Jáva je rozsáhlé mělké moře na sundské šelfové plošině, mezi indickými ostrovy Borneo na severu, Jávou na jihu, Sumatrou na západě a Sulawesi na východě. Karimatský průliv na severozápadě ho spojuje s Jihočínským mořem. Je součástí západního Tichého oceánu.
Poloha
Souřadnice: 5° jižní šířky 110° východní délky
Typ: Moře
Hlavní přítoky: Barito, Bengawan Solo, Brantas, Ciliwung, Cimanuk, Citarum, Kahayan, Musi, Sampit
Země v povodí: Indonésie
Rozměr
Maximální délka: 1 600 km
Maximální šířka: 380 km
Plocha: 320 000 km2
Průměrná hloubka: 46 m
Osídlení
Batulicin
Cirebon
Jakarta
Jepara
Makassar
Pekalongan
Probolinggo
Semarang
Surabaya
Tanjung Pandan
Tegal
Toboali
Tuban
Historie
Jáva byla po staletí důležitou obchodní cestou. Čínští obchodníci do regionu přicházeli již v 7. století našeho letopočtu. V 16. století se o Jávu zajímali evropští průzkumníci, zejména Holanďané, kteří v regionu založili několik obchodních stanic. Holandská východoindická компания kontrolovala Jávu od počátku 17. století do konce 18. století. V roce 1945 se Jáva stala součástí nezávislé Indonésie.
Ekonomika
Jáva je důležitým hospodářským centrem Indonésie. V regionu se nachází několik velkých měst, jako je Jakarta, Surabaya a Semarang. Jáva je také domovem řady průmyslových odvětví, včetně zpracování ropy, výroby textilu a automobilového průmyslu. Zemědělství je dalším důležitým odvětvím v regionu. Hlavními plodinami jsou rýže, kukuřice a sója.
Kultura
Jáva má bohatou kulturu, která byla ovlivněna hinduismem, buddhismem, islámem a západními vlivy. Region je domovem řady starověkých chrámů a památek, včetně Borobuduru a Prambananu. Jáva je také domovem řady tradičních umění, jako je gamelan a wayang kulit.
Turismus
Jáva je oblí
Filipínské moře Filipínské moře je okrajové moře západního Tichého oceánu východně od Filipínského souostroví (odtud jeho název) a největší moře na světě, které zabírá odhadovanou rozlohu 5 milionů čtverečních kilometrů (2 × 10^6 čtverečních mil). [1] Dno moře tvoří Filipínská mořská deska. [2] Jeho západní hranici tvoří první řetězec ostrovů na západě, sestávající ze souostroví Rjúkjú na severozápadě a Tchaj-wanu na západě. Jeho jihozápadní hranici tvoří filipínské ostrovy Luzon, Catanduanes, Samar, Leyte a Mindanao. Jeho severní hranici tvoří japonské ostrovy Honšú, Šikoku a Kjúšú. Jeho východní hranici tvoří druhý řetězec ostrovů na východě, sestávající z Boninských ostrovů a Iwodžimy na severovýchodě, Marianských ostrovů (včetně Guamu, Saipanu a Tinianu) na východě a Halmahery, Palau, Yapu a Ulithi (z Karolinských ostrovů) na jihovýchodě. Jeho jižní hranici tvoří indonéský ostrov Morotai. [3] Moře má složitý a rozmanitý podmořský reliéf. [4] Dno je formováno do strukturální pánve řadou geologických zlomů a zlomových zón. Ostrovní oblouky, které jsou ve skutečnosti prodlouženými hřebeny vyčnívajícími nad hladinu oceánu kvůli tektonické aktivitě desek v oblasti, obklopují Filipínské moře na severu, východě a jihu. Příkladem jsou Filipínské souostroví, souostroví Rjúkjú a Mariany. Další významnou vlastností Filipínského moře je přítomnost hlubokomořských příkopů, mezi nimiž jsou Filipínský příkop a Marianský příkop, který obsahuje nejhlubší bod na planetě.
