Co je vývoj softwaru?
Vývoj softwaru je proces vytváření programů, které mohou počítače spouštět a plnit úkoly.
Co dělá programátor?
Programátoři navrhují a vytvářejí algoritmy, což jsou podrobné popisy postupů, které počítač musí provést. K tomu používají programovací jazyky, které jsou srozumitelnější pro lidi než strojový kód, který počítač přímo spustí.
Co dalšího programátoři dělají?
Kromě psaní kódu programátoři také:
Analyzují požadavky, aby pochopili, co má software dělat
Testují software, aby zjistili, zda funguje správně
Odstraňují chyby, pokud se v softwaru vyskytnou
Vytvářejí systémy pro sestavení softwaru
Spravují výsledné artefakty, jako je strojový kód programů
Jak se software vyvíjí?
Vývoj softwaru je rozsáhlý proces, který zahrnuje:
Požadavky: Zjištění, co má software dělat
Návrh: Plánování, jak software bude fungovat
Konstrukce: Psaní kódu
Testování: Ověřování, zda software funguje správně
Nasazení: Uvedení softwaru do provozu
Údržba: Aktualizace a oprava softwaru
Existují různé způsoby vývoje softwaru?
Ano, existuje mnoho různých metod vývoje softwaru, jako například:
Agilní: Zaměřuje se na rychlé dodávky malých přírůstků softwaru
Vodopád: Sekvenční proces, kde každý krok musí být dokončen před zahájením dalšího
Spirála: Kombinuje vlastnosti agilních a vodopádových metod
Jaké nástroje programátoři používají?
Programátoři používají různé nástroje, jako například:
Kompilátory: Převádějí kód do strojového kódu
Debuggery: Pomáhají odhalovat chyby v kódu
Profilery: Zjišťují, jak software využívá zdroje
Nástroje pro návrh uživatelského rozhraní: Pomáhají vytvářet uživatelsky přívětivá rozhraní
Nástroje pro modelování UML: Umožňují vizualizovat návrh softwaru
Nástroje pro automatizaci sestavení: Automaticky sestavují software z kódu
Je vývoj softwaru inženýrství?
Vývoj softwaru se někdy nazývá softwarové inženýrství, zejména když používá formální metody nebo následuje proces inženýrského návrhu.
Pomocné modální slovesa v angličtině
Pomocná modální slovesa jsou speciální typ pomocných sloves v angličtině, která vyjadřují způsob, jakým mluvčí vnímá děj.
Hlavní modální slovesa
Hlavními modálními slovesy jsou:
can (moci) s could (mohl)
may (moci) s might (mohl by)
shall (mít) s should (měl by)
will (chtít) s would (chtěl by)
must (muset)
Další modální slovesa
Kromě hlavních modálních sloves se za ně někdy považují i:
ought (mít)
dare (odvážit se)
need (potřebovat)
Použití modálních sloves
Modální slovesa se používají k vyjádření:
Možnosti: can, could, may, might
Povinnosti: must, should
Rady: should
Přání: would
Nutnosti: must
Zvláštnosti modálních sloves
Modální slovesa se liší od ostatních sloves v těchto ohledech:
Nemají příčestí minulé ani přítomné
V třetí osobě jednotného čísla nemají koncovku -s
Příklady
I can speak English. (Umím anglicky.)
You should go to the doctor. (Měl bys jít k doktorovi.)
He must be tired. (Určitě je unavený.)
Slovník dat
Slovník dat, někdy nazývaný také repozitář metadat, je úložiště informací o datech. Obsahuje údaje o jejich významu, vztazích k jiným datům, původu, použití a formátu.
Definice podle různých zdrojů:
IBM Dictionary of Computing: "Centralizované úložiště informací o datech, jako je jejich význam, vztahy k jiným datům, původ, použití a formát."
Oracle: "Kolekce tabulek s metadaty."
Významy termínu:
Dokumentace databáze: Slovník dat může být dokumentem, který popisuje strukturu databáze nebo skupiny databází.
Součást DBMS: V rámci systému pro správu databází (DBMS) je slovník dat nezbytnou součástí pro určení jeho struktury.
Middleware: Slovník dat může fungovat jako middleware, který rozšiřuje nebo nahrazuje nativní slovník dat v DBMS.
