Časová osa architektury
Tato časová osa zaznamenává významné události v architektuře a příbuzných oborech, jako je stavební inženýrství, krajinářská architektura a urbanismus. Pro každý rok je uveden jeden významný architektonický počin.
Obsah
Shrnutí událostí v architektuře podle roku:
21. století: 2000 - 2010 - 2020
20. století: 1900 - 1910 - 1920 - 1930 - 1940 - 1950 - 1960 - 1970 - 1980 - 1990
19. století: 1800 - 1810 - 1820 - 1830 - 1840 - 1850 - 1860 - 1870 - 1880 - 1890
18. století: 1700 - 1710 - 1720 - 1730 - 1740 - 1750 - 1760 - 1770 - 1780 - 1790
Před 18. stoletím: 1000 - 1100 - 1200 - 1300 - 1400 - 1500 - 1600
3. tisíciletí př. n. l. - 2. tisíciletí př. n. l. - 1. tisíciletí př. n. l. - 1. tisíciletí n. l.
Články pro každý rok (tučně níže) jsou zde shrnuty s uvedením významné události jako referenčního bodu.
Marketing
Marketing je proces, který pomáhá firmám prodávat jejich produkty a služby. Zahrnuje řadu činností, jako je:
Výzkum trhu: Zjišťování, co zákazníci chtějí a potřebují.
Segmentace trhu: Rozdělení zákazníků do skupin se podobnými potřebami.
Vývoj produktu: Vytváření a zlepšování produktů, které uspokojí potřeby zákazníků.
Cena: Stanovení cen produktů, které jsou pro zákazníky přijatelné a zároveň výhodné pro firmu.
Distribuce: Dostávání produktů k zákazníkům.
Propagace: Informování zákazníků o produktech a službách firmy.
Typy marketingu
Existuje mnoho různých typů marketingu, například:
Digitální marketing: Marketing pomocí digitálních kanálů, jako je internet a sociální média.
Produktový marketing: Marketing zaměřený na prodej konkrétních produktů.
Sociální marketing: Marketing zaměřený na změnu chování lidí.
Influencer marketing: Marketing pomocí vlivných osob, které mají velký počet sledujících.
Důležitost marketingu
Marketing je pro firmy zásadní, protože jim pomáhá:
Zvyšovat povědomí o jejich produktech a službách.
Přilákat nové zákazníky.
Udržet stávající zákazníky.
Zvyšovat prodej a zisky.
Základy vizuálního merchandisingu
Vizuální merchandising je technika používaná v maloobchodě k optimalizaci prezentace produktů a služeb tak, aby se zvýraznily jejich vlastnosti a výhody. Cílem vizuálního merchandisingu je přilákat, zaujmout a motivovat zákazníky k nákupu.
Tradičně se vizuální merchandising používá v kamenných obchodech pomocí kombinace osvětlení, barevných kombinací a dekorativních předmětů, které mají za cíl stimulovat pozornost a vyvolat zájem.
Ekologický design je proces, při kterém se při návrhu plánů, programů, politik, budov nebo produktů zohledňují okolní environmentální parametry. Snaží se vytvářet prostory, které zlepší přírodní, sociální, kulturní a fyzické prostředí konkrétních oblastí.
Klasický uvážlivý design mohl vždy brát v úvahu environmentální faktory, ale ekologické hnutí, které začalo ve 40. letech 20. století, tento koncept zpřesnilo.
Ekologický design se může vztahovat také na užité umění a vědy zabývající se vytvářením člověkem navrženého prostředí. Tyto obory zahrnují architekturu, geografii, urbanismus, krajinářskou architekturu a interiérový design. Ekologický design může zahrnovat také interdisciplinární oblasti, jako je ochrana historických památek a návrh osvětlení.
V širším měřítku má ekologický design důsledky pro průmyslový design produktů: příkladem mohou být inovativní automobily, větrné elektrárny, solární zařízení a další typy zařízení. V současné době se tento termín rozšířil i na otázky ekologie a udržitelnosti.
Ekologický design se zaměřuje na vytvoření harmonického vztahu mezi člověkem a jeho prostředím. Zvažuje dopad navrhovaného designu na životní prostředí a snaží se minimalizovat negativní dopady a zároveň maximalizovat pozitivní přínosy.
Ekologický design se zabývá celým životním cyklem produktu nebo systému, od získávání surovin až po likvidaci. Bere v úvahu energetickou náročnost, materiálové zdroje, emise znečišťujících látek a dopady na biodiverzitu.
