Exil (kniha od Pearl S. Buckové) Exil (New York: John Day, 1936) je memoár/biografie, nebo dílo kreativní literatury faktu, napsané Pearl S. Buckovou o její matce, Caroline Stulting Sydenstrickerové (1857–1921), popisující její život během dospívání v Západní Virginii a život v Číně jako manželky presbyteriánského misionáře Absaloma Sydenstrickera. Kniha je velmi kritická k jejímu otci a misijní práci v Číně za jejich zacházení se ženami. Bucková také sleduje vývoj matčina rozčarování z náboženství. Úspěch knihy vedl Buckovou k napsání paralelního memoáru o jejím otci, Fighting Angel, New York: John Day, 1936. Ačkoli kniha nebyla vydána až do roku 1936, Bucková napsala návrh krátce po smrti své matky v roce 1920 a poté rukopis schovala do zdi, aby její budoucí děti mohly poznat svou babičku. „Carie“, jak ji v knize nazývá její matka, odjela do Číny v naději, že k ní Bůh promluví, pokud obětuje a stane se misionářkou, ale brzy zjistila, že se vyhnala ze svého amerického domova a rodiny. Když smrt tří jejích dětí v Číně způsobila, že její oběť vypadala bezvýznamně, vyhnala se také od tradičního patriarchálního Boha svých rodičů a nakonec i od svého manžela. V Buckové popisu Carie vybudovala řadu domovů pro své děti a poskytovala charitu sousedům a cizím lidem, i když své rodině vynášela neústupné morální soudy. „Carieina dcera“, jak si Pearl říkala, byla odhodlána nikdy neudělat stejnou chybu jako její matka, která se podřídila muži nebo horlivému vyznání. Při udělování Nobelovy ceny za literaturu v roce 1938 Nobelův výbor zmínil tyto dva memoáry o jejích rodičích. Nicméně v Exilu našli „vadu“: „Dceřina oddanost matce jí znemožňuje, aby se zachovala spravedlivě ke svému otci.“ Ale výbor měl pocit, že se Bucková vykoupila ve Fighting Angel: zatímco „portrét neskrývá žádné jeho odpudivé rysy“, jeho dcera „si zachovala čistou úctu před vznešeností celku“.
Širín Ebadiová (persky شيرين عبادى, Širin Ebādi;
21. června 1947) je íránská nositelka Nobelovy ceny, právnička, spisovatelka, pedagožka a bývalá soudkyně a zakladatelka Obranného centra pro lidská práva v Íránu.
V roce 2003 byla Ebadiové udělena Nobelova cena míru za její průkopnické úsilí v oblasti demokracie a práv žen, dětí a uprchlíků. Byla první muslimskou ženou a první Íránkou, která tuto cenu obdržela. Od roku 2009 žije v exilu v Londýně.
Život a kariéra
Širín Ebadiová se narodila v Hamadánu v Íránu. Vystudovala práva na Teheránské univerzitě a stala se soudkyní. V roce 1975 byla z funkce soudkyně odvolána kvůli svému nesouhlasu s politikou šáha Mohameda Rezy Pahlavího.
Po íránské revoluci v roce 1979 Ebadiová nadále působila jako právnička a stala se známou svou obhajobou lidských práv. V roce 1994 založila Obranné centrum pro lidská práva, neziskovou organizaci, která poskytuje právní pomoc obětem porušování lidských práv.
Obhajoba lidských práv
Ebadiová se zaměřila zejména na obhajobu práv žen, dětí a uprchlíků. Obhajovala oběti domácího násilí, znásilnění a dalších forem násilí na ženách. Také se zastávala práv dětí, včetně práva na vzdělání a ochranu před zneužíváním.
Ebadiová rovněž pracovala na obraně práv uprchlíků, kteří do Íránu prchali před válkami a pronásledováním v sousedních zemích. Pomáhala jim získat právní status a přístup ke zdravotní péči a vzdělání.
