Albánie Zeměpisná poloha Albánie je země v jihovýchodní Evropě. Nachází se na Balkánském poloostrově u Jaderského a Jónského moře ve Středozemním moři. Sousedí s Černou Horou na severozápadě, Kosovem na severovýchodě, Severní Makedonií na východě a Řeckem na jihu. Rozloha Albánie je 28 748 km2. Její krajina je rozmanitá, zahrnuje drsné zasněžené hory v Albánských Alpách a horách Korab, Skanderbeg, Pindus a Ceraunian, až po úrodné nížiny táhnoucí se od pobřeží Jaderského a Jónského moře. Hlavní město Hlavním městem a největším městem Albánie je Tirana. Dalšími významnými městy jsou Durrës, Vlorë a Shkodër. Historie Ve starověku obývali severní a střední oblasti Albánie Ilyrové, zatímco jižní oblasti obývali Epirové. Na pobřeží bylo také založeno několik důležitých starověkých řeckých kolonií. Ilyrské království se sídlem v dnešní Albánii bylo dominantní mocností před vzestupem Makedonie. Ve 2. století př. n. l. byl region připojen k Římské republice a po rozdělení Římské říše se stal součástí Byzantské říše. První známé albánské autonomní knížectví - Arbanon - bylo založeno ve 12. století. Albánské království, Albánské knížectví a Albánie Veneta vznikly mezi 13. a 15. stoletím v různých částech země, spolu s dalšími albánskými knížectvími a politickými subjekty. Koncem 15. století se Albánie stala součástí Osmanské říše až do roku 1912, kdy moderní albánský stát vyhlásil nezávislost. V roce 1939 Itálie napadla Albánské království, které se stalo Velkou Albánií a poté protektorátem nacistického Německa během druhé světové války. Po válce vznikla Albánská lidová socialistická republika, která trvala až do revolucí v roce 1991, které skončily pádem komunismu v Albánii a nakonec vznikem současné Albánské republiky. Politický systém Albánie je jednotná parlamentní konstituční republika. Je to rozvojová země, která se umístila na 67. místě v indexu lidského rozvoje, s ekonomikou s vyššími středními příjmy, která je dominována sektor služeb, následovaná výrobou a cestovním ruchem. Prošla procesem transformace po skončení komunismu v roce 1990, od centralizovaného plánování k tržní ekonomice. Albánie poskytuje svým občanům univerzální zdravotní péči a bezplatné základní a střední vzdělání. Mezinárodní vztahy Albánie je členem Organizace spojených národů, Světové banky, UNESCO, NATO, WTO, Rady Evropy, OBSE a OIC. Od roku 2014 je oficiálním kandidátem na členství v Evropské unii. Je jedním ze zakládajících členů Energetického společenství, včetně Organizace pro hospodářskou spolupráci v Černém moři a Unie pro Středomoří.
Haute Tension (česky také Vysoké napětí) je francouzský hororový film z roku 2003, který režíroval Alexandre Aja podle scénáře, který napsal společně s Grégorym Levasseurem. V hlavních rolích se představily Cécile de France a Maïwenn, vedlejší role ztvárnil Philippe Nahon.
Děj filmu sleduje dvě studentky, které přijedou do odlehlého venkovského domu studovat, kde je brzy přepadne sériový vrah. Film je spojován s hnutím New French Extremity a byl zakoupen společností Lions Gate Entertainment po úspěšném uvedení v sekci Midnight Madness na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu v roce 2003, kde byl znovu nadabován do angličtiny a sestříhán, aby získal hodnocení R.
Lions Gate poté investovala 14 milionů dolarů do uvedení filmu do široké distribuce ve Spojených státech, kde nakonec vydělal pouze 3,6 milionu dolarů. Lions Gate později vydala původní sestřih na Blu-ray a DVD. Všechny efekty vytvořil italský hororový maskér Giannetto De Rossi, oblíbenec zesnulého režiséra Lucia Fulciho.
Děj
Dvě nejlepší kamarádky, Marie a Alex, se vydávají do odlehlého venkovského domu, aby se připravily na zkoušky. Po příjezdu zjistí, že dům je prázdný, a tak se rozhodnou zůstat. Později té noci je napadne maskovaný muž se sekerou. Marie uteče do lesa, zatímco Alex je zavražděna.
