Prozatímní vláda
Prozatímní vláda, také známá jako přechodná vláda nebo prozatímní vedení, je dočasná vláda vytvořená k řízení přechodného období, často po zhroucení státu.
Vznik prozatímních vlád
Prozatímní vlády jsou obvykle jmenovány a často vznikají během nebo po občanských či zahraničních válkách, nebo v obtížných dobách, jako je invaze, hospodářská krize nebo rozsáhlá infiltrace sabotérů a kontrarevolucionářů, jako tomu bylo během Francouzské revoluce.
Úloha prozatímních vlád
Prozatímní vlády mají moc, dokud nemůže být nová vláda jmenována řádným politickým procesem, což bývají volby. Mohou se podílet na definování právní struktury následných režimů, pokynů týkajících se lidských práv a politických svobod, struktury ekonomiky, vládních institucí a mezinárodního vyrovnání.
Rozdíl mezi prozatímními a úřednickými vládami
Prozatímní vlády se liší od úřednických vlád, které jsou zodpovědné za vládnutí v rámci zavedeného parlamentního systému a slouží jako zástupci po vyslovení nedůvěry nebo po rozpuštění vládní koalice.
Klasifikace prozatímních vlád
Podle Yossiho Shaina a Juana J. Linze lze prozatímní vlády rozdělit do čtyř skupin:
Revoluční prozatímní vlády (když je bývalý režim svržen a moc patří lidem, kteří jej svrhli).
Prozatímní vlády sdílející moc (když je moc sdílena mezi bývalým režimem a těmi, kteří se jej snaží změnit).
Stávající prozatímní vlády (když moc během přechodného období patří bývalému režimu).
Mezinárodní prozatímní vlády (když moc během přechodného období patří mezinárodnímu společenství).
Přechodná spravedlnost
Zřízení prozatímních vlád je často spojeno s uplatňováním přechodné spravedlnosti. Rozhodnutí týkající se přechodné spravedlnosti mohou určit, kdo se může podílet na prozatímní vládě.
Historie prozatímních vlád
Rané prozatímní vlády byly vytvářeny k přípravě na návrat královské vlády. Neformálně svolaná shromáždění během anglické revoluce, jako byla Confederate Ireland (1641–49), byla popisována jako „prozatímní“. Kontinentální kongres, shromáždění delegátů ze 13 britských kolonií na východním pobřeží Severní Ameriky, se v roce 1776 během americké revoluční války stal prozatímní vládou Spojených států. Vláda se zbavila svého prozatímního postavení v roce 1781 po ratifikaci Článků Konfederace a pokračovala v existenci jako Kongres Konfederace, dokud ji v roce 1789 nenahradil Kongres Spojených států.
Používání „prozatímní vlády“ jako součásti formálního názvu lze vysledovat až k Talleyrandově vládě ve Francii v roce 1814. V roce 1843 založili američtí průkopníci v Oregon Country v pacifickém severozápadním regionu Severní Ameriky Prozatímní vládu Oregonu – protože federální vláda USA ještě nerozšířila svou jurisdikci nad regionem – která existovala do března 1849.
Mnohé prozatímní vlády během revolucí v roce 1848 daly tomuto slovu jeho moderní význam: Liberální vláda zřízená k přípravě na volby.
Korupce je zneužití moci k osobnímu obohacení nebo prospěchu. Může se vyskytovat v různých formách, například:
Úplatky: Nabízení nebo přijímání peněz nebo jiných výhod výměnou za přízeň nebo službu.
Protežování: Upřednostňování přátel, rodiny nebo spolupracovníků při udělování pracovních míst, zakázek nebo jiných výhod bez ohledu na jejich kvalifikaci nebo zásluhy.
Nepotismus: Uplatňování vlivu na obsazování pracovních míst nebo rozdělování zdrojů ve prospěch příbuzných nebo blízkých spolupracovníků.
