Správní členění Japonska
Národní
Národní vláda
Prefekturní
47 prefektur (včetně 6 podprefektur)
Městská
1718 obcí (792 měst, 743 městeček, 183 vesnic)
23 zvláštních městských částí v Tokiu
20 nejlidnatějších měst mimo Tokijskou metropolitní oblast jsou označována jako "určená města" a jsou rozdělena do městských částí.
Správní členění prefektur
Podprefektury: Šest prefektur (Hokkaidó, Aomori, Iwate, Mijagi, Fukušima a Okinawa) je dále rozděleno do podprefektur.
Okresy: Prefektury jsou rozděleny do okresů, které nemají vlastní samosprávu.
Správní členění měst
Městské části: Určená města a zvláštní městské části Tokia jsou rozdělena do městských částí.
Samostatné obce
Vesnice: Nejmenší správní jednotky, které mají vlastní samosprávu.
Městečka: Správní jednotky větší než vesnice, ale menší než města.
Města: Správní jednotky s nejvyšší úrovní samosprávy.
Zvláštní správní jednotky
Tokio: Hlavní město Japonska, které je rozděleno do 23 zvláštních městských částí.
Lokální autonomie
Správní členění Japonska je definováno zákonem o místní autonomii z roku 1947.
Tento zákon zaručuje místním samosprávám značnou míru autonomie, včetně pravomoci vybírat daně, poskytovat služby a přijímat vlastní zákony.
Správní členění Japonska
Prefekturní úroveň
Prefektury
Subprefekturní úroveň
Subprefektury
Obecní úroveň
Určená města
Hlavní města
Zvláštní města
Města
Zvláštní obvody (Tokio)
Městyse
Vesnice
Subobecní úroveň
Obvody
Město (shi) je místní správní jednotka v Japonsku. Města jsou na stejné úrovni jako městyse (machi) a vesnice (mura), s tím rozdílem, že nejsou součástí okresů (gun). Stejně jako ostatní současné správní jednotky jsou definovány zákonem o místní autonomii z roku 1947.
Snĕmovna reprezentantů (衆議院, Šúgiin) je dolní komorou japonského parlamentu (国会, Kokkai). Horní komorou je Snĕmovna poradců (参議院, Sangiin). Složení sněmovny stanovují články 41 a 42 japonské ústavy. Snĕmovna reprezentantů má 465 členů, kteří jsou voleni na čtyřleté období. Z nich je 176 členů voleno z 11 vícemandátových obvodů poměrným zastoupením a 289 z jednomandátových obvodů. Celkový volební systém používaný pro volby do Snĕmovny reprezentantů je paralelní systém, forma semiproporcionálního zastoupení. V rámci paralelního systému se při přidělování křesel na základě kandidátních listin nezohledňuje výsledek v jednomandátových obvodech. Celkové rozdělení křesel ve Snĕmovně reprezentantů proto není proporcionální, což zvýhodňuje větší strany. Naproti tomu v orgánech, jako je německý Bundestag nebo novozélandský parlament, je volba jednomandátových členů a členů kandidátních listin propojena, takže celkový výsledek plně nebo částečně respektuje poměrné zastoupení. Snĕmovna reprezentantů je mocnější z obou komor a může dvoutřetinovou většinou přehlasovat veta na návrhy zákonů uložená Sněmovnou poradců. Poslední volby do Snĕmovny reprezentantů se konaly 31. října 2021, ve kterých Liberálně demokratická strana získala většinovou vládu se 261 křesly. Spolu se svým koaličním partnerem, stranou Komeito, která získala 32 křesel, má vládní koalice celkem 293 křesel.
