Strojírenství je obor zabýva se studiem fyzikálních strojů, které mohou zahrnovat sílu a pohyb. Je to odvětví strojírení, které spojuje fyzikální a matematické principy s vědou o materiálech, aby navrhovalo, analyzovalo, vyrábelo a udržovalo mechanické systémy. [1] Je to jeden z nejstarších a nejširších oborů strojírenstv*
í.
Strojírenství vyžaduje pochopení základních oblastí, včetně mechaniky, dynamiky, termodynamiky, vědy o materiálech, konstrukcí, strukturální analýzy a elektřiny. Kromě těchto základních principů používají strojní inženýři nástroje, jako je počítačem podporované navrhování (CAD), počítačem podporovaná výroba (CAM) a řízení životního cyklu výrobků k navrhování a analýze výrobních závodů, průmyslového vybavení a strojů, vytápěcích a chladicích systémů, dopravních systémů, letadel, lod, robotů, lékařských zařízení, zbraní a dalšího. [2] [3]
Strojírenství se vynořilo jako obor během průmyslové revoluce v Evropě v 18. století; jeho vývoj však můžeme vysledovat o několik tisíc letí zpět po celém světě. V 19. století vedly pokroky ve fyzike k rozvoji vědeckého strojírenství. Tento obor zažil značné pokroky; dnešní strojní inženýři se zabývají vývojem v takových oblastech, jako jsou kompozity, mechatronika a nanotechnologie. Překrývá se také s leteckým strojírenstvím, hutnickým strojírenstvím, pozemním stavitelstvím, stavebním strojírenstvím, elektrotechnikou, výrobním strojírenstvím, chemickým strojírenstvím, průmyslovým strojírenstvím a dalšími strojírenskými obory v různ*
ém rozsahu.
Strojní inženýři mohou pracovat také v oblasti biomedicínského strojírenství, a to konkrétně v oboru biomechaniky, transportních jevů, biomechatroniky, bionanotechnologie a modelování biologických systémů.
EEPROM (elektricky vymazatelná programovatelná paměť jen pro čtení) je typ nevolatilní paměti. Používá se v počítačích, obvykle integrovaná v mikrokontrolérech, jako jsou čipové karty a systémy dálkového bezklíčového ovládání, nebo jako samostatné čipové zařízení pro ukládání relativně malého množství dat, což umožňuje vymazání a přeprogramování jednotlivých bajtů. EEPROM jsou organizovány jako pole tranzistorů s plovoucí bránou. EEPROM lze programovat a mazat v obvodu pomocí speciálních programovacích signálů. Původně byly EEPROM omezeny na operace s jedním bajtem, což je zpomalovalo, ale moderní EEPROM umožňují operace s vícebajtovými stránkami. EEPROM má omezenou životnost pro mazání a přeprogramování, která u moderních EEPROM dosahuje milionu operací. U EEPROM, které se často přeprogramovávají, je životnost EEPROM důležitým konstrukčním hlediskem. Flash paměť je typ EEPROM navržený pro vysokou rychlost a vysokou hustotu, na úkor velkých bloků pro mazání (obvykle 512 bajtů nebo více) a omezeného počtu zápisových cyklů (často 10 000). Neexistuje jasná hranice, která by obě paměti rozdělovala, ale termín "EEPROM" se obecně používá k popisu nevolatilní paměti s malými bloky pro mazání (až jeden bajt) a dlouhou životností (obvykle 1 000 000 cyklů). Mnoho minulých mikrokontrolérů zahrnovalo obojí (flash paměť pro firmware a malou EEPROM pro parametry), i když trendem moderních mikrokontrolérů je emulovat EEPROM pomocí flash. Od roku 2020 stojí flash paměť mnohem méně než EEPROM programovatelná bajtem a je dominantním typem paměti všude tam, kde systém vyžaduje značné množství nevolatilního úložiště typu solid-state. EEPROM se však stále používají v aplikacích, které vyžadují pouze malé množství úložiště, jako je například v sériové detekci přítomnosti. [1] [2]
Afekt
Definice
Afekt je krátkodobý intenzivní emocionální stav, který je obvykle vyvolán konkrétním podnětem a projevuje se výraznými fyziologickými a behaviorálními změnami. Afekty jsou často doprovázeny změnami v kognitivních procesech, jako je pozornost, paměť a rozhodování.