Klientelismus: Výměna politické podpory za osobní výhody nebo služby.
Korporátní zločin: Zločinné jednání páchané korporacemi nebo obchodními subjekty.
Korupce může mít řadu negativních důsledků pro společnost, včetně:
Podkopávání důvěry v instituce a vládu.
Znevýhodňování těch, kteří nemohou nebo nechtějí platit úplatky.
Narušování spravedlnosti a rovnosti před zákonem.
Poškozování hospodářského růstu a rozvoje.
Podpora kriminality a nestability.
Boj proti korupci je složitý a vyžaduje komplexní přístup zahrnující:
Silné zákony a vymáhání práva.
Nezávislý a nestranný soudní systém.
Transparentní a odpovědné vládní procesy.
Aktivní občanská společnost a média.
Vzdělávání a zvyšování povědomí o korupci.
V některých případech může být korupce tak rozšířená, že podkopává samotný základ státu. Takovému stavu se někdy říká "mafijní stát". V mafijním státě je vláda úzce propojena s organizovaným zločinem a vládní úředníci, policie a armáda se stávají součástí zločineckého podniku. To může vést k úplnému zhroucení právního státu a vlády zákona a k vytvoření klimatu strachu a beztrestnosti.
Boj proti korupci v mafijním státě je mimořádně obtížný, protože zločinecké organizace mají často silný vliv na všechny aspekty společnosti. Je však nezbytné bojovat proti korupci, aby se obnovilo právní stát, chránily práva občanů a zajistil udržitelný rozvoj.
Australské domorodé artefakty zahrnují různé kulturní předměty používané domorodými Australany. Většina domorodých artefaktů byla víceúčelová a mohla být použita pro různé činnosti. Kopí, kyje, bumerangy a štíty byly obecně používány jako zbraně pro lov a ve válce. Artefakty vodní dopravy ve formě vydlabaných a kůrových kánoí byly používány pro přepravu a rybolov. Kamenné artefakty zahrnují řezné nástroje a brusné kameny pro lov a výrobu potravin. Coolamons a nosiče, jako jsou dillybags, umožňovaly domorodým lidem nosit vodu, jídlo a kolébat děti. Zprávové hole byly používány pro komunikaci a ozdobné artefakty pro dekorativní a obřadní účely. Hračky domorodých dětí sloužily jak k zábavě, tak k vzdělávání. Zbraně Kopí byla důležitou zbraní pro lov a válku. Byla vyrobena z tvrdého dřeva a opatřena kamennou nebo kostěnou špičkou. Kyje byly používány pro boj zblízka a byly vyrobeny z těžkého dřeva nebo kamene. Bumerangy byly multifunkční zbraně, které mohly být použity k lovu, válce a jako hudební nástroj. Štíty byly vyrobeny z kůže nebo dřeva a sloužily k ochraně před nepřátelskými útoky. Vodní doprava Vydlabané kánoe byly vyrobeny z kmene stromu, který byl vydlabán ohněm a nástroji. Kůrové kánoe byly vyrobeny z kůry stromu, která byla sešita dohromady. Tyto kánoe byly používány pro přepravu, rybolov a lov vodních ptáků. Kamenné artefakty Řezné nástroje byly vyrobeny z kamene a používány pro řezání masa, dřeva a dalších materiálů. Brusné kameny byly používány k broušení řezných nástrojů a dalších předmětů. Nosiče Coolamons byly misky vyrobené z kůry stromu nebo vypletené z trávy. Byly používány pro nošení vody, jídla a dalších předmětů. Dillybags byly síťované tašky vyrobené z vláken rostlin nebo zvířecí srsti. Byly používány pro nošení dětí, jídla a dalších věcí. Komunikace Zprávové hole byly ploché kusy dřeva nebo kamene, které byly zdobeny řezbami nebo malbami. Byly používány pro přenos zpráv mezi různými domorodými skupinami. Ozdobné artefakty Ozdobné artefakty zahrnovaly šperky, tělesné ozdoby a ceremoniální předměty. Byly vyrobeny z různých materiálů, jako jsou mušle, peří, zuby a kameny. Hračky Domorodé děti měly různé hračky, které sloužily jak k zábavě, tak k vzdělávání. Mezi tyto hračky patřily panenky, hrací kopí a bumerangy.
