South Ocean (1967–1989) byla kanadská dostihová klisna z Dostihové síně slávy, kterou vlastnil Charles Taylor. Vychoval ji Charlesův otec E. P. Taylor, nejvýznamnější kanadská osobnost v dostizích plnokrevníků a ve světových chovatelských dějinách.
Rodokmen
Otec: Shining Sun
Matka: Grandsire Bull Page
Děd z matčiny strany: Chop Chop
Kariéra
South Ocean debutovala na dráze v roce 1968 a rychle se stala jednou z nejlepších dvouletých klisen v Kanadě. Vyhrála čtyři z devíti startů, včetně Simcoe Stakes. V roce 1969 pokračovala ve své dobré formě a vyhrála Canadian Oaks.
Chovatelská kariéra
Po odchodu do důchodu z dostihů se South Ocean stala úspěšnou chovnou klisnou. Její potomci vyhráli více než 2 miliony dolarů na výhrách a zahrnovali:
Northern Dancer: Vítěz Kentucky Derby a Preakness Stakes
Nijinsky: Vítěz britského Triple Crown a Prix de l'Arc de Triomphe
Sadler's Wells: Jeden z nejvlivnějších plemenných hřebců všech dob
Ocenění
Canadian Horse Racing Hall of Fame (2017)
South Ocean Stakes na závodišti Woodbine Racetrack
Dědictví
South Ocean byla výjimečná klisna, která měla významný vliv na dostihy plnokrevníků. Její potomci byli mimořádně úspěšní a její rodová linie pokračuje i dnes v nejlepších dostihových koních světa.
Plaza je příjmení. Mezi významné osoby s tímto příjmením patří:
Aubrey Plaza - americká herečka a komička
Daniel Plaza - španělský olympijský atlet v atletice
Galo Plaza - ekvádorský politik a bývalý prezident Ekvádoru
Leónidas Plaza - ekvádorský politik a bývalý prezident Ekvádoru, otec Gala
Inés María Plaza García - španělská politička
Martin Plaza - australský hudebník
Mélissa Plaza - francouzská fotbalistka
Ron Plaza - americký manažer baseballu
Rubén Plaza - španělský cyklista
Willis Plaza - trinidadský fotbalista
Aubrey Plaza
Narozena 26. června 1984 ve Wilmingtou, Delaware, USA
Americká herečka a komička
Známá pro role v seriálech "Parks and Recreation" a "Legion" a filmech "Scott Pilgrim vs. the World" a "Ingrid Goes West"
Daniel Plaza
Narozen 3. července 1966 v Barceloně, Španělsko
Španělský olympijský atlet v atletice
Specializuje se na hod kladivem
Účastnil se tří olympijských her (1992, 1996, 2000)
Galo Plaza
Narozen 17. února 1906 v New Yorku, USA
Ekvádorský politik a bývalý prezident Ekvádoru
Prezidentem byl v letech 1948-1952
Později působil jako generální tajemník Organizace amerických států (OAS)
Leónidas Plaza
Narozen 18. dubna 1865 v Quito, Ekvádor
Ekvádorský politik a bývalý prezident Ekvádoru
Prezidentem byl třikrát (1901-1905, 1912-1916, 1916-1925)
Byl otcem Gala Plazy
Inés María Plaza García
Narozena 19. ledna 1969 v Madridu, Španělsko
Španělská politička
Členka Španělské socialistické dělnické strany (PSOE)
Působila jako ministryně obrany a ministryně práce a sociálních věcí
Martin Plaza
Narozen 17. listopadu 1955 v Sydney, Austrálie
Australský hudebník
Člen australské rockové skupiny "Mental As Anything"
Známý jako zpěvák a skladatel písní
Mélissa Plaza
Narozena 26. července 1988 v Montpellier, Francie
Francouzská fotbalistka
Hraje za francouzský národní tým a klub Montpellier HSC
Účastnila se Mistrovství světa ve fotbale žen 2019
Ron Plaza
Narozen 13. května 1952 v New Yorku, USA
Americký manažer baseballu
Manažeroval týmy v Minor League Baseball
V roce 2018 byl manažerem týmu Brooklyn Cyclones
Rubén Plaza
Narozen 29. února 1980 ve Valencii, Španělsko
Španělský cyklista
Specializuje se na silniční závody
Vyhrál etapu na Tour de France v roce 2005