Mezinárodní uznání
Úsilí Ebadiové v oblasti lidských práv jí vyneslo mezinárodní uznání. V roce 2001 obdržela Raftovu cenu a v roce 2003 Nobelovu cenu míru. V roce 2004 získala Cenu JPM pro mezináboženský dialog a v roce 2006 Řád čestné legie.
Exil
V roce 2009 byla Ebadiová nucena opustit Írán kvůli své kritice vlády. Žije v exilu v Londýně, ale nadále se věnuje své práci na obranu lidských práv.
Ocenění a vyznamenání
Nobelova cena míru (2003)
Raftova cena (2001)
Cena JPM pro mezináboženský dialog (2004)
Řád čestné legie (2006)
Cena za svobodu od Nadace Konrada Adenauera (2004)
Cena za lidská práva od Mezinárodní asociace právníků (2004)
Cena za statečnost od Amnesty International (2004)
Cena za mír a spravedlnost od Právnické fakulty Michiganské univerzity (2005)
Dílo
Írán: Zákaz ženy (2006)
Kámen trpělivosti: Příběh o ženách v Íránu (2009)
Svoboda ve stínu: Můj boj za práva žen v Íránu (2016)
Sir C. V. Raman Sir Chandrasekhara Venkata Raman (7. listopadu 1888 – 21. listopadu 1970) byl indický fyzik známý svou prací v oblasti rozptylu světla. Pomocí spektrografu, který vyvinul, on a jeho student K. S. Krishnan objevili, že když světlo prochází průhledným materiálem, mění svou vlnovou délku a frekvenci. Tento jev, dosud neznámý typ rozptylu světla, který nazvali „modifikovaný rozptyl“, byl později nazván Ramanův efekt nebo Ramanův rozptyl. Za tento objev obdržel Nobelovu cenu za fyziku za rok 1930 a stal se prvním Asiatou, který získal Nobelovu cenu v oboru vědy. Raman se narodil tamilským rodičům a byl zázračným dítětem. Střední a vyšší střední školu dokončil na St. Aloysius' Anglo-Indian High School ve věku 11 a 13 let. Bakalářské zkoušky na univerzitě v Madrasu složil s vyznamenáním z fyziky na Presidency College ve věku 16 let. Jeho první výzkumná práce o difrakci světla byla zveřejněna v roce 1906, když byl ještě postgraduálním studentem. Následující rok získal magisterský titul. Ve věku 19 let nastoupil do indické finanční služby v Kalkatě jako pomocný účetní generál. Tam se seznámil s Indickou asociací pro pěstování vědy (IACS), prvním výzkumným ústavem v Indii, který mu umožnil provádět nezávislý výzkum a kde učinil své hlavní příspěvky ve fyzice a optice. V roce 1917 byl jmenován prvním Palitovým profesorem fyziky Ashutoshem Mukherjeem na Rajabazar Science College pod univerzitou v Kalkatě. Během své první cesty do Evropy ho pohled na Středozemní moře přiměl k identifikaci tehdejšího převládajícího vysvětlení modré barvy moře, jmenovitě odraženého Rayleigh-rozptýleného světla z oblohy, jako nesprávného. V roce 1926 založil Indický časopis fyziky. V roce 1933 se přestěhoval do Bangalore, aby se stal prvním indickým ředitelem Indického institutu vědy. Ve stejném roce založil Indickou akademii věd. V roce 1948 založil Ramanův výzkumný institut, kde pracoval až do posledních dnů. Ramanův efekt byl objeven 28. února 1928. Tento den je indickou vládou každoročně oslavován jako Národní den vědy.
