Původ a vývoj jazyka Jazyk, ať už mluvený nebo znakový, je součástí lidské evoluce a jeho původ a důsledky jsou předmětem zkoumání již po staletí. Vědci, kteří chtějí studovat původ jazyka, musí vycházet z důkazů, jako jsou fosilní záznamy, archeologické nálezy, současná jazyková rozmanitost, studie osvojování jazyka a srovnání lidského jazyka se systémy komunikace zvířat (zejména primátů). Mnozí tvrdí, že původ jazyka úzce souvisí s původem moderního lidského chování, ale o detailech a důsledcích tohoto spojení nepanuje shoda. Nedostatek přímých empirických důkazů vedl mnoho vědců k tomu, že považují celé téma za nevhodné pro seriózní studium. V roce 1866 Pařížská lingvistická společnost zakázala jakékoli současné nebo budoucí debaty na toto téma, což mělo vliv na velkou část západního světa až do konce 20. století. Existuje mnoho hypotéz o tom, jak, proč, kdy a kde jazyk vznikl. Do roku 1996 se však vědci shodli jen o málo více než před sto padesáti lety, kdy Darwinova teorie evoluce přirozeným výběrem vyvolala vlnu spekulací na toto téma. Od začátku 90. let se však řada lingvistů, archeologů, psychologů, antropologů a dalších pokusila řešit tuto otázku novými, moderními metodami.
Co je biologie?
Biologie je věda, která zkoumá živé organismy, tedy vše, co je živé.
Co zkoumá biologie?
Biologie se zabývá různými aspekty živých organismů, včetně:
Stavba: Jak vypadají a jak jsou uspořádány.
Funkce: Jak pracují a jak provádějí své životní funkce.
Růst: Jak rostou a vyvíjejí se.
Původ: Odkud pocházejí a jak se vyvinuli.
Evoluce: Jak se mění v průběhu času.
Rozšíření: Kde žijí a jak jsou rozmístěny.
Taxonomie: Jak je lze klasifikovat a pojmenovat.
Hlavní oblasti biologie
Biologie se dělí do mnoha hlavních oblastí, včetně:
Buněčná biologie: Studuje základní jednotku života, buňku.
Molekulární biologie: Zabývá se molekulami, které tvoří živé organismy.
Genetika: Zkoumá dědičnost a geny.
Ekologie: Vyšetřuje interakce mezi živými organismy a jejich prostředím.
Evoluční biologie: Studuje vývoj a původ druhů.
Anatomie: Zabývá se stavbou a strukturou organismů.
Fyziologie: Zkoumá, jak organismy fungují.
Zoologie: Studuje zvířata.
Botanika: Zabývá se rostlinami.
Mikrobiologie: Zkoumá mikroorganismy, jako jsou bakterie a viry.
Význam biologie
Biologie má zásadní význam pro naše pochopení světa kolem nás. Pomáhá nám:
Pochopit, jak funguje naše tělo a jak se udržet zdraví.
Vytvořit léky a léčby nemocí.
Vyvinout nové zemědělské techniky k produkci potravin.
Chránit životní prostředí a udržovat zdravé ekosystémy.
Pochopit náš původ a vývoj.
Kariéra v biologii
Biologie nabízí širokou škálu kariérních příležitostí, včetně:
Výzkumník
Lékař
Veterinář
Bioinženýr
Ekolog
Přírodovědec
Učitel biologie
Tyrol je historický region ležící v severovýchodní Itálii a západním Rakousku. Historicky bylo toto území jádrem hrabství Tyrolska, které bylo součástí Svaté říše římské, Rakouského impéria a Rakouska-Uherska od jeho vzniku ve 12. století až do roku 1919.
V roce 1919, po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska, bylo Tyrolsko rozděleno Smlouvou ze Saint-Germaina-en-Laye na dvě moderní správní části:
Země Tyrolsko: Vytvořená sloučením Severního a Východního Tyrolska, jako součást Rakouska
Region Trentino-Alto Adige: V té době ještě se Souramont (Cortina d'Ampezzo, Livinallongo del Col di Lanza a Colle Santa Lucia) a obcemi Valvestino, Magasa a Pedemonte, zabranými v roce 1918 Italským královstvím, a od roku 1946 součást Italské republiky
Se založením Evropského regionu Tyrolsko-Jižní Tyrolsko-Tridentsko získala oblast od roku 2011 vlastní právní subjektivitu ve formě Evropského seskupení pro teritoriální spolupráci.