Fyziologické změny
Afekty jsou spojeny s řadou fyziologických změn, včetně:
Zvýšená srdeční frekvence a krevní tlak
Rozšíření zornic
Zvýšená svalová tenze
Změny v dýchání
Zvýšená vodivost kůže
Behaviorální změny
Afekty se také projevují řadou behaviorálních změn, včetně:
Výrazy obličeje
Gesta
Vokalizace
Pohyby těla
Kognitivní změny
Afekty mohou také ovlivnit kognitivní procesy, jako je:
Pozornost: Afekty mohou zúžit pozornost na podněty související s vyvolávajícím podnětem.
Paměť: Afekty mohou zlepšit paměť pro podněty související s vyvolávajícím podnětem.
Rozhodování: Afekty mohou ovlivnit rozhodování, což vede k impulzivnějším nebo riskanějším volbám.
Typy afektu
Existuje mnoho různých typů afektu, včetně:
Pozitivní afekty: Například radost, štěstí, nadšení
Negativní afekty: Například hněv, strach, smutek
Smíšené afekty: Například úzkost, vina, lítost
Funkce afektu
Afekty plní řadu funkcí, včetně:
Adaptivní funkce: Afekty nám pomáhají reagovat na naše prostředí a připravovat se na budoucí události. Například strach nás varuje před nebezpečím a hněv nás motivuje bránit se proti hrozbám.
Komunikační funkce: Afekty nám pomáhají komunikovat s ostatními o našich potřebách a záměrech. Například výrazy obličeje mohou signalizovat naše emoce a gesta mohou naznačovat naše úmysly.
Motivační funkce: Afekty nás mohou motivovat k jednání. Například radost nás může motivovat k hledání dalších pozitivních zkušeností a strach nás může motivovat k vyhýbání se nebezpečným situacím.
Regulace afektu
Regulace afektu je proces kontroly a řízení našich emocí. Existuje řada strategií, které můžeme použít k regulaci afektu, včetně:
Kognitivní strategie: Například kognitivní přecenění, pozitivní sebeřeč a odvádění pozornosti.
Behaviorální strategie: Například relaxační techniky, cvičení a sociální podpora.
Fyziologické strategie: Například hluboké dýchání a progresivní svalová relaxace.
Poruchy afektu
Poruchy afektu jsou stavy, při kterých je regulace afektu narušena. Poruchy afektu mohou být způsobeny různými faktory, včetně genetiky, životních zkušeností a neurochemických nerovnováh. Některé z nejčastějších poruch afektu zahrnují:
Bipolární porucha: Stav charakterizovaný střídáním období mánie nebo hypománie a období deprese.
Deprese: Stav charakterizovaný trvalým smutkem, ztrátou zájmu a sníženou energií.
Úzkostná porucha: Stav charakterizovaný nadměrným a přetrvávajícím strachem a úzkostí.
Čtvrť (italsky quartiere, množné číslo quartieri) je územní členění některých italských měst. Slovo pochází z quarto („čtvrtý“) a bylo tedy správně používáno pouze pro města rozdělená dvěma hlavními ulicemi na čtyři čtvrti. Později se začalo používat jako synonymum pro čtvrť a italské město nyní může být rozděleno na větší počet quartieri. Švýcarské město Lugano (v italsky mluvícím kantonu Ticino) je také rozděleno na čtvrti. [1] Anglické slovo „quarter“ ve významu městská čtvrť (např. francouzská čtvrť v New Orleans, Louisiana) je odvozeno od příbuzného starofrancouzského slova „quartier“. Jiná italská města s jiným než čtyřmi oficiálními čtvrtěmi jsou často rozdělena na obdobné terzieri (3) nebo sestieri (6); některá města tyto čtvrti označují pouze nespecifickým názvem rioni. Quartieri, terzieri, sestieri, rioni a jejich obdoby již obvykle nejsou správními členěními těchto měst, ale historickými a tradičními komunitami. Někdy města pořádají tradiční kulturní akce spojené s quartieri: pozoruhodným příkladem je Palio di Siena. Pouze v několika italských městech, jako je Florencie a Bologna, je quartiere také správním členěním.