Účel slovníku dat:
Slovník dat slouží k tomu, aby poskytoval jednotné a snadno dostupné informace o datech v rámci organizace. Umožňuje:
Správu metadat: Ukládá a organizuje informace o datech, jako jsou jejich definice, vztahy a omezení.
Zlepšení kvality dat: Pomáhá zajistit konzistenci a přesnost dat tím, že poskytuje referenční bod pro pochopení jejich významu a použití.
Usnadnění integrace dat: Umožňuje snadnější integraci dat z různých zdrojů tím, že poskytuje jednotný pohled na jejich strukturu a význam.
Podpora rozhodování: Poskytuje informace o datech, které jsou nezbytné pro informované rozhodování.
Dodržování předpisů: Pomáhá organizacím dodržovat předpisy týkající se správy dat tím, že poskytuje centrální úložiště pro dokumentaci a auditní stopy.
Typy slovníků dat:
Existuje několik typů slovníků dat, které se liší podle rozsahu a úrovně detailů, které poskytují:
Technické slovníky dat: Zaměřují se na technické aspekty dat, jako jsou jejich formát, struktura a omezení.
Obchodní slovníky dat: Popisují data z obchodního hlediska a poskytují informace o jejich významu, použití a vztazích k obchodním procesům.
Hybridní slovníky dat: Kombinují prvky technických a obchodních slovníků dat a poskytují komplexní pohled na data.
Implementace slovníku dat:
Slovníky dat lze implementovat různými způsoby, včetně:
Databáze: Ukládání metadat v databázových tabulkách.
XML: Použití jazyka XML pro ukládání a výměnu metadat.
Proprietární formáty: Použití proprietárních formátů specifických pro konkrétní DBMS nebo nástroje pro správu dat.
Výhody používání slovníku dat:
Zvýšená produktivita: Umožňuje rychlý a snadný přístup k informacím o datech, což šetří čas a úsilí.
Vylepšená kvalita dat: Pomáhá zajistit přesnost a konzistenci dat tím, že poskytuje jednotné referenční místo.
Lepší rozhodování: Poskytuje informace o datech, které jsou nezbytné pro informované rozhodování.
Snížené riziko: Pomáhá organizacím dodržovat předpisy a snižovat rizika spojená se správou dat.
Závěr:
Slovník dat je nezbytným nástrojem pro správu dat v organizacích. Poskytuje jednotné a snadno dostupné informace o datech, což vede k lepší kvalitě dat, informovanějšímu rozhodování a sníženým rizikům.
Knihovna C++
Knihovna C++ je soubor předem definovaných funkcí a tříd, které usnadňují vývoj softwaru. Obsahuje moduly pro vstup a výstup, řetězce, algoritmy, kontejnery, funkce a další.
Kontejnery
Kontejnery jsou datové struktury, které uchovávají a organizují data. Knihovna C++ poskytuje různé typy kontejnerů, včetně:
Sekvenční kontejnery: Vektor, seznam, fronta, zásobník
Asociační kontejnery: Mapa, množina
Neuspořádané asociativní kontejnery: Neuspořádaná mapa, neuspořádaná množina
Funkce
Knihovna C++ poskytuje funkce pro různé operace, včetně:
Aritmetické: Sčítání, odčítání, násobení, dělení
Porovnávací: Rovnost, nerovnost, menší než, větší než
Logické: A, nebo, ne
Funkční objekty
Funkční objekty jsou třídy, které definují operátor volání funkce. To znamená, že je lze volat jako funkce. Knihovna C++ poskytuje šablony tříd pro vytvoření funkčních objektů pro různé operace.
Algoritmy
Knihovna C++ poskytuje algoritmy pro různé operace na datech, včetně:
Řazení: Rychlé řazení, řazení výběrem
Hledání: Binární hledání, lineární hledání
Filtrace: Filtr, najít
Další moduly
Kromě výše uvedených modulů obsahuje knihovna C++ také moduly pro:
Vstup a výstup souborů
Datum a čas
Lokalizace
Příděl paměti
Řízení procesů
Signály
Různé funkce
V matematice a teoretické informatice je teorie typů formálním popisem konkrétního typového systému. Teorie typů je akademickým studiem typových systémů. Některé teorie typů slouží jako alternativy k teorii množin jako základu matematiky. Dvě vlivné teorie typů, které byly navrženy jako základy, jsou typovaný λ-kalkul Alonza Churche a intuicionistická teorie typů Pera Martina-Löfa. Většina počítačových systémů pro psaní důkazů používá jako svůj základ teorii typů. Jednou z běžných je Kalkulus induktivních konstrukcí od Thierryho Coquanda.
