Ostrůvky Ksamil Albánsky název: Ishuj të Ksamilit nebo Ishuj të Tetranisit Počet ostrůvků: 4 Rozloha: 0,089 km² Správní příslušnost: Albánie, kraj Vlorë, okres Saranda Ostrůvky Ksamil jsou skupinou čtyř skalnatých ostrůvků, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti Jónského moře v jižní Albánii. Vesnice Ksamil, po které jsou ostrůvky pojmenovány, leží východně od nich. Ostrůvky se navíc nacházejí v hranicích národního parku Butrint. Ostrůvky leží na samém jihu albánské riviéry podél Jónského moře. Jsou odlehlé a přístupné pouze lodí. Celková rozloha čtyř ostrovů je pouhých 8,9 hektaru. Dva vnější ostrovy jsou spojeny úzkým pruhem písku. Z geologického hlediska byly ostrovy utvářeny do své současné podoby v průběhu jurského období, kdy došlo k jejich oddělení od pevniny v důsledku působení vody. Ostrůvky spadají fytogeograficky do ilyrských listnatých lesů, což je suchozemská ekoregion palearktických středomořských lesů, lesíků a křovin. Vegetace ostrovů zahrnuje mnoho společenstev středomořského typu, přičemž nejdůležitějšími stanovišti jsou mediolitorální a infralitorální zóna. Mořské trávy podél pobřeží jsou tvořeny převážně posidonií oceánskou, halofilou ostrou a cymodoceí uzlovitou. Posidonie oceánská je nejhojnější v mělkých vodách a může se rozšířit až do hloubky více než 30 metrů. Zalesněná část pevniny je převážně pokryta druhy jako cesmína ostrolistá, olše lepkavá, jilm, vavřín vznešený a myrta obecná. Mořské vody jsou bohaté na rozmanitost kytovců, včetně delfína obecného a delfína skákavého.
Sveti Stefan je město v obci Budva na pobřeží Jaderského moře v Černé Hoře, asi 6 kilometrů jihovýchodně od Budvy. Město je známé díky letovisku Aman Sveti Stefan, 5hvězdičkové franšíze mezinárodní skupiny Aman Resorts. Sveti Stefan se skládá z malého ostrova, který je nyní spojen s pevninou úzkou šíjí, a pevninské části, kde žije většina obyvatel. Historie Ostrov Sveti Stefan byl poprvé zmíněn v 15. století, kdy byl opevněn benátským šlechticem Stefanem Cernojevičem. Opevnění mělo chránit místní obyvatele před útoky pirátů. V 18. století byl ostrov rozšířen a přestavěn na město. V 19. století se Sveti Stefan stal součástí Černé Hory. Turismus Sveti Stefan je oblíbeným turistickým cílem díky své jedinečné poloze a krásné architektuře. Ostrov je spojen s pevninou úzkou šíjí, která umožňuje přístup pěšky nebo autem. Město je obklopeno křišťálově čistým mořem a nabízí nádherný výhled na okolní krajinu. Aman Sveti Stefan Aman Sveti Stefan je luxusní letovisko, které se nachází na ostrově Sveti Stefan. Letovisko nabízí ubytování v 50 pokojích a apartmá, které jsou zařízeny v tradičním černohorském stylu. Letovisko má také řadu restaurací, barů a bazénů. Doprava Sveti Stefan je dobře spojen s ostatními částmi Černé Hory veřejnou dopravou. Město má pravidelné autobusové linky do Budvy, Tivatu a Podgorice. Letiště Tivat je nejbližší letiště, které se nachází asi 25 kilometrů od Sveti Stefanu. Ubytování Ve Sveti Stefanu je k dispozici široká škála ubytování, od luxusních hotelů až po cenově dostupnější penziony. Mnoho hotelů se nachází na ostrově, zatímco jiné se nacházejí na pevninské části města. Stravování Ve Sveti Stefanu je k dispozici řada restaurací a barů, které nabízejí širokou škálu kuchyní. Mnoho restaurací se specializuje na černohorskou kuchyni, ale najdete zde také restaurace, které nabízejí mezinárodní kuchyni. Aktivity Ve Sveti Stefanu je k dispozici řada aktivit, včetně plavání, šnorchlování, potápění a pěší turistiky. Město má také řadu historických a kulturních památek, které stojí za návštěvu. Sveti Stefan je krásné město, které nabízí jedinečný zážitek pro návštěvníky. Město má bohatou historii, nádhernou architekturu a řadu aktivit, které uspokojí každého návštěvníka.
