Vyprošťování vozidel je činnost, při níž se vozidlo dostává z jednoho místa na jiné, obvykle za pomoci speciálního vozidla, jako je odtahovka, odtahový vůz nebo speciální jeřáb. Vyprošťování může mít podobu obecného vyprošťování, kdy se obvykle jedná o porouchaná vozidla, nebo zákonného vyprošťování na žádost policie, která využívá pravomoci udělené Parlamentem prostřednictvím zákona.
Obecné vyprošťování
Obecné vyprošťování se provádí v případě poruchy vozidla nebo dopravní nehody. Odtahovka přijede na místo, naloží poškozené vozidlo na svůj podvozek a odveze ho do servisu nebo na jiné určené místo.
Zákonné vyprošťování
Zákonné vyprošťování provádí policie na základě svých pravomocí. K tomuto vyprošťování dochází například v těchto případech:
Vozidlo je zaparkované na místě, kde brání provozu.
Vozidlo bylo odcizeno a nalezeno opuštěné.
Vozidlo bylo použito při trestném činu.
Typy odtahových vozidel
Existuje několik typů odtahových vozidel, které se používají pro různé účely:
Odtahový vůz s podvozkem: Toto je nejběžnější typ odtahového vozidla. Má plošinu, která se vysune pod vozidlo a zvedne ho.
Odtahový vůz s jeřábem: Tento typ odtahového vozidla má jeřáb, který se používá k vyzvednutí vozidla ze země.
Speciální jeřáb: Tento typ jeřábu se používá pro vyprošťování těžkých vozidel, jako jsou nákladní automobily a autobusy.
Průběh vyprošťování
Průběh vyprošťování závisí na typu vozidla a okolnostech. Obecně však platí následující postup:
1. Odtahové vozidlo přijede na místo.
2. Řidič odtahového vozidla posoudí situaci a zvolí vhodný způsob vyprošťování.
3. Vozidlo se naloží na odtahové vozidlo.
4. Vozidlo se odveze na určené místo.
Náklady na vyprošťování
Náklady na vyprošťování se liší v závislosti na vzdálenosti, typu vozidla a době strávené na vyprošťování. Obecně však platí, že náklady na vyprošťování se pohybují od několika set do několika tisíc korun.
Jak se vyhnout vyprošťování
Existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste se vyhnuli vyprošťování:
Pravidelně provádějte údržbu svého vozidla.
Buďte opatrní při řízení, abyste se vyhnuli dopravním nehodám.
Parkujte své vozidlo na bezpečných a povolených místech.
Vláda Bulharska
Úvod
Bulharská vláda je ústředním orgánem výkonné moci v Bulharské republice. Byla založena 5. července 1879.
Vedoucí představitelé
Předseda vlády: Nikolay Denkov
Prezident: Rumen Radev
Viceprezidentka: Iliana Iotova
Složení vlády
Vláda se skládá z předsedy vlády a všech odborných ministrů.
Politický systém
Bulharsko je parlamentní republika. Ústava byla přijata v roce 1991.
Národní shromáždění
Národní shromáždění je zákonodárný orgán Bulharska. Jeho předsedou je Rosen Zhelyazkov.
Soudnictví
Bulharský soudní systém zahrnuje:
Ústavní soud
Nejvyšší správní soud
Nejvyšší kasační soud
Úřad generálního prokurátora
Politické strany
Hlavní politické strany v Bulharsku jsou:
PP
GERB
DPS
Bulharská socialistická strana
Demokratické Bulharsko
Obnova
Bulharský vzestup
Zahraniční vztahy
Bulharsko je členem Evropské unie od roku 2007.
Kompozice funkcí V informatice je kompozice funkcí způsob, jak spojit jednoduché funkce a vytvořit tak složitější. Podobně jako při běžné kompozici funkcí v matematice se výsledek každé funkce předává jako argument další funkce a výsledkem poslední funkce je výsledek celého procesu. Programátoři často používají funkce na výsledky jiných funkcí a téměř všechny programovací jazyky to umožňují. V některých případech je kompozice funkcí zajímavá sama o sobě jako funkce, kterou lze později použít. Takovou funkci lze vždy definovat, ale jazyky s funkcemi první třídy to usnadňují. Možnost snadné kompozice funkcí podporuje faktoring (rozdělení) funkcí pro snazší údržbu a opakované použití kódu. Obecněji řečeno, velké systémy lze vytvářet kompozicí celých programů. V užším slova smyslu se kompozice funkcí týká funkcí, které pracují s konečným množstvím dat, přičemž každý krok je postupně zpracovává, než je předá dalšímu. Funkce, které pracují s potenciálně nekonečnými daty (stream nebo jiný kodát), se nazývají filtry a jsou místo toho propojeny v potrubí, které je analogické s kompozicí funkcí a může se provádět současně.