Malala Yousafzai Malala Yousafzai je pákistánská aktivistka za vzdělávání dívek a laureátka Nobelovy ceny míru za rok 2014. Narodila se 12. července 1997 v Mingora v provincii Chajbar Pachtunchvá v Pákistánu. Je dcerou aktivisty za vzdělávání Ziauddína Yousafzaie a byla pojmenována po afghánské lidové hrdince Malalai z Maiwandu. Yousafzai vyrůstala ve Swat, kde vládnoucí Taliban zakázal dívkám chodit do školy. V roce 2009, když jí bylo 11 let, začala psát blog pod pseudonymem Gul Makai pro BBC Urdu, ve kterém podrobně popisovala svůj život během okupace Swat Talibánem. V roce 2011 získala první Pákistánskou národní cenu míru pro mládež. 9. října 2012 byla Yousafzai střelena do hlavy ozbrojeným mužem Talibanu, když se vracela domů z autobusu po zkoušce. Byla v kritickém stavu, ale později byla převezena do nemocnice Queen Elizabeth v Birminghamu ve Spojeném království. Atentát na její život vyvolal mezinárodní vlnu podpory. Po svém zotavení se Yousafzai stala ještě prominentnější aktivistkou za právo na vzdělání. Spoluzaložila neziskovou organizaci Malala Fund, která se zaměřuje na podporu vzdělávání dívek. V roce 2013 spoluautorovala knihu "Já jsem Malala", která se stala mezinárodním bestsellerem. V roce 2014 byla Yousafzai společně s Kailashem Satyarthim z Indie oceněna Nobelovou cenou míru. Ve svých 17 letech se stala nejmladší držitelkou Nobelovy ceny. V roce 2015 byl natočen dokument "On mě nazval Malala", který byl nominován na Oscara. Yousafzai dokončila střední školu v Edgbaston High School v Birminghamu v Anglii a poté studovala filozofii, politiku a ekonomii na Lady Margaret Hall v Oxfordu. V roce 2020 promovala s bakalářským titulem. V roce 2023 se vrátila na univerzitu, aby se stala nejmladší čestnou členkou Linacre College v Oxfordu. Yousafzai je držitelkou řady ocenění a vyznamenání, včetně čestného kanadského občanství a čestného doktorátu z univerzity v Edinburghu. Je známá svou odvahou, vytrvalostí a neochvějnou obhajobou práva na vzdělání pro všechny děti.
Robert Aumann Robert John Aumann (hebrejsky: ישראל אומן, Jisra'el Aumann; narozen 8. června 1930) je izraelsko-americký matematik a člen Národní akademie věd Spojených států. Je profesorem v Centru pro studium racionality na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě v Izraeli. Také zastává hostující pozici na Stony Brook University a je jedním ze zakládajících členů Centra pro teorii her na Stony Brook. V roce 2005 získal Aumann Nobelovu pamětní cenu za ekonomické vědy za svou práci o konfliktu a spolupráci prostřednictvím analýzy teorie her. Cenu sdílel s Thomasem Schellingem.
Aung San Suu Kyi Aung San Suu Kyi je barmská politička, diplomatka, autorka a nositelka Nobelovy ceny za mír z roku 1991. V letech 2016 až 2021 působila jako státní poradkyně Myanmaru (ekvivalent premiéra) a ministryně zahraničních věcí. Od založení strany v roce 1988 je generální tajemnicí Národní ligy pro demokracii (NLD) a v letech 2011 až 2023 byla registrována jako její předsedkyně. V 10. letech 20. století sehrála klíčovou roli při přechodu Myanmaru od vojenské junty k částečné demokracii. Aung San Suu Kyi se narodila v Rangúnu v Britské Barmě jako nejmladší dcera Aung Sana, otce národa moderního Myanmaru, a Khin Kyi. Po absolvování University of Delhi v roce 1964 a St Hugh's College v Oxfordu v roce 1968 pracovala tři roky v Organizaci spojených národů. V roce 1972 se provdala za Michaela Ariho, se kterým měla dvě děti. Aung San Suu Kyi se proslavila v povstání 8888 8. srpna 1988 a stala se generální tajemnicí NLD, kterou nově založila s pomocí několika penzionovaných armádních důstojníků, kteří kritizovali vojenskou juntu. V roce 1990 vyhrála NLD ve