Piran (italsky Pirano) je město v jihozápadním Slovinsku na Piranském zálivu na pobřeží Jaderského moře. Je jedním ze tří hlavních měst slovinské Istrie. Město je známé svou středověkou architekturou s úzkými uličkami a kompaktními domy. Piran je správním sídlem Občiny Piran a jednou z hlavních turistických atrakcí Slovinska. Do poloviny 20. století byla dominantním jazykem italština, ale po istrijském exodu ji nahradila slovinština.
Historie
Piran byl poprvé zmíněn v 7. století jako Castrum Piranum. Ve 13. století se stal součástí Benátské republiky a zůstal pod její nadvládou až do roku 1797. V té době byl Piran významným obchodním přístavem a centrem solného průmyslu.
Po pádu Benátské republiky se Piran stal součástí Rakouského císařství. V roce 1867 se stal součástí Rakouska-Uherska. Po první světové válce se Piran stal součástí Itálie. V roce 1947 byl Piran připojen k Jugoslávii. Po rozpadu Jugoslávie se Piran stal součástí Slovinska.
Památky
Piran je známý svými středověkými památkami. Mezi nejvýznamnější patří:
Městské hradby - Městské hradby byly postaveny v 15. století na ochranu města před útoky.
Radnice - Radnice byla postavena v 16. století a je jednou z nejkrásnějších budov v Piranu.
Kostel sv. Jiří - Kostel sv. Jiří byl postaven v 12. století a je nejstarším kostelem v Piranu.
Kostel sv. Klimenta - Kostel sv. Klimenta byl postaven v 13. století a je známý svými krásnými freskami.
Maják - Maják byl postaven v 19. století a je jednou z nejznámějších památek v Piranu.
Minoritský klášter - Minoritský klášter byl postaven v 14. století a je jedním z nejvýznamnějších klášterů ve Slovinsku.
Tartiniho náměstí - Tartiniho náměstí je hlavním náměstím v Piranu a je pojmenováno po houslistovi Giuseppe Tartinimu, který se v Piranu narodil.
Turistické atrakce
Piran je jednou z hlavních turistických atrakcí Slovinska. Město nabízí řadu turistických atrakcí, včetně:
Promenáda - Promenáda je dlouhá 1,5 km a nabízí krásné výhledy na město a moře.
Pláže - Piran má několik pláží, které jsou ideální pro koupání a opalování.
Muzea - Piran má několik muzeí, včetně Muzea města Piran, Muzea moderního umění a Muzea solného průmyslu.
Restaurace - Piran má řadu restaurací, které nabízejí tradiční slovinskou i mezinárodní kuchyni.
Kavárny - Piran má řadu kaváren, které jsou ideální pro odpočinek a vychutnání si kávy nebo čaje.
Doprava
Piran je dobře spojen se zbytkem Slovinska autobusy a vlaky. Město má také přístav, který nabízí trajektové spojení do Benátek a dalších měst v Itálii.
Ubytování
Piran nabízí řadu ubytovacích zařízení, včetně hotelů, penzionů a apartmánů. Město má také několik kempů, které jsou ideální pro kempování.
Jídlo
Piran je známý svými mořskými plody. Město má řadu restaurací, které nabízejí tradiční slovinskou i mezinárodní kuchyni.
Nápoje
Piran je známý svými víny. Město má řadu vináren, které nabízejí místní vína.