Principy ekologického designu zahrnují:
Minimalizace spotřeby zdrojů: Snížení využívání surovin, energie a vody.
Znovupoužití a recyklace: Používání recyklovaných materiálů a návrh produktů tak, aby je bylo možné snadno opravit, znovu použít nebo recyklovat.
Snížení emisí: Minimalizace emisí skleníkových plynů, znečišťujících látek a odpadních vod.
Ochrana biodiverzity: Zachování přirozených stanovišť a podpora druhů.
Ekologický design je důležitý pro vytváření udržitelné budoucnosti. Pomáhá chránit životní prostředí, šetřit zdroje a zlepšovat kvalitu života lidí.
Experienciální design interiérů (EID) je metoda, která využívá prožitkové a fenomenologické hodnoty při navrhování interiérů. EID je přístup k designu interiérů zaměřený na člověka, založený na moderní psychologii prostředí, která klade důraz na prožitkové potřeby člověka.
EID zdůrazňuje vliv navržených prostředí na celkové lidské prožitky, včetně smyslových, kognitivních, emočních, sociálních a behaviorálních prožitků vyvolaných podněty z prostředí. Jedním z klíčových slibů EID je nabídnout hodnoty přesahující funkční nebo mechanické zkušenosti, které prostředí poskytuje.
Experienciální design interiérů se zaměřuje na vytvoření prostředí, které vyvolává v lidech pozitivní a obohacující prožitky. K tomu využívá různých technik, jako jsou:
Smyslové podněty: Použití barev, textur, vůní a zvuků k vyvolání určitých emocí a nálad. Například uklidňující modrá barva může pomoci vytvořit relaxační prostředí, zatímco stimulující červená barva může povzbudit kreativitu.
Kognitivní podněty: Využití designových prvků, které stimulují mysl a podporují učení. Například prostor s velkým množstvím přirozeného světla může zlepšit koncentraci a produktivitu.
Emoční podněty: Vytvoření prostředí, které vyvolává určité emoce, jako je radost, smutek nebo nostalgie. Například interiér s teplými barvami a měkkým osvětlením může vyvolat pocit útulnosti a pohodlí.
Sociální podněty: Navrhování prostorů, které podporují interakci a spolupráci mezi lidmi. Například vytvoření společných prostorů, kde se lidé mohou setkávat a komunikovat.
Behaviorální podněty: Využití designových prvků, které ovlivňují chování lidí. Například použití schodů místo výtahu může podpořit fyzickou aktivitu.
EID lze využít v různých typech interiérů, včetně domovů, kanceláří, škol a nemocnic. V domácnostech může EID vytvořit prostory, které jsou nejen funkční, ale také příjemné a obohacující. V kancelářích může EID pomoci vytvořit produktivnější a kreativnější pracovní prostředí. Ve školách může EID podporovat učení a rozvoj. V nemocnicích může EID pomoci vytvořit léčebné prostředí, které podporuje uzdravení a pohodu.
EID je relativně nový přístup k designu interiérů, ale rychle si získává popularitu, protože designéři a architekti si uvědomují důležitost vytváření prostředí, která podporují lidské prožitky. EID má potenciál významně zlepšit kvalitu našeho života tím, že vytváří prostory, které jsou nejen krásné, ale také obohacující a smysluplné.
Zvukový design interakcí je studium a využívání zvuku jako jednoho z hlavních kanálů, kterými se přenáší informace, význam a estetické/emocionální kvality v interaktivních kontextech. Zvukový design interakcí se nachází na průsečíku designu interakcí a počítačového zpracování zvuku a hudby. Zatímco design interakcí se zabývá navrhováním objektů, se kterými lidé interagují, a tyto interakce jsou usnadněny výpočetními prostředky, ve zvukovém designu interakcí zprostředkovává zvuk interakci buď jako zobrazení procesů, nebo jako vstupní médium.
Zvuk jako výstup
Zvuk může být použit jako výstupní kanál pro zobrazení stavu nebo průběhu interakce. Například v grafickém uživatelském rozhraní (GUI) může být kliknutí na tlačítko doprovázeno zvukovým signálem, který uživateli poskytuje zpětnou vazbu, že akce byla provedena. Podobně mohou být ve videohrách zvuky použity k zobrazení stavu hry, například k indikaci, že hráč získal nový předmět nebo že se blíží nepřítel.
Zvuk jako vstup
Zvuk může být také použit jako vstupní médium, které uživatelům umožňuje ovládat interakci. Například v hudebních aplikacích mohou uživatelé používat zvukové vstupy k vytváření a ovládání hudby. Podobně mohou být ve hrách zvuky použity k ovládání pohybu nebo akcí postav.
