Koníček Koníček je pravidelná činnost vykonávaná pro potěšení, obvykle ve volném čase. Koníčky zahrnují sbírání tematických předmětů a objektů, zapojení do kreativních a uměleckých aktivit, hraní sportů nebo jiné zábavy. Účast na koníčcích podporuje získávání podstatných dovedností a znalostí v dané oblasti. Seznam koníčků se mění s novými zájmy a rozvíjejícími se módami, což z něj činí rozmanitý a dlouhý seznam. Koníčky mají tendenci následovat trendy ve společnosti. Například sbírání známek bylo populární v devatenáctém a dvacátém století, protože poštovní systémy byly hlavním prostředkem komunikace; od roku 2023 se staly populárnější videohry díky technologickému pokroku. Pokročilá výroba a technologie devatenáctého století poskytly pracovníkům více volného času pro věnování se koníčkům. Z tohoto důvodu se úsilí lidí investujících do koníčků s časem zvýšilo. Koníčkáři mohou být identifikováni ve třech podkategoriích: příležitostná zábava, která je vnitřně odměňující, krátkodobá, příjemná činnost vyžadující malou nebo žádnou přípravu, vážná zábava, což je systematické sledování amatéra, koníčkáře nebo dobrovolníka, které je podstatné, odměňující a vede k pocitu naplnění, a nakonec zábava založená na projektu, což je krátkodobý, často jednorázový projekt, který je odměňující.
Maloobchod je prodej zboží a služeb spotřebitelům, na rozdíl od velkoobchodu, který je prodejem obchodním nebo institucionálním zákazníkům. Maloobchodník nakupuje zboží ve velkém množství od výrobců, přímo nebo prostřednictvím velkoobchodníka, a poté prodává v menším množství spotřebitelům za účelem zisku. Maloobchodníci jsou poslední článek v dodavatelském řetězci od výrobců ke spotřebitelům. Maloobchodní trhy a obchody mají velmi starobylou historii, sahající až do starověku. Někteří z prvních maloobchodníků byli potulní podomní obchodníci. V průběhu staletí se maloobchodní prodejny proměnily z mála víc než „hrubých stánků“ na sofistikovaná nákupní centra moderní doby. V digitálním věku se stále více maloobchodníků snaží oslovit širší trhy prodejem prostřednictvím více kanálů, včetně prodeje kamenných prodejen a online prodeje. Digitální technologie také ovlivňují způsob, jakým spotřebitelé platí za zboží a služby. Mezi podpůrné služby maloobchodu může patřit také poskytování úvěru, doručovací služby, poradenské služby, služby stylistů a řada dalších podpůrných služeb. Maloobchodní pracovníci jsou zaměstnanci takových obchodů. Většina moderních maloobchodníků obvykle činí řadu strategických rozhodnutí, včetně typu obchodu, trhu, kterému má být poskytováno zboží, optimálního sortimentu produktů, zákaznického servisu, podpůrných služeb a celkového tržního postavení obchodu. Jakmile je strategický maloobchodní plán zaveden, maloobchodníci vymyslí maloobchodní mix, který zahrnuje produkt, cenu, místo, propagaci, personál a prezentaci.