Halmaherské moře Halmaherské moře (indonésky Laut Halmahera) je regionální moře nacházející se v centrální východní části Australsko-asijského středozemního moře. Leží přibližně na 1° jižní šířky a 129° východní délky a je ohraničeno Tichým oceánem na severu, ostrovem Halmahera na západě, ostrovy Waigeo a Západní Papuou na východě a Seramským mořem na jihu. Pokrývá plochu přibližně 95 000 km² a jeho topografie zahrnuje řadu samostatných pánví a hřbetů, z nichž nejvýznamnější je Halmaherská pánev dosahující hloubky 2 039 m. Umístění Halmaherské moře je obklopeno indonéskými ostrovy. Na západě leží ostrov Halmahera, na východě ostrovy Waigeo a Západní Papua a na jihu ostrov Seram. Moře je otevřené Tichému oceánu na severu. Geologie Halmaherské moře je součástí složitého systému pánví a hřbetů, které se vytvořily v důsledku subdukce australské desky pod filipínskou desku. Mořské dno je převážně pokryto sedimenty, které se usazovaly v průběhu času. Topografie Topografie Halmaherského moře je složitá, s řadou samostatných pánví a hřbetů. Nejvýznamnější z nich je Halmaherská pánev, která dosahuje hloubky 2 039 m. Mezi další významné pánve patří Waigejská pánev a Sorongská pánev. Hydrografie Halmaherské moře má tropické podnebí s vysokými teplotami a vysokými srážkami. Mořské proudy jsou převážně ovlivněny monzunovými větry. Povrchová teplota moře se pohybuje od 28 °C do 30 °C. Biodiverzita Halmaherské moře je domovem bohaté biodiverzity. V moři žije více než 1 200 druhů ryb, 500 druhů korálů a 600 druhů měkkýšů. Moře je také důležitým stanovištěm pro mořské želvy, dugongy a delfíny. Hospodářský význam Halmaherské moře má velký hospodářský význam pro Indonésii. Moře je důležitým zdrojem ryb, které se loví pro komerční i rekreační účely. Moře je také důležitou dopravní cestou a spojuje východní Indonésii se zbytkem země. Ohrožení Halmaherské moře čelí řadě hrozeb, včetně znečištění, nadměrného rybolovu a klimatických změn. Znečištění je způsobeno především odpadními vodami, průmyslovými odpady a zemědělskými odtoky. Nadměrný rybolov ohrožuje populaci ryb v moři. Klimatické změny způsobují nárůst hladiny moře a oteplování vody, což má negativní dopad na mořské ekosystémy.
Seramské moře Seramské moře (indonésky: Laut Seram) je jedním z mnoha malých moří mezi roztroušenými ostrovy Indonésie. Jedná se o část Tichého oceánu o rozloze přibližně 120 000 km2, která se nachází mezi ostrovy Buru a Seram, které jsou dvěma z ostrovů kdysi nazývaných Jižní Moluky. Tyto ostrovy jsou původním domovem rostlin, které byly dlouho vyhledávány pro své použití jako koření, jako je muškátový oříšek, hřebíček a černý pepř, a moře kolem nich byla rušnými obchodními cestami. Seramské moře je také domovem několika druhů tropických hlaváčů a mnoha dalších ryb. Podobně jako mnoho dalších malých indonéských moří je Seramské moře skalnaté a velmi tektonicky aktivní.
Moro Gulf
Moro Gulf je největší záliv na Filipínách. Nachází se u pobřeží ostrova Mindanao a je součástí Celebeského moře. Záliv je jednou z oblastí lovu tuňáků v zemi.
Etymologie
Název Moro Gulf pochází od Moro, což je název pro muslimské obyvatelstvo jižních Filipín.
Zeměpis
Moro Gulf se nachází na jihozápadním pobřeží ostrova Mindanao. Na západě je ohraničen poloostrovem Zamboanga a na východě ostrovem Basilan. Záliv je přibližně 180 kilometrů dlouhý a 100 kilometrů široký.