Marie se ztratí v lese a potká muže jménem Jean, který jí nabídne pomoc. Marie ho vezme zpět do domu, kde zjistí, že Alex je stále naživu, ale je vážně zraněná. Jean pomůže Marie Alex ošetřit a poté odejde.
Marie a Alex se rozhodnou zůstat v domě a čekat na pomoc. Brzy však zjistí, že vrah je stále na svobodě. Marie se ho pokusí zastavit, ale je jím zabita. Alex se podaří uniknout a vraha zabije.
Obsazení
Cécile de France jako Marie
Maïwenn jako Alex
Philippe Nahon jako Jean
Franck Khalfoun jako policista
Jean-Louis Tribes jako maskovaný muž
Produkce
Film byl natočen v Lot-et-Garonne ve Francii. Natáčení trvalo šest týdnů a rozpočet filmu činil 2,5 milionu dolarů. Všechny efekty vytvořil Giannetto De Rossi, který byl známý svou prací na filmech Lucia Fulciho.
Vydání
Film měl premiéru ve Francii 18. června 2003. Ve Spojených státech byl uveden do kin 11. března 2005. Film vydělal celosvětově 6,8 milionu dolarů.
Kritický příjem
Film získal od kritiků smíšené recenze. Někteří chválili jeho násilí a napětí, zatímco jiní kritizovali jeho násilný obsah a nevyvinuté postavy.
Kontroverze
Film byl kritizován za své extrémní násilí. Někteří kritici jej označili za "mučení pornografii". Film byl zakázán ve Velké Británii a v několika dalších zemích.
Odkaz
Film se stal kultovním klasikou mezi fanoušky hororových filmů. Byl parodován v několika dalších filmech a televizních pořadech.
Geometrie je matematická disciplína, která se zabývá zkoumáním tvarů a vlastností prostoru. Její historie sahá až do starověku, kdy se geometrie používala především k praktickým účelům, jako je měření pozemků nebo stavba budov. V průběhu času se však geometrie stala samostatnou vědeckou disciplínou a její aplikace se rozšířila do mnoha oblastí, včetně fyziky, inženýrství a počítačové grafiky.
Geometrie se dělí na několik základních oborů:
Euklidovská geometrie je nejstarší a nejznámější obor geometrie. Zabývá se studiem vlastností prostoru, který je popsán Euklidovými axiomy. Euklidovská geometrie se používá v mnoha praktických aplikacích, jako je architektura, inženýrství a navigace.
Neeuklidovská geometrie je obor geometrie, který se zabývá studiem prostorů, které nejsou popsány Euklidovými axiomy. Neeuklidovská geometrie se používá v mnoha oblastech fyziky, včetně teorie relativity a kvantové mechaniky.
Diferenciální geometrie je obor geometrie, který se zabývá studiem hladkých variet. Diferenciální geometrie se používá v mnoha oblastech fyziky, včetně obecné teorie relativity a teorie strun.
Algebraická geometrie je obor geometrie, který se zabývá studiem algebraických variet. Algebraická geometrie se používá v mnoha oblastech matematiky, včetně teorie čísel a algebraické topologie.
Základními pojmy geometrie jsou:
Bod je základní geometrický objekt, který nemá žádné rozměry.
Přímka je jednorozměrný geometrický objekt, který má nekonečnou délku a žádný směr.
Rovina je dvojrozměrný geometrický objekt, který má nekonečnou délku a šířku a žádný směr.
Prostor je trojrozměrný geometrický objekt, který má nekonečnou délku, šířku a výšku a žádný směr.
Geometrie je důležitá vědecká disciplína, která má mnoho praktických aplikací. Používá se v mnoha oblastech, včetně fyziky, inženýrství, počítačové grafiky a architektury.