Fotomobil Fotomobil je mobilní telefon, který dokáže pořizovat fotografie a často i nahrávat videa pomocí jednoho nebo více vestavěných digitálních fotoaparátů. Výsledný snímek lze také pohodlně a bezdrátově odeslat. První komerční telefon s barevným fotoaparátem byl Kyocera Visual Phone VP-210, který byl uveden na trh v Japonsku v květnu 1999. [1] Většina fotomobilů je menší a jednodušší než samostatné digitální fotoaparáty. V éře smartphonů způsobilo neustálé zvyšování prodejů fotomobilů vrchol prodejů kompaktních fotoaparátů kolem roku 2010 a následný pokles. [2] Současné zdokonalování technologie fotoaparátů smartphonů a jejich dalších multifunkčních výhod vedlo k tomu, že postupně nahrazují kompaktní fotoaparáty. [3] Většina moderních smartphonů má pouze možnost výběru v nabídce pro spuštění aplikace fotoaparátu a tlačítko na obrazovce pro aktivaci závěrky. [4] Některé mají také samostatné tlačítko fotoaparátu pro rychlost a pohodlí. Některé, jako například Samsung i8000 Omnia II z roku 2009, mají dvoustupňové tlačítko závěrky jako u samostatných digitálních fotoaparátů. [5] Některé fotomobily jsou navrženy tak, aby svým vzhledem a do určité míry i funkcemi a kvalitou obrazu připomínaly samostatné digitální kompaktní fotoaparáty a jsou označovány jak jako mobilní telefony, tak i fotoaparáty – příkladem je Samsung Galaxy S4 Zoom z roku 2013. Hlavními výhodami fotomobilů jsou náklady a kompaktnost; pro uživatele, který s sebou nosí mobilní telefon, je příplatek skutečně zanedbatelný. Smartphony, které jsou fotomobily, mohou spouštět mobilní aplikace, aby přidaly funkce, jako je geotagging a skládání snímků. Moderní smartphony navíc mohou používat své dotykové obrazovky k nasměrování fotoaparátu za účelem zaostření na konkrétní objekt v zorném poli, což i nezkušenému uživateli poskytuje míru kontroly nad zaostřením, kterou překonávají pouze zkušení fotografové používající manuální ostření. Dotyková obrazovka však jako univerzální ovládací prvek postrádá hbitost vyhrazených tlačítek a ovladače(ů) samostatného fotoaparátu. Od poloviny roku 2010 jsou některé pokročilé fotomobily vybaveny optickou stabilizací obrazu (OIS), většími snímači, světlými objektivy, videem 4K a dokonce i optickým zoomem, pro který některé používají fyzický objektiv se zoomem. Běžné jsou také víceobjektivové a vícesnímkové noční režimy. [6] Od konce roku 2010 mají špičkové smartphony obvykle více objektivů s různými funkcemi, aby se lépe využilo omezeného fyzického prostoru zařízení. Mezi běžné funkce objektivů patří ultraširoký snímač, teleobjektiv, makro snímač a snímač hloubky ostrosti. Některé fotoaparáty v telefonech mají štítek, který zdůrazňuje výrobce objektivu, počet megapixelů nebo funkce, jako je automatické ostření nebo schopnost zoomu, včetně Samsung Omnia II (2009) a Galaxy S II (2011) a S20 (2020), Sony Xperia Z1 (2013) a některé nástupce, Nokia Lumia 1020 (2013).
Automatické zaostřování
Definice
Automatické zaostřování (AF) je optický systém, který pomocí senzoru, řídicího systému a motoru zaostřuje na automaticky nebo ručně vybraný bod nebo oblast. Elektronický dálkoměr má místo motoru displej; nastavení optického systému se musí provádět ručně až do indikace.
Typy automatického zaostřování
Metody automatického zaostřování se rozlišují na aktivní, pasivní nebo hybridní typy.
Aktivní AF
Využívá emitované světlo (např. infračervené paprsky) k určení vzdálenosti k objektu.
Funguje i ve tmě nebo při slabém osvětlení.
Může být méně přesný při fotografování lesklých nebo zrcadlových povrchů.
Pasivní AF
Využívá světlo odražené od objektu.
Funguje pouze při dostatečném osvětlení.
Je obecně přesnější než aktivní AF.
Hybridní AF
Kombinuje aktivní a pasivní AF pro lepší výkon v různých světelných podmínkách.
Senzory automatického zaostřování
Autofokusační systémy se spoléhají na jeden nebo více senzorů k určení správného zaostření.
Jednosenzorový AF: Používá jediný senzor pro zaostření.
Vícesenzorový AF: Používá pole senzorů pro zaostření, což umožňuje větší flexibilitu a přesnost.
Zaostřovací body
Zaostřovací body jsou body nebo oblasti, na které se systém automatického zaostřování zaměřuje.
Středový zaostřovací bod: Obvykle je nejcitlivější a nejpřesnější zaostřovací bod.
