Málaga Obecné informace Málaga je město a přístav ve Španělsku, hlavní město stejnojmenné provincie v autonomním společenství Andalusie. S populací 571 026 obyvatel (2018) je druhým nejlidnatějším městem v Andalusii a šestým nejlidnatějším ve Španělsku. Leží v jižní části Iberského poloostrova na pobřeží Costa del Sol ("Pobřeží slunce") Středozemního moře, převážně na levém břehu řeky Guadalhorce. Historie Historie Málagy sahá přibližně 2 800 let zpět, což z ní činí jedno z nejstarších nepřetržitě obývaných měst v západní Evropě. Podle většiny vědců bylo založeno kolem roku 770 př. n. l. Féničany z Tyru jako Malaka. Od 6. století př. n. l. bylo město pod nadvládou starého Kartága a od roku 218 př. n. l. bylo pod římskou nadvládou, kdy ekonomicky prosperovalo díky výrobě garumu. V 8. století, po období vizigótské a byzantské nadvlády, bylo město dobyto muslimy. V roce 1487 získala nadvládu Kastilská koruna uprostřed války o Granadu. Současnost V 19. století město prošlo obdobím industrializace, po kterém následoval úpadek ve všech socioekonomických parametrech v poslední třetině století. Nejdůležitějšími odvětvími v Málaze jsou cestovní ruch, stavebnictví a technologické služby, ale začínají se rozšiřovat i další odvětví, jako je doprava a logistika. Málaga se upevnila jako technologické centrum se společnostmi soustředěnými především v Mlágském technologickém parku (Technologický park Andalusie). Sídlí zde centrála největší regionální banky Unicaja a je to čtvrté nejvýznamnější město ve Španělsku z hlediska ekonomické aktivity za Madridem, Barcelonou a Valencií. Doprava Málaga je obsluhována letištěm Málaga-Costa del Sol a přístavem Málaga, zatímco město je od roku 2007 napojeno na síť vysokorychlostních železnic.
Latakia Latakia (arabsky الْلَّاذِقِيَّة, výslovnost [el.laːdˈʔɪjje, -laːðˈqɪjja]) je hlavní přístavní město Sýrie a hlavní město guvernorátu Latakia na pobřeží Středozemního moře. Historicky bylo také známo jako Laodicea v Sýrii nebo Laodicea ad Mare. Kromě toho, že slouží jako přístav, je město významným výrobním centrem pro okolní zemědělská města a vesnice. Podle odhadu z roku 2023 má město 709 000 obyvatel, jehož počet výrazně vzrostl v důsledku probíhající syrské občanské války, která vedla k přílivu vnitřně vysídlených osob z oblastí ovládaných povstalci. Je to čtvrté největší město v Sýrii po Aleppu, Damašku a Homsu. Sousedí s Tartusem na jihu, Hamou na východě a Idlibem na severu a mys Apostolos Andreas, nejseverovýchodnější cíp Kypru, je vzdálen asi 109 kilometrů. Ačkoli místo, kde se město nachází, bylo obýváno již od 2. tisíciletí před naším letopočtem, město bylo založeno ve 4. století před naším letopočtem pod vládou Seleukovské říše. Následně vládli Latakii Římané, po nich Ummajadové a Abbásovci v 8. až 10. století našeho letopočtu. Byzantské vládnoucí skupiny město často napadaly, periodicky ho znovu dobývaly, než ho znovu ztratily do rukou arabských mocností, zejména Fátimovců. Poté Latakii postupně ovládali Seldžučtí Turci, křižáci, Ajjúbovci, Mamlukové a Osmané. Po první světové válce byla Latakie přidělena francouzskému mandátu Sýrie, ve kterém sloužila jako hlavní město autonomního území Alawitů. Toto autonomní území se v roce 1922 stalo alawitským státem a několikrát vyhlásilo nezávislost, dokud se v roce 1944 znovu neintegrovalo do Sýrie.
Almería
Almería je město a obec ve Španělsku, které se nachází v Andalusii. Je hlavním městem stejnojmenné provincie. Leží v jihovýchodní části Iberského poloostrova na pobřeží Středozemního moře.