Osídlení
Podél pobřeží Moro Gulf se nachází řada měst a obcí, včetně:
Alicia
Balabagan
Buug
Cotabato City
Datu Blah T. Sinsuat
Datu Odin Sinsuat
Dimataling
Dinas
Dumalinao
Hadji Mohammad Ajul
Ipil
Kabasalan
Kalamansig
Kapatagan
Kumalarang
Labangan
Lapuyan
Lebak
Mabuhay
Malabang
Malangas
Margosatubig
Matanog
Naga
Olutanga
Pagadian
Palimbang
Parang
Payao
Picong
Pitogo
Roseller Lim
San Pablo
Siay
Sultan Mastura
Sultan Naga Dimaporo
Tabina
Talusan
Tukuran
Tungawan
Vincenzo A. Sagun
Zamboanga City
Ekonomika
Moro Gulf je důležitou oblastí pro rybolov. V zálivu se loví především tuňáci, ale také další druhy ryb, jako jsou makrely, sardinky a tresky. V zálivu se také nacházejí ropná a plynová pole.
Historie
Moro Gulf byl v minulosti místem četných námořních bitev. V roce 1596 se zde odehrála bitva u Manily, ve které španělské lodě porazily flotilu muslimských pirátů. V roce 1898 se v zálivu odehrála bitva u Cavite, ve které americké lodě porazily španělskou flotilu.
Turismus
Moro Gulf je oblíbenou turistickou destinací. V zálivu se nachází řada krásných pláží, korálových útesů a potápěčských lokalit. Mezi oblíbené turistické cíle v Moro Gulf patří:
Ostrov Samal
Ostrov Basilan
Město Zamboanga
Národní park Mount Apo
Jezero Lanao
Jihočínské moře Jihočínské moře je okrajové moře západního Tichého oceánu. Na severu je ohraničeno jižní Čínou, na západě Indočínským poloostrovem, na východě ostrovy Tchaj-wan a severozápadními Filipínami (hlavně Luzon, Mindoro a Palawan) a na jihu indonéskými ostrovy Borneo, východní Sumatrou a ostrovy Bangka Belitung, které pokrývají oblast o rozloze přibližně 3 500 000 km². Komunikuje s Východočínským mořem přes Tchajwanský průliv, s Filipínským mořem přes Luzonův průliv, se Suluským mořem přes průlivy kolem Palawanu a s Jávským mořem přes Karimatský a Bangský průliv. Thajský záliv a Tonkinský záliv jsou součástí Jihočínského moře. V roce 2016 prošlo Jihočínským mořem 3,4 bilionu dolarů z celkových 16 bilionů dolarů světové námořní přepravy. V této oblasti byly nalezeny zásoby ropy a zemního plynu. Západní centrální Pacifik představoval v roce 2010 14 % světového komerčního rybolovu. Ostrovy Jihočínského moře, které společně zahrnují několik souostroví sestávajících většinou z malých neobydlených ostrovů, ostrůvků (kayů a mělčin), útesů/atolů a podmořských hor, jsou předmětem soupeřících nároků na svrchovanost několika zemí. Tyto nároky se také odrážejí v různých názvech používaných pro ostrovy a moře.
Tasmanské moře
Tasmanské moře je okrajové moře jižního Tichého oceánu, které se nachází mezi Austrálií a Novým Zélandem. Měří asi 2 000 km napříč a asi 2 800 km od severu k jihu. Moře bylo pojmenováno po holandském objeviteli Abelu Janszoonu Tasmanovi, který ho v roce 1642 jako první známý člověk překročil. Britský objevitel poručík James Cook později v 70. letech 18. století během svých tří objevitelských plaveb důkladně prozkoumal Tasmanské moře.
Tasmanské moře se v australské i novozélandské angličtině označuje jako „příkop“; například „překročit příkop“ znamená cestovat z Austrálie na Nový Zéland nebo naopak. Zdrobnělý výraz „příkop“ používaný pro Tasmanské moře je srovnatelný s označením severního Atlantického oceánu jako „rybníka“.
Geografie
Tasmanské moře je ohraničeno Austrálií na západě, Novým Zélandem na východě a Antarktidou na jihu. Moře je relativně mělké, s průměrnou hloubkou 2 000 metrů. Nejhlubší částí je Tasmanova propast, která se nachází u severovýchodního pobřeží Tasmánie a má hloubku 4 800 metrů.
