Jednotný stát je suverénní stát řízený jako jediný subjekt, ve kterém je ústřední vláda nejvyšší autoritou. Ústřední vláda může vytvářet nebo rušit administrativní členění (subnárodní jednotky). [1] Takové jednotky vykonávají pouze pravomoci, které se ústřední vláda rozhodne delegovat. Přestože může být politická moc delegována prostřednictvím devoluce na regionální nebo místní vlády na základě zákona, ústřední vláda může zrušit rozhodnutí delegovaných vlád, omezit jejich pravomoci nebo je rozšířit. Jednotné státy v jejich moderním pojetí vznikly ve Francii v důsledku stoleté války, národní cítění, které z války vzešlo, sjednotilo Francii. Stoletá válka urychlila proces transformace Francie z feudální monarchie na jednotný stát. Francouzi pak později rozšířili jednotné státy dobytím po celé Evropě během napoleonských válek a po nich a do světa prostřednictvím rozsáhlé francouzské koloniální říše. [2] Jednotné státy jsou v kontrastu s federacemi, známými také jako federální státy. Velká většina členských zemí OSN, 166 ze 193, má jednotný systém vlády. [3]
Charakteristika
Jednotné státy se vyznačují následujícími charakteristikami:
Jednotná suverenita: Ústřední vláda je jediným nositelem suverenity ve státě.
Centralizovaná moc: Ústřední vláda má veškerou moc a může delegovat pravomoci na nižší úrovně vlády, ale může je také kdykoli zrušit.
Nedostatek ústavní ochrany pro subnárodní jednotky: Subnárodní jednotky nemají ústavně zaručenou autonomii a ústřední vláda je může kdykoli změnit nebo zrušit.
Jednotný právní systém: V celém státě platí jednotný právní systém, který je vytvářen a vymáhán ústřední vládou.
Výhody a nevýhody
Výhody:
Efektivita: Jednotné státy mohou být efektivnější při provádění politik, protože neexistují překážky ze strany subnárodních vlád.
Jednota: Jednotné státy mohou být lépe schopny udržet národní jednotu a identitu.
Stabilita: Jednotné státy mohou být stabilnější, protože neexistuje riziko odtržení subnárodních jednotek.
Nevýhody:
Nedostatek místní autonomie: Subnárodní jednotky nemají žádnou skutečnou autonomii a mohou být podřízeny ústřední vládě.
Nedostatek místní odpovědnosti: Subnárodní jednotky nejsou odpovědné za vlastní politiku a mohou se stát závislými na ústřední vládě.
Možnost tyranie: Jednotné státy mohou být náchylnější k tyranii, protože ústřední vláda má veškerou moc.
Příklady
Příklady jednotných států zahrnují:
Francie
Spojené království
Japonsko
Čína
Rusko
Alternativy k jednotným státům
Alternativami k jednotným státům jsou:
Federace: Federace je stát složený z více subnárodních jednotek, které mají vlastní ústavy a vlády. Subnárodní jednotky mají určitý stupeň autonomie, ale ústřední vláda má konečnou pravomoc.
Konfederace: Konfederace je volné sdružení nezávislých států, které spolupracují v určitých oblastech, jako je obrana nebo obchod.
Protektorát: Protektorát je stát, který je pod ochranou jiného státu a má omezenou suverenitu.
Satelitní stát: Satelitní stát je stát, který je silně ovlivněn jiným státem a má omezenou nezávislost.
