Kalinové Kalinové, také známí jako Karibové nebo pevninští Karibové a pod několika dalšími jmény, jsou domorodým obyvatelstvem původem ze severních pobřežních oblastí Jižní Ameriky. Dnes Kalinové žijí převážně ve vesnicích na řekách a pobřežích Venezuely, Guyany, Surinamu, Francouzské Guyany a Brazílie. Hovoří karibským jazykem známým jako karibština. Mohou být příbuzní s ostrovními Kariby z Karibiku, ačkoli jejich jazyky spolu nesouvisí. Historie Kalinové jsou potomky lidí, kteří žili v Jižní Americe po tisíce let. Před příchodem Evropanů byli Kalinové mocným a prosperujícím lidem, který ovládal rozsáhlé území podél severního pobřeží Jižní Ameriky. Byli známí jako zdatní válečníci a mořeplavci. Po příchodu Evropanů v 15. století byli Kalinové nuceni ustoupit do vnitrozemí. Byli vykořisťováni a zotročováni evropskými kolonizátory. V 18. století se Kalinové spojili s Nizozemci, aby bojovali proti Francouzům. Později se spojili s Brity, aby bojovali proti Nizozemcům. V 19. století se Kalinové začali usazovat ve vesnicích podél řek a pobřeží. Začali také pěstovat plodiny a chovat zvířata. V 20. století se Kalinové začali integrovat do moderní společnosti. Dnes žijí Kalinové v řadě zemí Jižní Ameriky a zachovávají si své vlastní jedinečné tradice a kulturu. Kultura Kalinové mají bohatou a rozmanitou kulturu. Jsou známí svým uměním, hudbou a tancem. Vyrábějí také řadu řemeslných výrobků, jako jsou koše, keramika a šperky. Kalinové mají silnou ústní tradici. Předávají své příběhy a legendy z generace na generaci. Jsou také známí svou láskou k hudbě a tanci. Jejich hudba je často doprovázena bubny a zpěvem. Kalinové mají silný pocit komunity. Žijí ve vesnicích, kde každý přispívá k blahu komunity. Jsou také velmi hrdí na své dědictví a tradice. Náboženství Kalinové jsou převážně křesťané. Věří v Boha a Ježíše Krista. Zachovávají si však také některé své tradiční náboženské víry. Věří v duchy a v sílu šamanů. Jazyk Kalinové hovoří karibským jazykem známým jako karibština. Karibština je jedním z nejrozšířenějších domorodých jazyků v Jižní Americe. Je úředním jazykem v Surinamu a používá se také ve Francouzské Guyaně, Guyaně a Venezuele. Ekonomika Kalinové jsou převážně zemědělci. Pěstují plodiny, jako je maniok, kukuřice a banány. Také loví a rybaří. V poslední době se Kalinové začali také věnovat cestovnímu ruchu a řemeslné výrobě. Politika Kalinové mají vlastní politické organizace. Mají své vlastní náčelníky a rady. Kalinové se také aktivně účastní politiky v zemích, kde žijí. Budoucnost Kalinové jsou odolný a hrdý lid. Zachovali si svou kulturu a tradice po staletí. Kalinové dnes čelí mnoha výzvám, včetně ztráty území, diskriminace a chudoby. Jsou však odhodláni zachovat své dědictví a zajistit lepší budoucnost pro své děti.