Boční zaostřovací body: Jsou užitečné pro zaostření na objekty mimo střed snímku.
Způsoby výběru zaostřovacích bodů
Ruční výběr: Uživatel manuálně vybírá zaostřovací bod.
Automatický výběr: Fotoaparát automaticky vybírá zaostřovací bod na základě algoritmů, které se snaží určit polohu objektu.
Sledování zaostření
Některé fotoaparáty s automatickým zaostřováním dokáží detekovat, zda se objekt pohybuje směrem k fotoaparátu nebo od něj, včetně rychlosti a zrychlení, a udržovat zaostření – funkce používaná hlavně při sportovní a jiné akční fotografii.
Canon: AI servo
Nikon: Nepřetržité zaostřování
Elektronický dálkoměr
Varianta automatického zaostřování, ve které jsou data o zaostření poskytována uživateli, ale nastavení optického systému se stále provádí ručně.
Rychlost automatického zaostřování
Rychlost systému automatického zaostřování silně závisí na nejširší cloně, kterou objektiv nabízí při aktuální ohniskové vzdálenosti.
Optimální clony: f/2 až f/2,8
Rychlejší objektivy: f/1,4 nebo f/1,8 mají obvykle velmi nízkou hloubku ostrosti, což znamená, že dosažení správného zaostření trvá déle, navzdory zvýšenému množství světla.
Pomalejší objektivy: f/5,6 nebo f/8 mohou být obtížnější pro automatické zaostřování, zejména v podmínkách slabého osvětlení.
Packshot Packshot (také pack shot) je statický nebo pohyblivý snímek produktu, který obvykle zahrnuje jeho obal a označení. Používá se k zobrazení pověsti produktu v reklamě v televizi nebo jiných médiích. Jeho cílem je vyvolat rozpoznání produktu v obchodě na regálu. Termín packshot se také vztahuje na umístění produktu ve filmu nebo televizní show. Packshoty často dominují televizním reklamám a zabírají dvě až pět sekund z třicetisekundové reklamy. Padělané nebo uniklé packshoty nevydaných produktů vedly k polemikám nebo zvýšenému zájmu o produkt. Packshoty mohou být jednoduchou fotografií produktu na bílém pozadí nebo mohou zahrnovat použití propracovaných rekvizit. Produkty prodávané jako digitální stahování, jako je software, mají někdy digitálně generované packshoty, když neexistuje žádný fyzický produkt nebo obal. Packshoty mohou být produkovány fotografy nebo stroji.
Harper's Bazaar Harper's Bazaar je americký měsíčník zaměřený na ženskou módu. Poprvé byl vydán v New Yorku 2. listopadu 1867 jako týdeník Harper's Bazar. Harper's Bazaar vydává společnost Hearst a považuje se za módní zdroj pro "ženy, které jako první nakupují to nejlepší, od ležérního po haute couture". Od svého vzniku v roce 1867 jako prvního amerického módního časopisu se na jeho stránkách objevily osobnosti jako zakládající editorka, autorka a překladatelka Mary Louise Boothová a řada dalších módních redaktorů, fotografů, ilustrátorů a spisovatelů. Harper's Bazaar cílí na ženy ve věku od dvacátých do šedesáti let. Jeho cílem je ovlivnit čtenářky, aby utratily peníze za to, co vidí v módních časopisech, a cítily se a vypadaly co nejlépe. Harper's Bazaar pořádá každoroční párty Icons Party, na které se vaše oblíbené celebrity předvádějí v tom nejlepším. Tato akce se stala stálicí ve světě módy. Sídlo společnosti Harper's Bazaar se nachází v Hearst Tower na adrese 300 West 57th Street nebo 959 Eighth Avenue, poblíž Columbus Circle v Midtownu na Manhattanu v New Yorku. Současnou šéfredaktorkou amerického vydání je Samira Nasrová.