Willis Plaza
Narozen 3. srpna 1987 v Port of Spain, Trinidad a Tobago
Trinidadský fotbalista
Hraje za národní tým Trinidadu a Tobaga a klub Al-Ettifaq
Účastnil se Zlatého poháru CONCACAF v letech 2013 a 2015
Bull Page
Rodokmen
Otec: Bull Lea
Děd: Bull Dog
Matka: Our Page
Bába: Blue Larkspur
Základní údaje
Pohlaví: Hřebec
Rok narození: 1947
Země: Spojené státy americké
Barva: Hnědák
Chovatel: Woodvale Farm
Majitel: E. P. Taylor
Trenér: Gordon J. McCann
Kariéra
Počet startů: 21
Vítězství: 9
Druhá místa: 6
Třetí místa: 3
Výdělky: 25 730 $
Hlavní vítězství
Autumn Stakes (1951)
Canadian International Stakes (1951)
Ocenění
Kanadský kůň roku (1951)
Nejlepší plemenný hřebec ve Velké Británii a Irsku (1970)
Pocty
Síň slávy kanadských dostihových koní (1977)
Bull Page Stakes na závodišti Woodbine Racetrack
Životopis
Bull Page byl kanadský dostihový kůň a významný plemenný hřebec. Narodil se v roce 1947 na farmě Woodvale Farm v Kentucky. Jeho matkou byla klisna Our Page, vítězka historických Spinaway Stakes v roce 1942 a dcera Blue Larkspura, amerického koně roku 1929 a člena americké dostihové síně slávy. Jeho otcem byl Bull Lea z farmy Calumet Farm, pětinásobný šampion plemenných hřebců v Severní Americe.
Kvůli vadám tělesné stavby byl Bull Page v roce 1948 prodán na aukci Keeneland July Sale za 38 000 $, což byla relativně nízká cena pro hříbě po Bull Leovi, jehož syn Citation právě vyhrál americkou trojkorunu. Koupil ho ontarijský chovatel koní E. P. Taylor a trénoval ho Gordon J. McCann, budoucí člen síně slávy kanadských dostihových koní. McCann převzal jeho trénink po odchodu do důchodu dalšího trenéra ze síně slávy, Berta Alexandry.
Hříbě bylo obdařeno přirozenou rychlostí, ale mělo zdravotní problémy, které mu bránily v závodění až do tří let, kdy začal závodit na začátku roku na Floridě a získal své první vítězství v Gulfstream Parku. Po návratu na sever Bull Page vyhrál dva přípravné dostihy na Jamaica Race Course v New Yorku.
Jako čtyřletý v roce 1951 vyhrál Bull Page dva důležité dostihy v Torontu: Autumn Stakes na Woodbine Parku a Canadian International Championship na Long Branch Race Track. V obou dostizích King Edward a Jockey Club Cup Handicap obsadil druhé místo. V roce, kdy vytvořil traťový rekord na Thorncliffe Park Raceway, startoval Bull Page šestnáctkrát a pouze dvakrát se neumístil. Jeho výkony v roce 1951 mu vynesly titul kanadského koně roku.
Daňová politika na Filipínách Daňová politika na Filipínách je primárně upravena filipínskou ústavou a třemi zákony Filipínské republiky. Ústava: Článek VI, oddíl 28 ústavy uvádí, že „pravidla zdanění musí být jednotná a spravedlivá“ a že „Kongres musí vytvořit progresivní systém zdanění“. Celostátní právo: Celostátní daňový zákoník – přijatý jako zákon Filipínské republiky č. 8424 neboli daňová reforma z roku 1997 a následné zákony jej pozměňující; zákon byl naposledy pozměněn zákonem Filipínské republiky č. 10963 neboli zákon o daňové reformě pro zrychlení a začlenění; Místní právo: Hlavními zdroji příjmů pro místní samosprávné jednotky (LGU) jsou daně vybírané na základě zákona Filipínské republiky č. 7160 neboli zákon o místní samosprávě z roku 1991 a daně pocházející z výnosů vybraných na základě místní vyhlášky. Daně vybírané na celostátní úrovni jsou vybírány Finančním úřadem (BIR), zatímco daně vybírané na místní úrovni (tj. provinční, městské, obecní, vesnické) jsou vybírány kanceláří místního pokladníka.