volbách 81 % křesel v parlamentu, ale výsledky byly anulovány, protože vojenská vláda (Státní rada pro mír a rozvoj – SPDC) odmítla předat moc, což vyvolalo mezinárodní protesty. Před volbami byla zadržena a zůstala v domácím vězení téměř 15 z 21 let v letech 1989 až 2010 a stala se jednou z nejvýznamnějších politických vězňů na světě. V roce 1999 ji časopis Time označil za jedno z "Gandhího dětí" a jeho duchovního dědice nenásilí. Přežila pokus o atentát při masakru v Depayinu v roce 2003, kdy bylo zabito nejméně 70 lidí spojených s NLD. Její strana bojkotovala volby v roce 2010, což vedlo k rozhodujícímu vítězství vojensky podporované Strany národní solidarity a rozvoje (USDP). Aung San Suu Kyi se stala poslankyní Pyithu Hluttaw, zatímco její strana získala 43 ze 45 volných křesel v doplňovacích volbách v roce 2012. V roce 2015 její strana zvítězila drtivým vítězstvím a získala 86 % křesel ve Sněmovně unie – což je mnohem více než 67% nadpoloviční většina potřebná k zajištění toho, aby její preferovaní kandidáti byli zvoleni prezidentem a druhým viceprezidentem ve volební koleji prezidenta. Přestože jí bylo zakázáno stát se prezidentkou kvůli ustanovení v ústavě – její zesnulý manžel a děti jsou cizími občany – ujala se nově vytvořené role státní poradkyně Myanmaru, což je role podobná premiérovi nebo předsedovi vlády. Když nastoupila do funkce státní poradkyně, byla Aung San Suu Kyi kritizována několika zeměmi, organizacemi a osobnostmi kvůli nečinnosti Myanmaru v reakci na genocidu Rohingyů ve státě Rakhine a odmítání uznat, že myanmarská armáda spáchala masakry. Pod jejím vedením byl Myanmar také kritizován za stíhání novinářů. V roce 2019 se Aung San Suu Kyi objevila u Mezinárodního soudního dvora, kde bránila barmskou armádu proti obvinění z genocidy Rohingyů. Aung San Suu Kyi, jejíž strana vyhrála listopadové všeobecné volby v Myanmaru v roce 2020, byla zatčena 1. února 2021 po vojenském převratu, který vrátil k moci Tatmadaw (myanmarské ozbrojené síly) a vyvolal protesty po celé zemi. Bylo proti ní vzneseno několik obvinění a 6. prosince 2021 byla ve dvou z nich odsouzena ke čtyřem letům vězení. Později, 10. ledna 2022, byla odsouzena k dalším čtyřem letům na základě dalšího souboru obvinění. Dne 12. října 2022 byla odsouzena za další dvě obvinění z korupce a byla odsouzena ke dvěma trestům odnětí svobody na tři roky, které si má odpykat současně. 30. prosince 2022 skončily její soudy dalším odsouzením a dalším trestem odnětí svobody na sedm let za korupci. Konečný trest Aung San Suu Kyi činil 33 let vězení, později snížený na 27 let. Organizace spojených národů, většina evropských zemí a Spojené státy odsoudily zatčení, soudy a tresty jako politicky motivované.
Abdus Salam: Život a přínos pákistánského fyzika
Abdus Salam (29. ledna 1926 - 21. listopadu 1996) byl pákistánský teoretický fyzik, který se významně zasloužil o rozvoj fyziky částic.
Raný život a vzdělání
Salam se narodil v Jhang, v tehdejší Britské Indii (dnešní Pákistán). Již od útlého věku projevoval velký zájem o matematiku a fyziku. Studoval na Government College University v Lahore a poté na univerzitě v Cambridge, kde získal doktorát v roce 1952.
Kariéra a výzkum
Po návratu do Pákistánu se Salam stal ředitelem teoretické fyziky na univerzitě v Pandžábu. V roce 1960 byl jmenován vědeckým poradcem pákistánského ministerstva vědy a technologie. V této funkci hrál klíčovou roli ve vývoji vědecké infrastruktury v zemi.
Salam byl jedním z průkopníků elektroslabé teorie, která sjednocuje elektromagnetickou sílu a slabou jadernou sílu. Za tento přínos získal v roce 1979 Nobelovu cenu za fyziku společně se Sheldonem Glashowem a Stevenem Weinbergem.
