Hindové Hindové jsou lidé, kteří vyznávají hinduismus. Historicky se tento termín používal také jako geografické, kulturní a později náboženské označení pro lidi žijící na indickém subkontinentu. Termín „hindu“ pochází ze staré perštiny, která tato jména odvodila ze sanskrtského názvu Sindhu (सिन्धु), což znamená řeka Indus. Řecké ekvivalenty těchto termínů jsou „Indus“ (pro řeku) a „Indie“ (pro zemi řeky). Termín „hindu“ také naznačoval geografické, etnické nebo kulturní označení pro lidi žijící na indickém subkontinentu kolem řeky Sindhu (Indus) nebo za ní. Do 16. století n. l. se tento termín začal používat pro obyvatele subkontinentu, kteří nebyli Turci nebo muslimové. Hindoo je zastaralá varianta pravopisu, jejíž dnešní použití je považováno za hanlivé. Historický vývoj hinduistické identity v rámci místní indické populace, v náboženském nebo kulturním smyslu, není jasný. Existují protichůdné teorie, které tvrdí, že se hinduistická identita vyvinula v době britské koloniální éry, nebo že se mohla vyvinout po 8. století n. l. po muslimských invazích a středověkých hinduisticko-muslimských válkách. Pocit hinduistické identity a termín hindu se objevují v některých textech datovaných mezi 13. a 18. stoletím v sanskrtu a bengálštině. Indičtí básníci ze 14. a 18. století, jako byli Vidyapati, Kabir, Tulsidas a Eknath, používali frázi hindu dharma (hinduismus) a stavěli ji do kontrastu s turaka dharma (islám). Křesťanský mnich Sebastiao Manrique použil termín „hindu“ v náboženském kontextu v roce 1649. V 18. století začali evropští obchodníci a kolonizátoři označovat následovníky indických náboženství souhrnně jako hinduisty, na rozdíl od mohamedánů, jako byli Turci, Mughali a Arabové, kteří byli stoupenci islámu. V polovině 19. století koloniální orientalistické texty dále odlišovaly hinduisty od buddhistů, sikhů a džinistů, ale koloniální zákony je nadále považovaly za spadající do rozsahu termínu hindu až do poloviny 20. století. Vědci uvádějí, že zvyk rozlišovat mezi hinduisty, buddhisty, džinisty a sikhy je moderní jev. S přibližně 1,2 miliardami lidí jsou hindové třetí největší náboženskou skupinou na světě po křesťanech a muslimech. Naprostá většina hinduistů, přibližně 966 milionů (94,3 % světové hinduistické populace), žije v Indii, podle indického sčítání lidu z roku 2011. Po Indii je dalších devět zemí s největší hinduistickou populací v sestupném pořadí: Nepál, Bangladéš, Indonésie, Pákistán, Srí Lanka, Spojené státy americké, Malajsie, Spojené arabské emiráty a Spojené království. Tyto země společně tvoří 99 % světové hinduistické populace a zbývající národy světa měly dohromady přibližně 6 milionů hinduistů k roku 2010.
Butte, Montana: Historie, hornictví a bohatství
Úvod
Butte je město a zároveň okres v Montaně ve Spojených státech. V roce 1977 se město a okres sloučily do jediné entity Butte-Silver Bow. Butte má rozlohu 1 860 km² a podle sčítání lidu z roku 2020 má 34 494 obyvatel, což z něj činí páté největší město v Montaně.
Historie
Butte bylo založeno v roce 1864 jako hornický tábor v severních Skalnatých horách na kontinentálním rozvodí. Na konci 19. století se město rychle rozvíjelo a stalo se prvním velkým průmyslovým městem v Montaně. V době svého rozkvětu mezi koncem 19. a začátkem 20. století bylo Butte jedním z největších měst měděného boomu na americkém Západě. Pracovní příležitosti v dolech přilákaly vlny asijských a evropských přistěhovalců, zejména Irů. Butte má od roku 2017 největší populaci irských Američanů na obyvatele ze všech měst v USA.