Světová ostrov odkazuje sem. Pro umělou verzi viz The World (souostroví). Zeměpisný středobod dějin Halford John Mackinder, autor Autor Halford John Mackinder Země Spojené království Jazyk Angličtina Datum zveřejnění 1904 Typ média Papír Zeměpisný středobod dějin je článek předložil Halford John Mackinder v roce 1904 Královské geografické společnosti, který rozšiřuje jeho teorii o srdci. [1] [2] [3] V tomto článku Mackinder rozšířil rozsah geopolitické analýzy tak, aby zahrnovala celý svět.
Úvod
Francouzské republice vládne Ústava, která zaručuje základní práva a svobody občanů. V čele státu stojí prezident, v současnosti je jím Emmanuel Macron, a předseda vlády, jímž je Gabriel Attal.
Zákonodárná složka
Zákonodárnou složkou je dvoukomorové Národní shromážděním (dolní komora) a Senát (horní komora).
Národní shromážděním má 577 poslanců volených na pětileté období. Jejich úkolem je schvalovaní zákonů, kontrole vlády a zastuповání občanů.
Senát má 348 senátorů volených na šestileté období. Jeho pra vomoci jsou však ve srovnání s Národním shromážděním menší.
Vláda
Vláda je složena z ministrů a státních tajemníků jmenovaných prezidentem na návrh předsedy vlády. Jejím úkolem je vykonávat výkonnou a správní mo c.
Soudní složka
Soudní složku tvoří:
Soudní rada - nejvyšší soudní orgán
Státní rada - nejvyšší správní soud
Soudní dvor - nejvyšší soud pro občanské a trestní věci
Účtárnický soud - kontroluje státní finance
Soudní dvor Republiky - sou dí vysoké vládní úředníky
Administrativní členěním
Francie je roz dělena do 13 regionů a 101 departmentů. Každý region má své zvolené zastupitelstvo a předsedu.
Zahrániční vztahy
Francie je členem Evropské unie, NATO a dalších mezinárodních organizacích. Udržuje diplomatická vztahy s více ne ž 190 zeměmi světa.
DěOdkaz je přenos majetku nebo dalších práv a poviností po smrti člověka. Pro přenos genů viz dědičnost. Pravidla odkazu se v různých společnostech liší a v čase se měnila. Oficiálním způsobením odkazu majetku a/nebo dluhů je sepsání závěti, kterou potvrdí notář nebo jiné úřady. Odkazem se rozumí získání soukromého majetku, titulů, dluhů, nároků, výhod, práv a poviností po smrti dané fyzické (neboli lidské) bytosti.
Srí Lanka je ostrovní stát v jižní Asii, který se nachází v Indickém oceánu. Má bohatou historii, kulturu a přírodní krásy.
Historie
Dějiny Srí Lanky sahají až 3000 let do minulosti, s důkazy o lidských osadách před 125 000 lety. Nejstarší známé buddhistické spisy ze Srí Lanky, známé jako Páklijský kánon, pocházejí z období čtvrtého buddhistického koncilu, který se konal v roce 29 př. n. l.
Strategická poloha Srí Lanky z ní učinila významný obchodní uzel již od starověku. Byla známá jak východním Asiatům, tak Evropanům již v období Anurádhapurského království.
V 16. století se do Srí Lanky dostali Portugalci, kteří se snažili ovládnout její námořní obchod. Později se dostala pod nadvládu Nizozemců a Britů. V roce 1948 získala Srí Lanka nezávislost a v roce 1972 se stala republikou.
Geografie
Srí Lanka má rozlohu 65 610 km2 a žije zde přibližně 22 milionů obyvatel. Ostrov je obklopen Indickým oceánem a od indického poloostrova ho odděluje Mannarův záliv a Palkův průliv.
Srí Lanka má tropické klima s průměrnými teplotami kolem 27 °C. Je domovem rozmanité krajiny, včetně pláží, hor, deštných pralesů a savan.
Obyvatelstvo
Srí Lanka je multietnická a multikulturní země. Největší skupinou obyvatel jsou Sinhálci, následovaní Srílanskými Tamily, kteří jsou největší menšinou. Dále zde žijí muslimové, indičtí Tamilové, Malajci, Číňané a Veddah.
Ekonomika
Srí Lanka je rozvojová země s HDP na obyvatele 14 234 USD. Její ekonomika je založena především na zemědělství, cestovním ruchu a oděvním průmyslu.
