Shromáždění Africké unie
Shromáždění Africké unie, formálně známé jako Shromáždění hlav států a vlád Africké unie (AU-AHSG), je jedním z několika rozhodovacích orgánů v rámci Africké unie. Dalšími orgány jsou Panafrický parlament; výkonná rada složená z ministrů zahraničí členských států AU; a Komise Africké unie.
Shromáždění Africké unie se skládá z 55 hlav států a vlád členských zemí. Shromáždění se schází jednou ročně. Předseda shromáždění předsedá každoročnímu summitu Africké unie a také Panafrickému parlamentu během voleb a přísahy prezidenta Panafrického parlamentu.
Struktura shromáždění
Shromáždění Africké unie má hierarchickou strukturu, která se skládá z několika úrovní.
Plenární zasedání: Jedná se o nejvyšší orgán shromáždění, který se schází jednou ročně. Plenární zasedání je tvořeno všemi 55 hlavami států a vlád členských zemí.
Výkonná rada: Výkonná rada je složena z ministrů zahraničí členských států AU. Odpovídá za přípravu agendy plenárního zasedání a provádění jeho rozhodnutí.
Komise Africké unie: Komise je stálým sekretariátem shromáždění. Je zodpovědná za poskytování administrativní a technické podpory shromáždění a jeho orgánům.
Specializované technické výbory: Tyto výbory jsou složeny z odborníků z členských států AU. Jsou odpovědné za poskytování poradenství shromáždění v technických záležitostech.
Funkce shromáždění
Shromáždění Africké unie má řadu důležitých funkcí, včetně:
Určování politiky a priorit Africké unie.
Schvalování rozpočtu a pracovních programů Africké unie.
Volba předsedy a místopředsedů Africké unie.
Jmenování členů Komise Africké unie.
Schvalování mezinárodních smluv a dohod.
Sledování pokroku při provádění cílů a cílů Africké unie.
Význam shromáždění
Shromáždění Africké unie je nejvyšším rozhodovacím orgánem v rámci Africké unie. Je to fórum, kde se hlavy států a vlád členských zemí scházejí, aby diskutovaly o klíčových otázkách, které ovlivňují kontinent. Shromáždění hraje zásadní roli při určování budoucnosti Africké unie a jejích členských států.
Ústavní akt Africké unie
Ústavní akt Africké unie (AU) je kodifikovaný rámec, podle kterého se má AU řídit. Byl podepsán 11. července 2000 v Lomé v Togu. Nabylo účinnosti poté, co dvě třetiny z 53 podepsaných států ratifikovaly konvenci dne 26. května 2001. [1] Když stát ratifikuje Ústavní akt, stává se formálně členem AU. Všech 55 podepsaných států ratifikovalo tento dokument, přičemž Jižní Súdán a Maroko ratifikovaly jako poslední africké státy. [1]
Instituce Africké unie
Casablanská skupina
Unie afrických států
Organizace africké jednoty
Africké hospodářské společenství
Africká fronta sjednocení
Výkonný orgán
Předseda
Předseda komise
Konference a události
Mírové a bezpečnostní záležitosti
Infrastruktura a energetika
Sociální záležitosti
Lidské zdroje, věda a technologie
Obchod a průmysl
Venkovská ekonomika a zemědělství
Právní orgán
Výkonná rada
Reprezentativní výbor
Legislativa
Panafrický parlament
Předseda
Bureau
Sekretariát
Seznam členů
Stálé výbory
Venkovská ekonomika, zemědělství, zdroje, životní prostředí
Měnový a finanční
Obchod, cla a přistěhovalectví
Spolupráce, mezinárodní vztahy a konflikty
Doprava, průmysl, komunikace, energetika, věda a technologie
Zdravotnictví, práce a sociální
Vzdělávání, kultura, turistika a lidské zdroje
Pohlaví, rodina, mládež, zdravotní postižení
Spravedlnost a práva
Pravidla, výsady a disciplína
Soudní orgán
Sirtská deklarace
Ústavní akt AU
Charta práv
Komise pro lidská a lidská práva
Soud spravedlnosti a lidských práv
Soudní dvůr pro lidská a lidská práva
Seznam soudců
Poradní orgány
Rada pro mír a bezpečnost
Hospodářská, sociální a kulturní rada
Specializované technické výbory
Venkovská ekonomika, zemědělství
Měnový a finanční
Obchod, cla a přistěhovalectví
Průmysl, věda a technologie, energetika, přírodní zdroje a životní prostředí
Doprava, komunikace, cestovní ruch
Zdravotnictví, práce, sociální
Vzdělávání, kultura a lidské zdroje
Finanční orgány
AEC (Abuja Treaty)
CEN-SAD
COMESA
EAC
ECCAS/CEEAC
CEMAC
ECOWAS/CEDEAO
UEMOA
WAMZ
IGAD
SADC
SACU
AMU/UMA
Africká centrální banka
Africká měnová unie
Africká investiční banka
Další orgány
Nové partnerství pro rozvoj Afriky
Africký mechanismus vzájemného hodnocení
Program e-školy
Decentralizované orgány
Agentury AU
Afrika CDC
Africká vesmírná agentura
Související témata
Rozšíření
Zahraniční vztahy
Partnerství TerrAfrica
Ostatní země
Hospodářství Africké unie
Africká unie (AU) je politická a hospodářská unie 55 členských států, které pokrývají většinu afrického kontinentu. Je to druhá největší mezinárodní organizace na světě po Organizaci spojených národů (OSN). AU byla založena v roce 2002 s cílem podporovat integraci, spolupráci a rozvoj mezi africkými zeměmi.
