Jose Rizal Memorial State University (JRMSU) je státní univerzitou v provincii Zamboanga del Norte na Filipínách.
Historie
JRMSU vznikla v roce 2010 na základě zákona 9852. Předtím fungovala jako Jose Rizal Memorial State College.
Poslání
Univerzita má za úkol poskytovat vyšší odborné, technické a speciální vzdělání, podporovat výzkum a rozšiřování znalostí, pokročilé studium a progresivní vedení v oblasti vzdělávání, zemědělství, umění a věd, strojírenství a dalších oborů.
Kampusy
JRMSU má několik kampusů:
Hlavní kampus v Dapitanu
Kampus v Dipologu
Kampus v Katipunanu
Kampus v Tampilisanu
Kampus v Sioconu
Externí studijní středisko v Sibucu
Studium
Univerzita nabízí širokou škálu bakalářských, magisterských a doktorských programů. Má přibližně 4 700 studentů.
Barvy a přezdívka
Barvy JRMSU jsou námořnická modř a zlatá. Přezdívka univerzity je JRMSU.
Členství
JRMSU je členem několika univerzitních asociací, včetně PASUC-SCUAA a MASCUF.
Webové stránky
Webové stránky univerzity jsou jrmsu.edu.ph.
Komise pro vysokoškolské vzdělávání (CHED) je vládní agentura, která spadá pod Úřad prezidenta Filipín. Odpovídá za regulaci a řízení všech vysokých škol a postsekundárních vzdělávacích programů v zemi.
Historie
CHED byla založena 18. května 1994 na základě zákona o restrukturalizaci systému vysokoškolského vzdělávání (Republic Act No. 7722). Cílem tohoto zákona bylo zlepšit kvalitu a dostupnost vysokoškolského vzdělávání na Filipínách.
Poslání a funkce
Hlavním posláním CHED je zajistit kvalitu, přístupnost, příslušnost a spravedlnost vysokoškolského vzdělávání na Filipínách. K dosažení tohoto cíle CHED vykonává následující funkce:
Stanovuje standardy a politiky pro vysoké školy a postsekundární vzdělávací programy.
Poskytuje povolení a akreditace vysokým školám a jejich programům.
Reguluje školné a další poplatky účtované vysokými školami.
Poskytuje finanční pomoc a stipendia studentům a fakultám.
Provádí výzkum a shromažďuje údaje o vysokoškolském vzdělávání.
Spolupracuje s dalšími vládními agenturami, průmyslem a občanskou společností na zlepšování vysokoškolského vzdělávání.
Organizační struktura
CHED je řízena komisí složenou z předsedy a čtyř komisařů. Komise je odpovědná za stanovování politik a směrnic CHED. CHED má také několik kanceláří a oddělení, která odpovídají za různé aspekty jejího provozu.
Financování
CHED je financována z rozpočtu filipínské vlády. V roce 2021 byl rozpočet CHED stanoven na 50,51 miliardy filipínských pesos.
Význam
CHED hraje zásadní roli ve filipínském vzdělávacím systému. Zajišťuje kvalitu a dostupnost vysokoškolského vzdělávání pro filipínské studenty. CHED také pomáhá formovat budoucnost Filipín tím, že poskytuje vzdělanou pracovní sílu pro ekonomiku země.
Quezon City Všeobecné informace Quezon City je největší město na Filipínách a součást Metro Manily. Bylo založeno v roce 1939 a pojmenováno po Manuelu L. Quezonovi, druhém filipínském prezidentovi. Mělo nahradit Manilu jako hlavní město Filipín, protože Manila trpěla přelidněním, nedostatkem bydlení, špatnou hygienou a dopravními zácpami. Historie Quezon City bylo vytvořeno vyčleněním několika čtvrtí z měst Caloocan, Marikina, San Juan a Pasig a přidáním osmi rozsáhlých pozemků, které filipínská vláda koupila za tímto účelem. V roce 1949 bylo oficiálně vyhlášeno hlavním městem a několik vládních oddělení a institucí se přestěhovalo z Manily do nového hlavního města. V roce 1976 však byl vydán prezidentský dekret č. 940, který vrátil status hlavního města Manile, zatímco celé Metro Manila bylo určeno jako sídlo vlády. Quezon City bylo také vybráno jako regionální centrum Jižního Tagalogu, který byl vytvořen v roce 1965. Jeho status regionálního centra se však stal neúčinným, když byl region rozdělen na Calabarzon a Mimaropa. Současnost Quezon City je známé svou kulturou, zábavním průmyslem a médii a je příznačně nazýváno „Město hvězd“. Hlavní vysílací sítě zde mají své ústředí a studia. Je také známé svým obchodem, vzděláváním, výzkumem, technologiemi, politikou, cestovním ruchem, uměním a sportem. Některé národní vládní složky, včetně komplexu Batasang Pambansa, sídla Sněmovny reprezentantů Filipín, sídlí v tomto městě. Zeměpis Quezon City je plánované město. Pokrývá celkovou plochu 161,11 km², což z něj činí největší město v Metro Manile z hlediska rozlohy. Je politicky rozděleno na šest kongresových obvodů, které město zastupují v dolní komoře filipínského Kongresu. Město má 142 barangayů (čtvrtí) pod městskou vládou. Většina severní části města leží na úpatí pohoří Sierra Madre, včetně rezervace La Mesa Watershed, největšího povodí v Metro Manile a chráněné oblasti. Ekonomika Quezon City je jediné plánované město v regionu NCR. Podle odhadu z roku 2023 zde žije 3,1 milionu lidí a HDP města činí 93,8 miliardy dolarů.