Kentucké Zákonodárné Shromáždění 2024 Typ: Dvoukomorový Sněmovna Senátu Sněmovna Reprezentantů Omezení mandátu: Žádné Historie: Založeno 26. května 1845 Vedení: Sněmovna Senátu Prezident Senátu: Robert Stivers (R) od 4. ledna 2013 Lídr Většiny Senátu: Damon Thayer (R) od 4. ledna 2013 Sněmovna Reprezentantů Mluvčí Sněmovny: David Osborne (R) od 5. listopadu 2017 Lídr Většiny Sněmovny: Steven Rudy (R) od 5. ledna 2021 Struktura: Počet křesel: 138 hlasujících členů 38 senátorů 100 reprezentantů Politické skupiny Senátu: Republikáni (31) Demokraté (7) Politické skupiny Sněmovny: Republikáni (78) Demokraté (20) Neobsazeno (2) Délka mandátu: Senát: 4 roční Sněmovna Reprezentantů: 2 roční Plat: 188,22 dolarů za den + diety (zvoleni před 1. lednem 2023) 203,28 dolarů za den + diety (zvoleni po 1. lednu 2023) Volby: Poslední volby Senátu: 8. listopadu 2022 (19 křesel) Poslední volby Sněmovny: 8. listopadu 2022 Další volby Senátu: 5. listopadu 2024 (19 křesel) Další volby Sněmovny: 5. listopadu 2024 Legislativní kontrola: Motto: Spojeni stojíme, rozděleni padáme Místo schůzek: Kentucky State Capitol, Frankfort Webová Stránka: https://legislature.ky.gov/Pages/index.aspx Kentucké Zákonodárné Shromáždění, také nazývané Kentucké Zákonodárce, je státním orgánem amerického státu Kentucky. Skládá se z Kentucké Senátu a Kentucké Sněmovny Reprezentantů. Zákonodárné shromáždění se schází jednou ročně v budově státního Kapitolu ve Frankfurtu v Kentucky, poprvé se schází první úterý po prvním pondělí v lednu. V sudých letech nemůžou zasedání trvat déle než 60 legislativních dnů a nesmí trvat déle než do 15. dubna. V lichých letech nemůžou zasedání trvat déle než 30 legislativních dnů a nesmí trvat déle než do 30. března. Guvernér Kentucky může kdykoli svolat mimořádné zasedání na libovolně dlouhou dobu.
Carl Van Vechten (17. června 1880 – 21. prosince 1964) byl americký spisovatel, fotograf a hudební kritik. Život a kariéra Van Vechten se narodil v Cedar Rapids v Iowě. Studoval na University of Chicago a na Harvard University. Po ukončení studia se přestěhoval do New Yorku, kde pracoval jako hudební kritik pro časopis "The New York Times". V roce 1915 vydal svůj první román "Peter Whiffle: His Life and Works". Van Vechten byl plodným spisovatelem a vydal řadu románů, povídek a esejů. Jeho dílo bylo často kontroverzní a zkoumalo témata jako homosexualita, rasismus a sexuální úchylky. Kromě psaní byl Van Vechten také vášnivým fotografem. Pořídil portréty mnoha známých osobností té doby, včetně Gertrude Steinové, Langstona Hughese a Harlema Renaissančního básníka Countee Cullena. Osobní život Van Vechten byl otevřeně homosexuální. V roce 1932 se oženil s Fania Marinoff, ruskou tanečnicí. Manželství bylo platonické a sloužilo k tomu, aby Marinoff mohla získat americké občanství. Odkaz Van Vechten je považován za významnou osobnost americké literatury a fotografie 20. století. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a nadále inspiruje nové generace umělců.