Estetické a emocionální kvality
Kromě své informační a ovládací funkce může zvuk také hrát estetickou a emocionální roli v interaktivních kontextech. Například hudba a zvukové efekty mohou být použity k vytváření nálady nebo atmosféry, k vyvolávání emocí nebo k podpoře ponoření uživatele.
Návrh zvuku pro interakce
Navrhování zvuku pro interakce zahrnuje řadu faktorů, včetně:
Typ zvuku: Zda použít řeč, hudbu, zvukové efekty nebo kombinaci těchto prvků.
Načasování a trvání: Kdy a jak dlouho by měl zvuk hrát.
Hlasitost a prostorová orientace: Jak hlasitý by měl být zvuk a odkud by měl vycházet.
Estetika a emoce: Jaké estetické a emocionální kvality by měl zvuk vyvolávat.
Při navrhování zvuku pro interakce je důležité zvážit, jak bude zvuk vnímán a interpretován uživateli. Zvuk by měl být jasný, srozumitelný a měl by podporovat celkový zážitek z interakce.
Aplikace zvukového designu interakcí
Zvukový design interakcí nachází uplatnění v široké škále oblastí, včetně:
Grafická uživatelská rozhraní (GUI)
Videohry
Hudební aplikace
Vzdělávací software
Aplikace pro virtuální a rozšířenou realitu
Zvukový design interakcí je mocný nástroj, který lze použít ke zlepšení uživatelského zážitku, zvýšení efektivity interakce a vytvoření pohlcujících a poutavých prostředí.
Návrh kostýmů je vytváření oděvů pro celkový vzhled postavy nebo účinkujícího. Kostým může odkazovat na styl oblékání typický pro národ, třídu nebo období. V mnoha případech může přispět k plnosti uměleckého, vizuálního světa, který je jedinečný pro konkrétní divadelní nebo filmovou produkci. Nejzákladnější návrhy jsou vytvořeny k označení statusu, poskytnutí ochrany nebo cudnosti nebo k poskytnutí vizuálního zájmu postavě. [1] Kostýmy mohou být pro divadlo, kino, hudební vystoupení, cosplay, večírky nebo jiné akce. Návrh kostýmů by neměl být zaměňován s koordinací kostýmů, která zahrnuje pouze úpravu stávajícího oblečení, i když obě vytvářejí jevištní oblečení. V divadelním designu se používají čtyři typy kostýmů: historické, fantastické, taneční a moderní. [2] Historické kostýmy Historické kostýmy jsou navrženy tak, aby co nejpřesněji představovaly oblečení z určitého období v historii. Designéři zkoumají historické dokumenty, obrazy a artefakty, aby vytvořili autentické kostýmy, které odrážejí kulturu a společnost dané doby. Historické kostýmy se používají v historických filmech, divadelních hrách a reenactmentech. Fantastické kostýmy Fantastické kostýmy jsou navrženy pro použití v neskutečných světech, jako jsou pohádky, sci-fi a fantasy. Designéři mají při vytváření těchto kostýmů volnou ruku a mohou používat svou představivost k vytvoření jedinečných a kreativních návrhů. Fantastické kostýmy se používají v divadelních hrách, filmech, televizních pořadech a videohrách. Taneční kostýmy Taneční kostýmy jsou navrženy tak, aby umožňovaly tanečníkům volný pohyb a zároveň poskytovaly estetický vzhled. Designéři musí brát v úvahu typ tance, který bude prováděn, a také postavu a pohybové schopnosti tanečníka. Taneční kostýmy se používají v baletu, moderním tanci a dalších tanečních formách. Moderní kostýmy Moderní kostýmy jsou navrženy pro použití v současném prostředí. Designéři se inspirují módními trendy a současnou kulturou, aby vytvořili kostýmy, které jsou relevantní a stylové. Moderní kostýmy se používají v divadelních hrách, filmech, televizních pořadech a dalších typech produkcí. Proces návrhu kostýmů Proces návrhu kostýmů obvykle začíná tím, že designér si přečte scénář nebo návrh produkce a setká se s režisérem, aby probral vizi kostýmů. Designér poté provede výzkum a vytvoří náčrtky kostýmů, které budou odpovídat postavám a prostředí produkce. Náčrtky se poté předloží režisérovi a týmu produkce ke schválení. Jakmile jsou schváleny náčrtky, designér začne vytvářet prototypy kostýmů. Prototypy se používají k otestování látek, barev a střihů kostýmů. Prototypy se poté předloží režisérovi a týmu produkce k dalšímu schválení. Jakmile jsou schváleny prototypy, designér začne vyrábět kostýmy pro celou produkci. Kostýmy se vyrábějí z různých materiálů, jako je látka, kůže a kov. Kostýmy mohou být také zdobeny výšivkami, korálky a dalšími ozdobami. Význam kostýmů Kostýmy hrají důležitou roli v divadelních a filmových produkcích. Mohou pomoci postavám vypadat věrohodně, vytvořit atmosféru a podpořit témata produkce. Kostýmy mohou také pomoci hercům vtělit se do svých rolí a divákům lépe porozumět postavám. Závěr Návrh kostýmů je důležitým aspektem divadelních a filmových produkcí. Designéři kostýmů spolupracují s režisérem a týmem produkce, aby vytvořili kostýmy, které jsou vizuálně přitažlivé, historicky přesné a relevantní pro témata produkce. Kostýmy mohou pomoci postavám vypadat věrohodně, vytvořit atmosféru a podpořit témata produkce.
