Obchodní dohoda Obchodní dohoda (také známá jako obchodní pakt) je rozsáhlá smlouva o daních, clech a obchodu, která často zahrnuje záruky investic. Existuje, když se dvě nebo více zemí dohodnou na podmínkách, které jim pomáhají obchodovat mezi sebou. Nejběžnějšími obchodními dohodami jsou typy preferenčních a volného obchodu, které jsou uzavírány za účelem snížení (nebo odstranění) cel, kvót a dalších obchodních omezení pro položky obchodované mezi signatáři. Logika formálních obchodních dohod spočívá v tom, že nastíní, na čem je dohodnuto, a tresty za odchýlení se od pravidel stanovených v dohodě. Obchodní dohody proto snižují pravděpodobnost nedorozumění a vytvářejí na obou stranách důvěru, že podvádění bude potrestáno; to zvyšuje pravděpodobnost dlouhodobé spolupráce. Mezinárodní organizace, jako je MMF, může dále motivovat spolupráci tím, že sleduje dodržování dohod a podává zprávy třetím zemím o porušeních. Sledování ze strany mezinárodních agentur může být nezbytné pro odhalení necelních překážek, což jsou maskované pokusy o vytvoření obchodních překážek. Obchodní pakty jsou často politicky sporné, protože mohou změnit hospodářské zvyklosti a prohloubit vzájemnou závislost s obchodními partnery. Sporné mohou být i regulační změny. Například obchodní dohody byly využity lobbisty z tabákového a alkoholového průmyslu k blokování, zpožďování a oslabování opatření v oblasti veřejného zdraví, jako jsou výstražné štítky o zdraví. Dohody o volném obchodu se také pokusily regulovat využívání internetu, rozšířit a posílit zákonné monopoly, změnit trestní právo, právo na soukromí, zdravotní péči, pracovní právo a právo životního prostředí. Zvyšování efektivity prostřednictvím „volného obchodu“ je běžným cílem. Většinou vlády podporují další obchodní dohody. Existují však určité obavy vyjádřené WTO. Podle Pascala Lamyho, generálního ředitele WTO, šíření regionálních obchodních dohod (RTA) „…vzbuzuje obavy – obavy z nesourodosti, zmatku, exponenciálního nárůstu nákladů pro podniky, nepředvídatelnosti a dokonce i nespravedlnosti v obchodních vztazích.“ Postoj WTO je, že zatímco typické obchodní dohody (WTO označované jako preferenční nebo regionální) jsou do určité míry užitečné, je mnohem výhodnější zaměřit se na globální dohody v rámci WTO, jako jsou například jednání současného dohovoru v Dauhá. Proti takovým dohodám se téměř ze své podstaty staví antiglobalizační hnutí, ale některé skupiny, které jsou v tomto hnutí normálně spojeny, například zelené strany, usilují o ustanovení o spravedlivém obchodu nebo bezpečném obchodu, která zmírňují skutečné a vnímané negativní účinky globalizace.
Angra dos Reis
Angra dos Reis je brazilská obec nacházející se v jižní části státu Rio de Janeiro. Město leží u moře a na jeho území se nachází mnoho pobřežních ostrovů, z nichž největší je Ilha Grande. Oblast byla poprvé zdokumentována Evropany 6. ledna 1502 a nepřetržitě osídlena je od roku 1556. Počet obyvatel se v roce 2021 podle IBGE odhadoval na 210 171 obyvatel.
Historie
Prvními obyvateli oblasti Angra dos Reis byli indiáni Tamoios. V roce 1502 ji objevil portugalský mořeplavec Gaspar de Lemos. V roce 1556 zde byla založena portugalská osada, která se stala důležitým přístavem pro obchod s cukrem a zlatem. V 18. století se Angra dos Reis stalo hlavním městem provincie Rio de Janeiro. V roce 1834 se město stalo součástí nezávislé Brazílie.
Geografie
Angra dos Reis se nachází na pobřeží Atlantského oceánu. Město má členité pobřeží s mnoha zátokami, ostrovy a poloostrovy. Největším ostrovem je Ilha Grande, který je známý svými krásnými plážemi a bujnou vegetací.
