El País El País jsou španělské celostátní noviny vycházející v Madridu. Patří mediální skupině PRISA. Jsou druhými nejprodávanějšími novinami ve Španělsku. Noviny El País jsou nejčtenějšími španělskými novinami na internetu a jedněmi z madridských deníků, které jsou považovány za celostátní referenci (spolu s El Mundo a ABC). V roce 2018 činil jejich náklad 138 000 výtisků. Sídlem a centrálou redakce je Madrid, regionální redakce jsou však ve všech hlavních španělských městech (Barcelona, Sevilla, Valencie, Bilbao a Santiago de Compostela), kde vycházely regionální mutace novin do roku 2015. V Madridu také vychází světová edice novin, která je k dispozici online ve španělštině (Latinská Amerika) a angličtině. Historie Noviny El País byly založeny 4. května 1976 novinářem Josém Ortegou Spottornem a vydavateli Jesúsem de Polanco a Juanem Luisem Cebriánem. Jejich cílem bylo vytvořit nezávislé noviny, které by informovaly o demokratickém přechodu Španělska po Frankově diktatuře. První číslo novin vyšlo 4. května 1976 a stalo se jedním z nejdůležitějšíhch hlasů španělské levice. Noviny byly známé svou nezávislostí a kritikou vlády, což vedlo k několika soudním sporům a zabavování novin. V 80. letech 20. století se El País staly jedněmi z nejprodávanějšíhch novin ve Španělsku a v roce 1989 získaly Pulitzerovu cenyu za mezinárodní zpravodajství. V 90. letech 20. století noviny rozšířily své působení do Latinské Ameriky a v roce 1996 založily internetové noviny Elpais.com. V roce 2000 se noviny staly součástí mediální skupiny PRISA. V roce 2014 noviny oznámily restrukturalizaci, která vedla ke zrušení regionálníh mutac. Od té doby vycházejí noviny pouze v celostátní mutaci. Současnost El País jsou druhými nejprodávanějšími novinami ve Španělsku, za deníkem El Mundo. Noviny jsou známé svou nezávislostí a kvalitou žurnalistiky. El País jsou také jedněmi z nejčtenějšíhch španělských novin na internetu a jedněmi z madridských deníků, které jsou považovány za celostátní referenci (spolu s El Mundo a ABC).
Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) je specializovaná agentura Organizace spojených národů, která podporuje zodpovědný, udržitelný a všeobecně přístupný cestovní ruch. Sídlí v Madridu ve Španělsku. Další kanceláře zahrnují: Regionální podpůrná kancelář pro Asii a Tichomoří v Naře v Japonsku a Regionální kancelář pro západní Asii v Rijádu v Saúdské Arábii. UNWTO podporuje cestovní ruch a slouží jako globální fórum pro politiku cestovního ruchu a zdroj výzkumu a znalostí v oblasti cestovního ruchu. Podporuje konkurenceschopnost, inovace, vzdělávání, investice a digitální transformaci, etiku, kulturu a sociální odpovědnost, technickou spolupráci, akademii UNWTO a statistiku. Šesti oficiálními jazyky UNWTO jsou arabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština. Před vypuknutím pandemie COVID-19 byl cestovní ruch na historickém maximu: 1 z 10 pracovních míst na celém světě záviselo na cestovním ruchu a počet zahraničních turistů dosáhl v roce 2019 1,5 miliardy. Na pozadí zvýšené nejistoty UNWTO zřídila Globální výbor pro krizi v cestovním ruchu, aby vedl sektor cestovního ruchu v době, kdy čelil výzvě COVID-19.
