Wandelské moře Wandelské moře (dánsky: Wandelhavet; také známé jako McKinley Sea) je vodní plocha v Severním ledovém oceánu, která se rozkládá od severovýchodu Grónska po Špicberky. Většinu roku je pokryto ledem. Toto moře je pojmenováno po dánském polárním cestovateli a hydrografovi, viceadmirálovi Carlovi Fredericku Wandelovi, který v letech 1895–96 zkoumal pobřežní vody Grónska jako součást dánské expedice Ingolf. Poloha Wandelské moře se nachází v Severním ledovém oceánu, na sever od Grónska a na západ od Špicberk. Jeho souřadnice jsou 82°15′ s. š., 17°00′ z. d. Rozsah Wandelské moře je dlouhé přibližně 800 km a široké asi 200 km. Má rozlohu přibližně 160 000 km². Hloubka Hloubka Wandelského moře se pohybuje od 500 m do více než 2 000 m. Pobřeží Pobřeží Wandelského moře je převážně skalnaté a strmé. Na některých místech se však nacházejí ledovcové útesy. Led Wandelské moře je většinu roku pokryto ledem. V létě se však může led částečně roztát a vytvořit průchody pro lodě. Fauna Ve Wandelském moři žije řada mořských živočichů, včetně tuleňů, mrožů, velryb a mořských ptáků. Výzkum Wandelské moře bylo poprvé prozkoumáno v 19. století dánským polárním cestovatelem Carlem Frederickem Wandelem. Od té doby bylo moře předmětem řady vědeckých výzkumů. Hospodářský význam Wandelské moře má malý hospodářský význam. V oblasti se nacházejí ložiska ropy a zemního plynu, ale jejich těžba je obtížná kvůli drsným podmínkám. Ekologie Wandelské moře je citlivý ekosystém, který je ohrožen změnou klimatu. Tání ledu v oblasti vede ke ztrátě stanovišť pro mořské živočichy a může mít také dopad na globální klima.
Záliv Campeche Záliv Campeche (španělsky: Bahía de Campeche), neboli Campeche Sound, je záliv v jižní části Mexického zálivu, který tvoří severní stranu Tehuantepecké šíje. Ze tří stran je obklopen mexickými státy Campeche, Tabasco a Veracruz. Rozloha zálivu je 16 000 km² a jeho maximální hloubka je přibližně 55 m. Byl pojmenován Franciscem Hernándezem de Córdovou a Antónem de Alaminosem během jejich expedice v roce 1517. Poloha Záliv Campeche se nachází v Mexickém zálivu, na pobřeží mexických států Campeche, Tabasco a Veracruz. Jeho souřadnice jsou 20°00′00″ s. š., 94°00′00″ z. d. Geografie Záliv Campeche je velký a mělký záliv s rozlohou 41 909 čtverečních námořních mil (55 500 čtverečních mil; 143 740 km²). Jeho maximální délka je 152 námořních mil (175 mil; 282 km) a maximální šířka 378 námořních mil (435 mil; 700 km). Maximální hloubka zálivu je přibližně 180 stop (55 m). Dno zálivu je pokryto převážně bahnem a pískem. V zálivu se nachází několik ostrovů, včetně Triángulo Sur, Triángulo Oeste, Triángulo Este a Cayos Arcas. Hydrologie Záliv Campeche je spojen s Mexickým zálivem úzkým průlivem na východě. Voda v zálivu je teplá a slaná. Průměrná teplota vody se pohybuje od 25 °C v zimě do 30 °C v létě. Ekologie Záliv Campeche je domovem rozmanitého ekosystému, který zahrnuje řadu mořských živočichů a rostlin. V zálivu se vyskytují druhy jako jsou delfíni, mořské želvy, žraloci a korálové útesy. Ekonomika Záliv Campeche je důležitou oblastí pro rybolov, těžbu ropy a zemního plynu a cestovní ruch. V zálivu se nachází několik přístavů, včetně přístavů Ciudad del Carmen, Campeche a Coatzacoalcos. Historie Záliv Campeche byl poprvé objeven Španěly v roce 1517. V 16. století se stal důležitým obchodním centrem pro Španělsko. V 19. století se v zálivu začala těžit ropa a zemní plyn. V současnosti je záliv Campeche jednou z nejdůležitějších oblastí pro těžbu ropy a zemního plynu v Mexiku.
