Krk
Geografie
Krk je chorvatský ostrov v severním Jaderském moři, který se nachází poblíž Rijeky v Kvarnerském zálivu a je součástí kraje Primorje-Gorski Kotar. Krk je spolu s Cres největším jadranským ostrovem, v závislosti na použité metodě měření pobřeží.
Krk je nejlidnatějším ostrovem v Jaderském moři s několika městy a vesnicemi, které mají celkem 19 916 (2021) obyvatel. Největším městem na ostrově je Krk, který se nachází na jihozápadním pobřeží a má přibližně 6 816 obyvatel.
Administrativní členění
Krk je administrativně rozdělen do sedmi obcí:
Baška
Dobrinj
Krk
Malinska-Dubašnica
Omišalj
Punat
Vrbnik
Historie
Krk byl osídlen již v době kamenné a později Řeky a Římany. V 7. století se na ostrov dostali Slované a v 11. století se stal součástí Chorvatského království. V průběhu staletí byl ostrov ovládán různými mocnostmi, včetně Benátek, Habsburků a Jugoslávie. V roce 1991 se Krk stal součástí nezávislé Chorvatské republiky.
Hospodářství
Hlavními hospodářskými odvětvími na Krku jsou cestovní ruch, zemědělství a rybolov. Ostrov je známý svými krásnými plážemi, čistým mořem a historickými městy. Cestovní ruch je hlavním zdrojem příjmů pro mnoho obyvatel ostrova.
Kultura
Krk má bohatou kulturu a historii. Na ostrově se nachází řada historických památek, včetně kostelů, klášterů a hradů. Ostrov je také známý svými tradičními tanci, hudbou a folklórem.
Zajímavá místa
Město Krk: Historické město s benátskou pevností a katedrálou z 12. století.
Baška: Oblíbené letovisko s krásnou pláží a Bašskou ploštinou, kde se nachází nejstarší chorvatský nápis.
Vrbnik: Malebné městečko na útesu s úzkými uličkami a kostely.
Punat: Přístavní město s velkým přístavem a krásnými plážemi.
Omišalj: Město na severním pobřeží ostrova s trajektovým přístavem a krásným výhledem na ostrov Cres.
Pag je chorvatský ostrov v severní části Jaderského moře. Je pátým největším ostrovem chorvatského pobřeží a ostrovem s nejdelším pobřežím. Při sčítání lidu v roce 2011 žilo na ostrově 9 059 obyvatel. Na ostrově jsou dvě města, Pag a Novalja, a mnoho menších vesnic a turistických míst. Pag je jediný chorvatský ostrov, který je administrativně rozdělen mezi dva kraje. Jeho severní část patří do Licko-senjské župy, zatímco střední a jižní část patří do Zadarské župy. Geografie Pag se nachází v severní Dalmácii, mezi ostrovy Rab a Vir. Má rozlohu 284,56 km2 a je dlouhý 58,25 km a široký 2–10 km. Pobřeží ostrova je dlouhé 269,2 km. Nejvyšším bodem ostrova je Sveti Vid s výškou 349 m. Podnebí Klima na ostrově Pag je středomořské, s horkými, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami. Průměrná teplota v červenci je 24 °C a v lednu 7 °C. Průměrné roční srážky jsou 850 mm. Vegetace Vegetace na ostrově Pag je převážně středomořská, s nízkými keři a bylinami. Na ostrově se nachází také několik borových lesů. Fauna Na ostrově Pag žije mnoho druhů ptáků, včetně racků, kormoránů a terejů. Na ostrově se také nachází několik druhů savců, včetně divokých prasat, jelenů a zajíců. Historie Pag byl osídlen již v prehistorických dobách. Prvními obyvateli ostrova byli Ilyrové, kteří byli později vystřídáni Řeky a Římany. Ve středověku byl ostrov součástí Byzantské říše a později Chorvatského království. V 15. století byl ostrov dobyt Benátčany, kteří na něm vládli až do konce 18. století. V roce 1797 se ostrov stal součástí Rakouského císařství a v roce 1918 součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Od roku 1991 je Pag součástí nezávislé Chorvatské republiky. Ekonomika Ekonomika ostrova Pag je založena na turismu, zemědělství a rybolovu. Na ostrově se pěstuje vinná réva, olivy a ovoce. Na ostrově se také chovají ovce a kozy. Kultura Kultura na ostrově Pag je ovlivněna středomořskou a chorvatskou tradicí. Na ostrově se nachází mnoho kostelů a klášterů, stejně jako několik muzeí a galerií. Na ostrově se také koná mnoho folklorních festivalů a dalších kulturních akcí. Turismus Pag je oblíbenou turistickou destinací, zejména v letních měsících. Na ostrově se nachází mnoho pláží, zátok a přístavů. Na ostrově se také nachází několik národních parků a přírodních rezervací.
