LiveChat: Software pro zákaznickou podporu
LiveChat Software je společnost, která vyvíjí software pro zákaznickou podporu, především známý LiveChat – cloudovou službu, která pomáhá firmám s online chatem, řešením problémů zákazníků a získáváním nových klientů.
Historie a současnost
Společnost byla založena v roce 2002 ve Vratislavi v Polsku. Dnes má kanceláře ve Vratislavi a Bostonu v USA. LiveChat má více než 28 000 platících zákazníků ve více než 150 zemích světa, včetně známých značek jako Adobe, AirAsia, Best Buy, ING, Huawei, Orange a PayPal.
Produkty
LiveChat nabízí řadu produktů pro zákaznickou podporu:
ChatBot: Chatovací robot, který automaticky odpovídá na dotazy zákazníků.
HelpDesk: Systém pro správu zákaznických požadavků a jejich řešení.
Knowledge Base: Databáze znalostí, která zákazníkům poskytuje odpovědi na běžné dotazy.
LiveChat: Online chatovací služba pro komunikaci se zákazníky v reálném čase.
OpenWidget: Widget pro webové stránky, který umožňuje zákazníkům zahájit chat.
Finanční výsledky
V roce 2022 měla společnost LiveChat Software tržby ve výši 223 milionů zlotých a čistý zisk 119 milionů zlotých. V roce 2021 byly tržby 179 milionů zlotých a čistý zisk 100 milionů zlotých.
Zaměstnanci a pobočky
LiveChat Software zaměstnává více než 268 lidí. Kromě hlavních kanceláří ve Vratislavi a Bostonu má společnost také pobočku v USA.
Úložiště dat Úložiště dat je místo, kde se ukládají informace (data). Příkladem úložišť dat jsou papír, zvukový záznam, magnetická páska a optické disky. Někteří lidé považují i biologické molekuly, jako je RNA a DNA, za úložiště dat. Data se dají ukládat téměř jakoukoli formou energie. Elektronické ukládání dat potřebuje k uložení a načtení dat elektřinu. Ukládání dat v digitální, strojově čitelné podobě se někdy nazývá digitální data. Ukládání dat v počítači je jednou z hlavních funkcí univerzálního počítače. Elektronické dokumenty zabírají mnohem méně místa než papírové dokumenty. Dva způsoby, jak ukládat strojově čitelná data na papír, jsou čárové kódy a rozpoznávání magnetického inkoustu (MICR).
Co jsou data Data jsou soubor samostatných nebo souvislých hodnot, které přenášejí informace. Popisují množství, kvalitu, fakta, statistiky nebo jiné základní jednotky významu. Mohou to být také jen sekvence symbolů, které lze dále formálně interpretovat. Datum je samostatná hodnota ve sbírce dat. Data jsou obvykle organizována do struktur, jako jsou tabulky, které poskytují další kontext a význam. Tyto struktury lze samy o sobě použít jako data ve větších strukturách. Data lze použít jako proměnné ve výpočetním procesu. Data mohou představovat abstraktní myšlenky nebo konkrétní měření. Data se běžně používají ve vědeckém výzkumu, ekonomice a prakticky ve všech ostatních formách lidské organizační činnosti. Příklady datových souborů zahrnují cenové indexy (jako je index spotřebitelských cen), míry nezaměstnanosti, míry gramotnosti a data ze sčítání lidu. V tomto kontextu data představují surová fakta a čísla, ze kterých lze extrahovat užitečné informace. Data se shromažďují pomocí technik, jako je měření, pozorování, dotazování nebo analýza. Obvykle se zobrazují jako čísla nebo znaky, které lze dále zpracovávat. Polní data jsou data, která se shromažďují v nekontrolovaném prostředí in situ. Experimentální data jsou data, která jsou generována v průběhu kontrolovaného vědeckého experimentu. Data se analyzují pomocí technik, jako je výpočet, úvaha, diskuse, prezentace, vizualizace nebo jiné formy postanalýzy. Před analýzou se obvykle čistí surová data (nebo nezpracovaná data): odstraní se výjimky a opraví se zjevné chyby nástroje nebo zadávání dat. Data lze chápat jako nejmenší jednotky faktických informací, které lze použít jako základ pro výpočet, úvahu nebo diskusi. Data mohou sahat