Obnova jazyků je snaha zastavit nebo zvrátit úpadek jazyka nebo oživit vyhynulý jazyk. Zapojeni mohou být lingvisté, kulturní nebo komunitní skupiny nebo vlády. Někteří tvrdí, že je třeba rozlišovat mezi oživením jazyka (vzkříšením vyhynulého jazyka bez existujících rodilých mluvčích) a revitalizací jazyka (záchranou „umírajícího“ jazyka). Existuje pouze jeden úspěšný příklad úplného oživení jazyka, hebrejština, která vytvořila novou generaci rodilých mluvčích bez jakýchkoli předem existujících rodilých mluvčích jako modelu. Jazyky určené k revitalizaci jazyka zahrnují ty, jejichž používání a význam je vážně omezeno. Někdy lze různé taktiky revitalizace jazyka dokonce použít k pokusu o oživení vyhynulých jazyků. Ačkoli se cíle revitalizace jazyka v jednotlivých případech značně liší, obvykle zahrnují pokus o rozšíření počtu mluvčích a používání jazyka nebo pokus o udržení současné úrovně používání, aby se jazyk chránil před vyhynutím nebo smrtí jazyka. Důvody revitalizace se liší: mohou zahrnovat fyzické nebezpečí postihující ty, jejichž jazyk umírá, ekonomické nebezpečí, jako je využívání přírodních zdrojů domorodců, politické nebezpečí, jako je genocida, nebo kulturní nebezpečí/asimilace. Jen v poslední době se odhaduje, že více než 2000 jazyků již vyhynulo. OSN odhaduje, že více než polovina dnes mluvených jazyků má méně než 10 000 mluvčích a že čtvrtina má méně než 1 000 mluvčích; a že pokud nebudou učiněny nějaké kroky k jejich zachování, většina z nich během příštích sto let vyhyne. Tato čísla jsou často uváděna jako důvody, proč je revitalizace jazyka nezbytná pro zachování jazykové rozmanitosti. Kultura a identita jsou také často uváděnými důvody pro revitalizaci jazyka, kdy je jazyk vnímán jako jedinečný „kulturní poklad“. Komunita často vnímá jazyk jako jedinečnou součást své kultury, která ji spojuje s předky nebo se zemí a tvoří podstatnou součást její historie a sebepojetí. Revitalizace jazyka je také úzce spjata s lingvistickým oborem dokumentace jazyka. V této oblasti se lingvisté snaží vytvořit úplný záznam gramatiky, slovní zásoby a jazykových rysů jazyka. Tato praxe může často vést k většímu zájmu o revitalizaci konkrétního studovaného jazyka. Úkol dokumentace je navíc často prováděn s cílem revitalizace.
Palestinská samospráva
Definice
Palestinská samospráva (PS) je orgán palestinské vlády kontrolovaný hnutím Fatah, který vykonává částečnou civilní kontrolu nad územími Západního břehu a Pásma Gazy na základě dohod z Osla z let 1993-1995.
Území
Západní břeh: Oblasti "A" a "B"
Pásmo Gazy: PS nad ním ztratila kontrolu po palestinských volbách v roce 2006 a následném konfliktu mezi Fatahem a Hamásem; PS však na něj stále nárokuje právo, i když de facto kontrolu vykonává Hamás.
Status
Dočasný samosprávný orgán
Oficiálně známý jako Stát Palestina
Od roku 2013 používá PS název "Stát Palestina" na oficiálních dokumentech
Organizace spojených národů (OSN) nadále uznává Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) jako "zástupce palestinského lidu"
Vznik
Vznikla v roce 1994 na základě dohody z Gazy a Jericha mezi OOP a izraelskou vládou
Původně měla být pětiletým prozatímním orgánem
Pravomoci
Oblast A (městské oblasti): Výhradní kontrola nad bezpečnostními i civilními záležitostmi
Oblast B (venkovské oblasti): Pouze civilní kontrola
Oblast C (zbytek území): Zůstává pod izraelskou kontrolou
Vývoj
Po druhé intifádě získala PS další kontrolu nad některými oblastmi
V roce 2005 se Izrael jednostranně stáhl ze svých osad v Pásmu Gazy a rozšířil tak kontrolu PS na celý pás
V palestinských parlamentních volbách v roce 2006 zvítězil Hamás a nominoval Ismaila Haníju za premiéra PS
V roce 2007 převzal Hamás kontrolu nad Pásmem Gazy a předseda PS Mahmúd Abbás odvolal Hamásem vedenou jednotnou vládu a jmenoval Salam Fayyada za premiéra
Od té doby existují dvě samostatné správy - Fatahem vedená PS na Západním břehu a rivalská vláda Hamásu v Pásmu Gazy
Proces usmíření za účelem sjednocení palestinských vlád dosáhl v průběhu let určitého pokroku, ale nepodařilo se dosáhnout znovusjednocení
Mezinárodní uznání
Stát Palestina uznalo 138 zemí
V listopadu 2012 OSN hlasovala pro uznání Státu Palestina jako nečlenského pozorovatelského státu OSN
Charakteristika
Autoritářský režim
Neprovedla volby za posledních 15 let
Je kritizována za porušování lidských práv, včetně zásahů proti novinářům, aktivistům za lidská práva a odpůrcům její vlády
Rosny Park, Hobart, Tasmánie
Rosny Park je předměstí Hobartu v Tasmánii, které se nachází ve městě Clarence na východním břehu řeky Derwent. Je to asi pět kilometrů od centra Hobartu.