Burdž Islám (arabsky: برج إسلام) je vesnice v severozápadní Sýrii, administrativně součást guvernorátu Latákíja, nacházející se severně od Latákíje. Mezi okolní obce patří Salíb al-Turkman na severu, al-Šabatlíja na severovýchodě, Ajn al-Bajda na východě a al-Šamíja na jihu. Podle Ústředního statistického úřadu Sýrie měla vesnice v roce 2004 5 652 obyvatel. Její obyvatelé jsou převážně sunnitští muslimové turkmenského původu. Vesnice je oblíbeným letním letoviskem s bílou skalnatou pláží.
Paphos (řecky Πάφος, turecky Baf) je pobřežní město na jihozápadě Kypru a hlavní město okresu Paphos. Ve starověku existovaly dvě lokality nazývané Paphos: Starý Paphos, dnes známý jako Kouklia, a Nový Paphos. Současné město Paphos leží na pobřeží Středozemního moře, asi 50 km západně od Limassolu (největšího přístavu na ostrově), které jsou obě spojeny dálnicí A6. Mezinárodní letiště Paphos je druhým největším letištěm v zemi. Město má subtropické středomořské klima s nejjemnějšími teplotami na ostrově. V roce 1980 byl Paphos zařazen na seznam světového dědictví UNESCO pro svou starověkou architekturu, mozaiky a starověký náboženský význam. V roce 2017 byl spolu s Aarhus vybrán za Evropské hlavní město kultury.
Historie
Paphos byl založen v 12. století př. n. l. mykénskými Řeky. Město se stalo hlavním městem Kypru v 6. století př. n. l. a zůstalo jím až do roku 332 př. n. l., kdy se jím stal Salamis. V roce 330 př. n. l. se Kypr stal součástí Řecké říše a Paphos zůstal důležitým centrem. Ve 4. století n. l. se Paphos stal sídlem biskupa. V 7. století n. l. byl Kypr dobyt Araby a Paphos se stal hlavním městem ostrova. V roce 965 n. l. byl Kypr dobyt Byzantinci a Paphos zůstal hlavním městem až do roku 1191 n. l., kdy se jím stal Nikósie. V roce 1192 n. l. byl Kypr dobyt křižáky a Paphos se stal sídlem biskupa. V roce 1489 n. l. byl Kypr dobyt Benátčany a Paphos zůstal důležitým centrem. V roce 1571 n. l. byl Kypr dobyt Osmany a Paphos zůstal hlavním městem ostrova až do roku 1960 n. l., kdy se Kypr stal nezávislou republikou.
Památky
Paphos je domovem mnoha historických památek, včetně:
Hrad Paphos byl postaven křižáky ve 12. století n. l. Hrad je dnes v ruinách, ale stále je působivým příkladem středověké architektury.
Chrám Agios Georgios byl postaven v 16. století n. l. Kostel je domovem krásných fresek a ikon.
Královské hrobky jsou pohřebištěm králů a královen starověkého Paphosu. Hrobky jsou vytesány do skály a jsou zdobeny krásnými mozaikami.
Sloup sv. Pavla je místo, kde byl podle tradice svatý Pavel bičován. Sloup je dnes poutním místem.
Katakomby Agia Solomoni jsou podzemní hřbitov, který byl používán od 4. století n. l. Katakomby jsou domovem mnoha krásných fresek a ikon.
Kultura
Paphos je živé město s bohatou kulturou. Město je domovem mnoha muzeí, galerií a divadel. Paphos hostí také mnoho festivalů a akcí po celý rok.
Turistika
Paphos je oblíbenou turistickou destinací. Město nabízí krásné pláže, historické památky a bohatou kulturu. Paphos je také výchozím bodem pro výlety do dalších částí Kypru.
Doprava
Paphos je dobře propojen se zbytkem Kypru silnicemi a dálnicemi. Město má také mezinárodní letiště.
Béjaïa (arabsky بجاية, kabilsky Vgayet) je přístavní město v Alžírsku, hlavní město stejnojmenné provincie v regionu Kabýlie. Žije zde přibližně 178 000 obyvatel.