Ekonomika
Kombinované státy Africké unie tvoří 11. největší ekonomiku světa s nominálním hrubým domácím produktem (HDP) 2263 miliard USD. Měřením HDP podle parity kupní síly (PPP) dosahuje ekonomika Africké unie celkem 1,515 bilionu USD, což ji řadí na 11. místo za Rusko. Zároveň mají celkový kombinovaný dluh 200 miliard USD.
AU má pouze 2 % světového mezinárodního obchodu. Ale protože více než 90 % mezinárodního obchodu tvoří měnové futures, 2 % Afriky ve skutečnosti tvoří většinu skutečných komodit obchodovaných po celém světě, včetně přibližně 70 % světových strategických nerostů, včetně zlata a hliníku. Afrika je také velkým trhem pro evropský, americký a čínský průmysl.
Cíle
Cíle budoucí konfederace AU zahrnují vytvoření zóny volného obchodu, celní unie, jednotného trhu, centrální banky a společné měny, čímž se vytvoří hospodářská a měnová unie. Současným plánem je vytvořit do roku 2030 Africké hospodářské společenství s jednotnou měnou (afro).
Regionální bloky
AU je rozdělena do osmi regionálních bloků:
Východoafrické společenství (EAC)
Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS)
Mezivládní úřad pro rozvoj (IGAD)
Arabská Maghrebská unie (AMU)
Hospodářské společenství střední Afriky (ECCAS)
Jihoafrické rozvojové společenství (SADC)
Společný trh pro východní a jižní Afriku (COMESA)
Společenství pro rozvoj jižní Afriky (CEN-SAD)
Výzvy
Ekonomika Africké unie čelí řadě výzev, včetně:
Chudoba
Nemoci
Korupce
Konflikty
Klimatická změna
AU pracuje na řešení těchto výzev prostřednictvím řady iniciativ, včetně:
Nová strategie partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD)
Program rozvoje infrastruktury v Africe (PIDA)
Africká zóna volného obchodu (AfCFTA)
Budoucnost
Ekonomika Africké unie má potenciál růstu a rozvoje. AU pracuje na vytvoření příznivějšího prostředí pro podnikání a investice. Cílem je snížit chudobu, zlepšit životní úroveň a vytvořit prosperující budoucnost pro africký lid.
Index lidského rozvoje (HDI) Index lidského rozvoje (HDI) je statistický kompozitní index zahrnující ukazatele střední délky života, vzdělanosti (průměrné dosažené roky vzdělání a očekávané roky vzdělání při vstupu do vzdělávacího systému) a příjmu na obyvatele, který se používá k řazení zemí do čtyř úrovní lidského rozvoje. Země získává vyšší úroveň HDI, pokud je delší délka života, vyšší úroveň vzdělání a vyšší hrubý národní příjem (HNP) na obyvatele. Index vyvinul pákistánský ekonom Mahbub ul-Haq a dále jej použil k měření rozvoje země Úřad pro lidský rozvoj Rozvojového programu OSN (UNDP). Zpráva o lidském rozvoji z roku 2010 zavedla Index lidského rozvoje upravený o nerovnost (IHDI). I když jednoduchý HDI zůstává užitečný, uvedla, že "IHDI je skutečná úroveň lidského rozvoje (zohledňující nerovnost), zatímco HDI lze považovat za index "potenciálního" lidského rozvoje (nebo maximální úrovně HDI), kterého by bylo možné dosáhnout, kdyby neexistovala nerovnost." Index je založen na přístupu lidského rozvoje, který vyvinul Mahbub ul-Haq, je zakotven v práci Amartyi Sena o lidských schopnostech a často je formulován z hlediska toho, zda jsou lidé schopni "být" a "dělat" žádoucí věci v životě. Mezi příklady patří: být: dobře živený, ubytovaný a zdravý; dělat: pracovat, vzdělávat se, volit, účastnit se společenského života. Svoboda volby je ústřední – někdo, kdo se rozhodne hladovět (např. z náboženských důvodů), je něco zcela jiného než někdo, kdo hladoví, protože si nemůže dovolit koupit jídlo, nebo proto, že je země v hladomoru. Index nezohledňuje několik faktorů, jako je čisté bohatství na obyvatele nebo relativní kvalita zboží v zemi. Tato situace má tendenci snižovat hodnocení některých z nejrozvinutějších zemí, jako jsou členové G7 a dalších.