Korčula je chorvatský ostrov v Jaderském moři. Rozloha ostrova je 279 km2, délka 46,8 km a průměrná šířka 7,8 km. Leží těsně u dalmatského pobřeží. Po Krku je druhým nejlidnatějším ostrovem v Jaderském moři, má 15 522 obyvatel (2011). Obyvatelstvo tvoří téměř výhradně etničtí Chorvati (95,74 %). Ostrov je partnerským městem Rothesay ve Skotsku. Je známý vínem Grk, bílým vínem, které se vyrábí pouze zde a není vyváženo kvůli omezené produkci.
Geografie
Korčula je protáhlý ostrov, který se rozkládá ve směru severozápad-jihovýchod. Je oddělen od pevniny Pelješackým průlivem, který je široký asi 2 km. Ostrov je tvořen převážně vápencovými horninami a jeho pobřeží je členité, s mnoha zálivy a poloostrovy. Nejvyšším bodem ostrova je hora Klupca (568 m n. m.).
Klima
Klima na ostrově je středomořské, s horkými léty a mírnými zimami. Průměrná teplota v červenci je 25 °C a v lednu 9 °C. Srážky jsou relativně nízké, průměrně asi 800 mm za rok.
Historie
Korčula byla osídlena již v době kamenné. V 6. století př. n. l. zde založili Řekové kolonii Korkyra Melaina (Černá Korfu). Později ostrov ovládali Římané, Byzantinci a Benátčané. V roce 1420 se Korčula stala součástí Dubrovnické republiky a zůstala její součástí až do pádu republiky v roce 1808. Poté ostrov krátce ovládli Francouzi a Britové, než se v roce 1815 stal součástí Rakousko-Uherska. Po první světové válce se Korčula stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Jugoslávie. Od roku 1991 je Korčula součástí nezávislé Chorvatské republiky.
Ekonomika
Ekonomika Korčuly je založena především na cestovním ruchu, vinařství a rybolovu. Ostrov je známý svými krásnými plážemi, čistým mořem a historickými památkami. Mezi nejnavštěvovanější místa patří město Korčula, poloostrov Pelješac a ostrov Mljet.
Doprava
Na Korčulu se lze dostat trajektem z přístavů Split, Dubrovnik a Orebić na poloostrově Pelješac. Na ostrově je také letiště, které zajišťuje spojení s městy Split a Zagreb.
Kultura
Korčula má bohatou kulturní tradici. Na ostrově se nachází mnoho kostelů, klášterů a paláců. Ostrov je také známý svými folklórními tanci a písněmi. Každé léto se na Korčule koná festival Moreška, který připomíná námořní bitvy mezi křesťany a muslimy.
Zajímavosti
Město Korčula: Hlavní město ostrova je opevněné město, které bylo založeno v 13. století. Město je známé svými středověkými hradbami, věžemi a paláci.
Poloostrov Pelješac: Poloostrov Pelješac je spojen s Korčulou mostem. Poloostrov je známý svými vinicemi a olivovými háji.
Ostrov Mljet: Ostrov Mljet je národní park, který se nachází nedaleko Korčuly. Ostrov je známý svými krásnými plážemi, jezery a lesy.
Víno Grk: Grk je bílé víno, které se vyrábí pouze na Korčule. Víno je známé svou svěží a ovocnou chutí.
Naxos
Naxos (řecky Νάξος) je řecký ostrov a největší z Kyklád. Byl centrem archaické kykladské kultury. Ostrov je známý jako zdroj korundu, horniny bohaté na korund, která byla až do moderní doby jedním z nejlepších dostupných abraziv.