Základy geodézie
Geodézie se zabývá studiem tvaru a rozměrů Země. Zabývá se také měřením a zobrazováním polohy objektů na Zemi.
Historie geodézie
Geodézie má dlouhou historii. První geodetické práce byly prováděny již ve starověku. V 17. století se geodézie stala vědeckou disciplínou.
Základní pojmy
Geoid je tvar Země definovaný hladinou moře v klidu.
Elipsoid je matematický model Země, který se používá pro geodetické výpočty.
Geodetické souřadnice určují polohu bodu na Zemi pomocí zeměpisné šířky a délky.
Geodetický referenční systém je systém, který definuje počátek a orientaci geodetických souřadnic.
Horizontální poloha je poloha bodu na Zemi v rovině rovnoběžné s hladinou moře.
Vertikální poloha je výška bodu nad hladinou moře.
Technologie
V geodézii se používá řada technologií, včetně:
Globální navigační družicové systémy (GNSS), jako je GPS, GLONASS, BeiDou, Galileo a NAVIC.
Satelitní geodézie využívá družice k měření tvaru a rozměrů Země.
Prostorové referenční systémy definují souřadnicový systém, který se používá pro ukládání a zobrazování geoprostorových dat.
Normy
V geodézii se používá řada norem, včetně:
NGVD 29 (Sea Level Datum 1929) je referenční systém výšky používaný v Severní Americe.
OSGB36 (Ordnance Survey Great Britain 1936) je referenční systém souřadnic používaný ve Velké Británii.
SK-42 (Systema Koordinat 1942 goda) je referenční systém souřadnic používaný v Rusku.
ED50 (European Datum 1950) je referenční systém souřadnic používaný v Evropě.
SAD69 (South American Datum 1969) je referenční systém souřadnic používaný v Jižní Americe.
GRS 80 (Geodetic Reference System 1980) je referenční systém elipsoidu používaný pro globální geodetické výpočty.
ISO 6709 (Geographic point coordinates - 1983) je norma definující formát geodetických souřadnic.
NAD 83 (North American Datum 1983) je referenční systém souřadnic používaný v Severní Americe.
WGS 84 (World Geodetic System 1984) je globální referenční systém souřadnic používaný pro GNSS.
NAVD 88 (North American Vertical Datum 1988) je referenční systém výšky používaný v Severní Americe.
ETRS89 (European Terrestrial Reference System 1989) je evropský referenční systém souřadnic.
GCJ-02 (Chinese obfuscated datum 2002) je referenční systém souřadnic používaný v Číně.
Geo URI (Internet link to a point 2010) je norma definující formát webového odkazu na geodetický bod.
International Terrestrial Reference System (ITRS) je globální referenční systém souřadnic, který definuje polohu a orientaci Země v prostoru.
Spatial Reference System Identifier (SRID) je číslo, které identifikuje prostorový referenční systém.
Universal Transverse Mercator (UTM) je systém zobrazení, který se používá pro zobrazování geodetických souřadnic na ploché mapě.
Geografická vzdálenost
Geografická vzdálenost je vzdálenost měřená po povrchu Země. Lze ji vypočítat pomocí vzorců, které berou v úvahu zeměpisnou šířku a délku dvou bodů.
Základy geodézie
Geodézie je věda, která se zabývá tvarem a rozměry Země a jejím gravitačním polem.
Koncepty
Zemský povrch: Tvar Země lze popsat pomocí různých povrchů, například geoidu nebo referenčního elipsoidu.
Geoid: Geoid je povrch, který by měla hladina oceánu, pokud by na ni nepůsobily jiné vlivy, jako jsou vítr a příliv.
Referenční elipsoid: Referenční elipsoid je matematický model Země, který se používá pro geodetické výpočty.
Geodetické souřadnice: Geodetické souřadnice určují polohu bodu na zemském povrchu pomocí zeměpisné šířky, zeměpisné délky a výšky.
Geodetický datum: Geodetický datum je soubor parametrů, které definují polohu a orientaci referenčního elipsoidu vzhledem k Zemi.
Historie
Geodézie se vyvíjela po staletí a její základy sahají až do starověkého Řecka.
V 19. století se rozvinuly přesnější metody měření a výpočtů.