Rosny Park je obchodní dvojče svého rezidenčního jmenovce, Rosny.
Souřadnice:
42°51'59" jižní šířky
147°22'9" východní délky
Počet obyvatel:
16 (sčítání lidu v roce 2021)
PSČ:
7018
Poloha:
4 km jihovýchodně od Lindisfarne
6 km východně od Hobartu
21 km jihozápadně od Sorellu
Místní správa:
Město Clarence
Federální volební obvod:
Franklin
Sousední předměstí:
Lindisfarne
Warrane
Montagu Bay
Rosny
Mornington
Bellerive
BusTech Group BusTech Group je australský výrobce autobusů s výrobními závody v Rocklea v Queenslandu, Edinburghu v Adelaide v Jižní Austrálii a Burnie na Tasmánii. BusTech Group vyrábí plně integrované autobusy na pravidelných linkách, školní autobusy a dvoupatrové autobusy a také vyrábí karoserie autobusů s jednou palubou, převážně na evropských podvozcích od výrobců, jako jsou Mercedes-Benz, Volvo a Scania, především pod jejich modelovou řadou VST. K roku 2022 BusTech Group aktivně dodávala nové autobusy do Queenslandu, Jižní Austrálie, Victorie, Nového Jižního Walesu, Tasmánie a ACT. Společnost byla původně založena jako Bustech v roce 1995 tehdejšími majiteli autobusového dopravce Gold Coast v Queenslandu, Surfside Buslines, rodinou Calabrů. Raná produkce se obecně zaměřovala na výrobu nízkopodlažových autobusových karoserií s menším počtem školních autobusů a byly také vyráběny charterové/turistické vozy. Bustech vyrobil svůj první integrovaný autobus v roce 2007, městský autobus střední velikosti, jehož výroba se následně rozšířila na plnohodnotné autobusy na pravidelných linkách a školní autobusy do roku 2008. Výroba městského dvoupatrového autobusu začala v roce 2011 a v roce 2015 Bustech dokončil první místně navržený a vyrobený elektrický autobus v Austrálii. Bustech byl od roku 2008 součástí Transit Australia Group pod vlastnictvím rodiny Calabrů, dokud nebyla tato skupina v roce 2019 rozpuštěna po prodeji autobusové dopravy společnosti AATS Group. Bustech uzavřel dohodu o společném podniku se společností Precision Components, vlastněnou společností Fusion Capital, a v roce 2017 začal vyrábět autobusy pod názvem Precision Buses. Navíc společnost Elphinstone Engineering na Tasmánii začala v roce 2017 montovat autobusy na základě dohody. Bustech a Precision Buses formalizovaly fúzi v roce 2019, přičemž řízení obou operací bylo zpočátku známé jako Australian Bus Corporation. Společnost byla přejmenována a znovu uvedena na trh jako BusTech Group v prosinci 2020. V únoru 2021 bylo oznámeno, že se plánuje výstavba továrny poblíž Newcastle v Novém Jižním Walesu na výrobu elektrických autobusů pro provozovatele v Novém Jižním Walesu.