Pobřeží Tasmanského moře je převážně hornaté, s řadou zálivů a ostrovů. Největšími ostrovy v moři jsou Lord Howe Island a Norfolk Island, které patří Austrálii.
Podnebí
Klima Tasmanského moře se liší od mírného na severu po subantarktické na jihu. V severní části moře jsou léta teplá a zimy mírné. V jižní části moře jsou léta chladná a zimy studené.
Flóra a fauna
Tasmanské moře je domovem široké škály mořského života, včetně ryb, velryb, delfínů a žraloků. Moře je také důležitým hnízdištěm pro mořské ptáky, jako jsou tučňáci a buřňáci.
Hospodářský význam
Tasmanské moře je důležité pro dopravu, rybářství a cestovní ruch. Přístavy jako Sydney, Melbourne a Auckland jsou hlavními uzly pro lodní dopravu. Moře je také důležitým zdrojem ryb, včetně tuniaka, lososa a humra. Turismus je také významným průmyslem v Tasmanském moři, přičemž mnoho lidí navštěvuje moře kvůli jeho krásným plážím, čisté vodě a bohatému mořskému životu.
Zajímavosti
Tasmanské moře je domovem největšího korálového útesu na světě, Velkého bariérového útesu.
Moře je také domovem několika aktivních sopek, včetně Mount Ruapehu na Novém Zélandu.
Tasmanské moře je oblíbeným místem pro surfování, plachtění a potápění.
Moře je také domovem několika národních parků, včetně Národního parku Fiordland na Novém Zélandu.
Střední východ a severní Afrika (MENA) je geografický region, jehož země jsou často označovány zkratkou MENA. MENA se jako regionální identifikátor často používá v akademické sféře, vojenském plánování, při zmírňování následků katastrof, mediálním plánování (jako oblast vysílání) a v obchodní korespondenci. [1] [2] Region navíc sdílí řadu kulturních, ekonomických a environmentálních podobností mezi zeměmi, které jej tvoří; například některé z nejextrémnějších dopadů změny klimatu budou pociťovány právě v regionu MENA. Některé termíny mají širší definici než MENA, například MENASA [3], MENAP nebo Velký Střední východ, který se rozšiřuje na země v regionech Střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán) a Kavkazu, jako je Ázerbájdžán, Gruzie a Arménie. A někdy může být zahrnuta i malá část jižního Kavkazu, například Dagestán. Termín „MENAP“ zahrnuje jižní Asii (Afghánistán, Maledivy a Pákistán), která byla významně ovlivněna islámem a široce používá arabské písmo. Termín MENAT výslovně zahrnuje Turecko, které je obvykle vylučováno z některých definic MENA, přestože Turecko je téměř vždy považováno za součást Středního východu.
Status pozorovatelů v OSN Valné shromáždění Organizace spojených národů udělilo status pozorovatelů mezinárodním organizacím, subjektům a nestátním subjektům, aby jim umožnilo účastnit se práce Valného shromáždění OSN, i když s určitými omezeními. Valné shromáždění určuje výsady, které udělí každému pozorovateli, nad rámec těch, které byly stanoveny na Konferenci o smlouvách mezi státy a mezinárodními organizacemi v roce 1986. Výjimečně bylo Evropské unii (EU) v roce 2011 uděleno právo vystupovat v debatách, předkládat návrhy a dodatky, právo na odpověď, vznášet body pořádku a rozšiřovat dokumenty atd. Od května 2011 je EU jedinou mezinárodní organizací, která má tato rozšířená práva, která byla přirovnána k právům plného členství, s výjimkou práva hlasovat. Status pozorovatele může být udělen rezolucí Valného shromáždění OSN. Status stálého pozorovatele je založen čistě na praxi Valného shromáždění a ve Chartě OSN nejsou žádná ustanovení, která by se ho týkala. Praxe rozlišuje mezi státními a nestátními pozorovateli. Nestátní subjekty jsou členy jedné nebo více specializovaných agentur a mohou požádat o status stálého pozorovatele. Nestátní pozorovatelé jsou mezinárodní organizace a jiné subjekty.