Řád je viditelné ocenění udělované suverénním státem, monarchou, dynastickým domem nebo organizací osobě, obvykle jako uznání individuálních zásluh. Často je spojeno s výraznými insigniemi, jako jsou řetězy, medaile, odznaky a šerpy, které nosí příjemci.
Moderní systémy vyznamenání státních a dynastických řádů vznikly z kultury rytířských řádů středověku, které zase vzešly z katolických náboženských řádů.
Typickými znaky řádu jsou:
Odznak: Symbol řádu, který se nosí na stuze nebo řetězu.
Stuha: Pás látky, na kterém se nosí odznak.
Hvězda: Odznak ve tvaru hvězdy, který se nosí na hrudi.
Řetěz: Kovový řetěz, na kterém se nosí odznak.
Diplom: Dokument, který potvrzuje udělení řádu.
Řády se udělují za různé zásluhy, například za:
Vynikající služby státu
Vědecké nebo umělecké úspěchy
Filantropii
Mimořádnou statečnost
Nositelé řádů mají často nárok na zvláštní privilegia a výhody, jako například:
Čestné tituly
Přednostní práva
Finanční odměny
Řády hrají důležitou roli v moderních společnostech. Symbolizují uznání za zásluhy, posilují společenské vazby a udržují tradice.
Guangzhou: Město s bohatou historií a moderním šarmem
Guangzhou, také známé jako Kanton, je hlavním městem provincie Guangdong v jižní Číně. Je to město s bohatou historií sahající až přes 2 200 let a bylo důležitým uzlem na Hedvábné stezce.
Poloha a význam
Guangzhou leží na řece Pearl River, asi 120 km severozápadně od Hongkongu a 145 km severně od Macaa. Je to největší město v provincii Guangdong a jedno ze tří největších měst v Číně. Po dlouhou dobu to byl jediný čínský přístav přístupný většině zahraničních obchodníků.
Historie a rozvoj
Během první opiové války bylo Guangzhou dobyto Brity, ale po válce již nemělo monopol na obchod. Následně ztratilo obchod ve prospěch jiných přístavů, jako je Hongkong a Šanghaj, ale nadále sloužilo jako významné obchodní centrum.
V posledních letech se Guangzhou stalo důležitým centrem pro mezinárodní obchod a finance. Je domovem Canton Fair, nejstaršího a největšího veletrhu v Číně. Město je také vysoce hodnoceno jako město Alpha (globální město první úrovně) a je předním finančním centrem v regionu Asie a Tichomoří.
Populace a demografie
V roce 2020 měl Guangzhou registrovanou populaci 18 676 605 obyvatel, z nichž 16 492 590 žilo v 9 městských okresech. Je to páté nejlidnatější město v Číně podle počtu obyvatel ve městských oblastech.
Ekonomika a průmysl
Guangzhou je významným centrem výzkumu a inovací v regionu Asie a Tichomoří. Je domovem mnoha prestižních čínských univerzit, včetně Sun Yat-sen University, South China University of Technology a Jinan University.
Město je také známé pro svůj drahý trh s nemovitostmi. Je to jedno z nejdražších měst v Číně pro nákup nemovitostí.
Kultura a památky
Guangzhou je město s bohatou kulturou a historií. Mezi jeho nejznámější památky patří:
Katedrála Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Památník Sun Yat-sena
Pagoda na kopci Yuexiu
Květinová pagoda v chrámu šesti banyan stromů
Socha pěti beranů
Mezinárodní význam
Guangzhou je důležitým mezinárodním městem. Je domovem 65 zahraničních zastupitelských úřadů, což z něj činí třetí město v Číně s největším počtem zahraničních zastupitelských úřadů po Pekingu a Šanghaji. Město také pořádalo řadu mezinárodních a národních sportovních akcí, včetně Asijských her v roce 2010 a Mistrovství světa v basketbalu FIBA v roce 2019.