Dějiny
Město bylo založeno Féničany v 5. století př. n. l. pod názvem Saldae. V římské době bylo součástí provincie Mauretania Caesariensis. Po pádu Západořímské říše se stalo součástí Vandalů a později Byzantské říše. V 7. století bylo dobyto Araby a stalo se součástí chalífátu Umajjovců.
Ve středověku bylo Béjaïa významným obchodním centrem. V 11. století se stalo hlavním městem berberského království Hammadidů. V roce 1232 bylo dobyto Almohady a v roce 1283 bylo dobyto Francouzi.
V 16. století bylo město obsazeno Španěly, kteří zde vybudovali pevnost. V roce 1555 bylo dobyto Osmany a stalo se součástí Osmanské říše. V roce 1830 bylo dobyto Francouzi a stalo se součástí Francouzského Alžírska.
Po získání nezávislosti Alžírska v roce 1962 se Béjaïa stalo hlavním městem stejnojmenné provincie.
Geografie
Béjaïa se nachází na pobřeží Středozemního moře, v zálivu Béjaïa. Město je obklopeno horami, které jsou součástí pohoří Djurdjura. Klima je středomořské, s horkými léty a mírnými zimami.
Ekonomika
Ekonomika města je založena především na zemědělství, rybolovu a cestovním ruchu. V okolí města se pěstuje olivy, fíky a hrozny. V zálivu Béjaïa se loví ryby a mořské plody. Město je také významným turistickým centrem, díky svým krásným plážím a historickým památkám.
Památky
Kasbah - pevnost vybudovaná Španěly v 16. století
Velká mešita - mešita z 11. století
Hrobka Sidi Boumerdassi - hrobka muslimského světce z 15. století
Muzeum Béjaïa - muzeum věnované historii města
Doprava
Béjaïa je spojena s ostatními městy v Alžírsku silnicemi a železnicí. Město má také mezinárodní letiště.
Hammamet (arabsky: حمامات, doslova "Lázně") je město v Tunisku. Díky svým plážím je oblíbenou destinací pro plavání a vodní sporty a je jednou z hlavních turistických destinací v Tunisku. Nachází se v jihovýchodní části mysu Bon a je součástí guvernorátu Nabeul. Uváděný počet obyvatel se pohybuje od 100 000 do 400 000 a v létě se populace kvůli přílivu turistů zčtyřnásobí. Je známý především jasmínem, podle kterého je pojmenováno turistické letovisko Yasmine Hammamet. Suvenýry z jasmínu najdete po celém Hammametu. Okolo Hammametu se budují předměstí, protože sem přicházejí za prací migranti z jižní části země. Jako oblíbená turistická destinace má město pro Tunisko velký ekonomický význam. V roce 2005 se v Hammametu konala Světová skautská konference.
Historie
Hammamet byl založen v 15. století jako přístav pro nedaleké město Nabeul. Město bylo pod nadvládou Španělů, Osmanů a Francouzů. V roce 1881 se Hammamet stal francouzským protektorátem. Po získání nezávislosti Tuniska v roce 1956 se Hammamet stal oblíbenou turistickou destinací.
Ekonomika
Ekonomika Hammametu je založena především na cestovním ruchu. Město má řadu hotelů, restaurací a obchodů. V Hammametu se také nachází několik průmyslových zón.
Kultura
Hammamet je kulturně bohaté město. Město má řadu muzeí, galerií a divadel. V Hammametu se také koná každoroční mezinárodní festival umění.
Pamětihodnosti
Hammamet má řadu historických a kulturních památek. Mezi nejvýznamnější patří:
Velká mešita (15. století)
Kasbah (16. století)
Medina (staré město)
Muzeum Dar Hammamet (muzeum umění)
Muzeum archeologie (muzeum archeologie)
Mezinárodní festival umění (každoroční festival umění)
Doprava
Hammamet je dobře spojen se zbytkem Tuniska. Město má mezinárodní letiště a je obsluhováno železniční tratí a autobusovými linkami.