Katalog je seznam položek, které jsou k dispozici k prohlížení nebo nákupu.
Katalogy v knihovnách
Knihovní katalogy uvádějí knihy a další materiály, které knihovna vlastní. Mohou být v tištěné nebo elektronické podobě.
Katalogy v archivech
Archivní katalogy uvádějí dokumenty a jiné materiály, které archiv uchovává. Mohou být uspořádány podle tématu, data nebo jiných kritérií.
Katalogy v astronomii
Astronomické katalogy uvádějí hvězdy, galaxie a další nebeské objekty. Mohou být použity k vyhledávání objektů na obloze nebo ke studiu jejich pohybů.
Katalogy v muzeích
Muzejní katalogy uvádějí umělecká díla a jiné předměty, které muzeum vlastní. Mohou být použity k prohlížení sbírek nebo ke studiu historie a významu předmětů.
Katalogy v obchodech
Obchodní katalogy uvádějí produkty, které obchod prodává. Mohou být použity k prohlížení produktů nebo k objednání položek.
Katalogy v jiných oblastech
Katalogy se používají také v dalších oblastech, jako jsou:
Aukce: Katalogy aukcí uvádějí položky, které budou prodány v aukci.
Filatelie: Katalogy známek uvádějí známky, které byly vydány.
Hudba: Hudební katalogy uvádějí hudební skladby, které jsou k dispozici.
Písma: Katalogy písem uvádějí písma, která jsou k dispozici pro použití.
Časové pásmo UTC-06:00
Časové pásmo UTC-06:00 je časová zóna, která se nachází o 6 hodin za koordinovaným světovým časem (UTC). V Severní Americe se používá v centrálním časovém pásmu během standardního času a v horském časovém pásmu během zbývajících osmi měsíců (viz letní čas). Několik latinskoamerických zemí a několik dalších míst jej používá po celý rok.
Použití v Severní Americe
V Severní Americe se časové pásmo UTC-06:00 používá v těchto oblastech:
Centrální časové pásmo (standardní čas):
Alabama
Arkansas
Illinois
Iowa
Kansas
Kentucky (většina)
Louisiana (většina)
Minnesota
Mississippi
Missouri
Nebraska
Oklahoma
Severní Dakota (většina)
Jižní Dakota (většina)
Tennessee (většina)
Texas (většina)
Wisconsin
Horské časové pásmo (letní čas):
Arizona (většina)
Colorado
Idaho (většina)
Montana
Nevada
Nové Mexiko
Oregon (většina)
Utah
Washington (většina)
Wyoming
Použití v Latinské Americe
V Latinské Americe se časové pásmo UTC-06:00 používá v těchto zemích:
Belize
Costa Rica
Salvador
Guatemala
Honduras
Nikaragua
Panama
Použití v jiných regionech
Kromě Severní Ameriky a Latinské Ameriky se časové pásmo UTC-06:00 používá také v těchto regionech:
Galapágy (Ekvádor)
Velikonoční ostrov (Chile)
Poznámky
Časové pásmo UTC-06:00 se někdy označuje jako centrální standardní čas (CST) nebo horský standardní čas (MST).
Během letního času se čas v časovém pásmu UTC-06:00 posouvá o jednu hodinu dopředu.
Některé oblasti v uvedených regionech mohou používat jiné časové pásmo.