Grafém Grafém je nejmenší funkční jednotka psaného jazyka. Pojem grafém pochází z řeckého slova γράφω (gráphō), což znamená "psát". Studováním grafémů se zabývá grafemika. Grafém je abstraktní pojem, podobný znaku v informatice. Konkrétní tvar, který představuje určitý grafém v daném písmu, se nazývá glyf.
Velký Manchester Velký Manchester je slavnostní hrabství v severozápadní Anglii. Sousedí s hrabstvím Lancashire na severu, Derbyshire a West Yorkshire na východě, Cheshire na jihu a Merseyside na západě. Jeho největším městem je Manchester. Hrabství má rozlohu 1 277 km2 a je velmi urbanizované s 2,8 miliony obyvatel. Většina sídel v hrabství je součástí Velkoměstské oblasti Velkého Manchesteru, která se rozkládá až do hrabství Cheshire a Merseyside a je druhou nejlidnatější městskou oblastí ve Spojeném království. Město Manchester (510 746 obyvatel) je největším sídlem, následované městy Bolton (194 189), Sale (134 022), Rochdale (107 926), Stockport (105 878), Salford (103 886) a Wigan (103 608). Velký Manchester se skládá z deseti metropolitních městských částí: Manchester, Salford, Bolton, Bury, Oldham, Rochdale, Stockport, Tameside, Trafford a Wigan. Jejich rady spolupracují prostřednictvím Spojeného orgánu Velkého Manchesteru. Hrabství bylo vytvořeno 1. dubna 1974 z částí severozápadního Cheshire, jihovýchodního Lancashire a malé části West Riding of Yorkshire. Střed a jihozápad Velkého Manchesteru tvoří nížiny, podobné pobřežní pláni West Lancashire na severozápadě a pláni Cheshire na jihozápadě. Sever a východ jsou součástí Pennin: West Pennine Moors na severozápadě, South Pennines na severovýchodě a Peak District na východě. Většina řek v hrabství pramení v Penninách a jsou přítoky řek Mersey a Irwell, z nichž druhá je sama přítokem Mersey. Hrabství je spojeno s ústím řeky Mersey prostřednictvím Manchester Ship Canal, který v rámci Velkého Manchesteru tvoří zkanalizované úseky řek Mersey a Irwell. Území dnešního Velkého Manchesteru bylo až do průmyslové revoluce převážně venkovské, kdy se oblast rychle industrializovala. Města a obce v oblasti se stala významnými centry pro výrobu bavlněných textilií díky využití lancashirského uhelného pole. Region byl také centrem strojírenství a vědy, což vedlo k úspěchům, jako je první meziměstská železnice a průkopnická práce Ernesta Rutherforda na jaderném štěpení. Od deindustrializace v polovině 20. století se hrabství stalo významným centrem pro služby, média a digitální průmysl a je známé svou kytarovou a taneční hudbou a svými fotbalovými týmy.
Deansgate Square: Mrakodrapový komplex v Manchesteru Deansgate Square je soubor mrakodrapů na jižním okraji centra Manchesteru v Anglii. Skládá se ze čtyř věží, z nichž nejvyšší měří 201 metrů. Komplex se nachází těsně jižně od vlakového nádraží Deansgate a severně od dálnice Mancunian Way. Ohraničují ho ulice Deansgate, Owen Street a řeka Medlock. Věže jsou postaveny v různých úhlech a mají mírně zkosené strany, díky čemuž odrážejí světlo v různých denních dobách. Městská rada v Manchesteru schválila počátkem 2000. let plán s názvem Great Jackson Street Development Framework, který označil tuto oblast za vhodnou pro výškové budovy. Cílem plánu bylo podpořit výstavbu, protože pozemek byl mnoho let prázdný a kvůli okolním hlavním silnicím byl vnímán jako izolovaný. V roce 2016 byl projekt oživen žádostí o povolení k výstavbě čtyř mrakodrapů – nejvyšší z nich byla jižní věž o výšce 201 m. V listopadu 2018 překonala jižní věž 169 m vysokou věž Beetham Tower a stala se tak nejvyšší budovou ve Velkém Manchesteru. Stavba věžového komplexu oficiálně začala v červenci 2016. Developer Renaker zahájil výstavbu jižní věže a západní věže, která má výšku 141 m. V říjnu 2017 začala výstavba severní a východní věže, které jsou vysoké 122 m a 158 m. Celý projekt byl dokončen na konci roku 2020. V srpnu 2023 se v sousedství staví další věže v rámci Great Jackson Street Development Framework, včetně věží The Blade a Three60, obě o výšce 154 m. V roce 2022 byla dokončena 153 m vysoká věž Elizabeth Tower.