Sociální třída Sociální třída neboli společenská vrstva je seskupení lidí do souboru hierarchických společenských kategorií, přičemž nejběžnější jsou třídy vyšší, střední a nižší. Členství ve společenské třídě může například záviset na vzdělání, bohatství, zaměstnání, příjmu a příslušnosti k určité subkultuře nebo sociální síti. "Třída" je předmětem analýzy pro sociology, politology, antropology a sociální historiky. Tento termín má širokou škálu někdy protichůdných významů a neexistuje široký konsensus ohledně definice "třídy". Někteří lidé tvrdí, že kvůli sociální mobilitě neexistují hranice tříd. V běžné řeči je pojem "společenská třída" obvykle synonymem pro "socioekonomická třída", definovanou jako "lidé mající stejné sociální, ekonomické, kulturní, politické nebo vzdělanostní postavení", např. "dělnická třída"; "vznikající třída profesionálů". Akademici však rozlišují společenskou třídu od socioekonomického postavení a používají ji k označení relativně stabilního sociokulturního zázemí a druhou k označení aktuální sociální a ekonomické situace, která se v průběhu času následně více mění. Přesná měření toho, co určuje společenskou třídu ve společnosti, se v průběhu času měnila. Karl Marx se domníval, že "třída" je definována vztahem k výrobním prostředkům (jejich výrobními vztahy). Jeho chápání tříd v moderní kapitalistické společnosti je, že proletariát pracuje, ale nevlastní výrobní prostředky, a buržoazie, ti, kteří investují a žijí ze zisku generovaného provozem výrobních prostředků proletariátem, vůbec nepracují. To je v rozporu s názorem sociologa Maxe Webera, který tvrdil, že "třída" je určována ekonomickým postavením, na rozdíl od "společenského postavení" nebo "statusu", který je určován spíše společenskou prestiží než pouze výrobními vztahy. Termín "třída" je etymologicky odvozen z latinského classis, který byl používán sčítacími úředníky ke kategorizaci občanů podle bohatství za účelem stanovení povinností vojenské služby. V pozdním 18. století začal pojem "třída" nahrazovat klasifikace, jako jsou stavy, hodnosti a řády, jako primární prostředek organizace společnosti do hierarchických divizí. To odpovídalo obecnému poklesu významu přisuzovaného dědičným charakteristikám a nárůstu významu bohatství a příjmu jako ukazatelů postavení ve společenské hierarchii. Existence společenských tříd je považována za normální v mnoha společnostech, historických i moderních, v různé míře. Je důležité si uvědomit, že ne všechny systémy, které mají společenské třídy, jsou stejné, ale mohou se navzájem lišit podstatnými způsoby, které odrážejí příslušné kultury těchto společností, někdy mají dokonce společnou pouze tvorbu společenské třídy.
Wizard Entertainment Inc., dříve známá jako GoEnergy a Wizard World,[1] je producentem multižánrových fanouškovských akcí napříč Severní Amerikou. Společnost vznikla jako holdingová společnost pro zájmy Strata Malmase v energetickém průmyslu. Gareb Shamus založil předchozího nositele názvu Wizard Entertainment v roce 1991 jako Wizard Press, vydavatele jednoho měsíčníku (Wizard). Tato společnost se vyvinula do vydavatelské společnosti s více tituly a diverzifikovanými zájmy ve značkových produktech a souvisejících provozech akcí. Do roku 2011 společnost ukončila svou tiskovou divizi, aby se zaměřila výhradně na své konvenční podnikání. [2] Od té doby se rozšířila na pořádání třinácti každoročních akcí po celých Spojených státech. [3]
Historie
1991: Gareb Shamus zakládá Wizard Press, vydavatele měsíčníku Wizard.
1997: Wizard Press pořádá svou první fanouškovskou akci, Wizard World Chicago.
2001: Strato Malmas zakládá GoEnergy, energetickou společnost.
2003: GoEnergy získává Wizard Press a vytvoří Wizard Entertainment.
2007: Wizard Entertainment mění svůj název na Wizard World.
2011: Wizard World ukončuje svou tiskovou divizi.
2016: John Maatta se stává generálním ředitelem Wizard World.
2021: Wizard World mění svůj název zpět na Wizard Entertainment.
Konvence
Wizard Entertainment pořádá třináct každoročních konvencí po celých Spojených státech, včetně:
Wizard World Chicago
Wizard World New York
Wizard World Los Angeles
Wizard World Portland
Wizard World St. Louis
Wizard World Austin
Wizard World Columbus
Wizard World Nashville
Wizard World Philadelphia
Wizard World Minneapolis
Wizard World Kansas City
Wizard World Des Moines
Wizard World Sacramento
Tyto akce nabízejí širokou škálu aktivit, včetně setkání s celebritami, autogramiády, panely, cosplay soutěže a prodejní stánky.