Největším městem a hlavním městem ostrova je Chora nebo Naxos City, kde žije 7 374 obyvatel (sčítání lidu 2011). Hlavními vesnicemi jsou Filoti, Apiranthos, Vivlos, Agios Arsenios, Koronos a Glynado.
Geografie
Naxos se nachází v Egejském moři, asi 5 kilometrů jihovýchodně od ostrova Paros. Má rozlohu 430 km² a nejvyšší bod je hora Zeus s výškou 1 003 metrů. Ostrov je hornatý, s mnoha údolími a plážemi.
Historie
Naxos byl osídlen již v neolitu. V archaickém období byl ostrov centrem kykladské kultury a byl jedním z nejdůležitějších městských států v Řecku. V 6. století př. n. l. byl Naxos dobyt Peršany a později se stal součástí Athénského námořního spolku.
V římské době byl Naxos součástí římské provincie Achaia. Po pádu Západořímské říše byl ostrov součástí Byzantské říše. V 13. století byl Naxos dobyt Benátčany a zůstal pod jejich nadvládou až do 16. století, kdy jej dobyli Osmané.
Naxos byl osvobozen od osmanské nadvlády v roce 1821 během řecké války za nezávislost. Stal se součástí moderního Řecka a od té doby je oblíbeným turistickým cílem.
Ekonomika
Ekonomika Naxosu je založena na cestovním ruchu, zemědělství a rybolovu. Ostrov je známý svými krásnými plážemi, malebnými vesnicemi a historickými památkami.
Naxos je také producentem vína, olivového oleje a sýra. Ostrov je také domovem řady řemeslníků, kteří vyrábějí tradiční řecké výrobky, jako je keramika, koberce a šperky.
Kultura
Naxos má bohatou kulturu, která se odráží v jeho hudbě, tanci, kuchyni a architektuře. Ostrov je domovem řady folklórních festivalů a oslav.
Naxoská kuchyně je typická pro řeckou kuchyni, ale má také některé jedinečné speciality, jako je Naxoské brambory a Naxoský sýr.
Naxoská architektura je směsicí tradičních kykladských a benátských vlivů. Ostrov je domovem řady kostelů, klášterů a historických budov.
Turismus
Naxos je oblíbeným turistickým cílem díky svým krásným plážím, malebným vesnicím a historickým památkám. Ostrov nabízí širokou škálu ubytování, od luxusních hotelů až po skromné penziony.
Na Naxosu je mnoho věcí, které můžete dělat, včetně:
Relaxace na krásných plážích
Prozkoumávání malebných vesnic
Návštěva historických památek
Ochutnávka místní kuchyně
Účast na folklórních festivalech a oslavách
Pěší turistika nebo cyklistika po ostrově
Naxos je skvělým místem pro dovolenou, ať už hledáte relaxaci, dobrodružství nebo trochu obojího.
Brač
Brač je ostrov v Jaderském moři v Chorvatsku o rozloze 396 km2, což z něj činí největší ostrov v Dalmácii a třetí největší v Jaderském moři. Od pevniny je oddělen Bračským kanálem, který je široký 5 až 13 km. Nejvyšší vrchol ostrova, Vidova gora neboli hora sv. Vida, se tyčí do výšky 780 m, což z něj činí nejvyšší bod jadranských ostrovů. Ostrov má 13 931 obyvatel, kteří žijí ve dvaadvaceti sídlech, od hlavního města Supetaru s více než 3 400 obyvateli až po Murvici, kde žije méně než dvě desítky lidí. Letiště Brač na Brači je největším letištěm ze všech ostrovů obklopujících Split.
Brač je znám jako turistická destinace díky pláži Zlatni Rat v Bolu, marině v Milně, bílému vápenci, který byl použit pro Diokleciánův palác, kamenické škole v Pučišći, nejstaršímu dochovanému textu napsanému v chorvatském jazyce, spisovateli a prvnímu prezidentovi Chorvatska Vladimiru Nazorovi, olivovému oleji s chráněným označením původu, jeskyni Kopačina u Donji Humac s archeologickými nálezy pocházejícími z 12. tisíciletí př. n. l., poustevně Blaca a dalším.
Geografie
Brač je hornatý ostrov s členitým pobřežím. Většina ostrova je pokryta lesy a pastvinami, ale existují také oblasti holé skály a písečné pláže. Klima je středomořské, s horkými, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami.