Ve 20. století satelitní geodézie umožnila přesné měření tvaru a gravitačního pole Země.
Technologie
Globální navigační družicové systémy (GNSS): GNSS, jako je GPS a GLONASS, poskytují přesné polohové údaje.
Laserové skenování: Laserové skenování vytváří detailní 3D modely zemského povrchu.
Fotogrammetrie: Fotogrammetrie používá fotografie k vytvoření topografických map a 3D modelů.
Normy
NGVD 29: Národní výškový systém (NGVD 29) je systém měření výšky používaný ve Spojených státech.
OSGB36: Ordnance Survey Great Britain 1936 je geodetický datum používané ve Velké Británii.
WGS 84: Světový geodetický systém 1984 je globální geodetický datum používané pro GPS.
Aplikace
Geodézie se používá v mnoha oblastech, včetně:
Mapování
Navigace
Katastr
Inženýrství
Geofyzika
Historické znaky států USA Tento článek se zabývá historickými znaky států, jak jsou uvedeny v dílech State Arms of the Union (1876) a Series 1882BB National Bank Notes. Počátky státních znaků Historické znaky států USA sahají až do doby vzniku prvních států Unie. I když je obecně přijímáno, že státy vznikly až po ratifikaci Ústavy Spojených států, mnoho původních kolonií se označovalo jako státy již krátce po podpisu Deklarace nezávislosti 4. července 1776. Státní zákonodárné sbory zřizovaly výbory politických vůdců a intelektuálů, které měly navrhnout pečeť a znak státu. Mnozí z těchto členů byli signatáři Článků Konfederace, Deklarace nezávislosti a Ústavy Spojených států. Některé z prvních státních znaků a pečetí byly podobné nebo totožné se znaky kolonií, z nichž státy vznikly. State Arms of the Union Kniha State Arms of the Union, ilustrovaná Henrym Mitchellem a vydaná Louisem Prang (známým jako otec litografického průmyslu), nabízí historicky přesné vyobrazení státních znaků, jak existovaly v roce 1876. Mitchell, zkušený rytec pracující pro Bureau of Engraving and Printing po dobu 40 let, vytvořil několik státních znaků pro oficiální použití a také znaky pro známé vzdělávací a filantropické organizace. Ilustrace jsou uvedeny vedle otisků z vyrytých matric, které byly použity k tisku státních znaků na první vydání bankovek Spojených států.
Správní právo Správní právo je odvětví práva, které upravuje činnost orgánů výkonné moci státu. Zahrnuje vydávání předpisů výkonnou mocí (označovaných jako "nařízení"), rozhodování a vymáhání práva. Je považováno za součást veřejného práva. Správní právo se týká rozhodování správních orgánů, které jsou součástí výkonné moci, v oblastech jako je mezinárodní obchod, výroba, životní prostředí, daně, vysílání, přistěhovalectví a doprava. Ve 20. století se správní právo výrazně rozšířilo, protože zákonodárné sbory po celém světě zřizovaly více vládních agentur pro regulaci společenské, hospodářské a politické sféry lidské interakce. Země s kontinentálním právním systémem často zřizují specializované správní soudy, které tato rozhodnutí přezkoumávají. V posledních padesáti letech se správní právo v mnoha zemích s kontinentální právní tradicí otevřelo vlivu pravidel stanovených nadnárodními právními řády, v nichž mají soudní principy silný význam. Vedlo to například ke změnám v některých tradičních koncepcích modelu správního práva, jak se stalo v případě veřejných zakázek nebo soudní kontroly správní činnosti, a dále vybudovalo nadnárodní nebo mezinárodní veřejnou správu, například v oblasti životního prostředí nebo vzdělávání, pro kterou bylo v rámci systému Organizace spojených národů možné asistovat při dalším nárůstu správní struktury věnované koordinaci činnosti států v tomto sektoru.