Forenzní fotografie Forenzní fotografie se zabývá vizuální dokumentací různých aspektů, které lze nalézt na místě činu. Může zahrnovat dokumentaci místa činu nebo fyzických důkazů, které byly nalezeny na místě činu nebo již zpracovány v laboratoři. [1] Forenzní fotografie se liší od jiných druhů fotografie, protože fotografové místa činu obvykle mají velmi specifický účel pro zachycení každého snímku. [2] V důsledku toho může kvalita forenzní dokumentace ovlivnit výsledek vyšetřování, protože při absenci dobré dokumentace mohou vyšetřovatelé zjistit, že je nemožné určit, co se stalo nebo nestalo. [3] Místa činu mohou být hlavními zdroji fyzických důkazů, které se používají ke spojení podezřelých se scénami, obětí se scénami a podezřelých s oběťmi. Locardův princip výměny je hlavním konceptem, který pomáhá určit tyto vztahy důkazů. [3] Je to základní zásada, proč by měla být místa činu vyšetřována. Vše, co se najde na místě činu, může být použito jako fyzický důkaz, pokud je relevantní k případu, proto je dokumentace místa činu a fyzických důkazů v jejich skutečné podobě klíčová pro interpretaci vyšetřování. Vědomí, že na místě činu lze nalézt klíčové informace pro vyšetřování, je forenzní fotografie formou dokumentace [1], která je nezbytná pro zachování kvality nalezených fyzických důkazů. Takové fyzické důkazy, které mají být zdokumentovány, zahrnují ty, které byly nalezeny na místě činu, v laboratoři nebo pro identifikaci podezřelých. [1] Veškerá forenzní fotografie musí na místě činu zohlednit tři prvky: subjekt, měřítko a referenční objekt. Celkové forenzní fotografie musí být také zobrazeny jako neutrální a přesné znázornění. [4]
Termografická kamera (také nazývaná infračervená kamera nebo termokamera) je zařízení, které vytváří obraz pomocí infračerveného (IR) záření, podobně jako běžná kamera, která vytváří obraz pomocí viditelného světla.
Místo rozsahu 400–700 nanometrů (nm) viditelného světla jsou infračervené kamery citlivé na vlnové délky od přibližně 1 000 nm (1 mikrometr nebo μm) do přibližně 14 000 nm (14 μm). Proces zachycení a analýzy dat, která poskytují, se nazývá termografie.
Termografické kamery fungují na principu detekce tepelného záření vyzařovaného objekty. Všechny objekty s teplotou nad absolutní nulou (-273,15 °C) vyzařují tepelné záření. Čím vyšší je teplota objektu, tím více tepelného záření vyzařuje.
Termografické kamery zachycují toto tepelné záření a převádějí jej na elektrický signál. Tento signál je pak zpracován a zobrazen jako obraz na monitoru. Teplejší oblasti se na obrazu zobrazí jako světlejší a chladnější oblasti jako tmavší.
Termografické kamery mají širokou škálu využití v různých oblastech, včetně:
Průmyslová inspekce: Termografické kamery se používají k detekci vad a poruch v průmyslových zařízeních, jako jsou elektrické rozvody, stroje a potrubí.
Údržba budov: Termografické kamery se používají k identifikaci úniků vzduchu, tepelných mostů a dalších problémů souvisejících s energií v budovách.
Lékařská diagnostika: Termografické kamery se používají k detekci zánětů, nádorů a dalších zdravotních stavů.
Bezpečnostní a vojenské aplikace: Termografické kamery se používají k detekci lidí a objektů v temnotě, kouři a mlze.
Výzkum a vývoj: Termografické kamery se používají k studiu tepelných vzorců a procesů v různých vědeckých a technických oblastech.
Termografické kamery se staly cenným nástrojem v mnoha oblastech. Poskytují jedinečný způsob, jak vizualizovat tepelné záření a identifikovat problémy, které by jinak mohly zůstat skryté.