Záliv svatého Vavřince (francouzsky: Golfe du Saint-Laurent) je odtok severoamerických Velkých jezer přes řeku svatého Vavřince do Atlantského oceánu. Záliv je polo uzavřené moře o rozloze asi 226 000 kilometrů čtverečních (87 000 čtverečních mil) a obsahující asi 34 500 krychlových kilometrů (8 300 krychlových mil) vody při průměrné hloubce 152 metrů (500 stop). Záliv je ohraničen na severu poloostrovem Labrador, na východě ostrovem Newfoundland, na jihu kanadskými provinciemi New Brunswick, Nova Scotia, Prince Edward Island a Quebec a na západě kanadskou provincií Quebec. Záliv je spojen se St. Lawrence Seaway, která umožňuje lodím cestovat mezi Velkými jezery a Atlantským oceánem. Záliv svatého Vavřince je domovem mnoha druhů mořského života, včetně velryb, tuleňů, mořských ptáků a ryb. Záliv je také důležitou oblastí pro rybolov a lodní dopravu. Geografie Záliv svatého Vavřince je největší záliv na světě. Je asi 1 200 kilometrů dlouhý a 500 kilometrů široký. Záliv je rozdělen na několik pánví, včetně Laurentianské pánve, Cabot Strait Basin a Magdalen Shallows. Laurentianská pánev je nejhlubší část zálivu, s hloubkami až 530 metrů. Pánev Cabot Strait Basin je o něco mělčí, s hloubkami až 250 metrů. Magdalen Shallows je nejplytší část zálivu, s hloubkami menšími než 100 metrů. Záliv svatého Vavřince je domovem mnoha ostrovů, včetně Anticosti Island, Magdalen Islands a Prince Edward Island. Záliv je také domovem mnoha poloostrovů, včetně poloostrova Gaspé a poloostrova Avalon. Klima Klima zálivu svatého Vavřince je ovlivněno jeho polohou mezi pevninou a oceánem. V létě je záliv teplý a vlhký, s průměrnými teplotami v červenci kolem 20 stupňů Celsia. V zimě je záliv chladný a zasněžený, s průměrnými teplotami v lednu kolem -10 stupňů Celsia. Záliv svatého Vavřince je také náchylný k hurikánům. Hurikány obvykle zasáhnou záliv v pozdním létě nebo na podzim. Historie Záliv svatého Vavřince byl poprvé prozkoumán evropskými průzkumníky v 16. století. Záliv byl pojmenován podle řeky svatého Vavřince, která do zálivu ústí. V 17. století se Francouzi usadili v zálivu svatého Vavřince a založili město Québec. Francouzi kontrolovali záliv až do roku 1763, kdy byl postoupen Britům. V 19. století se záliv svatého Vavřince stal důležitou oblastí pro rybolov a lodní dopravu. Záliv je také domovem několika důležitých přístavů, včetně přístavu Montreal a přístavu Halifax. Ekonomika Záliv svatého Vavřince je důležitou oblastí pro rybolov a lodní dopravu. Záliv je také domovem několika důležitých přístavů, včetně přístavu Montreal a přístavu Halifax. Záliv svatého Vavřince je také oblíbenou turistickou destinací. Turisté navštěvují záliv, aby viděli velryby, tuleně, mořské ptáky a ryby. Turisté také navštěvují záliv, aby si užili jeho krásné pobřeží a jeho historická města.
Záliv Guinea
Záliv Guinea je nejseverovýchodnější částí tropického Atlantského oceánu, která se rozkládá od mysu Lopez v Gabonu na sever a západ k mysu Palmas v Libérii. [1] Střed tohoto zálivu, známý jako Nullův ostrov, se nachází na průsečíku rovníku a nultého poledníku (nula stupňů zeměpisné šířky a délky). [2] Do Guinejského zálivu ústí mnoho řek, včetně Nigeru a Volty. Pobřeží zálivu zahrnuje Beninský záliv a Bonnyho záliv.