Město založil chalífa Abd ar-Rahmán III. v roce 955. Během islámské éry město zbohatlo a ve 12. a 13. století se stalo světovým městem. Těšilo se aktivnímu přístavu, který obchodoval s hedvábím, olejem a hrozinkami. Almería leží v blízkosti malé pouště, a proto má výjimečně suché klima podle evropských standardů.
Geografie
Almería se nachází na pobřeží Středozemního moře v jihovýchodní části Iberského poloostrova. Město je obklopeno horami Sierra de Gádor na severu a Sierra de Alhamilla na jihu. Řeka Andarax protéká městem a vlévá se do Středozemního moře.
Klima
Almería má středomořské klima s horkými, suchými léty a mírnými, deštivými zimami. Průměrná teplota v lednu je 12 °C a v srpnu 27 °C. Roční úhrn srážek je přibližně 200 mm.
Historie
Almería byla založena v roce 955 chalífou Abd ar-Rahmánem III. Město se rychle rozvíjelo a stalo se důležitým přístavem a obchodním centrem. V 11. století se Almería stala hlavním městem nezávislého emirátu.
Ve 13. století byla Almería dobyta křesťany. Město bylo následně začleněno do Kastilského království. V 16. století byla Almería napadena berberskými piráty. Město bylo opevněno a stalo se důležitou vojenskou základnou.
V 19. století se Almería stala důležitým centrem těžby nerostů. Město také těží ze své polohy na pobřeží Středozemního moře a stalo se oblíbeným turistickým cílem.
Památky
Almería má řadu historických a kulturních památek. Mezi nejvýznamnější patří:
Alcazaba: Alcazaba je maurská pevnost, která byla postavena v 10. století. Pevnost je jednou z nejlépe dochovaných maurských pevností ve Španělsku.
Katedrála: Katedrála v Almeríi byla postavena ve 16. století. Katedrála je vynikajícím příkladem španělské renesanční architektury.
Radnice: Radnice v Almeríi byla postavena v 18. století. Radnice je krásnou ukázkou španělské barokní architektury.
Kabel Inglés: Kabel Inglés je bývalá těžební zařízení, která byla postavena v 19. století. Zařízení je nyní turistickou atrakcí.
Kultura
Almería má bohatou kulturu, která byla ovlivněna různými civilizacemi, které město obývaly. Město je známé svými tradičními festivaly, jako je Feria de Almería a Semana Santa. Almería je také domovem řady muzeí a galerií umění.
Ekonomika
Almería má diverzifikovanou ekonomiku, která je založena na cestovním ruchu, zemědělství, těžbě nerostů a rybolovu. Město je také domovem řady průmyslových odvětví, jako je automobilový průmysl a chemický průmysl.
Doprava
Almería je dobře spojena se zbytkem Španělska a Evropy. Město má letiště, které nabízí lety do řady destinací ve Španělsku a Evropě. Almería je také obsluhována železnicí a autobusy.
Alanya Poloha Alanya je přímořské letovisko, obec a okres v provincii Antalya v Turecku. Leží na jižním pobřeží Turecka ve středomořském regionu, 133 kilometrů východně od města Antalya. Rozloha města je 1 577 km² a počet obyvatel 364 180 (2022). Město samotné má 189 222 obyvatel (2022). Historie Alanya, dříve známá jako Alaiye, byla díky své přirozené strategické poloze na malém poloostrově ve Středozemním moři pod pohořím Taurus místní pevností mnoha středomořských říší, včetně Ptolemaiovské, Seleukovské, Římské, Byzantské a Osmanské říše. Největšího politického významu dosáhla Alanya ve středověku, kdy zde vládl seldžucký sultanát Rúm pod vládou Alaeddina Kaykubada I., po němž město dostalo své jméno. Jeho stavební kampaň měla za následek vznik mnoha městských památek, jako je Kızıl Kule (Červená věž), Tersane (loděnice) a hrad Alanya. Klima Středomořské klima, přírodní zajímavosti a historické dědictví dělají z Alanye oblíbenou turistickou destinaci, která je zodpovědná za devět procent tureckého turistického sektoru a třicet procent zahraničních nákupů nemovitostí v Turecku. Turismus Turismus se od roku 1958 rozvíjí a stal se dominantním průmyslem ve městě, což vedlo k odpovídajícímu nárůstu počtu obyvatel. V Alanyi se každoročně pořádají sportovní akce a kulturní festivaly za teplého počasí. Politika V roce 2014 starosta Adem Murat Yücel z nacionalistické strany porazil Hasana Sipahioğlua ze strany spravedlnosti a rozvoje, který městu dříve vládl od roku 1999. Adem Murat Yücel pokračuje ve své práci jako starosta obce Alanya.