Klima
Angra dos Reis má tropické podnebí s horkými, vlhkými léty a mírnými, suchými zimami. Průměrná teplota se pohybuje kolem 25 °C.
Ekonomika
Ekonomika Angra dos Reis je založena především na cestovním ruchu. Město je oblíbenou turistickou destinací díky svým krásným plážím, historickým památkám a přírodním krásám. Kromě cestovního ruchu je v Angra dos Reis také významný průmysl, který zahrnuje stavbu lodí, výrobu oceli a výrobu papíru.
Kultura
Angra dos Reis má bohatou kulturu, která se odráží v její hudbě, tanci, kuchyni a umění. Město je domovem několika muzeí a kulturních center. Angra dos Reis je také známá svými karnevalovými oslavami, které jsou jedny z největších v Brazílii.
Zajímavosti
Ilha Grande: Největší ostrov v Angra dos Reis, známý svými krásnými plážemi, bujnou vegetací a bohatou faunou.
Praia do Dentista: Jedna z nejkrásnějších pláží v Angra dos Reis, známá svým bílým pískem a průzračnou vodou.
Convento de São Bernardino: Historický klášter, který byl založen v roce 1635.
Fortaleza da Conceição: Historická pevnost, která byla postavena v roce 1612 na ochranu přístavu Angra dos Reis.
Parque Nacional da Ilha Grande: Národní park, který zahrnuje Ilha Grande a okolní ostrovy.
Alianza del Pacífico (Pacifická aliance) je obchodní blok v Latinské Americe, který tvoří Chile, Kolumbie, Mexiko a Peru, přičemž všechny tyto země sousedí s Tichým oceánem. Aliance byla založena s cílem zlepšit regionální integraci a směřovat k úplné volnosti pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob mezi čtyřmi členskými státy. Dohromady mají tyto čtyři země dohromady více než 230 milionů obyvatel a tvoří přibližně 35 % HDP Latinské Ameriky.
Historie
Alianza del Pacífico byla založena 6. června 2012 v peruánském městě Lima. Zakládajícími členy byly Chile, Kolumbie, Mexiko a Peru. Aliance byla vytvořena s cílem prohloubit hospodářskou integraci mezi členskými státy a vytvořit jednotný trh.
Cíle
Hlavním cílem Alianza del Pacífico je zlepšit regionální integraci a podpořit hospodářský růst. Aliance má čtyři hlavní cíle:
Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob mezi členskými státy
Snížení obchodních bariér
Podpora regionální infrastruktury
Posílení hospodářské spolupráce
Členství
Členy Alianza del Pacífico jsou Chile, Kolumbie, Mexiko a Peru. Členské státy musí splňovat řadu kritérií, včetně závazku k demokracii, lidským právům a volnému obchodu.
Struktura
Alianza del Pacífico má následující strukturu:
Rada prezidentů: Nejvyšším orgánem aliance je Rada prezidentů, která se schází jednou ročně. Rada prezidentů přijímá rozhodnutí o celkovém směřování aliance.
Rada ministrů zahraničí: Rada ministrů zahraničí je odpovědná za provádění rozhodnutí Rady prezidentů.
Technické skupiny: Aliance má řadu technických skupin, které se zaměřují na konkrétní oblasti spolupráce, jako je obchod, infrastruktura a životní prostředí.
Hospodářský význam
Alianza del Pacífico je významným hospodářským blokem. Dohromady mají členské státy HDP přes 2,3 bilionu USD a představují přibližně 35 % HDP Latinské Ameriky. Aliance má také silné obchodní vazby s ostatními regiony světa, včetně Asie a Evropy.
Výzvy
Alianza del Pacífico čelí řadě výzev, včetně:
Politická nestabilita: Některé členské státy, jako je Peru a Kolumbie, zažily v posledních letech politickou nestabilitu. To může mít negativní dopad na hospodářskou spolupráci.
Obchodní bariéry: Přestože je cílem aliance odstranit obchodní bariéry, stále existují některé překážky volného obchodu mezi členskými státy.