Kakaové Panyoly Panyolové jsou pardo nebo moreno (tri-rasová) etnická skupina v Trinidadu a Tobagu africko-španělsko-domorodého původu, především ze smíšeného jihoamerického amerického, trinidadského a tobažského amerického, afro-trinidadského, afro-venezuelského a španělského původu. Název je odvozen od slova "español" a také od osídlení komunity v oblastech Trinidadu, které se staly převážně kakaovými. Komunity Panyolů, označované také jako Pagnols nebo Payols, čerpají kulturní vlivy z obou stran zálivu Paria a nacházejí se především v horách a údolích deštného pralesa Northern Range v Trinidadu, přičemž jihoamerické kulturní vlivy pocházejí především z oblastí kolem Orinoka a řeky Caura ve Venezuele. Historie Panyolové se poprvé objevili v Trinidadu a Tobagu v 16. století, kdy Španělé založili na ostrově kolonie. Španělé se smísili s místními domorodými obyvateli a africkými otroky, což vedlo ke vzniku Panyolů. Panyolové se usadili v severní části Trinidadu, kde pracovali jako zemědělci a rybáři. Kultura Kultura Panyolů je směsicí afrických, španělských a domorodých vlivů. Panyolové mluví španělsky, anglicky a kreolsky. Jejich hudba je směsicí afrických rytmů a španělských melodií. Panyolové jsou také známí svými tradičními tanci, jako je calypso a parang. Náboženství Panyolové jsou převážně křesťané, přičemž většina z nich se hlásí k římskokatolické církvi. Panyolové také praktikují tradiční náboženství, jako je šamanismus. Hospodářství Panyolové jsou tradičně zemědělci a rybáři. V poslední době se však stále více Panyolů stěhuje do měst, aby hledali práci. Panyolové jsou také zapojeni do turistického ruchu a dalších odvětví služeb. Současná situace Panyolové jsou dnes menšinovou skupinou v Trinidadu a Tobagu. Čelí řadě výzev, jako je chudoba, diskriminace a ztráta kulturní identity. Vláda Trinidadu a Tobaga se však snaží chránit práva Panyolů a podporovat jejich kulturu.
Afrotrinidadčané a Tobagonci Afrotrinidadčané a Tobagonci jsou lidé z Trinidadu a Tobaga, kteří pocházejí ze subsaharské Afriky, především ze západní Afriky. Společenské interpretace rasy na Trinidadu a Tobagu se často používají k určení, kdo má západoafrický původ. Mulat, kreol, dougla, blasian, maron, pardo, quadroon, octoroon nebo hexadecaroon (quintroon) byly rasové termíny používané k měření množství západoafrického původu, které někdo měl na Trinidadu a Tobagu a v celé severoamerické, latinskoamerické a karibské historii. Podle sčítání lidu z roku 2011 tvořili Afrotrinidadčané a Tobagonci 34,22 % populace Trinidadu a Tobaga. Tato klasifikace je však především povrchní popis založený na fenotypovém (fyzickém) popisu na rozdíl od genotypové (genetické) klasifikace. Dalších 22,8 % obyvatel Trinidadu se označilo za míšence, z nichž 7,7 % bylo dougla (smíšeného afrického a indického původu). Ostrovy Trinidad a Tobago (spojené v roce 1888) mají odlišnou rasovou historii. Ostrov Trinidad je převážně míšenecký, zatímco populace Tobaga je primárně považována za afro-tobagonskou, což je synonymem pro afro-trinidadskou, s výjimkou toho, že lidé z Tobaga jsou téměř výhradně přímého afrického původu. Ve snaze překlenout kulturní a etnickou propast mezi oběma ostrovy se mnoho lidí rozhodlo nazývat Trinbagonians jako gesto sjednocení.
Čínští Trinidaďané a Tobagonci Celková populace: 3 984 (sčítání lidu z roku 2011) Jazyky: angličtina, čínština hakka, kantonština, mandarínština Náboženství: křesťanství, čínské lidové náboženství (včetně čínské filosofie, konfucianismu a taoismu), buddhismus Příbuzné etnické skupiny: Číňané Chan, národnost Hakka, Kantonci, čínští Karibci Čínští Trinidaďané a Tobagonci (někdy také čínsko-trinidaďané a tobagonci nebo čínští Trinbagonci) jsou Trinidaďané a Tobagonci čínského původu Chan. Tato skupina zahrnuje lidi z pevninské Číny, Hongkongu a zámořské Číňany, kteří imigrovali na Trinidad a Tobago a jejich potomky, včetně těch, kteří emigrovali do jiných zemí. Tento termín se obvykle používá jak pro lidi se smíšeným, tak nesmíšeným čínským původem, ačkoli první z nich se ve statistikách sčítání lidu obvykle jeví jako smíšená rasa. Čínské osídlení začalo v roce 1806. Mezi lety 1853 a 1866 dorazilo na Trinidad 2 645 čínských přistěhovalců jako smluvní pracovníci na cukrové a kakaové plantáže. Imigrace vrcholila v první polovině 20. století, ale po čínské komunistické revoluci v roce 1949 dramaticky poklesla. Po vrcholu v roce 1960, kdy počet nesmíšených Číňanů na Trinidadu dosáhl 8 361, klesl v roce 2000 na 3 800, ale v roce 2011 mírně vzrostl na 3 984.