Pittsburgh and Lake Erie Railroad Pittsburgh and Lake Erie Railroad (P&LE), známá také jako "Little Giant", byla založena 11. května 1875. Sídlo společnosti bylo v Pittsburghu v Pensylvánii. Trať spojovala Pittsburgh na východě s Youngstownem ve státě Ohio na západě a Connellsville v Pensylvánii na východě. K jezeru Erie (u Ashtabuly ve státě Ohio) se dostala až se vznikem Conrailu v roce 1976. P&LE byla známá jako "Little Giant", protože objem přepravovaného zboží byl neúměrný délce její trasy. Přestože provozovala pouze jednu desetinu procenta železničních tratí v zemi, přepravovala asi jedno procento jejího objemu. To bylo do značné míry způsobeno tím, že P&LE obsluhovala ocelárny v oblasti Pittsburghu, které spotřebovávaly a přepravovaly obrovské množství materiálu. Jednalo se o specializovanou železnici, která získávala většinu svých příjmů z přepravy uhlí, koksu, železné rudy, vápence a oceli. Eventuální uzavření oceláren vedlo v roce 1992 k zániku P&LE jako nezávislé linky. Na konci roku 1970 provozovala P&LE 211 mil (340 km) silnice na 784 milách (1 262 km) trati, nepočítaje PC&Y a Y&S; v roce 1970 vykázala 1 419 milionů tunomílí příjmového nákladu, což je pokles oproti 2 437 milionům v roce 1944.
Severoatlantická aliance (NATO)
Úvod
Severoatlantická aliance (NATO), známá také jako Severoatlantická smlouva, je mezivládní vojenské spojenectví 31 členských států – 29 evropských a dvou severoamerických. Aliance byla založena po druhé světové válce a jejím cílem je zajištění kolektivní obrany členských států proti útokům třetích stran.
Historie
NATO vzniklo v důsledku podpisu Severoatlantické smlouvy ve Washingtonu, D.C., dne 4. dubna 1949. Během studené války působilo NATO jako protiváha hrozby ze strany Sovětského svazu. Aliance zůstala v provozu i po rozpadu Sovětského svazu a Varšavské smlouvy a podílela se na vojenských operacích na Balkáně, na Středním Východě, v jižní Asii a v Africe.
Motto a sídlo
Mottem NATO je "Animus in consulendo liber" (latinsky "mysl neomezená při jednání"). Hlavní sídlo NATO se nachází v Bruselu v Belgii, zatímco vojenské sídlo NATO se nachází poblíž Monsu v Belgii.
Členové
NATO se skládá z následujících členských států:
Albánie
Belgie
Bulharsko
Kanada
Chorvatsko
Česká republika
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Německo
Řecko
Maďarsko
Island
Itálie
Lotyšsko
Litva
Lucembursko
Černá Hora
Nizozemsko
Severní Makedonie
Norsko
Polsko
Portugalsko
Rumunsko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko
Turecko
Spojené království
Spojené státy americké
Rozšíření
NATO se původně skládalo z dvanácti zakládajících členů. Od té doby se rozšířilo devětkrát, naposledy když Finsko vstoupilo do aliance 4. dubna 2023, přesně 74 let po založení NATO. Švédsko je v procesu ratifikace protokolu o přistoupení k Severoatlantické smlouvě a očekává se, že se stane 32. členem.
Aspirující členové
NATO v současnosti uznává Bosnu a Hercegovinu, Gruzii a Ukrajinu jako aspirující členy.
Partnerství a spolupráce
NATO má v rámci svého programu Partnerství pro mír partnerství s 20 dalšími zeměmi, včetně Ruska. Aliance také spolupracuje s 19 dalšími zeměmi v rámci institucionalizovaných dialogových programů.
Výdaje na obranu
Členské státy NATO se dohodly, že dosáhnou nebo si udrží cílové výdaje na obranu ve výši nejméně dvou procent svého HDP do roku 2024.
Síly
Společné ozbrojené síly všech členských států NATO zahrnují přibližně 3,5 milionu vojáků a příslušníků personálu. Jejich kombinované vojenské výdaje v roce 2022 představovaly přibližně 55 procent světových nominálních výdajů.
Odpovědnostní síly
NATO posílilo své nasazení sil rychlé reakce ve východní Evropě.
Napětí s Ruskem
Rozšiřování NATO vedlo k napětí s Ruskem, které není členem aliance.