Geografické údaje
Souřadnice: 0°0′N 0°0′E
Rozloha: 2 350 000 km²
Země v povodí: Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Togo, Benin, Nigérie, Kamerun, Rovníková Guinea, Gabon, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Konžská republika, Demokratická republika Kongo, Angola
Ostrovy: Bioko, Svatý Tomáš, Princův ostrov, Ilhéu Bom Bom, Ilhéu Caroço, Elobey Grande, Elobey Chico, Annobón, Corisco, Bobowasi
Ostrovy
Ostrovy v Guinejském zálivu jsou převážně sopečného původu a tvoří řetězec známý jako Kamerunská linie. Největší z těchto ostrovů jsou:
Bioko (Rovníková Guinea)
Svatý Tomáš (Svatý Tomáš a Princův ostrov)
Princův ostrov (Svatý Tomáš a Princův ostrov)
Ekonomický význam
Guinejský záliv je důležitou obchodní cestou a je bohatý na přírodní zdroje, zejména na ropu a zemní plyn. V zálivu se také nachází významné zásoby ryb a dalších mořských zdrojů.
Environmentální problémy
Guinejský záliv čelí řadě environmentálních problémů, včetně:
Znečištění: Záliv je znečištěn ropnými skvrnami, průmyslovým odpadem a zemědělskými hnojivy.
Nadměrný rybolov: Zásoby ryb v zálivu jsou ohroženy nadměrným rybolovem.
Eroze pobřeží: Pobřeží zálivu je ohroženo erozí způsobenou změnou klimatu a lidskou činností.
Ochrana životního prostředí
Ochrana životního prostředí Guinejského zálivu je důležitá pro zachování jeho bohatých přírodních zdrojů a pro blahobyt lidí, kteří v této oblasti žijí. Mezi klíčová opatření na ochranu životního prostředí patří:
Snížení znečištění: Omezení znečištění z průmyslových a zemědělských zdrojů.
Trvale udržitelný rybolov: Implementace opatření na správu rybolovu a ochranu mořských ekosystémů.
Ochrana pobřeží: Zavádění opatření na zmírnění eroze pobřeží a ochranu pobřežních stanovišť.
Guinejský záliv je důležitým a zranitelným ekosystémem, jehož ochrana je nezbytná pro zajištění udržitelné budoucnosti pro tuto oblast a její obyvatele.
Sidrský záliv Sidrský záliv (arabsky خليج السدرة, Khālīj as-Sidra, také známý jako Sirtský záliv (arabsky خليج سرت, Khalij Sūrt), je záliv Středozemního moře na severním pobřeží Libye, pojmenovaný po ropném přístavu Sidra nebo po městě Syrta. Historicky byl také známý jako Velká Syrta nebo Větší Syrtida (latinsky Syrtis Major, starořecky Σύρτις μεγάλη), na rozdíl od Malé Syrtidy na pobřeží Tuniska. Geografie Sidrský záliv je mělká zátoka o rozloze 57 000 km2 s maximální délkou 177 km a maximální šířkou 439 km. Je ohraničen dvěma poloostrovy: Kyrenaickým poloostrovem na východě a Tripolitanským poloostrovem na západě. Pobřeží zálivu je převážně nízké a písčité, s několika útesy a zátokami. Záliv je důležitým zdrojem ropy a zemního plynu. V jeho vodách se nachází několik ropných polí, včetně pole Sarir, jednoho z největších ropných polí v Africe. Historie Sidrský záliv byl známý již starým Řekům a Římanům. Řekové jej nazývali Syrtis Major a Římané Syrtis Major. Záliv byl známý svými nebezpečnými mělčinami a bouřlivým mořem. V 16. století se Sidrský záliv stal součástí Osmanské říše. V 19. století se stal součástí italské kolonie Libye. V roce 1951 se Libye stala nezávislou zemí a Sidrský záliv se stal součástí jejích teritoriálních vod. Mezinárodní právní status Libye si nárokuje Sidrský záliv jako své teritoriální vody. V roce 1973 Libye vyhlásila tzv. "čáru smrti" v Sidrském zálivu, která měla zabránit cizím lodím vplouvat do zálivu. Tato čára byla však mezinárodně neuznána a byla opakovaně porušována americkými a dalšími námořními silami. V roce 1981 došlo v Sidrském zálivu k incidentu, při kterém libyjské stíhačky sestřelily dva americké letouny F-14 Tomcat. Tento incident vedl k americkému náletu na Libyi. Současnost Sidrský záliv je dnes důležitým ekonomickým a strategickým centrem pro Libyi. V jeho vodách se nachází několik ropných polí a je také důležitým přístavem pro export ropy a zemního plynu. Záliv je také důležitým stanovištěm pro mořský život, včetně želv, delfínů a velryb.