Čínská politika
Vedení
Generace vedení
Hu–Wen (2002–2012)
Xi–Li (2012–2017)
Xi (od roku 2017)
4. jádro vedení: Xi Jinping
20. politbyro strany: Xi Jinping
14. Státní rada: Li Qiang
Současní státní vůdci
Nejvyšší vůdce: Xi Jinping
První dáma: Peng Liyuan
Vůdce komunistické strany: Xi Jinping
Státní zástupce: Xi Jinping
Předseda vlády: Li Qiang
Předseda Kongresu: Zhao Leji
Předseda konference: Wang Huning
Vrchní velitel: Xi Jinping
Stálí členové politbyra
Související systémy
Jednotná moc
Demokratický centralismus
Kolektivní vedení
Oddělení organizace
Volby
Státní služba
Ústava a právo
Ústava
Předchozí ústavy: 1954, 1975, 1978
„Diktatura lidu demokracie“ (článek 1)
Demokratický centralismus (článek 3)
Ústavní slib (článek 27)
Ochrana lidských práv (článek 33)
Svoboda náboženství (článek 36)
Nejvyšší státní orgán moci (článek 57)
Čínský právní systém
Tradice občanského práva
Tradice socialistického práva
Zákony
Obecné zásady občanského práva (do roku 2020)
Občanský zákoník (od roku 2021)
Zákon o manželství
Pracovní právo
Zákon o pracovní smlouvě
Zákon o vlastnictví
Zákon o duševním vlastnictví
Patentový zákon
Správní právo
Zákon o správním řízení
Trestní právo
Trest smrti
Trestné činy vedoucí k trestu smrti
Trest smrti s odkladem
Komunistická strana
Historie
Hlavní vůdci
Ústava a ideologie
Příslib (článek 6)
Socialismus s čínskými rysy
Komunismus
Marxismus-leninismus
Myšlenka Mao Ce-tunga
Teorie Teng Siao-pchinga
Primární fáze socialismu
Čtyři základní principy
Tři reprezentace
Vědecký pohled na rozvoj
Harmonická socialistická společnost
Myšlenka Si Ťin-pchinga
Čínský sen
Čtyři komplexní
Dvě založení a dvě záruky
Čínské názory na demokracii
Organizace
Národní sjezd strany (20.)
Ústřední výbor (20.)
Generální tajemník (seznam)
Xi Jinping
Ústřední politbyro (20.)
Stálý výbor (20.)
Ústřední sekretariát (20.)
Ústřední vojenská komise
Předseda: Xi Jinping
Místopředsedové: Zhang Youxia, He Weidong
Národní bezpečnostní komise
Předseda: Xi Jinping
Místopředseda: Li Qiang, Zhao Leji, Cai Qi
Šéf úřadu: Cai Qi
Komise pro komplexní prohloubení reforem
Ředitel: Xi Jinping
Zástupci ředitele: Li Qiang, Wang Huning, Cai Qi
Generální tajemník: Wang Huning
Komise pro finanční a hospodářské záležitosti
Ředitel: Xi Jinping
Zástupce ředitele: Li Qiang
Šéf úřadu: He Lifeng
Generální kancelář
Ředitel: Cai Qi
Kancelář generálního tajemníka
Šéf: Cai Qi
Úřad ústřední stráže
Útvar ústřední stráže
Kancelář ústřední komise pro utajení
Oddělení organizace
Vedoucí: Li Ganjie
Ústřední komise pro kontrolu disciplíny (20.)
Stálý výbor (20.)
Tajemník: Li Xi
Komise pro kontrolu disciplíny ústřední vojenské komise
Tajemník: Zhang Shengmin
Ústřední vedoucí skupina pro inspekční práci
Vedoucí: Li Xi
Provinční výbor
Stálý výbor
Tajemník
Zástupci tajemníka
Stranická skupina
Národní lidový kongres (14.)
Volby
Stálý výbor (14.)
Rada předsedajících
Předseda: Zhao Leji
Místopředsedové
Generální tajemník: Liu Qi
Zvláštní výbory
Státní zástupce
Prezident (seznam): Xi Jinping
Prezidentská kancelář
Šéf: Cai Qi
Viceprezident: Han Zheng
Výkonný orgán
Státní rada (Ústřední lidová vláda)
Li Qiang
Kabinet
Předseda vlády (seznam): Li Qiang
Místopředsedové vlády (seznam)
Státní poradci
Generální tajemník: Wu Zhenglong
Ministerstva na úrovni kabinetu
Národní komise pro rozvoj a reformy
Centrální banka
Národní úřad pro audit
Generální kancelář
Generální tajemník
Zástupci generálního tajemníka
Komise pro dohled a správu státních aktiv
Většina ústředních podniků
Vojenský orgán
Ústřední vojenská komise (CMC)
Předseda (vrchní velitel): Xi Jinping
Místopředsedové: Zhang Youxia, He Weidong
Členové: Liu Zhenli, Miao Hua, Zhang Shengmin
Oddělení:
Generální kancelář
Ředitel: Zhong Shaojun
Hlavní štáb
Šéf: Liu Zhenli
Oddělení politické práce
Ředitel: Miao Hua
Oddělení logistické podpory