Klinická genetika
Klinická genetika je měsíčník recenzovaný odborný časopis, který se zabývá lékařskou genetikou. Byl založen v roce 1970 a je vydáván nakladatelstvím Wiley-Blackwell. Hlavním editorem je Reiner A. Veitia (Univerzita v Paříži).
Historie
Časopis Klinická genetika byl založen v roce 1970. Prvním šéfredaktorem byl Dr. Victor A. McKusick, který byl také zakladatelem Online Mendelian Inheritance in Man (OMIM), databáze lidských genů a genetických poruch.
Obsah
Časopis Klinická genetika publikuje původní výzkumné články, přehledové články a kazuistiky ze všech oblastí lékařské genetiky. Pokrývá širokou škálu témat, včetně:
Molekulární genetika
Cytogenetika
Genetická epidemiologie
Genetická poradenství
Prenatální diagnostika
Farmakogenetika
Onkogenetika
Genomika
Bioinformatika
Dopad
Časopis Klinická genetika má impakt faktor 4,104 (2018), což znamená, že jeho články jsou v průměru citovány 4,104krát v následujících dvou letech po jejich zveřejnění. To z něj činí jeden z nejcitovanějších časopisů v oboru lékařské genetiky.
Indexování
Časopis Klinická genetika je indexován v následujících databázích:
PubMed
MEDLINE
Scopus
Web of Science
Embase
Online přístup
Časopis Klinická genetika je k dispozici online na webových stránkách vydavatele Wiley-Blackwell. Články lze stáhnout v různých formátech, včetně PDF a HTML.
Archív
Online archív časopisu Klinická genetika obsahuje všechny články publikované od roku 1970. Archiv je přístupný prostřednictvím webových stránek vydavatele.
Ústava Filipín
Saligang Batas ng Pilipinas je ústava neboli nejvyšší zákon Filipínské republiky. Její finální návrh byl dokončen Ústavní komisí 12. října 1986 a ratifikován celostátním plebiscitem 2. února 1987. V historii země platily další tři ústavy: Ústava společenství z roku 1935, Ústava z roku 1973 a Ústava svobody z roku 1986. Nejdříve byla vydána ústava, která zakládala "Filipínskou republiku", Ústava Malolos z roku 1899, ale nikdy nebyla plně implementována na celých Filipínách a nezaložila stát, který by byl mezinárodně uznáván, z velké části kvůli vypuknutí filipínsko-americké války.
Přehled
Jurisdikce: Filipíny
Vytvořeno: 12. října 1986
Předloženo: 15. října 1986
Ratifikováno: 2. února 1987
Datum účinnosti: 2. února 1987
Systém: Unitární prezidentská ústavní republika
Struktura vlády: Tři větve (výkonná, zákonodárná, soudní)
Komory: Dvoukomorový (Kongres)
Senát
Sněmovna reprezentantů
Výkonná moc: Prezident
Soudnictví: Nejvyšší soud a nižší soudy, které mohou být zřízeny zákonem
Federalismus: Ne
Volební sbor: Ne
Historie
První zákonodárné shromáždění: 27. července 1987
První výkonná moc: 30. června 1992
Novely: Žádné (viz Navrhované dodatky k Ústavě z roku 1987)
Umístění: Legislativní archiv, knihovna a muzeum, komplex Batasang Pambansa, Quezon City
Zadáno: Revoluční vládou Corazóna Aquina
Autor(i): Ústavní komise z roku 1986
Signatáři: 47 ze 48 komisařů
Nahrazuje: Prezidentské prohlášení č. 3