Karibská komunita (CARICOM nebo CC) je mezivládní organizace, která je politickým a ekonomickým sdružením 15 členských států (14 národních států a jedna závislost) v Americe a Atlantském oceánu. Jejich hlavními cíli jsou podpora hospodářské integrace a spolupráce mezi členskými státy, zajištění spravedlivého rozdělení výhod z integrace a koordinace zahraniční politiky. Organizace byla založena v roce 1973, [11] kdy její čtyři zakládající členové podepsali Chaguaramaskou smlouvu. Mezi její hlavní činnosti patří:
Koordinace hospodářské politiky a plánování rozvoje.
Vytváření a zavádění speciálních projektů pro méně rozvinuté země v rámci její jurisdikce.
Fungování jako regionální jednotný trh pro mnoho svých členů (Caricomský jednotný trh).
Řešení regionálních obchodních sporů.
Sídlo sekretariátu je v Georgetownu v Guyaně.
CARICOM je oficiálním příjemcem pozorovatelského statusu při Organizaci spojených národů. [12]
CARICOM byl založen anglicky mluvícími částmi Karibiku a v současné době zahrnuje všechny nezávislé anglofonní ostrovní státy plus Belize, Guyana a Montserrat, stejně jako všechna ostatní britská karibská území a Bermudy jako přidružené členy. Až do 90. let byla angličtina jeho jediným pracovním jazykem. Organizace se stala vícejazyčnou s přidáním nizozemsky mluvícího Surinamu v roce 1995 a francouzsky a haitsko-kreolsky mluvícího Haiti v roce 2002. Kromě toho přidala v roce 2003 jako čtvrtý úřední jazyk španělštinu. [3] V červenci 2012 CARICOM oznámil, že uvažuje o tom, že učiní francouzštinu a holandštinu úředními jazyky. [13] V roce 2001 podepsali hlavy vlád revidovanou Chaguaramaskou smlouvu [14], která otevřela cestu k transformaci myšlenky společného trhu CARICOM na Karibský jednotný trh a hospodářství (CARICOM). Část revidované smlouvy zřizuje a implementuje Karibský soudní dvůr.
Kubánci (španělsky: Cubanos) jsou lidé z Kuby nebo lidé s kubánským občanstvím. Kuba je multietnický národ, ve kterém žijí lidé různých etnických, náboženských a národních původů.