Ředitel: Zhang Lin
Oddělení vývoje výzbroje
Ředitel: Xu Xueqiang
Oddělení výcviku a správy
Ředitel: Wang Peng
Oddělení mobilizace národní obrany
Ředitel: Liu Faqing
Komise pro kontrolu disciplíny
Tajemník: Zhang Shengmin
Komise pro politiku a právní záležitosti
Komise pro vědu a techniku
Kancelář pro strategické plánování
Kancelář pro reformy a organizační strukturu
Kancelář pro mezinárodní vojenskou spolupráci
Kancelář pro audit
Kanceláře
Správní agentura
Národní ozbrojené síly:
Lidová osvobozenecká armáda
Velitelství bojišť
Lidová ozbrojená policie
Čínská pobřežní stráž
Milice
Státní rada
Komise pro mobilizaci národní obrany
Předseda: Li Qiang
Ministerstvo národní obrany
Ministr: Dong Jun
Ministerstvo pro záležitosti veteránů
Státní správa pro vědu, techniku a průmysl pro národní obranu
Vojenská historie
Ozbrojené konflikty
Vojenská modernizace
Vojenská reforma od roku 2015
CMC vedoucí skupina pro vojenskou reformu
Vedoucí: Xi Jinping
Dozorčí orgán
Národní dozorčí komise
Ředitel: Liu Jinguo
Korupce v Číně
Antikorupční kampaň od roku 2012
Nezávislá komise proti korupci (Hongkong)
Komise proti korupci (Macao)
Soudní orgány
Nejvyšší lidový soud
Prezident: Zhang Jun
Lidové soudy
Soudní policie
Nejvyšší lidová prokuratura
Generální prokurátor: Ying Yong
Lidové prokuratury
Soudní policie
Soudnictví v Hongkongu
Soud konečné instance
Ministerstvo spravedlnosti
Prokuratura
Donucovací orgány v Hongkongu
Bezpečnostní úřad
Pravidelné disciplinované služby
Policejní sbor Hongkongu
Soudnictví v Macau
Soud konečné instance
Kancelář pro veřejné žaloby
Sekretariát pro bezpečnost
Macau Security Force
Jednotné policejní služby
Veřejná bezpečnostní policie
Soudní policie
Jednotná fronta
Politická poradní konference
Národní výbor
Předseda: Wang Huning
Místopředsedové
Generální tajemník: Wang Dongfeng
Politické strany:
ČKS (vládní)
Oddělení pro práci jednotné fronty
Vedoucí: Shi Taifeng
RCCK
CDL
CNDCA
CAPD
CPWDP
CZGP
JS
TDSL
Historické strany:
KMT
CDSP
CYP
Federace průmyslu a obchodu
Lidové organizace
Donucovací orgány
Ústřední komise ČKS pro politiku a právo
Tajemník: Chen Wenqing
Ministerstvo veřejné bezpečnosti
Ministr: Wang Xiaohong
Orgány veřejné bezpečnosti
Lidová policie
Státní správa pro přistěhovalectví
Místní úřady veřejné bezpečnosti
Ministerstvo státní bezpečnosti
Ministr: Chen Yixin
Orgány státní bezpečnosti
Lidová policie
Ministerstvo spravedlnosti
Ministr: He Rong
Orgány justiční správy
Lidová policie
Úřad pro správu věznic
Kancelář pro ochranu národní bezpečnosti ČLR v HKSAR
Městské řízení (chengguan)
Propaganda
Ústřední vedoucí skupina pro propagandu, ideologii a kulturu
Vedoucí: Cai Qi
Zástupci vedoucích: Li Shulei, Shen Yiqin
Ústřední vedoucí komise pro budování duchovní civilizace
Ředitel: Cai Qi
Zástupce ředitele: Li Shulei
Ústřední oddělení propagandy
Vedoucí: Li Shulei
Národní správa tisku a publikací
Čínská filmová správa
Informační kancelář Státní rady
China Daily
Ministerstvo kultury a cestovního ruchu
Národní správa pro rozhlas a televizi
Čínská mediální skupina
Čínská centrální televize
Čínská globální televizní síť
Čínský národní rozhlas
Čínský rozhlas International
Novinky Xinhua
Referenční zprávy
Čínská zpravodajská služba
Lidové noviny
Global Times
Čína dnes
Cenzura v Číně
Rušení rádia
Cenzura čínských záležitostí v zahraničí
Média v Číně
Vnitřní média
Vydavatelský průmysl v Číně
Internet v Číně
Internetová cenzura
Velký firewall
Velké dělo
Ústřední komise pro kybernetické záležitosti
Ředitel: Xi Jinping
Zástupci ředitelů: Li Qiang, Cai Qi
Kybernetická správa Číny
Ředitel: Zhuang Rongwen
Hongkong
Macao
Ústřední vedoucí skupina pro záležitosti Hongkongu a Macaa
Vedoucí: Ding Xuexiang
Kancelář pro záležitosti Hongkongu a Macaa
Ředitel: Xia Baolong
Hongkongský styčný úřad
Macau styčný úřad