Butte bylo také místem různých historických událostí souvisejících s jeho těžebním průmyslem, aktivními odbory a socialistickou politikou. Nejznámější z nich byla dělnická vzpoura v roce 1914. Přestože zde dominovala těžební společnost Anaconda Copper Mining Company, Butte nikdy nebylo firemním městem. Dalšími významnými událostmi v historii města byla katastrofa v dole Speculator v roce 1917, největší katastrofa v těžbě tvrdých hornin v historii světa.
V průběhu své historie těžební a hutnické provozy v Butte vyprodukovaly více než 48 miliard dolarů hodnoty rudy, ale také měly řadu negativních dopadů na životní prostředí ve městě. Horní řeka Clark Fork, která pramení v Butte, je největší lokalitou Superfundu v zemi a ve městě se také nachází Berkeley Pit. Koncem 20. století zahájila EPA snahy o vyčištění a v roce 1984 byl založen Butte Citizens Technical Environmental Committee.
Současnost
Ve 21. století se úsilí o interpretaci a zachování dědictví Butte zaměřuje jak na historický význam města, tak na trvající význam těžby pro jeho ekonomiku a kulturu. Historický okres Uptown ve městě, který je zapsán v národním registru historických míst, je jedním z největších národních historických památek v USA a obsahuje téměř 6 000 nemovitostí. Ve městě sídlí také Montana Technological University, veřejná technická a technická univerzita.
Zajímavosti
Butte má přezdívku "Nejbohatší kopec na Zemi".
Město je domovem Panny Marie Skalnatých hor, obří sochy Panny Marie.
Butte má největší počet irských Američanů na obyvatele ze všech měst v USA.
V Butte se nachází Berkeley Pit, bývalý měděný důl, který je nyní zaplaven vodou a má tyrkysovou barvu.
Butte je domovem Montana Folk Festival, jednoho z největších folkových festivalů ve Spojených státech.
Panenka Marie na Skále Na vrcholu hory se nacházná socha o výšce 27 m, která je vytvořena podle podoby Marie, matky Ježíše. Socha se nacházi na hoře Divide Butte ve státě Montana ve Spojených státech. Jde o čtvrtou největší sochu ve Spojených státech, po soše Narození nového světa, Socha svobody a Pegas a drak. Základna sochy se nacházi ve výšce 2 594 m n. m. a 1 067 m nad městem. Socha stoji na soukromém pozemku a je osvětlena, takže je vidět i v nočních hodinách. Původní myšlenka na postaveni sochy vznikla v roce 1979 u obyvatele města Butte, Boba O'Billa. Socha měla být vyjádřením vděčnosti za uzdravení manželky z rakovině. [1] [2] Pozdji byla socha venovama "všem ženám, zvláště matkám". [3]
Císařsko-královské válečné námořnictvo Císařsko-královské válečné námořnictvo (německy: Kaiserliche und königliche Kriegsmarine, maďarsky: Császári és Királyi Haditengerészet) bylo námořní silou Rakouska-Uherska. Historie Loďstvo vzniklo v roce 1867 po vzniku Rakouska-Uherska a zaniklo v roce 1918 po porážce a rozpadu říše na konci první světové války. Před rokem 1867 působilo císařské rakouské námořnictvo nebo jednoduše rakouské námořnictvo ve francouzských revolučních válkách, napoleonských válkách, rakouské výpravě proti Maroku (1829), druhé egyptsko-osmanské válce, první a druhé italské válce za nezávislost, druhé šlesvické válce a třetí italské válce za nezávislost. Po porážce Rakouska Pruskem a Itálií během sedmitýdenní války se rakouské císařství reformovalo na duální monarchii Rakousko-Uhersko a námořnictvo se také stalo rakousko-uherským. Zpočátku říší značně zanedbávané rakousko-uherské válečné námořnictvo se s průmyslovou revolucí v Rakousku-Uhersku rozrostlo na jedno z největších námořnictev v Jaderském a Středozemním moři. V roce 1914 mělo rakousko-uherské válečné námořnictvo mírovou sílu 20 000 mužů a před první světovou válkou se účastnilo boxerského povstání a dalších konfliktů. Během většiny první světové války udržovaly spojenecké mocnosti Otrantskou blokádu, aby uzavřely rakousko-uherské válečné námořnictvo v Jaderském moři. Námořnictvo, jehož úkolem bylo hlavně bránit 1 130 námořních mil (2 090 km) pobřeží a 2 172,4 námořních mil (4 023,3 km) ostrovního pobřeží, se rozhodlo spoléhat na své ponorky k útokům na spojenecké lodě, než riskovat zničení svých bitevních lodí, křižníků a dalších hladinových plavidel. V červnu 1918 se pokusilo