V posledních letech však Srí Lanka čelí ekonomické krizi, která vedla ke kolapsu její měny, rostoucí inflaci a nedostatku základních potřeb.
Kultura
Srí Lanka má bohatou a rozmanitou kulturu. Je známá svými tradičními tanci, hudbou, uměním a řemesly. Srílančané jsou také známí svou pohostinností a přátelskou povahou.
Zajímavosti
Srí Lanka je známá jako "Perla Indického oceánu" kvůli svým krásným plážím a bohatému mořskému životu.
Sigiriya je starověká pevnost a palácový komplex, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Národní park Yala je jedním z nejlepších míst na světě, kde můžete vidět leopardy.
Adam's Peak je posvátná hora, která je považována za stopu Buddhy nebo Adama.
Srí Lanka je domovem slonů, opic, krokodýlů a dalších druhů volně žijících zvířat.
Demografie Filipín
Filipíny mají 109 033 245 obyvatel (sčítání lidu 2020).
Populační přírůstek: 1,63 % (2015–2020)
Porodnost: 12,4 narození na 1000 obyvatel (2021)
Úmrtnost: 8,0 úmrtí na 1000 obyvatel (2021)
Střední délka života: 72,66 let
muži: 68,72 let
ženy: 74,74 let (odhad 2011)
Plodnost: 1,9 dětí na ženu (odhad 2022)
Úmrtnost kojenců: 11,0 úmrtí na 1000 živých porodů
Čistá migrační míra: -1,29 migrantů na 1000 obyvatel (odhad 2011)
Věková struktura:
0–14 let: 29,98 % (muži: 17 006 677 / ženy: 16 036 437)
15–64 let: 64,22 % (muži: 35 879 693 / ženy: 34 885 763)
65 a více let: 5,80 % (muži: 2 754 813 / ženy: 3 635 271) (odhad 2021)
Poměr pohlaví:
Celkem: 1 muž na 1 ženu
Při narození: 1,05 muže na 1 ženu
Do 15 let: 1,04 muže na 1 ženu
15–64 let: 1 muž na 1 ženu
65 a více let: 0,76 muže na 1 ženu
Národnost:
Hlavní etnické skupiny:
Visayan (Cebuano, Waray, Hiligaynon/Ilonggo, Karay-a, Aklanon, Masbatenyo, Romblomanon): 31,6 %
Tagalog: 28,1 % (sčítání lidu 2000)
Vedlejší etnické skupiny:
Ilocano: 9 %
Bikol: 6 %
Kapampangan: 3 %
Pangasinan: 2 %
Zamboangueño: 1,5 %
Ostatní: 23,3 % (sčítání lidu 2000)
Jazyk:
Úřední: filipínština (tagalština) a angličtina
Regionální: cebuánština, ilokanština, hiligaynonština, bikolština, warayština, kapampanganština, pangasinanština, maranaoština, maguindanaoština, zamboangueňoština, chavacano a tausugština
Chráněné pomocné jazyky: španělština a arabština
Demografie Filipín zaznamenává lidskou populaci, včetně její hustoty osídlení, etnicity, vzdělání, zdraví, ekonomického statusu, náboženské příslušnosti a dalších aspektů.
Roční míra růstu populace na Filipínách v letech 2015–2020 byla 1,53 %. Podle sčítání lidu z roku 2020 má populace Filipín 105 625 532 obyvatel. První sčítání lidu na Filipínách se uskutečnilo v roce 1591 a napočítalo 607 612 lidí.
Většina Filipínců jsou nízko položení Austronésané, zatímco Aetasové (Negritové) a další vysočinské skupiny tvoří menšinu. Domorodé obyvatelstvo je příbuzné domorodému obyvatelstvu Malajsie. Některé etnické skupiny, které byly na Filipínách po staletí před španělskou a americkou koloniální nadvládou, se asimilovaly nebo se smísily. Na Filipínách žije 600 000 lidí ze Spojených států. Představují 0,56 % celkové populace. K etnickým skupinám patří Arabové, Japonci, Číňané Han a Indové, kteří tvoří část populace.
Nejčastěji mluvenými domorodými jazyky jsou tagalština a cebuánština s 23,8 miliony (45 milionů mluvčích jako filipínština) a 16 miliony mluvčími. Dalších devět domorodých jazyků má nejméně milion rodilých mluvčích: ilokanština, hiligaynonština, warayština, bikolština, kapampanganština, pangasinanština, maranaoština, maguindanaoština a tausugština. Jeden nebo více z těchto jazyků mluví jako mateřský jazyk více než 93 % populace. Filipínština a angličtina jsou úřední jazyky, ale existuje 120 až 170 odlišných domorodých filipínských jazyků (podle odborných klasifikací).