od abstraktních myšlenek po konkrétní měření, včetně, ale nejen, statistiky. Tematicky propojená data prezentovaná v nějakém relevantním kontextu lze považovat za informace. Kontextuálně propojené části informací lze pak popsat jako datové postřehy nebo inteligenci. Zásoba postřehů a inteligence, která se časem hromadí v důsledku syntézy dat do informací, lze pak popsat jako znalost. Data byla popsána jako „nová ropa digitální ekonomiky“. Data jako obecný koncept odkazují na skutečnost, že nějaká existující informace nebo znalost je reprezentována nebo kódována v nějaké formě vhodné pro lepší použití nebo zpracování. Pokroky v počítačových technologiích vedly k příchodu velkých dat, což obvykle odkazuje na velmi velké množství dat, obvykle v řádu petabajtů. Pomocí tradičních metod analýzy dat a výpočtů je práce s takovými velkými (a rostoucími) datovými sadami obtížná, dokonce nemožná. (Teoreticky by nekonečná data přinesla nekonečné množství informací, což by znemožnilo získání postřehů nebo inteligence.) V reakci na to relativně nový obor datové vědy využívá strojové učení (a další metody umělé inteligence (AI)), které umožňují efektivní aplikace analytických metod na velká data.
Periodika
Periodika jsou publikace, které vycházejí pravidelně nebo nepravidelně pod stejným názvem v jednotlivých dílech, obvykle očíslovaných nebo datovaných. Nemívají předem určený konec.
Patří sem:
Literární seriály: Příběhy vydávané na pokračování v několika dílech.
Časopisy a odborné žurnály: Pravidelně vydávané publikace zaměřené na určité téma nebo oblast.
Terminologický slovník knihovnictví a informační vědy
Obecné pojmy
Přístup - Možnost získat informace nebo zdroje.
Architektura - Struktura a uspořádání knihovny nebo informačního systému.
Chování - Jak uživatelé interagují s knihovnami a informačními systémy.
Management - Správa a organizace knihoven a informačních služeb.
Vyhledávání - Hledání informací nebo zdrojů.
Společnost - Vliv knihoven a informačních služeb na společnost.
Organizace znalostí
Ontologie - Formální reprezentace pojmů a jejich vztahů.
Filozofie - Základní principy a přesvědčení, která ovlivňují knihovnictví a informační vědu.
Taxonomie - Systém klasifikace pojmů do kategorií.
Související obory a dílčí oblasti
Bibliometrie - Studium kvantitativních aspektů informací a publikací.
Cenzura - Omezení přístupu k informacím.
Klasifikace - Uspořádání informací do kategorií.
Ukládání dat - Uchovávání digitálních informací.
Kulturní studia - Studium vztahu mezi kulturou a informacemi.
Modelování dat - Reprezentace dat pomocí formálních struktur.
Informatika - Oblasti počítačové vědy zaměřené na zpracování informací.
Informační technologie - Nástroje a techniky pro ukládání, zpracování a přenos informací.
Svoboda projevu - Právo na svobodné vyjadřování myšlenek a informací.
Duševní vlastnictví - Právní ochrana autorských děl a dalších forem intelektuálního vlastnictví.
Mezioborové oblasti
Archivnictví - Studium a správa historických dokumentů.
Komunikační studia - Studium komunikace a jejích forem.
Počítačová věda - Oblasti vědy zabývající se počítači a výpočty.
Datová věda - Oblasti vědy zabývající se sběrem, analýzou a interpretací dat.
Dokumentační věda - Studium a správa dokumentů.
Epistemologie - Studium povahy znalostí a jejich získávání.
Knihovnictví - Studium a správa knihoven.
Informační věda - Studium a správa informací.
Studie vědy a techniky - Studium vztahu mezi vědou, technikou a společností.
Oblasti působení
Akademická - Knihovny a informační služby na univerzitách a vysokých školách.
Archivní - Knihovny a informační služby zabývající se historickými dokumenty.
Právní - Knihovny a informační služby poskytující právní informace.
Zdravotnická - Knihovny a informační služby poskytující zdravotnické informace.