Finský záliv (estonsky Soome laht, finsky Suomenlahti, rusky Финский залив, švédsky Finska viken) je nejvýchodnější částí Baltského moře. Nachází se mezi Finskem na severu, Estonskem na jihu a Petrohradem v Rusku na východě, kam ústí řeka Něva. Dalšími významnými městy kolem zálivu jsou Helsinky a Tallinn. Východní část Finského zálivu patří Rusku a některé z nejdůležitějších ruských ropných přístavů se nacházejí v jeho nejvzdálenější části, poblíž Petrohradu (včetně Primorska). Jako námořní cesta do Petrohradu měl a má Finský záliv pro Rusko značný strategický význam. Některé z environmentálních problémů postihujících Baltské moře jsou nejvýraznější právě v tomto mělkém zálivu. Byly předloženy návrhy na výstavbu tunelu přes záliv. Geografie Finský záliv je dlouhý asi 400 km a široký asi 130 km. Jeho rozloha je přibližně 30 000 km2 a průměrná hloubka 38 m. Největší hloubka je 115 m. Záliv je oddělen od Baltského moře Estonskými ostrovy. Pobřeží Pobřeží Finského zálivu je převážně nízké a písčité, s četnými zátokami a ostrovy. Východní část zálivu je více členitá, s mnoha skalnatými ostrovy a útesy. Na pobřeží se nachází několik přírodních rezervací, například Národní park Lahemaa v Estonsku a Národní park Repovesi ve Finsku. Klima Klima Finského zálivu je mírné, s chladnými léty a mírnými zimami. Průměrná teplota v lednu je -5 °C a v červenci 17 °C. Záliv je často pokryt ledem od prosince do března. Hydrologie Finský záliv je mělký záliv s průměrnou hloubkou pouhých 38 m. Největší hloubka je 115 m. V zálivu je několik ostrovů, z nichž největší je Kotlin, na kterém se nachází město Kronštadt. Záliv je také domovem několika chráněných oblastí, například Finského zálivu Ramsarské mokřady. Fauna a flóra Finský záliv je domovem široké škály rostlin a živočichů. V zálivu žije více než 100 druhů ryb, včetně tresky obecné, sleďů a lososů. V zálivu se také vyskytuje několik druhů tuleňů a kytovců. Pobřeží zálivu je domovem mnoha druhů ptáků, včetně kachen, hus a labutí. Hospodářství Finský záliv je důležitou hospodářskou oblastí. V zálivu se nachází několik významných přístavů, včetně Petrohradu, Helsinek a Tallinnu. Záliv je také důležitou dopravní cestou pro přepravu zboží a osob. V zálivu se také nachází několik ropných a plynových polí. Historie Finský záliv byl po staletí důležitou oblastí. Oblast byla osídlena již v době kamenné a v průběhu historie byla pod nadvládou různých mocností, včetně Švédska, Ruska a Finska. Finský záliv byl místem mnoha bitev, včetně bitvy u Gangutu v roce 1714 a bitvy u Hoglandu v roce 1788. Současnost Finský záliv je dnes důležitou oblastí pro Rusko, Finsko a Estonsko. Záliv je důležitou hospodářskou oblastí a je také oblíbenou turistickou destinací. V zálivu se nachází několik chráněných oblastí a je také domovem mnoha druhů rostlin a živočichů.