Řeka Amazonka Amazonka je druhá nejdelší řeka na světě a největší na světě podle objemu vody. Je to také největší odvodňovací systém na světě, pokrývající plochu přibližně 7 milionů km². Průběh toku Amazonka pramení v peruánských Andách a teče na východ přes Kolumbii a Brazílii. Vlévá se do Atlantského oceánu u města Belém. Celková délka toku je přibližně 6 400 km. Povodí Povodí Amazonky je největší na světě a pokrývá přibližně 40 % Jižní Ameriky. Zahrnuje části Peru, Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru, Bolívie a Brazílie. Vodní režim Amazonka má bohatý vodní režim s výrazným rozdílem mezi obdobím dešťů a obdobím sucha. V období dešťů (od prosince do května) se hladina řeky zvedne o několik metrů a zaplaví okolní oblasti. V období sucha (od června do listopadu) hladina řeky klesá a některé přítoky vysychají. Ekosystém Amazonka je domovem jednoho z nejrozmanitějších ekosystémů na světě. Je domovem více než 10 000 druhů ryb, 3 000 druhů ptáků, 378 druhů plazů a 427 druhů savců. Hospodářský význam Amazonka je důležitým hospodářským zdrojem pro mnoho zemí v Jižní Americe. Je využívána k dopravě, rybolovu a těžbě dřeva. Ohrožení Amazonka čelí řadě hrozeb, včetně odlesňování, znečištění a klimatické změny. Odlesňování vede ke ztrátě stanovišť pro mnoho druhů a může také ovlivnit vodní režim řeky. Znečištění z průmyslových a zemědělských zdrojů ohrožuje kvalitu vody v řece. Klimatická změna může vést k častějším a intenzivnějším obdobím sucha a povodní, což může mít dopad na ekosystém a lidské komunity v povodí Amazonky.
Endonymum a exonymum Endonymum je název, který používají obyvatelé určité oblasti nebo skupiny lidí pro sebe sama nebo pro místo, kde žijí. Exonymum je název, který používají lidé zvenčí pro označení určité oblasti nebo skupiny lidí. Endonyma a exonyma se často liší, protože odrážejí různé perspektivy a zkušenosti různých skupin lidí. Například obyvatelé České republiky si sami říkají Češi, zatímco lidé z jiných zemí je nazývají Čechy. Endonyma a exonyma mohou být také používána k vyjádření různých postojů a hodnot. Například exonymum „Indiáni“ bylo historicky používáno k označení domorodých obyvatel Ameriky, ale mnoho domorodých Američanů považuje tento termín za urážlivý a dává přednost endonymům jako „domorodí Američané“ nebo „První národy“. Studium endonym a exonym se nazývá toponymie. Toponymie může být užitečná pro pochopení historie a kultury určité oblasti nebo skupiny lidí.
Formální sémantika (přirozený jazyk)
Formální sémantika je subdisciplínou lingvistiky, která se zabývá studiem významu jazykových výrazů. Formální sémantika používá formální jazyky k reprezentaci významu jazykových výrazů a k vytváření teorií o tom, jak význam vzniká v přirozeném jazyce.
Formální sémantika se liší od neformální sémantiky v tom, že používá formální jazyky k reprezentaci významu. Formální jazyky jsou jazyky, které mají přesně definovanou gramatiku a sémantiku. To umožňuje formálním sémantikům vytvářet přesné a jednoznačné reprezentace významu jazykových výrazů.
Formální sémantika se také liší od neformální sémantiky v tom, že se zaměřuje na význam jazykových výrazů, nikoli na význam jazykových projevů. Význam jazykového výrazu je jeho význam bez ohledu na kontext, ve kterém je použit. Význam jazykového projevu je jeho význam v daném kontextu.
Formální sémantika má řadu aplikací v lingvistice, filozofii a počítačových vědách. V lingvistice se formální sémantika používá k výzkumu významu jazykových výrazů, k vývoji teorií o tom, jak význam vzniká v přirozeném jazyce a k vývoji nástrojů pro automatické zpracování přirozeného jazyka. Ve filozofii se formální sémantika používá k výzkumu povahy významu a k vývoji teorií o vztahu mezi jazykem a myslí. V počítačových vědách se formální sémantika používá k vývoji metod pro automatické zpracování přirozeného jazyka a k vývoji metod pro reprezentaci a zpracování znalostí.
Základními pojmy formální sémantiky jsou:
Význam: Význam jazykového výrazu je jeho význam bez ohledu na kontext, ve kterém je použit.
Reference: Reference jazykového výrazu je objekt, na který se vztahuje.
Denotace: Denotace jazykového výrazu je množina objektů, na které se vztahuje.
Kontext: Kontext jazykového výrazu je soubor informací, které jsou relevantní pro jeho interpretaci.
Interpretace: Interpretace jazykového výrazu je jeho význam v daném kontextu.