Soukromá - Knihovny a informační služby provozované soukromými organizacemi.
Veřejná - Knihovny a informační služby financované z veřejných prostředků.
Školní - Knihovny a informační služby na základních a středních školách.
Speciální - Knihovny a informační služby zaměřené na specifické skupiny uživatelů nebo témata.
Správa sbírek zahrnuje vytváření, ukládání a uchovávání kulturních památek i předmětů soudobé kultury (včetně současného umění, literatury, technologií a dokumentů) v muzeích, knihovnách, archivech a soukromých sbírkách. Hlavním cílem správy sbírek je naplnit potřeby jednotlivých sběratelů nebo poslání sběratelské instituce a zároveň zajistit dlouhodobou bezpečnost a udržitelnost kulturních předmětů v péči sběratele. Správa sbírek, která se skládá především z administrativních povinností spojených s rozvojem sbírky, úzce souvisí s péčí o sbírky, což je fyzické zachování kulturního dědictví. Odborníci, kterých se správa sbírek nejvíce týká, jsou správci sbírek, registrátoři a archiváři.
Správa sbírek
Správa sbírek je proces, který zahrnuje plánování, organizaci, řízení a kontrolu činností souvisejících se sbírkami kulturních institucí. Cílem správy sbírek je zajistit, aby sbírky byly dobře spravovány a využívány v souladu s posláním instituce.
Kroky ve správě sbírek
Správa sbírek zahrnuje několik klíčových kroků:
Plánování: Prvním krokem je vypracování plánu správy sbírek. Tento plán by měl stanovit cíle a cíle správy sbírek a měl by zahrnovat strategie pro dosažení těchto cílů.
Organizace: Dalším krokem je organizace sbírek. To zahrnuje vytváření inventářů, katalogizování sbírek a vývoj systémů pro ukládání a vyhledávání sbírek.
Řízení: Řízení sbírek zahrnuje dohled nad každodenními činnostmi spojenými se sbírkami. To zahrnuje správu rozpočtu, personálu a zdrojů.
Kontrola: Posledním krokem je kontrola správy sbírek. To zahrnuje hodnocení účinnosti plánu správy sbírek a provádění nezbytných úprav.
Výzvy ve správě sbírek
Správa sbírek přináší řadu výzev, včetně:
Nedostatek finančních prostředků: Kulturní instituce často čelí nedostatku finančních prostředků, což může ztížit správu sbírek.
Nedostatek personálu: Kulturní instituce také často čelí nedostatku personálu, což může ztížit správu sbírek.
Nedostatek prostoru: Kulturní instituce často čelí nedostatku prostoru, což může ztížit ukládání a vystavování sbírek.
Změny v technologiích: Technologie se neustále mění, což může ztížit správu sbírek.
Budoucnost správy sbírek
Správa sbírek se bude v budoucnu vyvíjet několika způsoby. Jedním z hlavních trendů je rostoucí využívání technologií ve správě sbírek. Dalším hlavním trendem je rostoucí důraz na spolupráci mezi kulturními institucemi.
Péče o sbírky
Péče o sbírky je proces, který zahrnuje ochranu a zachování sbírek kulturních institucí. Cílem péče o sbírky je zajistit, aby sbírky byly chráněny před poškozením a ztrátou.
Kroky v péči o sbírky
Péče o sbírky zahrnuje několik klíčových kroků:
Preventivní opatření: Prvním krokem je přijetí preventivních opatření k ochraně sbírek. To zahrnuje kontrolu teploty a vlhkosti, ochranu před světlem a škůdci a provádění pravidelných kontrol.
Konzervace: Dalším krokem je konzervování sbírek. To zahrnuje opravy a restaurování poškozených předmětů a používání ochranných materiálů.
Dokumentace: Posledním krokem je dokumentace péče o sbírky. To zahrnuje vedení záznamů o stavu sbírek a o prováděných úkonech péče o sbírky.
Výzvy v péči o sbírky
Péče o sbírky přináší řadu výzev, včetně:
Změny v prostředí: Změny v prostředí, jako je teplota a vlhkost, mohou poškodit sbírky.
Škůdci: Škůdci, jako jsou hmyz a hlodavci, mohou poškodit sbírky.