Scénický design, známý také jako jevištní design nebo návrh scény, je tvorba kulis pro divadelní produkce, včetně her a muzikálů. Tento pojem lze použít také pro filmové a televizní produkce, kde se může nazývat produkční design.
Scénografii vytvářejí designéři scén a kulis, aby podpořili celkové umělecké cíle produkce. Scénický design je součástí scénografie, která zahrnuje nejen návrh divadelních scén, ale také osvětlení a zvuk.
Scénický design je klíčovou součástí každé divadelní produkce a hraje důležitou roli v tom, jak publikum vnímá představení. Dobrý scénický design může přenést diváky do jiného času a místa, vytvořit náladu a atmosféru a pomoci vyprávět příběh.
Scénografii ovlivňuje celá řada faktorů, včetně velikosti a tvaru jeviště, počtu účinkujících a celkového rozpočtu produkce. Scénický designér musí také spolupracovat s dalšími členy tvůrčího týmu, jako jsou režisér, kostýmní výtvarník a osvětlovač, aby zajistil, že všechny prvky produkce budou fungovat harmonicky.
Scénický design je náročná, ale odměňující práce, která vyžaduje kreativitu, technické znalosti a smysl pro detail. Dobrý scénický designér dokáže proměnit jeviště v cokoli, co si dokáže představit, a přenést diváky do světa příběhu.
Zde jsou některé z klíčových prvků scénického designu:
Scéna: Scéna je fyzický prostor, ve kterém se odehrává divadelní produkce. Může být umístěna na jevišti, v auditoriu nebo v jiném prostoru.
Kulis: Kulisami jsou fyzické prvky, které vytvářejí prostředí scény. Mohou zahrnovat stěny, dveře, okna, nábytek a další předměty.
Osvětlení: Osvětlení hraje klíčovou roli ve scénickém designu a může být použito k vytvoření nálady, atmosféry a zaměření pozornosti publika.
Zvuk: Zvuk může být použit k vytvoření realistického prostředí, k podpoře emocí nebo k nastavení nálady.
Rekvizity: Rekvizity jsou předměty, které používají herci na jevišti. Mohou být použity k charakterizaci postav, k vytváření prostředí nebo k podpoře děje.
Scénický design je komplexní a fascinující oblast divadelního umění. Dobrý scénický design může proměnit jeviště v cokoli, co si dokáže představit, a přenést diváky do světa příběhu.
Návrh léků Návrh léků je proces, při kterém se hledají nové léky na základě znalostí o biologických cílech. Léky jsou nejčastěji malé organické molekuly, které aktivují nebo inhibují funkci biomolekul, jako jsou proteiny. To vede ke zlepšení zdravotního stavu pacienta. Základním principem návrhu léků je navrhnout molekuly, které svou tvarem a nábojem odpovídají biomolekulárnímu cíli, se kterým interagují, a proto se na něj navážou. Návrh léků často, ale ne nutně, využívá počítačové modelování. Tento typ modelování se někdy označuje jako počítačem podporovaný návrh léků. Návrh léků, který vychází ze znalosti trojrozměrné struktury biomolekulárního cíle, se nazývá návrh léků založený na struktuře. Kromě malých molekul jsou stále důležitější skupinou léků biofarmaceutika, včetně peptidů a zejména terapeutických protilátek. Byly vyvinuty také výpočetní metody pro zlepšení afinity, selektivity a stability těchto léků na bázi proteinů.