Gramotnost Gramotnost v nejširším slova smyslu popisuje „specifické způsoby myšlení a používání čtení a psaní“ [1] s cílem porozumět myšlenkám nebo nápadům v písemné podobě nebo je vyjádřit v nějakém konkrétním kontextu použití. [2] Jinými slovy, lidé v gramotných společnostech mají soubor praktik pro tvorbu a konzumaci psaného textu a také mají přesvědčení o těchto praktikách. [3] Čtení je z tohoto pohledu vždy čtení něčeho pro nějaký účel; psaní je vždy psaní něčeho pro někoho pro nějaký účel. [4] Přesvědčení o čtení, psaní a jejich hodnotě pro společnost a jednotlivce vždy ovlivňují způsoby, jakými je gramotnost vyučována, osvojována a praktikována. [5] H.S. Bhola popsal definici gramotnosti Sarah Gudschinsky jako „základní“: „Gramotná je osoba, která dokáže ‚číst a porozumět všemu, čemu by porozuměla, kdyby k ní někdo mluvil; a dokáže psát tak, aby to bylo čitelné, cokoli dokáže říct‘.“ [6] Tato definice se zaměřuje na porozumění a byla vytvořena s ohledem na rodnou „jazykovou gramotnost“ a nezahrnuje recitování pasáží v jiném jazyce, kterému osoba nerozumí. Někteří výzkumníci naznačují, že studium „gramotnosti“ jako konceptu lze rozdělit do dvou období: období před rokem 1950, kdy byla gramotnost chápána pouze jako abecední gramotnost (rozpoznávání slov a písmen); a období po roce 1950, kdy gramotnost začala být pomalu považována za širší koncept a proces, včetně sociálních a kulturních aspektů čtení a psaní [7] a funkční gramotnosti. [8] [9] Čtení Čtení je proces získávání významu z psaného textu. Zahrnuje dekódování psaného jazyka a porozumění významu slov, vět a celého textu. Existují různé úrovně čtení, od základního dekódování až po hluboké porozumění. Čtení je důležitá dovednost pro osobní rozvoj, vzdělávání a účast ve společnosti. Psaní Psaní je proces vytváření psaného textu. Zahrnuje vytváření slov, vět a celého textu s cílem sdělit informace, myšlenky nebo emoce. Psaní je důležitá dovednost pro komunikaci, vzdělávání a sebevyjádření. Gramotnost a společnost Gramotnost je zásadní pro rozvoj a fungování společnosti. Gramotní lidé jsou lépe informovaní, mohou se účastnit občanských záležitostí a přispívat ke společnosti. Gramotnost také podporuje ekonomický rozvoj a sociální soudržnost. Gramotnost a technologie Technologie měla významný dopad na gramotnost. Počítače, internet a mobilní zařízení změnily způsob, jakým lidé čtou, píší a komunikují. Technologie také vytvořila nové příležitosti pro gramotnost, jako jsou online kurzy a sociální média. Výzvy v oblasti gramotnosti Navzdory pokroku v oblasti gramotnosti existují stále výzvy. Mnoho lidí po celém světě zůstává negramotných a dokonce i v gramotných společnostech existují rozdíly v úrovni gramotnosti. Výzvou je také udržet krok s měnící se povahou gramotnosti v digitálním věku. Budoucnost gramotnosti Budoucnost gramotnosti je nejistá. Někteří odborníci věří, že gramotnost bude i nadále důležitá, zatímco jiní věří, že bude nahrazena novými formami komunikace. Je však jasné, že gramotnost bude i nadále hrát důležitou roli ve společnosti, protože umožňuje lidem získávat informace, komunikovat a přispívat ke světu.