Mořské prostředí Mořské dno, kterému se také říká mořský útes, mořská půda nebo oceánské dno, je spodní část oceánu. Všechny části mořského dna se nazývají "mořské dno". Struktura mořského dna je ovlivněna pohybem zemských desek. Většina oceánu je velmi hluboká a mořské dno se nazývá propastná rovina. Rozšiřování mořského dna vytváří uprostřed oceánských pánví hřbety, kde je mořské dno o něco mělčí než okolní propastná rovina. Z propastné roviny se mořské dno svažuje směrem ke kontinentům a postupně se mění na kontinentální svah, útes a šelf. Hloubka samotného mořského dna, například hloubka pod vrstvou sedimentu, se nazývá "hloubka pod mořským dnem". Ekologické prostředí mořského dna a nejhlubších vod se společně nazývá "bentos" a je to životní prostředí pro různé organismy. Většina mořského dna po celém světě je pokryta vrstvami mořských sedimentů. Podle původu nebo složení se tyto sedimenty dělí na: sedimenty z pevniny (terigenní), sedimenty z biologických organismů (biogenní), sedimenty z chemických reakcí (hydrogenní) a sedimenty z vesmíru (kosmogenní). Podle velikosti se tyto sedimenty pohybují od velmi malých částic nazývaných jíly a silty, známých jako bahno, až po větší částice od písku po balvany. Vlastnosti mořského dna jsou ovlivněny fyzikou transportu sedimentů a biologií organismů žijících v mořském dně a v oceánských vodách nad ním. Z fyzikálního hlediska sedimenty mořského dna často pocházejí z eroze materiálu na pevnině a z dalších vzácnějších zdrojů, jako je sopečný popel. Mořské proudy přenášejí sedimenty, zejména v mělkých vodách, kde energie přílivu a odlivu a vlnová energie způsobují víření sedimentů mořského dna. Z biologického hlediska mikroorganismy žijící v sedimentech mořského dna mění chemii mořského dna. Mořští organismy vytvářejí sedimenty jak v mořském dně, tak i ve vodě nad ním. Například fytoplankton se silikátovými nebo uhličitanovými schránkami roste hojně v horním oceánu a když zemře, jeho schránky klesají na mořské dno a stávají se sedimenty mořského dna. Lidské činnosti mají na mořské dno různý vliv. Příklady lidských dopadů na mořské dno zahrnují průzkum, znečištění plasty a těžbu a bagrování. Pro mapování mořského dna používají lodě akustickou technologii, která mapuje hloubky vody po celém světě. Ponorky pomáhají vědcům studovat jedinečné ekosystémy mořského dna, jako jsou hydrotermální průduchy. Znečištění plasty je celosvětový jev a protože oceán je konečnou destinací pro globální vodní cesty, velká část světových plastů končí v oceánu a některé se propadají na mořské dno. Využívání mořského dna zahrnuje těžbu cenných minerálů z ložisek sulfidů prostřednictvím hlubinného mořského dolování, stejně jako bagrování písku z mělkých prostředí pro výstavbu a výživu pláží.
Champaign je město v okrese Champaign ve státě Illinois v USA. Při sčítání lidu v roce 2020 mělo 88 302 obyvatel. Je to desáté nejlidnatější město ve státě Illinois a čtvrté nejlidnatější město mimo metropolitní oblast Chicaga. Je součástí metropolitní oblasti Champaign-Urbana. Champaign sdílí hlavní kampus University of Illinois se svým sesterským městem Urbana. V Champaignu se také nachází Parkland College, která během akademického roku vzdělává asi 18 000 studentů. Díky univerzitě a řadě známých technologických startupových společností je často označován jako centrum nebo významný orientační bod Silicon Prairie. V Champaignu sídlí pobočky společností Fortune 500 Abbott, Archer Daniels Midland (ADM), Caterpillar, John Deere, Dow Chemical Company, IBM a State Farm. Champaign je také sídlem několika společností, včetně Jimmy John's.