Zátiší ve fotografii Zátiší je fotografický žánr, který zobrazuje neživé předměty, obvykle malou skupinu objektů. Podobně jako malířství zátiší využívá fotografii k zachycení tohoto uměleckého stylu. Příklady zátiší jsou fotografie na stole, produktová fotografie, fotografie jídla, fotografie nalezených předmětů atd. Tento žánr dává fotografovi větší volnost v uspořádání prvků kompozice ve srovnání s jinými fotografickými žánry, jako je krajinná nebo portrétní fotografie. Důležitými aspekty kompozice zátiší jsou osvětlení a rámování. Předměty zátiší mohou být umělé objekty jako hrnce, vázy, spotřební zboží, řemeslné výrobky atd. nebo přírodní objekty jako rostliny, ovoce, zelenina, jídlo, kameny, mušle atd. Fotografie zátiší se obvykle pořizují ani příliš zblízka, ani příliš daleko, ale v čelním úhlu. Umění zátiší spočívá často spíše ve výběru aranžovaných předmětů a osvětlení než ve fotografické technice. Muzeum J. Paula Gettyho v Los Angeles uspořádalo v roce 2010 výstavu "In Focus: Still Life". Výstava zahrnovala díla fotografů zátiší, jako jsou Paul Outerbridge, Paul Strand, André Kertész, Albert Renger-Patzsch, Josef Sudek, Jan Groover, Sharon Core a Martin Parr.
Vysoký dynamický rozsah (HDR)
Vysoký dynamický rozsah (HDR), známý také jako široký dynamický rozsah, rozšířený dynamický rozsah nebo zvětšený dynamický rozsah, je dynamický rozsah, který je vyšší než obvykle.
Pojem se často používá při diskusi o dynamickém rozsahu různých signálů, jako jsou obrázky, videa, zvuk nebo rádio. Může se vztahovat na způsoby záznamu, zpracování a reprodukce takových signálů, včetně analogových a digitalizovaných signálů. [1]
Tento pojem je také názvem některých technologií nebo technik, které umožňují dosáhnout obrazů, videí nebo zvuku s vysokým dynamickým rozsahem.
Výhody HDR
HDR má oproti standardnímu dynamickému rozsahu (SDR) řadu výhod:
Zvýšený kontrast: HDR umožňuje zachytit a zobrazit širší rozsah světlých a tmavých oblastí, což vede k obrazům s větším kontrastem a hloubkou.
Věrnější barvy: HDR dokáže zachytit a zobrazit širší škálu barev, což vede k živějším a realističtějším obrázkům.
Snížené zkreslení: HDR může snížit zkreslení obrazu způsobené přepaly (přeexponované oblasti) nebo podexpozicemi (podexponované oblasti).
Vylepšená viditelnost detailů: HDR umožňuje vidět více detailů v jasných a tmavých oblastech obrázků.
Aplikace HDR
HDR se používá v řadě aplikací, včetně:
Fotografie: HDR fotografie umožňuje zachytit obrazy se širokým dynamickým rozsahem, což je užitečné zejména při fotografování scén s velkými rozdíly v osvětlení.
Video: HDR video poskytuje živější a realističtější zážitek ze sledování s vyšším kontrastem, širší škálou barev a sníženým zkreslením.
Zpracování obrazu: HDR zpracování obrazu umožňuje vylepšit dynamický rozsah existujících obrázků a videí.
Lékařské zobrazování: HDR zobrazování se používá v lékařských aplikacích, jako je radiologie a patologie, k poskytnutí jasnějších a přesnějších obrazů.
Technologie HDR
Existuje několik různých technologií, které se používají k dosažení HDR:
Snímání více snímků: Tato technika zahrnuje pořízení několika snímků stejné scény s různými expozicemi a jejich sloučení do jednoho obrazu s vysokým dynamickým rozsahem.
Tónové mapování: Tato technika zahrnuje mapování širokého dynamického rozsahu obrazu na menší dynamický rozsah, který lze zobrazit na standardních displejích.
Kompatibilní displeje: K zobrazení obsahu HDR jsou zapotřebí displeje, které jsou kompatibilní s HDR a podporují široký dynamický rozsah.
Budoucnost HDR
HDR je stále se vyvíjející technologie s potenciálem výrazně zlepšit kvalitu obrazu a videa. Očekává se, že v nadcházejících letech bude HDR hrát stále větší roli v oblasti zobrazování a zpracování obrazu.