Prezident Rady státu Oficiální titul prezident Rady státu nebo předseda Rady státu se používá k označení hlavy státu Severní Koreje a dříve se používal k označení hlavy státu na Kubě a bývalých komunistických států v Německé demokratické republice, Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Kambodži a Vietnamu. Severní Korea V Severní Koreji je prezident Rady státu hlavou státu a předsedá Radě státu, která je nejvyšším státním orgánem. Prezident je volen Nejvyšším lidovým shromážděním, které je nejvyšším zákonodárným orgánem. Prezident je vrchním velitelem Korejské lidové armády a má pravomoc vydávat zákony, jmenovat a odvolávat ministry a další vysoké úředníky a vyhlašovat válku a mír. Kuba Na Kubě byl prezident Rady státu hlavou státu a předsedou Rady státu, která byla nejvyšším státním orgánem. Prezident byl volen Národním shromážděním lidové moci, které bylo nejvyšším zákonodárným orgánem. Prezident byl vrchním velitelem Revolučních ozbrojených sil a měl pravomoc vydávat zákony, jmenovat a odvolávat ministry a další vysoké úředníky a vyhlašovat válku a mír. Bývalé komunistické státy V bývalých komunistických státech v Německé demokratické republice, Polsku, Rumunsku, Bulharsku, Kambodži a Vietnamu byl prezident Rady státu hlavou státu a předsedou Rady státu, která byla nejvyšším státním orgánem. Prezident byl volen nejvyšším zákonodárným orgánem dané země. Prezident byl vrchním velitelem ozbrojených sil a měl pravomoc vydávat zákony, jmenovat a odvolávat ministry a další vysoké úředníky a vyhlašovat válku a mír. Srovnání s jinými funkcemi Funkce prezidenta Rady státu je srovnatelná s funkcí prezidenta v jiných zemích. Prezident je hlavou státu a předsedá vládě. Prezident má pravomoc vydávat zákony, jmenovat a odvolávat ministry a další vysoké úředníky a vyhlašovat válku a mír. Hlavním rozdílem mezi funkcí prezidenta Rady státu a funkcí prezidenta v jiných zemích je to, že prezident Rady státu je obvykle volen nejvyšším zákonodárným orgánem, nikoliv lidem. To znamená, že prezident Rady státu je odpovědnější zákonodárnému orgánu než lidem.
Konference v Québecu
Konference v Québecu se konala od 10. do 24. října 1864 a jejím tématem bylo projednání návrhu na založení kanadské konfederace. [1] Šlo o reakci na změnu politické situace, kdy Spojené království a Spojené státy byly na pokraji válečného konfliktu. [2] Hlavním cílem konference tedy bylo rozpracovat politiky týkající se federalismu a vytvoření jednotného státu, o nichž se diskutovalo na konferenci v Charlottetownu asi měsíc předtím. [1] Lídr Kanady Západ John A. Macdonald požádal generálního guvernéra Charlese Moncka, aby pozval všechny zástupce ze tří přímořských provincií a Newfoundlandu na setkání s kandidáty, kteří v říjnu 1864 založili Spojenou Kanadu v Québecu. Přestože Newfoundland vyslal dva pozorovatele, přímo se na jednání nepodílel.
Účastníci
Na konferenci v Québecu se sešlo 33 delegátů:
Kanada Západ: John A. Macdonald, George Brown, Thomas D'Arcy McGee, Alexander Galt, John Sandfield Macdonald
Kanada Východ: George-Étienne Cartier, John Ross, Alexander Tilloch Galt, Hector-Louis Langevin, Antoine-Aimé Dorion
Nové Skotsko: Charles Tupper, William Annand, Adams George Archibald, Jonathan McCully
Nový Brunšvik: Samuel Leonard Tilley, Peter Mitchell, John Hamilton Gray, Robert Duncan Wilmot
Ostrov prince Edwarda: John Hamilton Gray, Edward Whelan, George Coles, Thomas Heath Haviland
Newfoundland (pozorovatelé): Frederick Carter, Ambrose Shea
Jednání
Jednání na konferenci v Québecu se zaměřila na následující klíčové otázky:
Federální uspořádání: Delegáti se shodli na vytvoření federálního státu s ústřední vládou a provinčními vládami.