Ústřední zpravodajská služba (CIA)
Stručný přehled
Vznik: 18. září 1947
Předchůdce: Úřad pro strategické služby (OSS)
Typ: Nezávislá součást Zpravodajské komunity
Sídlo: Langley, Virginie, USA
Heslo: (oficiální) Práce národa. Centrum zpravodajských služeb. (neoficiální) A poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. (Jan 8:32)
Počet zaměstnanců: Odhad 21 575
Roční rozpočet: 15 miliard USD (k roku 2013)
Ředitel: William J. Burns
Zástupce ředitele: David S. Cohen
Hlavní právní poradce: Kate Heinzelman
Webové stránky: cia.gov
Historie
Po rozpuštění Úřadu pro strategické služby (OSS) na konci druhé světové války vytvořil prezident Harry S. Truman prezidentskou směrnicí ze dne 22. ledna 1946 Ústřední zpravodajskou skupinu vedenou ředitelem Ústřední zpravodajské služby. Tato skupina byla transformována na Ústřední zpravodajskou službu na základě zákona o národní bezpečnosti z roku 1947.
Poslání
Ústřední zpravodajská služba (CIA) je civilní zahraniční zpravodajská služba federální vlády Spojených států, jejíž oficiální úlohou je shromažďovat, zpracovávat a analyzovat informace o národní bezpečnosti z celého světa, a to především prostřednictvím lidské rozvědky (HUMINT) a provádění utajených akcí prostřednictvím svého Direktorátu operací. Jako hlavní člen Zpravodajské komunity Spojených států (IC) podává CIA zprávy řediteli Národní zpravodajské služby a zaměřuje se především na poskytování zpravodajských informací prezidentovi a kabinetu Spojených států.
Struktura
CIA je od roku 2004 organizována pod Úřadem ředitele Národní zpravodajské služby (ODNI). Přestože některé své pravomoci předala ODNI, CIA se po útocích z 11. září rozrostla. V roce 2013 informoval The Washington Post, že v rozpočtovém roce 2010 měla CIA největší rozpočet ze všech agentur IC, který překonal předchozí odhady.
CIA neustále rozšiřuje svou roli, včetně utajených polovojenských operací. Jedno z jejích největších oddělení, Informační operační centrum (IOC), oficiálně přešlo od protiteroristických operací k ofenzivním kybernetickým operacím.
Kontroverze
CIA byla předmětem mnoha kontroverzí, včetně mučení, porušování lidských práv, domácího odposlechu, propagandy a obvinění z obchodování s drogami.
Americká ekonomická asociace (AEA) je vzdělávací společností v oboru ekonomie. Vydává několik odborných časopisů, které procházejí recenzním řízením. Asociace má přibližně 23 000 členů.
Historie
AEA byla založena v roce 1885 a je jednou z nejstarších a nejprestižnějších ekonomických organizací na světě. Mezi její zakládající členy patřili někteří z nejvýznamnějších ekonomů té doby, včetně Francisa A. Walkera, Richarda T. Elyho a Henryho C. Adamse.
Cíle
Hlavními cíli AEA jsou:
Podpora výzkumu v oblasti ekonomie
Podpora publikování ekonomických prací
Podpora svobodné diskuse o ekonomických tématech
Členství
Členy AEA mohou být jednotlivci i instituce. Členové mají přístup k odborným časopisům asociace, mohou se účastnit konferencí a mohou hlasovat o záležitostech asociace.
Organizace
AEA je řízena výkonným výborem, který se skládá z prezidenta, prezidenta-volebního, bývalého prezidenta a dalších zvolených členů. Výkonný výbor je odpovědný za celkový chod asociace.
Publikace
AEA vydává několik odborných časopisů, včetně:
American Economic Review
Journal of Economic Literature
Journal of Political Economy
Quarterly Journal of Economics
Tyto časopisy publikují původní výzkumné práce v oblasti ekonomie.
Konference
AEA pořádá každoroční konferenci, která je jedním z největších setkání ekonomů na světě. Konference poskytuje platformu pro výměnu výzkumných poznatků a diskusí o aktuálních ekonomických tématech.
Další aktivity
Kromě publikování odborných časopisů a pořádání konferencí se AEA také angažuje v dalších aktivitách, jako jsou:
Poskytování grantů na ekonomický výzkum
Podpora výuky ekonomie
Zastupování ekonomické profese u vládních orgánů a veřejnosti
Závěr
AEA je jednou z předních ekonomických organizací na světě. Podporuje výzkum, publikování a svobodnou diskusi o ekonomických tématech. Asociace má přibližně 23 000 členů a vydává několik odborných časopisů.