Katastrofy: Katastrofy, jako jsou požáry a povodně, mohou poškodit nebo zničit sbírky.
Nedostatek finančních prostředků: Kulturní instituce často čelí nedostatku finančních prostředků, což může ztížit péči o sbírky.
Budoucnost péče o sbírky
Péče o sbírky se bude v budoucnu vyvíjet několika způsoby. Jedním z hlavních trendů je rostoucí využívání technologií v péči o sbírky. Dalším hlavním trendem je rostoucí důraz na preventivní opatření.
Výzkumný design
Výzkumný design je celková strategie, která se používá k zodpovězení výzkumných otázek. Obvykle obsahuje:
Teorie a modely, na kterých je projekt založen
Výzkumné otázky
Strategii pro sběr dat a informací
Strategii pro získání odpovědí z dat
Silný výzkumný design vede k platným odpovědím na výzkumné otázky, zatímco slabý design vede k nespolehlivým, nepřesným nebo irelevantním odpovědím.
Design výzkumné studie závisí na stanovisku výzkumníka ohledně povahy poznání (epistemologie) a reality (ontologie). Tyto názory jsou často formovány oborem, ke kterému výzkumník patří.
Design studie definuje:
Typ studie (popisná, korelační, poloexperimentální, experimentální, přehledová, metaanalytická)
Podtyp studie (např. popisná-longitudinální případová studie)
Výzkumný problém
Hypotézy
Nezávislé a závislé proměnné
Experimentální design
Případně metody sběru dat a plán statistické analýzy
Výzkumný design je rámec, který byl vytvořen k nalezení odpovědí na výzkumné otázky.
Návrh výzkumného projektu
Návrh výzkumného projektu je dokument, který představuje plán výzkumného projektu, obvykle v oblasti vědy nebo akademie. Často je to žádost o financování tohoto výzkumu.
Návrhy jsou hodnoceny na základě nákladů a potenciálního dopadu navrhovaného výzkumu a také na základě důkladnosti navrhovaného plánu jeho provedení.
Návrhy výzkumných projektů obecně řeší několik klíčových bodů:
Jaká výzkumná otázka nebo otázky budou řešeny a jakým způsobem
Kolik času a peněz bude výzkum vyžadovat
Jaký předchozí výzkum byl na toto téma proveden
Jak budou výsledky výzkumu vyhodnoceny
Jak výzkum prospěje sponzorské organizaci a dalším stranám
Akademické psaní
Akademické psaní je typ psaní, které vzniká v rámci akademické práce a řídí se normami a pravidly jednotlivých akademických oborů. Zahrnuje:
Zprávy z empirického výzkumu nebo terénních prací v oblasti přírodních nebo společenských věd
Monografie, ve kterých vědci analyzují kulturu, navrhují nové teorie nebo interpretují archivní materiály
Bakalářské práce, které jsou zjednodušenou verzí výše uvedených typů
Akademické psaní se obvykle vyznačuje formálním tónem a dodržuje určité konvence, jako je odkazování na jiné akademické práce a využívání zavedených rétorických strategií. Přesný styl, obsah a struktura akademického psaní se však mohou lišit v závislosti na konkrétním žánru a způsobu publikace. Navzdory těmto rozdílům mají všechny akademické texty některé společné rysy.
Argument komplexního čísla Argument komplexního čísla z, značený arg(z), je úhel mezi kladnou reálnou osou a přímkou spojující počátek a z, znázorněné jako bod v komplexní rovině, označený jako φ v obrázku 1. Dohodou je, že kladná reálná osa je nakreslena směrem doprava, kladná imaginární osa směrem nahoru a komplexní čísla s kladnou reálnou částí se považují za argumenty proti směru hodinových ručiček s kladným znaménkem. Pokud je uvažován jakýkoli úhel s reálnou hodnotou, pak je argument vícenásobnou funkcí působící na nenulová komplexní čísla. Hlavní hodnota této funkce je jednohodnotová, typicky volená jako jediná hodnota argumentu, která leží v intervalu (−π, π]. V tomto článku bude vícenásobná funkce označena jako arg(z) a její hlavní hodnota bude označena jako Arg(z), ale v některých zdrojích je kapitalizace těchto symbolů zaměněna.