Další podniky
Kromě svých konvencí Wizard Entertainment také provozuje:
Wizard World Media: Divize, která produkuje televizní a digitální obsah.
Wizard World Gaming: Divize, která pořádá herní akce a turnaje.
Wizard World Live: Divize, která pořádá živé akce, jako jsou koncerty a vystoupení.
Kontroverze
Wizard Entertainment se v průběhu let setkala s řadou kontroverzí, včetně:
Obvinění z nezaplacení: Několik umělců a prodejců obvinilo Wizard Entertainment z nezaplacení za jejich služby.
Špatné zacházení s hosty: Někteří hosté konvence Wizard World obvinili společnost ze špatného zachowania a nedostatku komunikace.
Nedostatek transparentnosti: Wizard Entertainment byla kritizována za nedostatek transparentnosti ohledně svých financí a provozních postupů.
Navzdory těmto kontroverzím Wizard Entertainment zůstává jedním z největších producentů fanouškovských akcí v Severní Americe. Společnost má širokou základnu fanoušků a její akce jsou obecně považovány za zábavné a dobře organizované.
Historie Dungeons & Dragons
Dungeons & Dragons (D&D) je fantasy stolní hra na hrdiny, která se poprvé objevila v roce 1974. Od té doby bylo vydáno několik různých edic D&D. Současný vydavatel D&D, Wizards of the Coast, vydává nové materiály pouze pro nejnovější edici hry. Mnoho fanoušků D&D však stále hraje starší verze hry a některé externí společnosti nadále vydávají materiály kompatibilní s těmito staršími edicemi.
Po vydání první edice D&D v roce 1974 byla hra v roce 1977 rozdělena do dvou větví: zjednodušený systém Dungeons & Dragons a složitější systém Advanced Dungeons & Dragons (AD&D). Standardní hra byla v polovině 80. let rozšířena na sérii pěti krabicových sad, než byla v roce 1991 sestavena a mírně revidována jako Dungeons & Dragons Rules Cyclopedia. Mezitím byla v roce 1989 vydána 2. edice AD&D. V roce 2000 byl ukončen rozkol na dvě větve, když byla nová verze označena jako 3. edice, ale byl vypuštěn předpona "Advanced", aby se jednoduše nazývala Dungeons & Dragons. 4. edice byla vydána v roce 2008. 5. edice byla vydána v roce 2014.
Různé edice D&D
1. edice (1974-1977)
První vydání D&D, které položilo základy pro všechny budoucí edice.
Zahrnovalo tři základní knihy: Players Handbook, Dungeon Masters Guide a Monster Manual.
Představovalo jednoduchý systém pravidel a zaměřovalo se na vyprávění příběhů a představivost.
AD&D 1. edice (1977-1989)
Rozšíření 1. edice D&D s komplexnějším systémem pravidel.
Zahrnovalo nové třídy postav, rasy a monstra.
Představovalo více zaměření na bojovou mechaniku a strategii.
2. edice AD&D (1989-2000)
Velká revize 1. edice AD&D, která zavedla nový systém pravidel.
Zahrnovalo nový systém dovedností, systém úrovně postavy a rozšířenou magii.
Představovalo větší důraz na herní mechaniky a charakterový vývoj.
3. edice D&D (2000-2008)
Nová verze hry, která ukončila rozdělení na dvě větve a vrátila se k názvu Dungeons & Dragons.
Představovala zcela nový systém pravidel, který byl jednodušší a přístupnější než předchozí edice.
Zahrnovalo nový systém tříd a ras, rozšířenou magii a vylepšenou podporu pro hráče a vypravěče.
4. edice D&D (2008-2014)
Zcela přepracovaná verze hry, která zavedla nový systém pravidel zaměřený na bojovou mechaniku.
Představovala nový systém dovedností, systém úrovně postavy a vylepšený systém boje.
