Bostonská metropolitni oblast Bostonská metropolitni oblast je oblast Nové Anglie, která zahrnuje město Boston, hlavní město amerického styaptu Massachusetts a největší město v Nové Angli, a okolní regiony. Oblast tvoří severní část megalpole a je statistickou oblastí (MSA) i kombinovanou statistickou oblastí (CSA). Nejpřesnějších definice regionu zahrnují východní třetiny Massachusetts, Merrimack Valley a South Coast; zatímco nejpřesnějších definice zahrnují i Cape Co, Central Massachusetts, Rhode Island, jihovýchodní New Hamsphire a Windham County, Connectiut. Zatímco město Boston má 48,4 čtverečních mil (125 km2) a podle sčítání lidu z roku 2020 má 675 647 obyvatel, urbanizace se rozšířila i do okolníh obcí a oblast má více než 8,4 milionu obyvatel, což z ní číní jednu z nehusťěji zalidněný region v USA. Někteří z nejslavnějších přínosů Velkého Bostonu zahrnují regiony s velkým vzedělám a lékařským zařízením. Boston ovlivnil americkou historii a primysl. Region a stát Massachusetts jseu globálním lídrem v biotechnologiích, umělé intelligenci, strojírenství, velkém vzedělání, finacích a ocbchodu. V roce 2020 žilo 64% obyvatel Massachusetts v regionu Velkého Bostonu a 88% obyvatel Massachusetts žilo v kombinaci statistických oblastí Bostonu. Bostonská metropolitni oblast se nacházi na 6. místě podle počtu obyvatel v USA s 4 941 632 obyvateli podle sčítání lidu z roku 2020 a na 6. místě v kombinaci statistických oblastí s 8 466 186 obyvateli. Oblast byla domovem mnoha lidí a míst významnýh pro americkou kultur a historii, zejména americkou literaturu, politiku a americkou revoluci. Plymouth bylo místo první kolonii v Nové Angli, založené v roce 1620 poutníky, kteří přicestovalina na Mayflower. V roce 1692 město a okolní oblast zažily jeden z nejslavnějších případov hromadné hysterie v Americe, čarodejnické procesy. Koncem 18. století se Boston proslavil jako "kolébka svobody" díky agitaci, která vedla k americké revoluci. Region Velkého Bostonu sehrál mocnou významem v historii Spojených států v oblastech vedy, commerce a kultury. Před americkou obćanskou váloku byla oblast centrem hnutr za zrušení otroctví, střídmosti a trancendentálního hnutr. V roce 2004 se Massachusetts stalo prvním státem v USA, který zákoně uznal manželství osob stejných pohlaví v důsledku rozdhodnuti Nejvyššího soudu v Bostonu. Z regionu Bostonu pocházi mnoho významnýh americkýh politických dynastií, včetně rodin Adams a Kennedy. Harvard University v Cambridge je nejdříve vzedělávací instituci ve Spojených státech s největším finacčním nadáním ze všech universit a její právnická fakulta vyprodukovala současnou vvětšiny soudců Nejvyššího soudu Spojených států. Kendall Square v Cambridge bylo nazýváno "nejinovativnějším čtverečním míli na planetě" s ohledem na velkou koncentraci podnikavých start-upů a úroveň innovací, která se v okolí náměstí objevila od roku 2010. Tak Harvard University, jako Massachusetts Institute of Technology, který je tak v Cambridge, byly zařazeny jako nejuznávanější akademické instituce na světě.