Typový systém je sada pravidel, která určují, které výrazy v daném jazyce jsou dobře vytvořené. Typový systém může být použit k ověření, zda je výraz platný, tj. zda má smysl. Typové systémy se také používají k odvození vlastností výrazů, například zda jsou pravdivé nebo nepravdivé.
Teorie typů je formální prezentace typového systému. Teorie typů obvykle zahrnuje sadu axiomů, která definuje základní pojmy typového systému, a sadu pravidel odvozování, která umožňují odvozovat nové typy z daných typů.
Teorie typů může být použita k vytvoření formálních základů matematiky. Teorie typů může být použita k definici základních pojmů matematiky, jako jsou čísla, množiny a funkce. Teorie typů může být také použita k formálnímu vyjádření matematických vět.
Teorie typů se používají také v teoretické informatice. Teorie typů může být použita k definování sémantiky programovacích jazyků. Teorie typů může být také použita k ověření, zda je program správný, tj. zda bude fungovat tak, jak bylo zamýšleno.
Existuje mnoho různých teorií typů. Některé z nejběžnějších teorií typů zahrnují:
Jednoduchý typový systém: Jednoduchý typový systém je nejzákladnější typ teorie. Jednoduchý typový systém definuje pouze několik základních typů, jako jsou čísla a řetězce.
Polymorfní typový systém: Polymorfní typový systém je rozšířením jednoduchého typového systému. Polymorfní typový systém umožňuje definovat typy, které mohou být použity s různými hodnotami.
Závislý typový systém: Závislý typový systém je rozšířením polymorfního typového systému. Závislý typový systém umožňuje definovat typy, které závisí na jiných typech.
Teorie typů jsou výkonným nástrojem pro formální reprezentaci a analýzu matematických a informatických pojmů. Teorie typů se používají v široké škále aplikací, včetně základů matematiky, teoretické informatiky a ověřování programů.
Motocyklové závody jsou druh motoristického sportu, ve kterém jezdci závodí na speciálně upravených motocyklech. Závody se konají na různých typech tratí, včetně okruhů, uzavřených tratí a přírodních tratí.
Mezi nejznámější typy motocyklových závodů patří:
Silniční závody: Tyto závody se konají na uzavřených okruzích a jezdci se snaží zajet co nejrychlejší časy na kolo. Nejprestižnější sérií silničních závodů je MotoGP.
Terénní závody: Tyto závody se konají na přírodních tratích, které mohou zahrnovat různé typy terénu, jako je písek, bláto a kameny. Mezi nejznámější terénní závody patří motocross a enduro.
Dráhové závody: Tyto závody se konají na oválných tratích a jezdci se snaží předjet své soupeře a získat co nejvíce bodů. Mezi nejznámější dráhové závody patří plochá dráha a speedway.
Kromě těchto hlavních typů motocyklových závodů existují také další specializované kategorie, jako jsou:
Závody do vrchu: Tyto závody se konají na kopcovitých tratích a jezdci se snaží zajet co nejrychlejší časy na stoupání.
Drag racing: Tyto závody se konají na rovných tratích a jezdci se snaží zajet co nejrychlejší časy na čtvrt míle.
Závody o rychlostní rekord: Tyto závody se konají na dlouhých rovných tratích a jezdci se snaží dosáhnout co nejvyšších rychlostí.
Motocyklové závody jsou oblíbeným sportem po celém světě a přitahují miliony fanoušků. Závodníci v tomto sportu musí být vysoce kvalifikovaní a odvážní, protože závody mohou být velmi nebezpečné.