Nedostatečná infrastruktura: Nedostatečná infrastruktura může omezit hospodářskou integraci mezi členskými státy.
Budoucnost
Alianza del Pacífico má potenciál stát se významným obchodním blokem na světové scéně. Aliance však musí překonat řadu výzev, aby mohla realizovat svůj plný potenciál.
Biomasa je pojem používaný v několika souvislostech: v ekologii znamená živé organismy, v kontextu bioenergie pak hmotu z nedávno žijících (ale nyní mrtvých) organismů. V tomto druhém kontextu existují různé definice biomasy, např. pouze z rostlin, z rostlin a řas, z rostlin a živočichů. Převážná většina biomasy používané pro bioenergii pochází z rostlin. Bioenergie je typem obnovitelné energie s potenciálem pomoci zmírnit změnu klimatu.
Definice biomasy
Biomasa je definována jako organická hmota pocházející z živých nebo nedávno žijících organismů, která může být využita jako zdroj energie. V kontextu bioenergie se biomasa týká organické hmoty, která pochází z rostlin, řas, zvířat a mikroorganismů. Tato hmota může být ve formě pevné, kapalné nebo plynné.
Zdroje biomasy
Zdroje biomasy lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:
Rostlinná biomasa: Pochází z rostlin, jako jsou stromy, plodiny a trávy.
Živočišná biomasa: Pochází ze zvířat, jako jsou hospodářská zvířata, ryby a drůbež.
Rostlinná biomasa je nejběžnějším zdrojem bioenergie, protože je hojná a snadno dostupná. Živočišná biomasa se také používá pro bioenergii, ale v menší míře.
Typy biomasy
Existuje mnoho různých typů biomasy, které lze využít pro bioenergii, včetně:
Dřevo: Zahrnuje dřevo, piliny a jiné dřevní odpady.
Plodiny: Zahrnuje kukuřici, sóju, řepku a cukrovou třtinu.
Trávy: Zahrnují trávy, seno a slámu.
Řasy: Jsou to vodní rostliny, které lze pěstovat v jezerech, rybnících a oceánech.
Zvířecí trus: Pochází ze zvířat, jako jsou krávy, prasata a kuřata.
Využití biomasy
Biomasa se používá pro širokou škálu účelů, včetně:
Výroba energie: Biomasa se může spalovat pro výrobu tepla a elektřiny.
Výroba biopaliv: Biomasa se může přeměnit na biopaliva, jako je ethanol a biodiesel.
Výroba biomateriálů: Biomasa se může použít k výrobě biomateriálů, jako jsou plasty a kompozity.
Výhody biomasy
Biomasa má řadu výhod, včetně:
Obnovitelnost: Biomasa je obnovitelný zdroj energie, protože pochází z živých nebo nedávno žijících organismů.
Uhlíková neutralita: Při spalování biomasy se uvolňuje oxid uhličitý, který byl dříve absorbován rostlinami nebo zvířaty. To znamená, že biomasa je uhlíkově neutrální, protože nepřispívá ke zvýšení hladiny oxidu uhličitého v atmosféře.
Snížení emisí skleníkových plynů: Biomasa může pomoci snížit emise skleníkových plynů tím, že nahrazuje fosilní paliva.
Energetická bezpečnost: Biomasa může pomoci zvýšit energetickou bezpečnost tím, že diverzifikuje zdroje energie.
Nevýhody biomasy
Biomasa má také některé nevýhody, včetně:
Omezená dostupnost: Biomasa je omezeným zdrojem, protože její produkce závisí na růstu rostlin a zvířat.
Náklady: Produkce biomasy může být nákladná, zejména ve velkém měřítku.