Jedna země, dva systémy
Zvláštní administrativní oblasti
Základní zákon Hongkongu
Hlavní výkonný ředitel: John Lee Ka-chiu
Vláda HKSAR
Politika Hongkongu
Hnutí za nezávislost
CEPA mezi pevninou a HK
Základní zákon Macaa
Hlavní výkonný ředitel: Ho Iat-seng
Vláda MSAR
Politika Macaa
CEPA mezi pevninou a Macau
Meziúžinové vztahy
Čínská občanská válka
Jedna Čína
Politický status Tchaj-wanu
Čínská republika na Tchaj-wanu
"Provincie Tchaj-wan", ČLR
Hnutí za nezávislost Tchaj-wanu
Zákon proti odtržení
Rámcová dohoda o hospodářské spolupráci
Dohoda o obchodu se službami mezi oběma stranami
Čínské sjednocení
Ústřední vedoucí skupina pro záležitosti Tchaj-wanu
Vedoucí: Xi Jinping
Zástupce vedoucího: Wang Huning
Úřad pro záležitosti Tchaj-wanu
Ředitel: Song Tao
Asociace pro vztahy přes Tchajwanský průliv
Zahraniční vztahy
Ústřední komise pro zahraniční záležitosti
Ředitel: Xi Jinping
Zástupce ředitele: Li Qiang
Generální tajemník: Wang Yi
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministr: Wang Yi
Mluvčí
Diplomatické mise
Diplomatické mise Číny / v Číně
Zahraniční pomoc z Číny / do Číny
Agentura pro mezinárodní rozvojovou spolupráci
Ministerstvo obchodu
Exim Bank of China
Čínská rozvojová banka
Iniciativa pásu a stezky
Fond Hedvábné stezky
Asijská banka pro infrastrukturní investice
BRICS
Nová rozvojová banka
Ministerstvo národní obrany
Kancelář pro mezinárodní vojenskou spolupráci
Výbor pro zahraniční věci NPC
Mezinárodní oddělení ČKS
Státní správa pro záležitosti zahraničních odborníků
Kancelář pro záležitosti zámořských Číňanů
Čínský zákon o státní příslušnosti
Čínské pasy (Hongkong; Macao)
Vízové požadavky pro čínské občany (Hongkong, Macao)
Vízová politika Číny (Hongkong; Macao)
Národní imigrační správa
Pět principů mírového soužití
Panda diplomacie
Pekingský konsenzus
Společenství společného osudu
Čína a Organizace spojených národů
Čína a Světová obchodní organizace
Šanghajská organizace pro spolupráci
Vztah Číny a Afriky
Vztah Číny a arabského světa
Vztah Číny a Karibiku
Vztah Číny a Evropské unie
Vztah Číny a Latinské Ameriky
Vztah Číny a Tichomoří
Vztah Číny a Ruska
Vztah Číny a Spojených států
Související témata
Administrativní členění
Systém hukou
Plánování rodiny
Etnické menšiny
Čínský portál
Ostatní země
Zákon o správním řízení Čínské lidové republiky (čínsky: 中华人民共和国行政诉讼法; APL) je zákon přijatý v roce 1990, který povoloval soukromé žaloby proti správním orgánům a jednotlivcům z důvodu porušení jejich práv. Zákon se v angličtině často označuje jako Zákon o správních sporech, což je přesnější překlad čínštiny, ale není to oficiální anglický překlad používaný vládou ČLR. Článek 11 uvádí typy správních úkonů, které lze napadnout, musí být „konkrétními úkony“, které zahrnují: správní tresty (jako jsou zadržení a pokuty), správní donucovací opatření, zásahy do činnosti podniků, odmítnutí podniknout kroky nebo splnit povinnost, nezákonné požadavky na plnění povinností a porušení práv osoby nebo majetkového práva. Přezkum státních opatření se provádí u místních lidových soudů. Článek 12 omezuje rozsah zákona. Soudní přezkum činnosti agentury není povolen pro státní opatření týkající se národní obrany nebo zahraničních věcí. Soud navíc nemůže přezkoumávat správní předpisy. Přes tato omezení mnoho pozorovatelů tvrdilo, že zákon o správním řízení značně rozšířil vládu zákona v Čínské lidové republice. Odhaduje se, že asi pětina případů, ve kterých byl zákon uplatněn, byla rozhodnuta proti vládě, a mnoho právních expertů tvrdilo, že počet případů rozhodnutých proti vládě je mnohem vyšší, protože stát se často vyrovná, než aby u soudu prohrál. Typický případ týkající se APL zahrnuje zpronevěru půdy. ČLR má velmi složitý systém pozemkového vlastnictví a práv k využívání půdy a často místní vlády nelegálně přesunují půdu ze zemědělství na výstavbu. V roce 2015 byl správní zákon revidován. [1] : 136 Revize rozšířily právo lidí žalovat vládu. [1] : 136 Podle akademika Keyu Jina změny správního procesního zákona kodifikované v roce 2021 představují nový milník ve zlepšování vlády zákona v Číně. [1] : 281