Salam také významně přispěl k vývoji dalších oblastí fyziky, včetně teorie strun, supersymetrie a teorie velkého sjednocení.
Působení v zahraničí
V roce 1974 Salam opustil Pákistán na protest proti zákonu, který označil členy Ahmadijsko-muslimské komunity, ke které patřil, za ne-muslimy. Poté působil na Imperial College v Londýně, kde se stal významnou osobností ve světové fyzice.
Návrat do Pákistánu a pozdější život
Salam se vrátil do Pákistánu v roce 1988 a pokračoval ve své vědecké práci a snažil se propagovat vědu v rozvojových zemích. Zemřel v Oxfordu v roce 1996 ve věku 70 let.
Ocenění a uznání
Salam získal řadu ocenění a vyznamenání, včetně:
Nobelova cena za fyziku (1979)
Copleyho medaile (1990)
Nishan-e-Imtiaz (1979)
Sitara-e-Pakistan (1959)
Dědictví
Abdus Salam je považován za jednoho z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Jeho práce významně přispěla k našemu chápání vesmíru a inspirovala generace vědců. V Pákistánu je považován za národního hrdinu a jeho odkaz žije v mnoha institucích, které založil, včetně Abdus Salam School of Mathematical Sciences a Abdus Salam Institute of Physics.
Politika v Asii Politická situace v Asii je velmi různorodá, což lze očekávat vzhledem k její rozloze a rozmanitému obyvatelstvu. V regionu se nacházejí konstituční monarchie, absolutní monarchie, státy s jednou stranou, federální státy, závislá území, liberální demokracie a vojenské diktatury, stejně jako různé formy hnutí za nezávislost. Civilizace má v Asii dlouhou historii a pravděpodobně byla spojena s politikou již od počátku, i když některé z nejranějších rozpoznatelných politických struktur vznikly v Mezopotámii s nástupem písma, které poskytuje podrobnosti o této politice. Nezbytnou součástí politiky je také velká a dobře organizovaná státní služba, jaká vznikla v Číně. Velká část dnešního politického klimatu v Asii je ovlivněna kolonialismem a imperialismem minulosti, přičemž některé státy si udržují úzké vazby se svými bývalými koloniálními vládci, zatímco jiné se zapojují do hořkých bojů za nezávislost, jejichž důsledky jsou stále cítit. Současná situace je stále smíšená, v některých částech Asie panuje nepřátelství, jako je pokračující napětí v Jihočínském moři, Kašmíru, Tchaj-wanu, Tibetu a Severní Koreji, stejně jako ekonomická soutěž mezi Čínou a Indií. Čína a Indie nemají mírovou smlouvu, stejně jako Rusko a Japonsko nebo Severní a Jižní Korea. V regionu však existují také kroky směrem k větší spolupráci a komunikaci, přičemž pozoruhodným příkladem je Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN).