Návrh experimentů (DOX) je plánování úkolů, které mají za cíl popsat a vysvětlit změny informací za podmínek, které odrážejí tyto změny.
Experimenty jsou úkoly, kde jsou záměrně nastaveny podmínky ovlivňující změny. Můžou se týkat i kvazi-experimentů, kde se pozorují přirozené podmínky ovlivňující změny.
Cílem experimentu je předpovědět výsledek změnou podmínek, které jsou vyjádřeny nezávislými proměnnými (vstupními nebo prediktorovými). Změny v nezávislých proměnných vedou ke změnám v závislých proměnných (výstupních nebo odpověďových).
Návrh experimentu určuje také kontrolní proměnné, které se musí udržovat konstantní, aby se zabránilo vlivu vnějších faktorů.
Návrh experimentu zahrnuje:
Výběr vhodných nezávislých, závislých a kontrolních proměnných
Plánování provedení experimentu za statisticky optimálních podmínek
Stanovení počtu experimentálních bodů (unikátních kombinací nastavení nezávislých proměnných)
Hlavní cíle návrhu experimentů:
Platnost: Výsledky experimentu odpovídají skutečnosti.
Spolehlivost: Výsledky experimentu jsou konzistentní a opakovatelné.
Replikovatelnost: Výsledky experimentu mohou být reprodukovány nezávislými výzkumníky.
Správně navržené experimenty přispívají k rozvoju vědy, společenských věd a inženýrství. Návrh experimentů je klíčový nástroj pro úspěšné zavedení rámce Kvalita návrhem (QbD).
Další aplikace:
Marketing
Tvorba politik
Studium návrhu experimentů je důležitým tématem ve vědě.
Voda Voda je anorganická sloučenina se vzorcem H₂O. Je to průhledná, bez chuti, bez zápachu a téměř bezbarvá chemická látka. Je hlavní složkou zemské hydrosféry a tekutin všech známých živých organismů (ve kterých působí jako rozpouštědlo). Je nezbytná pro všechny známé formy života, přestože neposkytuje žádnou potravinovou energii ani organické mikroživiny. Její chemický vzorec, H₂O, naznačuje, že každá její molekula obsahuje jeden atom kyslíku a dva atomy vodíku spojené kovalentními vazbami. Atomy vodíku jsou připojeny k atomu kyslíku v úhlu 104,45°. „Voda“ je také název pro kapalný stav H₂O při standardní teplotě a tlaku. Protože zemské prostředí je relativně blízko trojného bodu vody, existuje voda na Zemi jako pevná látka, kapalina a plyn. Tvoří srážky ve formě deště a aerosoly ve formě mlhy. Mraky se skládají ze suspendovaných kapiček vody a ledu, jejího pevného stavu. Při jemném rozdělení může krystalický led srážet ve formě sněhu. Plynný stav vody je pára nebo vodní pára. Voda pokrývá asi 71 % zemského povrchu, přičemž moře a oceány tvoří většinu objemu vody (asi 96,5 %). Malé části vody se vyskytují jako podzemní voda (1,7 %), v ledovcích a ledových příkrovech Antarktidy a Grónska (1,7 %) a ve vzduchu jako pára, mraky (skládající se z ledu a kapalné vody suspendované ve vzduchu) a srážky (0,001 %). Voda se neustále pohybuje v koloběhu vody odpařováním, transpirací (výparem), kondenzací, srážkami a odtokem, obvykle až do moře. Voda hraje důležitou roli ve světové ekonomice. Přibližně 70 % sladké vody používané lidmi jde do zemědělství. Rybolov ve slaných a sladkovodních útvarech byl a stále je hlavním zdrojem potravy pro mnoho částí světa a poskytuje 6,5 % světových bílkovin. Velká část dálkového obchodu se zbožím (jako je ropa, zemní plyn a průmyslové výrobky) se přepravuje loděmi po mořích, řekách, jezerech a kanálech. Velká množství vody, ledu a páry se používají k chlazení a vytápění v průmyslu a domácnostech. Voda je vynikajícím rozpouštědlem pro širokou škálu látek, jak minerálních, tak organických; jako taková se široce používá v průmyslových procesech a při vaření a praní. Voda, led a sníh jsou také ústředním prvkem mnoha sportů a dalších forem zábavy, jako je plavání, rekreační plavba lodí, závody lodí, surfování, sportovní rybolov, potápění, bruslení, snowboarding a lyžování.