Molfetta (italsky: [molˈfetta]; molfettese: Melfétte) je město v severní části metropolitního města Bari, Apulie, jižní Itálie. Má dobře zrestaurované staré město a svůj vlastní dialekt.
Historie
Molfetta byla založena v 9. století našeho letopočtu Byzantinci jako vojenský přístav. Město bylo napadeno a dobyto Araby v 10. století a poté Normany v 11. století. V roce 1266 se Molfetta stala součástí Anjouovského království Neapole. Město bylo v 16. století opevněno Španěly a v 18. století Rakouskem. V roce 1860 se Molfetta stala součástí sjednocené Itálie.
Památky
Katedrála San Corrado: Katedrála byla postavena v 12. století a je zasvěcena svatému Corradovi z Bavorska, patronovi Molfetty. Katedrála je vynikajícím příkladem románské architektury a má krásné mozaiky a fresky.
Hrad Molfetta: Hrad byl postaven v 15. století Španěly a je jednou z nejlépe zachovalých pevností v Apulii. Hrad má nádherný výhled na město a moře.
Palazzo Vescovile: Biskupův palác byl postaven v 18. století a je sídlem arcibiskupa Molfetty. Palác má krásné barokní fasády a interiéry.
Palazzo Comunale: Radnice byla postavena v 19. století a je sídlem městské rady. Radnice má neoklasicistní fasádu a interiéry.
Teatro Garibaldi: Divadlo bylo postaveno v 19. století a je pojmenováno po Giuseppem Garibaldim, italském vlastenci. Divadlo pořádá představení opery, baletu a činohry.
Kultura
Molfetta je známá svou bohatou kulturou. Město má mnoho muzeí, galerií a divadel. Molfetta je také domovem řady tradičních festivalů a akcí, včetně festivalu San Corrado, který se koná každý rok v únoru.
Ekonomika
Ekonomika Molfetty je založena na zemědělství, rybolovu a turismu. Město je také domovem řady průmyslových podniků.
Doprava
Molfetta je dobře spojena se zbytkem Itálie vlakem a autobusem. Město má také přístav, který slouží trajektům do okolních měst.
Známí lidé
Někteří z nejznámějších lidí, kteří se narodili nebo žili v Molfettě, zahrnují:
Giovanni Paisiello: Skladatel, který se narodil v Molfettě v roce 1740.
Nicola Zingarelli: Lexikograf, který se narodil v Molfettě v roce 1760.
Giuseppe De Nittis: Malíř, který se narodil v Molfettě v roce 1846.
Francesco Saverio Nitti: Politik a ekonom, který se narodil v Molfettě v roce 1868.
Abraham Lincoln Život a kariéra Abraham Lincoln se narodil 12. února 1809 v chatrči v Kentucky a vyrůstal na hranici, především v Indianě. Byl samouk a stal se právníkem, vůdcem strany Whigů, zákonodárcem státu Illinois a kongresmanem USA z Illinois. V roce 1849 se vrátil ke své úspěšné právní praxi ve Springfieldu ve státě Illinois. V roce 1854 ho rozhněval Kansas-Nebraska Act, který otevřel území otroctví, což ho přimělo k návratu do politiky. Brzy se stal vůdcem nové Republikánské strany. V roce 1858 dosáhl celostátního publika v debatách o senátní kampani proti Stephenovi A. Douglasovi. Lincoln kandidoval na prezidenta v roce 1860 a zvítězil v severu. Prvky otroctví na jihu vnímaly jeho zvolení jako hrozbu pro otroctví a jižní státy začaly od národa odcházet. Během této doby nově vytvořené Konfederované státy americké začaly zabavovat federální vojenské základny na jihu. Krátce poté, co Lincoln převzal předsednictví, napadly konfederační síly pevnost Sumter, americký fort v Jižní Karolíně. Po bombardování Lincoln mobilizoval síly k potlačení povstání a obnovení unie. Lincoln, umírněný republikán, musel navigovat spornou řadou frakcí s přáteli a odpůrci jak z Demokratické, tak z Republikánské strany. Jeho spojenci, váleční demokraté