Caetano Veloso
Osobní údaje
Celé jméno: Caetano Emanuel Viana Teles Veloso
Datum narození: 7. srpna 1942
Místo narození: Santo Amaro, Bahia, Brazílie
Zaměstnání: Zpěvák, skladatel, spisovatel, politický aktivista
Aktivní roky: 1967–současnost
Manželky:
Andrea Gadelha (1967–1983)
Paula Lavigne (1986–2004)
Děti: 4, včetně Morena
Rodiče:
Dona Canô (matka)
Příbuzní:
Maria Bethânia (sestra)
Hudební kariéra
Žánry: MPB, samba, bossa nova, tropicália, folk rock
Nástroje: Vokály, kytara
Vydavatelství: RCA Victor, Universal Music
Vyznamenání a ocenění
9 cen Latin Grammy Awards
2 ceny Grammy Awards
14. listopadu 2012 byl Veloso oceněn cenou Latin Recording Academy Person of the Year.
Biografie
Caetano Veloso je brazilský skladatel, zpěvák, kytarista, spisovatel a politický aktivista. Poprvé se stal známým díky své účasti v brazilském hudebním hnutí Tropicalismo, které zahrnovalo divadlo, poezii a hudbu v 60. letech 20. století, na počátku brazilské vojenské diktatury, která převzala moc v roce 1964. Od té doby zůstal neustálým kreativním vlivem a nejprodávanějším umělcem a skladatelem.
Veloso byl jedním ze sedmi dětí narozených do rodiny Josého Tellese Velosa (běžně známého jako Seu Zeca), vládního úředníka, a Claudionor Viana Telles Veloso (známé jako Dona Canô). Narodil se ve městě Santo Amaro da Purificação ve státě Bahia, který se nachází ve východní části Brazílie, ale v polovině 60. let 20. století se přestěhoval do Salvadoru, hlavního města státu, jako vysokoškolský student. Krátce poté Veloso vyhrál hudební soutěž a podepsal smlouvu se svou první nahrávací společností. Ve stejném období se stal jedním ze zakladatelů Tropicalismu spolu se skupinou několika dalších hudebníků a umělců, včetně své sestry Marie Bethanie.
Brazilská vojenská diktatura však považovala Velosovu hudbu a politické aktivity za hrozbu a v roce 1969 byl spolu s kolegou hudebníkem Gilbertem Gilem zatčen. Nakonec byli oba vyhoštěni z Brazílie a odjeli do Londýna, kde žili dva roky. V roce 1972 se Veloso vrátil do své domovské země a opět začal nahrávat a vystupovat. Později se stal populárním mimo Brazílii v 80. a 90. letech 20. století.
Simón Díaz Simón Narciso Díaz Márquez (8. srpna 1928 – 19. února 2014) byl venezuelský zpěvák a skladatel venezuelské hudby, který získal cenu Grammy. Raný život a kariéra Díaz se narodil v Barbacoas ve státě Aragua ve Venezuele. Jeho otec byl farmář a matka byla učitelka. Díaz se od dětství zajímal o hudbu a naučil se hrát na kytaru a cuatro, tradiční venezuelský strunný nástroj. V roce 1948 se Díaz přestěhoval do Caracasu, aby se věnoval hudební kariéře. V 50. letech 20. století se stal známým díky svým nahrávkám venezuelských lidových písní. V roce 1961 vydal své první album "Alma Llanera". Úspěch a uznání V 60. a 70. letech 20. století se Díaz stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a skladatelů ve Venezuele. Jeho písně, jako "Caballo Viejo" a "Tonada de Luna Llena", se staly klasickými díly venezuelské hudby. Díaz získal řadu ocenění za svou práci, včetně ceny Grammy za celoživotní dílo v roce 2008. Byl také jmenován národním dědictvím Venezuely. Odkaz Díaz zemřel v Caracasu v roce 2014 ve věku 85 let. Zanechal po sobě odkaz jako jeden z nejvlivnějších a nejoblíbenějších hudebníků v historii Venezuely. Jeho hudba nadále oslovuje posluchače všech věkových kategorií a jeho písně jsou stále považovány za nezbytnou součást venezuelské kultury. Osobní život Díaz byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství bylo s Betancourt Rivasovou, se kterou měl tři děti. Jeho druhé manželství bylo s Betzaidou Ramírez, se kterou měl dvě děti. Díaz byl známý svou skromností a smyslem pro humor. Byl také vášnivým obhájcem venezuelské kultury a tradice.