Zahrnovala nový systém mocí a vylepšenou podporu pro hráče a vypravěče.
5. edice D&D (2014-současnost)
Současná edice D&D, která se zaměřuje na vyprávění příběhů a spolupráci mezi hráči a vypravěčem.
Představuje zjednodušený systém pravidel, který je přístupný jak nováčkům, tak zkušeným hráčům.
Zahrnuje nový systém tříd a ras, rozšířenou magii a vylepšenou podporu pro hráče a vypravěče.
Anglo-francouzské války byly sérií konfliktů mezi územím království Anglie, jeho nástupnického Spojeného království a královstvím Francie, které později nahradila republika. Jejich konflikty se táhly celým středověkem až do moderní doby. Mezi ně patří následující: 1109–1113 První anglo-francouzská válka byla vyvolána spory o území v Normandii. Anglický král Jindřich I. se pokusil dobýt Normandii, ale byl poražen francouzským králem Ludvíkem VI. 1116–1120 Druhá anglo-francouzská válka byla pokračováním první války. Jindřich I. se znovu pokusil dobýt Normandii, ale byl opět poražen Ludvíkem VI. 1173–1174 Třetí anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Jindřich II. odmítl vzdát hold francouzskému králi Ludvíku VII. za své francouzské državy. Jindřich II. byl poražen a musel uznat Ludvíka VII. za svého lenního pána. 1189 Čtvrtá anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Richard I. Lví srdce napadl francouzská území. Richard byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1193–1196 Pátá anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Jan Bezzemků odmítl vzdát hold francouzskému králi Filipovi II. Augustovi za své francouzské državy. Jan byl poražen a musel uznat Filipa II. Augusta za svého lenního pána. 1197–1199 Šestá anglo-francouzská válka vypukla poté, co francouzský král Filip II. August napadl anglická území. Filip II. August byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1199–1200 Sedmá anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Jan Bezzemků napadl francouzská území. Jan byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1202–1204 Osmá anglo-francouzská válka vypukla poté, co francouzský král Filip II. August napadl anglická území. Filip II. August byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1213–1214 Devátá anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Jan Bezzemků napadl francouzská území. Jan byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1215–1217 Desátá anglo-francouzská válka vypukla poté, co francouzský král Ludvík VIII. napadl anglická území. Ludvík VIII. byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1224 Jedenáctá anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Jindřich III. napadl francouzská území. Jindřich III. byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1230 Dvanáctá anglo-francouzská válka vypukla poté, co francouzský král Ludvík IX. napadl anglická území. Ludvík IX. byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1242–1243 Třináctá anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Jindřich III. napadl francouzská území. Jindřich III. byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1294–1303 Čtrnáctá anglo-francouzská válka vypukla poté, co anglický král Eduard I. napadl francouzská území. Eduard I. byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1324 Patnáctá anglo-francouzská válka vypukla poté, co francouzský král Karel IV. napadl anglická území. Karel IV. byl poražen a musel se vzdát některých svých francouzských držav. 1337–1453 Stoletá válka byla sérií konfliktů mezi Anglií a Francií, která trvala 116 let. Válka začala v roce 1337, kdy anglický král Eduard III. vznesl nárok na francouzský trůn. Válka skončila v roce 1453 anglickou porážkou a ztrátou většiny jejích francouzských území. 1496–1498 Italská válka byla konfliktem mezi Francií a Španělskem o kontrolu nad Itálií. Francie byla poražena a musela se vzdát většiny svých italských území. 