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je agenturou OSN pověřenou pomocí a ochranou uprchlíků, násilně vysídlených komunit a osob bez státní příslušnosti a pomoci při jejich dobrovolném návratu, místní integraci nebo přesídlení do třetí země. Sídlí v Ženevě ve Švýcarsku a k roku 2020 zaměstnává přes 18 879 zaměstnanců ve 138 zemích. UNHCR byl založen v roce 1950 Valným shromážděním OSN, aby pomohl řešit bezprostřední následky druhé světové války, kdy miliony lidí byly vysídleny ze svých domovů. Postupem času se jeho mandát rozšířil tak, aby zahrnoval pomoc uprchlíkům a osobám bez státní příslušnosti na celém světě. Hlavním cílem UNHCR je zajistit ochranu a řešení pro uprchlíky, osoby bez státní příslušnosti a vnitřně vysídlené osoby. To zahrnuje poskytování pomoci, jako je jídlo, voda, přístřeší, zdravotní péče a vzdělání. UNHCR také pracuje na ochraně práv uprchlíků a prosazování řešení, která umožňují jejich bezpečný a důstojný návrat, místní integraci nebo přesídlení. UNHCR úzce spolupracuje s vládami, nevládními organizacemi a dalšími partnery na poskytování pomoci a ochrany uprchlíkům. Organizace je financována z dobrovolných příspěvků vlád, soukromých dárců a dalších zdrojů. V čele UNHCR stojí vysoký komisař pro uprchlíky, kterého jmenuje Valné shromáždění OSN na doporučení generálního tajemníka OSN. Současným vysokým komisařem je Filippo Grandi. UNHCR hraje zásadní roli při pomoci a ochraně uprchlíků a osob bez státní příslušnosti na celém světě. Organizace je často v první linii humanitárních krizí a poskytuje životně důležitou pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebují.
Evropská konference civilního letectví (ECAC)
Evropská konference civilního letectví (ECAC) neboli Conférence Européenne de l'Aviation Civile (CEAC) je mezivládní organizace, která byla založena Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) a Radou Evropy. Sídlí v Neuilly-sur-Seine ve Francii.
ECAC byla založena v roce 1955 s 19 členskými státy a nyní má celkem 44 členů, včetně všech 27 členských států EU, 31 ze 32 členských států Evropské agentury pro bezpečnost letectví a všech 41 členských států EUROCONTROL.
ECAC "podporuje neustálý rozvoj bezpečného, efektivního a udržitelného evropského systému letecké dopravy. Snaží se tak harmonizovat politiky a praktiky civilního letectví mezi členskými státy a podporovat porozumění v otázkách politiky mezi členskými státy a dalšími částmi světa." Jejími strategickými prioritami jsou bezpečnost, ochrana a životní prostředí.
Činnosti ECAC
ECAC se zabývá širokou škálou činností, včetně:
Bezpečnost: ECAC pracuje na zlepšení bezpečnosti letectví prostřednictvím vývoje norem a doporučených postupů, sdílení informací a spolupráce s dalšími organizacemi.
Ochrana: ECAC se zabývá otázkami ochrany letectví, jako je ochrana proti nezákonným činnostem a terorismu.
Životní prostředí: ECAC pracuje na snižování dopadů letectví na životní prostředí prostřednictvím vývoje norem a doporučených postupů, sdílení informací a spolupráce s dalšími organizacemi.
Ekonomika: ECAC se zabývá ekonomickými aspekty letectví, jako je liberalizace leteckých trhů a hospodářská soutěž.
Technika: ECAC se zabývá technickými aspekty letectví, jako je řízení letového provozu, navigace a komunikace.
Struktura ECAC
ECAC je řízena valným shromážděním, které se skládá ze zástupců všech členských států. Valné shromáždění se schází jednou ročně, aby schválilo rozpočet, jmenovalo členy výkonného výboru a stanovilo strategické priority organizace.
Výkonný výbor je odpovědný za provádění politik a programů ECAC. Skládá se z 12 členů, kteří jsou voleni valným shromážděním na dvouleté období.