*
Emis
Dluhová diplomacie Dluhová diplomacie je termín popisující mezinárodní finanční vztah, ve kterém věřitelská země nebo instituce poskytuje půjčku zemi, která si půjčuje, částečně nebo výhradně za účelem zvýšení politického vlivu věřitele. Věřitelská země údajně poskytuje nadměrný úvěr dlužnické zemi se záměrem získat hospodářské nebo politické ústupky, když dlužnická země není schopna splnit své závazky ke splácení. Podmínky půjček často nejsou zveřejňovány. Půjčené peníze běžně platí dodavatelům a materiálu pocházejícímu z věřitelské země. Nový termín byl poprvé vytvořen indickým akademikem Brahmou Chellaneyem v roce 2017, aby tvrdil, že čínská vláda půjčuje a poté využívá dluhové zatížení menších zemí pro geopolitické cíle. Termín „dluhová diplomacie“ se dostal do oficiálního slovníku Spojených států, přičemž dva po sobě jdoucí prezidenti tento termín používali. Mnoho odborníků a think-tanků však uvedlo, že Čínské úvěrové praktiky nejsou důvodem dluhových problémů, kterým čelí země, které si půjčují, a že čínské banky nikdy nezabavily žádné aktivum žádnému národu a jsou ochotny restrukturalizovat podmínky stávajících půjček.
Guanajuato je město ve středním Mexiku a hlavní město stejnojmenného státu. Je součástí makroregionu Bajío. Nachází se v úzkém údolí, což způsobuje, že jeho ulice jsou úzké a klikaté. Většina z nich jsou uličky, kterými nemohou projíždět auta, a některé jsou dlouhé řady schodů vedoucích po svazích hor. Mnoho městských ulic je částečně nebo zcela pod zemí. Historické centrum má mnoho malých náměstí a koloniálních sídel, kostelů a občanských staveb postavených z růžového nebo zeleného pískovce. Historické centrum města a přilehlé doly byly v roce 1988 prohlášeny světovým dědictvím UNESCO. Růst Guanajuata byl způsoben hojně dostupnými minerály v okolních horách. Jeho doly patřily mezi nejdůležitější během evropské kolonizace Ameriky (spolu se Zacatecas také v Mexiku, Potosí v Bolívii a Ouro Preto v Brazílii). Jeden z dolů, La Valenciana, představoval dvě třetiny světové produkce stříbra na vrcholu své produkce. Ve městě se nachází Muzeum mumií, které obsahuje přirozeně mumifikovaná těla, která byla nalezena na městském hřbitově mezi polovinou 19. a 20. stoletím. Je také domovem Mezinárodního cervantského festivalu, který zve umělce a umělce z celého světa i z Mexika. Guanajuato bylo místem první bitvy mexické války za nezávislost mezi nově asimilovanými mexickými povstaleckými bojovníky a královskými vojsky v Alhóndize de Granaditas.
Andské společenství
Andské společenství (španělsky Comunidad Andina, CAN) je zóna volného obchodu s cílem vytvořit celní unii zahrnující jihoamerické země Bolívii, Kolumbii, Ekvádor a Peru.
Obchodní blok se do roku 1996 nazýval Andský pakt a vznikl v roce 1969, kdy byla podepsána Cartagenská dohoda. Jeho sídlo je v Limě v Peru.
Andské společenství má 113 milionů obyvatel na ploše 4 700 000 km2. Jeho HDP vzrostl v roce 2005 na 745,3 miliardy USD, včetně Venezuely, která byla tehdy členem. Odhadovaná parita kupní síly HDP pro rok 2011 činí 902,86 miliardy USD bez Venezuely.
Cíle
Cílem Andského společenství je:
Zvýšit hospodářský růst a rozvoj členských států
Podporovat regionální integraci a spolupráci
Zlepšit životní úroveň obyvatel členských států
Členské státy
Čtyři řádní členové Andského společenství jsou:
Bolívie
Kolumbie
Ekvádor
Peru
Pět přidružených členů je:
Argentina
Brazílie
Chile
Paraguay
Uruguay
Čtyři pozorovatelské státy jsou:
Mexiko
Panama
Spojené státy americké
Evropská unie
Instituce
Andské společenství má následující instituce:
Andský prezidentský výbor: Skládá se z prezidentů členských států a je nejvyšším rozhodovacím orgánem společenství.