Gilberto Gil Gilberto Gil (celým jménem Gilberto Passos Gil) se narodil 26. června 1942 v Salvadoru v Brazílii. Je to brazilský zpěvák, skladatel a politik, známý svou hudební inovativností a politickým aktivismem. V letech 2003–2008 působil jako brazilský ministr kultury ve vládě prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy. Gilův hudební styl zahrnuje eklektický rozsah vlivů, včetně rocku, brazilských žánrů jako samba, africké hudby a reggae. Hudbu začal hrát jako malé děcko a jako teenager se připojil ke své první kapele. Svoji kariéru zahájil jako bossa nova hudebník a postupně psal písně, které odrážely jeho zaměření na politické povědomí a společenský aktivismus. Byl klíčovou osobností hnutí Música popular brasileira a tropicália v 60. letech 20. století, po bok umělců, jako je jeho dlouholetý spolupracovník Caetano Veloso. Brazilský vojenský režim, který se chopil moci v roce 1964, viděl v Gilovi a Velosovi hrozbu, a oba byli v roce 1969 na devět měsíců zadrženi, než jim bylo nařízeno opustit zemi. Gil se přestěhoval do Londýna, ale v roce 1972 se do Bahie a pokračoval ve své hudební kariéře, zatímco současně pracoval jako politik a ekologický aktivista.
Mercedes Sosa Mercedes Sosa, celým jménem Haydée Mercedes Sosa, byla argentinská zpěvačka, známá především ve své domovině a mnoha zemích Latinské Ameriky. Vzešla z argentinské lidové hudby a stala se jednou z hlavních představitelek hnutí Nueva canción. Zpívala písně od mnoha latinskoamerických skladatelů a její hudba jí vynesla přezdívku "hlas bezejmenných". Často bývala označována za "svědomí Latinské Ameriky". Sosa vystupovala na takových místech jako Lincoln Center v New Yorku, Théâtre Mogador v Paříži, Sixtinská kaple ve Vatikánu a vyprodala sály v Carnegie Hall v New Yorku a římském Koloseu. Její kariéra trvala čtyři desetiletí a získala šest cen Latin Grammy (2000, 2003, 2004, 2006, 2009, 2011), včetně ceny Latin Grammy za celoživotní dílo v roce 2004 a dvou posmrtných cen Latin Grammy za nejlepší folkové album v letech 2009 a 2011. V roce 2000 získala cenu Premio Gardel, hlavní hudební ocenění v Argentině. Působila jako velvyslankyně UNICEF. Sosa se narodila 9. července 1935 v San Miguel de Tucumán v provincii Tucumán v Argentině. Od dětství projevovala zájem o hudbu a zpívala ve školním sboru. V roce 1957 se přestěhovala do Buenos Aires, aby se věnovala hudební kariéře. V Buenos Aires se Sosa setkala s dalšími hudebníky, kteří sdíleli její zájem o folkovou hudbu. Spolu s nimi založila skupinu Los Huanca Hua, která se stala jednou z nejpopulárnějších folkových skupin v Argentině. Sosa se stala známá svým silným hlasem a charismatickým projevem. V roce 1965 vydala Sosa své první sólové album, které obsahovalo písně od různých latinskoamerických skladatelů, včetně Violety Parry a Pabla Nerudy. Album mělo velký úspěch a pomohlo Sosovi získat mezinárodní uznání. V následujících letech Sosa pokračovala ve vydávání alb a koncertování po celém světě. Stala se známá svým aktivismem a často vystupovala na politických shromážděních a protestech. V roce 1979 byla nucena opustit Argentinu kvůli vojenské diktatuře a žila v exilu v Mexiku a Španělsku. Po návratu do Argentiny v roce 1982 Sosa pokračovala ve své hudební kariéře a stala se jednou z nejrespektovanějších zpěvaček v Latinské Americe. V roce 1995 vydala album "Orozco", které obsahovalo písně od argentinského básníka Atahualpy Yupanquiho. Album bylo kriticky ceněno a pomohlo Sosovi získat novou generaci fanoušků. Sosa zemřela 4. října 2009 v Buenos Aires ve věku 74 let. Byla jednou z nejvlivnějších zpěvaček v historii latinskoamerické hudby a její odkaz žije dál.