Velký Houston Velký Houston, určený Úřadem pro řízení a rozpočet Spojených států jako Houston–The Woodlands–Sugar Land, [4] [5] [6] je pátou nejlidnatější metropolitní statistickou oblastí ve Spojených státech, [7] [8] [9] zahrnující devět krajů podél pobřeží Mexického zálivu v jihovýchodním Texasu. S populací 7 122 240 v roce 2020 je Velký Houston druhým nejlidnatějším v Texasu po metropolitní oblasti Dallas–Fort Worth. [10] Region o rozloze přibližně 10 000 čtverečních mil (26 000 km2) se soustřeďuje na Harris County, třetí nejlidnatější kraj v USA, který obsahuje město Houston – největší ekonomické a kulturní centrum Jihu – s populací více než 2,3 milionu. [11] Velký Houston je součástí megaregionu Texas Triangle spolu s metropolitní oblastí Dallas–Fort Worth, Velkým Austinem a Velkým San Antoniem. Velký Houston slouží také jako hlavní kotva a ekonomický uzel pro pobřeží Mexického zálivu. Jeho přístav v Houstonu je druhým největším přístavem ve Spojených státech, šestnáctým největším na světě a vede USA v mezinárodním obchodu. [12] Velký Houston byl historicky jednou z nejrychleji rostoucích metropolitních oblastí ve Spojených státech; v absolutních číslech to byl nejrychleji rostoucí v letech 2013–2014, kdy přibylo 156 371 lidí. [13] Oblast vzrostla o 25,2 % mezi lety 1990 a 2000 – přibylo více než 950 000 lidí – zatímco populace země vzrostla za stejné období pouze o 13,2 %, a pouze v letech 2000 až 2007 oblast přidala přes 910 000 lidí. [14] Greater Houston Partnership předpovídalo, že metropolitní oblast přidá mezi lety 2010 a 2050 mezi 4,1 a 8,3 milionu nových obyvatel. [15] Velký Houston má sedmý nejvyšší metropolitní hrubý domácí produkt ve Spojených státech, v hodnotě 490 miliard dolarů v roce 2017. [16] Hlavní obchodní centrum zakotvené v přístavu v Houstonu, Houston–The Woodlands–Sugar Land má nejvyšší hodnotu vývozu zboží ze všech metropolitních oblastí, přes 120 miliard dolarů v roce 2018, což představuje 42 % celkového vývozu z Texasu. [17] K roku 2021 je Velký Houston domovem ústředí 24 společností Fortune 500, což jej řadí na třetí místo mezi všemi metropolitními statistickými oblastmi. [18] Metropolitní oblast Velkého Houstonu byla v roce 2012 hodnocena jako čtvrtá nejrozmanitější metropolitní oblast ve Spojených státech. [19]
Archaické období (Severní Amerika) Archaické období je v klasifikaci archeologických kultur Severní Ameriky označení pro období trvající přibližně od 8000 do 1000 př. n. l. v rámci chronologie předkolumbovských kultur Severní Ameriky. Jedná se o období charakterizované archaickým stupněm kulturního vývoje. Archaický stupeň se vyznačuje obživovými strategiemi založenými na sběru ořechů, semen a měkkýšů. Konec tohoto období je vymezen přechodem k usedlému zemědělství, přičemž toto datum se může v různých částech Ameriky výrazně lišit. Archaické období se vyskytuje i v dalších částech Ameriky.
Chicagoland je metropolitní oblast zahrnující město Chicago a jeho okolí, včetně předměstí a satelitních měst. Rozkládá se na území 10 286 čtverečních mil (28 120 km2) a zahrnuje 14 okresů v severovýchodním Illinois, severozápadní Indianě a jihovýchodní Wisconsin. Metropolitní statistická oblast (MSA) měla podle sčítání lidu v roce 2020 populaci 9 618 502 obyvatel a kombinovaná statistická oblast (CSA), která zahrnuje až 19 okresů, měla populaci téměř 10 milionů lidí. Chicagoland je třetí největší metropolitní oblast ve Spojených státech a čtvrtá největší metropolitní oblast v Severní Americe (po Mexico City, New York City a Los Angeles) a největší na Středozápadě a v megalopolis Velkých jezer. Její městská oblast je jednou ze čtyřiceti největších na světě. Podle sčítání lidu z roku 2020 se populace metropolitní oblasti blíží hranici 10 milionů. V metropolitní oblasti došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel Latinské Ameriky nad rámec její již tak velké latinskoamerické populace a podle sčítání lidu z roku 2020 se zvýšila také populace asijskoamerická. Metropolitní oblast má velký počet obyvatel bílé, černé, asijské a arabské rasy a v regionu žijí také původní Američané, což činí populaci metropolitní oblasti Chicaga skutečně různorodou. Chicagoland představuje asi 3 % celkové populace USA. Chicagoland