Andský ministrský výbor: Skládá se z ministrů zahraničí členských států a je odpovědný za provádění rozhodnutí Andského prezidentského výboru.
Andský generální sekretariát: Je výkonným orgánem společenství a je odpovědný za koordinaci a provádění jeho činností.
Hospodářství
Andské společenství je významným hospodářským blokem v Jižní Americe. Celkový HDP členských států činí přibližně 902,86 miliardy USD. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou zemědělství, těžba a výroba.
Sociální rozvoj
Andské společenství se také zaměřuje na sociální rozvoj. Podporuje programy v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a sociální ochrany.
Výzvy
Andské společenství čelí řadě výzev, včetně:
Ekonomická nerovnost mezi členskými státy
Politická nestabilita v některých členských státech
Obchodní bariéry s jinými zeměmi
Nedostatečná infrastruktura
Budoucnost
Andské společenství má potenciál stát se významnou silou v Jižní Americe. Je však třeba překonat řadu výzev, aby se tento potenciál mohl naplnit.
Punta del Este Punta del Este je přímořské město a poloostrov na atlantickém pobřeží v departmentu Maldonado na jihovýchodě Uruguaye. Punta del Este, která původně byla malým městem, se později stala mezinárodně známým letoviskem pro latinskoamerickou a severoamerickou smetánku a turisty. Město bylo nazýváno „Monakem jihu“, „Perlou Atlantiku“, „Hamptons Jižní Ameriky“, „Miami Beach Jižní Ameriky“ nebo „St. Tropez Jižní Ameriky“. [1] [2] [3] [4] Existuje rozsáhlý seznam slavných osobností, které navštívily, bydlely nebo si pořídily rekreační nemovitosti v Punta del Este a okolí. [5] [6] Punta del Este mimo jiné hostila závody jachet Whitbread Around the World od roku 1985 do roku 1994 a závodů se zúčastnila s jachtou s názvem „Uruguay Natural“. Punta del Este také hostila americký summit v roce 1967, kterého se zúčastnil americký prezident Lyndon Johnson, a zahájení Uruguayského kola mezinárodních obchodních jednání v roce 1986, které nakonec vedlo ke vzniku Světové obchodní organizace v roce 1994. Město bylo také hostitelem šampionátu Formule E v roce 2014 a Gran Premio de Punta del Este, které se zúčastnilo národních, jihoamerických a mezinárodních soutěží. [7] Kromě mezinárodních filmových festivalů, gastronomie a prvotřídních hotelů má region chráněné přírodní rezervace, jako je Isla de Lobos, ostrov Gorriti, La Barra nebo Arboretum Lussich. Mezi oblíbené památky v této oblasti patří obří socha La Mano, komplex Casapueblo ve stylu Santorini, most Puente Garzón navržený Rafaelem Viñolym a Muzeum moře. Přestože město má celoroční populaci asi 12 400 obyvatel, [8] v letní sezóně se tento počet značně zvyšuje.
Cancún
Cancún je město v jihovýchodním Mexiku na severovýchodním pobřeží poloostrova Yucatán v mexickém státě Quintana Roo. Je to významná turistická destinace v Mexiku a sídlo obce Benito Juárez. Město leží na Karibském moři a je jedním z nejvýchodnějších bodů Mexika. Cancún leží těsně severně od rekreační oblasti na karibském pobřeží Mexika známé jako Riviera Maya.
Historie
Oblast Cancúnu byla osídlena mayskou civilizací již od 10. století našeho letopočtu. Mayové zde postavili město El Rey, které bylo jedním z hlavních přístavů na obchodní cestě mezi městy Chichén Itzá a Cobá. Město bylo opuštěno v 15. století našeho letopočtu.
Španělé dorazili do oblasti Cancúnu v 16. století, ale oblast zůstala po většinu koloniálního období řídce osídlená. V 19. století byla oblast využívána k těžbě dřeva a produkci chicle, pryskyřice používané k výrobě žvýkaček.
V roce 1970 mexická vláda založila Cancún jako plánované turistické středisko. První hotely byly postaveny v roce 1974 a město rychle rostlo v důsledku turistického ruchu. V 90. letech 20. století se Cancún stal jednou z nejoblíbenějších turistických destinací v Mexiku.