Ubytování
V Hammametu je k dispozici široká škála ubytovacích zařízení. Město má řadu hotelů, apartmánů a penzionů.
Jídlo
Hammamet má řadu restaurací, které nabízejí širokou škálu kuchyní. Město je známé svými mořskými plody a tuniskými specialitami.
Nakupování
V Hammametu je řada obchodů, které prodávají širokou škálu zboží. Město je známé svými koberci, keramikou a šperky.
Noční život
Hammamet má řadu barů a nočních klubů. Město je známé svým živým nočním životem.
Tipy pro návštěvníky
Nejlepší doba k návštěvě Hammametu je od dubna do října.
Město je velmi oblíbené u turistů, proto je nejlepší si ubytování rezervovat předem.
Hammamet je bezpečné město, ale jako všude jinde byste si měli dávat pozor na kapsáře.
Mějte na paměti, že Hammamet je muslimské město, proto byste měli respektovat místní kulturu a zvyky.
Hammamet je skvělé místo k odpočinku a relaxaci. Město má řadu pláží, parků a zahrad.
Babelmed je nezisková organizace založená v Římě v dubnu 2001. Jejím hlavním cílem je podpora kulturní výměny mezi zeměmi kolem Středozemního moře a šíření informací a nápadů v této oblasti. V roce 2002 sdružení spustilo Babelmed.net, jehož cílem je propojit lidi, události a kulturní produkci ve Středomoří a poskytovat nezávislé informace o celé řadě témat. Řídí ho ústřední redakční tým v Římě a síť 17 korespondentů v celém Středomoří.
Hlavní aktivity Babelmedu
Babelmed.net: Webové stránky s denními zprávami, analýzami a komentáři o kulturních, politických a sociálních otázkách v regionu Středomoří.
Kulturní výměny: Organizace konferencí, workshopů a výstav, které spojují umělce, intelektuály a aktivisty z různých středomořských zemí.
Vzdělávací programy: Vzdělávací programy pro mladé lidi, které podporují dialog, porozumění a spolupráci mezi různými kulturami.
Výzkum: Výzkumné projekty zaměřené na kulturní rozmanitost, mobilitu a udržitelný rozvoj ve Středomoří.
Význam Babelmedu
Babelmed hraje důležitou roli v podpoře kulturní výměny a porozumění v regionu Středomoří. Jeho činnost přispívá k:
Propojení lidí a kultur: Babelmed.net a kulturní výměny pořádané Babelmedem vytvářejí platformy pro dialog a spolupráci mezi lidmi z různých středomořských zemí.
Šíření nezávislých informací: Babelmed.net poskytuje nezávislé a kritické informace o aktuálních otázkách v regionu Středomoří, což pomáhá občanům vytvářet si vlastní informované názory.
Podpora kulturní rozmanitosti: Babelmed prosazuje kulturní rozmanitost a podporuje umělce a intelektuály z marginalizovaných skupin.
Budování mostů mezi Severem a Jihem: Babelmed usiluje o budování mostů mezi severními a jižními břehy Středomoří a podporuje spolupráci mezi různými zeměmi v regionu.
Partnerství a spolupráce
Babelmed spolupracuje s řadou organizací a institucí v regionu Středomoří i mimo něj. Mezi jeho hlavní partnery patří:
Evropská unie: Babelmed je partnerem několika projektů financovaných Evropskou unií, které se zaměřují na kulturní výměnu, vzdělávání a výzkum ve Středomoří.
UNESCO: Babelmed spolupracuje s UNESCO na projektech týkajících se kulturní rozmanitosti, svobody projevu a vzdělávání.
Arabská liga: Babelmed má partnerství s Arabskou ligou na projektech zaměřených na dialog mezi různými kulturami v regionu Středomoří.
Univerzity a výzkumná centra: Babelmed spolupracuje s univerzitami a výzkumnými centry v regionu Středomoří na výzkumných projektech a vzdělávacích programech.
Financování
Babelmed je financován z různých zdrojů, včetně grantů od Evropské unie, UNESCO a dalších mezinárodních organizací, členských příspěvků a darů od jednotlivců a nadací.
Parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří (PAUfM), dříve známé jako Euro-středomořské parlamentní shromáždění (EMPA), bylo založeno v Neapoli 3. prosince 2003 na základě rozhodnutí ministerské konference euro-středomořského partnerství a je institucí barcelonského procesu.
EMPA zahájilo svou činnost ve Vouliagmeni (Athény) ve dnech 22. a 23. března 2004. Jeho první byro tvořili předsedové egyptského Lidového shromáždění, Evropského parlamentu (EP), tuniské Poslanecké sněmovny a řeckého parlamentu.
Historie
Parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří bylo vytvořeno jako fórum pro dialog a spolupráci mezi evropskými a středomořskými zeměmi. Jeho cílem je posílit politickou, ekonomickou a kulturní spolupráci v regionu.
Členství
PAUfM má 240 členů z 43 zemí, včetně všech 27 členských států EU a 16 středomořských partnerských zemí. Členové jsou voleni národními parlamenty.
Struktura
PAUfM se skládá z pléna, předsednictva a čtyř stálých výborů:
Politický výbor
Výbor pro ekonomické záležitosti a finance
Výbor pro sociální věci, kulturu a vzdělávání
Výbor pro životní prostředí, zemědělství a udržitelný rozvoj
Funkce
PAUfM hraje důležitou roli v euro-středomořské spolupráci tím, že:
Poskytuje fórum pro dialog a výměnu názorů mezi parlamentními zástupci z Evropy a Středomoří.
Přispívá k vypracovávání a provádění politik Unie pro Středomoří.
Sleduje pokrok v euro-středomořské spolupráci a vydává doporučení pro zlepšení.
Podporuje demokracii, lidská práva a právní stát v regionu.
Současné vedení
Současným předsedou PAUfM je Roberta Metsola, předsedkyně Evropského parlamentu. Místopředsedy jsou Meritxell Batet, předsedkyně španělského Kongresu poslanců, a Rachid Talbi Alami, předseda marocké Sněmovny reprezentantů.
Sídlo
Sídlo PAUfM se nachází v Římě v Itálii.
Středomořská dieta Středomořská dieta je stravovací doporučení, které se stalo populární v 90. letech 20. století. Je inspirováno stravovacími návyky a tradičním jídlem typickým pro jižní Španělsko, jižní Itálii a Krétu a bylo formulováno na počátku 60. let 20. století. Liší se od středomořské kuchyně, která zahrnuje skutečnou kuchyni středomořských zemí. Ačkoli je "středomořská dieta" inspirována konkrétním časem a místem, byla později upřesněna na základě výsledků mnoha vědeckých studií. Tento přístup klade důraz na rostlinnou stravu se zaměřením na nezpracované obiloviny, luštěniny, zeleninu a ovoce. Zahrnuje také mírnou konzumaci ryb, mléčných výrobků (především sýrů a jogurtů) a malé množství červeného masa. Olivový olej byl zkoumán jako potenciální zdravotní faktor pro snížení celkové úmrtnosti a rizika chronických onemocnění. Středomořská dieta je v observačních studiích spojována se snížením celkové úmrtnosti. Přehled z roku 2017 poskytl důkazy o tom, že středomořská dieta snižuje riziko srdečních onemocnění a předčasné smrti. Středomořská dieta může pomoci s hubnutím u obézních lidí. Středomořská dieta je jednou ze tří zdravých diet doporučených v amerických stravovacích pokynech pro období 2015–2020, spolu s DASH dietou a vegetariánskou stravou. Jako nutriční doporučení se středomořská dieta liší od kulturních praktik identifikovaných UNESCO v roce 2010 pod názvem "středomořská dieta" na reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva, který definoval dietu jako "soubor dovedností, znalostí, rituálů, symbolů a tradic týkajících se pěstování plodin, sklizně, rybolovu, chovu zvířat, ochrany, zpracování, vaření a zejména sdílení a konzumace potravin".