Rozdělení pravomocí: Bylo dohodnuto, že ústřední vláda bude mít pravomoci v oblastech jako zahraniční vztahy, obrana, obchod a měna, zatímco provincie budou mít pravomoci v oblastech jako vzdělávání, zdravotnictví a místní samospráva.
Zastoupení v parlamentu: Delegáti stanovili, že parlament bude mít dva domy: Sněmovnu reprezentantů, která bude volena na základě počtu obyvatel, a Senát, který bude jmenován generálním guvernérem.
Financování: Bylo dohodnuto, že ústřední vláda bude mít pravomoc vybírat daně a poskytovat dotace provinciím.
Jazyk: Bylo dohodnuto, že angličtina a francouzština budou oficiálními jazyky konfederace.
Výsledky
Konference v Québecu byla úspěšná v dosažení svého hlavního cíle, kterým bylo vypracování podrobného plánu pro založení kanadské konfederace. Delegáti přijali 72 rezolucí, které se staly základem britského zákona o Severní Americe z roku 1867, který založil Kanadskou konfederaci 1. července 1867.
Význam
Konference v Québecu byla zásadní událostí v historii Kanady. Položila základy pro vytvoření kanadského státu a určila základní strukturu kanadské vlády. Konference také pomohla překonat regionální rozdíly a položila základy pro jednotnou a prosperující Kanadu.
Spolkový kancléř Spolkové republiky Německo
Bundeskanzler der Bundesrepublik Deutschland
Funkce
Hlava spolkové vlády
Vrchní velitel německých ozbrojených sil v době války
Pojmenování
Spolkový kancléř
Pan kancléř (neformální)
Jeho Excelence (diplomatická)
Typ funkce
Vedoucí vlády
Člen spolkové vlády
Člen Evropské rady
Sídlo
Spolkový kancléřský úřad, Berlín (hlavní sídlo)
Palais Schaumburg, Bonn (vedlejší sídlo)
Jmenování
Zvolen Spolkovým sněmem
Jmenován spolkovým prezidentem po volbě Spolkovým sněmem
Délka funkčního období
4 roky, obnovitelné
Právní základ
Německý spolkový zákon (německá ústava)
Vznik funkce
15. září 1949
První držitel
Konrad Adenauer
Místopředseda
Spolkový vicekancléř
Plat
255 150 eur ročně (k roku 2020)
Webové stránky
bundeskanzler.de/bk-en
Další informace
Kancléř je zvolen Spolkovým sněmem na návrh spolkového prezidenta bez debaty (článek 63 německé ústavy).
Současným držitelem funkce je Olaf Scholz z SPD, který byl zvolen v prosinci 2021 a nahradil Angelu Merkelovou.
Byl zvolen po tom, co SPD uzavřela koaliční dohodu se stranami Bündnis 90/Die Grünen a FDP.