1512–1514 Válka Ligy z Cambrai byla konfliktem mezi Francií a aliancí evropských mocností. Francie byla poražena a musela se vzdát některých svých území. 1522–1526 Italská válka byla konfliktem mezi Francií a Španělskem o kontrolu nad Itálií. Francie byla poražena a musela se vzdát většiny svých italských území. 1542–1546 Italská válka byla konfliktem mezi Francií a Španělskem o kontrolu nad Itálií. Francie byla poražena a musela se vzdát některých svých italských území. 1557–1559 Italská válka byla konfliktem mezi Francií a Španělskem o kontrolu nad Itálií. Francie byla poražena a musela se vzdát některých svých italských území. 1562–1563 Francouzské náboženské války byly sérií konfliktů mezi francouzskými katolíky a francouzskými protestanty. Války skončily v roce 1598 nantským ediktem, který zaručoval náboženskou svobodu francouzským protestantům. 1627–1629 Anglo-francouzská válka byla konfliktem mezi Anglií a Francií o kontrolu nad severoamerickými koloniemi. Válka skončila v roce 1629 mírem v Saint-Germain-en-Laye, který potvrdil francouzskou kontrolu nad většinou severoamerických kolonií. 1666–1667 Druhá anglo-nizozemská válka byla konfliktem mezi Anglií a Nizozemskem o kontrolu nad námořním obchodem. Válka skončila v roce 1667 bredským mírem, který potvrdil nizozemskou námořní nadvládu. 1678 Třetí anglo-nizozemská válka byla konfliktem mezi Anglií a Nizozemskem o kontrolu nad námořním obchodem. Válka skončila v roce 1678 nijmegenským mírem, který potvrdil nizozemskou námořní nadvládu. 1689–1815 Devítiletá válka byla konfliktem mezi Francií a aliancí evropských mocností. Válka skončila v roce 1697 ryswickým mírem, který potvrdil francouzskou hegemonii v Evropě. 1689–1697 Válka o španělské dědictví byla konfliktem mezi Francií a aliancí evropských mocností o kontrolu nad španělským trůnem. Válka skončila v roce 1713 utrechtským mírem, který potvrdil britskou námořní nadvládu a francouzskou hegemonii v Evropě. 1702–1713 Válka o španělské dědictví byla konfliktem mezi Francií a aliancí evropských mocností o kontrolu nad španělským trůnem. Válka skončila v roce 1713 utrechtským mírem, který potvrdil britskou námořní nadvládu a francouzskou hegemonii v Evropě. 1744–1748 Válka o rakouské dědictví byla konfliktem mezi Francií a aliancí evropských mocností o kontrolu nad rakouským trůnem. Válka skončila v roce 1748 achenským mírem, který potvrdil francouzskou hegemonii v Evropě. 1746–1763 Sedmiletá válka byla konfliktem mezi Francií a aliancí evropských mocností o kontrolu nad koloniemi v Severní Americe a Indii. Válka skončila v roce 1763 pařížským mírem, který potvrdil britskou námořní nadvládu a francouzskou hegemonii v Evropě. 1754–1763 Francouzsko-indiánská válka byla konfliktem mezi Francií a Velkou Británií o kontrolu nad koloniemi v Severní Americe. Válka skončila v roce 1763 pařížským mírem, který potvrdil britskou námořní nadvládu a francouzskou hegemonii v Evropě. 1778–1783 Americká revoluční válka byla konfliktem mezi Velkou Británií a jejími severoamerickými koloniemi o nezávislost. Válka skončila v roce 1783 pařížským mírem, který uznal nezávislost Spojených států amerických. 1793–1802 Francouzské revoluční války byly sérií konfliktů mezi Francií a aliancí evropských mocností. Války skončily v roce 1802 amienským mírem, který potvrdil francouzskou hegemonii v Evropě. 1803–1814 Napoleonské války byly sérií konfliktů mezi Francií a aliancí evropských mocností. Války skončily v roce 1814 abdikací Napoleona Bonaparta a jeho vyhnanstvím na ostrov Elba. 1815 Sto dní bylo obdobím, kdy se Napoleon Bonaparte vrátil k moci ve Francii. Válka skončila v roce 1815 porážkou Napoleona v bitvě u Waterloo a jeho druhým vyhnanstvím, tentokrát na ostrov Svatá Helena.
Vlajka státu New York
Vlajka státu New York je oficiálním symbolem amerického státu New York. Skládá se ze státního znaku na modrém poli. Státní znak byl oficiálně přijat v roce 1778 a objevuje se na vlajce a pečeti státu.