Geografie
Cancún leží na severním konci ostrova Isla Cancún, který je oddělen od pevniny lagunou Nichupté. Město má tropické podnebí s horkými a vlhkými léty a mírnými zimami.
Ekonomika
Ekonomika Cancúnu je založena především na turismu. Město je domovem více než 200 hotelů a letovisek a každý rok ho navštíví miliony turistů. Kromě cestovního ruchu je Cancún také důležitým centrem rybolovu a zemědělství.
Kultura
Cancún je multikulturní město s vlivy mayské, španělské a karibské kultury. Město je domovem řady muzeí, galerií a kulturních center. Cancún je také známý svou noční scénou a má řadu barů, klubů a restaurací.
Doprava
Cancún je přístupný Mezinárodnímu letišti Cancún, které je jedním z nejrušnějších letišť v Mexiku. Město má také přístav, který slouží trajektům a výletním lodím. Cancún je spojen s pevninou mosty a trajekty.
Zajímavá místa
Cancún je domovem řady turistických atrakcí, včetně:
Pláže: Cancún je známý svými krásnými plážemi s bílým pískem a tyrkysovou vodou.
Zóna hotelová: Zóna hotelová je pás země na Isla Cancún, který je domovem většiny hotelů a letovisek ve městě.
Lagúna Nichupté: Lagúna Nichupté je velká laguna, která odděluje Isla Cancún od pevniny. Lagúna je oblíbeným místem pro vodní sporty, jako je plachtění, kajakářství a rybaření.
Mayanská zóna: Mayanská zóna je archeologická lokalita, která se nachází na severním konci Isla Cancún. Místo bylo kdysi domovem mayského města El Rey a dnes je domovem řady mayských ruin.
Museo Maya de Cancún: Museo Maya de Cancún je muzeum, které vystavuje artefakty z mayské civilizace.
Mوزه podmořského umění: Museo Subacuático de Arte je podvodní muzeum, které se nachází v laguně Nichupté. Muzeum obsahuje více než 500 soch vytvořených britským sochařem Jasonem deCaires Taylornem.
Závěr
Cancún je krásné a dynamické město, které nabízí něco pro každého. Ať už hledáte relaxační plážovou dovolenou, kulturní zážitek nebo noční život, Cancún je ideální destinací.
Národní park Volcán Poás Národní park Volcán Poás je národní park v Kostarice, který pokrývá oblast o rozloze přibližně 65 kilometrů čtverečních. Vrchol sopky Poás, který se nachází v parku, je v nadmořské výšce 2 700 metrů. Park byl založen 25. ledna 1971. Za příznivých podmínek mohou návštěvníci dojít až na okraj hlavního kráteru, ale 13. dubna 2017 byl park uzavřen pro návštěvníky kvůli výbuchu, který proběhl večer 12. dubna. Další erupce, včetně té na Velikonoce 16. dubna, způsobily, že park byl uzavřen až do srpna 2018. V průběhu let byl park často uzavřen pro návštěvníky kvůli bezpečnostním opatřením kvůli emisím vodní páry a kyseliny sírové. Status parku se může měnit, potenciální návštěvníci by si měli ověřit aktuální podmínky v parku. Sopka Poás dvakrát krátce vybuchla v září 2019. Sopka se nachází v Centrální konzervativní oblasti v provincii Alajuela poblíž tichomořského pobřeží Kostariky, která zahrnuje oblast kolem sopky Poás. Hlavní kráter je široký 290 metrů a je velmi aktivní s častými malými gejzíry a lávovými erupcemi, poslední velké erupce však proběhly v letech 1952-54. Dva další krátery tvoří součást parku, vyhaslý Von Frantzuis a Botos. Jezero Botos je krásné chladné jezero se zelenou vodou o průměru 370 metrů. Botos nevybuchl přibližně 7 500 let. Dobře značené stezky vedou ke dvěma neaktivním kráterům, pokud to podmínky dovolí.