Podvýživa Podvýživa nastává, když organismus dostává příliš málo nebo příliš mnoho živin, což vede ke zdravotním problémům. [11] Konkrétně se jedná o „nedostatek, přebytek nebo nerovnováhu energie, bílkovin a dalších živin“, které nepříznivě ovlivňují tkáně a stavbu těla. [12] Podvýživa znamená nepřijímání správného množství živin. Podvýživa se zvyšuje u dětí mladších pěti let kvůli poskytovatelům, kteří si nemohou dovolit nebo nemají přístup k adekvátní výživě. [13] Podvýživa je kategorií nemocí, která zahrnuje podvýživu a nadvýživu. [14] Podvýživa je nedostatek živin, který může vést k zakrnělému růstu, vyhublosti a podváze. Přebytek živin způsobuje nadvýživu, která může vést k obezitě. V některých rozvojových zemích se nadvýživa ve formě obezity začíná objevovat ve stejných komunitách jako podvýživa. [15] Většina klinických studií používá pojem „podvýživa“ k označení podvýživy. Použití „podvýživy“ místo „podvýživy“ však znemožňuje rozlišit mezi podvýživou a nadvýživou, což je méně uznávanou formou podvýživy. [12] [16] Zpráva komise The Lancet z roku 2019 proto navrhla rozšířit definici podvýživy tak, aby zahrnovala „všechny její formy, včetně obezity, podvýživy a dalších dietních rizik“. [17] Světová zdravotnická organizace [18] a komise The Lancet rovněž identifikovaly „[d]vojí břemeno podvýživy“, které vyplývá z „současného výskytu nadvýživy (nadváhy a obezity) spolu s podvýživou (zakrnělý růst a vyhublost)“. [19] [20]
Co je WASH
WASH je zkratka, která v angličtině znamená "water, sanitation and hygiene", tedy voda, sanitace a hygiena. Jedná se o oblast, která se zabývá zajištěním přístupu k těmto základním službám v rozvojových zemích.
Proč je WASH důležitý
Zajištění přístupu k WASH má mnoho pozitivních dopadů:
Zdraví: Nedostatek WASH vede k šíření nemocí, jako je průjem, podvýživa a zanedbávané tropické nemoci.
Důstojnost: Sanitace je zásadní pro zachování lidské důstojnosti.
Práva: Přístup k vodě a sanitace je základním lidským právem.
Ženy a dívky: Ženy a dívky jsou často odpovědné za sběr vody, což jim zabírá čas a vystavuje je riziku násilí.
Vzdělání: Nedostatek WASH ve školách může vést k absencím, zejména u dívek.
Bezpečnost vody: WASH je důležitou součástí zajištění bezpečnosti vody.
Cíle udržitelného rozvoje
Přístup k WASH je jedním z hlavních cílů udržitelného rozvoje, konkrétně cíle číslo 6, který se zaměřuje na zajištění přístupu k vodě a sanitace pro všechny.
Statistiky
V roce 2017 žilo 2,3 miliardy lidí bez základních sanitárních zařízení a 844 milionů lidí bez přístupu k bezpečné pitné vodě.
Zdravotní dopady
Nedostatek WASH má řadu negativních zdravotních dopadů, včetně:
Průjem: Průjem je jednou z nejčastějších příčin úmrtí dětí.
Podvýživa: Nedostatek WASH může vést k podvýživě, protože znečištěná voda a nedostatečná sanitace brání vstřebávání živin.
Zanedbávané tropické nemoci: Zanedbávané tropické nemoci, jako je bilharzie a trachom, se šíří prostřednictvím znečištěné vody a nedostatečné sanitace.
Výzvy
Zajištění přístupu k WASH čelí řadě výzev:
Městské slumy: Městské slumy jsou často bez základních služeb, včetně WASH.
Selhání systémů WASH: Systémy WASH mohou selhat kvůli únikům vody nebo znečištění.
Změna klimatu: Změna klimatu může ovlivnit dostupnost vody a kvalitu sanitace.
Plánování
Pro zajištění lepšího a spravedlivějšího přístupu k WASH je třeba plánovat:
Národní plány WASH: Národní plány WASH stanovují cíle a strategie pro zlepšení WASH.
Integrované řízení vodních zdrojů (IWRM): IWRM je přístup, který koordinuje řízení vody na všech úrovních.
Zvyšování odolnosti WASH vůči změně klimatu: Je třeba zvýšit odolnost WASH vůči dopadům změny klimatu.
Těžba ropy
Definice
Těžba ropy je proces získávání ropy, což je fosilní palivo, z podzemních rezervoárů.