Čínská republika (Tchaj-wan) Co je Čínská republika Čínská republika je země ve východní Asii. Nachází se na křižovatce Východočínského a Jihočínského moře v severozápadním Pacifiku. Sousedí s Čínskou lidovou republikou na severozápadě, Japonskem na severovýchodě a Filipínami na jihu. Území ovládané Čínskou republikou tvoří 168 ostrovů s celkovou rozlohou 36 193 kilometrů čtverečních. Hlavním ostrovem je Tchaj-wan, známý také jako Formosa, s rozlohou 35 808 kilometrů čtverečních. Východní dvě třetiny ostrova dominují horské pásma, zatímco západní třetina je rovinatá a soustředí se zde většina populace. Hlavní město Tchaj-pej tvoří spolu s Novým Tchaj-pejem a Keelungem největší metropolitní oblast. Historie Tchaj-wan je osídlen již nejméně 25 000 let. Předci tchajwanských domorodců se na ostrově usadili asi před 6 000 lety. V 17. století začala velká čínská imigrace pod holandskou kolonií a pokračovala pod královstvím Tungning, prvním převážně čínským státem v tchajwanské historii. V roce 1683 byl ostrov připojen k čínské dynastii Čching a v roce 1895 postoupen Japonskému císařství. Čínská republika, která v roce 1911 svrhla Čchingy, převzala kontrolu nad ostrovem po kapitulaci Japonska v roce 1945. Japonsko se v roce 1952 vzdalo svrchovanosti nad Tchaj-wanem. Po obnovení čínské občanské války ztratila Čínská republika čínskou pevninu komunistickým silám, které v roce 1949 založily Čínskou lidovou republiku. Ústřední vláda Čínské republiky uprchla na Tchaj-wan. Od té doby je faktická jurisdikce Čínské republiky omezena na Tchaj-wan, Penghu a menší ostrovy. V 60. letech 20. století vstoupil Tchaj-wan do období rychlého hospodářského růstu a industrializace známého jako "tchajwanský zázrak". V pozdních 80. letech a počátkem 90. let přešla Čínská republika od jednoho státu s válečným právem k více politické demokracii, s demokraticky zvolenými prezidenty od roku 1996. Současnost Tchajwanská exportně orientovaná průmyslová ekonomika je 21. největší na světě podle nominálního HDP a 20. největší podle PPP. Zaměřuje se na výrobu oceli, strojů, elektroniky a chemikálií. Tchaj-wan je rozvinutou zemí. Je vysoce hodnocen z hlediska občanských svobod, zdravotní péče a lidského rozvoje. Politický status Politický status Tchaj-wanu je sporný. Čínská republika již nezastupuje Čínu jako člen Organizace spojených národů poté, co v roce 1971 členové OSN hlasovali pro uznání Čínské lidové republiky. Čínská republika si až do roku 1991 nárokovala, že je jediným legitimním zástupcem Číny a jejího území, kdy přestala považovat Komunistickou stranu Číny za povstaleckou skupinu a uznala její kontrolu nad pevninskou Čínou. Tchaj-wan si nárokuje Čínská lidová republika, která odmítá navázat diplomatické vztahy se zeměmi, které uznávají Čínskou republiku. Tchaj-wan udržuje oficiální diplomatické vztahy s 11 ze 193 členských států OSN a Svatým stolcem. Mnoho dalších udržuje neoficiální diplomatické styky prostřednictvím zastupitelských úřadů a institucí, které fungují jako de facto ambasády a konzuláty. Mezinárodní organizace, kterých se Čínská lidová republika účastní, buď odmítají udělit Tchaj-wanu členství, nebo mu umožňují účastnit se na nestátním základě. Vnitrostátně je hlavní politický spor mezi stranami, které podporují případné sjednocení Číny a prosazují pančínskou identitu, a těmi, které usilují o formální mezinárodní uznání a prosazují tchajwanskou identitu. V 21. století obě strany zmírnily své postoje, aby rozšířily svou přitažlivost.