Mess Strait of Sicilia
Mořská úžina oddělující Sicílie od zbytku Itálie je Messinská úžina.
Strait of Sicilia
Šířka: cca 145 km (90 mil)
Hloubka: max. 316 m (1037 stop)
Úžina leží
Mezi Sicílií a Tuniskem
Mezi Tyrrhenským mořem a západní částí Středozemního moře
A východní částí Středozemního moře
Uprostře úžiny leží ostrov
Pantelleria
Pravidelná trajektová dopra
Mezi Sicílií a Tuniskem
Plánované
Tunel spojující obě země
Kos
Kos je řecký ostrov, který je součástí souostroví Dodekanés v jihovýchodní části Egejského moře. Kos je třetím největším ostrovem Dodekanésů podle rozlohy, po Rhodu a Karpathu; má 36 986 obyvatel (sčítání lidu v roce 2021), což z něj činí druhý nejlidnatější ostrov Dodekanésů, po Rhodu. Ostrov měří 42,1 x 11,5 km.
Kos tvoří správní celek v rámci regionální jednotky Kos, která je součástí Jihoaegejského regionu. Hlavním městem ostrova a sídlem obce je město Kos.
Historie
Kos byl osídlen od neolitu a byl významným centrem starověkého Řecka. Byl rodištěm lékaře Hippokrata, který je považován za otce západní medicíny. Ostrov byl také ovládán různými říšemi, včetně Peršanů, Řeků, Římanů, Byzantinců a Osmanů.
Zeměpis
Kos je hornatý ostrov s nejvyšším bodem horou Dikeos (843 m). Pobřeží je členité s mnoha zátokami a plážemi. Klima je středomořské s horkými léty a mírnými zimami.
Ekonomika
Hlavními odvětvími ekonomiky Kosu jsou cestovní ruch, zemědělství a rybolov. Ostrov je známý svými plážemi, historickými památkami a přírodními krásami.
Kultura
Kos má bohatou kulturu, která byla ovlivněna různými civilizacemi, které ostrov ovládaly. Na ostrově se nachází mnoho historických památek, včetně Asklepionu, který byl kdysi jedním z nejvýznamnějších léčebných center v antickém světě.
Zajímavá místa
Asklepion: Starověké léčebné centrum
Zámek Kos: Středověká pevnost
Platanos: Obří platan, který je starý více než 500 let
Kos Marina: Moderní přístav
Therma: Horké prameny
Doprava
Na Kos se dostanete letadlem na mezinárodní letiště Kos nebo trajektem z Athén, Rhodu a dalších ostrovů v Egejském moři. Na ostrově je také dobře rozvinutá autobusová doprava.
Kyklady (řecky: Κυκλάδες) jsou souostroví v Egejském moři, jihovýchodně od pevninského Řecka. Dříve byly administrativní prefekturou Řecka. Jsou jednou ze skupin ostrovů, které tvoří Egejské souostroví. Název (Κυκλάδες νήσοι, Kykládes nísoi, "obklopující ostrovy") odkazuje na souostroví tvořící kruh kolem posvátného ostrova Délos. Největším ostrovem Kyklad je Naxos, nejlidnatějším je však Syros.
Geografie
Kyklady se skládají z více než 200 ostrovů, z nichž asi 24 je obydlených. Souostroví je rozděleno do čtyř skupin:
Západní Kyklady: Serifos, Sifnos, Milos, Kimolos, Polyaigos, Antiparos, Paros, Naxos, Irakleia, Schinoussa, Koufonisia a Donoussa
Střední Kyklady: Syros, Gyaros, Andros, Tinos, Mykonos, Delos, Rhenia a Kea
Východní Kyklady: Amorgos, Astypalaia, Anafi, Santorini, Ios, Sikinos, Folegandros a Kimolos
Jižní Kyklady: Kréta, Karpathos, Kasos, Antikythera a Gavdos
Kyklady jsou převážně hornaté, s nejvyšším bodem na ostrově Naxos (1 004 m). Klima je středomořské, s horkými léty a mírnými zimami.