Moře Hebrid Moře Hebrid (skotskou gaelštinou: An Cuan Barrach, výslovnost [ən ˌkʰuan ˈparəx]) je malá a částečně chráněná část severního Atlantiku, která se nachází u jižní části severozápadního pobřeží Skotska. Na východě je pevninské Skotsko a severní Vnitřní Hebridy (včetně Skye a Malých Hebrid); na západě jsou jižní ostrovy Vnějších Hebrid, především South Uist, Eriskay a Barra. Na severu je Little Minch, průliv, který jej spojuje s Minchem. Moře Hebrid je součástí Vnitřních moří u západního pobřeží Skotska, jak je definovala Mezinárodní hydrografická organizace, a součástí Moří západně od Skotska, pokud jde o řízení rybolovu. 30. srpna 2019 zahájila skotská vláda konzultace o návrhu na vyhlášení Moře Hebrid za chráněnou mořskou oblast (MPA). Toto označení bylo potvrzeno v prosinci 2020. Označená oblast MPA pokrývá 1 003 900 hektarů (10 039 km2), a to především za účelem ochrany populace žraloků obrovských a vorvaňů malých v této oblasti.
Khambatský záliv Khambatský záliv, také známý jako Cambayský záliv, je záliv na pobřeží Arabského moře v Indii, ohraničující stát Gujarat těsně severně od Bombaje a ostrova Diu. Khambatský záliv je dlouhý asi 200 km, široký asi 20 km na severu a až 70 km na jihu. Hlavní řeky odvodňující Gujarat jsou Narmada, Tapti, Mahi a Sabarmati, které v zálivu tvoří ústí. Dělí poloostrov Kathiawar od jihovýchodní části Gujaratu. Plánuje se výstavba 30 kilometrů dlouhé přehrady Kalpasar Project přes záliv. Geografie Khambatský záliv je mělký záliv s průměrnou hloubkou pouhých 12 metrů. Dno zálivu je pokryto bahnem a pískem. Povodí zálivu pokrývá plochu přibližně 216 000 kilometrů čtverečních. Záliv je obklopen mangrovovými porosty, které jsou domovem široké škály ptáků a dalších divokých živočichů. Historie Khambatský záliv byl důležitým obchodním centrem již od starověku. V zálivu se nachází několik starověkých přístavů, včetně Bharuch, Surat a Khambhat. Záliv byl také svědkem mnoha námořních bitev, včetně bitvy u Diu v roce 1509. Ekonomika Khambatský záliv je důležitým zdrojem ryb a dalších mořských produktů. V zálivu se také nachází několik přístavů, které slouží k přepravě zboží. Ekologie Khambatský záliv je domovem široké škály mořského života, včetně delfínů, velryb a mořských želv. Záliv je také důležitým stanovištěm pro stěhovavé ptáky. Hrozby Khambatský záliv čelí řadě hrozeb, včetně znečištění, nadměrného rybolovu a ztráty stanovišť. Znečištění pochází z řady zdrojů, včetně průmyslových odpadních vod, zemědělských hnojiv a odpadních vod. Nadměrný rybolov ohrožuje populace ryb v zálivu a ztráta stanovišť je způsobena rozvojem pobřeží. Ochrana Bylo vyvinuto několik opatření na ochranu Khambatského zálivu, včetně vytvoření mořských chráněných oblastí a regulací rybolovu.