Chicano a Chicana Chicano (mužská forma) nebo Chicana (ženská forma) je etnická identita pro mexické Američany, kteří se nevnímají jako Anglosasové a hrdě se hlásí k mexickému domorodému původu. Původně se jednalo o třídní a rasistickou nadávku pro chudé Mexičany, kterou si v 40. letech 20. století přivlastnila mládež patřící ke subkulturám Pachuco a Pachuca. V 60. letech 20. století byl pojem Chicano široce používán v rámci hnutí usilujícího o politické posílení, etnickou solidaritu a hrdost z domorodého původu (mnozí používali jazyk nebo jména Nahuatl). Chicano získalo svůj vlastní význam odlišný od identity mexického Američana. Mladí v barios odmítli kulturní asimilaci do bělošské společnosti a přijali vlastní identitu a světonázor jako formu posílení postavení a odporu. Komunita vytvořila nezávislé politické a kulturní hnutí, které někdy spolupracovalo s hnutím za práva černochů. Hnutí Chicano upadalo od poloviny 70. let 20. století v důsledku vnějších i vnitřních tlaků. Bylo pod státním dohledem, infiltrací a represí ze strany amerických vládních agentur, informátorů a provokatérů, například prostřednictvím COINTELPRO. Hnutí Chicano bylo také posedlé mužskou pýchou a machismem, což vedlo k rozpadu komunity kvůli sexismu vůči Chicanám a homofobii vůči queer Chicanám/ům. V 80. letech 20. století motivovala asimilace a ekonomická mobilita mnoho lidí k přijetí hispánské identity v éře konzervatismu. Termín hispánský vznikl ze spolupráce mezi americkou vládou a mexicko-americkými politickými elitami v hispánském kongresovém klubu. Stejně tak je stejná asimilační síla spojená s pojmem hispánský spojena s používáním termínu Latino. Používali tento termín k identifikaci sebe sama a komunity s hlavní americkou kulturou, k odklonu od chicanismu a k distancování se od toho, co vnímali jako „militantní“ černý klub. Na úrovni grassroots pokračovali Chicana/os v budování feministických, gay a lesbických a antiapartheidních hnutí, která udržovala identitu politicky relevantní. Po desetiletí hispánské dominance oživilo chicana/o studentské aktivismus na počátku 90. let 20. století během recese a proti válce v Perském zálivu tuto identitu s požadavkem na rozšíření studijních programů Chicana/o. Chicanas byly aktivní v čele, přestože čelily kritice od „loajálních přívrženců hnutí“, jak tomu bylo v hnutí Chicano. Feministické Chicanas se zabývaly diskriminací v zaměstnání, rasismem v oblasti životního prostředí, zdravotní péčí, sexuálním násilím a vykořisťováním ve svých komunitách a v solidaritě s Třetím světem. Chicanas pracovaly na „osvobození celého svého lidu“; ne proto, aby utlačovaly muže, ale aby byly rovnocennými partnerkami v hnutí. Xicanisma, kterou v roce 1994 vytvořila Ana Castillo, vyzývala Chicana/os, aby „znovu vložili opuštěnou ženskost do našeho vědomí“, aby přijali své domorodé kořeny a podporovali domorodou suverenitu. Ve 20. letech 21. století byly rozšířeny dřívější tradice antiimperialismu v hnutí Chicano. Budování solidarity s nedokumentovanými přistěhovalci se stalo důležitější, přestože otázky právního postavení a ekonomické konkurenceschopnosti někdy udržovaly mezi skupinami odstup. Americké zahraniční intervence v zahraničí byly spojeny s domácími problémy týkajícími se práv nedokumentovaných přistěhovalců ve Spojených státech. Vědomí Chicano/a se stále více stávalo nadnárodním a transkulturním, překračovalo hranice a budovalo mosty s komunitami přes politické hranice. Identita byla obnovena na základě domorodého a dekolonizačního vědomí, kulturního vyjádření, odporu vůči gentrifikaci, obrany přistěhovalců a práv žen a queerů. V roce 2010 se také objevila identita Xicanx, založená na chicanské feministické intervenci Xicanisma.