má jednu z největších a nejrozmanitějších ekonomik na světě. Metropolitní oblast Chicaga s více než šesti miliony zaměstnanců na plný a částečný úvazek je klíčovým faktorem ekonomiky Illinois, protože stát má roční HDP přes 1 bilion dolarů. Metropolitní oblast Chicaga vygenerovala v roce 2018 roční hrubý regionální produkt (GRP) přibližně 700 miliard dolarů. V regionu sídlí více než 400 významných korporátních ústředí, z toho 31 v žebříčku Fortune 500, jako jsou McDonald's, United a Blue Cross Blue Shield. Vzhledem k tomu, že se do Chicagolandu stěhuje mnoho společností a mnoho současných společností se rozšiřuje, oblast se umístila jako nejlepší metropolitní oblast v zemi pro přemístění a expanze korporací po devět po sobě jdoucích let, což je nejvíce po sobě jdoucích let pro jakýkoli region v zemi. V Chicagolandu sídlí řada předních výzkumných univerzit v zemi, včetně University of Chicago, Northwestern University, University of Illinois at Chicago, DePaul University, Loyola University a Illinois Institute of Technology. University of Chicago a Northwestern University jsou důsledně hodnoceny jako dvě z nejlepších univerzit na světě. V regionu existuje mnoho možností dopravy. Chicagoland má tři samostatné železniční sítě: Chicago Transit Authority (CTA), Metra a South Shore Line. CTA provozuje nadzemní a podzemní linky, které jezdí především po celém městě, v centru Chicaga a do některých předměstí. CTA provozuje některé své železniční tratě 24 hodin denně, každý den v roce, nepřetržitě, což z Chicaga, New Yorku a Kodaně dělá jediná tři města na světě, která nabízejí nepřetržitou železniční dopravu 24 hodin denně, každý den v rámci svých městských hranic. Síť příměstských železnic Metra provozuje četné linky mezi centrem Chicaga a příměstskými/satelitními městy, přičemž jedna linka sahá až do Kenoshy ve Wisconsinu. Meziměstská South Shore Line jezdí mezi centrem a Indianou na straně metropolitní oblasti. Amtrak navíc provozuje Union Station v centru Chicaga jako jeden ze svých největších železničních uzlů, z něhož vycházejí četné linky. Autobusové linky CTA obsluhují vlastní město a některé služby do předměstí. Autobusové linky Pace obsluhují předměstí a některé služby do města. Kromě toho jezdí četné autobusové linky CTA 24 hodin denně nepřetržitě.
Paleoindiáni Paleoindiáni, také známí jako lithické národy, jsou nejstarší známí osadníci Ameriky; název období, lithické stadium, je odvozen od vzhledu lithických štípaných kamenných nástrojů. Paleoindiáni byli prvními lidmi, kteří vstoupili a následně obývali Ameriku během posledních glaciálních epizod pozdního pleistocénu. Předpona paleo- pochází ze starořeckého přídavného jména: παλαιός, latinsky: palaiós, doslova „starý; starověký“. Termín Paleoindiáni se vztahuje konkrétně na lithické období v západní polokouli a liší se od termínu paleolit. Tradiční teorie naznačují, že lovci velké zvěře překročili Beringovu úžinu ze severní Asie do Ameriky po pevninském mostě (Beringia). Tento most existoval od 45 000 do 12 000 př. n. l. (47 000–14 000 BP). Malé izolované skupiny lovců a sběračů migrovaly podél stád velkých býložravců daleko na Aljašku. Od cca 16 500 – cca 13 500 př. n. l. (cca 18 500 – cca 15 500 BP) se podél pacifického pobřeží a údolí Severní Ameriky vytvořily bezledovcové koridory. To umožnilo zvířatům, následovaným lidmi, migrovat na jih do vnitrozemí kontinentu. Lidé šli pěšky nebo používali lodě podél pobřeží. Data a trasy osídlení Ameriky zůstávají předmětem probíhající debaty. Je pravděpodobné, že existovaly tři vlny starověkých osadníků z Beringova moře na americký kontinent. Kamenné nástroje, zejména hroty střel a škrabky, jsou primárním důkazem nejranější lidské činnosti v Americe. Archeologové a antropologové používají dochované řemeslné štípané lithické nástroje ke klasifikaci kulturních období. Vědecké důkazy spojují domorodé Američany s východosibiřskými populacemi podle distribuce krevních skupin a genetické skladby, jak ukazují molekulární data, jako je DNA. Existují důkazy pro alespoň dvě samostatné migrace. Od 8000 do 7000 př. n. l. (10 000–9 000 BP) se klima stabilizovalo, což vedlo k nárůstu populace a pokroku v lithické technologii, což vedlo k usedlejšímu způsobu života.