Politika Filipín Vláda Filipínská vláda je rozdělena do tří mocí: výkonné, zákonodárné a soudní. Výkonná moc V čele výkonné moci stojí prezident, který je zároveň hlavou státu a vlády. Prezident je volen přímo na šestileté funkční období. Současným prezidentem je Ferdinand Marcos Jr. Zákonodárná moc Zákonodárnou moc tvoří dvoukomorový Kongres Filipín. Senát má 24 členů volených na šestileté období a Sněmovna reprezentantů má 316 členů volených na tříleté období. Soudní moc Nejvyšším soudním orgánem je Nejvyšší soud Filipín. Soud se skládá z 15 soudců jmenovaných prezidentem na doživotí. Ústava Filipín Filipínská ústava byla přijata v roce 1987. Ústava stanoví rámec filipínské vlády a chrání základní práva a svobody občanů. Zákony o změně ústavy Zákony o změně ústavy jsou zákony, které mění text filipínské ústavy. Tyto zákony musí být schváleny oběma komorami Kongresu a ratifikovány lidovým hlasováním. Daňové zákony Daňové zákony jsou zákony, které ukládají daně občanům a podnikům. Filipínský daňový systém je založen na zásadě progresivního zdanění, což znamená, že daňová sazba se zvyšuje s výší příjmu. Provincie a města Filipíny jsou rozděleny do 81 provincií a 146 měst. Provincie jsou dále rozděleny do obcí a měst. Obce a města Obce a města jsou nejnižší úrovní místní samosprávy na Filipínách. Jsou odpovědné za poskytování základních služeb, jako je vzdělávání, zdravotní péče a infrastruktura. Barangay Barangay je nejmenší jednotkou místní samosprávy na Filipínách. Barangay je obvykle veden staršinou, který je volen obyvateli barangay. Judiciatura Filipínská judikatura se skládá z Nejvyššího soudu, odvolacího soudu, soudu pro daňové odvolání, Sandiganbayanu a ombudsmana. Komise pro veřejnou službu Komise pro veřejnou službu je nezávislá vládní agentura odpovědná za regulaci veřejných služeb, jako je elektřina, voda a telekomunikace. Komise pro audit Komise pro audit je nezávislá vládní agentura odpovědná za audit vládních financí. Komise pro volby Komise pro volby je nezávislá vládní agentura odpovědná za správu voleb na Filipínách. Volby Filipíny mají vícečetný volební systém. Prezident, viceprezident a členové Kongresu jsou voleni na celostátní úrovni. Guvernátoři, starostové a členové provinčních a městských rad jsou voleni na místní úrovni. Politické strany Na Filipínách působí velké množství politických stran. Mezi hlavní politické strany patří Národní strana, Liberální strana, Nacionalistická strana a Lakas-Kampi-CMD. Zahraniční vztahy Filipíny udržují diplomatické vztahy s většinou zemí světa. Filipíny jsou členem Spojených národů, Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a dalších mezinárodních organizací. Lidská práva Filipíny mají silné zákony na ochranu lidských práv. Filipínská ústava zakazuje mučení, kruté, nelidské nebo ponižující zacházení a trest smrti. Portál Filipíny Portál Filipíny na Wikipedii poskytuje další informace o Filipínách, včetně historie, kultury, geografie a ekonomiky.