a radikální republikáni, požadovali tvrdé zacházení s jižními konfederáty. Frakcím se podařilo zvládnout využíváním jejich vzájemné nepřátelství, pečlivým rozdělováním politického patronátu a odvoláním se na americký lid. Antiwaroví demokraté (zvaní „měďáci“) Lincolnem pohrdali a někteří nesmiřitelní prokonfederační živly zašli tak daleko, že chystali jeho atentát. Jeho Gettysburský projev se stal jedním z největších a nejvlivnějších prohlášení amerického národního účelu. Lincoln pečlivě dohlížel na strategii a taktiku válečného úsilí, včetně výběru generálů, a zavedl námořní blokádu jižního obchodu. V Marylandu a jinde pozastavil habeas corpus a rozptýlením Trentovy aféry zabránil britské intervenci. V roce 1863 vydal Prohlášení o emancipaci, které prohlásilo otroky ve státech „ve vzpouře“ za svobodné. Také nařídil armádě a námořnictvu, aby „uznávaly a udržovaly svobodu těchto osob“ a aby je „přijaly do ozbrojené služby Spojených států“. Lincoln tlačil na hraniční státy, aby zakázaly otroctví, a prosazoval třináctý dodatek k ústavě USA, který zrušil otroctví, s výjimkou trestu za zločin. Lincoln řídil svou vlastní úspěšnou kampaň za znovuzvolení. Snažil se vyléčit válkou zničený národ prostřednictvím smíření. 14. dubna 1865, pouhých pět dní po kapitulaci Konfederace v Appomattoxu, se zúčastnil s manželkou Mary na divadelním představení ve Fordově divadle ve Washingtonu, D.C., když ho smrtelně zastřelil konfederační sympatizant John Wilkes Booth. Lincoln je připomínán jako mučedník a národní hrdina za své válečné vedení a za své úsilí zachovat Unii a zrušit otroctví. Lincoln je v populárních i odborných průzkumech často řazen mezi největší prezidenty v americké historii.
Japonský rejstřík (abecední rejstřík) 0–9 A B C D E F G H I J K L M N O P Q–R S T U–V W–X Y–Z Navigace Města Městečka Vesnice Lidé Záznamy Osnova Portál Kategorie Tato stránka obsahuje seznam článků týkajících se Japonska s názvy v romanizované podobě začínajícími písmeny Q – R. U jmen lidí, prosím, řaďte podle příjmení (tj. „Tarō Yamada“ by měl být uveden pod „Y“, nikoli „T“). Prosím, také ignorujte členy (např. „a“, „an“, „the“) při řazení článků (tj. „Město bez lidí“ by mělo být uvedeno pod „Město“).
Držení ve právu
Držení je v právu faktický stav, kdy má osoba věc pod svou kontrolou a má úmysl ji ovládat. Stejně jako vlastnictví je držení věcí obvykle regulováno státem v rámci práva věcí. Ve všech případech musí mít osoba, která něco drží, úmysl věc držet. Osoba může mít ve svém držení určitý majetek (i když držení ne vždy znamená vlastnictví).
Získání držení
Držení lze získat různými způsoby, například:
Tradicí (předáním věci)
Okupací (fyzickým převzetím věci)
Akcesí (spojením věci s jinou věcí)
Derivací (získáním držení od osoby, která již věc držela)
Typy držení
Existují dva hlavní typy držení:
Držení ve vlastním jménu (osoba má úmysl držet věc pro sebe)
Držení pro jiného (osoba drží věc pro někoho jiného, například pro vlastníka)
Ochrana držení
Držení je chráněno zákonem. Osoba, která je neoprávněně zbavena držení, má právo domáhat se jeho obnovení. Existují různé právní prostředky k ochraně držení, například:
Žaloba na vydání věci
Interdikt (soudní příkaz, který zakazuje narušování držení)
Sebeobrana (osoba může použít přiměřenou sílu k ochraně svého držení)
Držení a vlastnictví
Držení a vlastnictví jsou dva odlišné pojmy. Osoba může držet věc, aniž by ji vlastnila, a naopak. Například nájemce drží pronajatou věc, ale vlastníkem je pronajímatel.