Historie
Brač byl osídlen od pravěku. Prvními známými obyvateli ostrova byli Ilyrové, kteří zde žili až do 4. století př. n. l., kdy byli dobyti Řeky. Řekové založili na ostrově několik kolonií, včetně měst Bol a Supetar. V 1. století př. n. l. byl Brač dobyt Římany, kteří zde vládli až do 5. století n. l.
Po pádu Západořímské říše byl Brač ovládán Byzantskou říší. V 7. století byl ostrov napaden Slovany, kteří se zde usadili a smísili se s původním obyvatelstvem. V 9. století se Brač stal součástí Chorvatského království.
Ve středověku byl Brač často napadán piráty a Benátčany. V 15. století byl ostrov dobyt Osmanskou říší. Turci vládli Brači až do 17. století, kdy byl ostrov osvobozen Benátčany.
V 18. století se Brač stal součástí Rakousko-uherské říše. Po první světové válce se ostrov stal součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se později stalo Jugoslávií. V roce 1991 se Brač stal součástí nezávislého Chorvatska.
Ekonomika
Ekonomika Brače je založena na cestovním ruchu, zemědělství a rybolovu. Ostrov je známý svými olivovými háji, vinicemi a sýry. Brač je také významným producentem bílého vápencového kamene, který byl použit při stavbě Diokleciánova paláce ve Splitu.
Kultura
Brač má bohatou kulturu a historii. Ostrov je domovem řady historických památek, včetně kostelů, klášterů a pevností. Brač je také znám svou tradiční hudbou a tancem.
Zajímavosti
Pláž Zlatni Rat v Bolu je jednou z nejkrásnějších pláží na světě.
Marina v Milně je jednou z největších marin v Chorvatsku.
Bílý vápencový kámen z Brače byl použit při stavbě Diokleciánova paláce ve Splitu.
Kamenická škola v Pučišći je jednou z nejstarších kamenických škol na světě.
Nejstarší dochovaný text napsaný v chorvatském jazyce byl nalezen na Brači.
Spisovatel a první prezident Chorvatska Vladimir Nazor se narodil na Brači.
Olivový olej z Brače má chráněné označení původu.
Jeskyně Kopačina u Donji Humac obsahuje archeologické nálezy pocházející z 12. tisíciletí př. n. l.
Poustevna Blaca je bývalý klášter, který se nachází na útesu nad mořem.
Euboia (řecky Εύβοια, Evia) je druhý největší řecký ostrov co do rozlohy a počtu obyvatel po Krétě a šestý největší ostrov ve Středozemním moři. Od Boiótie na řecké pevnině je oddělen úzkým Euripovým průlivem (v nejužším místě pouze 40 m). Obecně má tvar dlouhého a úzkého ostrova; je dlouhý asi 180 km a jeho šířka se pohybuje od 50 km do 6 km. Jeho geografická orientace je od severozápadu k jihovýchodu a po celé jeho délce se táhne pohoří, které je součástí řetězce ohraničujícího Tesálii na východě a pokračuje jižně od Euboie na vznešených ostrovech Andros, Tinos a Mykonos. Tvoří většinu regionální jednotky Euboia, která zahrnuje také Skyros a malou část řecké pevniny.
Geografie
Euboia je hornatý ostrov s nejvyšším bodem Dirfi (1 743 m). Pohoří se táhne po celé délce ostrova a dělí ho na dvě části: východní a západní. Východní část je hornatější a méně obydlená, zatímco západní část je plošší a úrodnější.
Ostrov má členité pobřeží s četnými zálivy, mysy a poloostrovy. Největší záliv je Euboijský záliv, který se nachází na východním pobřeží.
Podnebí
Euboia má středomořské klima s horkými, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami. Průměrná teplota v červenci je 26 °C, zatímco průměrná teplota v lednu je 10 °C.
Historie
Euboia byla osídlena již od pravěku. Prvními známými obyvateli ostrova byli Lelegové, kteří byli později vytlačeni Ióny. V 8. století př. n. l. byla Euboia rozdělena na několik městských států, z nichž nejdůležitější byly Chalkis a Eretria.
V klasickém období byla Euboia významným námořním a obchodním centrem. Byla také domovem několika významných filozofů a umělců, včetně básníka Hesioda a sochaře Phidiase.