prolomit Otrantskou blokádu velkou námořní flotilou, ale útok byl odvolán poté, co byla 10. června potopena bitevní loď Szent István italským torpédovým člunem. O pět měsíců později, kdy Rakousko-Uhersko čelilo zhroucení a porážce ve válce, se říše rozhodla 31. října převést většinu svého námořnictva do nově vyhlášeného Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů, čímž fakticky ukončila rakousko-uherské válečné námořnictvo. O tři dny později podepsaly vojenské úřady říše příměří ve Ville Giusti, čímž vyřadily rychle se rozpadající říši z války. Podepsáním Saint-Germainské smlouvy a Trianonské smlouvy se Rakousko a Maďarsko staly vnitrozemskými státy a nejdůležitější přístavy říše Terst, Pula, Rijeka a Dubrovník se staly součástí Itálie a Jugoslávie. Hlavní lodě rakousko-uherského válečného námořnictva byly předány spojencům, kteří většinu z nich sešrotovali ve 20. letech 20. století v době odzbrojování námořnictva.
Třetí říše (1933–1945)
Oficiální názvy:
Německá říše (1933–1943)
Velkoněmecká říše (1943–1945)
Území:
V největším rozsahu během druhé světové války (koncem roku 1942) kontrolovala Německá říše většinu Evropy.
Německo, Rakousko, Sudety, Polsko, Francie, Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Norsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Řecko a části Itálie a Sovětského svazu.
Hlavní město: Berlín
Obyvatelstvo:
1939: 79 375 281
1940: 109 518 183
Vláda:
Nacistický diktátorský režim s Adolfem Hitlerem v čele
Jediná vládní strana: Nacistická strana
Ideologie:
Nacismus:
Rasismus a antisemitismus
Víra v nadřazenost árijské rasy
Opovrhování Židy, Romy, Slovany, homosexuály, liberály, socialisty, komunisty a dalšími "nežádoucími" skupinami
Ekonomika:
Využívání masivních výdajů na zbrojení k obnovení ekonomické stability a snížení nezaměstnanosti
Financování pomocí deficitu
Rozšířené veřejné práce, včetně dálnic a tajného zbrojního programu
Zahraniční politika:
Agresivní územní nároky
Anschluss Rakouska (1938)
Mnichovská dohoda (1938): získání Sudet od Československa
Pakt o neútočení se Sovětským svazem (1939)
Válka s Polskem (1. září 1939): zahájení druhé světové války
Druhá světová válka:
Spojenectví s Itálií a dalšími mocnostmi Osy
Dobytí většiny Evropy do roku 1940
Porážka v bitvě u Stalingradu (1943)
Postupné vytlačování z dobytých území
Kapitulace 8. května 1945
Následky:
Porážka Německa spojenci
Vstup Sovětského svazu do Berlína
Norimberské procesy: soudní stíhání nacistických válečných zločinců
Denacifikace Německa
Rozdělení Německa na východní a západní část
Gaya, svaz spojených městských států Gaya byla svazem městských států v povodí řeky Nakdong v jižní Koreji. Vznikla z dřívějšího svazu Byeonhan, který existoval v období Samhan. Tradiční období pro Gaya, používané historiky, je 42–532 n. l. Archeologické nálezy ze 3. a 4. století naznačují, že některé městské státy Byeonhan se vyvinuly v konfederaci Gaya, kterou později dobyla Silla, jedno ze Tří království Koreje. Jednotlivé městské státy, které tvořily konfederaci Gaya, byly poměrně malé. Hmotná kultura Gaya se zachovala především v podobě pohřebišť a jejich obsahu, který byl vykopán archeology. Archeologové interpretují mohylová pohřebiště z konce 3. a začátku 4. století, jako je Daeseong-dong v Gimhae a Bokcheon-dong v Pusanu, jako královská pohřebiště městských států Gaya. Náboženství a vláda Obyvatelé Gaya vyznávali buddhismus a šamanismus. Konfederace byla řízena radou, která se skládala z představitelů jednotlivých městských států. Prvním vůdcem Gaya byl Suro, který vládl v letech 42–199 n. l. Posledním vůdcem byl Doseolji, který vládl v letech ?-562 n. l. Úpadek Gaya V 6. století n. l. začala Silla rozšiřovat své území a postupně dobývat městské státy Gaya. V roce 562 n. l. byla Gaya zcela dobyta a její území bylo začleněno do království Silla. Dědictví Gaya Přestože Gaya byla dobyta, její kultura a tradice zanechaly trvalé dědictví v korejské historii. Například některé buddhistické chrámy v Koreji byly původně postaveny obyvateli Gaya. Keramika z Gaya, která se vyznačovala svým charakteristickým tvarem připomínajícím kachnu, je dodnes považována za cenné umělecké dílo.