Význam ECAC
ECAC hraje důležitou roli v rozvoji evropského systému letecké dopravy. Je fórem pro spolupráci mezi členskými státy v oblasti civilního letectví a pomáhá harmonizovat politiky a praktiky v tomto odvětví. Činnosti ECAC přispívají ke zlepšení bezpečnosti, ochrany a udržitelnosti letectví v Evropě.
Delta varianta (B.1.617.2) byla variantou viru SARS-CoV-2, který způsobuje onemocnění COVID-19. Poprvé byla detekována v Indii 5. října 2020. Delta varianta byla pojmenována 31. května 2021 a do 22. listopadu 2021 se rozšířila do více než 179 zemí. Světová zdravotnická organizace (WHO) v červnu 2021 uvedla, že se Delta varianta stává dominantním kmenem na celém světě. Má mutace v genu kódujícím spike protein SARS-CoV-2, které způsobují substituce T478K, P681R a L452R, o kterých je známo, že ovlivňují přenosnost viru a zda může být neutralizován protilátkami proti dříve cirkulujícím variantám viru COVID-19. V srpnu 2021 Public Health England (PHE) uvedla, že sekundární útočná míra v domácích kontaktech u případů Delta bez cestování nebo neznámých případů byla 10,8 % oproti 10,2 % u varianty Alpha; míra fatálních případů u těchto 386 835 lidí s Delta je 0,3 %, přičemž 46 % případů a 6 % úmrtí je neočkovaných a mladších 50 let. Imunita z předchozího uzdravení nebo očkování proti COVID-19 jsou účinné při prevenci závažného onemocnění nebo hospitalizace způsobené infekcí variantou. Dne 7. května 2021 PHE změnila svou klasifikaci linie B.1.617.2 z varianty ve vyšetřování (VUI) na variantu, o kterou se jedná (VOC), na základě posouzení přenosnosti, která je přinejmenším ekvivalentní B.1.1.7 (varianty Alpha); Britská SAGE pomocí květnových údajů odhadla „realistickou“ možnost, že bude o 50 % přenosnější. Dne 11. května 2021 WHO také klasifikovala tuto linii jako VOC a uvedla, že vykazuje důkazy o vyšší přenosnosti a snížené neutralizaci. Dne 15. června 2021 Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) prohlásila Delta za variantu, o kterou se jedná. Předpokládá se, že tato varianta je částečně zodpovědná za smrtící druhou vlnu pandemie v Indii, která začala v únoru 2021. Později přispěla ke třetí vlně na Fidži, ve Spojeném království a Jižní Africe a WHO v červenci 2021 varovala, že by mohla mít podobný účinek i jinde v Evropě a Africe. Do konce července také způsobila nárůst denních infekcí v částech Asie, Spojených státech, Austrálii a na Novém Zélandu.
Varianty SARS-CoV-2 Omicron
Obecné informace
Označení WHO: Omicron
Linie: B.1.1.529
První detekce: Jižní Afrika
Datum hlášení: 24. listopadu 2021
Stav: Varianta vzbuzující obavy
Příznaky
Bezpříznakový průběh
Bolesti těla
Kašel
Mdloby
Únava
Horečka
Bolest hlavy
Ztráta čichu nebo chuti
Méně časté:
Zánět nosní sliznice nebo rýma
Noční pocení (jedinečný příznak Omicronu)
Infekce horních cest dýchacích
Kožní vyrážka
Kýchání
Bolest v krku
Hlavní varianty
Alfa (B.1.1.7)
Beta (B.1.351)
Gama (P.1)
Delta (B.1.617.2)
Omicron (B.1.1.529)
BA.1 (B.1.1.529.1)
BA.2 (B.1.1.529.2)
BA.3 (B.1.1.529.3)
BA.4 (B.1.1.529.4)
BA.5 (B.1.1.529.5)
O variantě Omicron
Omicron (B.1.1.529) je varianta viru SARS-CoV-2, která byla poprvé oznámena Světové zdravotnické organizaci (WHO) Sítí pro genomický dohled v Jižní Africe 24. listopadu 2021. Poprvé byla detekována v Botswaně a rozšířila se do celého světa, kde se stala převládající variantou v oběhu. Po původní variantě B.1.1.529 vzniklo několik subvariant Omicronu, včetně: BA.1, BA.2, BA.3, BA.4 a BA.5. Od října 2022 se objevily dvě subvarianty BA.5, nazvané BQ.1 a BQ.1.1.