Státní znak
Státní znak zobrazuje stožárovou loď a škuner na řece Hudson (symboly vnitrozemského a zahraničního obchodu), ohraničené travnatým břehem a pohořím v pozadí s vycházejícím sluncem. Neheraldická povaha krajiny řeky Hudson odhaluje moderní původ návrhu.
Štít má dva držitele:
Levý: Svoboda, s revoluční symbolikou frygické čapky zdvižené na tyči. Její levá noha šlape na korunu, která představuje svobodu od britské monarchie, která kdysi vládla tomu, co je nyní New Yorkem jako kolonie.
Pravý: Spravedlnost, se zavázanýma očima (představující nestrannost) a držící váhy (představující spravedlnost) a meč spravedlnosti.
Pod štítem je nápis s mottem Excelsior, latinským slovem, které znamená „vyšší“, „nadřazený“, „panský“, běžně překládaný jako „Stále vzhůru“. Po přijetí státního rozpočtu na rok 2021 v dubnu 2020 se objevuje sekundární motto E pluribus unum. [1] [2] Vlajky nesoucí znak před rokem 2020 (tj. bez motta E pluribus unum) se stále běžně používají, pokud jsou použitelné.
Štít je zakončen hřebenem sestávajícím z orla sedícího na světovém glóbu.
Vlajka státu New York
Vlajka státu New York je znak na jednobarevném modrém pozadí a státní pečeť New Yorku je znak obklopený slovy „The Great Seal of the State of New York“. Je to jedna z deseti státních vlajek USA, která obsahuje orla, vedle vlajek Illinois, Iowy, Michiganu, Missouri, Severní Dakoty, Oregonu, Pensylvánie, Utahu a Wyomingu.
Volby do Legislativní rady v Hongkongu v roce 1998
Volby do Legislativní rady v Hongkongu v roce 1998 se konaly 24. května 1998 a byly volbami do prvního Legislativní rady v Hongkongu (LegCo) od založení zvláštní administrativní oblasti Hongkong (HKSAR) v roce 1997.
Volby nahradily Prozatímní legislativní radu (PLC), kterou přísně kontrolovala pekingská vláda a kterou bojkotoval tábor příznivců demokracie, a do nich bylo zvoleno 20 členů z přímo volených geografických volebních obvodů, 10 křesel z volebního obvodu Výboru pro volby a 30 členů z funkčních volebních obvodů, z nichž 10 nebylo napadeno.
Pekingští příznivci demokracie využili systému poměrného zastoupení zavedeného Pekingem, a tak propekingská strana Demokratická aliance pro lepší Hongkong (DAB), slabší strana ve srovnání s rozvinutější prodemokratickou stranou Demokratická strana, zaznamenala v volbách výraznější zvýšení počtu křesel. [1] Demokratická strana se vrátila do Legislativní rady jako největší strana se 13 křesly, zatímco se připojila prodemokratická strana Asociace pro demokracii a živobytí lidí. Prozatímní legislativní rada ovládaná Pekingem ztratila všechna svá křesla.
Volební výsledky
| Strana | Hlasy | Procenta | Křesla | Změna |
|---|---|---|---|---|
| Demokratická strana | 634 635 | 42,87 % | 13 | +6 |
| Demokratická aliance pro lepší Hongkong | 50 335 | 3,40 % | 10 | +9 |
| Asociace pro demokracii a živobytí lidí | 373 428 | 25,23 % | 9 | +3 |
| HKPA | Neúčastnila se | - | 5 | +5 |
| Frontier | 148 507 | 10,03 % | 3 | +3 |
| Citizens Alliance | 41 633 | 2,81 % | 1 | +1 |
Kontrolní volební obvod
| Volební obvod | Před volbami | Po volbách |
|---|---|---|
| Propekingský tábor | 19 křesel | 27 křesel |
| Prodemokratický tábor | 10 křesel | 13 křesel |
Význam voleb
Volby do Legislativní rady v Hongkongu v roce 1998 byly významné z několika důvodů:
Byly to první volby od založení HKSAR.
