Unitarismus
Federalismus
Formy vlády
Ideologie
Politická kampaň
Politické strany
Politika
Politika se zabývá tím, jak se lidé organizují a rozhodují o tom, jak spolu budou žít. Politické systémy se liší podle toho, kdo má moc a jak se rozhoduje.
Hlavní typy politických systémů
Anarchie: Nikdo nemá moc.
Městský stát: Malé město, které je zároveň státem.
Demokracie: Lidé mají moc prostřednictvím volených zástupců.
Diktatura: Jeden člověk nebo malá skupina má veškerou moc.
Ředitelství: Vládne rada odborníků.
Federace: Skupina států, které spolupracují pod ústřední vládou.
Feudalismus: Systém, ve kterém šlechtici vlastní půdu a rolníci pro ně pracují.
Hybridní režim: Kombinace různých politických systémů.
Meritokracie: Vládnou ti, kteří mají nejlepší schopnosti.
Monarchie: Vládne král nebo královna.
Parlamentní systém: Zákonodárný sbor volí výkonnou moc.
Prezidentský systém: Prezident je zároveň hlavou státu a vlády.
Republika: Vládne volený představitel.
Poloparlamentní systém: Zákonodárný sbor volí vládu, ale prezident má také pravomoci.
Poloprezidentský systém: Prezident sdílí moc s premiérem.
Teokracie: Vládne náboženská autorita.
Oblasti politiky
Politologie: Studium politiky.
Mezinárodní vztahy: Studium vztahů mezi státy.
Srovnávací politologie: Studium politických systémů různých zemí.
Politická analýza: Studium toho, jak fungují politické systémy.
Politická teorie: Studium idejí o tom, jak by měl být svět organizován.
Politické studie: Studium veřejné politiky.
Politická psychologie: Studium toho, jak psychologie ovlivňuje politiku.
Politická sociologie: Studium toho, jak společnost ovlivňuje politiku.
Veřejná správa: Studium toho, jak vlády fungují.
Byrokracie: Systém vládních zaměstnanců.
Technokratická vláda: Vláda vedená odborníky.
Adhokracie: Organizace, která je flexibilní a reaguje na změny.
Veřejná politika
Veřejná politika se týká rozhodnutí, která vlády přijímají o tom, jak budou spravovat společnost. Existují dva hlavní typy veřejné politiky:
Domácí politika: Politika týkající se věcí uvnitř země, jako je vzdělávání, zdravotnictví a kriminalita.
Zahraniční politika: Politika týkající se vztahů se zahraničními zeměmi.
Občanská společnost
Občanská společnost se týká organizací a skupin, které nejsou součástí vlády, ale které hrají roli v politickém procesu. Tyto skupiny mohou zahrnovat:
Obchodní organizace
Odbory
Neziskové organizace
Náboženské skupiny
Sociální hnutí
Politické organizace
Politické organizace jsou skupiny, které se snaží ovlivnit politický proces. Tyto skupiny mohou zahrnovat:
Politické strany
Lobbystické skupiny
Akční skupiny
Think tanky
Politické systémy různých zemí
Politické systémy různých zemí se liší v závislosti na jejich historii, kultuře a ekonomice. Existují však některé běžné rysy politických systémů většiny zemí:
Státní suverenita: Země má výlučnou moc nad svým územím.
Státní orgány: Země má vládní orgány, jako je výkonná moc, zákonodárná moc a soudní moc.
Ústava: Země má soubor základních zákonů, které upravují její politický systém.
Mezinárodní vztahy
Časopis Mezinárodní vztahy je odborný časopis, který se zabývá problematikou mezinárodních vztahů. Vychází čtvrtletně a je recenzovaný.
Redaktoři
Hlavními redaktory časopisu jsou Ken Booth (Aberystwythská univerzita), Milja Kurki (Aberystwythská univerzita) a William Bain (Národní univerzita v Singapuru).
Historie
Časopis byl založen v roce 1960 a v současnosti jej vydává nakladatelství SAGE Publications ve spolupráci s Davidovým Daviesovým pamětním institutem.
Obsah
Časopis se zaměřuje na širokou škálu témat souvisejících s mezinárodními vztahy, včetně:
Teorie mezinárodních vztahů
Historie mezinárodních vztahů
Mezinárodní bezpečnost
Mezinárodní politická ekonomie
Mezinárodní právo
Mezinárodní organizace
Regionální studie
Cílová skupina
Časopis je určen pro akademiky, výzkumníky, studenty a další odborníky v oblasti mezinárodních vztahů.
Hodnocení
Časopis má impakt faktor 1,191 (2014), což znamená, že je vysoce ceněný v akademické komunitě.
Indexace
Časopis je indexován v řadě prestižních databází, včetně:
JSTOR
Scopus
Web of Science
Online přístup
Časopis je dostupný online na webových stránkách vydavatele SAGE Publications.