Maria Bethânia Viana Teles Veloso (portugalská výslovnost: [maˈɾiɐ beˈtɐ̃niɐ];
18. června 1946) je brazilská zpěvačka a skladatelka. Narodila se v Santo Amaro v Bahii a svou kariéru zahájila v Riu de Janeiro v roce 1964 představením "Opinião" ("Názor"). Díky jeho popularitě, představením po celé zemi a popularitě jejího singlu "Carcará" z roku 1965 se umělkyně stala hvězdou v Brazílii. [1]
Bethânia je sestra zpěváka a skladatele Caetana Velosa a spisovatelky a skladatelky Mabel Velloso a také teta zpěváků Belô Velloso a Jota Velloso. [2] Zpěvačka vydala za 47 let své kariéry 50 studiových alb [3] a patří mezi 10 nejprodávanějších hudebních umělců v Brazílii, když prodala více než 26 milionů desek. [4] Bethánia byla v roce 2012 časopisem Rolling Stone Brasil zařazena na páté místo největších hlasů brazilské hudby. [5]
Nara Leão Nara Leão byla brazilská zpěvačka žánru bossa nova a MPB (moderní brazilská hudba) a příležitostná herečka. Životopis Nara Lofego Leão se narodila 19. ledna 1942 ve městě Vitória ve státě Espírito Santo v Brazílii. Její manžel byl Carlos Diegues, režisér a spisovatel filmu Bye Bye Brasil. Kariéra Nara Leão začala zpívat ve svých šestnácti letech. V roce 1964 vydala své debutové album "Nara", které se stalo okamžitým hitem. Během své kariéry spolupracovala s mnoha významnými hudebníky, včetně Viniciuse de Moraes, Tom Jobima a Chico Buarque. Leão byla známá svým jedinečným vokálním stylem, který byl charakteristický jemností, intimitou a schopností vyjádřit širokou škálu emocí. Její repertoár zahrnoval klasiky bossa novy, jako jsou "Chega de Saudade" a "Garota de Ipanema", stejně jako skladby od současných brazilských skladatelů. Kromě své hudební kariéry se Leão také objevila v několika filmech, včetně "Todas as Mulheres do Mundo" (1966) a "A Vida Provisória" (1968). Odkaz Nara Leão zemřela 7. června 1989 ve věku 47 let na rakovinu plic. Je považována za jednu z nejvlivnějších zpěvaček bossa novy a její hudba je dodnes oblíbená. Její nahrávky byly znovu vydány a její písně jsou stále hrány na rozhlasových stanicích po celém světě.
Ney Matogrosso
Osobní údaje
Celé jméno: Ney de Sousa Pereira
Narozen: 1. srpna 1941
Rodiště: Bela Vista, Mato Grosso, Brazílie
Žánry: MPB, folk rock, pop rock, rock
Profese: Zpěvák, hudební producent
Aktivní roky: 1971–současnost
Životopis
Ney Matogrosso, rodným jménem Ney de Sousa Pereira, se proslavil svým jedinečným kontratenorovým hlasem. Narodil se 1. srpna 1941 v brazilském měste Bela Vista ve státě Mato Grosso.