Klasické období je čtvrté z pěti období severoamerické prehistorie, které se datuje do období 500–1200 n. l. Je charakterizováno rozvojem řemeslné výroby a počátky metalurgie. Společenská organizace se začíná vyznačovat počátky urbanismu a velkých ceremoniálních center. Ideologicky se v klasickém období prosazuje rozvinutá teokracie.
Původně bylo „klasické období“ definováno jako období omezené na složité společnosti Mezoameriky a Peru. Toto časové období však zahrnuje i jiné vyspělé kultury, jako jsou Hopewell, Teotihuacán a raní Mayové. „Klasické období“ následovalo po formativním období (pre-klasickém) a bylo vystřídáno post-klasickým obdobím.
Existují i alternativní klasifikační systémy a toto rozdělení se překrývá s tím, co jiní klasifikují jako období Woodland a mississippijskou kulturu.
Fáze v severoamerické prehistorii
Lithické období před 8500 př. n. l.
Archaické období 8000 – 1000 př. n. l.
Formativní období 1000 př. n. l. – 500 n. l.
Woodlandské období 1000 př. n. l. – 1000 n. l.
Klasické období 500 – 1200 n. l.
Post-klasické období po roce 1200 n. l.
Saint-Pierre a Miquelon
Územní společenství Saint-Pierre a Miquelon (francouzsky Collectivité territoriale de Saint-Pierre et Miquelon) je samosprávné zámořské územní společenství Francie v severozápadní části Atlantského oceánu, které se nachází poblíž kanadské provincie Newfoundland a Labrador. Souostroví osmi ostrovů, Saint-Pierre a Miquelon, je pozůstatkem kdysi rozsáhlého území Nové Francie. Jeho obyvatelé jsou francouzští občané; společenství volí svého vlastního zástupce do Národního shromáždění a účastní se senátních a prezidentských voleb. Rozkládá se na ploše 242 km² a v březnu 2016 mělo 6 008 obyvatel. Ostrovy leží v Zálivu svatého Vavřince poblíž vjezdu do Fortune Bay, který se rozkládá na jihozápadním pobřeží Newfoundlandu, poblíž Velké newfoundlandské mělčiny. Saint-Pierre je vzdálen 19 km od Point May na poloostrově Burin v Newfoundlandu a 3 819 km od Brestu, nejbližšího města ve Francii. Malý kanadský Green Island leží 10 km východně od Saint-Pierre, přibližně v polovině cesty k Point May.
Historie
Saint-Pierre a Miquelon byly původně osídleny Francouzi v 16. století. V roce 1713 byly ostrovy postoupeny Velké Británii, ale byly vráceny Francii v roce 1814. Ostrovy byly používány jako základna pro francouzské rybáře a byly důležitým strategickým bodem během napoleonských válek. V 19. století se ostrovy staly důležitým centrem rybolovu tresky.
Ekonomika
Ekonomika Saint-Pierre a Miquelonu je založena především na rybolovu. Hlavním odvětvím je rybolov tresky, ale loví se také jiné druhy ryb, jako je halibut, platýs a losos. Ostrovy jsou také turistickou destinací a návštěvníky lákají především jejich krásná krajina a historické památky.
Kultura
Kultura Saint-Pierre a Miquelonu je směsicí francouzské a kanadské kultury. Úředním jazykem je francouzština, ale angličtina se běžně používá. Ostrovy mají bohatou historii rybolovu a tato historie je patrná v místní kultuře. Mezi oblíbené aktivity patří rybaření, plachtění a pěší turistika.
Správa
Saint-Pierre a Miquelon jsou samosprávným územním společenstvím Francie. Mají svého vlastního prezidenta, který je volen na pětileté období. Ostrovy jsou zastoupeny v Národním shromáždění Francie jedním poslancem.
Zajímavosti
Saint-Pierre je hlavním městem a největším městem Saint-Pierre a Miquelonu.
Miquelon je druhý největší ostrov souostroví.
Ostrovy jsou domovem několika národních parků a přírodních rezervací.
Ostrovy jsou oblíbenou destinací pro pozorování ptáků.
Saint-Pierre a Miquelon jsou jedním z mála míst na světě, kde se stále loví treska na udici.