Nahradily Prozatímní legislativní radu, která byla přísně kontrolována pekingskou vládou.
Vrátily do Legislativní rady demokratickou opozici.
Zaznamenaly vzestup propekingské Demokratické aliance pro lepší Hongkong.
Pomohly vytvořit více reprezentativní a odpovědnější Legislativní radu.
Čtyřiadvacátý census Spojených států 1. dubna 2020
Pečeť Úřadu pro sčítání lidu USA
Obecné informace
Země: Spojené státy
Téma: Sčítání lidu
Kategorie: Lidé a populace, rasa a etnikum, rodiny a životní podmínky, zdraví, vzdělání, obchod a ekonomika, zaměstnanost, bydlení, příjem a chudoba
Úřad: Úřad pro sčítání lidu USA
Webové stránky: www.census.gov
Výsledky
Celkový počet obyvatel: 331 449 281 (nárůst o 7,4 %)
Nejlidnatější stát: Kalifornie (39 538 223 obyvatel)
Nejméně lidnatý stát: Wyoming (576 851 obyvatel)
24. sčítání lidu Spojených států
24. sčítání lidu Spojených států bylo provedeno k 1. dubnu 2020. Poprvé v historii USA měli respondenti možnost vyplnit dotazník online nebo telefonicky kromě klasické tištěné verze. Sčítání probíhalo v době pandemie covidu-19, což mělo vliv na jeho průběh.
Sčítání zaznamenalo počet obyvatel 331 449 281 v 50 státech a hlavním městě Washington, D.C., což představuje nárůst o 7,4 % neboli 22 703 743 oproti roku 2010. Míra růstu byla druhá nejnižší v historii a čistý nárůst byl šestý nejvyšší. Toto bylo první sčítání lidu, kdy 10 nejlidnatějších států překročilo hranici 10 milionů obyvatel a kdy 10 nejlidnatějších měst překročilo hranici 1 milionu obyvatel.
Data z tohoto sčítání určovala rozdělení hlasů volitelů pro plánované prezidentské volby v roce 2024. Následná revize Úřadu pro sčítání lidu zjistila významné podhodnocení počtu obyvatel několika menšinových skupin a v několika státech.
Vše o kanadském státní vlaku
Kanadská vlada je národni vlada Kanady. Je to součást kanadských symbolů, která se skládá z jednoho karmínového pruhu s jednadvacetilistým javorovým listem ve středu a dvěma úzkým pruhy na každé straně. Poměr šířky k délce je 1:2.
Popis
Vláda Kanady je rozdělena na tři svislé pruhy:
Vnitřní pruh je větší než ostatní a je obdélníkového tvaru. Je karmínové barvy.
Vnitřní pruh je lemován dvěma úzkým pruhy bílé barvy.
Uprostřede bílého pruhu je jedenadvacetilistý javorový list.
Barvy
Karmínová: Odvaha, vytrvalost, síla a obětavost.
Bělostná: Mír, jedhota a upřímnost.
Symbolismus
Javorový list je národni symbol Kanady a představuje její přírodu a její obyvatele. List symbolizuje vytrvalost, sílu a odolnost, stejně jako kanadský národ.
Původ
Kanadská vláda byla navržena Georgem Stanleym a poprvé byla vztyčena 15. února 1965.
Užívání
Vláda Kanady je oficiálním symboly Kanady a je užívána na vládní budovách, vojenských zařízeních a soukromých obydlích.
Kontroverze
V roce 1995 byla vznesena otázka, zda je javorový list na kanadském vlaku příliž podobný marihuanovým listu. Vláda však odmítla jakoukoliv podobnost.
Další zajímavá fa
Kanadská vláda je největší vladou na světě.
Kanadská vláda je jedninou vládou na světě, která má javorový list.
Kanadská vláda je jedninou vládou na světě, která má oficiálního maskota. Jmenuje se Maple the Bear.