Matogrosso vstoupil do hudebního světa v 70. letech 20. století. Proslavil se svým androgynním vzhledem a svými živými vystoupeními, která často zahrnovala prvkya divadla a tance. V roce 1975 vydal své první sólové album, které mělo velký úspěch.
Během své kariéry vydal Matogrosso více než 20 alb a prodal miliony kopií po celém světě. Jeho hudba byla oceňována pro svou eklektickou směsici stylů, včetně MPB, folku, rocku a popu.
Matogrosso je známý také svým aktivismem za práva LGBT. V roce 1994 se stal prvním brazilským umělcem, který se veřejně přihlásil ke své homosexuální orientaci. Od té doby se aktivně zasazuje za práva LGBT a jeho vystoupení často obsahují prvek společenského komentáře.
Matogrosso byl za svou kariéru mnohokrát oceňován. V roce 1999 získal cenu Latin GRAMMY za nejlepší mužského zpěváka MPB. V roce 2011 byl uveden do Síně slávy brazilské hudby.
Dnes je Ney Matogrosso považován za jednu z největších hudebních legend Brazílie. Jeho jedinečný hlas, živá vystoupení a aktivismus z něj udělaly ikonu v brazilské kultuře.
Gal Costa Gal Costa, celým jménem Maria da Graça Costa Penna Burgos, byla brazilská zpěvačka populární hudby. Narodila se 26. září 1945 v Salvadoru ve státě Bahia v Brazílii a zemřela 9. listopadu 2022 v São Paulu ve státě São Paulo v Brazílii ve věku 77 let. Gal Costa byla jednou z hlavních postav hudební scény tropicalia v Brazílii na konci 60. let 20. století. Objevila se na uznávané kompilaci Tropicália: ou Panis et Circencis (1968). The New York Times ji označily za "jednu z největších brazilských zpěvaček". Costa byla známá svým silným a výrazným hlasem, který byl schopen vyjádřit širokou škálu emocí. Zpívala v různých hudebních žánrech, včetně MPB (música popular brasileira), tropicálie, psychedelického rocku, bossy novy a popu. Během své kariéry, která trvala od roku 1965 až do její smrti v roce 2022, vydala Costa více než 40 alb. Mezi její nejznámější písně patří "Baby", "Divino Maravilhoso", "Meu Nome É Gal" a "Barato Total". Costa spolupracovala s řadou dalších významných brazilských hudebníků, včetně Caetana Velosa, Gilberta Gila, Tom Jobima a Miltona Nascimento. Byla také uznávanou herečkou a hrála v několika filmech, včetně filmu "Tropicália" (1998) a "Meu Nome É Gal" (2005). Gal Costa byla držitelkou řady ocenění, včetně čtyř cen Latin Grammy Awards a dvou cen Grammy Awards. V roce 2011 jí brazilská vláda udělila Řád za zásluhy za její přínos brazilské kultuře. Gal Costa byla jednou z nejvlivnějších a nejrespektovanějších brazilských zpěvaček všech dob. Její hudba byla chválena pro svou originalitu, krásu a schopnost vyvolávat emoce. Byla skutečnou legendou brazilské hudby a její odkaz bude žít ještě mnoho let.