Muhammad Yunus (narozen 28. června 1940) je bangladéšský sociální podnikatel, bankéř, ekonom a vůdce občanské společnosti, který byl oceněn Nobelovou cenou za mír v roce 2006 za založení Grameen Bank a průkopnictví v koncepcích mikropůjček a mikrofinancování. Yunus se narodil v Čitagongu v tehdejším Britském Rádži (nyní Bangladéš). Vystudoval ekonomii na univerzitě v Dháce a poté získal doktorát na Vanderbilt University. V roce 1976 založil Yunus Grameen Bank, která poskytuje malé půjčky chudým podnikatelům, kteří nemají přístup k tradičním bankovním úvěrům. Tyto půjčky se poskytují zejména ženám, které jsou v Bangladéši tradičně vyloučeny z ekonomického života. Yunus a Grameen Bank společně získali Nobelovu cenu za mír "za jejich úsilí prostřednictvím mikropůjček vytvořit hospodářský a sociální rozvoj zdola". Norský Nobelův výbor uvedl, že "trvalého míru nelze dosáhnout, pokud velké skupiny obyvatel nenajdou způsoby, jak se vymanit z chudoby" a že "Yunus a Grameen Bank ukázali, že i ti nejchudší z chudých mohou pracovat na svém vlastním rozvoji". Yunus obdržel také řadu dalších národních a mezinárodních ocenění. V roce 2009 obdržel Prezidentskou medaili svobody Spojených států a v roce 2010 Kongresovou zlatou medaili. V únoru 2011 Yunus spolu se Saskia Bruysten, Sophie Eisenmann a Hansem Reitzem spoluzaložili Yunus Social Business - Global Initiatives (YSB). YSB vytváří a podporuje sociální podniky, které řeší sociální problémy po celém světě. Jako mezinárodní implementační nástroj pro Yunusovu vizi nového, humánního kapitalismu spravuje YSB inkubátorové fondy pro sociální podniky v rozvojových zemích a poskytuje poradenské služby společnostem, vládám, nadacím a nevládním organizacím. V roce 2012 se Yunus stal kancléřem Glasgow Caledonian University ve Skotsku, kterou zastával do roku 2018. Předtím byl profesorem ekonomie na univerzitě v Čitagongu v Bangladéši. Vydal několik knih týkajících se jeho finanční práce. Je zakládajícím členem správní rady Grameen America a Grameen Foundation, které podporují mikropůjčky. Yunus také působil v představenstvu Nadace OSN, veřejné charitativní organizace na podporu cílů OSN, od roku 1998 do roku 2021.
Grameen Bank
Grameen Bank je mikrofinanční organizace a rozvojová banka založená v Bangladéši. Poskytuje malé půjčky (známé jako mikropůjčky nebo "grameencredit") chudým lidem bez požadavku na zajištění.
Grameen Bank vznikla v roce 1976 jako výsledek práce profesora Muhammada Yunuse na univerzitě v Čitágáonu, který zahájil výzkumný projekt s cílem navrhnout systém poskytování úvěrů, který by poskytoval bankovní služby chudým venkovským obyvatelům. V říjnu 1983 byl Grameen Bank zákonem pověřen, aby fungoval jako nezávislá banka. Banka výrazně rostla v letech 2003 až 2007. K lednu 2022 má banka téměř 9,5 milionu úvěrových dlužníků, z nichž 96,81 % jsou ženy.
V roce 1998 získal "Program dostupného bydlení" banky ocenění World Habitat Award. V roce 2006 byla banka a její zakladatel Muhammad Yunus společně oceněni Nobelovou cenou míru. Úspěch banky inspiroval podobné projekty ve více než 64 zemích po celém světě, včetně iniciativy Světové banky financovat projekty typu Grameen.
Principy Grameen Bank
Poskytování malých půjček bez zajištění: Grameen Bank poskytuje malé půjčky chudým lidem, kteří by jinak neměli přístup k tradičním bankovním úvěrům. Tyto půjčky jsou poskytovány bez požadavku na zajištění, což znamená, že dlužníci nemusí poskytovat žádnou zástavu za své půjčky.
Zaměření na ženy: Grameen Bank se zaměřuje na poskytování půjček ženám, protože jsou často nejchudšími a nejzranitelnějšími členy společnosti.
Skupinové půjčky: Grameen Bank poskytuje půjčky skupinám 5 žen, které jsou společně odpovědné za splácení půjčky. Tento systém pomáhá zajistit, aby byly půjčky splaceny, a také vytváří pocit komunity a podpory mezi členy skupiny.
Školení a podpora: Grameen Bank poskytuje dlužníkům školení a podporu, aby jim pomohla úspěšně podnikat a splácet své půjčky.
Dopad Grameen Bank
Grameen Bank měla významný dopad na životy milionů chudých lidí v Bangladéši. Poskytováním malých půjček a podpory pomohla banka lidem zahájit podnikání, zlepšit jejich příjem a vymanit se z chudoby. Banka také hrála důležitou roli při posilování postavení žen v Bangladéši.
Úspěch Grameen Bank inspiroval podobné projekty v mnoha dalších zemích po celém světě. Tyto projekty pomohly milionům lidí vymanit se z chudoby a zlepšit jejich životní úroveň.