Počet obyvatel
Odhaduje se, že na celém světě žije přibližně 13,1 milionu Kubánců, z toho:
11 089 511 na Kubě (2022)
přibližně 2 miliony v diaspoře
Diaspora
Kubánská diaspora je rozptýlena po celém světě, přičemž největší komunity jsou v:
Spojené státy: 1 312 510 (2022)
Španělsko: 176 800 (2022)
Brazílie: 35 602 (2022)
Mexiko: 25 976 (2020)
Uruguay: 24 485 (2020)
Itálie: 21 499 (2021)
Kanada: 19 545 (2021)
Chile: 17 352 (2021)
Venezuela: 10 769 (2020)
Portoriko: 10 237 (2022)
Německo: 9 185 (2022)
Kostarika: 6 908 (2020)
Francie: 5 466 (2020)
Švýcarsko: 3 574 (2020)
Dominikánská republika: 3 402 (2020)
Peru: 3 170 (2020)
Ekvádor: 3 130 (2020)
Švédsko: 2 992 (2020)
Kolumbie: 2 534 (2020)
Trinidad a Tobago: 2 412 (2020)
Spojené království: 2 333 (2020)
Rusko: 2 224 (2020)
Panama: 2 194 (2020)
Bolívie: 1 971 (2020)
Belgie: 1 926 (2020)
Portugalsko: 1 858 (2020)
Jihoafrická republika: 1 846 (2020)
Jamajka: 1 825 (2020)
Guinea: 1 714 (2020)
Nizozemsko: 1 501 (2020)
Haiti: 1 185 (2020)
Argentina: 1 116 (2020)
Austrálie: 800 (2019)
Jazyky
Úředním jazykem Kuby je španělština, kterou mluví většina Kubánců. V diaspoře se také mluví jinými jazyky, jako jsou angličtina, francouzština, portugalština a italština.
Náboženství
Většina Kubánců se hlásí ke katolickému křesťanství. Mezi další náboženství patří protestantismus, Santería, Ifá, Palo, judaismus a nereligiozita.
Souvisejících etnických skupin
Kubánci jsou úzce spjati s dalšími etnickými skupinami v regionu, jako jsou Portoričané, Dominikánci, Floridané, Taínové, mulati, Španělé, Afričané, Číňané a Kanárci.
Indové
Vlajka Indie
Celkový počet obyvatel: cca 1,4 miliardy
Regiony s významnou populací indické diaspory:
Spojené státy americké: 4 506 308
Saúdská Arábie: 3 255 864
Malajsie: 2 975 000
Spojené arabské emiráty: 2 803 751
Kanada: 1 858 755
Spojené království: 1 825 000
Srí Lanka: 1 614 000
Jižní Afrika: 1 560 000
Nigérie: 1 000 000
Mauricius: 894 500
Omán: 796 001
Austrálie: 700 000
Kuvajt: 700 000
Katar: 650 000
Nepál: 600 000
Bangladéš: 500 000-1 000 000
Německo: 161 000-1 000 000+
Trinidad a Tobago: 468 524
Thajsko: 465 000
Bahrajn: 400 000
Guyana: 327 000
Fidži: 315 000
Réunion (zámořské území Francie): 297 300
Singapur: 250 300
Nizozemsko: 240 000
Itálie: 197 301
Nový Zéland: 155 178
Surinam: 148 000
Indonésie: 120 000
Izrael: 85 000
Francie: 58 983
Japonsko: 46 000
Portugalsko: 24 550+
Brazílie: 23 254
Irsko: 20 000+
Polsko: 9 900
Kajmanské ostrovy: 1 218
Jazyky
Jazyky Indie, včetně:
asámština
awadhština
baghelština
bengálština
bhílština
bhódžpurština
bodoština
brájdžština
bundelština
čhattisgarhština
dogriština
angličtina
garhwálština
gondiština
gudžarátština
harjánvština
hindština
kannadština
kašmírština
khandéština
kodavština
konkánština
kumaonština
kurukhština
kutčština
ladakhština
magadhština
maithilština
malajálamština
maráthština
meitejština
nepálština
órijština
pandžábština
rádžasthánština
sanskrt
santálština
sindhština
tamilština
telugština
tripurština
tulština
urdština
Náboženství
Většina: hinduismus
Menšiny: islám, křesťanství, sikhismus, buddhismus, džinismus, zoroastrismus, judaismus, sarnaismus, sanámahismus, baháʼí, bez vyznání a další
Indové
Indové jsou občané a příslušníci Indické republiky. V roce 2022 měla Indie 1,4 miliardy obyvatel. Podle předpovědí OSN Indie na konci dubna 2023 překonala Čínu jako nejlidnatější zemi světa a měla 17,50 % světové populace. Kromě indické populace má také indická zámořská diaspora velké počty, zejména v arabských státech Perského zálivu a západním světě. Zatímco termín „Ind“ se vztahuje na osoby pocházející ze současné Indické republiky, byl také používán jako označení pro osoby pocházející z území, které je nyní Pákistánem a Bangladéšem, před rozdělením Indie v roce 1947. Zejména v Severní Americe se někdy používají termíny „asijský Ind“ a „východoindický“ k odlišení Indů od domorodých obyvatel Ameriky. Ačkoli k nesprávné identifikaci domorodých Američanů jako Indů došlo během evropské kolonizace Ameriky, termín „Ind“ se stále používá jako označení pro domorodé obyvatelstvo v Severní Americe a Karibiku. Toto použití je však stále vzácnější, protože termíny jako domorodý, indiánský a konkrétně první národy v Kanadě a domorodý Američan ve Spojených státech jsou široce používány v oficiálním diskurzu a v právu.