V římské době byla Euboia součástí římské provincie Achaea. Po rozdělení Římské říše se Euboia stala součástí Byzantské říše.
V roce 1204 byl ostrov dobyt křižáky a stal se součástí Latinského císařství. V roce 1261 byl ostrov získán zpět Byzantskou říší, ale v roce 1470 byl dobyt osmanskými Turky.
Euboia byla osvobozena od osmanské nadvlády v roce 1830 a stala se součástí nově nezávislého Řecka.
Ekonomika
Hlavními odvětvími ekonomiky Euboie jsou zemědělství, turismus a průmysl. Ostrov produkuje olivový olej, víno, ovoce a zeleninu. Turismus je důležitým zdrojem příjmů, zejména v letních měsících. Na ostrově se nachází také několik průmyslových odvětví, včetně výroby oceli, hliníku a chemikálií.
Kultura
Euboia má bohatou kulturu s dlouhou historií. Ostrov je domovem mnoha historických památek, včetně chrámu Apolla v Eretrii a kláštera svatého Ioanna Ruského. Euboia je také známá svými tradičními řemesly, jako je keramika, tkaní a vyšívání.
Zajímavosti
Chrám Apolla v Eretrii
Klášter svatého Ioanna Ruského
Hrad Karystos
Hora Dirfi
Euboijský záliv
Korsika Korsika (francouzsky Corse, korsicky Corsica) je ostrov ve Středozemním moři a jeden z 18 regionů Francie. Je to čtvrtý největší ostrov ve Středomoří a leží jihovýchodně od francouzské pevniny, západně od Italského poloostrova a těsně severně od italského ostrova Sardinie, který je nejbližší pevninou. Jediné pohoří tvoří dvě třetiny ostrova. K lednu 2024 měl 355 528 obyvatel. Ostrov je územněsprávním celkem Francie. Regionálním hlavním městem je Ajaccio. Přestože je region rozdělen do dvou správních departementů, Haute-Corse a Corse-du-Sud, jejich příslušné regionální a departementní územněsprávní celky byly 1. ledna 2018 sloučeny do jediného územněsprávního celku Korsika. Korsičtí autonomie je daleko širší než u jiných regionálních celků Francie a Korsičtímu shromáždění je povoleno vykonávat omezené výkonné pravomoci. Druhým největším městem Korsiky je Bastia, prefektura Haute-Corse. Korsice vládla Janovská republika od roku 1284 do roku 1755, kdy se odtrhla a stala se samovyhlášenou, italsky mluvící republikou. V roce 1768 Janov oficiálně postoupil Korsice Ludvíkovi XV. Francouzskému jako součást zástavy za dluhy vzniklé po získání francouzské vojenské pomoci v korsickém povstání; v důsledku toho Francie v roce 1769 ostrov anektovala. Budoucí francouzský císař Napoleon Bonaparte byl rodákem z Korsiky, který se narodil téhož roku v Ajacciu: jeho rodný dům, Maison Bonaparte, je nyní turistickou atrakcí a muzeem. Vzhledem k historickým vazbám Korsiky na Itálii si ostrov zachoval mnoho italských kulturních prvků a mnoho korsičtích příjmení má kořeny na italském poloostrově. Francouzština (français) je úředním a nejpoužívanějším jazykem na ostrově. Korsičtina, rodný jazyk a italsko-dalmatský jazyk, je uznáván jako jeden z regionálních jazyků Francie. Široce se mluví také italsky. Korsika je třetím nejméně lidnatým regionem Francie po Mayotte a Francouzské Guyaně.
Baleárské ostrovy
Illes Balears
(katalánsky)
Islas Baleares
(španělsky)
Autonomní společenství a provincie
Vlajka:
Znak:
Hymna: La Balanguera
Umístění
Východně od pevninského Španělska
Souřadnice: 39°30′ s. š., 3°00′ v. d.