Záliv svatého Vavřince (francouzsky: Golfe du Saint-Laurent) je ústí severoamerických Velkých jezer přes řeku svatého Vavřince do Atlantského oceánu. Záliv je polo uzavřené moře, které pokrývá plochu asi 226 000 kilometrů čtverečních (87 000 čtverečních mil) a obsahuje asi 34 500 kubických kilometrů (8 300 kubických mil) vody, s průměrnou hloubkou 152 metrů (500 stop).
Záliv je ohraničen na severu poloostrovem Labrador, na východě ostrovem Newfoundland a na jihu provincií Nova Scotia a ostrovem Cape Breton. Na západě je spojen s řekou svatého Vavřince, která je jeho hlavním přítokem.
Záliv svatého Vavřince je domovem různých druhů mořského života, včetně velryb, tuleňů, mořských ptáků a ryb. Je také důležitou dopravní cestou a centrem rybolovu.
Historie
Záliv svatého Vavřince byl poprvé objeven evropskými průzkumníky v 16. století. Prvním Evropanem, který vstoupil do zálivu, byl francouzský průzkumník Jacques Cartier v roce 1534. Cartier záliv pojmenoval po svatém Vavřinci, který byl patronem navigátorů.
V 17. století se záliv stal důležitým centrem francouzské kolonie Nová Francie. Francouzi založili v zálivu několik osad, včetně Quebec City a Montrealu.
V roce 1763, po sedmileté válce, byla Nová Francie postoupena Velké Británii. Britové záliv přejmenovali na Gulf of St. Lawrence.
Záliv zůstal britskou kolonií až do roku 1867, kdy se stal součástí Kanadské konfederace.
Geografie
Záliv svatého Vavřince je velký a složitý vodní útvar. Má členité pobřeží s mnoha zátokami, zálivy a ostrovy. Největším ostrovem v zálivu je Anticosti Island.
Záliv je také domovem několika velkých řek, včetně řeky svatého Vavřince, řeky Saguenay a řeky Miramichi.
Klima
Klima zálivu svatého Vavřince je mírné. Léto je teplé a vlhké, zatímco zimy jsou chladné a zasněžené. Průměrná teplota v červenci je 18 °C (64 °F), zatímco průměrná teplota v lednu je -10 °C (14 °F).
Mořský život
Záliv svatého Vavřince je domovem různých druhů mořského života. Mezi nejběžnější druhy patří:
Velryby: V zálivu žije několik druhů velryb, včetně velryb hrbatých, velryb modrých a velryb vorvaňů.
Tuleni: V zálivu žije několik druhů tuleňů, včetně tuleňů šedých, tuleňů obecných a tuleňů kroužkovaných.
Mořští ptáci: V zálivu žije mnoho druhů mořských ptáků, včetně racků, terejů a kormoránů.
Ryby: V zálivu žije mnoho druhů ryb, včetně tresky, platýse a sledě.
Doprava
Záliv svatého Vavřince je důležitou dopravní cestou. Řeka svatého Vavřince je splavná až do Velkých jezer a záliv je využíván k přepravě zboží a osob.
V zálivu je také několik velkých přístavů, včetně přístavu v Montrealu, přístavu v Quebec City a přístavu v Halifaxu.
Rybolov
Záliv svatého Vavřince je důležitým centrem rybolovu. V zálivu se loví mnoho druhů ryb, včetně tresky, platýse a sledě.
Rybolovní průmysl v zálivu svatého Vavřince je však ohrožen nadměrným rybolovem a znečištěním.
Ochrana životního prostředí
Záliv svatého Vavřince je důležitým ekosystémem a je třeba jej chránit před znečištěním a nadměrným využíváním. V zálivu bylo vytvořeno několik chráněných oblastí, včetně Národního parku Forillon a Národního parku Mingan Archipelago.
Vláda Kanady také zavedla řadu opatření na ochranu zálivu svatého Vavřince, včetně zákazu ropného vrtání a omezení rybolovu.