Eocén Eocén je geologická epocha, která trvala asi od 56 do 33,9 milionu let. Je to druhá epocha paleogénu v současné kenozoické éře. Název eocén pochází z řeckých slov "eos" (úsvit) a "kainos" (nový). Odkazuje na "úsvit" moderní fauny, která se objevila v této době. Eocén začíná koncem paleocénu a končí začátkem oligocénu. Začátek eocénu je označen krátkým obdobím, kdy byla koncentrace uhlíku 13 C v atmosféře výjimečně nízká ve srovnání s běžnějším uhlíkem 12 C. Konec je stanoven na významnou vyhynutí událost zvanou Grande Coupure (Velký zlom) nebo eocén-oligocénní vyhynutí. To mohlo souviset s dopadem jednoho nebo více velkých bolidů na Sibiři a v oblasti dnešního zálivu Chesapeake. Stejně jako u jiných geologických období jsou vrstvy, které definují začátek a konec epochy, dobře identifikovány, i když jejich přesné data jsou mírně nejistá.
Medicínská genetika Medicínská genetika je obor medicíny, která se zabývá diagnostikou a léčbou dědičných onemocnění. Liší se od lidské genetiky, která je oborem vědeckého výzkumu, jenž se nemusí nutně vztahovat na medicínu, zatímco medicínská genetika se zaměřuje na využití genetiky v lékařské péči. Příkladem výzkumu příčin a důsledků genetických poruch je oblast, která spájí lidskou genetiku a medicínskou genetiku. Na druhé straně diagnostika, léčba a poradenstvím lidem s genetickými poruchami se považují za součást medicínské genetiky. Naopak studium nelékařských znaků, jako je genetika barvy očí, se považuje za součást lidské genetiky, ale nemusí se nutně týkat medicínské genetiky (s výjimkou situace, jako je albinismus). Genetická medicína je souhrnný název pro medicínskou genetiku a oblasti, jako je genová terapie, personalizovaná medicína a rychle se rozvíjejícím obor, regenerativní medicína.
Filipínská politika
Vláda
Filipíny jsou republika s demokratickou formou vlády. Nejvyšším zákonem země je ústava, která byla přijata v roce 1987.
Výkonná moc
Výkonnou moc vykonává prezident, který je zároveň hlavou státu a vlády. Prezident je volen na šestileté období a nemůže být zvolen na více než dvě po sobě jdoucí období. Současným prezidentem je Ferdinand Marcos Jr. (PFP).
Viceprezident je druhým nejvyšším ústavním činitelem a je volen na stejné období jako prezident. Současnou viceprezidentkou je Sara Duterte (HNP).
Zákonodárná moc
Zákonodárnou moc vykonává Kongres Filipín, který je dvoukomorový parlament. Skládá se ze Senátu a Sněmovny reprezentantů.
Senát má 24 členů, kteří jsou voleni na šestileté období. Sněmovna reprezentantů má 300 členů, z nichž 253 je voleno v jednomandátových obvodech, 56 je voleno v rámci systému poměrného zastoupení a 1 je volen zástupci domorodého obyvatelstva.
Soudní moc
Soudní moc vykonává Nejvyšší soud, který je nejvyšším soudem v zemi. Nejvyšší soud má 15 soudců, kteří jsou jmenováni prezidentem s radou a souhlasem Komise pro jmenování soudců.
Ústavní komise
Ústavní komise jsou nezávislé orgány, které mají na starosti dohled nad určitými oblastmi vlády. Existují tři ústavní komise: Komise pro státní službu, Komise pro audit a Komise pro volby.
Politické strany
Filipíny mají více než 100 registrovaných politických stran. Mezi hlavní politické strany patří:
Akbayan
Aksyon
Lakas
Liberal
Nacionalista
NPC
NUP
PFP
Reporma
PDP-Laban
UNA
Správní členění
Filipíny jsou rozděleny do 17 regionů, které jsou dále rozděleny do 81 provincií, 146 měst, 1 488 obcí a 42 036 barangayů (nejmenších správních jednotek).