Vláda je období, kdy osoba nebo dynastie zastává úřad panovníka národa (např. Saúdská Arábie, Belgie, Andorra), lidu (např. Frankové, Zuluové) nebo duchovní komunity (např. katolicismus, tibetský buddhismus, nizárský ismailismus). [1] Ve většině dědičných monarchií a některých volených monarchiích (např. Svatá říše římská) neexistovalo žádné omezení délky vlády panovníka nebo držby úřadu, ani žádné funkční období. Vláda tedy obvykle trvá až do smrti panovníka, pokud není monarchie sama zrušena nebo pokud panovník neodstoupí nebo není sesazen. Ve volených monarchiích může být stanovena pevná doba trvání mandátu panovníka (např. Malajsie). Doba vlády může být uvedena zkratkou „r.“ (z latinského rexit) za jménem panovníka, [2] například: Jiří VI., král Velké Británie, Irska a britských dominií, císař Indie (r. 1936–1952)
Stát New York Stát New York (anglicky New York State), někdy též nazývaný New York, je stát v severovýchodní části Spojených států amerických. Je jedním z tzv. středovýchodních států, sousedí s Novou Anglií a má mezinárodní hranici s Kanadou. S téměř 19,6 miliony obyvatel je čtvrtým nejlidnatějším státem USA a od roku 2023 je sedmým nejhustěji zalidněným. New York je 27. největším státem USA podle rozlohy s celkovou rozlohou 54 556 čtverečních mil (141 300 km2). Geografie New York má různorodou geografii. Jihovýchodní část státu, známá jako Downstate, zahrnuje New York City, nejlidnatější město ve Spojených státech, Long Island, nejlidnatější ostrov ve Spojených státech, a dolní údolí Hudsonu. Tyto oblasti jsou centrem metropolitní oblasti New Yorku, rozlehlé městské krajiny, a tvoří přibližně dvě třetiny populace státu. Mnohem větší oblast Upstate se rozprostírá od Velkých jezer k jezeru Champlain, zatímco její oblast Southern Tier se rozkládá až k hranici s Pensylvánií. Upstate zahrnuje pohoří Adirondack a pohoří Catskill (součást širších Apalačských hor). Východozápadní údolí řeky Mohawk protíná hornatější oblasti a vlévá se do severojižního údolí řeky Hudson poblíž hlavního města státu Albany. Západní New York, kde se nacházejí města Buffalo a Rochester, je součástí regionu Velkých jezer a hraničí s jezerem Ontario a jezerem Erie. Střední New York je zakotven městem Syracuse; mezi střední a západní částí státu dominuje New York Finger Lakes, oblíbená turistická destinace. Historie New York byl jednou z původních třinácti kolonií, které vytvořily Spojené státy. Oblast dnešního New Yorku obývaly kmeny Algonquinů a Irokézské konfederace domorodých Američanů několik tisíc let před příchodem prvních Evropanů. Vycházeje z Henryho Hudsonovy expedice v roce 1609 založili Holanďané v roce 1621 multietnickou kolonii Nové Nizozemí, která zahrnovala osady Fort Orange (dnešní Albany), Wiltwijck (dnešní Kingston) a Nový Amsterdam (dnešní New York City). Anglie zabavila kolonii Holanďanům v roce 1664 a přejmenovala ji na provincii New York. Během americké revoluční války, která probíhala v letech 1775 až 1783, se skupině kolonistů nakonec podařilo vybojovat nezávislost a připojili se k nově vznikajícím Spojeným státům. Od počátku 19. století dal New Yorku rozvoj jeho vnitrozemí, počínaje výstavbou Erie Canal, nesrovnatelné výhody oproti ostatním regionům východního pobřeží Spojených států. Stát si v následujícím století vybudoval politickou, kulturní a ekonomickou nadvládu, což mu vyneslo přezdívku "Empire State". Ačkoli deindustrializace narušila významnou část ekonomiky státu ve druhé polovině 20. století, New York je ve 21. století stále považován za globální centrum kreativity a podnikání, sociální tolerance a environmentální udržitelnosti. Známá místa Mnoho památek v New Yorku je dobře známých, včetně čtyř z deseti nejnavštěvovanějších turistických atrakcí světa v roce 2013: Times Square, Central Park, Niagarské vodopády a Grand Central Terminal. Ve státě sídlí přibližně 200 vysokých škol a univerzit, včetně dvou univerzit Ivy League, Columbia University a Cornell University, a rozsáhlé State University of New York, která patří mezi největší univerzitní systémy v zemi. V New Yorku sídlí sídlo Organizace spojených národů a někdy je popisováno jako nejdůležitější město na světě, kulturní, finanční a mediální epicentrum a světová metropole.