Igorové Igorové, domorodí obyvatelé severního Luzonu na Filipínách, jsou často označováni jako Igorotské obyvatelstvo nebo v poslední době jako Cordillerští obyvatelé. Jde o etnickou skupinu tvořenou devíti hlavními etnolingvistickými skupinami, jejichž doménou je pohoří Cordillera. Počátkem 21. století čítali dohromady asi 1,8 milionu lidí. Jejich jazyky patří do podskupiny severoluzonských jazyků filipínských jazyků, která zase patří do austronéské (malajsko-polynéské) jazykové rodiny. Tyto etnické skupiny si dosud uchovávají nebo do nedávné doby uchovávaly své tradiční náboženství a způsob života. Někteří žijí v tropických lesích podhůří, ale většina z nich žije ve strmých travnatých a borovicových lesních pásmech výše. Tradiční kultura Igorové jsou známí svou bohatou a rozmanitou tradiční kulturou, která se projevuje v jejich hudbě, tanci, umění a řemeslech. Jejich hudba je často vokální a polyfonní, doprovázená tradičními nástroji, jako jsou gongy, bubny a flétny. Tanec je nedílnou součástí jejich kultury a existuje mnoho různých stylů, z nichž každý představuje určitý etnický kmen nebo příležitost. Igorové jsou také zruční řemeslníci a jejich výrobky jsou vysoce ceněny. Vyrábějí tkaniny, šperky, košíky a řezbářské práce, které jsou často zdobeny složitými vzory a motivy. Společenská struktura Igorové mají tradiční společenskou strukturu, která je založena na příbuzenských vztazích a komunitních vazbách. Společnost je rozdělena do klanů, které jsou exogamní, což znamená, že členové klanu se nesmějí ženit mezi sebou. Klany jsou dále rozděleny do rodin, které jsou základní jednotkou společnosti. Rodina je v Igorotské kultuře vysoce ceněna a respektována. Rodiče mají vůči svým dětem velkou autoritu a děti mají povinnost starat se o své rodiče ve stáří. Náboženství Tradičním náboženstvím Igorotů je animismus, který zahrnuje víru v duchy přírody a předků. Věří, že svět je obýván duchy, kteří mohou být jak benevolentní, tak i škodliví. Igorové provádějí různé rituály a obřady, aby si naklonili duchy a zajistili si jejich ochranu. V posledních stoletích přijali někteří Igorové křesťanství, především římský katolicismus a protestantismus. Křesťanství se stalo významnou součástí Igorotské kultury a mnohé z tradičních náboženských praktik se smísily s křesťanskými vírami a praktikami. Současná situace Dnes čelí Igorové mnoha výzvám, včetně ztráty tradičních zemí, urbanizace a modernizace. Přesto si dokázali zachovat mnoho aspektů své tradiční kultury a zůstávají důležitou součástí filipínské společnosti.
Downův syndrom Downův syndrom, také známý jako trizomie 21, je genetická porucha způsobená přítomností celé nebo části třetí kopie chromozomu 21. Obvykle je spojena se zpožděným vývojem, mírnou až středně těžkou mentální retardací a charakteristickými fyzickými rysy. Existují tři typy Downova syndromu, všechny se stejnými rysy: trizomie 21, nejběžnější typ; mozaikový Downův syndrom a translokační Downův syndrom. Rodiče postiženého jedince jsou obvykle geneticky normální. Pravděpodobnost se zvyšuje z méně než 0,1 % u 20letých matek na 3 % u 45letých. Extra chromozom je poskytován při početí, když se spojí vajíčko a spermie. Velmi malé procento 1-2 % dostane další chromozom v embryonálním stádiu a ovlivní pouze některé buňky v těle; tomu se říká mozaikový Downův syndrom. Obvykle děti dostanou 23 chromozomů od každého rodiče, celkem 46, zatímco u Downova syndromu je připojen třetí 21. chromozom. Předpokládá se, že se to děje náhodou, bez známé behaviorální aktivity nebo environmentálního faktoru, který by měnil pravděpodobnost. Downův syndrom lze identifikovat během těhotenství prenatálním screeningem, následovaným diagnostickými testy, nebo po narození přímým pozorováním a genetickými testy. Od zavedení screeningu jsou těhotenství s Downovým syndromem často přerušována (míry se liší od 50 do 85 % v závislosti na věku matky, gestačním věku a rase/etniku matky). Na Downův syndrom neexistuje lék. Vzdělávání a řádná péče prokazatelně poskytují dobrou kvalitu života. Některé děti s Downovým syndromem jsou vzdělávány v běžných školních třídách, zatímco jiné vyžadují specializovanější vzdělávání. Někteří jedinci s Downovým syndromem absolvují střední školu a někteří navštěvují postsekundární vzdělávání. V dospělosti pracuje v USA přibližně 20 % v nějaké kapacitě, přičemž mnoho z nich vyžaduje chráněné pracovní prostředí. Často je zapotřebí podpora ve finančních a právních záležitostech. Při řádné zdravotní péči je očekávaná délka života přibližně 50 až 60 let v rozvinutém světě. Po celý život osoby se doporučuje pravidelné vyšetření zdravotních problémů běžných u Downova syndromu. Downův syndrom je nejčastější chromozomální abnormalita. Vyskytuje se přibližně u 1 z 1 000 dětí narozených každý rok. V USA je tento údaj uváděn jako jeden z 700 porodů. V roce 2015 byl Downův syndrom přítomen u 5,4 milionu jedinců celosvětově a vedl k 27 000 úmrtí, oproti 43 000 úmrtím v roce 1990. Je pojmenován po britském lékaři Johnu Langdonovi Downovi, který tento syndrom plně popsal v roce 1866. Některé aspekty tohoto stavu popsal dříve francouzský psychiatr Jean-Étienne Dominique Esquirol v roce 1838 a francouzský lékař Édouard Séguin v roce 1844. Genetická příčina Downova syndromu byla objevena v roce 1959.