Lebensraum: německá myšlenka expanzionismu a rasismu Lebensraum je německý pojem vyjadřující expanzionismus a völkisch nacionalismus, jehož filozofie a politika byla běžná v německé politice od 90. let 19. století do 40. let 20. století. Poprvé se pojem Lebensraum rozšířil kolem roku 1901 a stal se geopolitickým cílem císařského Německa v první světové válce (1914–1918) jako hlavní prvek územní expanze. Nejextrémnější formu této ideologie podporovala nacistická strana a nacistické Německo. Lebensraum byl hlavní motivací nacistického Německa k zahájení druhé světové války a pokračovalo v této politice až do konce konfliktu. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci se Lebensraum stal ideologickým principem nacismu a ospravedlňoval německou územní expanzi do střední a východní Evropy. Nacistická politika Generalplan Ost (doslova „Generální plán pro Východ“) byla založena na jeho zásadách. Stanovila, že Německo potřebuje Lebensraum nezbytný pro své přežití a že většina obyvatelstva střední a východní Evropy bude muset být trvale odstraněna (buď masovou deportací na Sibiř, vyhlazením nebo zotročením), včetně polského, ukrajinského, ruského, českého a dalších slovanských národů považovaných za nearyské. Nacistická vláda měla v úmyslu znovu osídlit tyto země germánskými kolonisty ve jménu Lebensraum během druhé světové války a po ní. Celé populace byly zpustošeny hladomorem; veškeré zemědělské přebytky byly použity k výživě Německa. Židovské obyvatelstvo bylo přímo vyhlazeno. Hitlerův strategický program pro ovládnutí světa byl založen na víře v sílu Lebensraum, zejména když je sledován rasově nadřazenou společností. Lidé považovaní za součást nearyských ras na území expanze Lebensraum byli vyhoštěni nebo zničeni. Eugenika Lebensraum předpokládala, že je právem německé árijské nadřazené rasy (Herrenvolk) odstranit domorodé obyvatelstvo ve jménu jejich vlastního životního prostoru. Pro tento koncept se inspirovali mimo Německo. Hitler a nacističtí představitelé se zvláště zajímali o osudovou předurčenost a pokusili se ji replikovat v okupované Evropě. Nacistické Německo také podporovalo expanzivní ideologie dalších mocností Osy, jako byl spazio vitale fašistické Itálie a Hakkō ichiu císařského Japonska.
Finský národní fotbalový tým
Finský národní fotbalový tým reprezentuje Finsko v mezinárodních fotbalových soutěžích mužů. Řídí ho Finský fotbalový svaz, který byl založen v roce 1907. Finsko je členem FIFA od roku 1908 a členem UEFA od roku 1957.
Až do roku 2020 se Finsku nikdy nepodařilo kvalifikovat na velký turnaj. Poté se mu ale podařilo zajistit si místo na UEFA Euro 2020. Po desetiletích průměrných výsledků a kampaní udělalo Finsko ve 2000. letech pokrok. Dosáhlo pozoruhodných výsledků proti zavedeným evropským týmům a v roce 2007 se dostalo na 33. místo ve světovém žebříčku FIFA. Poté se jeho výkony a výsledky zhoršily a v roce 2017 kleslo na své historické minimum, 110. místo ve světovém žebříčku FIFA. Šest let po svém historickém minimu ve světovém žebříčku FIFA se však v září 2023 nachází na 54. místě v celkovém pořadí.
Základní informace:
Přezdívka: Huuhkajat (výři)
Hlavní trenér: Markku Kanerva
Kapitán: Lukas Hradecky
Nejvíce zápasů: Jari Litmanen (137)
Nejlepší střelec: Teemu Pukki (39)
Domácí stadion: Helsinský olympijský stadion
Kód FIFA: FIN
Současné pořadí FIFA: 59. (21. prosince 2023)
Nejvyšší pořadí FIFA: 33. (březen 2007)
Nejhorší pořadí FIFA: 110. (červenec–srpen 2017)
Největší vítězství:
Finsko 10:2 Estonsko (Helsinky, Finsko; 11. srpna 1922)
Finsko 8:0 San Marino (Helsinky, Finsko; 17. listopadu 2010)
Největší porážka:
Německo 13:0 Finsko (Lipsko, Německo; 1. září 1940)
Účast na mistrovství Evropy:
1 (první v roce 2020)
Nejlepší výsledek: skupinová fáze (2020)
Účast na olympijských hrách:
4 (první v roce 1912)
Nejlepší výsledek: čtvrté místo (1912)