Jazyky na Filipínách Na Filipínách se mluví asi 130 až 195 jazyky, podle toho, jak je počítáme. Téměř všechny jsou malajsko-polynéské jazyky, které jsou na souostroví původní. V některých komunitách se také mluví několika španělsky ovlivněnými kreolskými jazyky, kterým se obecně říká čavakano, a některými místními variantami čínštiny. Ústava z roku 1987 určuje filipínštinu, standardizovanou verzi tagalogštiny, jako národní jazyk a úřední jazyk spolu s angličtinou. Filipínštinu upravuje Komise pro filipínský jazyk a slouží jako lingua franca, kterou používají Filipínci z různých etnolingvistických skupin. Zákon č. 11106 prohlašuje filipínský znakový jazyk (FSL) za oficiální znakový jazyk země a oficiální jazyk filipínské vlády pro komunikaci s filipínskými neslyšícími. Filipínština se používá pro komunikaci mezi různými jazykovými skupinami v zemi a v populární kultuře, ale vláda funguje převážně v angličtině. Včetně těch, kteří mluví filipínštinu jako druhý jazyk, je na Filipínách více mluvčích filipínštiny než angličtiny. Ostatním regionálním jazykům je podle ústavy přiznán status oficiálních pomocných jazyků v jejich příslušných oblastech, ale nejsou specifikovány žádné konkrétní jazyky. Některé z těchto regionálních jazyků se používají také ve vzdělávání. Původní písma Filipín (například kulitan, tagbanwa a další) se používají jen velmi málo; místo toho se filipínské jazyky dnes píší latinkou kvůli španělské a americké koloniální zkušenosti. Baybayin, ačkoli mu obecně není rozuměno, je jedním z nejznámějších filipínských původních písem a používá se hlavně v uměleckých aplikacích, jako například na současných filipínských bankovkách, kde je slovo "Pilipino" napsáno tímto písmem. V muslimských oblastech na jižních Filipínách se navíc používá arabské písmo. Tagalogština a cebuánština jsou nejrozšířenějšími rodnými jazyky a společně tvoří asi polovinu obyvatel Filipín. Oficiálními jazyky jsou pouze filipínština a angličtina a vyučují se ve školách. To mimo jiné vedlo k rivalitě mezi oběma jazykovými skupinami.
Komise pro filipínský jazyk (KWF) je oficiální regulační orgán pro filipínský jazyk a oficiální vládní instituce pověřená rozvojem, zachováním a podporou různých místních filipínských jazyků. Komise byla zřízena v souladu s filipínskou ústavou z roku 1987. Komise byla zřízena zákonem č. 7104 v roce 1991 a nahradila Ústav filipínských jazyků (IPL), který byl zřízen v roce 1987, a ten zase nahradil starší Ústav národního jazyka (INL), který byl založen v roce 1937 jako první vládní agentura na podporu rozvoje filipínského národního jazyka.
Hlavní funkce KWF:
Rozvoj, zachování a podpora filipínského jazyka
Rozvoj a propagace místních filipínských jazyků
Stanovení standardů pro filipínský jazyk
Výzkum a dokumentace filipínského jazyka a místních filipínských jazyků
Vzdělávání veřejnosti o filipínském jazyce a místních filipínských jazycích
Struktura KWF:
Komisi vede komisař jmenovaný prezidentem. Komise má také radu komisařů, která se skládá z předsedy a šesti dalších členů. Rada komisařů je odpovědná za stanovování politiky a dohled nad činností komise.
Financování KWF:
Komise je financována z prostředků přidělených filipínskou vládou.
Dosažené úspěchy KWF:
Komise dosáhla významného pokroku v rozvoji, zachování a podpoře filipínského jazyka a místních filipínských jazyků. Mezi její hlavní úspěchy patří:
Vytvoření standardů pro filipínský jazyk
Vývoj a propagace místních filipínských jazyků
Vzdělávání veřejnosti o filipínském jazyce a místních filipínských jazycích
Výzkum a dokumentace filipínského jazyka a místních filipínských jazyků
Komise pro filipínský jazyk je důležitou institucí pro zachování a rozvoj filipínského jazyka a místních filipínských jazyků. Komise nadále hraje klíčovou roli při zajišťování toho, aby filipínský jazyk a místní filipínské jazyky zůstaly živé a dynamické.