Vinland Vinland, Vineland, nebo Winland (stará norština: Vínland) byla oblast pobřežní Severní Ameriky, kterou prozkoumávali Vikingové. Leif Eriksson tam přistál kolem roku 1000 n. l., téměř pět století před plavbami Kryštofa Kolumba a Johna Cabota. [5] Název se objevuje ve Vinlandských ságách a popisuje Newfoundland a záliv svatého Vavřince až po severovýchodní New Brunswick. Velká část zeměpisného obsahu ság odpovídá dnešním znalostem o transatlantických cestách a Severní Americe. [6] V roce 1960 byl na severním cípu ostrova Newfoundland nalezen archeologický důkaz jediného známého místa Vikingů v Severní Americe, [7] [8] L'Anse aux Meadows. Před objevem archeologických důkazů byl Vinland znám pouze ze ság a středověké historiografie. Objev z roku 1960 dále prokázal předkolumbovské norské průzkumy pevninské Severní Ameriky. [7] Předpokládá se, že L'Anse aux Meadows je tábor Straumfjörð zmíněný v Sáze o Eriku Rudém. [9] [10] Ságy Vinland je poprvé zmíněn v Sáze o Eriku Rudém, která byla napsána kolem roku 1200 n. l. Sága vypráví o cestách Erika Rudého, Leifa Erikssona a dalších Vikingů do Grónska a Vinlandu. Podle ságy Leif Eriksson objevil Vinland poté, co byl odvát z kurzu při cestě do Grónska. Leif a jeho posádka našli zemi s mírným podnebím, bohatými lesy a vinnou révou. Leif nazval zemi Vinland kvůli hojnosti vinné révy. Archeologické důkazy V roce 1960 objevili norští archeologové Helge a Anne Stine Ingstadovi pozůstatky osady Vikingů v L'Anse aux Meadows na severním cípu ostrova Newfoundland. Osada se skládala z osmi budov, včetně dlouhého domu, kovářské dílny a stájí. V osadě byly nalezeny také četné artefakty, jako jsou železné nástroje, bronzové šperky a kusy keramiky. Objev L'Anse aux Meadows poskytl přesvědčivé důkazy o tom, že Vikingové skutečně prozkoumali Severní Ameriku před Kolumbem. Osada je považována za nejzápadnější místo Vikingů v Novém světě. Historický význam Vinlandské ságy a archeologické důkazy v L'Anse aux Meadows jsou důležitými historickými dokumenty, které dokládají předkolumbovské průzkumy Severní Ameriky Vikingy. Objev Vinlandu měl významný dopad na evropské chápání světa a pomohl připravit půdu pro pozdější průzkumy a kolonizaci Ameriky.
Amerigo Vespucci Amerigo Vespucci (9. března 1451 – 22. února 1512) byl italský cestovatel a navigátor z Florencie, po kterém je pojmenován kontinent Amerika. Počátky Amerigo Vespucci se narodil 9. března 1451 ve Florencii do bohaté rodiny obchodníků. Od dětství se zajímal o matematiku, astronomii a geografii. Vyučil se obchodníkem a pracoval v rodinném podniku, ale jeho vášní bylo objevování nových zemí. Cesty do Nového světa V roce 1492 vyplul Kryštof Kolumbus na svou první cestu do Ameriky. Vespucciho zprávy o Kolumbových objevech ho inspirovaly k tomu, aby se sám vydal na průzkumné cesty. V roce 1499 se Vespucci připojil k španělské výpravě pod vedením Alonsa de Ojedy. Cestovali podél pobřeží Jižní Ameriky a objevili ústí řeky Amazonky. V roce 1501 se Vespucci připojil k portugalské výpravě pod vedením Pedra Álvarese Cabrala. Při této cestě objevili Brazílii a prozkoumali pobřeží Jižní Ameriky až k dnešní Argentině. Dopisy a mapy Vespucci napsal několik dopisů a zpráv o svých cestách, které se staly velmi populárními. V těchto dopisech popisoval svá pozorování a objevy a tvrdil, že země, které objevil, nejsou Asií, ale novým kontinentem. V roce 1507 německý kartograf Martin Waldseemüller vydal mapu, na které poprvé použil název "Amerika" pro nový kontinent. Waldseemüller pojmenoval kontinent po Vespuc cim, který jako první rozpoznal, že se jedná o nový kontinent. Piloto mayor V roce 1505 se Vespucci stal španělským občanem a v roce 1508 byl jmenován pilotem mayorem (hlavním navigátorem) španělské Casa de Contratación (Domu obchodu). V této funkci dohlížel na španělské námořní expedice a připravoval mapy a námořní příručky. Odkaz Amerigo Vespucci byl významným cestovatelem a navigátorem, který přispěl k evropskému poznání Nového světa. Jeho jméno se navždy spojilo s kontinentem Amerika, který nese jeho jméno.