Yanbian je autonomní prefektura v Číně, která leží na východě provincie Jilin. Na severu hraničí s provincií Heilongjiang, na západě s městy Baishan a Jilin, na jihu jihokorejskou provincií Severní Hamgyong a na východě s ruským Přímořským krajem. Yanbian byl označen jako autonomní korejská prefektura kvůli velkému počtu Čaosianců (etnických Korejců žijících v Číně) žijících v regionu. Hlavním městem prefektury je Yanji a celková rozloha je 42 700 kilometrů čtverečních. V prefektuře se nachází významná archeologická lokalita Balhae: starobylé hrobky na hoře Longtou, které zahrnují hrobku princezny Cheghyo.
Okresy v Číně
Okresy (čínsky: 县) jsou třetím stupněm správního dělení v Číně. Nacházejí se v provinciích, autonomních oblastech a v městech s provinční správou. V městských oblastech a na ostrově Hainan tvoří druhý stupeň správního dělení.
Druhy okresů
Kromě okresů existují také:
Autonomní okresy
Města na úrovni okresu
Praporce
Autonomní praporce
Městské obvody
Počet okresů
V Číně je 1 355 okresů, které tvoří 2 851 správních celků na úrovni okresu.
Správa okresů
Okresy jsou spravovány různými orgány, které jsou podřízeny ústřední vládě.
Historický vývoj
Pojem "okres" se v Číně používá již od starověku. V průběhu času se jeho význam měnil. V současné době je okres třetím stupněm správního dělení, který je podřízen provinciím a autonomním oblastem.
Jednotka informace
V digitálním světě se používají jednotky informace, které vyjadřují kapacitu úložných zařízení nebo komunikačních kanálů. Používají se také k měření množství informací v zprávách a míry náhodnosti proměnných.
Nejběžnější jednotky jsou:
Bit: Jednotka kapacity systému se dvěma stavy.
Byte (oktet): Roven osmi bitům.
Pro násobky těchto jednotek se používají předpony soustavy SI (desítkové) nebo binární předpony IEC (dvojkové).
Kvantová výpočetní jednotka
V kvantovém počítači je kubit (zkratka pro kvantový bit) základní jednotkou kvantové informace. Jedná se o kvantovou verzi klasického binárního bitu, který je fyzicky realizován pomocí dvoustavového zařízení.
Kubity jsou dvoustavové (nebo dvouúrovňové) kvantově mechanické systémy, jedny z nejjednodušších kvantových systémů, které vykazují principy kvantové mechaniky. Příklady zahrnují:
Spin elektronu, kde dvě úrovně mohou být spin nahoru a spin dolů.
Polarizace jediného fotonu, kde dvě spinové stavy (levá a pravá kruhová polarizace) lze také měřit jako horizontální a vertikální lineární polarizaci.
V klasickém systému by bit musel být v jednom nebo druhém stavu. Kvantová mechanika však umožňuje, aby se kubit nacházel v koherentní kombinaci více stavů současně. Tato vlastnost je zásadní pro kvantovou mechaniku a kvantové počítání.