Města na Filipínách
Město (filipínsky: lungsod/siyudad) je jednou ze správních jednotek na Filipínách. Všechna filipínská města jsou zakládací listinou zřízená města (filipínsky: nakakartang lungsod), jejichž existence jako právnických osob a správních celků se řídí jejich vlastními obecními stanovami, a navíc zákonem o místní samosprávě z roku 1991, který upravuje jejich správní strukturu a pravomoci. K 8. červenci 2023 je na Filipínách 149 měst. Město má nárok na alespoň jednoho zástupce ve Sněmovně reprezentantů, pokud jeho počet obyvatel dosáhne 250 000. Města mohou používat společnou pečeť. Jako právnické osoby mají města pravomoc přijímat, kupovat, přijímat, držet, pronajímat, převádět a zcizovat nemovitý a movitý majetek ve svém obecném zájmu, vyvlastňovat soukromý majetek pro veřejné účely (vyvlastnění), uzavírat smlouvy a být jimi vázán, žalovat a vykonávat všechny pravomoci, které mu byly uděleny Kongresem. Vytvořit nebo změnit městskou listinu může pouze zákon Kongresu, a touto městskou listinou Kongres městu uděluje určité pravomoci, které běžné obce nebo dokonce jiná města nemusí mít. Navzdory rozdílům v pravomocích udělených každému městu dostávají všechna města bez ohledu na status větší podíl na přídělu vnitřních příjmů (IRA) ve srovnání s běžnými obcemi [lower-alpha 1] a jsou obecně autonomnější než běžné obce.
Druhy měst
Města na Filipínách jsou rozdělena do tří kategorií:
Vysoce urbanizovaná města (Highly urbanized cities, HUC): Jedná se o města s počtem obyvatel nejméně 200 000 a ročním příjmem nejméně 50 milionů filipínských pesos. Mají největší míru autonomie a jsou řízena vlastními obecními radami, které mají pravomoc přijímat vlastní zákony a nařízení. V současné době je na Filipínách 33 vysoce urbanizovaných měst.
Nezávislá městská města (Independent component cities, ICC): Jedná se o města s počtem obyvatel nejméně 150 000 a ročním příjmem nejméně 30 milionů filipínských pesos. Jsou méně autonomní než vysoce urbanizovaná města a jsou stále podřízeny provinciím, ve kterých se nacházejí. V současné době je na Filipínách 79 nezávislých městských měst.
Městské složky (Component cities, CC): Jedná se o města s počtem obyvatel nejméně 100 000 a ročním příjmem nejméně 20 milionů filipínských pesos. Jsou nejméně autonomní ze tří kategorií měst a jsou podřízeny provinciím, ve kterých se nacházejí. V současné době je na Filipínách 37 městských částí.
Správa měst
Města na Filipínách jsou řízena starostou, který je volen na tříleté období. Starostovi pomáhá místostarosta a rada města, jejíž členové jsou také voleni na tříleté období. Rada města má pravomoc přijímat zákony a nařízení, které platí v rámci města. Města jsou dále rozdělena do barangayů, které jsou nejmenšími správními jednotkami na Filipínách. Barangayům vládne barangayový kapitán a rada barangay, jejíž členové jsou také voleni na tříleté období.
Význam měst
Města hrají na Filipínách důležitou roli. Jsou centry obchodu, průmyslu a kultury. Jsou také domovem většiny filipínské populace. Města jsou důležitými motory ekonomického růstu a rozvoje na Filipínách.