Elektronický obchod (e-commerce) je činnost elektronického nákupu nebo prodeje produktů prostřednictvím online služeb nebo internetu. E-commerce využívá technologie jako mobilní obchodování, elektronické převody finančních prostředků, řízení dodavatelského řetězce, internetový marketing, zpracování online transakcí, elektronickou výměnu dat (EDI), systémy správy zásob a automatizované systémy sběru dat. E-commerce je největším sektorem elektronického průmyslu a je naopak poháněn technologickým pokrokem polovodičového průmyslu.
Typy e-commerce
Digitální obsah: E-knihy, software, streamovaná média
Maloobchodní zboží a služby: Oblečení, elektronika, potraviny, cestování
Reklama: Online reklama, bannery, sponzorované odkazy
Aukce: Online aukce, např. eBay
Bankovnictví: Online bankovnictví, platby faktur
DVD poštou: Pronájem a prodej DVD poštou
Distribuce: Elektronická distribuce produktů, např. hudby a filmů
Objednávání jídla: Online objednávání jídla z restaurací
Potraviny: Online nákup potravin
Tržiště: Online tržiště, kde prodejci prodávají své produkty, např. Amazon
Lékárna: Online nákup léků
Objednávání taxi: Online objednávání taxi, např. Uber
Cestování: Online rezervace letů, hotelů a dalších cestovních služeb
Online nakupování: Nákup produktů online prostřednictvím maloobchodních webových stránek
Srovnávání cen: Porovnávání cen produktů z různých online obchodů
Sociální obchodování: Nakupování prostřednictvím sociálních sítí, např. Facebook Marketplace
Obchodní komunity: Online komunity, kde lidé obchodují s produkty a službami
Peněženka: Digitální peněženka pro ukládání a správu platebních informací
Mobilní obchodování: Nakupování prostřednictvím mobilních zařízení, např. smartphonů a tabletů
Platba: Online platby prostřednictvím kreditních karet, debetních karet a dalších platebních metod
Vstupenky: Online nákup vstupenek na akce, např. koncerty a sportovní utkání
Zákaznický servis: Online zákaznický servis prostřednictvím e-mailu, chatu a dalších kanálů
Call centrum: Telefonní centrum pro poskytování zákaznické podpory
Help desk: Online nebo telefonická podpora pro řešení technických problémů
Software pro živou podporu: Software pro poskytování zákaznické podpory v reálném čase prostřednictvím chatu nebo videohovoru
Elektronické zadávání zakázek: Online proces pro zadávání a správu objednávek
Platební řešení: Řešení pro zpracování online plateb
Superaplikace: Mobilní aplikace, která kombinuje více služeb do jedné platformy
E-commerce se neustále vyvíjí a nové technologie a inovace mění způsob, jakým nakupujeme a prodáváme produkty a služby online.
E-commerce (elektronický obchod) je činnost elektronického nákupu nebo prodeje produktů na online službách nebo přes internet.
E-commerce využívá technologie jako mobilní obchod, elektronický převod peněz, řízení dodavatelského řetězce, internetový marketing, zpracování online transakcí, elektronickou výměnu dat (EDI), systémy řízení zásob a systémy automatického sběru dat.
E-commerce je největší sektor elektronického průmyslu a je zase poháněn technologickým pokrokem polovodičového průmyslu.