Země
Španělsko
Hlavní město
Palma
Sídlo vlády
Palma
Vláda
Typ: Samostatná vláda v rámci konstituční monarchie
Orgán: Govern de les Illes Balears
Prezident: Marga Prohens (PP)
Rozloha
Celkem: 5 040 km²
Pořadí: 17. (1,0 % Španělska)
Počet obyvatel (sčítání lidu 2021)
Celkem: 1 183 415
Hustota zalidnění: 230 obyvatel/km²
Pořadí: 14. (2,3 % Španělska)
Demonymum
Balearic
Balear (muž/žena)
HDP
Celkem: 35,465 miliardy EUR (2022)
Na obyvatele: 29 603 EUR (2022)
Časové pásmo
UTC+1 (CET)
Léto (DST): UTC+2 (CEST)
ISO 3166 kód
ES-IB
Telefonní předvolba
+34 971
Úřední jazyky
Katalánština
Španělština
Statut autonomie
1. března 1983
1. března 2007
Parlament
Baleárský parlament
Kongres
8 poslanců (z 350)
Senát
7 senátorů (z 266)
Webové stránky
www.caib.es
Poznámky:
1. Podle platné legislativy je oficiální název v katalánštině Illes Balears.
Obecné informace
Baleárské ostrovy jsou souostroví v západním Středomoří, nedaleko východního pobřeží Pyrenejského poloostrova. Souostroví tvoří provincii a autonomní společenství Španělska, přičemž hlavním městem a největším městem je Palma de Mallorca. Dříve byly ostrovy součástí Království Mallorca a v 19. století se staly provincií, která v roce 1983 získala Statut autonomie. Při pozdější reformě v roce 2007 Statut označuje Baleárské ostrovy jako jednu z národností Španělska.
Úředními jazyky Baleárských ostrovů jsou katalánština a španělština. Ostrovy souostroví jsou dále seskupeny do západních Pityuských ostrovů (největší jsou Ibiza a Formentera) a východních Gymneských ostrovů (největší jsou Mallorca a Menorca). Mnoho z menších ostrovů a ostrůvků se nachází v blízkosti větších ostrovů, včetně Cabrera, Dragonera a S'Espalmador.
Ostrovy mají středomořské klima a všechny čtyři hlavní ostrovy jsou oblíbenými turistickými destinacemi. Ibiza je známá především jako mezinárodní párty destinace, která do svých nočních klubů přitahuje mnoho nejoblíbenějších světových DJů. Kultura a kuchyně ostrovů jsou podobné jako ve zbytku Španělska, ale mají své vlastní výrazné rysy.
Kore
Charakteristika
Korek je nepropustný vztlakový materiál. Je to felodermis, vrstva kůry, která se komerčně získává především z korkového dubu (Quercus suber), který je původem z jihozápadní Evropy a severozápadní Afriky. Korek je složen ze suberinu, hydrofobní látky. Díky svým nepropustným, vztlakovým, elastickým a ohnivzdorným vlastnostem se používá v různých produktech, z nichž nejběžnější jsou zátky na víno. Portugalská krajina Montado produkuje přibližně polovinu korku sklizeného ročně na celém světě, přičemž přední společností v tomto odvětví je Corticeira Amorim.
Historie
Korekk mikroskopicky zkoumal Robert Hooke, což vedlo k jeho objevu a pojmenování buňky.
Složení
Složení korku se liší v závislosti na zeměpisném původu, klimatických a půdních podmínkách, genetickém původu, rozměrech stromu, věku (panenský nebo reprodukční) a růstových podmínkách. Obecně je však korek tvořen suberinem (v průměru asi 40 %), ligninem (22 %), polysacharidy (celulózou a hemicelulózou) (18 %), extrahovatelnými látkami (15 %) a dalšími látkami.
Vlastnosti
Nepropustnost
Vztlak
Elasticita
Ohnivzdornost
Nízká tepelná vodivost
Nízká hustota
Chemická odolnost
Použití
Korekk se používá v široké škále aplikací, včetně:
Zátky na víno
Podlahové krytiny
Izolační materiály
Obuv
Tašky a kabelky
Oblečení
Doplňky
Umělecké potřeby
Produkce
Korek se sklízí z korkového dubu, který se pěstuje na plantážích. Sklizeň se provádí ručně a provádí se každé 9-12 let. Během sklizně se z kmene stromu odstraní vnější vrstva kůry, která se poté zpracuje na korek.
Udržitelnost
Sklizeň korku je udržitelná praxe, protože korkový dub je schopen regenerovat svou kůru. Korek je také biologicky rozložitelný a recyklovatelný materiál.