Historie
Kyklady byly osídleny již v době neolitu. V době bronzové se staly centrem kykladské civilizace, která byla známá svou vyspělou kulturou a uměním. V klasickém období byly Kyklady součástí Athénského námořního svazu. Později byly ovládány Římany, Byzantinci a Osmany. V roce 1821 se Kyklady staly součástí nezávislého Řecka.
Kultura
Kyklady jsou známé svou jedinečnou kulturou a architekturou. Kykladské domy jsou typicky bílé s modrými okenicemi a plochými střechami. Souostroví je také známé svými tradičními vesnicemi, které jsou často postaveny na svazích kopců.
Kyklady jsou domovem mnoha umělců a řemeslníků. Ostrovy jsou známé svými keramickými výrobky, šperky a koženými výrobky. Kyklady jsou také oblíbenou turistickou destinací, která každoročně přitahuje miliony návštěvníků.
Administrativní rozdělení
Kyklady byly dříve rozděleny do devíti provincií:
Andros
Kea-Kythnos
Milos
Mykonos
Naxos
Paros
Serifos-Sifnos
Syros
Tinos
V roce 2010 byly Kyklady sloučeny do jediné regionální jednotky, která je součástí regionu Jižní Egeis.
Největší města
Největšími městy na Kykladách jsou:
Ermoupoli (Syros)
Naxos (Naxos)
Mykonos (Mykonos)
Tinos (Tinos)
Parikia (Paros)
Oia (Santorini)
Fira (Santorini)
Ras Ibn Hani (arabsky رأس ابن هاني), ugaritsky Raʾšu, je malý mys nacházející se 8 kilometrů severně od Latakie v Sýrii u Středozemního moře. Jedná se o významné archeologické naleziště, protože bylo téměř nepřetržitě osídleno od pozdní doby bronzové až do byzantské doby. V současnosti se toto místo nachází v hlavní rekreační oblasti zvané syrská Cote d'Azur.
Historie
Ras Ibn Hani bylo osídleno od pozdní doby bronzové až do byzantské doby. Bylo součástí Ugaritského království a sloužilo jako jeho přístav. Po pádu Ugaritu v 12. století př. n. l. se Ras Ibn Hani stalo nezávislým městem. V 9. století př. n. l. bylo dobyto Asyřany. V 6. století př. n. l. se stalo součástí perské říše. V 4. století př. n. l. bylo dobyto Alexandrem Velikým. V 1. století př. n. l. se stalo součástí římské říše. V 4. století n. l. se stalo součástí byzantské říše.
Archeologie
V Ras Ibn Hani byly nalezeny pozůstatky z různých období, včetně:
Pozůstatky městských hradeb z pozdní doby bronzové
Pozůstatky paláce z doby železné
Pozůstatky chrámu z doby římské
Pozůstatky kostela z byzantské doby
V Ras Ibn Hani byly nalezeny také četné artefakty, včetně:
Hliněné tabulky s klínovým písmem
Sochy
Šperky
Nástroje
Zbraně
Význam
Ras Ibn Hani je důležité archeologické naleziště, protože poskytuje informace o historii Ugaritského království a dalších civilizací, které v této oblasti žily. Je to také významné turistické místo, protože nabízí návštěvníkům pohled na bohatou historii této oblasti.
Současnost
Ras Ibn Hani je nyní součástí hlavní rekreační oblasti zvané syrská Cote d'Azur. V této oblasti se nachází řada hotelů, restaurací a dalších turistických zařízení. Ras Ibn Hani je také oblíbeným místem pro plavání, šnorchlování a potápění.
Peloponés
Peloponés je poloostrov a tradiční geografický region v jižním Řecku a nejjižnější oblast Balkánu. Je spojen se střední částí země Korintskou šíjí, která odděluje Korintský záliv od Saronského zálivu. Od pozdního středověku až do 19. století byl poloostrov známý jako Morea, název, který se stále používá v hovorové podobě. Poloostrov je rozdělen mezi tři správní regiony: většina patří do regionu Peloponés, menší části patří do regionů Západní Řecko a Attika.