Typy e-commerce
Digitální obsah: e-knihy, software, streamovaná média
Maloobchodní zboží a služby: oblečení, elektronika, potraviny
Reklama: online reklama, cílená reklama
Aukce: online aukční weby
Bankovnictví: online bankovnictví, mobilní bankovnictví
DVD poštou: půjčování filmů a televizních pořadů poštou
Distribuce: dodávka zboží a služeb spotřebitelům
Objednávání potravin: online objednávání potravin a potravinářských výrobků
Potraviny: online prodej potravin a potravinářských výrobků
Tržiště: online platformy pro prodej a nákup zboží a služeb
Lékárna: online prodej léků a zdravotnických potřeb
Sdílení jízd: online služby pro sdílení jízd a spolujízdu
Cestování: online rezervace letenek, hotelů a dalších cestovních služeb
Online nakupování: nákup zboží a služeb přes internet
Srovnávací nakupování: online porovnání cen a funkcí produktů
Sociální obchod: nakupování prostřednictvím sociálních sítí
Obchodní komunity: online komunity pro nákup a prodej zboží a služeb
Peněženka: online peněženky pro ukládání a převod peněz
Mobilní obchod: nakupování prostřednictvím mobilních zařízení
Platba: online platby prostřednictvím kreditních karet, debetních karet a elektronických peněženek
Vstupenky: online prodej vstupenek na akce
Zákaznický servis: online zákaznický servis, podpora a řešení problémů
Call centrum: telefonická podpora zákazníkům
Help desk: online podpora zákazníkům prostřednictvím chatu, e-mailu nebo telefonu
Software pro živou podporu: software pro poskytování podpory zákazníkům v reálném čase
E-procurement: elektronický nákup a řízení dodavatelského řetězce
Purchase-to-pay: proces od nákupu až po zaplacení
Super-apps: mobilní aplikace, které kombinují více funkcí a služeb
Výhody e-commerce
Pohodlí: Nakupování z domova nebo na cestách
Široký výběr: Přístup k většímu výběru produktů a služeb
Srovnávání cen: Snadné srovnávání cen a funkcí produktů
Úspora času: Vyhnutí se frontám a přeplněným obchodům
Personalizace: Přizpůsobené nákupní zážitky na základě historie nákupů a preferencí
Globální dosah: Přístup k produktům a službám z celého světa
Nevýhody e-commerce
Nedostatek fyzického kontaktu: Nemožnost prohlédnout si produkty osobně
Poštovné a manipulační poplatky: Dodatečné náklady na doručení produktů
Podvody a bezpečnost: Riziko online podvodů a krádeže identity
Omezená dostupnost: Některé produkty a služby nemusí být dostupné online
Závislost na technologii: Potřeba přístupu k internetu a elektronickým zařízením
Perizoma affinitata
Vědecká klasifikace
Říše: Eukaryota
Podříše: Animalia
Kmen: Arthropoda
Třída: Insecta
Řád: Lepidoptera
Čeleď: Geometridae
Rod: Perizoma
Druh: P. affinitata
Binomické jméno
Perizoma affinitata (Stephens, 1831) [1]
Synonyma
Emmelesia affinitata Stephens, 1831
Perizoma affinitatum
Popis
Perizoma affinitata, česky známá jako přástevník tmavý, je druh motýla z čeledi píďalkovitých. Byl poprvé popsán Jamesem Francisem Stephensem v roce 1831 a vyskytuje se ve většině Evropy. Rozpětí křídel je 24–30 mm a vyznačuje se úzkým bílým postmediálním pruhem na předním křídle a zejména tmavě zbarveným zadním křídlem, na kterém se nachází pouze úzký, rozdělený bílý nebo bělavý pruh.
V severním a západním Německu a méně extrémně v Anglii a podle Otta Staudingera je rozšířen ve střední a severní Evropě a Rumunsku.
rivinata Fisch.-Rossl. má bílé zbarvení na předním křídle mnohem rozšířenější a zadní křídlo široce nebo téměř celé bílé. Vyskytuje se především v severních nebo horských oblastech, ale někdy se vyskytuje jako aberace s typem v Anglii, severním Norsku, Alpách a Karpatech.
magistraria Trti. a Verity je větší, přední křídlo je šedé, nikoli hnědé, ale tmavší než u hydrata a se širším bílým pruhem; zadní křídlo šedavé s dvojitým bělavým pruhem; spodní strana jako u rivinata. Terme di Valdieri, Přímořské Alpy. [2]
Housenka
Housenka je poměrně silná, světle růžová s tmavou hlavovou kapslí a hřbetní stranou prvního tělního článku. Druh se vyskytuje na okrajích lesů, živých plotech a na květinových loukách. Housenky se živí druhy rodu Silene, včetně Silene dioica. Housenky lze nalézt od června do září. Druh přezimuje jako kukla.