Bílí Latinoameričané
Bílí Latinoameričané jsou Latinoameričané evropského původu. Přímé potomky evropských osadníků, kteří přišli do Ameriky během koloniálního a postkoloniálního období, lze nalézt v celé Latinské Americe. Většina přistěhovalců, kteří se v regionu usadili za posledních pět století, byli Španělé a Portugalci; po získání nezávislosti byli nejpočetnějšími neiberskými přistěhovalci Francouzi, Italové a Němci, následovaní dalšími Evropany a také Západními Asiaty (jako jsou levantští Arabové a Arméni).
Podle některých zdrojů tvořili bílí Latinoameričané v roce 2010 33 % populace, což z nich činí druhou největší rasovou a etnickou skupinu v regionu po lidech smíšených ras. Latinskoamerické země od počátku koloniálního období často tolerovaly meziethnické manželství. Bílá je sebeidentifikace mnoha Latinoameričanů v některých národních sčítáních lidu. Podle průzkumu provedeného společností Cohesión Social v Latinské Americe, který byl proveden na vzorku 10 000 lidí ze sedmi zemí regionu, se 34 % dotázaných identifikovalo jako bílí.
Populace
Celková populace bílých Latinoameričanů se odhaduje na 191,5 milionu až 220,6 milionu, což představuje 40,0 % populace Latinské Ameriky. Údaje nezahrnují francouzské, holandské a anglicky mluvící oblasti Ameriky.
Regiony s významnou populací
Brazílie: 104 milionů
Mexiko: 11,7 milionu až 56 milionů
Argentina: 30 milionů až 38 milionů
Kolumbie: 8,4 milionu až 18 milionů
Venezuela: 4,1 milionu až 13 milionů
Chile: 8 milionů
Kuba: 4,1 milionu až 7,16 milionu
Peru: 7,175 milionu (20,5 % populace)
Kostarika: 3,3 milionu
Uruguay: 2,9 milionu
Paraguay: 1,1 milionu až 2,1 milionu
Dominikánská republika: 1,2 milionu až 1,6 milionu
Portoriko: 0,56 milionu
Ekvádor: 1,3 milionu
Bolívie: 1,2 milionu
Salvador: 0,812 milionu
Nikaragua: 0,71 milionu
Guatemala: 0,455 milionu
Panama: 0,366 milionu
Honduras: 0,09 milionu
Jazyky
Hlavní jazyky: španělština a portugalština
Vedlejší jazyky: italština, francouzština, angličtina, němčina, holandština a další jazyky
Náboženství
Převážně křesťanské (hlavně římskokatolické s menšinou protestantů)
Související etnické skupiny
Mesticové
Španělé
Portugalci
Francouzi
Italové
Rumuni
Britové
Irové
Němci
Dánové
Norové
Holanďané
Belgičané
Švédové
Poláci
Ukrajinci
Rusové
Chorvati
Švýcaři
Maďaři
Řekové
Židé
Arabové
Arméni
Bílí Trinidadané a Tobagonané Celková populace: 8 633 (2011) Regiony s významnou populací: Port of Spain a San Fernando Jazyky: angličtina Náboženství: křesťanství, judaismus Příbuzné etnické skupiny: portugalští Trinidadané a Tobagonané, evropští Karibici, Angličané, Skotové, Velšané, Irové, Francouzi, Němci, Portugalci, Nizozemci, Korsičané, Španělé, Italové, Rusové Bílí Trinidadané a Tobagonané (někdy označovaní jako Euro-Trinidadané a Tobagonané nebo místní běloši) jsou Trinidadané evropského původu. Zatímco termín „bílý Trinidadan“ se používá pro označení všech bělochů, kteří jsou Trinidadané, ať už narozením nebo