Gerardus Mercator Životopis Gerardus Mercator (rodným jménem Geert de Kremer) se narodil 5. března 1512 v Rupelmonde ve Flandrech. Byl významným vlámským geografem, kartografem a tvůrcem vědeckých přístrojů. Nejznámější je jeho světová mapa z roku 1569, která je založená na nové projekci, jež zobrazuje kurzy lodí se stálým směrem (rhumb lines) jako přímky. Tato inovace se stále používá v námořních mapách. Mercator byl také vynikajícím výrobcem glóbů a vědeckých přístrojů. Kromě toho se zajímal o teologii, filozofii, historii, matematiku a geomagnetismus. Byl také zručným rytecem a kaligrafem. Na rozdíl od jiných velkých učenců své doby cestoval jen málo a jeho znalosti geografie pramenily z jeho knihovny s více než tisícem knih a map, od jeho návštěvníků a z jeho rozsáhlé korespondence (v šesti jazycích) s dalšími učenci, státníky, cestovateli, obchodníky a námořníky. Kartografie Mercatorovy rané mapy byly ve velkých formátech vhodných pro zavěšení na zeď, ale ve druhé polovině svého života vytvořil přes 100 nových regionálních map v menším formátu vhodných pro svázání do jeho Atlasu z roku 1595. To bylo první použití slova Atlas v souvislosti s knihou map. Mercator ho však použil jako novotvar pro pojednání (Cosmologia) o stvoření, historii a popisu vesmíru, nejen jako sbírku map. Slovo zvolil jako připomínku Titána Atlanta, „krále Mauretánie“, kterého považoval za prvního velkého geografa. Globusy a vědecké přístroje Velká část Mercatorova příjmu pocházela z prodeje pozemských a nebeských glóbů. Po šedesát let byly považovány za nejlepší na světě a prodávaly se v takovém množství, že se dochovalo mnoho exemplářů. Šlo o rozsáhlý podnik, který zahrnoval výrobu koulí, tisk klínů, stavbu pevných stojanů, balení a distribuci po celé Evropě. Proslul také svými vědeckými přístroji, zejména astrolaby a astronomickými prstenci používanými ke studiu geometrie astronomie a astrologie. Písemná díla Mercator psal o geografii, filozofii, chronologii a teologii. Všechny nástěnné mapy byly opatřeny obsáhlým textem o příslušném regionu. Například slavná světová mapa z roku 1569 je opatřena více než pěti tisíci slovy v patnácti legendách. Atlas z roku 1595 má asi 120 stran map a ilustrovaných titulních stran, ale větší počet stran je věnován jeho zprávě o stvoření vesmíru a popisům všech zobrazených zemí. Jeho tabulka chronologie měla asi 400 stran a stanovovala data (od doby stvoření) pozemských dynastií, hlavních politických a vojenských událostí, sopečných erupcí, zemětřesení a zatmění. Psal také o evangeliích a Starém zákoně. Náboženské přesvědčení Mercator byl zbožný křesťan narozený do katolické rodiny v době, kdy Lutherův protestantismus získával půdu pod nohama. Nikdy se neprohlásil za luterána, ale měl k němu zjevně sympatie a katolické úřady ho obvinily z kacířství; po šesti měsících ve vězení byl propuštěn bez úhony. Toto období pronásledování je pravděpodobně hlavním faktorem jeho přesunu z katolického Lovaně do tolerantnějšího Duisburgu ve Svaté říši římské, kde žil posledních třicet let svého života. Osobnost Walter Ghim, Mercatorův přítel a první životopisec, ho popisuje jako střízlivého v chování, ale přitom veselého a vtipného ve společnosti a nikdy šťastnějšího než v debatách s dalšími učenci.