Streamování Streamování je přehrávání multimediálního obsahu pomocí offline nebo online přehrávače. Technicky je stream doručován a spotřebován klientem nepřetržitým způsobem, s malým nebo žádným mezilehlým uložením v síťových prvcích. Streamování se vztahuje na způsob doručování obsahu spíše než na samotný obsah. Rozlišování způsobů doručování od médií se vztahuje konkrétně na telekomunikační sítě, protože většina tradičních systémů doručování médií je buď inherentně streamovaná (např. rozhlas, televize), nebo inherentně nestreamovaná (např. knihy, videokazety, zvuková CD). Existují výzvy spojené se streamováním obsahu na internetu. Například uživatelé, jejichž internetové připojení nemá dostatečnou šířku pásma, mohou zaznamenat pauzy, zpoždění nebo špatné ukládání obsahu do vyrovnávací paměti a uživatelé bez kompatibilního hardwaru nebo softwarových systémů nemusí být schopni streamovat určitý obsah. Pomocí ukládání obsahu do vyrovnávací paměti těsně před přehráváním lze výrazně zlepšit kvalitu. Živé vysílání je doručování obsahu v reálném čase během produkce, stejně jako živé televizní vysílání vysílá obsah prostřednictvím televizních kanálů. Živé vysílání vyžaduje formu zdrojového média (např. videokameru, zvukové rozhraní, software pro snímání obrazovky), kodér pro digitalizaci obsahu, vydavatele médií a síť pro doručování obsahu pro distribuci a doručování obsahu. Streamování je alternativou ke stahování souborů, což je proces, při kterém koncový uživatel získá celý soubor s obsahem před jeho sledováním nebo poslechem. Prostřednictvím streamování může koncový uživatel začít přehrávat digitální video nebo digitální zvukový obsah pomocí svého přehrávače médií, než je přenesen celý soubor. Termín „streamovaná média“ se může vztahovat na jiná média než video a zvuk, jako jsou živé titulky, informační páska a text v reálném čase, které jsou všechny považovány za „streamovaný text“. Streamování je nejrozšířenější ve službách videa na vyžádání a streamování televize. Další služby streamují hudbu nebo videohry.
Potok Potok je souvislý tok povrchové vody proudící korytem a břehy koryta. V závislosti na lokalitě nebo určitých charakteristikách může být potok označován různými místními nebo regionálními názvy. Dlouhé a velké potoky se obvykle nazývají řeky, zatímco menší, méně objemné a více přerušované potoky jsou známé jako potůčky, brooky nebo potoky. Tok potoka je řízen třemi vstupy – povrchovým odtokem (zrážek nebo tajícího sněhu), podzemní vodou denního světla a povrchovou podzemní vodou (pramenitou vodou). Povrchová a podzemní voda se značně liší v období srážek. Podzemní voda má naopak relativně konstantní vstup a je více řízena dlouhodobými modely srážek. Potok zahrnuje toky povrchových, podpovrchových a podzemních vod, které reagují na geologické, geomorfologické, hydrologické a biotické kontroly. Potoky jsou důležité jako vodicí prostředky ve vodním cyklu, nástroje v doplňování podzemních vod a koridory pro migraci ryb a divoké zvěře. Biologické prostředí v bezprostřední blízkosti potoka se nazývá pobřežní zóna. Vzhledem ke stavu probíhajícího holocénního vyhynutí hrají potoky důležitou úlohu v koridoru při spojování fragmentovaných stanovišť a tím i při ochraně biologické rozmanitosti. Studium potoků a vodních cest obecně je známé jako povrchová hydrologie a je základním prvkem environmentální geografie.