Australský fotbal je týmový sport, kde každý z 18 hráčů má na hřišti svou konkrétní pozici. Tyto pozice popisují jak hlavní roli hráče, tak jeho umístění na hřišti. Postupem času se taktika a formace týmů měnily, a tak se vyvíjely i názvy pozic a jejich povinnosti. V australském fotbale je 18 pozic, nepočítaje čtyři (někdy 6–8) střídající hráče, kteří mohou kdykoli během hry nahradit jiného hráče na hřišti. Plynulost moderní hry znamená, že pozice ve fotbale nejsou tak formálně definovány jako ve sportech, jako je ragby nebo americký fotbal. Přesto většina hráčů bude během své kariéry hrát v omezeném počtu pozic, protože každá pozice vyžaduje specifickou sadu dovedností. Fotbalisté, kteří jsou schopni pohodlně hrát na různých pozicích, se označují jako univerzální hráči.
Pozice v australském fotbale
Obrana:
Back pocket (obránce v rohu)
Full-back (zadní obránce)
Half-back flank (obránce na křídle)
Centre half-back (střední obránce)
Záloha:
Wing (křídelník)
Centre (střední záložník)
Útok:
Half-forward flank (útočník na křídle)
Centre half-forward (střední útočník)
Forward pocket (útočník v rohu)
Full-forward (přední útočník)
Speciální role:
Ruckman (hráč ve středovém kruhu)
Ruck rover (hráč, který se pohybuje kolem ruckmana)
Rover (hráč, který se pohybuje po celém hřišti)
Střídačka:
Interchange bench (střídající hráči)
Trenér:
Coach (trenér)
Australský fotbal má 18 hráčů na hřišti, z nichž každý má svou pozici s vlastním názvem. Tyto pozice určují hlavní úlohu hráče a naznačují, kde se na hřišti nachází. S vývojem hry se měnily taktiky a formace týmů, a s nimi i názvy pozic a jejich úkoly. Kromě 18 pozic na hřišti jsou ve hře ještě 4 (někdy 6–8) hráči na střídačce, kteří mohou kdykoli během hry nahradit jiného hráče. Díky proměnlivé povaze moderní hry nejsou pozice ve fotbale tak pevně dané jako v ragby nebo americkém fotbale. Přesto většina hráčů během své kariéry hraje jen na omezeném počtu pozic, protože každá pozice vyžaduje specifické dovednosti. Fotbalisté, kteří umí hrát dobře na více pozicích, se nazývají univerzální hráči.
Pozice v australském fotbale:
B:
back pocket
full-back
back pocket
HB:
half-back flank
centre half-back
half-back flank
C:
wing
centre
wing
HF:
half-forward flank
centre half-forward
half-forward flank
F:
forward pocket
full-forward
forward pocket
Foll:
ruckman
ruck rover
rover
Int:
střídačka
střídačka
střídačka
střídačka
Trenér:
trenér
Australský stát Victoria používá státní a civilní vlajku. Obě vlajky mají poměr stran 1:2. Státní vlajka Státní vlajka byla přijata 6. března 1870. Je to britská modrá válečná vlajka s bílým Jižním křížem na žerdi. Nad křížem je umístěna svatoeduardovská koruna. Standarta guvernéra Victorie Standarta guvernéra Victorie je používána od roku 1984. Je to státní vlajka Victorie se zlatým polem a červeným Jižním křížem. Nad křížem je umístěna svatoeduardovská koruna. Symbolika Jižní kříž na obou vlajkách představuje jižní polohu Victorie. Svatoeduardovská koruna je symbolem britské monarchie. Historie Státní vlajka Victorie pochází z roku 1870. Postupem času byla několikrát mírně upravena, naposledy v roce 1953. Je to jediná australská státní vlajka, která nemá státní znak na kulatém disku.
Geologie Geologie je vědecký časopis, který vydává Americká geologická společnost (GSA). Podle GSA je to nejčtenější vědecký časopis v oboru věd o Zemi. Vychází každý měsíc a každé číslo obsahuje 20 a více článků. Jedním z cílů časopisu je poskytnout prostor pro kratší články (čtyři stránky každý) a méně se zaměřovat na ryze akademické výzkumné články. Podle Journal Citation Reports měl časopis v roce 2020 impakt faktor 5,399. Časopis je indexován ve Scopus a SCImago.