Vznik ropy
Ropné rezervoáry vznikají v mělkých mořích, kde se pod vysokým tlakem mísí rostliny, řasy a sedimenty.
Způsoby těžby
Vrtání ropných vrtů: Nejčastější způsob těžby ropy. Vrtné soupravy a ropné plošiny vyvrtávají hluboké otvory do země, aby vytvořily ropný vrt a vytěžily ropu.
Průzkum
Seismické průzkumy: Používají se k lokalizaci ropných rezervoárů.
Rafinace
Po vytěžení se ropa rafinuje, aby se z ní vyrobily produkty jako benzín, pneumatiky a chladničky.
Rizika a dopady
Nebezpečí: Těžba ropy může být nebezpečná a vést k úrazům a úmrtím.
Úniky ropy: Těžba ropy může způsobit úniky ropy, které mají škodlivé dopady na životní prostředí.
Znečištění ovzduší: Těžba ropy může uvolňovat škodlivé emise do ovzduší.
Alternativní zdroje energie
Těžba ropy je závislá na konečných zdrojích a přispívá ke změně klimatu. Proto je důležité investovat do alternativních zdrojů energie, jako je solární, větrná a vodní energie.
Světový výzkum hodnot (World Values Survey, WVS)
Historie a vznik
Světový výzkum hodnot je globální výzkumný projekt, který zkoumá lidské hodnoty a přesvědčení, jak se v průběhu času mění a jaký mají společenský a politický dopad. Od roku 1981 provádí celosvětová síť sociálních vědců v rámci WVS reprezentativní národní průzkumy ve více než 100 zemích.
WVS měří, sleduje a analyzuje:
Podporu demokracie
Toleranci k cizincům a etnickým menšinám
Podporu genderové rovnosti
Úlohu náboženství a měnící se úroveň religiozity
Dopad globalizace
Postoje k životnímu prostředí, práci, rodině, politice, národní identitě, kultuře, rozmanitosti, nejistotě a subjektivní pohodě
Význam a využití
Výsledky výzkumu poskytují informace tvůrcům politik, kteří se snaží budovat občanskou společnost a demokratické instituce v rozvojových zemích. Práce WVS je také často využívána vládami po celém světě, vědci, studenty, novináři a mezinárodními organizacemi a institucemi, jako je Světová banka a Organizace spojených národů (UNDP a UN-Habitat).
Data ze Světového výzkumu hodnot byla (například) použita k lepšímu pochopení motivací za událostmi, jako je arabské jaro, francouzské občanské nepokoje v roce 2005, rwandská genocida v roce 1994 a jugoslávské války a politické otřesy v 90. letech.
Romano Prodi, bývalý předseda vlády Itálie a desátý předseda Evropské komise, o práci WVS řekl:
"Rostoucí globalizace světa zvyšuje důležitost pochopení... rozmanitosti. Lidé s různými vírami a hodnotami mohou žít a pracovat společně produktivně, ale aby se tak stalo, je zásadní pochopit a ocenit jejich odlišné pohledy na svět."
Mezinárodní dolar (int'l dolar nebo intl dolar, symboly Int'l$. , Intl$. , Int$), také známý jako Geary–Khamisův dolar (symboly G–K$ nebo GK$), je hypotetická měnová jednotka, která má stejnou kupní sílu jako americký dolar měl ve Spojených státech v daném okamžiku. Používá se především v ekonomii a finančních statistikách pro různé účely, zejména pro stanovení a porovnání kupní síly a hrubého domácího produktu různých zemí a trhů. Rok 1990 nebo 2000 se často používá jako referenční rok pro srovnání, která probíhají v čase. Jednotka se často zkracuje, např. 2000 amerických dolarů nebo 2000 mezinárodních dolarů (je-li referenčním rokem 2000). Je založen na dvojím konceptu parity kupní síly (PPP) měn a mezinárodních průměrných cen komodit. Ukazuje, kolik stojí jednotka místní měny v rámci hranic země. Používá se k porovnání jak mezi zeměmi, tak v průběhu času. Například srovnání hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele různých zemí v mezinárodních dolarech, nikoli pouze na základě směnných kurzů, poskytuje platnější měřítko pro srovnání životních standardů. Navrhl jej Roy C. Geary v roce 1958 a vyvinul Salem Hanna Khamis v letech 1970 až 1982. Čísla vyjádřená v mezinárodních dolarech nelze převést na měnu jiné země pomocí aktuálních tržních směnných kurzů; místo toho musí být převedeny pomocí směnného kurzu PPP země použitého ve studii.