Zajímavosti
Korek je jedním z nejlehčích přírodních materiálů.
Korek je odolný vůči hmyzu a plísním.
Korek se používá jako materiál pro výrobu surfových desek.
Korek se používá jako materiál pro výrobu hudebních nástrojů, jako jsou klarinety a saxofony.
Korek se používá jako materiál pro výrobu raket na stolní tenis.
Malta Malta je ostrov v jižní Evropě. Je největší a nejlidnatější ze tří hlavních ostrovů, které tvoří Maltské souostroví. Ostrov leží ve Středozemním moři, přímo jižně od Itálie a severně od Libye. Nachází se jihovýchodně od menších ostrovů Gozo a Comino a pro statistické účely se někdy označuje jako Valletta, aby se odlišil hlavní ostrov od celé země. Ostrov je 27 kilometrů dlouhý a 14,5 kilometrů široký, s celkovou rozlohou 246 kilometrů čtverečních. Hlavním městem je Valletta, zatímco největší lokalitou je Rabat. Ostrov se skládá z mnoha malých měst, která společně tvoří jednu větší městskou zónu s populací 409 259 obyvatel. Krajina je charakteristická nízkými kopci s terasovitými poli. Geografie Malta se nachází v jižní části Středozemního moře, jižně od Sicílie a severně od Libye. Souostroví se skládá z pěti hlavních ostrovů: Malta, Gozo, Comino, Filfla a St. Paul's Islands. Malta je největší a nejlidnatější ostrov souostroví, s rozlohou 246 kilometrů čtverečních a populací přibližně 500 000 obyvatel. Pobřeží Malty je dlouhé 197 kilometrů a je členité s mnoha zálivy, zátokami a přístavy. Ostrov je převážně plochý, s nízkými kopci a terasovitými poli. Nejvyšším bodem ostrova je Ta' Dmejrek, který se nachází v jihozápadní části ostrova a má nadmořskou výšku 253 metrů. Klima Malta má středomořské klima s horkými, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami. Průměrná teplota v červenci a srpnu je kolem 28 °C, zatímco v lednu a únoru kolem 14 °C. Srážky jsou na Maltě vzácné, s průměrným ročním úhrnem pouhých 560 milimetrů. Flóra a fauna Flóra Malty je převážně středomořská, s nízkými keři, bylinami a stromy. Mezi nejběžnější rostliny patří olivovníky, fíkovníky, karobovníky a bougainvillea. Na Maltě žije také řada živočišných druhů, včetně ptáků, plazů a savců. Mezi nejběžnější ptáky patří rackové, vlaštovky a vrabci. Na Maltě se vyskytují také plazi, jako jsou ještěrky, hadi a želvy. Savci na Maltě jsou vzácní, ale vyskytují se zde například králíci, ježci a netopýři. Historie Malta má dlouhou a bohatou historii, která sahá až do neolitu. Ostrov byl osídlen již v 5. tisíciletí př. n. l. a v průběhu staletí jej ovládaly různé civilizace, včetně Féničanů, Řeků, Římanů, Arabů, Normanů a Britů. Malta získala nezávislost na Velké Británii v roce 1964 a stala se republikou v roce 1974. Ekonomika Malta má rozvinutou ekonomiku založenou na cestovním ruchu, finančních službách a výrobě. Cestovní ruch je hlavním průmyslovým odvětvím na Maltě a ostrov každoročně navštíví miliony turistů. Malta je také významným finančním centrem a sídlí zde řada mezinárodních bank a pojišťoven. Výrobní sektor na Maltě se zaměřuje na elektroniku, farmaceutika a potravinářství. Kultura Malta má bohatou kulturu, která je ovlivněna její dlouhou a rozmanitou historií. Oficiálními jazyky Malty jsou maltština a angličtina. Maltština je semitský jazyk, který je úzce spjat s arabštinou. Malta má také silnou křesťanskou tradici a většina obyvatelstva se hlásí ke katolické církvi. Malta je známá svými megalitickými chrámy, které jsou jedny z nejstarších volně stojících staveb na světě. Na Maltě se také nachází řada historických měst a vesnic, včetně Valletty, Mdiny a Vittoriosy. Malta je také známá svou tradiční hudbou a tancem, stejně jako svými řemesly, jako je výroba skla a filigránu.