Ochrana před Omicronem
Tři dávky vakcíny proti COVID-19 poskytují ochranu před závažným průběhem nemoci a hospitalizací způsobenou variantou Omicron a jejími subvariantami. U osob očkovaných třemi dávkami jsou varianty BA.4 a BA.5 infekčnější než předchozí subvarianty, ale neexistují důkazy o větší závažnosti nebo těžším průběhu.
Světová banka Světová banka je skupina pěti mezinárodních organizací, které poskytují zvýhodněné půjčky rozvojovým zemím. Je to největší a nejznámější rozvojová banka na světě a pozorovatel ve Vývojové skupině OSN. Banka sídlí ve Washingtonu, D.C., ve Spojených státech. V roce 2021 poskytla přibližně 98,83 miliardy dolarů na půjčkách a pomoci „rozvojovým“ a transformačním zemím. Uvedeným posláním banky je dosáhnout dvojího cíle: ukončit extrémní chudobu a budovat sdílenou prosperitu. Celkové úvěry k roku 2015 za posledních 10 let prostřednictvím financování rozvojové politiky činily přibližně 117 miliard dolarů. Jejích pět organizací jsou Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), Mezinárodní rozvojová asociace (IDA), Mezinárodní finanční korporace (IFC), Multilaterální agentura pro investiční záruky (MIGA) a Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID). První dvě se někdy souhrnně označují jako Světová banka. Činnosti Světové banky (IBRD a IDA) se zaměřují na rozvojové země v oblastech, jako je lidský rozvoj (např. vzdělávání, zdravotnictví), zemědělství a rozvoj venkova (např. zavlažování a venkovské služby), ochrana životního prostředí (např. snižování znečištění, vytváření a prosazování předpisů), infrastruktura (např. silnice, městská obnova a elektřina), velké průmyslové stavební projekty a správa (např. boj proti korupci, rozvoj právních institucí). IBRD a IDA poskytují půjčky za zvýhodněných podmínek členským zemím, stejně jako granty nejchudším zemím. Půjčky nebo granty na konkrétní projekty jsou často spojeny s širšími změnami politiky v odvětví nebo v ekonomice země jako celku. Například půjčka na zlepšení pobřežního environmentálního managementu může být spojena s rozvojem nových environmentálních institucí na národní a místní úrovni a implementací nových předpisů na omezení znečištění.
Organizace pro hospodářskou spolupráci v Černomořské oblasti Organizace pro hospodářskou spolupráci v Černomořské oblasti (BSEC) je regionální mezinárodní organizace zaměřující se na mnohostranné politické a hospodářské iniciativy s cílem podpořit spolupráci, mír, stabilitu a prosperitu v oblasti Černého moře. Její původ sahá do 25. června 1992, kdy se v Istanbulu sešli turecký prezident Turgut Özal a představitelé dalších deseti zemí a podepsali Deklaraci summitu a "Bosporskou deklaraci". Sídlo BSEC – Stálý mezinárodní sekretariát Organizace pro hospodářskou spolupráci v Černomořské oblasti (BSEC PERMIS) – bylo zřízeno v březnu 1994, rovněž v Istanbulu. Vstupem Charty v platnost 1. května 1999 získala BSEC mezinárodní právní subjektivitu a transformovala se v plnohodnotnou regionální hospodářskou organizaci: Organizace pro hospodářskou spolupráci v Černomořské oblasti. Přistoupením Srbska (tehdy Srbska a Černé Hory) v dubnu 2004 se počet členských států organizace zvýšil na dvanáct. Přistoupením Severní Makedonie v roce 2020 se počet členů organizace zvýšil na třináct. Důležitým aspektem činnosti BSEC je rozvoj malých a středních podniků a podnikání v členských zemích. V souvislosti s těmito otázkami byla ve spolupráci s Nadací Konrada Adenauera a ERENET uspořádána řada seminářů.