Ztráta držení
Držení lze ztratit různými způsoby, například:
Dobrovolným opuštěním (osoba se úmyslně vzdá držení věci)
Nedobrovolným opuštěním (osoba je zbavena držení proti své vůli)
Zničením věci
Smrtí držitele
Význam držení
Držení má v právu řadu důsledků, například:
Důkaz vlastnictví (držení věci je důkazem toho, že osoba je jejím vlastníkem)
Promlčení (osoba, která drží věc po určitou dobu, může získat vlastnické právo)
Ochrana před neoprávněným zásahem (osoba, která drží věc, má právo zabránit jiným v jejím narušování)
Tōgō (město)
Tōgō (japonsky: 東郷町) je město v prefektuře Aiči v Japonsku. K 1. říjnu 2019 mělo město odhadovanou populaci 44 109 obyvatel v 17 792 domácnostech a hustotu obyvatelstva 2 446 osob na km². Celková rozloha města byla 18,03 km².
Poloha
Tōgō se nachází v okrese Aiči v prefektuře Aiči. Je součástí metropolitní oblasti Čúbu a nachází se přibližně 20 km východně od Nagoji, hlavního města prefektury.
Historie
Město Tōgō vzniklo 1. dubna 1906 sloučením vesnic Tōgō, Kami-Ueno a Shimo-Ueno. Dne 1. dubna 1955 bylo město rozšířeno o sloučení vesnice Ōmori.
Ekonomika
Hlavními průmyslovými odvětvími v Tōgō jsou zemědělství, výroba a služby. Mezi hlavní plodiny pěstované v této oblasti patří rýže, sójové boby a zelenina. Ve městě se také nachází řada výrobních závodů, které vyrábějí širokou škálu výrobků, včetně automobilových součástek, elektroniky a potravin.
Doprava
Tōgō je dobře propojeno s okolními městy a regiony. Městem prochází železniční trať Meitetsu Nagoya, která poskytuje spojení do Nagoji a dalších měst v prefektuře Aiči. Ve městě se také nachází řada autobusových linek, které poskytují dopravu do okolních měst a obcí.
Vzdělání
V Tōgō je řada základních a středních škol. Město je také domovem kampusů dvou univerzit: Aichi Gakuin University a Nagoya Gakuin University.
Kultura
Tōgō má bohatou kulturu a historii. Ve městě se nachází řada chrámů, svatyní a historických památek. Mezi významné kulturní akce pořádané ve městě patří festival Tōgō, který se koná každoročně v říjnu.
Známí lidé
Několik pozoruhodných lidí se narodilo nebo žilo v Tōgō, včetně:
Tōgō Heihachirō (1848-1934): Admirál japonského císařského námořnictva a první ministr zahraničí Japonska
Shibasaki Ichiro (1865-1928): Politik a ministr zahraničí Japonska
Tōgō Shigenori (1882-1950): Diplomat a ministr zahraničí Japonska
Symboly města
Strom: Ternstroemia
Květina: Sasanka sibiřská
Vlajka: Vlajka Tōgō je bílá s modrým kruhem uprostřed. Modrý kruh představuje jednotu a harmonii obyvatel města.
Znak: Znak Tōgō je stylizované písmeno "T", které představuje první písmeno názvu města.
Japonský rejstřík (abecední rejstříky) 0–9 A B C D E F G H I J K L M N O P Q–R S T U–V W–X Y–Z Navigace Města Městečka Vesnice Lidé Záznamy Osnova Portál Kategorie Tato stránka obsahuje články související s Japonskem s romanizovanými názvy začínajícími na písmena W a X. V případě jmen lidí uveďte příjmení (např. "Tarō Yamada" by mělo být uvedeno pod "Y", nikoli "T"). Při uvádění článků ignorujte částice (např. "a", "an", "the") (např. "Město bez lidí" by mělo být uvedeno pod "Město").