Formální sémantika je komplexní a technický obor, ale je také mocným nástrojem pro studium významu jazykových výrazů. Formální sémantika poskytuje přesné a jednoznačné reprezentace významu jazykových výrazů a umožňuje formálním sémantikům vytvářet teorie o tom, jak význam vzniká v přirozeném jazyce.
Formální sémantika (přirozený jazyk)
Formální sémantika je obor lingvistiky, který se zabývá významem přirozeného jazyka. Používá formální nástroje, jako je logika a teorie množin, k reprezentaci a analýze významu jazykových výrazů.
Základní pojmy
Význam: To, co jazykový výraz vyjadřuje nebo na co odkazuje.
Reference: Vztah mezi jazykovým výrazem a entitou ve světě, na kterou odkazuje.
Interpretace: Přiřazení významů jazykovým výrazům v daném kontextu.
Model: Abstraktní reprezentace světa, která umožňuje interpretovat jazykové výrazy.
Sémantická hodnota: Hodnota, která je přiřazena jazykovému výrazu v dané interpretaci.
Hlavní přístupy
Existují různé přístupy k formální sémantice, včetně:
Modelově teoretický přístup: Založený na myšlence, že význam jazykového výrazu je určen jeho vztahem ke světu.
Diskursní přístup: Založený na myšlence, že význam jazykového výrazu je určen jeho použitím v kontextu diskurzu.
Lexikální přístup: Založený na myšlence, že význam jazykového výrazu je určen jeho lexikálními vlastnostmi.
Aplikace
Formální sémantika má širokou škálu aplikací, včetně:
Počítačová lingvistika: Pochopení a generování přirozeného jazyka v počítačových systémech.
Logika: Poskytování formálního základu pro logické uvažování a argumentaci.
Filosofie jazyka: Zkoumání povahy významu a vztahu mezi jazykem a světem.
Kognitivní věda: Modelování mentálních procesů, které jsou zapojeny do porozumění a produkce jazyka.
Významní představitelé
Někteří významní představitelé formální sémantiky jsou:
Alfred Tarski
Richard Montague
David Kaplan
Saul Kripke
Ray Jackendoff
Univerzální gramatika
Univerzální gramatika (UG) je soubor vrozených jazykových principů, které jsou podle některých lingvistů základem všech lidských jazyků. Tyto principy jsou údajně vrozené všem lidem a umožňují jim osvojit si jakýkoli jazyk.
Koncept UG poprvé navrhl Noam brisaChomsky v 60. letech 20. století. Podle Chomského je UG sada pravidel, která jsou základem všech lidských jazyků. Tato pravidla jsou údajně vrozená a neměnná a platí pro všechny jazyky bez ohledu na jejich strukturu nebo slovní zásobu.
UG se skládá z několika základních principů, včetně:
Rekurze: Schopnost jazyka generovat nekonečný počet vět z konečné množiny pravidel.
Hierarchie frází: Věty jsou strukturovány hierarchicky, s větami vloženými do vět.
Přeměna: Věty lze transformovat z jedné formy do druhé, aniž by došlo ke změně jejich významu.
Universálie: Existují určité gramatické struktury, které jsou společné všem lidským jazykům.
Teorie UG byla předmětem velké debaty mezi lingvisty. Někteří lingvisté věří, že UG existuje a že poskytuje základ pro všechny lidské jazyky. Jiní se domnívají, že UG neexistuje a že gramatické struktury se mezi jazyky liší.
Debata o UG je komplexní a stále probíhá. Existuje však řada důkazů, které podporují myšlenku, že UG existuje. Například, děti se mohou naučit jakýkoli jazyk, kterému jsou vystaveny, a to i když se tento jazyk velmi liší od jejich mateřského jazyka. To naznačuje, že se děti rodí s určitými vrozenými znalostmi o jazyce, které jim umožňují se učit nové jazyky.
Koncept UG je důležitý, protože poskytuje vhled do toho, jak se jazyk osvojuje. Pokud UG existuje, pak to znamená, že se děti nerodí s prázdnou břidlicí, ale spíš se rodí s určitými vrozenými znalostmi o jazyce. Tyto znalosti jim umožňují se učit nové jazyky a rozumět jim.