Wattové moře: světové dědictví UNESCO Poloha: Severní moře v Dánsku, Německu a Nizozemsku Kritéria: Přírodní: viii, ix, x Referenční číslo: 1314 Zápis na seznam: 2009 (33. zasedání) Rozšíření: 2011, 2014 1. Wattové moře: Národní park Lauwersmeer, Nizozemsko 2. Národní park Dolnosaské wattové moře, Německo 3. Národní park Hamburské wattové moře, Německo 4. Národní park Šlesvicko-holštýnské wattové moře, Německo 5. Národní park Wattové moře, Dánsko Wattové moře (nizozemsky: Waddenzee; německy: Wattenmeer; dolnoněmecky: Wattensee nebo Waddenzee; dánsky: Vadehavet; západo-frísky: Waadsee; severofrísky: di Heef) je přílivová zóna v jihovýchodní části Severního moře. Leží mezi pobřežím severozápadní kontinentální Evropy a řadou nízkých Fríských ostrovů, čímž vytváří mělké vodní těleso s přílivovými plošinami a mokřady. Vyznačuje se vysokou biologickou rozmanitostí a je důležitou oblastí pro hnízdění i tah ptáků. V roce 2009 byly nizozemské a německé části Wattového moře zapsány na seznam světového dědictví UNESCO a dánská část byla přidána v červnu 2014. Wattové moře se táhne od Den Helderu na severozápadě Nizozemska kolem velkých říčních ústí v Německu až k jeho severní hranici u Skallingu v Dánsku podél celkového pobřeží asi 500 km a celkové plochy asi 10 000 km2. V Nizozemsku je od IJsselmeeru ohraničeno hrází Afsluitdijk. Historicky byly pobřežní oblasti často vystaveny velkým povodním, které si vyžádaly tisíce obětí, včetně povodní svatého Marcela v letech 1219 a 1362, povodně Burchardi v roce 1634 a vánoční povodně v roce 1717. Některé z nich také výrazně změnily pobřeží. Byly postaveny četné hráze a několik silnic a díky tomu nedávné povodně způsobily jen málo nebo žádné oběti (i když některé hráze byly v nedávné historii vzácně a místně přetočeny). Díky tomu je jedním z nejvíce člověkem pozměněných biotopů na planetě.
Adenský záliv
Adenský záliv, jak je vidět z vesmíru (nahoře) a na mapě (dole)
Umístění: Východní Afrika a západní Asie
Souřadnice: 12° s. š., 48° v. d.
Typ: Záliv
Přilehlé státy:
Džibutsko
Somálsko
Jemen
De facto [1] Somaliland
Rozloha: 410 000 km²
Průměrná hloubka: 500 m
Maximální hloubka: 2 700 m
Maximální teplota: 28 °C
Minimální teplota: 15 °C
Sídla:
Aden
Mukalla
Balhaf
Berbera
Bulhar
Maydh
Džibutsko
Zeila
Las Khorey
Bosaso
Adenský záliv (arabsky: خليج عدن, somálsky: Gacanka Cadmeed) je hluboký záliv Indického oceánu mezi Jemenem na severu, Arabským mořem na východě, Džibutskem na západě a Guardafui Channel, Sokotrou a Somálskem na jihu. [2] Na severozápadě se spojuje s Rudým mořem průlivem Bab-el-Mandeb a na východě se spojuje s Arabským mořem. Na západě se zužuje do Tádžurského zálivu v Džibutsku. Adenský hřbet leží uprostřed zálivu a způsobuje jeho rozšiřování asi o 15 mm za rok.
Staří Řekové považovali záliv za jednu z nejdůležitějších částí Erythrejského moře. Později se dostal pod nadvládu muslimů, protože oblast kolem zálivu přijala islám. Od konce 60. let 20. století začala v zálivu narůstat sovětská námořní přítomnost. Význam Adenského zálivu poklesl, když byl uzavřen Suezský průplav, ale ožil, když byl průplav v roce 1975 znovu otevřen poté, co jej egyptská vláda prohloubila a rozšířila. Vodní cesta je součástí důležité námořní trasy Suezského průplavu mezi Středozemním mořem a Arabským mořem v Indickém oceánu, přičemž záliv ročně překročí 21 000 lodí. [3] Tato trasa se často využívá k přepravě ropy z Perského zálivu, což z něj činí nedílnou vodní cestu ve světové ekonomice. [4] [5]
Mezi důležitá města podél Adenského zálivu patří stejnojmenný Aden v Jemenu. Dalšími jemenskými městy jsou Zinjibar, Šukrah, Ahwar, Balhaf, Mukalla. Na straně Afrického rohu leží města Džibutsko, Berbera a Bosaso. Přestože zde nejsou žádná rozsáhlá komerční rybářská zařízení, pobřeží poskytuje živobytí mnoha odlehlým rybářským městům a vesnicím. Adenský záliv je bohatý na ryby, želvy a humry. [6] Místní rybolov probíhá v blízkosti pobřeží; sardinky, tuňáci, královské ryby a makrely tvoří většinu ročního úlovku. Loví se zde také raci a žraloci.