Mohyla je nahromaděná hromada zeminy, štěrku, písku, kamenů nebo suti. Nejčastěji jsou mohyly zemní útvary, jako jsou kopce a hory, zejména pokud se zdají umělé. Mohyla může být jakákoli zaoblená oblast topograficky vyšší nadmořské výšky na jakémkoli povrchu. Umělé mohyly byly v průběhu historie vytvářeny z různých důvodů, včetně obývání (viz Tell a Terp), obřadů (plošinová mohyla), pohřbívání (mohyla) a pamětních účelů (např. Kosciuszkova mohyla).
Přírodní mohyly
Přírodní mohyly jsou vytvořeny přírodními procesy, jako je eroze, zvětrávání a ukládání sedimentů. Mohou se tvořit v různých prostředích, včetně pouští, pláží a lesů. Přírodní mohyly mohou být různé velikosti a tvarů a mohou se v průběhu času měnit v důsledku pokračující eroze a ukládání sedimentů.
Umělé mohyly
Umělé mohyly jsou vytvořeny lidskou činností. Mohou být vytvořeny z různých materiálů, včetně zeminy, kamenů, štěrku a suti. Umělé mohyly byly v průběhu historie vytvářeny z různých důvodů, včetně:
Habitation: Mohyly byly používány jako obydlí v různých kulturách po celém světě. Mohyly poskytovaly ochranu před živly a mohly být také použity jako vyvýšené plošiny pro pozorování nebo obranu.
Ceremonie: Mohyly byly používány k náboženským a ceremoniálním účelům v mnoha kulturách. Mohyly mohly být místem obětí, modliteb nebo jiných náboženských obřadů.
Pohřby: Mohyly byly používány jako pohřebiště v mnoha kulturách. Mohyly mohly být místem jednotlivých hrobů nebo hromadných hrobů.
Památky: Mohyly byly postaveny jako památky na důležité události nebo osoby. Mohyly mohly být postaveny k uctění válečných hrdinů, vůdců nebo jiných významných osobností.
Typy mohyl
Existuje mnoho různých typů mohyl, včetně:
Tell: Tell je umělá mohyla vytvořená lidským osídlením. Tells se nacházejí v mnoha částech světa a jsou často místem archeologických vykopávek.
Terp: Terp je umělá mohyla vytvořená lidským osídlením v oblastech s vysokou hladinou podzemní vody. Terpy se nacházejí v severní Evropě a jsou často místem archeologických vykopávek.
Plošinová mohyla: Plošinová mohyla je umělá mohyla s plochým vrcholem. Plošinové mohyly byly používány k náboženským a ceremoniálním účelům v mnoha kulturách.
Mohyla: Mohyla je umělá mohyla používaná k pohřbívání. Mohyly se nacházejí v mnoha částech světa a jsou často místem archeologických vykopávek.
Pamětní mohyla: Pamětní mohyla je umělá mohyla postavená jako památka na důležitou událost nebo osobu. Pamětní mohyly se nacházejí v mnoha částech světa a jsou často místem turistických atrakcí.
Mohyly v České republice
V České republice se nachází mnoho mohyl, jak přírodních, tak umělých. Přírodní mohyly se nacházejí v mnoha částech země, včetně pouští, pláží a lesů. Umělé mohyly se nacházejí v mnoha částech země a byly vytvořeny z různých důvodů, včetně obývání, obřadů, pohřbívání a pamětních účelů.
Jednou z nejznámějších mohyl v České republice je Kosciuszkova mohyla, která se nachází v Krakově. Kosciuszkova mohyla je pamětní mohyla postavená na počest Tadeusze Kosciuszka, polského národního hrdiny. Kosciuszkova mohyla je jednou z největších mohyl v Evropě a je oblíbeným turistickým cílem.
Význam mohyl
Mohyly mají významný kulturní a historický význam. Mohyly mohou poskytnout informace o minulých kulturách a způsobech života. Mohyly mohou být také důležitým zdrojem archeologických důkazů. Mohyly mohou být také oblíbenými turistickými cíli a mohou poskytnout krásný výhled na okolní krajinu.