Zeměpis
Peloponés má rozlohu 21 549,6 km2 a je druhým největším poloostrovem ve Středomoří po italském Apeninském poloostrově. Je obklopen Jónským mořem na západě, Korintským zálivem na severu a Egejským mořem na východě. Povrch Peloponésu je převážně hornatý, s několika úrodnými nížinami podél pobřeží. Nejvyšším bodem je hora Taygetus (2 407 m), která se nachází na jihu poloostrova.
Historie
Peloponés má bohatou historii, která sahá až do pravěku. Oblast byla osídlena již v době neolitu a v průběhu staletí byla domovem řady civilizací, včetně mykénské, dórské a římské. V klasickém období byl Peloponés rozdělen na několik městských států, z nichž nejdůležitější byla Sparta. Peloponés hrál klíčovou roli v řecko-perských válkách a později v peloponéské válce.
Po dobytí Řecka Římany se Peloponés stal součástí římské provincie Achaea. V byzantském období byl poloostrov napaden a obsazen Slovany, kteří zde založili své vlastní knížectví. V 13. století dobyli Peloponés křižáci a založili zde Morejský despotát. Despotát byl nakonec dobyt Osmanskou říší v roce 1460.
Peloponés zůstal pod osmanskou nadvládou po téměř čtyři století. V roce 1821 vypuklo řecké povstání, které vedlo k nezávislosti Řecka v roce 1829. Peloponés se stal součástí nového řeckého státu.
Ekonomika
Ekonomika Peloponésu je založena především na zemědělství. Hlavními pěstovanými plodinami jsou olivy, hrozny, pšenice a bavlna. V posledních letech se na Peloponésu rozvíjí také cestovní ruch, zejména díky historickým památkám a krásným plážím.
Kultura
Peloponés má bohatou kulturu, která se odráží v jeho umění, hudbě, tanci a kuchyni. Poloostrov je domovem řady historických památek, včetně starověkého divadla v Epidauru, mykénského města Mykény a byzantského hradu Mistra.
Zajímavosti
Peloponés je rodištěm řeckého filozofa Platóna a historika Thúkýdida.
Poloostrov je domovem několika významných archeologických nalezišť, včetně Mykén, Tyrinsu a Pylu.
Peloponés je známý svými krásnými plážemi, zejména na poloostrově Mani.
Na Peloponésu se nachází několik národních parků, včetně národního parku Taygetus a národního parku Helmos-Vouraikos.
Pagasetický záliv (řecky Παγασητικός Κόλπος, Pagasitikós Kólpos) je zaoblený záliv (max. hloubka 102 metrů) v regionální jednotce Magnesia (východní střední Řecko), který je tvořen poloostrovem Pilion. Je spojen s Eubojským mořem. Průjezd do Eubojského moře je úzký a je asi 4 km. Jeho hlavním přístavem je Volos.
Záliv je pojmenován podle starověkého města Pagasae, které se nacházelo na jeho pobřeží. Město bylo důležitým přístavem pro starověké Řecko a bylo místem konání legendární plavby Argonautů.
Pagasetický záliv je domovem různých druhů mořského života, včetně delfínů, tuleňů a mořských želv. Je také oblíbeným místem pro plachtění, windsurfing a potápění.
Pobřeží zálivu je lemováno řadou měst a vesnic, včetně Volos, Nea Anchialos, Almyros a Afissos. Tyto obce nabízejí turistům širokou škálu ubytování, restaurací a aktivit.
Pagasetický záliv je krásné a historické místo, které nabízí návštěvníkům mnoho co objevovat. Ať už hledáte relaxační dovolenou nebo dobrodružnější zážitek, Pagasetický záliv má co nabídnout každému.
Zde je několik dalších zajímavostí o Pagasetickém zálivu:
Záliv je domovem řady důležitých archeologických nalezišť, včetně starověkého města Demetrias.
Záliv je oblíbeným místem pro pozorování ptáků, protože je domovem široké škály druhů stěhovavých ptáků.
V zálivu se nachází několik ostrovů, včetně ostrovů Skiathos, Skopelos a Alonissos.
Pagasetický záliv je oblíbeným místem pro jachting a plachtění. V zálivu se nachází několik jachtařských přístavů, včetně přístavu Volos.
Záliv je domovem řady pláží, včetně pláže Agia Paraskevi a pláže Mylopotamos.