Význam
NATO hraje klíčovou roli v zajišťování bezpečnosti a stability v euroatlantickém regionu. Aliance představuje sílu jednoty a odhodlání a zůstává odstrašujícím prostředkem proti agresi.
Stát Palestina Palestina, oficiálně Stát Palestina, je stát v regionu jižní Levant v západní Asii. Byl založen 15. listopadu 1988 a je oficiálně spravován Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). Územně si nárokuje Západní břeh (včetně Východního Jeruzaléma) a Pásmo Gazy, což jsou od šestidenní války v roce 1967 izraelská okupovaná území. Západní břeh obsahuje 165 palestinských enkláv, které jsou pod částečnou palestinskou správou, ale zbytek, včetně 200 izraelských osad, je pod plnou izraelskou kontrolou. Pásmo Gazy bylo spravováno Egyptem, ale v roce 1967 ho dobylo Izrael. Izrael spravoval tuto oblast až do svého stažení v roce 2005, přestože je stále považován za okupanta Gazy. Hamas převzal moc poté, co vyhrál palestinské legislativní volby v roce 2006. Pásmo Gazy je od té doby blokováno Izraelem a Egyptem. Po druhé světové válce, v roce 1947, Organizace spojených národů (OSN) přijala Plán rozdělení mandátní Palestiny, který doporučoval vytvoření nezávislých arabských a židovských států a internacionalizovaného Jeruzaléma. Tento plán byl Židy přijat, ale arabská populace ho odmítla na základě toho, že Arabové tvoří dvoutřetinovou většinu a vlastní většinu pozemků. Bezprostředně poté, co Valné shromáždění OSN přijalo plán jako rezoluci 181, vypukla v Palestině občanská válka a plán nebyl proveden. Den po vzniku Státu Izrael 14. května 1948 napadly sousední arabské státy bývalý britský mandát a zapojily se do arabsko-izraelské války v roce 1948. Později, 22. září 1948, založila Arabská liga vládu pro celou Palestinu, která měla spravovat Protektorát pro celou Palestinu v egyptském okupovaném pásmu Gazy. Brzy ji uznaly všechny členské státy Arabské ligy kromě Jordánska, které okupovalo a později anektovalo Západní břeh včetně Východního Jeruzaléma. Palestinu v současnosti uznávají 138 z 193 členských států Organizace spojených národů (OSN). Přestože byla jurisdikce vlády pro celou Palestinu prohlášena za pokrývající celou bývalou mandátní Palestinu, její efektivní jurisdikce byla omezena na Pásmo Gazy. Během šestidenní války v červnu 1967 Izrael obsadil Pásmo Gazy a Sinajský poloostrov z Egypta, Západní břeh a Východní Jeruzalém z Jordánska a Golanské výšiny ze Sýrie. 15. listopadu 1988 v Alžíru vydal Jásira Arafat, jako předseda OOP, palestinskou Deklaraci nezávislosti, která založila Stát Palestina. Rok po podpisu Dohod z Osla v roce 1993 byla vytvořena Palestinská národní autorita (PNA), která měla spravovat (v různé míře) oblasti A a B na Západním břehu, zahrnující 165 enkláv, a Pásmo Gazy. Poté, co se Hamas stal vedoucí stranou parlamentu PNA v posledních volbách (2006), vypukl mezi ním a stranou Fatah konflikt, který vedl k převzetí Pásma Gazy Hamasem v roce 2007 (dva roky po izraelském stažení). V polovině roku 2021 měla Palestina 5 227 193 obyvatel. Přestože Palestina nárokuje Jeruzalém jako své hlavní město, město je pod kontrolou Izraele; jak palestinské, tak izraelské nároky na město jsou mezinárodním společenstvím většinou neuznávány. Palestina je členem Arabské ligy, Organizace islámské spolupráce, G77, Mezinárodního olympijského výboru, stejně jako UNESCO, UNCTAD a Mezinárodního trestního soudu. Po neúspěšném pokusu v roce 2011 o získání statutu plného členského státu Organizace spojených národů hlasovalo Valné shromáždění OSN v roce 2012 pro uznání Palestiny jako nečlenského pozorovatelského státu.