Julio Jaramillo, El Ruiseñor de América Julio Alfredo Jaramillo Laurido (1. října 1935 - 9. února 1978) byl významný ekvádorský zpěvák a nahrávací umělec, který vystupoval po celé Latinské Americe a získal velkou slávu za své interpretace boler, valčíků, pasill, tang a rancher. Během své kariéry nahrál více než 2 200 písní, přičemž jeho nejslavnější písní byla a je "Nuestro Juramento", která je dobře známá po celé Jižní Americe. Je považován za jednoho z nejoblíbenějších zpěváků Ekvádoru, dokonce před Gerardem Moranem, Maximem Escalerasem a mnoha dalšími talenty. Jaramillo nahrával s mnoha dalšími významnými latinskoamerickými umělci, včetně portorického zpěváka Daniela Santose, ekvádorského zpěváka Olimpa Cárdenase a kolumbijského zpěváka Alci Acosty. Raný život a kariéra Julio Jaramillo se narodil v Guayaquil v Ekvádoru. Od útlého věku projevoval hudební nadání a ve věku sedmi let začal zpívat v místních rozhlasových stanicích. V roce 1950 podepsal smlouvu se společností Ónix Records a vydal svůj první singl "La Oración del Labriego". Píseň se stala okamžitým hitem a Jaramillo se brzy stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků v Ekvádoru. Mezinárodní úspěch V roce 1955 se Jaramillo vydal na své první mezinárodní turné po Jižní Americe. Jeho vystoupení byla všude dobře přijata a jeho popularita rostla. V roce 1957 vydal píseň "Nuestro Juramento", která se stala jeho nejznámější a nejúspěšnější písní. Píseň byla přeložena do několika jazyků a stala se standardem v celém španělsky mluvícím světě. Osobní život Jaramilloův osobní život byl bouřlivý a plný tragédií. Byl třikrát ženatý a měl několik dětí. Bojoval také se závislostí na alkoholu a drogách. Smrt Jaramillo zemřel 9. února 1978 ve věku 42 let na srdeční selhání způsobené cirhózou jater. Jeho smrt byla oplakávána po celé Latinské Americe a je dodnes považován za jednu z největších hudebních legend Ekvádoru. Odkaz Jaramilloův odkaz žije dál prostřednictvím jeho hudby. Jeho písně se stále hrají a milují po celém španělsky mluvícím světě a jeho hlas je stále považován za jeden z nejkrásnějších v latinskoamerické hudbě. V Ekvádoru je Jaramillo považován za národního hrdinu a jeho památník se nachází v Guayaquil. Každý rok se koná festival, který oslavuje jeho život a hudbu.
Nana Caymmi Životopis Nana Caymmi (rozená Dinahir Tostes Caymmi, 29. dubna 1941) je brazilská zpěvačka. Caymmi se narodila v Riu de Janeiru jako dcera Dorivala Caymmiho a Stelly Maris. Poprvé se objevila na nahrávce na albu svého otce Acalanto. V roce 1959 se provdala za venezuelského lékaře Gilberta Aponteho Paoliho a přestěhovala se do Venezuely. Manželství skončilo rozvodem v roce 1966 a Caymmi se vrátila do Ria. V té době se zapojila do hnutí Tropicalia a navázala romantický vztah s Gilbertem Gilem, za kterého se provdala v roce 1967 a rozvedla se o rok později. V roce 1966 zazpívala píseň "Saveiros" na prvním Festival Internacional da Canção v Riu a získala první místo v národní fázi soutěže, přestože publikum ji vypískalo a dávalo přednost verzi písně "Minha Senhora" od Gal Costy. Caymmi se stala kontroverzní postavou, která se necítila doma ani v hnutí Tropicalia, ani v hnutí protestních písní. Dosáhla jen částečného úspěchu a našla práci ve zpívání v portugalských nočních klubech mimo Brazílii v Jižní Americe. V 80. letech nahrála několik alb pro EMI a objevila se v dokumentárním filmu Bahia de Todos os Sambas z roku 1983. V 90. letech se stala úspěšnější v mainstreamu s albem Bolero, které bylo prvním z několika zlatých alb. V letech 1995 a 1998 byla APCA jmenována nejlepší zpěvačkou roku. V roce 2010 francouzský filmový režisér Georges Gachot vydal dokumentární film Rio Sonata o Caymmi. Její album Caymmi z roku 2013, na kterém spolupracovala s bratry Dorim Caymmim a Danilem Caymmim, bylo nominováno na cenu Latin Grammy Award 2014 za nejlepší MPB album. V roce 2019 získala další nominaci ve stejné kategorii, tentokrát za album Nana Caymmi Canta Tito Madi. V roce 2021 získala další nominaci, tentokrát v kategorii Album roku, za album Nana, Tom, Vinícius.