naturalizací, termín „místní běloch“ se používá pro označení Trinidadanů narozených na Trinidadu a zejména těch, kteří mají kořeny v prvních osadnících Trinidadu. Bílí Trinidadané a Tobagonané tvoří méně než 1 procento populace Trinidadu a Tobaga. Tato klasifikace je však především povrchním popisem založeným na fenotypovém popisu, nikoli na genotypové klasifikaci. Většina bílých Trinidadanů a Tobagonanů je portugalského původu, protože Trinidad a Tobago byly kdysi kolonizovány Španěly, Francouzi a Brity. Evropští Trinidadané jsou často označováni jako francouzští kreolové, i když mají nefrancouzský původ, jako je španělský, britský, portugalský nebo německý.
Jazyky v Af Bacterice Počet jazyků, kter kter mluví v Afровке, se odhaduje (v závislosti na vymezení jazyka vs. dialekta) na 1250–2100, podle některých zdrojů přes 3000. Jen v Nigerii se mluví více než 500 jazyky (podle údajů organizace Ethnologue), což představuje jednu z největších koncentrací jazykové diverzity na světě. Jazyky v Afdce patří do mnoha odlišnych jazykových rodin, z kterých největšími a nejdůležitějšími jazyky v africké jazykové rodině Niger-Kongo, která zahrnuje velké skupiny západní, střední, jihovýchodní a jihoafrické. Afroasijske jazyky se rozšiřily po celé západní Ásii, severní Afdce, na severu Afdky a v částech Sahelu. Saharan, nilotské a středosúdánské jazyky (dříve souhrnně pod hypotetickou makro-rodinnou skupninnou Nilo-Saharan) se nacházejí ve východní Afdce a Sahelu. Austronéské jazyky se mluví na Madagaskaru a na části Komor. Jazyky Khoe-Kwadi se mluví v Namibii a Botswaně. Indoevropské jazyky, i když nejsou v Afdce původní, se mluví v Jižní Afdce a Namibii (afrikánština, angličtina, němčina) a používají se jako lingua franca v Libérii a bývalých britských koloniích (angličtina), bývalých francouzských a belgickych koloniích (francouzština), bývalých portugalských koloniích (portugalština), bývalých italských koloniích (italština), bývalých španělských koloniích (španělština) a současnych španělských územích Ceuta, Metilla a Kanárských ostrovech a současnych francouzských územích Mayotten a Réunion. Existuje několik dalších malých rodin a jazykových izolátů, stejně jako kreolů a jazyků, ktere ještě nebyly klasifikovány. Navíc má Afdka širokou škálu znakových jazyků, z kterých mnoho je jazykových izolátů. Kolo sto jazyků se používá pro mez etnickou komunikaci. Patří k nim Arabština, somálština, amharština, oromština, igboština, swahili, hauština, manding, fulština a yorubština, kter kter se mluví jako druhé (nebo nemateřské) jazyky miliony lidí. I když se mnoho afrických jazyků používá v rádiu, novinách a v základní skole, a některé z těch největších se považuji za nádorní jazyky, jen málo z них je oficiálních na nádorní úrovni. V subsaharské Afdce bývají oficiálním jazykem na nádorní úrovni koloniáльні jazyky jako francouzština, portugalský nebo angličtina. Africká unie vyhlásila ro 2006 „Roke afrických jazyků“.